Francouz Sylvestre: Plzni budu vděčný navždy, Messiho v Česku nikdo neznal

Svůj první ligový zápas za dospělé odehrál za Barcelonu, premiérový gól v nejvyšší soutěži zase vstřelil za Plzeň. Bývalý francouzský záložník Ludovic Sylvestre (38) je jediným hráčem na světě, který nastupoval za kluby, jež se proti sobě postaví v závěrečném kole skupiny Ligy mistrů. A tak může vzpomínat na to, jak se bil za barcelonské béčko po boku Lionela Messiho nebo na to, jak později v dresu Viktorie působil vedle Milana Petržely, budoucího ligového rekordmana.

Začnu trochu záludnou otázkou. Víte, kdo je současným koučem Plzně?
"Vím, vím. Mišal Bílek, že?"

Přesně tak.
"Můj bývalý trenér ve Spartě. Český fotbal pořád sleduju, hlavně kluby, za které jsem hrál. Vím, že je Plzeň první a že je v současnosti u vás asi nejlepším týmem."

Říká se, že si hráč vezme něco od každého trenéra, který jej v kariéře vedl. Co jste se naučil od Michala Bílka?
"Pro mě to byl zajímavý kouč. Hrál ve Španělsku (za Betis Sevilla - pozn. aut.), mluvili jsme spolu španělsky. Měl jasně daný styl hry, jenž velmi vycházel z obrany, vyžadoval hodně pohybu, žádné nakopávané míče. Typický španělský fotbal. Vyhrál jsem pod ním titul i domácí pohár, rád na něj vzpomínám."

Poté, co jste v 2007 získal se Spartou mistrovský pohár, prohlásil jste, že je to největší úspěch vaší kariéry. Pořád to platí?
"Neřekl bych už, že největší. Je to určitě jedna z top věcí, které se mi v kariéře povedly. Byl jsem tehdy mladý, hodně to pro mě znamenalo. Ale taky jsem hrál za áčko Barcelony, potom v Anglii jsme s Blackpoolem hráli finále play off o účast v Premier League..."

Kariéra Ludovica Sylvestreho

Jak se vůbec stane, že si hráč Barcelony vybere místo boje o místo na Camp Nou angažmá ve Spartě? Měl jste tehdy nabídky z ligových týmů ze Španělska, Francie, Nizozemska...
"Z mého dřívějšího působení v juniorce Štrasburku jsem se znal s Ivanem Haškem, jenž tam v té době vedl áčko dospělých. Vytáhl si mě k sobě, trénoval jsem nějaký čas s prvním týmem. A můj tehdejší agent s ním měl dobré vztahy. Tak se dostala do hry Sparta. Přišla s konkrétní nabídkou, hodně o mě stála. Pro mě to byla výzva, protože Sparta je velký klub."

Plzeň chtěla být velkoklubem

Litoval jste potom někdy, že jste si vybral českou ligu?
"Nikdy! Mám na tu krásnou dobu a působení u vás jen ty nejlepší vzpomínky. Na lidi a tak. Moc jsem si to užil. Ve všech týmech, za které jsem v české lize nastupoval. Myslím, že jsem se díky tomu zlepšil jako hráč i jako člověk."

Nevyčítal jste si přestup ani tehdy, když vás Sparta poslala na hostování do Plzně? Ta tenkrát patřila sotva k průměru ligy...
"Byla to příhodná chvíle změnit dres. Ve Spartě jsem tolik nehrál, střídal jsem na nějakých 10, 15 minut, zato Plzeň mi nabídla spoustu prostoru. Bylo to sice jen na půl roku, ale pro mě to znamenalo skvělou zkušenost. Miloval jsem to tam, cítil jsem se tam skvěle."

Teď už je takový přesun nemyslitelný, z obou klubů se stali velcí rivalové v boji o titul. Jak byla Plzeň vnímaná ve sparťanské kabině tehdy?
"Vždycky to proti ní byl těžký zápas. I když to nebyla Plzeň dnešních rozměrů, chtěla se na Spartu vytáhnout. A když jsem pak hrál za ni, bylo to stejné. Věnovali jsme tomu duelu zvláštní soustředění, byl pro klub důležitý. Porazit Spartu byla velká věc. A velká výzva."

Pár let poté, co jste klub opustil, začala úspěšná plzeňská éra. Byl jste překvapený, když jste její jméno viděl mezi účastníky Champions League?
"Ani ne. Když jsem tam ještě byl a bavil se s lidmi z vedení, mluvili o tom, že chtějí zlepšit tým i zázemí, stát se v Česku velkoklubem. Těší mě, kam až to dotáhli. Všímám si i toho, že mají pořád plný stadion, lidi za nimi stojí."

Iniesta a Xavi? Nejvíc!

Už jste naznačil, že ve Spartě jste po prvním půlroce vypadl ze základní sestavy. V Plzni jste se do ní vrátil, následovalo úspěšné angažmá v Mladé Boleslavi a přestup do týmu nováčka Premier League z Blackpoolu. Dá se říct, že Plzeň znovu nastartovala vaši kariéru?
"Určitě, to hostování mi do dalších let moc pomohlo. Za to jsem Plzni hodně vděčný, nikdy jí to nezapomenu. Ve Spartě jsem příliš nenastupoval a já jsem znovu potřeboval hrát. Plzeň mi tuhle možnost poskytla. Spoluhráči i trenér mi věřili, získal jsem zpět sebevědomí. Chtěl jsem tam zůstat, ale kluby se nedomluvily, už nevím proč. Rád vzpomínám na fanoušky, kteří mi vždycky dávali najevo, že mě mají rádi."

Jak už bylo řečeno, svou seniorskou kariéru jste zahájil v Barceloně, která vás získala vás jako talentovaného mladíka z úspěšné akademie Clairefontaine. Proč to vlastně nevyšlo?
"Bylo to tam opravdu složité. Fotbal ve Španělsku byl jiný, než na jaký jsem byl zvyklý z Francie, k tomu áčko bylo našlapané velkými esy... Zrovna do něj přišel nastálo Iniesta, nastupoval pravidelně na postu, kde jsem hrál i já... Je pro mě jedním z nejlepších záložníků historie. Ale nestěžoval jsem si, byla to pro mě obrovská zkušenost, spoustu jsem se toho tam naučil. Sice to nedopadlo tak, jak jsem chtěl, nicméně i díky tomu jsem pak v Česku mohl strávit čtyři úspěšné sezony."

Co bylo na působení v Barceloně nejlepší?
"Chvíle, kdy jsem poprvé naskočil za áčko. Bylo to v Seville, vůbec jsem nečekal, že bych si v tom zápase mohl zahrát. Během druhé půle si mě zavolal trenér Rijkaard a říká mi: ‚Jdeš na hřiště. Hraj svůj fotbal a užij si to. Vím, že to bude dobré.‘ Když vám tohle řekne takový kouč... K tomu jsem v tom utkání hrál v záloze se Xavim a Iniestou. Óhóóó, víc už být nemůže!"

Když přišla řeč na Xaviho, věřil jste, že on je tím pravým koučem, který vyvede Barcelonu z krize, když se jí loni ujal?
"Má v sobě DNA Barcelony. Hrál za ni odmala téměř celou svou kariéru, zná v tom klubu každý kout, ví, jak dostat z hráčů to nejlepší, pro Barcu je to legenda. Pro mě je tím pravým."

DNA Barcelony je velice často skloňovaný termín. Co z ní máte vy?
"Když tam trénujete každý den, opakujete pořád ty stejné věci, než je dostanete do krve a jsou pro vás přirozené. Naučil jsem se tam nejdřív se rozhlédnout, než přijmu míč, abych věděl, co se děje kolem mě. Takže už jsem dopředu věděl, co s míčem udělám."

Messiho jsem se snažil chránit

Když jste přišel do Česka, měl jste auru posily z Barcelony. Na co se vás tehdejší spoluhráči ptali nejčastěji?
"Na všechny hvězdy. Na Ronaldinha, Eto’oa, Xaviho, Deca, Giulyho... Ale já mluvil o jediném hráči, o Lionelu Messim. Ještě nebyl tak slavný, byl ještě hodně, hodně mladý. Až v první sezoně poté, co jsem odešel, se z něj začala stávat velká hvězda. Pořád jsem opakoval, že je to obří talent, génius a že z něj vyroste nejlepší hráč světa. A nemýlil jsem se."

Dovedu si představit, že na něj vaši čeští spoluhráči vůbec nevyzvídali, protože ho ještě neznali...
"Je to tak. Zato já ho znal výborně, viděl jsem ho na tréninku, hráli jsme spolu za rezervu Barcy..."

Ve třetiligovém týmu jste spolu odkopali nějakých 15 zápasů. Byl jste také u toho, když v únoru 2005 na hřišti týmu Peňa Sport dostal svou stále jedinou červenou kartu v ligovém utkání. Vybavíte si ještě, za co byla?
"To už bohužel ne. Nicméně Leo byl hodně plachý kluk, moc toho nenamluvil, soupeři se na něm vyřádili, byl častokrát hodně pokopaný. My ostatní jsme se ho snažili chránit, jednak protože to byl náš nejlepší hráč a za druhé proto, že byl vážně mladý (17 let - pozn. aut.). Možná mu prostě bouchly nervy, že už těch faulů měl dost, to se mohlo stát..."

Za barcelonské áčko jste odehrál dva zápasy. Vedle zmíněného v Seville ještě týden nato v Bilbau. Vyběhl jste v základní sestavě a přihrál na jediný gól Barcelony Eto’ovi. Na takové chvíle se nezapomíná, že?
"To tedy ne! Po zápasu se Sevillou mi bylo řečeno, že budu celý týden trénovat s áčkem. To pro mě bylo neskutečné. Načež přišel trenér, že v Bilbau budu v základní sestavě. Jak já byl nervózní! To se mi kvůli fotbalu stalo prvně v životě. (usmívá se) Bylo to poslední kolo, Barcelona už měla titul jistý, nastoupilo tak pět, šest mladých kluků včetně mě. Věřil jsem si. V jedné situaci jsem ze zálohy posunul míč Eto’ovi, který nabíhal směrem k brance. Postrčil si míč levou nohou, vypálil pravačkou, gól. V jeho podání to vypadalo tak jednoduše! Já jsem jen žasl nad tím, jak to udělal... Měl jsem radost, že jsem mu pomohl ke koruně krále střelců (tím gólem vyhrál nad Davidem Villou - pozn. aut.)."

Sestřih utkání Athletic - Barcelona je ke shlédnutí zde.

Zpátky do Plzně, tam jste v záloze nastupoval zase s Milanem Petrželou, který se co nevidět stane českým rekordmanem v počtu ligových startů. Přitom je jen o rok starší než vy. Neskončil jste brzy?
(usměje se) "Přál bych si, abych mohl hrát dál, ale dostal jsem vážně dobrou pracovní nabídku od klubu, ve kterém jsem dohrával (Red Star v Paříži - pozn. aut.). Rozmýšlel jsem se, jestli pokračovat, nebo skončit... Ale ještě k Petrželovi, je s Michalem Kadlecem ve Slovácku, že? Pořád sleduju kluky, se kterými jsem hrával. S Milanem byla legrace. A na hřišti to uměl, malý, rychlý, technický... Tak snad ještě pár let vydrží, přeju mu to."

Ve třetiligovém Red Star jste se stal sportovním koordinátorem. Pořád pro klub pracujete?
"Už jsem skončil. Teď hledám ve fotbale novou výzvu. Kdybych třeba mohl pomoct nějakému českému klubu, nebránil bych se tomu. Například Plzni. To bych byl šťastný. Jak jsem říkal, strávil jsem tam krásné časy..."

To jste mi vzal otázku. Chtěl jsem se zeptat na to, kdybyste si mohl vybrat, jestli být sportovním ředitelem v Plzni, nebo v Barceloně, co byste zvolil?
"Uhhh, složité. Asi bych začal v Plzni, to je dobrý výchozí bod, udělal s ní úspěchy a pak bych přešel do Barcelony. (směje se) Tedy přesně naopak, než jsem to udělal jako hráč..."