Australská fotbalová federace: Falešný bojovník proti rasismu

08.04.2015, 08:13
Názory a komentáře
Fotbalová Austrálie má za sebou 12 mimořádně pozitivních měsíců. Po světovém šampionátu, kde předčili veškerá očekávání, Socceroos na domácí půdě vybojovali titul mistrů Asie a třásli se, co přijde dál. Za dveřmi však tehdy nečekalo nic víc než domácí fotbalový svaz s jednáním zloděje, který prostřednictvím kampaně proti rasismu drze křičí "Chyťte zloděje!"...

Podobné akce se většinou setkávají přinejhorším s cynickými ohlasy poukazujícími na jejich průvodní naivitu či neefektivní výstupy. Celosvětová organizace "Kick It Out" ostatně brzy oslaví již 20. narozeniny, a přesto lze na nějaké konkrétní výsledky její činnosti poukázat jen těžko.

Poslední australský pokus o potlačení rasové diskriminace na fotbalových trávnících však představuje velkou výjimku už jen tím, že v tamní společnosti vyvolal nevídaně silnou vlnu odporu. Chladné reakce se v tomto případě dvakrát nenosily.

Na první pohled celá záležitost vypadala poměrně klasicky a dokonale nevinně: předposlední březnové kolo A-League se zkrátka neslo v duchu kampaně s výmluvným názvem "Erase Racism" (Vyhlaďme rasismus), pořádané silným triumvirátem ve složení Australská fotbalová federace (FFA), tamější sdružení profesionálních fotbalistů (PFA) a jediná australská charitativní organizace explicitně válčící proti rasismu, All Together Now.

Australskou "twittersféru" tehdy v patřičnou chvíli zaplavil obligátní hashtag #EraseRacism, založila se horká linka, kam pořád ještě můžete zasílat finanční příspěvky na apely budoucí, a coby oficiální ambasador akce byl představen muž z nejpovolanějších - Bruce Djité, americký rodák černé pleti s australským pasem a pověstí spolehlivého kanonýra v barvách prvoligového Adelaide United.

"Bohužel, jeden z pěti Australanů se v uplynulém roce stal objektem rasové nesnášenlivosti," nechala se slyšet Priscilla Brice, generální ředitelka All Together Now. "Abychom tento stav změnili, musíme lidem vštípit, že rasismus není přijatelný. A fotbal je dobrým místem, kde začít," doplnila odhodlaně. A přít se s ní asi nikdo nebude.

Svět kopané doopravdy je tím ideálním prostorem na zahájení podobného maratonu - tím spíš právě v Austrálii, velkém to symbolu multikulturalismu. Číňané, Íránci, Palestinci, Iráčané a další národy se v lednu během Asijského poháru těšili takřka domácí podpoře hlavně díky příkladné mobilizaci vlastních diaspor na území obří federace.

Dohromady se na australské půdě mísí zástupci 200 různých zemí, hovořící více než 400 různými jazyky, a pokud chcete důkaz přímo z fotbalové arény, není problém - vezměte si hnedka čerstvě založené Sydney CBD FC. Z iniciativy Skota Chrise Patona totiž v Novém Jižním Walesu vzniklo pozoruhodné klubko 17 různých národností, kdy vedle sebe za dospělácké áčko běžně nastupují dánský brankář spolu s Maročanem a argentinským mozkem hry; tedy vyslanci tří světadílů.

Drastický problém tkví bohužel v tom, že fotbaloví papaláši především v nedávné době australskou diverzitu nikterak neopěvují, jak by bylo nasnadě očekávat. Opak je tu daleko spíš pravdou...



obrázek
Fotka hráčů Melbourne Knights z roku 1995. Mezi nimi i Viduka. Zdroj: ozfootball.net




V průběhu loňského mistrovství světa se Australská fotbalová federace odhodlala k zásadnímu a nesporně odvážnému kroku. Představila program s názvem "National Club Identity Policy" (volně přeloženo "Strategie národní klubové identity"), jehož existence je v natolik bolestném rozporu s čerstvými březnovými kroky Federace, že její představitelé v tuhle chvíli vypadají přinejlepším jako ukázkoví pokrytci.

Gró kontroverzního plánu se zkratkou NCIP totiž spočívá v nařízení, že australské kluby jakékoliv ligové příslušnosti "nesmějí používat, zdůrazňovat či prosazovat jakékoliv etnické, rasové, náboženské nebo politické symboly (identifikátory)". Důležitá výjimka je udělena akorát těm znakům, které reprezentují Austrálii jako celek - kupříkladu státní vlajku s notoricky známým Union Jack v levém horním rohu.

Proč výše tolik zdůrazňuji odkaz na britské dědictví v podobě vlajky unie? Protože pokud se vydáme hlouběji pod povrch, k samotným kořenům australské praxe, setkáme se s evidentní protekcí právě těch formací, které chtějí nějakým způsobem poukázat na své "ostrovanství". Čili v zásadě rovněž cizí původ - ovšem původ veskrze posvátný.

Vezměte si třeba Shamrock Rovers Darwin - subjekt, který vznikl až po zavedení NCIP, a přece křičí "Irsko" do všech možných světových stran. Jak je patrné už jen ze zběžného srovnání klubových znaků, jde o identickou kopii elitního irského celku Shamrock Rovers, navíc s členskou základnou tvořenou výhradně irskými přesídlenci a backpackery (batůžkáři).

V souvislosti s tímhle případem se tedy na mysl vkrádá otázka: bylo by snad reálně možné uvažovat o návratu značek jako South Melbourne Hellas Verona, St. Albans Dinamo Záhřeb nebo Richmond Alemannia Aachen? Ale jistěže nebylo. Tehdy by přece šlo o produkty nikoliv britských či irských imigrantů, nýbrž těch italských, chorvatských nebo německých - a jejich projevy národní hrdosti jsou už na australské půdě nežádoucí.

"Naši funkcionáři a mnozí fanoušci v sobě mají pevně zakořeněný ‚evropský‘ nebo ‚britský‘ komplex," napsal roku 1967 protřelý australský sportovní žurnalista Lou Gautier, a jeho poznatek dnes skutečně není o nic méně aktuální.

Například prvoligové Melbourne Victory bez náznaku intervence shora nadále vyznává tradiční skotské barvy, modrou a bílou, přičemž jakožto klubovou hymnu pořád uvádí melodii patriotistické písničky Scotland the Brave. A svatého pokoje si užívá dokonce i Brisbane Roar, originálně Hollandia, u něhož všudypřítomná oranžová neomylně signalizuje přetrvávající vazby na Nizozemsko.

Naproti tomu Melbourne Knights (dříve Croatia - čili Chorvatsko) se ještě dnes ocitá uprostřed absurdní a táhnoucí se soudní pře s Australskou fotbalovou federací ohledně toho, zdali se v srpnu loňského roku FFA nedopustila faktického porušení vlastních pravidel, když Knights nepovolila dresy s logem sdružení Melbourne Croatia Social Club - jejich nového zdroje financí. Originální kopie NCIP přitom doslova uvádí, že zákaz používání etnických symbolů "neplatí tehdy, když se jedná o propagaci legitimního sponzora".

Zbytečná šikana a aplikace dvojího metru jako vyšitá.



Co je tedy z pohledu FFA tak zvláštního, ba toxického na jižanských komunitách? Jedna z populárních tezí se ohání tím, že v nich klíčí fanouškovské násilí.

Kvůli problémům s diváky byli ostatně hluboko v minulosti (1972) právě Knights vyloučeni z fotbalové federace státu Victoria a stejný motiv měl doprovázet ještě definitivní vymizení cca 50 vlasteneckých klubových přízvisek typu "Croatia", ke kterému došlo na základě celoplošného banu roku 1992.

Tento důvod je však dílem obyčejné paranoii, jak na stránkách serveru Football Central dokládá redaktor Andrew Cussen: "Jsem tak moc Anglo, jak jen to jde. Australští rodičové a prarodičové po generace a generace, a na samém počátku anglicko-irské kořeny. Přesto si pamatuji, jak jsem coby malé dítě neustále otravoval rodiče, aby mě braly do Belmore na zápasy Sydney Olympic v rámci staré National Soccer League (NSL). ‚Hellas, Hellas‘ (Řecko, Řecko) znělo tehdy v ochozech a ani jednou jsem se nebál, ani jednou si moje rodiče nepomyslely, že šlo o nebezpečné prostředí."

Proč si to tedy myslí zrovna FFA?

Dalším často skloňovaným argumentem, který nejvyššími fotbalovými patry silně rezonoval už v onom roce 1992, je potom domnělá uzavřenost typicky chorvatských, řeckých či italských komunit - a v důsledku tedy i jejich přímých výtvorů, fotbalových klubů. Ani zde by se však nejednalo o oprávněnou starost.

"Mám italské rodiče a jsem australským občanem, přesto jsem ale jako dorostenec hrával za srbský, italský a nakonec i řecký klub.(...) Řada mých tehdejších spolužáků to měla stejně," namítá Anthony Colangelo ve svém kritickém článku pro The New Daily.

Dnešní australská mužstva s balkánskou kůrkou tedy ani omylem nepřipomínají nějaké neprodyšné kasty. Nejsou žádnými "monokulturními společenstvími", za které je FFA ráda vydává. To dokládá mimo jiné modus operandi Sydney United 58 FC (úhlavního rivala Cussenem zmíněného Sydney Olympic), kde klíčové role ve vedení obsazují etničtí Chorvaté, a přece je hráčská základna jejich soukmenovci tvořena z pouhých 30 procent.

Nepatřičnost celého tohoto honu na balkánské čarodějnice dál jedině vhodně dokresluje ten kuriózní fakt, že tvorbě NCIP v roli předsedy Australské fotbalové federace aktivně přihlížel Čechoslovák, který se přes maďarskou Budapešť a Izrael do zámoří nepodíval dříve než po druhé světové válce. Aby toho navíc nebylo málo, tak Frank Lowy dříve sám jeden takový "pochybný spolek" se silnými etnickými kořeny pomáhal financovat - po dlouhá léta totiž platil za mecenáše dříve velice úspěšného klubu Sydney City Hakoah, reprezentujícího početnou židovskou komunitu v nejlidnatějším městě Oceánie.

A co na tomhle všem zaráží snad úplně nejvíc: jak to, že se vlastně All Together Now vůbec byla ochotna spolčit s ďáblem, jakého FFA v tomto případě očividně představuje? Jak to, že šéfové organizace, jejíž jediný bod agendy představuje právě boj s rasismem, tak snadno překousli existenci programu, který dává rasismu přesně naopak bezostyšnou zelenou?

Odpověď se jeví být stejně prostá jako bizarní: zástupci All Together Now podle všeho o NCIP vůbec neměli ponětí.

Jak vypátral již citovaný žurnalista Andrew Cussen, ačkoliv vedení charitativní organizace tvoří mimo jiné generální manažer A-League Sam Chadwick (který o NCIP prokazatelně věděl), žádný další lídr iniciativy o dřívější implementaci rozporuplné strategie po kriticky dlouhou dobu neměl tušení. Představenstvo All Together Now se o něčem takovém hromadně dozvědělo teprve ze sociálních sítí, až po spuštění celé kampaně.

Hotový Kocourkov...



Dne 26. ledna jinak velice vydařený Asijský pohár nakrátko přerušily každoroční "oslavy" spojené s takzvaným Dnem Austrálie. Proč oslavy v uvozovkách? A proč "přerušily", nikoliv ozdobily? Inu, protože tento státní svátek není ničím tuctovým.

Jestliže všude ve světě bývá zvykem, že podobné význačné dny lidi akorát stroze informují o výročí nějakého významného milníku, Den Austrálie je o něčem docela jiném - on místo toho společnost vždy dělí do různých názorových proudů, z nichž některé se mezi sebou vysloveně bijí.

Sama historická událost spjatá s inkriminovaným datem je pochopitelně pevně dána: 26. ledna 1788 na australský břeh dosedla první flotila britských kriminálníků, kteří se po 20 letech vytrvalých útrap v "zámořském vězení" zčistajasna rozhodli oslavit holou skutečnost, že jsou stále naživu. A že jim to jejich nová matička země svým způsobem umožnila.

Tato tradice se okamžitě ujala a roku 1935 měla dle oficiální rétoriky poprvé symbolizovat národní jednotu. Což je zhruba ten bod, v němž pevnou půdu pod nohama ztrácíme, a začíná pořádně záležet na individuálním úhlu pohledu.

Háček tkví konkrétně v tom, že britští odsouzenci tehdy přirozeně nevkročili na neosídlenou půdu. Podobně jako Kryštof Kolumbus roku 1492 ve skutečnosti žádnou Ameriku neobjevil, rovněž Austrálie nemusela na své první rezidenty čekat až do konce 18. století.

V návaznosti na tyto poněkud nabubřele přecházené fakty se potom americký Columbus Day stejně jako Australia Day opakovaně stávají předmětem četných kritiků. Mezi nimi i tohoto nejmenovaného čtenáře australského listu The Age:

"Dvacátý šestý leden je nevhodným datem pro Den Austrálie, protože představuje jen a pouze výroční připomínku příchodu Britů za účelem založení trestanecké kolonie v Novém Jižním Walesu. Nejde již o symbol zrození národa a domorodé i nebritské komunity tímto mohou ztrácet pocit, že jsou jeho součástí. Také jde o špatný signál směrem k našim asijským sousedům, kterým jsou takhle neustále připomínány naše evropské kořeny. "

Vždy koncem ledna si takto za doprovodu demonstrací nejen Aboridžinců, ale i jiných skupin obyvatelstva, Austrálie upevňuje pozici pravděpodobně jediné země na světě, která je prostřednictvím státního svátku rok co rok nabádána nikoliv k oslavám vlastní identity, nýbrž k jejímu pravidelnému napadání, zpochybňování.

Samozřejmě, pro většinu Australanů nakonec takový den volna stejně neznamená nic moc víc než vhodnou příležitost k uspořádání zahradní grilovačky. Chtě nechtě nicméně touto cestou zároveň dochází k přiživování jisté dichotomie "starý versus nový", respektive původní obyvatelstvo versus přistěhovalci. Aboridžinci koneckonců stále představují nezanedbatelnou část obyvatelstva (zvláště tedy na severu ostrova), která se už tak může bez problémů cítit odstrčená, ba diskriminovaná - aniž by jí to někdo neustále připomínal.

Ale proč vám vlastně tohle všechno vyprávím: fotbalová scéna se víceméně řídí obdobným schématem. Také ona registruje svůj jin a jang; dva navzájem se doplňující protiklady v zaniklé National Soccer League (NSL) a aktuálně fungující A-League.

Ptáte se na společný jmenovatel obou těchto proměnných? Jde o nejvyšší australské fotbalové soutěže, které se na vrcholu složité ligové pyramidy plynule vystřídaly v letech 2004-2005. A ten hlavní rozdíl mezi nimi? "Starý soccer" byl do značné míry světem ovládaným kluby, které zakládali imigranti; "nový fotbal" je jejich reálného vlivu kompletně zproštěn.

Za jedinou platformu, kde je oběma érám umožňována určitá konfrontace, dodnes platí Pohár Australské fotbalové federace (FFA Cup). Jde o tradiční zdroj neškodné nostalgie, ale i vzájemné nevraživosti, jehož finále je vždy plánováno na dny těsně předcházející výkopu nového ročníku A-League. Snad záměrně, jakoby naschvál - za účelem řádného vytučnění oné výměny stráží.

No řekněte, nepřipomíná vám to něco?



obrázek
Výjev z Chorvatského turnaje australských a novozélandských klubů. Zdroj: neoskosmos.com




Trávník Knights Stadium, domov bývalého Melbourne Croatia SC, dnes hraje takřka výhradně třemi konturami. Bílá s červenou utváří legendární šachovnici na povědomých dresech volně pobíhajících dětí, zatímco modrá tyto barvy vhodně doplňuje alespoň na zástěrách kuchařek z přilehlé kantýny, kde se žádnou náhodou servíruje čevapčiči. Obří banner v hledišti hlásá "Vítejte v Chorvatsku"; což zde konkrétně znamená v podmanivé realitě paralelního světa.

Zhruba nějak takhle před dvěma lety na stránkách australského Guardianu popisoval atmosféru dalšího setkání oceánských klubů specifického balkánského ražení jeden z předních fotbalových novinářů Joe Gorman.

Tradice turnaje sahá až do roku 1974, kdy se k první takové akci sjelo pouze šest mančaftů. Aktuálně se už každoročních oslav chorvatské národnosti účastní něco kolem 30 celků, a vesměs každý z nich svou alternativní státní příslušnost vystavuje pěkně na odiv.

Názvy jako HNK Mostar nebo Vukovar stále zpříma odkazují na své předobrazy v příslušných městech evropského jihovýchodu a takový HNK Bunker se dokonce nepokrytě odvolává přímo na krvavá 90. léta ve znamení bojů o nezávislost na Jugoslávii.

"Jistě, byly tu i další pyšné fotbalové komunity jako Italové nebo Řekové, ale ti pořád nedisponovali takovým pocitem národní hrdosti jako my. To bylo dáno tím, že my jsme neměli ani svou vlastní zem, byli jsme vnímáni jen jako Jugoslávci," vysvětluje jedna z významných postav australské trenérské scény, zadarský rodák Branko Čulina.

Otec bývalého australského internacionála Jasona Čuliny odešel do Melbourne s celou svou rodinou v roce 1968 - tedy ještě jako malý kluk a před hlavní vlnou jugoslávských imigrantů, která do krajiny koal a klokanů začínala proudit teprve v 70. letech primárně za vidinou lepšího výdělku.

První chorvatské fotbalové stanice byly na australské půdě zakládány už těsně po druhé světové válce, svého vrcholu však dospívaly až v době rozpadu mateřské federace, tedy po roce 1991. Fotbalisty Melbourne Knights, které nedávno oslavilo 60. výročí, a v menší míře také Sydney United šlo zhruba v polovině poslední dekády minulého století považovat za relativní vládce elitní National Soccer League.

Sám Branko Čulina roku 1997 dovedl Sydney United k historickému triumfu v základní části nejvyšší soutěže a Knights dříve dokonce dvakrát uspěli i v rozhodujícím play-off. Dohromady se alespoň jeden z těchto celků podílel na sedmi z deseti "velkých finále" bouřlivých 90. let.

Logickým důsledkem vzestupu těchto celků byl následně hmatatelný nárůst australských reprezentantů s vazbami na jihovýchod Evropy. Když se tedy roku 2013 otevírala další edice zmíněného srazu chorvatské části Oceánie, soupiska mužstva s výmluvným názvem Melbourne Croatia Masters čítala rovnou devět bývalých Socceroos, což jeden z funkcionářů Knights trefně glosoval slovy: "Bylo to jako sledovat NSL let 1994-95, akorát ve zpomaleném záběru."

Jak tedy čas postupoval, balkánská stopa se napříč všemi sférami australské kopané stávala čitelnější a čitelnější. Na mistrovství světa 2006 nakonec ve žlutozelených soupravách cestovalo hned sedm borců s chorvatskými předky (Bresciano, Čović, Čulina, Kalac, Popović, Viduka a Skoko), z nichž pouze ten poslední jmenovaný nebyl odměněn ani jednou minutou hracího času.

A podél břehů Tasmánského moře se na přelomu milénia nevychovávaly pouze budoucí opory australského nároďáku, nýbrž i toho chorvatského. Znovu si stačí vzít za příklad světový šampionát v Německu, kde se závěrem dění ve skupině F potkali čtyři bývalí spoluhráči z Melbourne Knights. Mark Viduka s Jasonem Čulinou na jedné straně, Josip Šimunić s Joeym Didulicou na té druhé.

Této mimořádné situace se přitom docílilo i navzdory tomu, že chorvatská menšina nezaujímá ani jedno procento australské populace. A její silné slovo na zámořské fotbalové scéně rozhodně nezůstává pouze otázkou minulosti.

Ještě na konci loňské sezony se v podstatě každý účastník A-League mohl pochlubit alespoň jedním chorvatsko-australským exemplářem. Kádr Western Sydney Wanderers, senzačního vítěze posledního ročníku asijské Ligy mistrů, potom čítal dokonce pět etnických Chorvatů vedených duem "krajanů", hlavním trenérem Tonym Popovićem a jeho pravou rukou Antem Miličićem. Dramatický úpadek balkánského vlivu dále nehlásila ani mezinárodní úroveň. Ange Postecoglou, rodák z řeckých Athén, na MS do Brazílie vezl hned šest borců chorvatského původu.

Není to však pouze o dění přímo na kolbištích. Horká krev od Jadranu proudí také skrz komentátorské stanoviště. Hlavní analytickou tváří Fox Sports není nikdo menší než Mark Bosnich; pro stanici SBS potom na různých pozicích pracují sourozenci Zelićovi, již zmínění ex-Socceroos Čulina s Kalacem nebo současný australský reprezentant v plážové kopané David Zdrilić.

A konečně, za výše zmíněnými obory nikterak nezaostává ani trenérská škola. Mezi nejvlivnější kouče australské reprezentace řadíme Raleho Rašiće, jenž roku 1974 Socceroos dotáhl na jejich historicky první mistrovství světa, a jiný přistěhovalec z Jugoslávie Zoran Matić zase patří mezi nejobratnější ryby v australských ligových vodách. Turínským Juventusem inspirované Adelaide City v 90. letech dovedl ke třem titulům v zaniklé NSL, kde navíc jako vůbec první kormidelník nastřádal 200 vyhraných zápasů, a vysloužil si jmenování do Síně slávy FFA.

Úspěch i takřka automatická popularita (potomků) chorvatských imigrantů přitom určitě nejsou nějakou nevysvětlitelnou záhadou. Hráči i trenéři s takový profilem zpravidla disponují odlišnými kvalitami než kovaní Australané a zosobňují tak jejich vhodné doplňky.

Jak dosvědčuje zkušený novinář Michael Cockerill, chorvatští koučové byli v mnoha ohledech samorosty a výstředními osobami. Kouřili, pili, nadávali a - jak jsme si už výše demonstrovali - nadto všechno dělali i výsledky. Co se fotbalistů týče, ti v sobě zase snoubili australskou tvrdost s nadprůměrnou technickou zdatností.

Mnoho etnických Chorvatů se navíc ukázalo být excelentními lídry v kabině. V tomto směru vyčníval zejména Mark Viduka, o jehož blahodárném vlivu na okolí básní v podstatě každý, kdo s ním kdy sdílel šatnové prostory. Tribuna stadionu Melbourne Knights nesoucí Vidukovo jméno má zkrátka své velké opodstatnění.

A bývalý kanonýr Leedsu United v tom není ani zdaleka sám. Dohromady hned šest australských reprezentantů s balkánskými kořeny v minulosti alespoň jednou natáhlo kapitánskou pásku přes rukáv, což ze současného lídra Socceroos Mileho Jedinaka dělá už sedmý přírůstek do party.



obrázek
Australský fanoušek uprostřed chorvatského kotle na MS 2006. Zdroj: theage.com.au




Hlavní otázkou teď ale samo sebou je, zdali tahle tradice může utěšeně bujet i v budoucnu.

Jedna z největších ikon chorvatské fotbalové diaspory a protagonista nejpamátnějšího ze všech památných zápasů historie australského národního týmu Mark Bresciano zrovna před pár týdny ukončil reprezentační kariéru - a tím se akorát znovu otevřela diskuze o jeho možných nástupcích, kteří by se klidně mohli ukázat být nedostatkovým zbožím.

Zvláště s přihlédnutím k současnému vývoji si teď nikdo nemůže být jistý tím, že se slibní mládenci jako Mustafa Amini, Tomislav Mrčela nebo Steven Ugarković ve finále nadobro upíší právě Austrálii. Všichni jsou sice australskými rodáky a členy širšího kádru Olyroos (olympijského výběru do 23 let), zároveň ale také bez výjimky působí na starém kontinentě - poslední dva jmenovaní dokonce přímo v Chorvatsku.

Výše citovaný odborník Branko Čulina, který se dobře vyzná i v nepřehledných strukturách státních soutěží, se v návaznosti na příběh této trojice přidává s tím, že při pohledu na tamní obskurní soupisky zaznamenává úbytek jmen balkánského znění. "Rok 2006 byl zřejmě vrcholem," dodává rezignovaně.

Objevují se však i optimističtější hlasy, jako ten patřící fotbalovému řediteli Sydney United Samu Krslovićovi. "Synové Tonyho Popoviće (který se krátce mihl i v anglické Premier League - pozn. red.) u nás hrají za výběry do 11, respektive 13 let, a vypadají lépe než on sám. Máme tu opravdu velmi silnou nastupující generaci," holedbá se šéf pravděpodobně nejprofesionálněji vedeného klubu s chorvatskou skořápkou, který si může dovolit v roli hlavního trenéra zaměstnávat i někdejšího zadáka prvoligového Sydney FC a experta Fox Sports Marka Rudana.

Právě mužstvo z Edensor Parku nyní můžeme pokládat za jednu z mála stále ještě dýchajících, plně životaschopných chorvatsko-australských značek, které přitom z historického hlediska představují takřka nepostradatelnou výchozí pozici pro nadějné kluky z balkánských rodin s ambicemi naplno prorazit i na té nejvyšší úrovni.

"V rámci chorvatské komunity jsem odkopal všechna má dorostenecká léta," potvrzuje nepsané pravidlo Josip Skoko, vysloužilý záložník s více než 50 starty za australskou reprezentaci na kontě, a podpory se mu dostává mimo jiné od následujícího výzkumu Adelaidské univerzity, vedeného kolem roku 2011 napříč celou jižní Austrálií.

Z jeho dat mimo jiné vyplývá, že kopaná v náležité asimilaci pomohla zhruba 44 % dotazovaných imigrantů první generace, a že podíl takových jedinců postupně roste až k 56 procentům platným pro respondenty, kteří do Austrálie zamířili až po roce 2000.

Pouze 6,4 procent účastníků výzkumu dále s klidným srdcem uvedlo, že vůbec nepřeje národnímu týmu své adoptované země. Zde je tedy nasnadě zdůraznit, že i přes silný pocit sounáležitosti v rámci jednotlivých skupin obyvatelstva nedochází mezi Chorvaty k žádnému hromadnému odmítání australské identity.

Naopak, tatáž studie jasně dokládá, že suverénní většina daného vzorku imigrantů (92 %) sama sebe pokládá přinejmenším za poloviční Australany - a takové nálezy dříve nezávisle na sobě podpořili i vybrané fotbalové persony. Třeba Mark Bosnich nebo Branko Čulina se dle vlastních slov cítí být v první řadě právoplatnými Aussies.

Není tedy Chorvat jako Chorvat, pamatujte.




Problematika australského multikulturalismu je přirozeně tématem, jehož uspokojivé rozřešení v praxi ani není možné - tím spíš ne na takto omezeném prostoru.

S tímto komplexním fenoménem se již snažily vypořádat desítky knih a článků, každý po svém a z rozličné perspektivy. Však dokonce ani výše načrtnuté příběhy zvnitřku chorvatské přistěhovalecké komunity nejsou všemi těmi, které by v ideálním případě zasluhovaly naši pozornost.

Dále tu máte kouzelný příběh skromného projektu maltských přistěhovalců, který na stránkách tohoto skvělého čtvrtletníku brilantně rozebírá Shaun Mooney. Máte tu dnes již legendární rodinu Alagichů, původem z Dalmácie, jejíž enormní vliv na australskou kopanou - ať už tu mužskou, nebo ženskou - sahá od 30. let 20. století až po současnost. Máte tu mini verzi Afrického poháru národů, která se rok co rok odehrává na území odlehlého, od východního ohniska izolovaného Perthu. Máte tu Italy, Židy, Nizozemce...

Jenže právě i tyto všechny resty přispívají k negativnímu obrazu "Strategie národní klubové identity", ze které společnými silami dělají něco docela dobře neakceptovatelného. Zákaz etnické či náboženské identifikace určitě dává smysl na úrovni stranického systému Ugandy či Etiopie, ve světě kopané ho však potřeba jednoduše není.

Jistě, kulturní pluralismus možná neplatí za univerzálně oblíbený koncept a česká společnost je toho zářným důkazem. Australská realita by však té naší nemohla být vzdálenější. Tamější imigranti toho pro svou adoptovanou vlast odvedli již mnoho záslužného, pročež si takové jednání zkrátka nezaslouží.

A tak, milá Australská fotbalová federace, dříve než se příště znovu pustíš do boje s rasismem, zameť si prosím před vlastním prahem. Jinými slovy: #EraseNCIP...

Autor: Tomáš Daníček

Komentáře (123)

Přidat komentář
diskoschlampe

Tldr

Reagovat
junglist

to jo no...chudák autor, to nikdo číst nebude

Reagovat
db18

Je to pojištěný slovem rasismus v nadpisu, takže počet zobrazení vyskočí do oblak už jen kvůli diskuzi.

Reagovat
fantomas

Reagovat
frankiefcb

Reagovat
Kang & Kodos

Reagovat
TheAdy

jen kvuli rasismu jsem to otevřel..

Reagovat
Bayernista18

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
widlak

Za chvíli se budou muset SMS zkrátit na max.100 znaků, protože už to nikdo nebude schopen přečíst.

Reagovat
smazaný uživatel

Ale je fakt, že délka článku by měla odpovídat médiu a žánru. Tohle bych rád louskal v nedělní příloze tištěných novin.

Reagovat
TopinB

Reagovat
fantomas

Tak pokud by o to takovy medium stalo... ale tam pro to neni prostor uz vubec. A nemoh bych linkovat vsechny ty super prace australskych kolegu.

Reagovat
pospech11

Ani zmínka o Harry Kewellovi ? To byl teprve šutér

Reagovat
smazaný uživatel

Proč by zde měla být zmínka o Kewellovi? Jenom proto, že je to o Austrálii?

Reagovat
pospech11

Tak nějak jsem dočetl článek, koukl na anketu a řekl si chybí mi v těch autralanech Harry pak jsem si to uvědomil

Reagovat
smazaný uživatel

Ten hashtag na konci nefunguje

Reagovat
db18

Jsem ani nevěděl, že Bresciano má taky chorvatský původ, jsem si vždy myslel, že pouze italský...

Reagovat
smazaný uživatel

Asi dalmatinský Ital původem

Reagovat
smazaný uživatel

Co je rasistického na tom, rozlišovat mezi Brity, Chorvaty či Italy? Mám pocit, že dnes se ten termín ohýbá do neskutečných rozměrů...z tohoto článku mně osobně vyplývá, že tamní asociace má jakési nacionální cítění, ale nic rasistického v tom nevidím.

Reagovat
celeb

mozno su Chorvati nieco medzi belochmi a cernochmi, neviem. Ale min. Chorvatky mali jasne belosske ... crty.

Reagovat
Kovi81

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
fantomas

Potom nečteš pořádně nebo si neumíš dát dohromady 1+1.

Reagovat
smazaný uživatel

a čo je teda ten rasizmus? v kontexte tohto článku?

Reagovat
fantomas

Diskriminace nebritských/neirských komunit, který chtějí - stejně jako ty ostrovanský - dávat najevo svý evropský kořeny a hlásit se k chorvatskýmu/balkánskýmu odkazu ať už skrz "Croatia" přímo v názvu klubu nebo (oficiálně přípustnýho) sponzora s "Croatia" v názvu.

Řikej si tomu pro mě za mě "diskriminace na základě etnický příslušnosti" namísto rasismu, pokud ti to přijde přijatelnější a nějakym způsobem míň odporný (což by bylo směšný). Faktem každopádně zůstává, že pokud k něčemu takovýmu přímo pod taktovkou FFA už víc než dvě dekády dochází, je pak docela absurdní vidět tu samou organizaci bojovat proti rasismu.

Reagovat
smazaný uživatel

chápem, dík

Reagovat
smazaný uživatel

ale kľudne sa tam dá použiť slovo šovinizmus, bez srandy.. keby dáš v titulke to slovo, mal by si ešte viac kliknutí

Reagovat
fantomas

Jo, v podstatě by se o něm mluvit dalo no.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

nebo etnocentrismus?

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Zaschrona

Reagovat
DelPiero137

Reagovat
smazaný uživatel

Viduka

Reagovat
C-M@ster

Vždycky mě u fantomasových článků navnadí nadpis a pak ztratím odvahu, když vidím, jak je to dlouhatánské.

Nechám si to rozkliklé a třeba, když mi vypadne internet, nezbude mi nic jiné, než to přečíst.

Reagovat
Kowe

chtělo by to na konci souhrn

Reagovat
FUnk

Reagovat
smazaný uživatel

Doporučuju Pocket

Reagovat
Tochal

Super článek, dík za něj. Jeho délka je naprosto v pořádku. Komu se nelíbí, může číst expresky.

Reagovat
smazaný uživatel

Btw, ta Necidova penalta.. jak se běžel radovat, ale za ním nikdo neběžel, všichni naskákali na gólmana

Reagovat
Gryphonheart

Ma cenu tu propagandu komentovat? Evidentne ne.. realita je jinde.

Reagovat
smazaný uživatel

Jistě,NATO je svinstvo a je ostuda,že si to ti naši politici vymysleli,že tam za každou cenu musíme vstoupit navzdory předchozímu ujišťování,že po zrušení VS již nikdy do žádného vojenského paktu nevstoupíme,čili-o nás bez nás,horší než Mnichovská dohoda.Což taky nechápu,proč Adolf nechtěl v Sudetech referendum,když v Rakousku to dovolil,asi těm sudetským Němcům moc nedůvěřoval,že by u nich měl takovou podporu

Reagovat
Posledni Kovboj

Reagovat
Gryphonheart

A australští češi zase nic. Lemplové jedni.

Reagovat
Talker

Přijde mi, že Češi celkem dobře dokáží splynout s kulturou a zemí a neseparují se podle etnického původu oproti těm balkáncům, italům a podobně, prostě se snaží zapojit se do společnosti. Oproti třeba i Slovákům.

Strejda byl v Austrálii u známých Slováků a neuměli téměř anglicky, i když tam žili už pár let. Vysvětlení? Proč bychom se učili anglicky, ať se oni naučí kurva slovensky.

Reagovat
fantomas

Odkud máš, že se Balkánci, Italové a "podobní" v Austrálii separujou a neasimilujou?

Reagovat
Talker

Tak podle tvého článku si vytváří vlastní fotbalové kluby, mají silné vazby se zemí, odkud přišli a podobně. To Češi podle mého tolik prostě nemají. Já třeba v zahraničí většinou ani Čechy potkat nechci, respektive českou komunitu nějak neřeším - v Azerbaijanu jsem potkal Češku, která tam byla taky rok asi 5x a bavili jsme se déle než pár minut 2x. A na ambasádě jsem se radši vůbec nepřihlásil k tomu, že tam jsem.

Reagovat
fantomas

Češi nevytváří kluby a celkově nejsou vidět, jo... ale jednou z point mýho článku právě je, že Chorvati (a další) v Austrálii sice dávají najevo svuj původ, ale to ne za cenu "australanství" - asimilovaný sou perfektně, v porovnání s drtivou většinou dalších zemí jednoznačně.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Lacko_Boh

hlúposť

Reagovat
smazaný uživatel

Slovaci sa prave tiez vo vacsine skor asimiluju... toto je skor vynimka....

Reagovat
j_mrazik

To si pleteš často s holkama, který tam jedou dělat madračky.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Podla svojej frajerky sudis ci podla coho? mna to vzdy pobavi toto, pritom v CR je najviac pornohereciek na obyvatela

Reagovat
Lacko_Boh

wtf

Reagovat
smazaný uživatel

Ale jsou tam a taky mají svoje kluby v Austrálii nebo aspoň měli

Reagovat
Spalovač šancí

Dlouhý článek bez abstraktu a klíčových slov je k ničemu

Reagovat
smazaný uživatel

vyborny clanek, plny informaci a dobry nazor autora v nem prezentovany. To ze si ho vetsina mistnich uzivatelu a fanousku pseudoklubu jako Chelsea atd. neprecte cely se neni cemu divit,kdyz neumi do desiti vetsina z nich napocitat.

Reagovat
Spalovač šancí

Proč je Chelsea pseudoklub, jak se pseudoklub definuje a jak se liší Chelsea od PSG? Jak souvisí schopnost číst se schopností počítat?

PS: A ani to nemusí být sálodlouhá odpověď

Reagovat
smazaný uživatel

PSG je pseudoklub mladší o 65 let než Chelsea, s prvním titulem v roce 1954 to PSG ještě ani neexistovalo v roce 1970 jsme hráli PVP a PSG teprve vzniklo. Toulon je prostě mimo.

Je to zakomplexovaný honibrk.

Reagovat
smazaný uživatel

Ty musíš mít nějaký komplex nebo nevím. Článek jsem přečetl celý a nevím co "problém" národních menšin v australské kopané má společného s nějakými pseudokluby. To mi prosím objasni.

Reagovat
smazaný uživatel

a tohle napsal fanousek PSG

Podivej se, kdy byla CFC zalozena, a jak na tom byl klub pred prichodem RA. Pak se podoivej na vnik PSG, a podivej se, kde byli pred prichodem opalenych s rucnikami na hlave

Reagovat
smazaný uživatel

Byli na tom skvěle,před Abrahámovičem,vyhráli i evropský superpohár

Reagovat
smazaný uživatel

Stačila expresska

Reagovat
skat

parádní článek- konečně zase jednou fotbalové čtení a né jen tři odstavce.

nechápu co jim na tom vadí, že by se něco jmenovalo třeba Slovan Darwin a podobně, my nemáme žádný problém s AS Roma Jablonec a podobnými týmy. Asi na tom ještě nejsme tak špatně

Reagovat
Spalovač šancí

Mají se moc dobře, a proto řeší kokotiny. Kokotiny také řeší ti, kteří se nemají moc dobře. A jenom ti, kteří jsou tak nějak uprostřed, žádné kokotiny neřeší a mají se celkově fajn. Jako my

Reagovat
elChe

Po přečtení článku jsem došel názoru, že NCIP je jediná organizace, která je schopna otázku rasismu vyřešit...Rozuměj znič multikulturismus, zničíš rasismus

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Posledni Kovboj

Reagovat
*CZE*

Reagovat
fantomas

Bresc jenom 9 hlasů.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

nějaký výcuc na dva řádky by nebyl?

Reagovat
božský John

Britska nabubrelost a stin kolonialni nadrazenosti at its finest

Reagovat
Posledni Kovboj

ja nemam rad vetsinu narodu v Evrope ale tyhle zrudy mi pijou krev nejvic

Reagovat
smazaný uživatel

Bůů, bůů "...k našim asijským sousedům, kterým jsou takhle neustále připomínány naše evropské kořeny. "

Se třeba pos*r. Tohle je fakt neskutečný.

Neštěstí Australané si zachovávají jakýsi zdravý rozum.

https://www.youtube.com/watch?v=rT12WH4a92w

Reagovat
fantomas

(Aussie akcent je něco odpornýho.)

Reagovat
frankiefcb

proč, na to jak mi dělá problém rozumět mluvené angličtině, tak tohle mi přišlo relativně v pohodě. Dokonce jsem i něco málo rozuměl.

Reagovat
fantomas

No, já to nemyslel tak, že by jim nebylo rozumět (na to sou experti scouseři)... spíš mi to prostě trhá uši.

Reagovat
frankiefcb

Tak to mě upřímně netrhá. Mně se nelíbí ty Africké angličtiny a moc nemusím ani tu Indickou. Naopak ta australská mi přijde v klidu.

Reagovat
fantomas

Tak v Africe nejde o úřední jazyk, to se ví, že to bude skřípat. Bych pomalu moh mluvit i o německym akcentu apod. Tohle je ale přímo dialekt a... ugh.

Reagovat
Kovi81

Reagovat
smazaný uživatel

Vždycky je vtipný si přečíst o nepřeberném množství různých kdovíjak placených institucí, které mají za úkol vykouzlit z ničeho ve fotbale jednou dvakrát do roka nějaký možný projev rasismu a udělat velkou kauzu. Kdyby se byť jen jediná s těch institucí přeměnila v instituci potírající simulace ve fotbale, fotbal by se změnil. Ale to by bylo vlastně zbytečné, protože ve světovém fotbale najdeš simulaci jednou dvakrát do roka, kdežto závažné problémy fotbalu (jako banán na hřišti), se dějí zápas co zápas.

Reagovat
fantomas

O čem to proboha meleš?

Reagovat
smazaný uživatel

No o různých "kikidaut" institucích, které bystře hlídkují, aby se někde náhodou moc nepropagovala evropská identita.

Reagovat
Atlético de Madrid

Na druhou stranu je možná dobrý, že někdo zakročí, když se po černoších házej banány...

Reagovat
smazaný uživatel

Jo, jen to už prostě obtěžuje, plakáty před zápasama, pásky na rukách, mantinely na hřištích, nekonečné "no to rasism" klipy před losováními evropských pohárů ještě dodatečně zdůrazněné tím panem "losovačem". Přitom reálné problémy fotblu zůstávají v pozadí a není divu, že se najdou další a další jedinci přidávající se k této vlně a sepisující si své brožurky a návody "najdi si rasismus kdekoli".

Reagovat
Atlético de Madrid

A škodí to něčemu? Proč myslíš, že by neřešení rasismu mělo za důsledek řešení jiných problémů?

Reagovat
smazaný uživatel

Ty prachy, co do toho etnobyznysu tečou, by měly být okamžitě přemístěny na rozumnější účely, které jsem například uvedl. Neříkám neřešit to vůbec.

Reagovat
Atlético de Madrid

Fakt nevim, jaký prachy se do toho lejou. Ale nemyslím si, že to bude nějaká závratná suma. Jsou nějaký reklamy, pásky na rukou, reklama na webu, potištěný trika, banery... a to je tak celý, v tom rozpočtu UEFA to bude možná 1% rozpočtu, a to ještě asi docela přeháním.

Reagovat
fantomas

A v menšim měřítku to sou pak prostě neziskovky, charitativní organizace, takže ani tam se o něčem takovym nedá mluvit. Neni to nic proti ničemu... možná to neni bůhvíjak efektivní, ale ani to ničemu nepřekáží.

Reagovat
Talker

Tak ona neziskovka... Sice nevykazují zisky, respektive nemůžou ani, ale využívají peníze na platy, služby a podobně, na což může padnout několik desítek procent rozpočtu. Přičemž dost velká část lidí až tak prospěšná být nemusí.

Samozřejmě se nebavím o tom, že je to pravidlem, ale řekl bych, že dost podstatná část má především sloužit jako zaměstnavatel se "snadnými" příjmy, kdy zakladatel má nadstandartní plat.

Reagovat
fantomas

Tak pochopitelně, i charity - logicky - kumulujou peníze. Ale to nijak nevyvrací skutečnost, že UEFA/FIFA do většiny protirasistických organizací nesype ani ťuk.

Reagovat
Talker

Jasně, jen říkám, že charity a neziskovky často prostě nic extra nepřináší, naopak utopí podstatnou část peněz do svých zaměstnanců.

Reagovat
j_mrazik

Reagovat
smazaný uživatel

Chápu, já bych prostě mnohem víc ocenil zdůrazňování nutnosti potírání simulací před losováním, mělo by to mnohem větší logiku. Mnohem víc bych ocenil placené inkvizitory, kteří by paranoidně řešili zbytečné pády v pokutovém území i mimo něj. Přezkoumávali by konkrétní situace, které negativně ovlivnily průběh zápasů. Chtěl bych mantinely podél hrací plochy s texty potírajícími simulace, aby je simulanti měli pořád na očích. Mohlo by se začít třeba u velkých evropských zápasů.

A teď to nemyslím jako doplňek kampaní "no to racism", myslím přímo na jejich úkor. Ještě jednou chci zdůraznit, že bych si přál, aby se řešily PŘEDEVŠÍM urgentní problémy, které hází fotbal do špatného světla a které-nalijme si čistého vína-ovlivňují téměř KAŽDÝ fotbalový zápas.

Reagovat
fantomas

To, že rasismus nevidíš KAŽDY fotbalový zápas přímo před vlastníma očima, ale přece neznamená, že to neni problém. Možná latentní, ne urgentní per se, ale pořád problém, se kterym se je potřeba vypořádávat.

Reagovat
smazaný uživatel

Přesto je tomuto problému věnován dramaticky větší prostor, než ostatním problémům. Já prostě osobně stavím problém rasismu třeba na úroveň problému, že stavba stadionů občas narušuje genius loci města (když to přeženu). Začněme se věnovat urgentním nešvarům a dejme jim trochu prostoru na úkor banánů.

Reagovat
smazaný uživatel

*Bavím se ve škole s lidmi, které fotbal zrovna neoslovil a většinou připojují jedovatou poznámku, že fotbalisti jsou simulantský slečinky. Já proti tomu argumentu nezmůžu nic, mohu jen sklopit hlavu a uznat, že já narozdí od nich prostě mám ten žaludek ty simulanty překousnout. Ještě jsem se nesetkal s argumentem, že "fotbal nesleduju, protože seto tam hemží rasisty na hřišti i v hledišti".

Reagovat
fantomas

Když já ale furt nerozumim tomu, proč by to mělo bejt *na úkor* něčeho takovýho. Simulanti sou převážně záležitostí jednotlivých lig, který jim maj udělovat bany, pokuty, whatever. Řešení rasismu de uplně mimo tuhle sféru.

Reagovat
smazaný uživatel

Jakože dejme nad sebe dva mantinely, dejme během losování zdlouhavé dva klipy namísto jednoho, dejme hráčům dve kapitánské pásky a foťme se před zápasy se dvěma plachtami?

Myslím, že někde to prostě musí být "na úkor", protože tolik prostoru televize, stadion, lidská ruka nenabízí, když to zjednoduším.

Reagovat
fantomas

Jak řikám... ne, boj proti rasismu opravdu NEJDE na úkor boje proti simulování.

Reagovat
Atlético de Madrid

Ale to spolu opravdu moc nesouvisí... K intenzivnějšímu řešení simulací chybí vůle těch příslušných orgánů (disciplinárních komisů...), rasismus řeší fotbalový organizace skrz nějaký kampaně, neziskovky a tak. K tomu stačí prostě vyvinout nějakou iniciativu a dobrou vůli, řešení simulací by pravděpodobně vyžadovalo změnu pravidel i změnu poměrů uvnitř fotbalu. To musí řešit úplně jiní lidé a nic nebrání tomu, aby se obě věci řešily souběžně.

Reagovat
smazaný uživatel

Já myslím, že nátlak těch "neziskovek" mívá docela slušnou páku na rozhodování o vině či nevině nebo minimálně na rozhodování o výši trestů, viz kauza Suárez.

Podobně by se mohlo začít se simulanty. Zaplaťme lidem za to, že je budou rozpitvávat.

Reagovat
Atlético de Madrid

Zase on je rasismus opravdu mnohem větší problém než nějaká simulace. Ta se týká pouze toho sportu a nemá žádný vnější přesah. Jo, lidi si myslí, že jsou fotbalisti simulanti, hádaj se fanoušci, je to proti fair play...ale v konci to nemá žádný přesah. Nebo poměrně malý, třeba v tom, že je to špatný vzor pro děti nebo pro lidi obecně (když idoly mnoha lidí podvádí, tak to asi může mít nějaký vliv na všeobecnou morálku, nevim). Na druhý straně nikdo nemůže popřít, že se rasismus taky vyskytuje, a to nejen ve fotbale, ale v celé společnosti. Řešit rasismus ve fotbale či v jiném sportu rozhodně má smysl a je to celospolečensky přínosnější než nějaké simulování.

Reagovat
smazaný uživatel

Noo, bohužel asi jediné, co si z tohoto odnáším, je, že každý přikládá daným problémům jinou závažnost. Já mohu jen doufat, že se to v budoucnu změní.

Reagovat
Atlético de Madrid

Já doufám, že stále bude víc simulujících fotbalistů než rasistů

Reagovat
smazaný uživatel

o čom to preboha točíš?

Reagovat
smazaný uživatel

O takových těch institucích, co byly zmíněny v úvodu článku.

Reagovat
smazaný uživatel

ale europske prejavy?

Reagovat
smazaný uživatel

Dík za článek, vždycky si rád rozšířím fotbalové obzory!

Reagovat
Atlético de Madrid

pěkně

Reagovat
C0br

Tl; dr volte Dienstbiera

Reagovat
smazaný uživatel

Jedinák bude asi Čech

Reagovat
smazaný uživatel

Ta nesmírná drzost Anglosasů, kteří si dovolují poukázat na etnicko-kulturní 'anglo' kořeny Austrálie tváří tvář asijským soudedům (proč se v posledních desetiletích /po ukončení White Australia policy/ tito asijští sousedé po milionech do tohoto kvazi-nacistického pekla přesunují z vlastních, od kolonialistické útlaku svobodných domovin, zůstává otázkou ) a dědicům vznešené aborginské civilizace...

Jako by se ve své celkem běžně tupé dekonstrukci autor vychytrale zaštitoval 'marginalizovanými' evropskými skupinami namísto standardních (tj. barevných) etnik, ale beztak jde o celkem otřepanou rétoriku a la Irčani, Taliáni etc. v USA.

Zkusil se ostatně někdo podívat na celý 'rasismus ve fotbale' z pohledu vrhačů banánů a napodobovatelů opičích zvuků? Osobně mi přijde upřednostnění možnosti ztožnění s týmem výměnou za několika% pokles v absolutní výkonnosti nebo atleticismu(při vyloučení hráčů z jiných etnicko-rasových skupin) celkem pochopitelná pohnutka, jakkoliv výše uvedené projevy mi přijdou celkem proti srsti - přesto ale asi 100x snesitelnější než permanentní pohotovost na sebemenší projevy 'rasismu' či 'diskriminace'.

Reagovat
fantomas

Cooooo?

Reagovat
smazaný uživatel

není to pravda nejsouvislejší - ale tak ňák tuším, že tebe jednotlivé body ani debata v tomto přídadě moc nezajímají,hm?

Reagovat
cink

Blázen. Diky za článek

Reagovat
Posledni Kovboj

lepsi nez lorem ipsum

Reagovat
smazaný uživatel

no skoncil jsem nekde v pulce clanku, je to moc dlouhe. Dlouhe clanky ctu jen na wc kdyz seru...

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele