Fernando Torres - Ševčenko číslo dvě?
Když Chelsea v lednu v poslední přestupový den vysázela za útočníka Fernanda Torrese 50 milionů liber, většina si klepala na čelo. Roman Abramovič chtěl do svého týmu za každou cenu získat hvězdnou posilu, a tak mu nevadilo pořádně pustit žilou. Po více než půlročním působení španělské hvězdy na Stamford Bridge si ovšem možná i on klepe na čelo. Za to, co provedl...
Torres byl v Liverpoolu obletovanou hvězdou, miláčkem publika. El Niño si za čtyři roky svého působení na Anfield Road vysloužil svými góly uznání všech hrdých fanoušků Reds. Ti mu proto nemohli odpustit, když pár hodin před uzavřením přestupového okna nečekaně kývl na nabídku z Chelsea, dlouholetého rivala. To je ovšem jiná historka, rád bych se nyní zaměřil přímo na Torresovo působení v západním Londýně.
Můžete namítnout, že na zhodnocení Torrese v modrém dresu je ještě příliš brzy. S tím samozřejmě souhlasím, nicméně i těch osm měsíců už leccos ukázalo. A Torresova budoucnost v Chelsea skutečně nemusí být tak růžová, jak si všichni "modří” fanoušci po jeho příchodu malovali.
Ona by možná postačila jen samotná střelecká bilance španělského forvarda. Ve dvaadvaceti zápasech si zkrátka nemůže útočník takového kalibru dovolit dát jen jediný gól. Jediný gól, který stál Chelsea 50 milionů. Otázkou ovšem je, jestli má Torres na Stamford Bridge vůbec šanci znovu vzkřísit svou povadlou formu, kterou oplýval po boku Gerrada v Liverpoolu, a během prvních třech sezon u řeky Mersey nastřílel skoro 70 gólů. Na Stamford Bridge totiž pro něj aktuálně, zcela objektivně, není místo. A to ve smyslu taktiky a stylu hry, ne konkurence.
Roky byla Chelsea zvyklá hrát na Drogbu - bijce, který za sebou nepotřeboval nikterak kreativní zálohu, stačil mu jen míč a vlastní umění. Všichni manažeři na něj sázeli. Pro Ancelottiho, Hiddinka, Scolariho, Granta i Mourinha byl útočník z Pobřeží slonoviny mužem číslo jedna. André Villas-Boas má ale situaci mnohem složitější. Nejen, že musí uspokojovat hned sedm hladových útočníků, ale vedle toho také musí rozhodnout o své úderné jedničce. V nejbližších týdnech by měl zřejmě na jednoho z dvojice Torres, Drogba ukázat. Jak se již všichni několikrát přesvědčili, dohromady tito kohouti hrát nemohou. Ani neustálá rotace ale není řešením.
Minimálně v úvodu sezony to ovšem bude zřejmě jediná možnost, jak Villas-Boas zjistí ideální složení týmu. Dokázal to naposledy proti Sunderlandu, kdy se nebál nególového Torrese posadit a na hrot vyslal Nicolase Anelku. Po zápase pak uvedl, že variant má do útoku mnoho a nebojí se je využít.
Villas-Boas se od začátku snaží svým svěřencům naordinovat vlastní pojetí fotbalu a už v prvních zápasech byl jeho rukopis znát, ale k dokonalosti to má ještě daleko. Jednoznačně chce však praktikovat rozestavení 4-3-3, kde budou letos klíčem k úspěchu Juan Mata a Daniel Sturridge. Právě na takové typy totiž bývalý kouč Porta rád sází.
Oba křídelníci ovšem nemusí být důležití jen pro manažerovu taktiku, ale mohou rozhodnout také o osudu Fernanda Torrese. Pokud budou po jeho po boku nastupovat právě Mata se Sturridgem, má šanci opět zářit. Kvantum centrů, možnost narážečky, rychlost - to vše hraje pro Torrese a jeho produktivitu. Pokud ale kolem něj budou pobíhat Malouda nebo Anelka, nemá to budoucnost. El Niño zkrátka není stavěný na to, aby si před šestnáctkou vzal míč, popasoval se se dvěma urostlými stopery a pak ještě zavěsil.
Toho si musí být vědom i Villas-Boas, jenže místo toho, aby mu dal prostor mezi kreativními spoluhráči, poslal ho proti Sunderlandu na hřiště až na posledních dvacet minut, kdy zcela rozhodil rozestavení a nechal mu k dispozici jen Maloudu a na pár minut unaveného Anelku. Torres se tak prakticky nedostal k míči a jeho sebevědomí nadále pulzuje kolem bodu mrazu.
Takové dvacetiminutovky mu rozhodně neprospívají. V současné situaci potřebuje 27letý útočník hrát celé zápasy. A dokud to nebude mít vliv na výsledky Chelsea, i v tom případě, že se mu zrovna nebude tolik dařit. Má totiž předpoklady, aby byl nejlepším útočníkem Chelsea, to bezesporu. Drogba už stárne a stejně se bude muset za rok, maximálně za dva, definitivně nahradit. Na opačném pólu je zase Lukaku, jenž má ještě čas. To Torres je v ideálním věku, kdy by měla jeho forma eskalovat.
Rozstřílet by se mohl už zítra, kdy Chelsea čeká první vystoupení v Lize mistrů. Jelikož o víkendu v základu nenastoupil, Drogba je zraněný a Lukaku není v nominaci, je takřka jisté, že proti Bayeru Leverkusen nastoupí od prvních minut. Pokud mu pak Villas-Boas postaví po jeho bok Sturridge s Matou, bude mít Torres doposud vůbec největší šanci všem ukázat, že může střílet góly i v Chelsea...
A abych nezapomněl, ten Ševčenko v nadpisu není jen tak. Ačkoliv jsou to dva rozdílné příběhy, paralela mezi nimi přeci jen je. Torres navíc stál skoro dvakrát tolik co ukrajinský bohatýr, očekávání byla ještě větší. Španěl má sice stále ještě čas, ale Chelsea jeho formu a branky nutně potřebuje. Od Ševčenka se jich nedočkala, dalších 50 milionů už by Abramovič oknem asi nevyhazoval jen tak. Můžeme tak jen držet palce Villas-Boasovi, ať Torrese coby spící princeznu co nejdříve probudí.
Torres byl v Liverpoolu obletovanou hvězdou, miláčkem publika. El Niño si za čtyři roky svého působení na Anfield Road vysloužil svými góly uznání všech hrdých fanoušků Reds. Ti mu proto nemohli odpustit, když pár hodin před uzavřením přestupového okna nečekaně kývl na nabídku z Chelsea, dlouholetého rivala. To je ovšem jiná historka, rád bych se nyní zaměřil přímo na Torresovo působení v západním Londýně.
Můžete namítnout, že na zhodnocení Torrese v modrém dresu je ještě příliš brzy. S tím samozřejmě souhlasím, nicméně i těch osm měsíců už leccos ukázalo. A Torresova budoucnost v Chelsea skutečně nemusí být tak růžová, jak si všichni "modří” fanoušci po jeho příchodu malovali.
Ona by možná postačila jen samotná střelecká bilance španělského forvarda. Ve dvaadvaceti zápasech si zkrátka nemůže útočník takového kalibru dovolit dát jen jediný gól. Jediný gól, který stál Chelsea 50 milionů. Otázkou ovšem je, jestli má Torres na Stamford Bridge vůbec šanci znovu vzkřísit svou povadlou formu, kterou oplýval po boku Gerrada v Liverpoolu, a během prvních třech sezon u řeky Mersey nastřílel skoro 70 gólů. Na Stamford Bridge totiž pro něj aktuálně, zcela objektivně, není místo. A to ve smyslu taktiky a stylu hry, ne konkurence.
Roky byla Chelsea zvyklá hrát na Drogbu - bijce, který za sebou nepotřeboval nikterak kreativní zálohu, stačil mu jen míč a vlastní umění. Všichni manažeři na něj sázeli. Pro Ancelottiho, Hiddinka, Scolariho, Granta i Mourinha byl útočník z Pobřeží slonoviny mužem číslo jedna. André Villas-Boas má ale situaci mnohem složitější. Nejen, že musí uspokojovat hned sedm hladových útočníků, ale vedle toho také musí rozhodnout o své úderné jedničce. V nejbližších týdnech by měl zřejmě na jednoho z dvojice Torres, Drogba ukázat. Jak se již všichni několikrát přesvědčili, dohromady tito kohouti hrát nemohou. Ani neustálá rotace ale není řešením.
Minimálně v úvodu sezony to ovšem bude zřejmě jediná možnost, jak Villas-Boas zjistí ideální složení týmu. Dokázal to naposledy proti Sunderlandu, kdy se nebál nególového Torrese posadit a na hrot vyslal Nicolase Anelku. Po zápase pak uvedl, že variant má do útoku mnoho a nebojí se je využít.
Villas-Boas se od začátku snaží svým svěřencům naordinovat vlastní pojetí fotbalu a už v prvních zápasech byl jeho rukopis znát, ale k dokonalosti to má ještě daleko. Jednoznačně chce však praktikovat rozestavení 4-3-3, kde budou letos klíčem k úspěchu Juan Mata a Daniel Sturridge. Právě na takové typy totiž bývalý kouč Porta rád sází.
Oba křídelníci ovšem nemusí být důležití jen pro manažerovu taktiku, ale mohou rozhodnout také o osudu Fernanda Torrese. Pokud budou po jeho po boku nastupovat právě Mata se Sturridgem, má šanci opět zářit. Kvantum centrů, možnost narážečky, rychlost - to vše hraje pro Torrese a jeho produktivitu. Pokud ale kolem něj budou pobíhat Malouda nebo Anelka, nemá to budoucnost. El Niño zkrátka není stavěný na to, aby si před šestnáctkou vzal míč, popasoval se se dvěma urostlými stopery a pak ještě zavěsil.
Toho si musí být vědom i Villas-Boas, jenže místo toho, aby mu dal prostor mezi kreativními spoluhráči, poslal ho proti Sunderlandu na hřiště až na posledních dvacet minut, kdy zcela rozhodil rozestavení a nechal mu k dispozici jen Maloudu a na pár minut unaveného Anelku. Torres se tak prakticky nedostal k míči a jeho sebevědomí nadále pulzuje kolem bodu mrazu.
Takové dvacetiminutovky mu rozhodně neprospívají. V současné situaci potřebuje 27letý útočník hrát celé zápasy. A dokud to nebude mít vliv na výsledky Chelsea, i v tom případě, že se mu zrovna nebude tolik dařit. Má totiž předpoklady, aby byl nejlepším útočníkem Chelsea, to bezesporu. Drogba už stárne a stejně se bude muset za rok, maximálně za dva, definitivně nahradit. Na opačném pólu je zase Lukaku, jenž má ještě čas. To Torres je v ideálním věku, kdy by měla jeho forma eskalovat.
Rozstřílet by se mohl už zítra, kdy Chelsea čeká první vystoupení v Lize mistrů. Jelikož o víkendu v základu nenastoupil, Drogba je zraněný a Lukaku není v nominaci, je takřka jisté, že proti Bayeru Leverkusen nastoupí od prvních minut. Pokud mu pak Villas-Boas postaví po jeho bok Sturridge s Matou, bude mít Torres doposud vůbec největší šanci všem ukázat, že může střílet góly i v Chelsea...
A abych nezapomněl, ten Ševčenko v nadpisu není jen tak. Ačkoliv jsou to dva rozdílné příběhy, paralela mezi nimi přeci jen je. Torres navíc stál skoro dvakrát tolik co ukrajinský bohatýr, očekávání byla ještě větší. Španěl má sice stále ještě čas, ale Chelsea jeho formu a branky nutně potřebuje. Od Ševčenka se jich nedočkala, dalších 50 milionů už by Abramovič oknem asi nevyhazoval jen tak. Můžeme tak jen držet palce Villas-Boasovi, ať Torrese coby spící princeznu co nejdříve probudí.
Komentáře (391)