Přidej na Netvibes
EuroFotbal on Facebook

Allardyceova éra začíná, část první: Všechno je to v hlavách

29.07.2016 23:24 - Názory a komentáře
 
Týden staré představení nového lodivoda anglické reprezentace se obešlo bez ohňostrojů a výbuchů nadšení. Vyprskávalo se spíše smíchy - Sam Allardyce přece po šedesátce zákonitě musí patřit k dinosaurům domácí scény, jenž byl fanoušky hnán vidlemi ze dvou největších klubů, které kdy trénoval. Jenže zdání v tomto případě klame...

Od domácího Eura 1996 anglický národní tým vedly dvě hráčské ikony a jedna toho času vycházející hvězda domácí scény, ale především trojlístek Eriksson-Capello-Hodgson, jehož členové by dohromady složili 20 ligových titulů z pěti různých zemí a osm účastí ve finále evropských pohárů.

Sam Allardyce je v tuhle chvíli protipólem v podstatě všech výše dotčených.

Oproti Hoddleovi s Keeganem se nemůže pochlubit žádnou skvostnou hráčskou kariérou, když byl spíše ani ne průměrným stoperem; oproti McClarenovi je ve svých 61 letech daleko protřelejší; a oproti zmíněnému triu má minimální zkušenost s Evropou a většinu kariéry strávil v druhé polovině tabulky, takže se jeho reputace měří v první řadě počtem záchran namísto mistrovských vavřínů.

Možná ještě důležitější kontrast ale nabízí Allardyceova osobnost. Speciálně v době, kdy britské diplomacii může velet ukázkový londýnský křupan, totiž jeho jmenování působí jako regulérní recese.

Allardyce ostatně předchází pověst lidového kouče-burana, chcete-li předobraz kultovní filmové postavy Mikea Bassetta. Zkrátka člověka, který žvýká s otevřenou pusou, má problém dopnout knoflíky u saka, sprostě nadává na tiskovkách, a podobně - jinými slovy tak trochu anglického Petra Radu.

Bavíme se přece hergot o manažerovi, který byl v rámci jednoho 90minutového zápasu schopen užít pět jedinců, kteří mu dříve v sezoně plnili roli levého beka. O někom, kdo jednou neměl problém jmenovat na lavičku náhradníků pět útočníků a žádného brankáře.

Rovněž kvůli těmto zábavným epizodkám či přímo charakterovým vadám se nicméně 'Big Samovo' dosazení často interpretuje poněkud křivě. Zvlášť, pokud se do analýzy jeho herního projevu obligátně zakomponuje i Mourinhův scestný komentář o "fotbalu z 19. století" (o tom více v druhé části), jeho působení na poli kopané se opravdu zbytečným způsobem démonizuje.

I pokud zrovna nešlo o neférovou záměnu jednotlivostí za celek, Allardyce jste v uplynulých dnech nezřídka mohli vidět popsaného jako "línou volbu" fotbalové asociace, která nemá odvahu na to vytáhnout se s mladším a perspektivním trenérem, potažmo dražším, zato patřičně sofistikovaným cizincem.

Ať už si ale o tomto kroku anglické FA myslíte cokoliv, faktem jednoduše zůstává, že Sam Allardyce je spíš naopak mimořádně neotřelou alternativou, ne-li rovnou projevem revolty tradičně konzervativní instituce...

Ideální hromosvod tlaku veřejnosti

Když se dříve vášnivě probíralo přehlédnutí Briana Clougha coby potenciálního nového manažera Albionu, bývalý člen komise anglické FA Dick Wragg jako hlavní důvod uvedl jeho prořízlou pusu a nezpůsobilost chovat se byť jen na chvíli jako diplomat.

Sam Allardyce je z podobného těsta. Těžko půjde svazu na ruku jako třeba Steve McClaren - vždyť Premier League už koneckonců jen pár hodin po jeho stížnosti na absenci zimní přestávky poprvé závazně začala projednávat její zavedení.

A takových názorových (mini)střetů se v budoucnu bezesporu urodí více. Sam Allardyce už se sice viditelně zklidnil a osobní vztahy do jisté míry utužil s Wengerem, Benítezem či Mourinhem (který ho teď dokonce veřejně podpořil v kandidatuře), ale svou hlavu bude mít nadále.



Například letos v dubnu si během lítého boje o záchranu našel čas na rýpnutí do jedné novinky fotbalového svazu, který pro potřeby reprezentace obsadil zvlášť posty trenérů pro trénink s balonem a bez něho. "Zní to jako vymýšlení důvodů, proč dávat trenérům práci. Je to, jako byste byli schopní řídit akorát automat, a ne vozidlo s řadící pákou," nebral si servítky Allardyce.

"Dělají to takhle v americkém fotbalu. Ale ten je velmi statický. Sotva se běhá po více než šest sekund, je to vše založené na stop-start principu. Náš sport je odlišný; je hlavně o koučových individuálních schopnostech a inteligenci," kroutil dál hlavou.

A hle, teď ho původci téže inovace najali, aby vytáhl anglický národní tým z bahna. Přirozená volba zkostnatělého tělesa? Ale kdeže.

Samozřejmě, tvrdit na tomto místě, že najmout Allardyce byl od počátku pro všechny ten ideální scénář, to by bylo přinejmenším troufalé. Ve skutečnosti rodákovi z Dudley výjimečně nahrály okolnosti: zatímco do Newcastlu dorazil těsně před novým majitelem Mikem Ashleym a do Blackburnu zase těsně před příchodem indického konsorcia Venky’s, tentokrát se Allardyce zdá být ve správný čas na správném místě.

Však si to vezměte: mladá anglická krev se v posledních 12 měsících jako jeden muž do jisté míry zdiskreditovala (Garry Monk, Tim Sherwood, Gary Neville i trenér jednadvacítky Gareth Southgate za sebou mají hořká zklamání), Brendan Rodgers zrovna kývl na novou výzvu v Glasgow, Arsene Wenger nabídku s díky odmítl a čerstvě propuštěný Laurent Blanc je bohužel Francouz.

Angažmá cizince bylo obecně asi nejpopulárnější variantou - a to údajně i mezi zkušenějšími hráči, kteří zažili zmatečný režim Fabia Capella. Proč to? Nejspíš proto, že se takový krok zrovna nedávno začal osvědčovat jinde, když špičkoví koučové-cizinci úspěšně revitalizovali národní výběry ragby i kriketu. Zejména angličtí ragbisté byli na domácím MS zesměšněni podobně jako fotbalisté s Islandem, přesto nyní pod svěžím vedením vypadá ta samá skvadra hráčů mnohem sebevědoměji, ba neporazitelně. (A činí tak mimochodem pod vedením australského pragmatika, jakéhosi Allardyceova ekvivalentu.)

Jenže bohužel - anglická kopaná je jako v leckterém dalším ohledu notně specifická. A tak vzhledem k tomu, jak univerzálně proklínaní jsou nyní na Ostrovech zmíněný Capello se Svenem-Göranem Erikssonem (přestože jsou statisticky nejúspěšnějšími trenéry novodobé éry), lze snadno předpokládat, že se tato alternativa nikdy ani pořádně nezvažovala. Navíc, pokud už se mluvilo o kandidátovi s cizím pasem, byl to veskrze neschopný Jürgen Klinsmann. Takže ve finále možná ještě že tak.

Při zvážení všeho tedy vskutku nebylo moc na výběr, a Sam Allardyce zkrátka ze všech anglických trenérů vypadá jako ten nejkomplexnější. Volání po mladém talentu bylo třeba částečně opodstatnělé, ovšem takový Eddie Howe ještě holt musí dozrát. Nehledě na to, že jde spíš o přemýšlivého budovatele pro klub, a pokud se u Allardyce jako jeden z nedostatků zmiňuje mizivá zkušenost s evropskými poháry (jen osm takových klání za 15 let praxe), 'junák' z Bournemouthu je na tom přirozeně ještě hůř.

Ba co víc, enormní tlak poblíž kormidla anglického národního týmu by ho mohl nenapravitelně semlít. Podobně jako třeba Honga Myung-bo v Jižní Koreji - kdysi nedotknutelnou hráčskou ikonu z domácího MS 2002 a ihned po předloňském trapasu v Brazílii vzorového štvance, který se musel na delší dobu kompletně uklidit z trenérské scény, aby načerpal odhodlání k tomu vůbec pokračovat v kariéře.

Britská média, ta navíc hrají ještě o jeden stupeň vyšší ligu než ta korejská, a i takový pardál jako Roy Hodgson koneckonců přistoupil na jejich hru vedoucí k nevyhnutelné sebedestrukci. Nechal se strhnout k arogantním poznámkám ve stylu "vždyť já jim to ukážu", když na kritiku často reagoval přehnanými gesty jako třeba prohlášením o Rooneyho absolutní nepostradatelnosti ("Postavím ho kamkoliv, hlavně aby hrál") nebo totálním zavrhnutím rozestavení 4-1-2-1-2, které navzdory hlasům veřejnosti v přípravě nefungovalo zas až tak špatně, aby se na turnaji vůbec nevyužilo.

I z tohoto pohledu je Allardyceovo jmenování krokem vpřed; bývalý manažer Boltonu či West Hamu je vyhlášený tím, že si z novinářů nic moc nedělá, a přesně takový charakter bude na tiskových konferencích zkrátka potřeba.

Trenér Anglie se nikdy nestane oblíbencem médií - tím koneckonců nebyl ani Alf Ramsey, šampion z roku 1966 - a tak si v první řadě při všem tom dotírání hladových psů s mikrofony musí být schopen udržovat nadhled. "Práce kouče Anglie vyžaduje jedno zvláštní nadání - schopnost vypořádat se s tiskem," poznamenal kdysi trefně Sir Alex Ferguson, jenž i kvůli tomu daný post dvakrát odmítal.

"První dva roky mohou být osamělou, až děsivou noční můrou," přibližoval dokonce váhu nejdůležitějšího fotbalového postu v celém širém království sám legendární Bobby Robson, který se při svém nástupu roku 1982 mohl na rozdíl od Allardyce pochlubit i pár trofejemi. "Myslel jsem si, že jsem připraven, ale jak jsem poprvé Anglii vyváděl na trávník ve Wembley a zaslechl první tóny God Save the Queen, uvědomil jsem si tíhu zodpovědnosti a celý zkoprněl."

Allardyceova pověstná hroší kůže v tomhle ohledu slibuje jistý hromosvod nevyhnutelného tlaku ze strany médií; tím spíš, že se v tuhle chvíli - na počátku své cesty - mezi novináři těší nepoměrně větší oblibě (ne-li přímo respektu), než s jakou vykopával třeba zrovna 'Woy' Hodgson...



Roli psychologie nepodceňovat

Bylo by asi pošetilé tvrdit, že angličtí fotbalisté jsou na mezinárodních turnajích pod větším tlakem než ti španělští, francouzští, němečtí. Ostatně, s těmito výběry ani tradičně nesdílí nálepku těch největších favoritů na zlato. Jenže zatímco Španělé, Francouzi či Němci se vypořádávají s bezprostředním tlakem uspět na tom daném šampionátu, Angličané čelí poněkud specifické výzvě - nebýt další Anglií.

I po letošku bude dál platit, že Ostrované naposledy vyřazovací duel zvládli roku 2006, kdy jedinou brankou udolali slabý Ekvádor, a to znamená pořádnou nálož kumulovaného stresu. Před turnajem se kdekdo pobavil nad skutečností, že se Raheem Sterling ve snaze dostat se zpátky do formy opírá o rady psychologa; po turnaji se už těžko někdo divil tomu, že stejných služeb bude odteď využívat reprezentace jako celek. Když později vyplynulo na povrch, že mladší hráči jako Dele Alli (kteří si třeba normálně kontakt s médii užívají) vědomě nebyli uvolňováni k rozhovorům s novináři, nikdo nemohl dál pochybovat o tom, že v kolébce fotbalu už delší dobu něco hnije - a to nikoliv pouze na trávnících.

Fotbalová Anglie je země extrémů - dobré výkony se vydávají za skvělé, a ty špatné naopak za nehorázně tragické. Posedlost sílou individuality je v Anglii natolik silná, že Steven Gerrard ve svém poturnajovém sloupku hovořil o tom, kterak po jednom takovém brzkém vypadnutí v týmovém autobuse přihlížel ustrašené debatě spoluhráčů o tom, jakou známku asi následujícího dne vyfasují od celostátních novin.

Každý šampionát bezpodmínečně musí poznat svého obětního beránka či beránky; před Sterlingem to i dále v minulosti byli třeba Gareth Southgate (1996), Davidové Beckham s Battym (1998), Phil Neville (2000), a tak dále. Ihned po skončení mistrovství se pozornost upírá na bizarní detaily jako Hodgsonův výlet na lodi vpředvečer duelu s Islandem, který měl dokonale symbolizovat podcenění soupeře (ačkoliv utkání přihlížela - a vždy měla přihlížet - několikačlenná výprava v čele s Garym Nevillem).



Na klubové úrovni to možná tolik nevynikne, ale na mezinárodních akcích zkrátka hlavy fotbalistů dlouhodobě hrají prim. A angličtí šéfové si to koneckonců moc dobře uvědomují. Před výkopem Eura se přece do zblbnutí omílalo, že soupiska Albionu je tou vůbec nejmladší na turnaji, a že prý tudíž hráči nebudou pronásledováni duchy minulosti. Taky organizace anglického 'výletu' do Francie se očividně zaměřovala na vytváření iluze, že je ostrovský kolektiv uvolněnější než kdy dřív, pročež se kupříkladu na sociálních sítích sdílela humorná videa turnajových spolubydlících. Capellova odlidštěná éra, která v hráčích podněcovala obyčejný strach, prý byla rázem tatam. Tohle měla být jiná Anglie.

Jenže jak se ukázalo proti Islandu, psychologický problém přetrvává - a pokud s ním někdy někdo může jednou provždy zatočit, Sam Allardyce pro to má zřejmě všechny dispozice. Jde totiž o člověka, který věří, že man-management dnes utváří nejpodstatnější část manažerovy práce, a jenž na stejné téma dělal kdysi pro magazín FourFourTwo rozsáhlý online seminář. Konkrétně třeba tahle pasáž o přístupu k zastřelujícímu se útočníkovi působí tak, že by ve Francii určitě našla své uplatnění minimálně u jednoho nejmenovaného kanonýra Tottenhamu.

"Lidé si k němu snadno hledají cestu. Hráči si fotbal pod ním užívají. Nachází způsoby, jak každému vnuknout pocit, že je pro tým nějak důležitý. Vždy víte, co se po vás na hřišti chce," popisuje pilíře Allardyceova individuálního přístupu jeho někdejší svěřenec z Boltonu Dean Holden. A jeden se neubrání dojmu, že přesně tyhle ingredience Anglii na Euru scházely. Řada hráčů operovala mimo své přirozené pozice, jiní zase strávili celý turnaj jakoby v permanentní depresi. Sturridge evidentně hrozně moc chtěl hrát více zprostředka, Dele Alli si zase během osmifinále hned několikrát musel odskočit k postranní čáře, aby si s trenéry (sotva) vyjasnil pokyny.

Takové výjevy mají nyní s největší pravděpodobností utrum. Pokud se Allardyceovi nezřídka vyčítá jeho malost a věčné plácání se v druhé polovině tabulky, po francouzském fiasku by se bohaté zkušenosti právě tohoto rázu mohly ukázat naprosto neocenitelnými. Redaktor Telegraphu Jonathan Liew to na Facebooku vystihl přesně - Anglie aktuálně zaujímá roli 'Sunderlandu mezinárodního prostředí', a právě proto k ní Allardyce pasuje.

Pokud mimochodem obezřetně přistoupíme na tuto (mnohdy zrádnou) analogii s klubovou scénou, je záhodno vypíchnout hned několik aspektů Allardyceovy práce v Sunderlandu. Zaprvé jeho nesmlouvavé počínání na trhu: z klubu v lednu vypoklonkoval i jedny z těch konkurenceschopných aktérů nevydařeného podzimu, brankáře Pantilimona s útočníkem Fletcherem, a dal tak prý vzniknout pohodovější kabině. Zároveň do týmu přivedl trojici Wahbi Khazri - Jan Kirchhoff - Lamine Koné, jež se následně na zmrtvýchvstání Black Cats podílela zřejmě výraznější měrou, než si kdejaký fanoušek vysnil.

Zadruhé, ona zmíněná precizní distribuce rolí. Jan Kirchhoff si proti Tottenhamu prožil jeden z nejhorších debutů, jaké v Premier League pamatujeme; Allardyce ho nicméně neodpravil, vinu vzal raději na sebe, časem ho posunul do zálohy, a bývalý hráč Bayernu se v nové roli ukázkově našel. Stejně tak Jermain Defoe - pod Advocaatem nezřídka topený na pravém křídle, pod Allardycem pozoruhodně efektivní i v roli osamoceného hroťáka, která mu dříve v jiných klubech nikterak nešmakovala.

Jarní výsledky SAFC byly pak po doplnění kádru téměř dokonalé. Ve druhé polovině sezony Mackems padli všehovšudy čtyřikrát. Celkem devětkrát remizovali, přičemž v šesti zápasech byli dle známého novináře a fanouška Sunderlandu Jonathana Wilsona tím lepším týmem. V jednu chvíli Allardyceova parta vtěsnala tři čistá konta do intervalu o pouhých čtyřech zápasech a záchranu si definitivně zajistila drtivou výhrou 3:0 nad Evertonem. Na Stadium of Light se fandilo jako pomalu nikdy dřív.

Není to přitom pouze Sunderland. Blackburn ještě v prosinci 2008 vysedával na sestupových pozicích, aby v květnu díky 'Big Samovi' okupoval klidný střed tabulky. Bolton vzal Allardyce na jaře 2000 z dolní poloviny tabulky do play-off o postup do nejvyšší soutěže a jako třešničku přidal semifinále FA Cupu. Iván Campo, který před Reebok Stadium brázdil trávník madridského Bernabea, zpětně poznamenal, že mu Allardyceova bezmezná důvěra pomohla na vyšší úroveň. A to do Boltonu z Realu přicházel již ve 28 letech.

Angličané v minulosti často dojížděli na falešný pocit nadřazenosti. Jakmile třeba Islanďané v závěru vstřelili vítězný gól proti Rakousku a pasovali se tak do pozice osmifinálových vyzyvatelů Anglie, v ochozech přítomní Hodgsonovi skauti takový zvrat nepokrytě oslavili. Podobně Graham Taylor před kvalifikačním utkáním o MS 1994 v Norsku tvrdil, že protivníci mají předem bobky z jeho génia Paula Gascoignea. Výsledkem byla prohra 0:2 a do značné míry zařízená absence Albionu na velkém svátku.

S Allardycem podobný arogantní přístup nehrozí. On sám možná navenek namyšleně působí, jeho týmy však tradičně překypují pokorou, která Anglii jednoznačně přijde vhod.





Angličané potřebují plán. A potřebují se ho držet

Je beze zbytku zarážející, nakolik se Angličané za uplynulá léta posunuli. Či spíše neposunuli. Zde se nabízí zmínit novou knížku novináře Roryho Smithe s názvem "Mister: The Men Who Gave The World The Game", která se krom jiného dotýká i toho, jak angličtí průkopníci inspirovali své okolí, aby si potom naopak jejich následovníci příklad z pokročilejších fotbalových krajin zatvrzele odmítali brát.

V jedné z kapitol se třeba autor vrací k výtkám George Raynora - jednoho ze dvou Angličanů, kteří dotáhli národní tým do finále mistrovství světa (Švédsko roku 1958). Ten se už těsně po druhé světové válce pozastavoval nad absencí dlouhodobého plánování, kdy Albion namísto cílevědomého budování týmu pro příští turnaj (či turnaje) daleko spíš kopíruje omšelé klubové zaklínadlo "jdeme zápas od zápasu, a ono to nějak dopadne".

Tentýž přístup šlo odpozorovat i ve Francii: jestliže zrovna domácí kouč Didier Deschamps už od svého nástupu ke kormidlu roku 2012 připomínal, že veškeré přípravy směřuje k fotbalovému svátku za čtyři roky (a taky to podle toho vypadalo - vsadil na mnohdy kritizované oblíbence, kteří mu ale dali finále), Roy Hodgson ještě v rámci předturnajové přípravy experimentoval s diamantovým rozestavením, aby ho nakonec na turnaji vůbec nepoužil.

Stejně jako před světovým šampionátem 2014, taky tentokrát Hodgson vesměs na poslední chvíli, čistě ad hoc, modeloval kostru týmu na základě ve formě hrajícího týmu, který v Premier League skončil těsně pod vrcholem - před dvěma roky to byl Liverpool, letos Tottenham.

Ačkoliv Reds i Spurs ony vydařené ligové sezony nedojížděly v celé své kráse, v brazilském, respektive francouzském klimatu se na jejich oporách stavělo jako na polobozích. Gerrard s Hendersonem pro první dva duely prostě museli utvářet pochybný double-pivot, a Harry Kane s Delem Allim jednoduše museli startovat všechny stěžejní zápasy - třebaže ani omylem nešlo říci, že by se Hodgsonovi kdykoliv podařilo věrně replikovat charakter klubové spolupráce obou tandemů.

Role samotných aktérů stejně jako spoluhráčů okolo vždy vytvářely odlišné vzorce, které z domnělé sázky na jistotu naopak šmahem dělaly brutální (a ve výsledku docela dobře osudový) risk. Zpětně je tedy nutno zkonstatovat, že Hodgsonova schopnost pružně reagovat a nebýt tím konzervativním proponentem klasického rozestavení 4-4-2, za jakého se často neférově vydával, možná Angličany stála úspěch hned na dvou posledních turnajích.

Zdaleka nejlepší výsledky Albion pod Royem Hodgsonem uhrál na Euru 2012, kdy měl kouč paradoxně minimum času na přípravu a razil si tudíž to své osvědčené. Což věru není náhoda: trenérova (čti například Deschampsova) tvrdohlavost je solidní východisko pro turnajový úspěch. Flexibilita, potažmo přímo nevypočitatelnost, dozajista musí přijít jako nadstavba, neměla by však kouče v první řadě definovat, jako se tak v nedávné době dělo u Hodgsona.

V tomto směru je přitom Sam Allardyce naprosto vyhovujícím kandidátem. Jeho styl možná leckomu nevoní, ale faktem zůstává, že pozvedl úplně každý klub, ke kterému přišel, a že tak zároveň činil jednoduše tím způsobem, že mu za každou cenu vnutil svou pevnou vizi. Na Boleyn Ground Allardyce těžce zkoušel všechny fanoušky vytrvalým dupáním po ideálech takzvané "West Ham Way" (kombinační hře, která zdobila opěvované poválečné mančafty), ale výsledky sbíral tak jako tak. Obdobnou nesmlouvavost, chcete-li koňskou dávku pragmatismu, přesně Anglie potřebuje jako sůl.

A rovněž jeden navýsost funkční dlouhodobý plán Allardyce v minulosti ukázal. Jen chvíli po převzetí druholigového a zchudlého Boltonu vyhlásil ambice uhrát do pěti let pohárovou Evropu. Jak vzpomíná jeho oblíbenec Kevin Nolan, Allardycem naočkovaná kabina to nakonec dokázala za čtyři roky...





Wazza už v tuhle chvíli zavazí

Wayne Rooney je vlastně také do jisté míry obětí výše nastíněného Hodgsonova čachrování - kvalifikaci načal jako útočník, aby se pro vrcholnou akci posunul výrazně níže do pole. Jenže to nebyl ten hlavní problém; Rooney v záloze na jaře odehrál i pár slušných zápasů za Man Utd, takže se prubnutí takové alternativy nabízelo. Ten pravý háček spíš vězel v míře, do jaké se Albion na svého kapitána ve Francii upínal.

Wayne Rooney má už teď své místo v panteonu anglické reprezentace jisté - je koneckonců střeleckým rekordmanem národního týmu, autorem více než 200 branek za Manchester United a tradičně i nejplodnějším kanonýrem Three Lions v jednotlivých kalendářních rocích. Tyto všechny poznatky se už nicméně v tuhle chvíli dají shrnout pod jedno slovo: minulost.

Faktem zůstává, že Rooney svůj nejlepší mezinárodní turnaj odehrál roku 2004, a už tehdy vykazoval nedostatky jako necitlivý první dotyk s balonem, které v jeho hře přetrvávají. A pakliže dřív byl 'Wazza' schopný své technické i taktické limity maskovat parádní výbušností, po třicítce už se tak neděje. Rooney možná fyzicky odešel dříve, než si všichni před 12 lety představovali, ale to se holt občas stává.

Absolutní nutností teďka je uvědomit si, že odebrání Rooneyho privilegia garantovaného základu není žádnou dehonestací jeho dřívějších výkonů v reprezentaci (na což se pořád tak otravně odvolával Hodgson), nýbrž prostým akceptováním reality. Rooney se přece do středu zálohy neposunul kvůli tomu, že by najednou byl pro tuhle novou roli nějak zvlášť vhodný (prezentoval se tam ostatně jen pár neškodnými dalekonosnými pasy do strany, jinak hře Albionu sotva přispíval), on se tam posunul hlavně kvůli tomu, že přestal být vhodným pro svou roli původní. A tahle rovnice by sama o sobě měla bít na poplach.

Daniel Storey to ve svém článku pro Football365 zformuloval přesně: snad každý divák po celou dobu Eura ani nebyl s to říci, jakým typem záložníka vlastně Rooney je. On v té záloze prostě jen byl a vedle Erica Diera dělal převážně to, co by zvládl sám fotbalista Tottenhamu. Jeho nejlepší momenty výmluvně pocházely ze standardek - ať už šlo o proměněnou penaltu, nebo vytvořené šance z rohů.

Když pak Hodgson v poločase osmifinále s Islandem Diera nepochopitelně stáhl ze hřiště, Rooney odešel pro jistotu kompletně; míč nebyl schopný zpracovat, podržet ani rozehrát. Z pozice kapitána tým vesměs potopil, neboť mu svým rozstřeseným počínáním jen dál ubíral na sebevědomí. Na konto si připsal 91 dotyků s míčem, a přece byl až osmým nejpreciznějším nahrávačem v týmu s jedinou vytvořenou šancí na kontě. To je něco zcela neomluvitelného.

V tomto bodě možná jeden může namítat, že šlo přece jen o jediný zápas, a že jinak Rooney ve Francii až tak zlý nebyl. Ovšem zde převažuje kontext: Anglie tehdy vůbec nejvíc potřebovala svého lídra a Rooneyho dělání přesného opaku proto ideálně musí vést ke zmenšení jeho role, ba odebrání kapitánské pásky. I kdyby mělo jít pouze o symbolické gesto, v tuhle chvíli by mohlo mít kýžený efekt.

Když Bobby Robson roku 1982 nastoupil k anglickému kormidlu, udělal rychlý proces se stárnoucím a do té doby nedotknutelným Kevinem Keeganem. Dekádu zpátky něco podobného předvedl McClaren s Beckhamem. A Sam Allardyce by teď měl najít totožnou dávku odvahy. Zhruba stejnou, jakou nedávno užil k odstavení kapitána O’Shey ze základu Sunderlandu...



Allardyceova systémová flexibilita

Allardyce nemá žádný trademark, co se rozestavení či taktiky týče - to je fakt. Ten se ale zároveň neslučuje s představou, že by to 'Big Sam' skládal nějak hala bala. Málokdo třeba ví, že hned zkraje kariéry dovedl Notts County s obrovským předstihem do druhé ligy, a to hlavně za pomoci inovativního systému 3-5-2, který tehdy na dané úrovni sotva někdo znal. West Hamu, a konkrétně třeba Stewartu Downingovi, potom předloni při nepříjemné vlně zranění ušil na míru zvláštní diamantové rozestavení.

Správně ohebný navíc Sam Allardyce pravidelně zvládá být také v průběhu utkání. Takový Rashford za otřesného Rooneyho až po 86 minutách hry? Neexistuje. Když Jonathan Liew na podzim 2014 provedl studii zabývající se ochotou manažerů střídat, Allardyce se ukázal být tím nejméně trpělivým ze všech. Carlton Cole jím byl jednou stažen po půlhodině hry, přičemž téhož ročníku proti Chelsea ve 40. minutě sáhl dokonce ke dvojímu střídání - a Joeovi Coleovi tak de facto ukončil kariéru na Boleyn Ground.

"Z čistě taktického hlediska jsem vzhledem k tomu, jak zápas vypadal, prostě musel něco změnit. To je moje práce," vysvětloval posléze Allardyce. A jistě, v ani jednom z případů se prohru odvrátit nepodařilo, ale samotná schopnost přiznat si nefunkčnost vámi preferovaného herního plánu je nesmírně cennou vlastností a mnohdy i základem úspěchu (viz opět Deschamps a jeho několikeré přehodnocování situace na letošním Euru).

Při veškeré této flexibilitě je však zároveň Sam Allardyce pozoruhodně puntičkářský, což je přesně jeden ze znaků, který byste Hodgsonově verzi z roku 2016 zaboha nepřišili. On sám se přece nechal slyšet, že zápasy nevyhrávají systémy, nýbrž dobří hráči - čemuž průběh šampionátu taky věrně odpovídal.

Jak ve studiu ITV trefně prohlásil Lee Dixon: pokud máš systém, který každý zná, a zrovna prožíváš den blbec, pořád se můžeš opřít o pár záchytných bodů a zautomatizovaných věcí. Ovšem pokud se ti nedaří a trenér na strategickou průpravu docela dobře kašle, propadáš se hlouběji a hlouběji do deprese. Zhruba přesně jako Anglie proti Islandu a do jisté míry taky proti Slovensku.

Hodgson zkrátka vše vymýšlel za chodu, takříkajíc na koleni, mezitímco 'Big Sam' jen málokdy do utkání vstupuje s jednou ideou a bez jakékoliv alternace. "Lidé naříkají, jak arogantně působí, ale já mám dojem, že to pramení čistě z jeho důslednosti. Je to spíš o tom, že on věří ve svůj plán. Ve své metody," vysvětluje bývalý brankář David Preece, jenž s Allardycem spolupracoval v Sunderlandu.

V tomto bodě na dálku přitakává i Jonathan Wilson se svým svědectvím o letošní záchraně Sunderlandu: "Allardyce byl obdivuhodně sebejistý. Za každých okolností vzbuzoval dojem, že má plán, což v hráčích vyvolávalo pocit bezpečí. (...) Ani po pěti prosincových prohrách v řadě se nepanikařilo; šlo zkrátka o složité zápasy. Allardyce místo toho činil to, co činí opakovaně. Jal se ihned vyspravit defenzívu a na tom stavěl."

Samotné Allardyceovo rozpoznání absolutních základů v obranné činnosti Anglii rovněž prospěje - vždyť vlastně každý její inkasovaný gól na francouzském šampionátu pramenil z chaosu napříč obrannou linií. Pro trenéra, který dřív v Boltonu do nejmenšího detailu studoval všechny možné odrazy balonů po standardkách, muselo být zvlášť bolestivé sledovat opakované poziční hrubky při dlouhých autech Islanďanů či jediné ruské brance. Ale není to jen o organizaci, nýbrž i o elementárních návycích.

V tomhle směru si Sam Allardyce svůj domácí úkol nevědomky odbyl již v dubnu, když se ho novináři ptali na názor na talentovaného stopera Johna Stonese, a co by s ním provedl v první řadě. "Naučil bych ho bránit," odvětil stručně bývalý střední obránce a vzápětí dodal: "Nebylo by tak složité ukázat hráči se Stonesovou inteligencí, kdy a kde co dělat. Hráči s jeho schopností vyvézt a rozehrát míč nikdy takovou činnost nezakážete, ale musíte dbát na to, aby tak nečinil v nesprávný čas. Stones by mohl být jako Rio Ferdinand. O něm lidé také říkali, že si často komplikuje situaci a zůstává trčet příliš vysoko ve hřišti, ale ve věku 25 nebo 26 let už byl jedním z nejlepších stoperů na světě."

Současný objekt zájmu Manchesteru City ovšem těžko bude jediným obráncem, na něhož by Allardyceovo know-how mohlo mít blahodárný vliv. Bývalý zadák například dříve lamentoval také nad tím, jak trenéři obecně přestali klást důraz na důslednou obrannou hru krajních beků. "Polovina (z koučů) jim přestala vtloukat do hlavy úplné základy. Jednou z nejlepších cest ke gólu je centr, tak proč jsme přestali krajní obránce učit jak zabránit jeho produkci? Dneska by pořád dělali akorát ten svůj divný taneček s rukama za zády, byli by neustále pasivní. Já na ně mezitím řvu: 'Zatlač na něho!'"

Ano, všechny výše uvedené připomínky mohou na první poslech znít až zarážejícím způsobem banálně. Ale právě takové rady v Sunderlandu pomáhaly v mžiku přetvořit Patricka van Aanholta z přítěže v jednoho z nejlepších levých beků soutěže. A právě takové rady jako by životně potřebovala i věčně nezkonsolidovaná defenzíva Anglie...
Autor: Tomáš Daníček
Počet zobrazení: 7605
Komentáře (101 / 0 nových)
nani92
29.07.2016 23:40
#
hlava ti zápas nevyhrá, nohy áno
kiwwi
29.07.2016 23:49
#
LVG nesuhlasi
nani92
29.07.2016 23:51
#
a tak aj skončil
smazaný uživatel
30.07.2016 01:06
#
FernandoTecl
30.07.2016 02:50
#
Nohy meli anglicani docela dobre, ale hlava to nezvladla. Ale meli mlady tym, takže je na cem stavet
advokat
31.07.2016 10:08
#
Je to v nohách a až potom v nohách. Nie je náhoda, že už roky sa takmer nik z ostrovov neuchytil mimo ich krajiny. Musia zmeniť prípravu mladých, sú slabí na lopte - behať a kopať, to vedia, ale kreativita, jemná technika, kľučky, tam zaostávajú. Futbal je už inde - držanie lopty, prieniky, kľučky, narážačky na malom priestore. Nie neúčelné rozohrávanie a centre do 16-ky. Pelé dávno povedal: Keby Angličania vedeli kľučkovať, boli by najlepší na svete. Pozrite sa na ich káder, jedine Wilsher a snaď Roony sa podobajú na elitných kontinentálnych hráčov.
Manny
31.07.2016 10:49
#
tohle je taak stupidni příspěvek...
Uwe háže buly
31.07.2016 23:53
#
Vícemíně má ve všem pravdu.
Manny
01.08.2016 08:05
#
ok, tvoje opozdene nazory me moc ale nezajimaji...
Janko Nezvladajko
01.08.2016 08:18
#
LAM
29.07.2016 23:42
#
Pěknej článek,ale nesouhlasim s právě tou částí že je všechno v hlavách.

Angličani a jejich fans si nechtěj prostě přiznat že ti hráči nejsou už dávno Top.PL dělaj hlavně cizinci a bez nich by to byla hlavně nakopáváná a hra plná sprintů bez rychlosti.Angličtí hráči nemaj tak skvělou kontrolu míče,techniku a málo kdy udělaj něco překvapivého.

To co by je mohlo posunout v turnaji vejš je hrát hodně kolektivně a spíš z obrany na brejky,kde není taková technická připravenost tak vidět.
fantomas
29.07.2016 23:44
#
Takže spíš nesouhlasíš s titulkem tohle ale jinak bude řešit hlavně druhá část.
uff
30.07.2016 08:05
#
Je jedna časť s ktorou s tebou nesúhlasím. Španieli mali do 2008 rovnaký dokonca podla mňa ešte väčší problém. Španieli boli skoro vždy považovaný za favoritov. Z toho čo popisuješ mi Alladyrce pripomína Kozáka. Uvidíme. Čaká nás zaujímavý zápas v Trnave.
fantomas
30.07.2016 11:21
#
To bych teda nerek. Naopak mi Spanele do roku 2008 prijdou jako dobra analogie - vedelo se, ze maji skvelou ligu, ale s repre se mezi uzkej okruh favoritu rozhodne nepocitalo. Totez nynejsi Anglie.
Pipo123
30.07.2016 11:25
#
Nebyť Pepka a jeho Barcelony tak Španielsko by nebolo také silné, ten jeho rukopis bol cítiť aj pri reprezentácii. Tak ako je jeho rukopis a nejaké návyky cítiť aj teraz pri reprezentácii Nemecka
papanegra
30.07.2016 00:00
#
Anglie by měla hrát styl jako se předvedli na EURU ostatní severské týmy, jako Wales, Island apod.. Jednoduše a tvrdě..
Murtago
30.07.2016 00:19
#
J.Defoe
30.07.2016 19:34
#
Nemyslím si že by to s tou technikou byla úplně pravda. Kvůli tomu neselhávají v turnajích. Vidím spíš chybu v systému. Anglie prostě nemá svůj typický herní styl. Někteří hráči jsou zvyklí hrát v klubu ťukačku a někteří zase rychlý brejky. Hráči si potom nerozumí. Taky vidím chybu v neduvěře trenéra ve své hráče. Sestava se točí každý zápas. Na hráče je enormní tlak protože dostanou jednu šanci a může být konec.
Dufan
30.07.2016 00:13
#
Parádní čtení. Snad Big Sam nezklame. Držím palce. Čeká ho hodně práce. Podle mě Rooney opravdu nemá co dělat v záloze, dokonce i v základu. A hlavně nepřítomnost nějakého plánu či taktiky byla do očí bijící. To vypadalo, že se na to Hodgson úplně vysral. A nominování hráčů, kteří tam neměli co dělat, je téma na několik článků a trenérů letošního mistrovství.
Murtago
30.07.2016 00:19
#
stas87
30.07.2016 00:28
#
Na urovni mladeze maju lepsie vysledky ako napriklad Nemecko. Tak kde je problem, ze si nemaju sancu kopnut? Je to v posratosti manazerov podrzat ich na ukor posil zo zahranicia? Ci uz od mladeho veku su novinarmi a fanusikmi precenovani a v dospelom futbale sa ukazu nedostatky v plnej nahote? Viem ze problematika clanku sa venuje seniorom, len by ma zaujimal pohlad na mladez. Taka Chelsea vyhrava tu mladeznicku ligu majstrov opakovane a hraju tam prim anglicki hraci, nie? Ci aj v mladezi hra malo anglicanov a viac cudznincov?
smazaný uživatel
30.07.2016 00:46
#
určitě je to tím, že nedostanou prostor v klubech, podívej kolik hráčů z 21, co hrálo loni na Euru pravidelně nastupuje v klubech..Kane, Redmond, Stones, letos Lingard, z toho pravidelně hraje za Albion jen Kane, ale můžeme v tomhle čekat změnu, když PL je čím dál bohatší a může si dovolovat drahý cizince...?
Spasitel
30.07.2016 00:54
#
Samí angličania hrali tento rok za Chelsea v LM19 problém je v tom, že väčšina z nich sa dalej nepresadí v konkurencii zahraničných hráčov chcelo by to upraviť pravidlo aby určitý počet angličanov muselo byť v základe ale to by Premier League ale to sa kvôli atraktívnosti nestane
Spasitel
30.07.2016 00:57
#
To by Premier League stratila na atraktivite
Pipo123
30.07.2016 02:15
#
Já nesledujem často PL, ale nie je tak trochu problém v tom že Albion nemá hráčov v TOP kluboch ? Myslím takých čo by sa dostali do Barcy, Realu, Bayernu atd. ˇ
Ďalšia vec čo mi trošku prekáža je prílišná jednotvárnosť PL, kde sa hraje takticky takmer rovnaký futbal, rovnaké rozostavenie a tie návyky hráčov mi prídu až príliš strojové. V tomto má trošku výhodu Španielsko, Taliansko aj Nemecko že v lige sa skúšajú nejaké iné variácie rozostavenia a hráči dokážu meniť tempo hry atd. To mi trošku chýba u Albionu, kedy sa prezentujú jedným štýlom hry a nemajú schopnosti to zmeniť či reagovať na priebeh zápasu, ale to je chyba aj trénera. V mladosti sa môžeš naučiť veľa vecí, ale to čo som vyššie popísal sa naučíš až zápasmi v TOP ligách sveta.
Janko Nezvladajko
30.07.2016 02:21
#
Pipo123
30.07.2016 02:24
#
To nie je kritika, uvidíme budúcu sezónu, Pep, Klopp, Conte môžu hodne pomôcť PL a zmeniť kopec zaužívaných vecí. Stačilo to vidieť na Contem a jeho Juventusu ako zmenil tvár jednoho klubu. Takýto tréneri určujú trend futbalu a strašne pomôžu aj lige kde práve trénujú
1. FC Koln
30.07.2016 13:59
#
Oprava: neprezentujú sa jedným štýlom hry ale od zápasu k zápasu čím ďalej tak tým horším štýlom hry. A to je rozdiel...
kiwwi
30.07.2016 10:55
#
dva najvacsie problemy su nedostatocny pocet kvalifikovanych trenerov a system, kde rezervy nehraju poriadnu sutaz, tak ako to maju v Spanielsku alebo Nemecku...mladi hraci sa do 22 rokov zajebavaju v trapnej lige rezerv, potom idu na 2-3 roky po hostovaniach a nakoniec skoncia v 24-25 rokoch v 3-4 lige
stas87
30.07.2016 11:00
#
Tak ked tento problem pretrvava uz nejaku dobu, preco s tym nikto nic nerobi? A co sa tyka tych trenerov.. nie je tiez u nich problem to, ze si mysli, ze oni to robi spravne a nie je potrebne sa poobzerat aj inam, ako sa to robi inde?
kiwwi
30.07.2016 11:07
#
problem je, ze pro licencia stoji asi tak 3-5x viac ako v inych vyspelych krajinach a malokomu sa do toho chce ist

FA skusa nieco urobit s tou ligou rezerv, boli aj navrhy aby rezervy hrali vo Football league, ale fanusikom sa to nepaci a nechcu to - anglicania su strasne konzervativni a trva im strasne dlho kym nieco zmenia
vladis271
30.07.2016 11:50
#
pretože v anglicku je určitá futbalová kultúra a 4 profi súťaže. Nasadením rezerv by si zlikvidoval koľko (ked každý PL klub by takú rezervu v profi súťaži chcel, plus určite aj nejaké z Championship) 30 klubov? Navyše by si išiel proti zavedením tradíciám a na tie sú angláni citliví. Nikto kto sleduje PL nemôže byť so stavom albionu a jeho výsledkov spokojní, ale nasadenie rezerv do prvých 4 líg by prijali len totálni šialenci. Tkých by som predhodsil pred fanúšikov klubov z L2
vladis271
30.07.2016 11:51
#
*spokojný
Ol!ver
30.07.2016 12:46
#
Zda sa mi, nemam to potvrdene, ze zakony hracom v dorasteneckom veku nedovoluju trenovat tak dlho ako v Spanielsku ci Nemecku. Ci je to pravda, nemam cas dohladovat. Ale necudoval by som sa.
Ol!ver
30.07.2016 12:43
#
Presne tak. A potom by mohli skoncit ako napr. Smith, kt. Brodgie nedal sancu, bol bez kontraktu, nechceli ho ani v druhej lige, az mu Klopp ponukol kontrakt, daval ho hravat a o niekolko mesiacov prestupil za 6 mega a ide kopat PL. Stacilo tak malo - dostat sancu.
vladis271
30.07.2016 12:53
#
Používateľovi Jose Mourinho sa páči tento komentár.
Ol!ver
30.07.2016 13:19
#
Talker
30.07.2016 13:53
#
Tam je to kombinace všech faktorů...

1) Finance
Možnost nakoupit posily - i nejslabší (finančně) týmy mají možnost investovat klidně 30-50 mega za přestupové okno. Tj přivést 5 zkušených hráčů, kteří hrají základ pár let v Německu či jinde. Zatímco v Německu se všechny týmy až na výjimky pohybují kolem nuly - jeden rok 10 v plusu, druhý 10 v mínusu.

Chyby se neodpustí. Sešup z PL do Champu stojí ten klub 100 mega liber ročně na TV právech, sponzorech, merchadisingu a lístcích. Tudíž nikdo není ochotný riskovat, plánuje se na rok dopředu - ono je super zapracovat 3 odchovance, ale když přijdeš o 100 mega a pozici mezi smetánkou ,tak to bolí.

2) Klišé "vyrovnanost ligy" - Newcastle ukázal, že kdokoliv může spadnout, WHU, Tottenham a Leicester ukázaly, že kdokoliv může bojovat o poháry... Prostě ta liga je náročná a všichni dávají to nejlepší/nejzkušenější.

3) Absence plánu - systém, který FA poskytuje je k hovnu - tu soutěž (rezervy) přerůstají hráči ještě před dvacítkou. U nás hráče posíláme na hostovačky už v 18-20, aby tam nestagnovali. Jenže hostovačky jsou riziko - to pocítil letos Bamford - předchozí sezona nejlepší hráč champu. Letos si prakticky nekopl. A ten skok mezi juniorkou/rezervou a PL je prostě obrovský.

Proběhly informace, že za 2-3 roky má vzniknout nová divize v rámci ligového systému, ale opět - nejvýše se rezerva dostane do League one (3. nejvyšší), což sice trošku pomůže, ale zároveň to není dost - když má klub dostatečně dominantní generaci (viz ta naše), tak je pro ně L1 prostě stále málo.

A teď jak to řešit - my ty hráče posíláme na hostovačky, ostatní se je snaží v týmu udržet a sem tam si kopnou.

4) Nejsou příklady, které by táhly - To se trošku mění, Tottenham ukazuje cestu, že to jde (Delle Alli, Kane, Dier a další), částečně i Everton.

Ale zároveň ty kluby vidí, jaký jackpot trefil třeba Leicester (Kante+Mahrez+veteráni Huth, Vardy atd), kteří jim vystříleli titul, WHU s Payetem, který patřil k nejlepším jak v lize, tak na MS... Prostě ty týmy chtějí vlastního Mahreze, Payeta, Kanteho atd.

V Německu prostě ta koncepce je i díky tomu, že tam "nejsou prachy". Ve Španělsku je má dlouhodobě jen Barca a Real (kolik za posledních 5 let zapracovali hráčů do kádru tak, že šli do repre a hráli tam roli?). Juventus a Bayern to mají "jednodušší" v tom, že dominují svým soutěžím a tudíž je to neohrozí.

Osobně doufám, že se to změní, ale s tím balíkem, který kluby mají, je to až příliš lákavé nakupovat místo čerpání z juniorky.

My třeba máme naprosto výjimečnou generaci, která dominuje Anglii a Evropě, ale stejně tu není jistota, že z ní něco (u nás) bude.
stas87
30.07.2016 15:40
#
Jj, to som ale pisal uz pred nejakou dobou, ze peniaze PL znici. Znici ich v tom zmysle, ze kazdy klub bude mat minimalne dvoch ci troch hracov, ktori by v inych ligach hravali v time, co hra CL alebo EL. Cize sa kvalita koncentruje do jednej sutaze a potom z tej sutaze logicky nikto nechce vypadnut, ako si pisal zasa ty. Takze z tejto pasce nie je unikova cesta.

V tomto systeme je nemozne planovat nieco do buducna a dost chapem sportovych riaditelov z Nemecka ci Spanielska, ze o tu pracu v Anglicku asi dost mozno ani nestoji.. peniaze nie su vsetko. Tie sponzorske zmluvy za TV prava to vsetko totalne otocili. a ludia, co planuju dalej ako o rok nebudu mat zaujem tam ist. Sam sa cudujem tomu, ze tam Klopp vobec siel, v Nemecku mu nic nechybalo a ak by si trebars este chvilu pockal, mohol dostat repre. Ale to uz je len moja spekulacia. Na druhu stranu mu rozumiem v tom, ze chcel skusit nieco ine, poznat ako sa futbal robi inde a aj si financne pomohol tak, ze by mu BVB nikdy take peniaze nedalo.

V Nemecku zacinaju byt peniaze, tak som zvedavy, co sa stane. Taktiez podpisali novu zmluvu za TV prava a trosku si pomohli. Sice je to stale smiesne oproti PL, ale je to aspon nejaky posun vpred. Len na to, ze v Nemecku "nejsou prachy" by som to nehadzal. Tam celkovo vyvazuju trpezlivost zlatom. A netyka sa to len trenerov ci hracov, v podstate vsetci, co su nejakym sposobom spjaty s klubom, ten klub podporuju pri vyhrach ako aj pri prehrach, sak pozri sam:

https://www.youtube.com/watch?v=y7nfXSlmr6g

Podobne sa spravali priaznivci HSV pri barazi proti KSC.

Tie tradicie v Anglicku su natolko silne, ze nepripusti to, aby hrali rezervy vobec v nejakej sutazi. V Nemecku rezerva moze hrat max tretiu ligu, takze ten kto ju ma, tak si pomoze. Ten, kto ma rezervu v stvrtej ci piatej lige, musi poslat hraca na hostovacku. A toto v Nemecku funguje na jednotku, kluby z tretej ligy ci 2.BL o tychto hracov stoji a vobec nemaju taky pohlad, ze ked sa hraci nedari, tak ho odstavi len preto, ze nie je ich hrac a o rok aj tak pojde. To tym hracom velmi pomaha.
Pipo123
30.07.2016 15:58
#
To o tých rezervách sa rieši aj v Taliansku a tiež stým nesúhlasia, odmietajú to. Ten skok Primavera - Seria A je snad ešte horší a presadzuje sa snad ešte menej hráčov než v Anglicku. Taliansky hráči sa ale vedia presadiť na veľkých turnajoch, aj keď tam nastúpia borci čo hrajú za 15 klub tabuľky, síce je to na úkor nejakej hernej kvality a je to viac o taktike ale predsa. Sám neviem či by sa mi páčila myšlienka mať v tretej lige rezervu, keď existuje toľko historikých klubov ktoré by trpeli.
1. FC Koln
30.07.2016 14:07
#
Tak to je na dlhé rozprávanie, ale u mňa je to pre tieto faktory: Ako prvý je, že hráči sú veľmi, veľmi preceňovaný. Tým druhým je, že väčšina z nich hraje v Premier League a nie v nejakých top kluboch v La Lige alebo v BL. A tým tretím sú tréneri, často tiež moc preceňovaný. Preto je tá ich hra u seniorov každým zápasom horšia a výsledky sa teda poberajú tiež takým istým smerom. Čo sa týka mládeže máš úplnú pravdu, ja som sa pozeral na team Chelsea u19 a väčšinou sú to Angličania...
raduinho
30.07.2016 15:05
#
Problém je, že se neustále nadřazují nad ostatní jako kolébka fotbalu ale přitom si nejsou schopni přiznat, že jsou ve sračkách a zaspali někde v roce 1916. Klasická Anglie.
fantomas
30.07.2016 15:20
#
Tohle prave jmenovani Big Sama meni no
Bubble.lfc
30.07.2016 00:29
#
Swarley
30.07.2016 01:18
#
Janko Nezvladajko
30.07.2016 02:00
#
to video už tu bylo
fantomas
30.07.2016 01:58
#
Mimochodem, jak se furt píše o tom, kterýmu z oblíbených průměráků dá Allardyce debut v nároďáku, zkuste si tohleto...
http://www.sporcle.com/games/jamesroscow/england-cap-or-no-england-cap

Strašná sebranka. Já trefil jen 16
Nr.Nobody
30.07.2016 06:03
#
18
naheCZ
30.07.2016 10:18
#
Taky 18
[ACS]eRw!n
30.07.2016 10:55
#
17, ale skoro vzdycky sem dal ne
PePiG7
30.07.2016 11:14
#
20
hefy
30.07.2016 11:17
#
26 :)
fantomas
30.07.2016 11:21
#
Whattt
hefy
30.07.2016 11:24
#
Mam tohle docela najetý z FMka. Mam špatně jen Pennanta, Flanagana, McCanna a Mattyho Taylora.
fantomas
30.07.2016 11:26
#
Matty je krivda nejvetsi
CR7RONALDO
30.07.2016 15:26
#
Ja len 12
CR7RONALDO
30.07.2016 15:27
#
Z tej 1. polovice som uhádol len 3 a z druhej 9.
Uwe háže buly
31.07.2016 23:57
#
6
Kucka
01.08.2016 11:18
#
Blasphemer
30.07.2016 02:46
#
Mike Bassett Už jsem si začínal myslet, že to tady znám jenom já.
scholes18
30.07.2016 07:51
#
fabec1222
30.07.2016 08:33
#
byl to veskrze neschopný Jürgen Klinsmann... tohle mi stačilo k tomu, abych poznal kdo to napsal, a že zbytek nemám číst, lituju že jsem kliknul, a dal tomu tak větší počet kliknutí
fantomas
30.07.2016 11:17
#
GEGE
30.07.2016 08:40
#
Vsechno je to v hlavach...pritom tolik talentovanych,technickych a takticky vxspelych hracu...
[ACS]eRw!n
30.07.2016 08:40
#
v pripade anglickejch hracu je to bych si dovolil tvrdit spis v nohach...
smazaný uživatel
30.07.2016 12:29
#
Tie chvalospevy na Sama su v poriadku, ale stale su to len timy hrajuce o zachranu, pripadne v dolnej desiatke, on teraz ide trenovat repre, uplne neporovnatelne situacie.
fantomas
30.07.2016 12:36
#
Uplně v pohodě porovnatelná situace právě. Anglie teďka minimálně z nějakýho mentálního hlediska zaujímá na mezinárodnim poli pozici týmu z dolní poloviny tabulky. Nehledě na to, že v Boltonu si Sam vystavěl možná ještě talentovanější tým, než jakym aktuálně disponuje Anglie. Takže kde je problém?
Ol!ver
30.07.2016 12:48
#
Neskutocne podcenujes tlak na anglicky narod. tim a nepriamo ho porovnavas s KLUBMI ako Bolton, Sun'land. Zabavne.
fantomas
30.07.2016 12:54
#
Podceňuju? Dyt sem tomu věnoval nejdelší úsek článku

Aspoň čti a ujasni si, co sem tim chtěl říct, pokud už se mnou nutně musíš polemizovat.
Ol!ver
30.07.2016 13:18
#
Reagujem len na tvoj komentar a ano, zlahcujes.
fantomas
30.07.2016 13:20
#
Ty se mi fakt jen zdáš. A co třeba nereagovat na komentář stlačenej do pár řádků, a místo toho se nahoře přesvědčit o tom, že ne - nezlehčuju?
kiwwi
30.07.2016 12:51
#
> Nehledě na to, že v Boltonu si Sam vystavěl možná ještě talentovanější tým, než jakym aktuálně disponuje Anglie.

WTF?
fantomas
30.07.2016 12:55
#
No prostě tam měl řadu šikovných a světových hráčů, se kterýma hrál pěknej fotbal.
kiwwi
30.07.2016 13:04
#
tak svetovych

ne, na toto sa fakt vyjeb, precenujes jak Bolton, tak aj Sama...rozprava z teba nejaka utopia alebo ako to nazvat - v anglickom kadri je talentu habadej, ja budem samozrejme len a len rad, ked s nimi nieco Sam dokaze urobit, mam ho rad, ale ty si to zobral strasne zhurta a snazis sa strasne vsetkych presvedcit o tom, ze je to skvela volba
fantomas
30.07.2016 13:05
#
Ty vole, jako bys to snad zrovna ty, co PL dle vlastních slov sleduje pár let, mohl posoudit
kiwwi
30.07.2016 13:12
#
coze?
fantomas
30.07.2016 13:15
#
Chceš mi říct, že máš tehdejší Bolton nastudovanej jo?
Pipo123
30.07.2016 13:21
#
Svetových ? Djorkaeff, Okocha a talent tam bol Nolan ne ? Hrával som za nich Fifu
kiwwi
30.07.2016 13:22
#
nemam nastudovany ziadny konkretny tim, ani tie novsie, ale mi prosimta netvrd ze si si postahoval zapasy Boltonu spred 10-17 rokov a studoval si ich ci co

fantomas
30.07.2016 13:26
#
Tak ne že by to nešlo, a ne že bych to nedělal, sympatizoval sem ostatně s Megsonovym Boltonem, kterej na Allardyceově práci dost stavěl. Ale tady by bohatě postačilo číst...
kiwwi
30.07.2016 13:24
#
a neber to v zlom, ja nechcem zhadzovat tvoju robotu, len si v tomto trochu preafektovany a snazis sa nasilu pretlacat svoj nazor a vystupovat ako vrchny odbornik a na ostatnych sa pozeras zhora
fantomas
30.07.2016 13:27
#
Tak taky sem nad rešerší strávil tejden. Proto mě moc nebaví vypořádávat se s nějakym "WTF", "tak svetovych" a podobně, když ten člověk očividně pořádně neví, o čem mluví.
kiwwi
30.07.2016 13:30
#
takze ty to myslis vazne, ze vtedajsi Bolton disponoval talentovanejsimi a svetovejsimi hracmi ako terajsi Albion hej?
fantomas
30.07.2016 13:33
#
Ne, myslim vážně akorát ten argument, že je nesmysl se ohánět tim, že Allardyce neustále operoval s mizernýma týmama v druhý polovině tabulky, a proto pro něho tohle angažmá zákonitě musí bejt neuvěřitelnej šok.
kiwwi
30.07.2016 13:37
#
tak ja si tiez nemyslim, ze by to mal byt prenho nejaky sok (popravde ani neviem kto nieco take tvrdil) ale ze sa Sam furt potacal kdesi na pomedzi stredu tabulky a nizsie je proste pravda...tazko povedat, aku vitaznu mentalitu dokaze takyto trener odovzdat hracom
fantomas
30.07.2016 13:43
#
Tak Pali tvrdil, že to sou uplně neporovnatelný situace. A to je podle mě čistě povrchní náhled na věc. Anglie neni elitní, angažování Sama znamená přiznání týhle skutečnosti, a to je v tuhle chvíli naprosto v pořádu. Nejspíš nebude tim Del Bosquem, co nároďák posune na dlouhodobě vyšší úroveň, ale jako řešení aktuální situace se prostě nabízí a hodí.
cristiano.K.
01.08.2016 06:31
#
smazaný uživatel
30.07.2016 13:53
#
Ja vidim trosku problem v tom, ze v tych kluboch nemali velmi ziadne väcsie ambicie, dokazal ich zastabilizovat a udrziavat na urovni, ale posunut tie kluby dalej proste nevie. Toho sa trosku obavam v repre, on to muzstvo vysklada najlepsie mozne, mozno aj budu hrat pekny futbal, ale tu uz je pozadovany nejaky uspech a neviem, ci to on ma zvladnut. No ale fandit mu budem rozhodne
fantomas
30.07.2016 14:00
#
Jj, čili jak píšu výše kiwwimu: "Nejspíš nebude tim Del Bosquem, co nároďák posune na dlouhodobě vyšší úroveň, ale jako řešení aktuální situace se prostě nabízí a hodí."

V tom souhlasim. Ale v týhle pozici Anglie fakt spíš než nějakýho dalšího vítěze LM potřebuje zdatnýho psychologa a progresivního pragmatika typu Allardyce.
Kostomlat
30.07.2016 16:40
#
podle mě byl průser v tom, že Roy nevěděl, co hrát. Doufám, že Sam to vědět bude. Anglii to fakt přeju. Klíčový bude, najít středového hráče, nějakého lídra týmu. Tam vidím největším problém.
fantomas
30.07.2016 16:43
#
Dier
Kostomlat
30.07.2016 16:47
#
v systému 4-1-4-1 by mohl hrát štítového záložníka, ale jak dál?
Hart
Walker, Smalling, Cahill, Shaw
Dier
Sterling, Alli, ???, ???
Kane (Vardy)
Kostomlat
30.07.2016 16:49
#
mohl by tam být Wilshere, ale ten kluk je furt na marodce...
Happylight
30.07.2016 17:01
#
Tolko prispevkov k nejakej tuctovej repre.
Happylight
30.07.2016 20:07
#
Everton Betis Sevilla 1:2, hmm.
RedUnited
30.07.2016 21:42
#
Anglickí hráči sú úplne v poriadku, nie sú horší ani lepší ako ostatní. Len jednoducho nemajú už roky, či desaťročia? Správneho TRENERA. Aj teraz pod tým Hodgsonom hrali veľké hovno po taktickej stránke(zato na pohľad sa to mne páčilo, to žiaľ nevyhráva zápasy, veď koľko mali len proti nám šancí a aj ak remíza po tom našom betone) ...takticky sú vyspelé iné futbalové veľmoci, momentálne najmä Franczúsko a Nemecko. Hráči sú skvelí, len samozrejme sa nemôže tréner orientovať len hráčovým MENOM ale aj tým čo odrobí na ihrisku, ako napríklad to že nezobral Drinkwatera, celkovo nahovno poskladal zálohu, z čoho aj pramení to, že nemohol takticky ovládnuť hru ako napr. Nemci, s takým Hendersonom je to ťažko... Len takticky vyspelé krajiny majú úspech, nehrá sa na krásu, škaredo povyhrávali titul španieli, Portugalci(vďaka šťastiu a Ronaldovi) a v podstate aj Nemci zošpatnili svoju hru zvýšeným držaním lopty a vyhrali MS... dnes je to len samá zasratá taktika ale hra a jej tempo upadá.
J.Defoe
30.07.2016 23:09
#
(y) právě... V playoff o jednom zápase se na krásu hrát nemůže. Efektivita je všechno
Uwe háže buly
01.08.2016 00:32
#
Hlavně jim pls nikdo neříkejte, že chyba je v chybějící hráčské kvalitě, ať je od nich ještě aspoň 15 let klid.. Nikdo na ten podnárod neni zvědavej.
Cartmanova máma
01.08.2016 08:28
#
Lol Čech bude říkat o Angličanech, že jsou podnárod
Alberto Aquilani
01.08.2016 09:44
#
Podla mňa by mali Angličanai svojich mlaďochov (najlepšie už okolo 16. roku) posielať hrať niekam von. Ich (a teraz sa všetci PL wet boys budú smiať) zráža tá ich liga, ostrovy ako samé a ich fans. Potrebujú niečo, ako ked si hodia svoj typický 30 metrový šprint po čiare, ktorý zakončia centrom na parkovisko, aby im za to fanúšikovia nezatlieskali a nepovedali "great job" ako je to na ostrovoch typické, ale aby dostali spätnú odozvu ako "froccio, mortacci tua, vai a cagare zingaro." Potrebujú do seba dostať odlišnú mentalitu, naučiť sa novým veciam. Príde mi, že anglický futbal sa v posledných 20 rokoch zasekol a nevie sa pohnúť.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.
Registrace nového uživatele
Našli jste v článku chybu? Můžete nám ji oznámit.