Horníček je krůček od finále Evropské ligy. Může navázat na úspěšné Čechy

Lukáš Horníček (23) je jen krok od finále Evropské ligy. Jeho Braga narazí v semifinále na Freiburg a pardubický odchovanec tak může navázat na několik českých stop z minulosti. Soutěž, která od sezony 2009/10 nahradila Pohár UEFA, už poznala jak české vítěze, tak i hráče, kteří na trofej těsně nedosáhli. Nabízí se proto ohlédnutí za těmi, kteří si finále Evropské ligy zahráli - i za těmi, kteří byli u toho, ale do zápasu přímo nenastoupili.

Nejvýraznější českou stopu zanechal Petr Čech. V roce 2013 dovedl Chelsea k triumfu po výhře 2:1 nad Benfikou, když si připsal několik důležitých zákroků a dokonce založil první gól rychlým výhozem na Juana Matu. "Vyšlo to perfektně. Pak mi taky běžela část spoluhráčů pogratulovat, což mi udělalo radost taky," komentoval tehdy český brankář.

Londýnský klub tehdy zapsal unikát - po triumfu v Lize mistrů ovládl i Evropskou ligu. "Budeme si to užívat, tohle se ještě nikomu nepovedlo," připomínal.

O šest let později byl Čech u finále znovu, tentokrát ale na opačné straně. V dresu Arsenalu uzavíral kariéru porážkou 1:4 právě proti Chelsea. Duel v Baku rozhodl zejména Eden Hazard, který vstřelil dva góly.

"Jsem hrdý na svůj výkon, ale mrzí mě, že jsme to nezvládli. Udělal jsem všechno, co se dalo. Mohu se ohlédnout zpátky bez výčitek, kromě faktu, že jsme celý rok tak tvrdě makali, a nakonec za to nic nedostali," hodnotil Čech po posledním zápase profesionální kariéry.

Velký večer zažil v roce 2010 Tomáš Ujfaluši. Atlético Madrid tehdy ve finále v Hamburku porazilo Fulham 2:1 po prodloužení a český obránce odehrál na pravém kraji defenzivy celé utkání.

Patřil přitom k oporám týmu. Aktivně podporoval útok a byl jedním z nejlepších hráčů vítězů. Rozhodnutí přišlo ve 116. minutě, kdy Diego Forlán vstřelil svůj druhý gól v zápase.

"To jsou momenty, proč člověk hraje fotbal. Možná jsem měl i slzy na krajíčku. Nikdy na tenhle den nezapomenu," přiznával bezprostředně po triumfu rodák z Rýmařova.

Atlético tehdy dominovalo první půli a i přes vyrovnání Fulhamu mělo utkání většinu času pod kontrolou. V prodloužení pak svou převahu přetavilo ve vítězný zásah.

Zatím poslední českou účast ve finále přinesl rok 2024. Bayer Leverkusen s Matějem Kovářem, Patrikem Schickem a Adamem Hložkem ale nestačil na Atalantu a podlehl 0:3.

Kovář odchytal celé utkání, zatímco Hložek se Schickem zasáhli do hry až ve druhém poločase. Hlavní postavou finále byl Ademola Lookman, který vstřelil hattrick.

"Každý si chce zahrát finále. Kulisa byla fantastická a určitě na to budeme rádi vzpomínat, byť to samozřejmě bolí," hodnotil tehdy Hložek, který šel do hry s pokynem zjednodušit hru a nakopávat balony do vápna. "První gól to vždy nakloní na jednu stranu. Dodalo jim to sílu do žil," přidal Kovář.

Pro Leverkusen šlo o nepříjemný konec jinak výjimečné sezony, v níž tým trenéra Xabiho Alonsa držel právě až do finále s Atalantou neporazitelnost. Přesto ale Die Schwarzroten ovládli obě domácí soutěže, tedy Bundesligu a DFB-Pokal.

Vedle hráčů, kteří si finále skutečně zahráli, existuje i několik Čechů, kteří byli součástí týmu, ale do zápasu nezasáhli.

Tomáš Vaclík zůstal při triumfu Sevilly v roce 2020 nad Interem (3:2) pouze na lavičce. Stejný osud potkal i Jana Laštůvku při finále Dněpru proti Seville (2:3) v roce 2015, do něhož kvůli zranění nezasáhl ani Ondřej Mazuch.

Specifický případ pak představuje Antonín Kinský, který byl součástí Tottenhamu při triumfu v roce 2025, ale do finále proti Manchesteru United nezasáhl, protože po zimním přestupu ze Slavie nebyl na soupisce.