Být trenérem je strašně nevděčné, říká Jakub Podaný

Mnohdy se u týmu ani neohřeje, na realizaci svých plánů často ani nedostane čas. Stačí pár nepovedených zápasů a může si hledat nové angažmá. Život fotbalového trenéra na lavičce týmu nebývá dlouhý. Jak kruté může být trenérské řemeslo? A nebývá kouč často obětním beránkem, kterého po několika neúspěšných zápasech předhodí vedení týmu kritikům a naštvaným fanouškům? O tom jsme v dnešní epizodě podcastu Livesport Daily mluvili s Jakubem Podaným (36), fotbalovým expertem a bývalým ligovým fotbalistou.

"Vyhodit trenéra jen proto, abych uspokojil fanoušky, je chyba," říká Podaný. Sám zažil výměn na trenérských postech celou řadu, někdy podle něj přišly až příliš brzy.

Třeba pražská Sparta od roku 2004 vystřídala 18 trenérů - průměrně tedy na lavičce úřadujícího mistra ligy vydrží kouč pouhý rok. Výjimkou ale nebyli ani trenéři, kteří šli od kormidla třeba po pěti měsících.

"U Sparty absentovala ta klubová filozofie, přišlo mi, že když přišel trenér, tak se změnilo všechno, nejen hráči, ale i klubová mentalita. Cítil jsem, že je to o jednom člověku, on je v tu chvíli ten generál a potom, když to nefungovalo, tak to šlo celé za ním," popsal situaci na Letné.

Podle něj je hlavním tvůrcem současné filozofie ve Spartě dánský trenér Brian Priske. Očekává, že pokud by se jednou rozhodl třeba i sám tým opustit, hledali by na Letné trenérské jméno, které by do současného konceptu zapadlo.

Sám po skončení aktivní kariéry před dvěma lety o tom, že by začal trénovat, moc nepřemýšlel. "Rychle jsem to zavrhl, za prvé mě zajímala jiná stránka fotbalu, ale ta trenéřina je strašně nevděčná."

Dále jsme v nové epizodě Livesport Daily řešili:

Jak se může postavit fotbalová kabina za svého trenéra?

Jak vnímá hráč trenérské změny?

A tlaky, které ovlivňují rozhodování managementu.

Všechny, už dříve odvysílané díly, najdete na - Google Podcasts a Apple Podcasts.