Kde je chuť, odpočinku netřeba

Při hodnocení kvalit jednotlivých evropských soutěží většinou vítězí díky nasazení hráčů a fanouškům anglická Premier League či díky Barceloně a Realu Madrid španělská Primera División. Bundesliga je povětšinou až tím třetím králem v pozadí. Letos se však borci z Německa vydělávající si na chleba čutáním do míče rozhodli Evropě ukázat. Za uplynulým kolem Bundesligy se ohlíží komentátor Eurosportu Tomáš Petr.

V Lize mistrů i v Evropské lize si zatím cestu úspěšně klestí hned sedm týmů. Mimochodem, dokážete si představit, že by se pohárové jaro týkalo týmu z šestého či sedmého místa Gambrinus ligy? Všichni zástupci Německa v pohárové Evropě přežili zimu a na jaře tedy bojují na dvou frontách. Takovým počinem se nemůže pochlubit už žádná jiná země starého kontinentu. Každá mince má ovšem dvě strany. Větší zápřah přináší samozřejmě větší únavu. Pokud pomineme domácí pohár, tak skoro polovina Bundesligy musí štěpit síly a pozornost do dvou směrů. Odpadá však určité znevýhodnění úzkého okruhu týmů, který má větší zápřah. Valná většina je na tom totiž stejně. Bundesliga tedy neřeší nářky pár vyvolených, kteří podstupují pravidelný herní rytmus dvou zápasů do týdne. To, že reprezentuje daný tým v Evropě německou nejvyšší fotbalovou soutěž, neznamená žádné výsady na domácí půdě. Po čtvrtečním večerním zápase v Evropské lize holt musíte v sobotu znovu na plac. Nikdo neřeší únavu či cestování. Pořádek musí být.

Chudáci z Hannoveru to na podzim poznali velmi tvrdě na vlastní kůži. Po zápase s Twente měli na rekonvalescenci zhruba 40 hodin. Za tu dobu si možná ani nestihli rozvázat kopačky a už je čekal zápas v Mnichově na Bayernu. Dopadlo to, jak asi muselo, debaklem 0:5. Ono se vůbec ukazuje, že poháry Hannoveru nesvědčí. Ani v úvodu jara to totiž nebylo lepší. Po návratu z Ruska, kde svěřenci Mirka Slomky podlehli Machačkale 1:3, nezvládl Hannover ani ligový duel v Norimberku. I přes dvojité vedení se nakonec body dělily za remízu 2:2, když vyrovnání zařídil domácím Sebastian Polter až v nastavení. Ale návrat po pohárech na domácí scénu nemusí být vždy tak tvrdý. Před třetím jarním kolem Bundesligy celkem pět týmů nastoupilo k úvodním zápasům vyřazovací fáze Ligy mistrů a Evropské ligy, kde sice ani jeden nevyhrál, ale návraty domů tak špatné nebyly.

Ve středu večer v samotném závěru zápasu Mats Hummels zachraňoval pro Borussii Dortmund důležitou remízu 2:2 v Doněcku na hřišti Šachtaru. Význam této remízy pro odvetu podtrhla pak sobota. Psychická vzpruha po propadáku s Hamburkem 1:4 byla potřeba, protože obhájce titulu hostil čtvrtý Eintracht Frankfurt. Jedno z překvapení sezóny duel nezvládlo a po slabém výkonu padlo 0:3. BVB vlétlo na hosty jak manželka na chudáka vracejícího se nad ránem z hospody domů. Po deseti minutách bylo jasno. Hostům nepomohla ani nedisciplinovanost Juliana Schiebera, který teprve podruhé nastoupil od začátku, ale po půl hodině už se mohl jít sprchovat. Jűrgen Klopp tak přišel během týdne po Lewandowském i o druhého útočníky a příště tak Dortmund s velkou pravděpodobností nastoupí bez klasického forvarda. Což by ale u týmu, kde až na brankáře útočí každý, mělo být jedno. Navíc při spolupráci Mario Götze - Marco Reus netřeba útoku. Pamatujete ještě, jak se před sezónou mluvilo o tom, že ti dva spolu najednou na hřišti být nemohou?

Co napravovat měl stejně jako Dortmund také Stutgart. VfB prohrálo čtyřikrát v řadě a další ránu dostalo do vazu ve čtvrtek v Evropské lize. O výhru 1:0 nad Genkem přišli domácí až v nastavené čase. Asi tak bylo nejlepší okamžitě jít do dalšího zápasu a konečně poznat chuť vítězství. Kde jinde také vyhrát než v Hoffenheimu, který už asi pomalu začíná sledovat dění ve druhé lize. Bayer Leverkusen doma válcoval kohokoliv, kdo si opovážlivě přijel pro body. Tohle platilo až do zápasu s Dortmundem. Prohra 2:3 a pak další příkoří s Benficou Lisabon nastolily otázku, zda se na podzim dobře namazaný stroj nezasekl. Výhra 2:1 nad Augsburgem ukázala, že nejlepším lékem na bolest je rychlé zapomnění.

Borussia Mönchengladbach nejprve minulý víkend doma zremizovala v závěru zápas s Bayerem Leverkusen na 3:3, aby o pár dní později stejným výsledkem skončil i její duel s Laziem. Po dvou těžkých zápasech tak asi zákonitě přišel útlum a Gladbach prohrál v Hamburku 0:1. Kdo ví, jak by to ale bylo nebýt vyrovnání Libora Kozáka z Lazia na 3:3 v 94. minutě a pak té nádherné střely Rafaela van der Vaarta. Tohle byl ale také jediný duel, který přinesl porážku německého zástupce v evropských pohárech. Ono totiž, když se chce, tak lze hrát dva zápasy do týdne. A občas to je asi i přes nedostatek sil lepší, protože se zapomene na předchozí nezdar.