Bude Gazélec Ajaccio nejslabším týmem historie Ligue 1?

Je dost dobře možné, že se fanoušci evropského klubového fotbalu budou od léta 2015 učit nové jméno: Gazélec Football Club Ajaccio či zkráceně GFCA. Malý korsický klub navzdory všem předpokladům v Ligue 2 září a míří do francouzské nejvyšší soutěže, jeho další vyhlídky však nejsou příliš nadějné..

Současná sezona L1 je v pořadí třináctou od rozšíření ligy na 20 týmů; vzhledem k tomu, že vrcholová fotbalová scéna ve Francii je poměrně úzká (pouze 42 klubů v celé zemi má profesionální status), tak za tu dobu mezi elitní společnost logicky proniklo i několik "sparingpartnerů" bez reálné naděje na úspěch. Smutný primát pro nejhorší klub od léta 2002 drží AC Arles-Avignon, které v sezoně 2010/11 nasbíralo pouhých 20 bodů, v těsném závěsu jsou pak Grenoble (23 bodů, 2009/10) a také AC Ajaccio, mnohem slavnější vyslanec korsického hlavního města (23 bodů, 2013/14). Pokud by GFCA svoji odvážnou misi skutečně dotáhlo do konce, je pravděpodobné, že jeho největšími konkurenty nebude zbylých 19 týmů, ale právě tato úzká skupinka historických solitérů.

"Le Gaz" bylo sice založeno už v roce 1910, po většinu 20. století se však skrývalo v amatérských patrech francouzského fotbalu. Až v posledních letech se jeho jméno začalo skloňovat i mezi fanoušky na pevnině, za což může především památná jízda do semifinále Coupe de France v roce 2012; v téže sezoně pak GFCA postoupili i do Ligue 2, čímž vyrovnali svůj do té doby suverénně největší úspěch. Po rychlém pádu zpět do Nationalu (3. liga) následoval další postup, a tím už se dostáváme do současnosti.

V tradičním předsezonním preview na serveru French Football Weekly byli k šancím klubu udržet druholigový status loni v létě nemilosrdní. "Oba nováčci (GFCA a Orléans) jsou kandidáty číslo jedna na sestup. Bylo by překvapením, kdyby se některý z nich vyhnul tvrdým bojům o záchranu," zněl poměrně střízlivý komentář. Přesto však nyní, šest zápasů před koncem, je korsický klub průběžně druhý s šestibodovým náskokem na Brest a Dijon, dělící se o čtvrtou příčku. Vedoucí Troyes se už o ztrátu svého postavení reálně obávat nemusí, o zbylá dvě postupová místa se proto vedle tří zmiňovaných klubů porvou ještě aktuálně třetí Angers a dorážející trio Sochaux, Auxerre, Nancy. GFCA má z tohoto výčtu nejlepší výchozí pozici.

Pro úzké, ale oddané jádro příznivců je tato situace něčím naprosto novým a nečekaným. Dosud si mohli užívat slávy a pozornosti pouze při zmiňovaném tažení v Coupe de France, kde po cestě vyřadili Toulouse, Troyes a Montpellier a nad jejich síly byl až vysoce favorizovaný Lyon v semifinále (hraném z kapacitních důvodů na stadionu městského rivala AC). Tato sezona byla také vyvrcholením prudkého vzestupu pod vedením kouče Dominique Veilexe, jenž převzal klub v roce 2010 ve čtvrté lize a odcházel o dva roky později jako vítěz Nationalu.

Fanoušci Lyonu si GFCA z onoho semifinále pamatují jako bojovný, sevřený, ale také tvrdý až zákeřný tým, který se nebojí ostrých zákroků a na vyšší kvalitu soupeře reaguje silou. Korsická "válečnická" mentalita, kterou všechny ostrovní kluby oplývají jak na hřišti, tak na tribunách, je v tomto případě snad ještě patrnější než u lokálních velikánů AC a Bastie. Lyon nakonec zvítězil 4:0, dlouho to ale vypadalo na pořádné drama; GFCA sice hrálo od 38. minuty v deseti, přesto však poprvé inkasovalo až po hodině hry a ještě v 72. minutě drželo nadějný stav 0:1. Nebýt několika důležitých zásahů Huga Llorise, kdo ví, možná by korsická pohádka měla ještě další pokračování.





Důvodem nečekaně úspěšné aktuální sezony podceňovaného týmu je kombinace několika faktorů. Zaprvé, výjezdy na Korsiku jsou pro kontinentální kluby prakticky za trest; tamní prostředí je k návštěvníkům z pevniny přirozeně nepřátelské, už jen proto, že řada korsických fanoušků se považuje za nacionalisty, lokální mužstva mají internetové stránky v korsičtině (na webu GFCA sice vládne francouzština, ve fanouškovském fóru však už nikoliv), a toto přetrvávající socio-ekonomické napětí se logicky manifestuje i na fotbalových tribunách. Stade Ange Casanova, domácí chrám GFCA, v tomto směru není výjimkou.

Stadion samotný by se navíc se svými "polními" podmínkami hodil spíše do okresního přeboru než do profesionální soutěže. S kapacitou pouhých 2,885 diváků je Ange Casanova suverénně nejmenším stánkem Ligue 2 a jeho zázemí je de facto v havarijním stavu, což platí i pro samotný trávník. Každý hostující tým tak musí čelit naprosto nedostačujícím zákulisním podmínkám, vypořádat se s agresivní diváckou kulisou a ještě se přizpůsobit hře na oraništi. Není divu, že GFCA je doma prakticky neporazitelné - ze 17 zápasů jich vyhrálo 12 a padlo pouze dvakrát na samém začátku sezony. Deset výher se navíc povedlo vyšperkovat i čistým kontem, včetně té poslední proti konkurenčnímu Sochaux (3:0).

Celkově je forma Korsičanů obdivuhodně konstantní; do listopadu se jim nedařilo rozjet delší úspěšnou sérii, od začátku prosince však prohráli jedinkrát z šestnácti pokusů. S takovouto sérií v zádech je těžké představit si, že by měli o postup ještě přijít.

Podobné případy lze většinou přímo vztáhnout ke střelecké formě jedné (či několika málo) ofenzivních opor - v Ligue 2 jsme to viděli v posledních letech například u Nolana Rouxe (Brest), Sebastiána Ribase (Dijon) či Diafry Sakha (Méty). GFCA však staví na hlavu i tento předpoklad. Korsičané jsou totiž týmem bez výrazných hvězd, jehož umístění je daleko více dílem herní konzistence a výsledkové kontinuity než jasné převahy na nějakém konkrétním místě - v tabulce vstřelených i obdržených branek (41, resp. 31) jim v lize patří až páté místo. Na hřišti sice nedominují, ale zato umí vyhrávat. Jejich vítězný duch pravidelně rozhoduje vyrovnané zápasy.

Totéž lze říct i o kádru samotném - pokud vezmeme prvních 20 jmen z tabulek střelců a asistentů, nenajdeme mezi nimi jediného hráče GFCA. Nejlepší kanonýr, tuniský záložník Mohamed Larbi, skóroval pouze sedmkrát, a žádný člen týmu nemá na kontě více než tři asistence. Minimálně jeden gól či gólovou přihrávku však zaznamenalo shodně třináct (!) hráčů. Takto rovnoměrná distribuce zodpovědnosti za výsledky přitom není pro klub letošní novinkou; podobně tomu bylo i v památné sezoně 2011/12, kdy například obránce Louis Poggi (dnes nastupující většinou na kraji zálohy) zavěsil v sedmi případech. Receptem na úspěch je tak pro skromný klub v první řadě týmová práce. Le Gaz se nemusí obávat výpadku jedné či dvou hvězd, jelikož nejsou na nikom příliš závislí.





Trenér Thierry Laurey se rozhodl vsadit na zkušenost a vytvořil osu týmu ze tří veteránů, ostřílených stovkami zápasů z Ligue 1. Uprostřed obrany vládne velezkušený Jérémie Bréchet, o kreativitu ve středu pole se stará už sedmatřicetiletý David Ducourtioux, a v útoku na sebe bere zodpovědnost další matador Grégory Pujol. Korsické týmy tradičně nemohou spoléhat na řídkou domácí základnu (zvláště musí-li se o těch několik málo talentů dělit hned tři profesionální kluby), takže podobně jako prvoligová Bastia, spoléhá i GFCA na řadu "přebraných" borců a talentů na hostování; vedle Brécheta, Ducourtiouxe a Pujola se tak na hřišti objevují třeba nadějný pravý bek Cyriaque Rivieyran (odchovanec Auxerre), další obránce Yoann Andreu (ASSE), rtuťovitý záložník Ali Mmadi (Évian) či rychlonohý forvard Kévin Mayi (ASSE).

Laurey navazuje na Veilexovu práci v tom nejlepším možném duchu. Tento bývalý skvělý obránce, který si připsal i jeden start za francouzský národní tým, dokázal za necelé dva roky u kormidla GFCA dokonale vstřebat identitu korsického týmového bojovníka; ačkoliv předtím bylo jeho největším "zářezem" krátké angažmá u Arles, nyní působí jako suverén a sklízí zaslouženou chválu ze všech stran. Způsob, jakým se mu podařilo semknout a zorganizovat papírově poněkud nesourodou smečku fotbalistů, zaslouží velký obdiv.

Jednapadesátiletý kouč se projevuje jako šikovný stratég, schopný bránit i útočit ve vyváženém poměru, a právě vyváženost je stěžejní kvalitou jeho týmu. Po 32 odehraných kolech mají nejvíce ligových startů na kontě gólman Clément Maury a obránce Pablo Martínez (28), přičemž hned 16 hráčů se na hřišti objevilo minimálně ve 20 případech. GFCA nastupuje v klasickém rozestavení 4-4-2 se dvěma štítovými záložníky, dvěma křídly a dvěma hrotovými forvardy, podobně jako například Lorient, jenže na rozdíl od něj netrpí klasickým neduhem příliš odkrytého středu pole. Na hřišti zkrátka všichni pomáhají všem. Laurey na každé pozici prostřídal minimálně dva hráče (včetně gólmana a kapitána) - pokud vezmeme v úvahu, že podle serveru Transfermarkt.com je jeho kádr nejméně hodnotným v celé Ligue 2 a nejcennější hráč by stál 500 tisíc eur, ukazuje se sázka na nečitelnost a obětavé týmové pojetí jako vlastně jediná správná.





Poslední nezanedbatelná poznámka k letošnímu úspěchu Korsičanů nepramení z jejich vlastní iniciativy, což ale její důležitost nikterak nesnižuje: Ligue 2 prožívá nebývale slabý ročník. S výjimkou suverénního Troyes se žádnému z favoritů nedaří naplňovat předpoklady; buď zuby nehty balancují na hraně postupu a první třetiny tabulky (Brest, Sochaux, Auxerre, Nancy), nebo přímo bojují o záchranu (AC Ajaccio, Valenciennes). GFCA sice čekají do konce sezony hned čtyři venkovní duely, pouze Auxerre však představuje skutečnou hrozbu; Laval, Créteil i Valenciennes budou v současné formě outsidery, přičemž domácí zápasy proti Tours a Niortu už v tuto chvíli "musí" být za šest bodů. Demolice Sochaux minulý víkend byla dost možná klíčovým krokem k postupu do Ligue 1.

Tedy samozřejmě za předpokladu, že LFP tento klub mezi elitu vůbec pustí - a tím už se dostáváme zpět k původní otázce v nadpisu. Stade Ange Casanova nesplňuje prvoligové standardy prakticky v žádném ohledu, takže po případném postupu by se Le Gaz dost možná museli "přestěhovat", nejspíš na sousední Stade Francois Coty (kde konkurenční AC ještě loni Ligue 1 hrálo). Takový postup není ve Francii automaticky legální, což předestírá podobnou "bitvu právníků" jako loni v létě v otázce Racingu Lens. Prakticky všem oporám navíc po sezoně končí platné smlouvy. Pokud GFCA svoji pozici v první trojce skutečně udrží, čekají klubové funkcionáře perné prázdniny.

Letošní tažení malého klubu lze v podstatě shrnout do čtyř klíčových faktorů - specifické domácí prostředí, zkušená kostra týmu, slabá konkurence a obrovská vnitřní semknutost. Jenže v Ligue 1 by Laureyho svěřenci o svůj stadion na 99% přišli, největším oporám táhne na 40 a do druhé ligy odešly právě proto, že už na tu první neměly, a pouhá bojovnost a odhodlání většinou k záchraně nestačí. Dvacetibodový smutný rekord Arles se může pomalu začít třást o svoji existenci.

---

Zdroje: ligue1.com, frenchfootballweekly.com, gfca-foot.com, transfermarkt.com
Zdroje obrázků: pronostics-gagnants.fr, gfca-foot.com