Asie je po čtyřech letech zase na nohou! Katar hostí Asijský pohár

Jestliže se někdo z vás podivoval nad katarským úspěchem v kandidatuře na pořadatelství mistrovství světa 2022, měl by teď patrně zbystřit. Sedmého ledna krátce po páté totiž v Dauhá, hlavním městě tohoto malinkého státečku od Perského zálivu, vypukne jakási generálka na tento vzdálený fotbalový svátek. Ano, Asijský pohár se po dlouhé čtyřleté odmlce opět hlásí o slovo!

Nejspíš jen vzdáleně bude tato akce připomínat pozdější světový šampionát. Vždyť zahajovací klání se odehraje na jediném zatím stojícím stadionu v katarské metropoli (dál jich tu má vyrůst ještě pět), teploty budou nejspíš šplhat do dvakrát tak menších výšek a místo opravdové smetánky se budou diváci sjíždět i na vyslance ryze nefotbalových zemí. I tak by však již mohlo začít platit motto za dvanáct let uskutečněného mistrovství - Očekávejte úchvatné. Totiž sám Katar, na rozdíl od trpaslíků typu Uzbekistánu, Jordánska či Sýrie, skutečně sportem žít umí a žije prakticky po celý rok. V loňském kalendářním roce se tu například rozjížděl slavný seriál MotoGP, tradiční Asijské hry, jež se zde konaly před čtyřmi lety, byly experty hodnoceny jako vůbec nejzdařilejší od jejich založení v roce 1951 a velké pozdvižení tu již dvakrát vyvolala i kratičká představení dvou tenisových es, Nadala s Federerem, u příležitosti zahájení Světového okruhu ATP. Před rokem si tyto celebrity spíše jen zapinkaly na magickém koberci povznešeném nad Dauhá, přičemž zrovna před pár dny si to oba v exhibičním duchu rozdaly i na plovoucím kurtu.

Samozřejmě, ne nadarmo se tyhle mohutné marketingové tahy prováděly zrovna v okolí Dauhá. Katar totiž symbolizuje de facto ideální spojení peněz a zájmu veřejnosti. Je jen fámou, že budou při mistrovství do hlediště usedat pouze zhýčkaní a znudění šejci. Vášeň a zapálení pro jakýkoliv sport tu skutečně existuje, a v nemalé míře. Ať už má jít o tradiční arabské činnosti jako jízdu na koních či velbloudech, nebo sportovní "přistěhovalce" typu squashe, atletiky či golfu. Obzvlášť na posledně jmenovaném odvětví pak lze dokonale ilustrovat onen vzestup sportu v Kataru. Ještě roku 2005 se sem na Qatar Masters vypravil z elitní padesátky golfistů pouze Ernie Els, zatímco již po dvou letech patřila startovní listina k "nejnabušenějším" v celé Evropské tour. V amerických dolarech se tu ke všemu rozdává mastných dva a půl milionu a navrch slušná porce 48 bodů do tabulky.

Katar je zkrátka ve všech ohledech prosperující zemí, a to nejspíš fotbalovým mistrovstvím ani zdaleka nekončíme - v blízké budoucnosti se očekává, že se na tuto žhavou půdu podívají i jezdci Formule 1. Teď už ale konečně pojďme nahlédnout za oponu události nejaktuálnější a přiblížit si, co asi tak od Asijského poháru můžeme očekávat. Ten se bude ve státě s nejhůře druhým největším HDP na hlavu konat již podruhé, prvně se tu pořadatelství dočkali roku 1988. Tenkrát se však Asijského poháru účastnilo jen deset celků, které se rozdělily do pouhých dvou skupin po pěti. V té první pak Katar skončil na první nepostupové příčce - dál mohli jít jen Korejci s Íránci. Letos budou mít domácí ve skupině jen tři konkurenty, přičemž nechytli ani jednoho z papírových favoritů. Nad Čínou jako by se od MS 2002 spíše stahovala mračna, Uzbekistán lze přinejlepším považovat za černého koně turnaje a Kuvajt bude moci těžit snad akorát z výhodné geografické pozice, jinak jde o totálního outsidera.

Dá se tedy uzavřít slovy, že skupina A vlastně jako jediná postrádá skutečného favorita na ty nejvyšší příčky. Čína sice na začátku loňského roku konečně porazila Jižní Koreu a opět opanovala Východoasijské mistrovství, ovšem s tak zoufalým nedostatkem kreativních hráčů i zakončovatelů se opravdu jen těžko "probrání" dál než do čtvrtfinále. To skupina B už nabízí jinačí menu. Japonci ze všech asijských reprezentací nejvíc excelovali na světovém šampionátu a ani po nečekané rezignaci Takešiho Okady (který je propletl rovněž zrádnou kvalifikací na Asijský pohár) se moc nepropadají. Albertu Zaccheronimu celé království zobe z ruky, čemuž se lze jen těžko divit, když v Saitamě nedávno padla i věhlasná Argentina. Po loňském dvojitém neúspěchu se pak ještě italskému kouči povedlo alespoň zremizovat klání s nenáviděnou Koreou. Našlápnuto má tak dozajista skvěle.

Ohromný progres za poslední měsíce vykazuje i reprezentace Saúdské Arábie, která spolu s Jordánskem a Sýrií naposledy čtvrté Japonce doplní. José Peseiro tedy sice po delší době Zelené jestřáby neprotlačil na mistrovství světa, ovšem právě jím vedený mančaft například ukončil čtyřicet zápasů trvající domácí neporazitelnost Íránu. Navíc Saúdy lze dost dobře označit za specialisty Asijského poháru. Na čtyři triumfy Japonců sice úplně nemají, na druhou stranu ale jen na jediném z posledních sedmi ročníků skončili hůře než druzí - roku 2004 se senzačně pakovali domů už po skupinové fázi, naposledy však brali stříbro. Jordánci, ti jsou zase kapitolou sami pro sebe. Účastnili se zatím pouze jednoho ročníku Asijského poháru, kde šokovali účastí ve čtvrtfinále. Teď, po sedmileté pauze, budou zřejmě hlavně doufat v krátkodobou paměť favoritů a v další podcenění, kterého podle všeho dokážou využít. Sýrie by měla hrát v této skupině roli otloukánka bez jakýchkoliv ambicí.

Také skupina C nabídne bitvu dvou favoritů - shodně jakýchsi spících gigantů. Australané na světovém šampionátu ani zdaleka nenadchli, předváděli utrápenou defenzivní hru bez pořádného systému. A ani Verbeekův nástupce, Němec Osieck, zatím Aussies nedokázal vtisknout pořádnou tvář, tak jako to dříve udělal třeba Hiddink. Na druhou stranu na to měl stěží třetinu roku. To Korejci se naopak od červnového svátku proměnili pod novým koučem k nepoznání, bohužel se však zároveň vyvíjejí spíše špatným směrem. Od září odehráli tři přátelské zápasy, v nichž do kupy vstřelili jedinou branku, aby akorát těsně přehráli Sýrii. Na Asijském poháru tak zkrátka budou mít veřejnost o čem přesvědčovat. To naproti tomu rozhodně neplatí pro Indy, na Asijském poháru prvně po 26 letech, kteří tu budou asi hlavně jen od ubírání sil favoritům. Bahrajn se pak krom geografických výhod bude chtít opírat o veskrze sehraný kádr v čele s legendou Salmeenem a nedávné ucházející zkušenosti s nejlepšími asijskými celky (výhra nad Japonskem v kvalifikaci o světový i asijský šampionát, přechod přes Saudskou Arábii v baráži nebo triumf nad Jižní Koreou na minulém Asijském poháru).

Jestliže "céčko" nabídne pohled na jedny z největších fotbalových osobností napříč celým asijským kontinentem (v Bahrajnu Salmeen, v Indii Bhutia, v Jižní Koreji Park Ji-Sung a v Austrálii Cahill), skupina D by zas měla být vůbec nejvyrovnanější. O postup do další fáze se tu totiž střetnou tři reprezentace de facto na stejné kvalitativní úrovni - KLDR, Írán a Irák. Navíc o zvláštní náboj nebude nouze, když se rozjetý Írán (ze všech účastníků má momentálně asi největší formu) bude snažit oplácet KLDR remízu z Pchjongjangu, která mu z velké části zatarasila cestu na africké MS. Irák je pak obhájcem triumfu na Asijském poháru, a třebaže nic moc nenasvědčuje tomu, že by tento úspěch měl zopakovat, kousat stoprocentně bude. To se však zřejmě nedá očekávat od Spojených arabských emirátů - ekipě zkušeného trenéra Srečka Katance na síle nijak nepřidává ani více než tři roky starý triumf na Gulf Cupu. K tomu mimochodem SAE kdysi dovedl Bruno Metsu, kouč úspěšné senegalské výpravy na asijském mistrovství světa a nynější lodivod pořadatelského Kataru.

V tomto bodě už ale zanechme veškerých prognóz, koneckonců vývoj Asijského mistrovství se nikdy nedal dopředu pořádně odhadovat. I takové čtvrté místo Kambodži, stříbro Barmy nebo i poslední triumf Iráku mou teorii jenom potvrzují. Také proto se ale určitě oplatí první velkou fotbalovou akci od afrického šampionátu sledovat. A že snad bude kde. Pár zápasů nabídne i Eurosport 2, jedna z nejpopulárnějších kabelovek v USA pak bude zápasy Asijského poháru přenášet do více než 60 milionů domácností, takže snad rovněž internet nabídne dostatek příležitostí. A pokud byste náhodou neměli čas nebo chuť se tímto turnajem blíže zaobírat, třeba alespoň nepohrdnete pravidelným zpravodajstvím, které bude EuroFotbal po celých těch 23 dní zajišťovat.

Program prvního kola:

A: 7. ledna 17:15 Katar - Uzbekistán, 8. ledna 14:15 Kuvajt - Čína

B: 9. ledna 14:15 Japonsko - Jordánsko a 17:15 Saúdská Arábie - Sýrie

C: 10. ledna 14:15 Indie - Austrálie a 17:15 Korejská republika - Bahrajn

D: 11. ledna 14:15 KLDR - SAE a 17:15 Irák - Írán