Co přinesl týden v La Lize?

Náš seriál pokračuje dalším dílem, v němž bych rád povykládal obzvláště o probouzejícím se mágovi z Utrery a jedné krásné levanduli. Nebude chybět ani tradiční Ideální jedenáctka kola a tentokrát trošku kratší Zklamání kola.

--- TÉMA TÝDNE ---

Již dlouho jsem přemýšlel o tom, že bych naškrábal pár kratičkých vět o José Antoniu Reyesovi, tedy fotbalistovi, kterého v jeho kariéře nepotkalo moc štěstí, který - samozřejmě i vlastním přičiněním - zůstal za očekáváními a jenž se dost možná probouzí. Tak tedy:

José Antonio Reyes - pád a vzkříšení

Když se José Antonio Reyes loni v létě vracel z lisabonského hostování, kde kdo usuzoval, že se bude jen obtížně včleňovat a zapracovávat do dobře fungujícího madridského soukolí z minulého ročníku. Navíc neměl u fotbalisty podobného ražení tolik potřebnou důvěru ani u fanoušků, kteří mu zazlívali dřívější angažmá v nenáviděném Realu Madrid, ani u samotného trenéra Ábela Resina.

Šestadvacetiletý hračička z Utrery se stal - v nadneseném slova smyslu - nedoceněným psancem s pramálem příležitostí projevit své dlouho se skrývající dovednosti a um. Přál si více šancí, přál si branku, přál si změnu - a katastrofální výsledky Atlética Madrid na začátku sezóny mu v jistém slova smyslu nahrávaly do karet. Všichni příznivci snili o obratu k lepšímu. V říjnu převzal skomírající a uvadající Atlético Madrid Quique Sánchez Flores, někdejší trenér Benfiky...

Flores nelenil a během měsíce trochu zreorganizoval jedenáctku tak, aby se v ní nalezlo místečko pro starého známého Reyese, který se odhodlaně, pevně a nezvratně chytil nabízeného stébla. Nezlomnou příčinlivostí a snahou vydat ze sebe maximum si během několika zápasů udobřil nahněvané fanoušky a tribunami se již nelinul pískot a bučení, ale upřímný potlesk a skandování. První děkovný aplaus ohodnotil tímto jednoduchým souvětím: "Pocit, když vás stadion Vicente Calderóna odmění potleskem, je nezapomenutelný." Osobní radost a pohodu mohla přehlušit - a jistě přehlušila - kolísavost týmových výkonů, které se naštěstí v posledních týdnech alespoň trochu ustálily. Naštěstí pro Los Colchoneros, naštěstí pro samotného Reyese.

Kdo zpozoroval jeho obrodu a příjemnou peripetii nebo jej důvěrně zná z předešlých vesměs záporně hodnocených let, nemůže si nepovšimnou vytříbené techniky šikovného záložníka, která skloubená s jeho dobrou představivostí a nápaditostí dělá divy. José Antonio Reyes je rychlý, důvtipný a týmový hráč, který se zaobírá spíše přípravou branek, než jejich střílením. O víkendu zosnoval fantastickou kolmicí první branku pro uruguayského kulometčíka Diega Forlána, který je mimochodem dalším z řady fotbalistů Atlética Madrid, kteří by potřebovali pár zdařilých výkonů k znovunavrácení ztraceného klidu.

Vězte, že dřímající andaluský obr ještě rozjitří atmosféru před světovým šampionátem! Samozřejmě pokud se Atléti povezou na vítězné vlně a on bude pravidelně hrát, bude oporou, bude nepostradatelným. Stačí jen, aby si vzpomněl na sevillská, ještě teenagerovská, léta nebo na záchvěvy geniality z působení v londýnském Arsenalu a Realu Madrid. Třeba už má Vicente Del Bosque poznámku v notýsku...

Ačkoli jsem se již nyní rozepsal přespříliš, hodlám ještě utrousit pár větiček týkajících se jeho kariéry, kterou se pokusím velmi krátce shrnout. Jen tak pro zajímavost, jen tak z rozmaru.

José Antonio Reyes již v dorostu Sevilly, za který hrál v podstatě odnepaměti, upoutal pozornost všudypřítomných lovců nadějí, kteří superlativy a chválou rozhodně nešetřili. Talentovaného záložníka šmírovalo mnoho klubů, mj. slovutný Real Madrid a neméně slavná Barcelona, ale žádný zájemce nepodal konkrétní a přijatelnou nabídku. Až se osmělili londýnští Kanonýři, kteří v půlce sezóny 2003/2004 nabídli bezmála jedenáct milionů liber na ruku a navíc bonusy v případě dobré výkonnosti. Prázdná pokladna Sevilly na toto volání moc dobře slyšela, Reyesův fotbalový otec Joaquín Caparrós se musel rozloučit se svým vynálezem. Miláček sevillského publika odešel za lepším.

Francouzský manažer Arsenalu Arséne Wenger byl omámen mladíkovou šikovností a perspektivou, které v něm jistojistě dřímaly a snad ještě dřímají. Po krátké, leč neúplné aklimatizaci na ostrovní prostředí začíná pravidelně nastupovat v záložní řadě Gunners, jimž dopomáhá k zatím poslednímu titulu v Premiere League. Reyes se přes první léto na Ostrovech plně sžil se svými spoluhráči a na prahu nové sezóny byl připraven nastartovat slavnou kariéru. Prvních pět utkání, v každém branka - Reyes zářil a Wenger si mnul ruce. V půli probíhajícího ročníku však přišlo zranění a není náhoda, že právě v této části sezóny přišly rozhodující ztráty v boji o titul, který nakonec ukořistil městský konkurent Chelsea. Bohužel se začalo ukazovat, že Anglie není pro Reyese zemí zaslíbenou a že rozhodně není fotbalovým Eldorádem, v němž by mohl řádit jako za sevillských časů.

Přišel další ročník, v němž Reyes doplatil na přebytek kvalitních útočníků a nevyrovnanost vlastních výkonů. Přes neodmyslitelnou stálici Thierryho Henryho cesta do základu nevedla, vedle něho se pravidelně střídali neustále se zlepšující Emmanuel Adebayor, Robin van Persie a právě José Antonio Reyes, který tu a tam vysedával pouze na lavičce náhradníků, s čímž zákonitě nebyl spokojen, což dal Arsénu Wengerovi najevo menší revoltou a kritikou, která nakonec vyústila v jeho odchod do Realu Madrid.

"Nemyslím si, že moje působení v Premier League bylo neúspěšné, jenže pro hráče, jako jsem já, je anglický fotbal velmi tvrdý. Tento styl mi opravdu neseděl," poukázal kdysi samotný Reyes na fakt, o němž se v médiích a mezi příznivci po nějaké údobí rokovalo. Mladý reprezentant spílal i na tamní společnost a tradiční déšť, kvůli němuž se nedokázal na anglické prostředí plně adaptovat, koncentrovat svou pozornost pouze a jen na kopanou. I proto bylo jednoznačnou volbou Španělsko, konkrétně Real Madrid.

Jenže pod italským stratégem a zapřísáhlým vyznavačem defenzivní kopané Fabiem Capellem Reyesova levandule nekvetla. I proto se v dresu Merengues, i přesto že dvěma brankami proti Mallorce v podstatě rozhodl o zisku ligového titulu, dlouho neohřál a na popud vedení, jehož rozhodnutí zatím nechápu, musel odejít. Z pochopitelných a oprávněných důvodů se Reyes nechtěl vrátit na Ostrovy, i proto vzal zavděk nabídce Atlética Madrid, v jehož dresu ale neodehrál v sezóně 2007/2008 ani jeden celý zápas. Šokující pád! Reyes byl na pokraji zatracení, potrestán za nepřizpůsobivost, škrcený svým stínem, na římse oddělující propadliště fotbalové historie a slávu.

O jeho služby se začala ucházet S.L. Benfica a předložila nabídku na hostování, kterou jak Atlético Madrid, tak José Antonio Reyes ochotně a vděčně přijali. Následoval rok pod Quiquem Sánchezem Floresem, který mu dal šanci opět se rozehrát a pookřát v dresu nejúspěšnějšího portugalského celku historie, nevěda, že bude mít zanedlouho možnost jej snad již nadobro vzkřísit a obnovit před léty tolik uznávanou značku José Antonio Reyes. Až čas ukáže, zda se mu to podařilo.

--- ZKLAMÁNÍ KOLA ---

Výkon Racingu de Santander proti Málaze byl otřesný až z toho bolely oči, nohy a vůbec všechno, co může bolet! Zejména defenzíva kantábrijského mužstva podala heroldský výkon a svým nedůrazem, pomalostí a ledabylostí nabízela s chutí hrajícím hostům jednu možnost za druhou. V obraně Racingu pak vynikal zejména někdejší hráč RCD Espanyolu Marc Torrejón, který se skvělou prací podílel na dvou brankách Málagy, která, nahlížím-li na situaci z druhé strany, předvedla hodně dobrý výkon a odvezla si zasloužené tři body. Ty mohou mít v konečném účtování cenu zlata, mohou činit rozdíl mezi úspěchem a propadákem. Je třeba, aby se Sergio Canales, Pedro Munitis či Mehdi Lacen opět rozjeli, neboť soupeři jako Zaragoza či Tenerife chytají druhou mízu a budou na kluby jako Racing Santander zespodu tlačit.

--- IDEÁLNÍ JEDENÁCTKA 22. KOLA ---

David DE GEA (Atlético Madrid) - Joan CAPDEVILA (Villarreal), Luís PEREA (Atlético Madrid), Sergio RAMOS (Real Madrid), Álvaro ARBEOLA (Real Madrid) - Éver BANEGA (Valencie) - José Antonio REYES (Atlético Madrid), KAKÁ (REAL Madrid), David FUSTER (VILLARREAL) - Felipe CAICEDO (Málaga), Cristiano RONALDO (Real Madrid)

Střídačka: Diego LOPEZ (Villarreal) - Lionel MESSI (Barcelona), Diego CASTRO (Sporting Gijón), Diego COSTA (Real Valladolid), TIAGO (Atlético Madrid)

--- NEJKRÁSNĚJŠÍ BRANKA KOLA ---

Je pozoruhodné, jakou energii dokázal Igor Gabilondo udělit mičudě pouhopouhým nápřahem z jediného kroku! Jeho báječná rána zvedala ze sedadel a musela svou krásnou trajektorií nadchnout i vzápětí posmutnělé fanoušky Villarrealu, kteří si o ní mohli po vyhraném zápase s chutí obdivně pohovořit. Krásné dalekonosné ráně jednatřicetiletého rodáka ze San Sebastianu tentokrát konkurovalo snad jen brilantní technické zakončení Diega Castra v zápase asturijského Sportingu Gijón a Valencie.

Přitom stačí postupovat podle známého scénáře - zpracovat míč, juknout na protivné pavučiny v růžku branky a přesně zacílit. Jistěže to není jednoduché, o to víc při pohledu na takovou krásnou branku zaplesáme radostí. Jeho levanduli - omluvte pro jednou mou místní fotbalovou hantýrku - považuji za nejkrásnější branku Athleticu v letošním ročníku.