Primera División - souhrn 15. kola

Góly: 21. Franco Zuculini, 60. Apońo

Ne zrovna úplně očekávaným, ale snad ještě o to víc zaslouženým výsledkem skončila dohrávka patnáctého kola španělské Primery. Zaragoza si v něm připsala všechny tři body poté, co zvítězila na půdě Raya Vallecana. Skóre zápasu otevřel po dvaceti minutách Zuculini, druhou trefu pak přidal po pauze Apoňo a domácí se pak už na odpověď nezmohli...

Rayo přitom vstupovalo do tohoto duelu z lepší pozice, mělo o tři body navrch, předvádělo lepší fotbal a bylo tak považováno za jasného favorita pondělní dohrávky. Jenže už od začátku bylo jasně patrné, že Zaragoza přijela výrazně lépe připravena, naopak domácí jako by se vyspali dost nepohodlně. Od úvodního hvizdu chybovali, kombinovali nepřesně a do šancí se prakticky vůbec nedostávali.

Souboj však měl vysoké tempo, na trávníku se vlastně stále něco dělo, i když to zrovna ofenzivní koncert nebyl. Po deseti minutách hry o sobě konečně daly oba týmy vědět také ofenzivně, na jedné straně však zakončoval Domínguez nad branku, na té druhé byl zase z dobré střelecké pozice vychýlen Zuculini. První opravdu čistá gólová příležitost přišla v minutě patnácté, když se až před gólmana Cobeňa dostal Montaňés, dokonce ho i překonal, jenže na brankové čáře zachránil situaci Amat.

Dvacátá první minuta už ale zasloužené vedení Zaragozy přinesla, to když se na pravé straně pokutového území v dobré pozici ocitl Zuculini, místo přihrávky jednomu ze dvou před prázdnou bránou číhajících spoluhráčů sám zakončil a otevřel skóre zápasu. Rayo mohlo odpovědět po půlhodině hry, ovšem Leo mířil hlavou nad břevno. V závěru poločasu pak ještě pálil Zuculini, svůj druhý gól ale nepřidal, jelikož také neseřídil mířidla přesně.

Druhá půle přinesla o něco méně vzruchu, domácí stále pokračovali ve své útočné nemohoucnosti, Zaragoza tak vlastně jen v naprostém poklidu kontrolovala hru a sama se vyloženě nikam nehnala. Když ale bylo potřeba, dokázala pořádně zahrozit, což se dokonale potvrdilo v šedesáté minutě. Povedenou akci vyšperkoval chytrým přenecháním míče Postiga, Apoňo tak měl před sebou najednou otevřenou cestu k brance, což vyřešil přesnou přízemní ranou k tyči. A protože se do konce normální hrací doby už nic podstatého nestalo, zvítězila Zaragoza nad Rayem 2:0.

Góly: 39. Rubén Castro - 16. Lionel Messi, 25. Lionel Messi

Betis prokázal, že je na domácí půdě proti silným týmům zdatným konkurentem a že výhra nad Realem Madrid nebyla náhodná, ale i přes velmi kvalitní výkon nestačil na vedoucí Barcelonu, která zvítězila 2:1. Pod oba góly se podepsal Lionel Messi, který tak překonal dlouholetý rekord Gerda Müllera.

Barcelona přijela do Sevilly ukořistit další vítězství, ale Real Betis je na domácí půdě velmi silný. Dokázal zde porazit i Real Madrid, a tak se nebál ani Katalánců. Jenže jejich elán jim vydržel pouze do šestnácté minuty, kdy Andrés Iniesta přihrál Messimu, ten oběhl hned tři domácí obránce a vystřelil ke vzdálenější tyči. Na jeho střelu brankář Adrian nedosáhl, a tak se Barcelona dostala do vedení.

Ještě předtím se ale zranil Cesc Fábregas, kterého tak musel nahradit Chilan Alexis Sánchez. Španělský záložník si poranil sval a mimo hru by měl být tři až čtyři týdny.

Předzápasová statistika pravila, že pokud je Messi na hřišti, gólový průměr Barcelony se blíží ke třem brankám na zápas, zatímco bez něj to nejsou ani dva góly. A argentinský kouzelník předvedl, že tato statistika se rozhodně nemýlí, neboť ve 25. minutě přidal svůj druhý gól. Tentokrát přihrával do pokutového území Iniestovi, který mu míč vrátil elegantní patičkou, Messi si jej hbitě zpracoval, podruhé v zápase vypálil a podruhé také přesně trefil prostor u vzdálenější tyče. Vstřelil tak svůj již 86. gól v sezóně, čímž překonal dosavadní rekord legendárního střelce Gerda Müllera, který jich dokázal nastřílet "jen" 85.

Jenže pak Barcelona poněkud přestala hrát a nabídla Betisu šanci na snížení. Tu sevillský tým neodmítl a v 39. minutě vstřelil gól. Rubén Castro si zaběhl za obranu Barcelony, pohlídal si ofsajdovou past a tváří v tvář brankáři Valdésovi zachoval chladnou hlavu a obstřelil ho. Do konce prvního poločasu si pak domácí vytvořili dobrý tlak a usilovali o vyrovnání, ale Barcelonu vysvobodil hvizd rozhodčího, který oba týmy poslal do šaten.

Po přestávce se na hřišti již neobjevil stoper Carles Puyol, který se na trávník dostal po delším zraněním teprve nedávno. Nahradil jej Javier Mascherano, zatímco na druhé straně se v útoku vedle Castra postavil robustní útočník Molina.

V 52. minutě se míč z výšky snášel na bránu Barcelony a Valdes musel zasahovat. Napoprvé ale balón ideálně nezkrotil, a tak k bráně doběhl Castro, který ho chtěl dorazit za brankovou čáru. Jenže Valdes byl napodruhé úspěšnější a míč zkrotil, dopadl však na nohy dotírajícího útočníka, kterého tak mírně zranil. Castro se ale nakonec zvedl a zápas dohrál.

Na další šanci si fanoušci museli počkat až do 70. minuty, kdy Betis zahrával rohový kop. Centr letěl přímo do klubka hráčů v pokutovém území a od některého z hráčů se míč odrazil přímo do vzdálenější tyče. Odražený balón se vracel podél brankové čáry a Valdes prokázal dobrý reflex, když jej co nejrychleji ukryl ve své náruči.

Tato šance vlila Betisu do žil novou krev a zelenobílí začali dominovat utkání. V 77. minutě se sice ještě řítil Pedro sám na brankáře Adriana, ale vystřelil přímo do míst, kde stál, a tak mohl sevillský tým zaútočit z rychlého protiútoku, ale Molina pálil vedle.

V 80. minutě se do obrovské šance dostal střídající Pozuelo, jehož tvrdá střela ale skončila na břevně. Ale nebyl to pouze Betis, který trefoval brankové konstrukce. O tři minuty později totiž střídající Thiago přihrál před bránu Messiho, jehož střelu vytáhl Adrian na tyč, od které se míč odrazil přímo na nohu Jordiho Alby, jenže jeho dorážka trefila pouze břevno.

Betis se ještě snažil o vyrovnání, ale neuspěl, a tak Barcelona získala další tři body a Messi k tomu jako třešničku na dortu onen pokořený rekord německé legendy.

Góly: 23. Diego Costa, 28. Falcao, 42. Falcao, 64. Falcao (pen.), 68. Falcao, 71. Falcao

Pětihvězdičková show v podání Radamela Falcaa rozhodla o jednoznačné výhře Atlética Madrid nad Deportivem La Coruňa. Kolumbijský kanonýr opět potvrdil své kvality a hned pěti zásahy přispěl ke konečnému výsledku 6:0.

Nejprve poslal v průběhu první půle domácí do vedení Diego Costa a poté již ve stylu one-man show ovládl hřiště Falcao. Ještě před odchodem do kabin stihl "El tigre" vsítit dvě branky a po změně stran navázal přesně tam, kde skončil v první pětačtyřicetiminutovce. Proměněnou penaltou a dalšími dvěma góly ze hry stanovil svůj celkový počet branek v této ligové sezoně již na devatenáct! Na jeho kanonádě se jistě podepsaly početné absence v obraně hostů - chyběli stopeři Marchena, Ze Castro i Aythami, čehož "Atleti" náležitě využívali. Nezkušená dvojice Roderick a Insua neměli sebemenší šanci zastavit útoky, valící se jeden za druhým.

V Evropské lize proti Plzni sice Diego Costa pohořel, když se nechal zbytečně vyloučit, ovšem proti Deportivu na sobě nic z toho nedal znát. Po Kokeho rohovém kopu to byl on, kdo prudkou hlavičkou otevřel skóre. Během první půlhodiny ještě La Coruňa dokázala hrozit a vytvářet si šance, jenže hlavička Valeróna trefila pouze tyč. Španělský záložník byl přitom po přihrávce Rikiho úplně osamocen a může si vyčítat, že nemířil lépe. Jen chvíli poté totiž udeřil na druhé straně Falcao svým prvním gólem večera. Asistentem byl znovu Koke, jenž jihoamerického útočníka vyslal do úniku, a brankář Aranzubia byl překonán podruhé.

Tři minuty před koncem první půle bylo již vedení domácích třígólové, a to brilantním způsobem. Falcao tentokrát ze svého repertoáru vytáhl volej zpoza šestnáctky, který zamířil neomylně to pravého horního rohu branky. Po uvolněném úvodu druhého poločasu si připsal bývalý střelec Porta hattrick, když byl v pokutovém území faulován Roderickem a sám nařízenou penaltu jistě proměnil. Čtvrtá branka přišla záhy, tentokráte Kolumbijec doklepl z metru do prázdné brány střelu Turana. Ani tehdy však Falcao neměl dost a v 71. minutě přidal svou pátou branku večera, když využil odevzdaného bránění zlomeného Deportiva a přízemní střelou z hloubi pokutového území znovu překonal Aranzubiu.

Výhra 6:0 potvrdila pětibodový náskok Atlética na třetí Real Madrid, na druhé straně šestý zápas v řadě bez vítězství odsuzuje Deportivo k poslednímu místu v tabulce.

Góly: 34. Aritz Aduriz

Athletic konečně zabral, doma porazil Celtu Vigo a ukončil třízápasové ligové čekání na výhru. Pod výhrou 1:0 se podepsal Aritz Aduriz a jeho úspěšná hlavička z první půle.

Aduriz skóroval po centru Ibaie Gomeze a šlo o jeho už dvanáctý letošní gól ve všech soutěžích. Baskickému celku se tak hodně ulevilo - z posledních tří utkání v PD měl jediný bod a skóre 3:13, když na půdách gigantů z Barcelony a Realu dostal naloženo shodně 1:5.

Domácí se tak posunuli o tři body nad svého protivníka a momentálně jsou třináctí. Jejich vítězství bylo zasloužené; Celta působila v útoku poněkud matným dojmem a v první čtvrthodině zahrozila pouze dvěma "navštívenkami" Iaga Aspase z úctyhodné vzdálenosti.

Athletic poprvé zahrozil prostřednictvím Ibaie, jehož střela z 20 metrů na bližší tyč šla těsně vedle. Tentýž hráč si však spravil chuť krátce poté, když převzal úlohu asistenta a vymyslel centr z levé strany, který doplachtil až k Adurizovi - šikovný forvard opřel svoji hlavičku do země, mimo dosah gólmana Javiho Varase - 1:0.

Zvýšit vedení se pokoušel dělovkou z 25 metrů obránce Jonas Ramalho, leč bez úspěchů; poté se do první větší šance dostala i Celta, jenže Aspasova mířidla dnes prostě nebyla nastavená správně, a mladý odchovanec pálil příliš vysoko i zevnitř vápna.

Start do druhé půle byl vlažný a diváci na San Mamés si příliš fotbalové radosti neužili; jejich tým si sice dokázal vypracovat sérii standardních situací, ale Ibai z nich gólové šance vykouzlit nedokázal. Nebezpečnější byla hlavička Fernanda Amorebiety, kterou musel blokovat Hugo Mallo.

V závěru zápasu se pak Celtě ještě naskytlo několik příležitostí k vyrovnání - nejprve Enrique De Lucas donutil k nejistému zákroku Gorku Iraizoze, a následně Oubina hlavičkoval vedle po centru Krohna-Dehliho. Dánský křídelník měl pak šanci stát se sám hrdinou, ale už v nastaveném čase přepálil svoji střelu zpoza hranice vápna, a připravil tak svůj tým o poslední možnost k vyrovnání.

Góly: 43. Obafemi Martins, 49. David Navarro, 55. Rubén García, 58. Vicente Iborra

Obafemi Martins sice poslední dobou vypadal, že svá nejlepší léta má už za sebou, ale dnes byl právě on jedním z hlavních strůjců drtivého vítězství Levante nad Mallorcou.

Baleárský klub tak prodloužil svoji mizérii a protáhl sérii zápasů bez vítězství už na 12; všechny čtyři góly přitom padly v rozmezí pouhých 16 minut, rozprostřených po obou stranách poločasové přestávky. Tři minuty před pauzou vyhrál Martins souboj s Pedrem Geromelem a poprvé propálil Dudu Aouateho; šlo o jeho už šestý gól v sezoně.

Ve druhé půli potom stačilo prvních 13 minut a nebylo absolutně pochyb o tom, že všechny body zůstanou na Ciutat de Valencia. Nejprve zvyšovat hlavou po rohu David Navarro, a poté opět zaúřadoval skvělý Martins, který dvakrát výtečně vyslal do gólových pozic Rubéna Garcíu a Vicente Iborru.

Trio Martins - García - Nabil El Zhar bylo největší domácí hrozbou už od samého začátku utkání; dá se říct, že je překvapující, že Levante čekalo na branku tak dlouho. Většinu první půle však držel hostující naděje na uzdě gólman Aouate, který kromě šancí Garcíi a Martinse zlikvidoval i pokus Navarra. Právě Navarrovi se sice následně podařilo dopravit míč do brány, ale gól nebyl uznán pro ofsajd.

Ve 42. minutě však byl obranný zámek hostů prolomen a střelecké hody mohly začít. El Zhar vyslal dlouhý míč za obranu, Geromel s Aouatem se mezi sebou nedomluvili a Martins toho dokonale využil, když vybojoval balón a potrestal kiks zkušeného obránce gólovou střelou z blízké vzdálenosti.

A obrana Mallorky se nevyznamenávala ani po půli - Navarro měl na svoji hlavičku po Michelově rohu spoustu místa, a snadno tak zvýšil na rozdíl dvou branek. Potom si Martins vyměnil míč s Rubénem a druhý jmenovaný, teprve devatenáctiletý borec propálil izraelského strážce hostující branky z ostrého úhlu.

Poslední branku pak zaznamenal Iborra, a opět šlo o špatně ubráněný rohový kop. K míči se tak mohl dostat nebezpečný Martins, který jej následně prostrčil napříč malým vápnem k Navarrovi, jehož zpětné přiklepnutí Iborra bez potíží proměnil a uzavřel tak skóre zápasu.

Góly: 56. Roberto Soldado

Ligová premiéra kouče Ernesta Valverdeho na lavičce Valencie skončila úspěšně. Netopýři zvládli těžké utkání na půdě Osasuny, urvali velmi důležité tři body a posunuli se do první poloviny tabulky, momentálně jsou devátí. Vítězství zařídil krátce po přestávce jediným gólem kanonýr Roberto Soldado. Byl to vůbec první venkovní triumf Valencie v letošní sezoně...

Už v první minutě přitom musel zasahovat hostující gólman Alves, když balón jednoduše odkopl Arribas, meruna však k překvapení všech směřovala na bránu a gólman Valencie se musel mít pořádně na pozoru, aby si pohlídal vysoký odskok. Los Che poprvé zahrozili zásluhou rohového kopu, Rami skákal do souboje s brankářem Andrésem a chybělo velmi málo, aby ho přeskočil a zavěsil.

Hosté měli míč více na svých kopačkách, do nějakých vyložených příležitostí se ovšem nedostávali, Soldado byl totiž na hrotu pořádně odříznutý, jen občas mu do vápna přiletěl centr, se kterým proti přesile nešlo nic moc dělat. Ve dvacáté minutě o sobě dal pořádně vědět domácí křídelník Lamah, jeho pokus z pravého rohu šestnáctky však naštěstí pro Alvese skončil pár centimetrů vedle tyče.

V závěru prvního poločasu měl pak dvě velmi solidní možnosti Soldado, když si nejprve zpracovával míč od Fegouliho, jenže jeho ránu v poslední možné chvíli zblokoval Damía. A pak si kanonýr Valencie šanci vypracoval sám, po dlouhém sprintu jako by mu však chyběly síly a na zakončení se to projevilo. Feghouli pak ještě zkoušel vystřihnout efektní nůžky, úspěšný ale nebyl.

Po přestávce se probudila Osasuna a v padesáté minutě si vytvořila doposud největší příležitost zápasu, když po Armenterosově centru hlavičkoval Arribas a hosty musel na brankové čáře zachránit Barragán. Prakticky hned v zápětí odpověděl na druhé straně Soldado, v čisté gólovce ho však brilantně vychytal Andrés. Rozhodnutí celého klání nakonec přišlo v padesáté šesté minutě. Piattiho centr skončil na břevně, od něj se však balón odrazil k dobíhajícímu Soldadovi, jenž ho napálil do sítě.

Domácí se po inkasované brance nadechli k převaze, výsledkem však byla třeba jen Lamahova střela, která sice byla zajímavá, Alves jí však bez větších potíží vyrazil. Naopak v nastavení ještě mohl rozhodnout Soldado, Andrés se proti němu ale vyznamenal perfektně. Valencia přesto porazila Osasunu 1:0 a ukázala, že se na Mestalle může blýskat na lepší časy.

Góly: 7. Manucho, 22. Manucho - 12. Karim Benzema, 45. Mesut Özil, 72. Mesut Özil

Zase to nebyl žádný ofenzivní koncert, zase se Real Madrid pořádně natrápil. Tatam byla sebejistota, kterou Bílý balet předvedl v derby a Atléticem, i navrácená forma Cristiana Ronalda se opět proměnila v prach, ale tři body obhájce titulu získal. Hlavně díky Özilovi, jenž dal dva góly a odpověděl tak na stejný počin domácího Manucha. Merengues zvítězili 3:2...

A nováček soutěže trápil obrovského favorita hned od začátku. Jako první ale zahrozil Ronaldo, jenž se odhodlal ke své klasické střele ze vzdálenosti nějakých třiceti metrů, ale přestřelil. O chvilku později pak ještě protáhl Hernándeze Callejón, který dnes nastoupil v základní sestavě na místě Di Maríi, v sedmé minutě už však přišli na řadu domácí a hned se ujali vedení 1:0. Od rohového praporku nebezpečně odcentroval Ebert, balón nedokázal nikdo z hostující hráčů odvrátit, namísto toho se ho ujal v šestnáctce nekryté Manucho a razantní ranou nedal Casillasovi šanci.

Valladolid ovšem vedl pouze pět minut, pak vyrobil v rozehrávce hrubou chybu Balenziaga, balónu se tak zmocnil Callejón, obešel podklouznuvšího Valienteho, naservíroval před bránu jasnou gólovou přihrávku Benzemovi a pro něj už nebylo co řešit. Real navíc brzy mohl jít i do vedení, Ronaldova pumelice ze standardní situace však sice pořádně vyprášila Hernandezovy rukavice, výraznější nebezpečí z toho ale nebylo.

Ronaldo pak mohl vysunout do samostatného úniku Özila, přihrávka však byla příliš dlouhá. A Valladolid podruhé trestal. Zase to bylo po krásně zahraném rohu Eberta, tentokrát však míč dopadl přímo na hlavu přední tyč nabíhajícího Manucha, který opět poslal domácí do vedení. Ebert pak z volného přímého kopu těsně minul, na druhé straně zase Ronaldova bomba protáhla Hernándeze. Real nakonec ještě do poločasu dokázal srovnat, a to díky famózní práci Mesuta Özila. Zen se od pravé postranní čáry elegantně proháčkoval až do vápna, tam si vyměnil míč s Benzemou a se štěstím procedil merunu pod domácím gólmanem.

Druhé dějství načala po Alonsově centru hlavička Ramose, Hernandez by sice na balón zřejmě nedosáhl, nakonec ale ani nemusel, Ramos branku těsně netrefil. Za domácí zase pálil velmi tvrdě Oscar, jenže Casillas byl u své pravé tyčky včas a dokázal vyrazit. Özilova šance ještě gólem neskončila, Ramosův gól chybně nebyl uznán pro ofsajd, a tak rozhodnutí přišlo v sedmdesáté čtvrté minutě. To rozehrál Özil standardní situace fantasticky - balón zakroutil přes zeď a ten se o břevno dostal do sítě. Real tak zvítězil nad Valladolidem 3:2 a dál pronásleduje vedoucí duo.

Góly: 26. Joaquín, 33. Javier Saviola, 75. Ignacio Camacho, 85. Roque Santa Cruz

Suverénní výkon a návrat na čtvrtou příčku alespoň do neděle, i tak by šlo ve zkratce popsat úspěch Malagy ve střetnutí s Granadou. Branky Joaquína, Savioly, Camacha a Santa Cruze zajistily domácím na stadionu La Rosaleda pohodlné vítězství 4:0.

O první zásah se postaral ve 26. minutě Joaquín, jenž využil podklouznutí Diakhateho a v úniku jeden na jednoho si poradil i s brankářem Toňem. O sedm minut později zvýšil na 2:0 Javier Saviola rychlým uvolněním i zakončením v hloubi pokutového území. Ještě do přestávky měla Granada množství šancí zdramatizovat průběh utkání, jenže osmnáctý celek tabulky zradilo zakončení. Po změně stran přišel v závěrečné patnáctiminutovce trest v podobě dalších dvou branek a z utkání se vyklubal debakl. Pátá porážka ze sedmi posledních zápasů jen přiživila starosti Granady v boji o ligové udržení, zato Malaga se díky lepšímu skóre minimálně na chvíli dostala před Real Betis na čtvrtou příčku.

Nicméně je nutno přiznat, že skóre zápasu Malaze lichotí až příliš. Nebýt výtečného brankáře Caballera a mizerné útočné formy hostů, výsledek by nevypadal tak jednoznačně. Poprvé se gólman domácích ocitl v pohotovosti ve 12. minutě při hlavičce Diakhateho z Torjeho rohového kopu. O čtrnáct minut později byl Diakhate znovu důležitým aktérem, tentokráte však na opačné straně. Díky jeho podklouznutí se mohl Joaquín řítit osamocen na bránu a svým šestým gólem v sezoně dát Malaze vedení. V tomto počtu jej záhy vyrovnal Saviola, jenž nejprve skvěle zpracoval tečovanou přihrávku Portilla, bryskně se obrátil směrem k brance a překonal Toňa na jeho bližší tyči.

Po této brance musel Caballero opakovaně ukázat své kvality při samostatném úniku Ighala a poté skvěle zasáhnout dvakrát brzy po sobě u střel Ighala s Torjem. Na počátku druhé půle se ještě aktivnímu Ighalovi podařilo trefit tyč, jenže od té chvíle jako by již Granada rezignovala na výsledek. Malaga znovu převzala otěže zápasu do svých rukou a jen kvůli Toňa nedokázala vstřelit více branek. Třetí branka padla paradoxně docela šťastně, neboť Weligtonova hlavička po Joaquínově přímém kopu trefila na své cestě hlavu Camacha, a kompletně tak změnila směr, kterým došla za brankovou čáru. Konečnou podobu skóre pak dal Roque Santa Cruz, jenž si na hrudi zpracoval Buonanotteho přihrávku a poté bez rozmýšlení napálil míč do dolního rohu.

Góly: 90. Carlos Martínez - 86. Ángel Lafita

Na poslední chvíli musel Real Sociedad zachraňovat alespoň remízu v domácím utkání s Getafe. Díky brance Carlose Martíneze z nastaveného času se tak podařilo vyrovnat na 1:1 a prodloužit sérii neporazitelnosti na pět zápasů.

V obecně nezáživném utkání přišlo oživení až v samotném závěru, kdy po centru Gavilána poslal hosty do vedení Lafita v 87. minutě, a přiblížil tak Getafe k zisku čtvrté výhry v řadě. Nicméně Sociedad stihl bryskně odpovědět, Martínez se na zadní tyči v boji o De la Bellův nákop vyšrouboval ze všech nejvýš a dal svůj první gól v sezoně. Nebýt jej, tak se Getafe minimálně na chvíli podívalo dokonce na čtvrté místo v tabulce, takto si celek z Madridu jen podržel páté místo a dvoubodový náskok na svého posledního soupeře.

Před zápasem převládaly naděje, že si obě mužstva vezmou do vzájemného střetnutí svou aktuální formu a předvedou oku lahodící podívanou. Realita však byla jiná, týmy se navzájem pečlivě hlídaly a od samého počátku šlo z výkonu hostí vycítit, že zisk bodu je vše, pro co na stadion Anoeta přijeli. První pořádný zákrok viděli diváci až ve 34. minutě, kdy si musel Moyá poradit s Castrovou střelou, a o chvíli později se musel neméně vytáhnout i Claudio Bravo proti pokusu Barrady zpoza šestnáctky. Po změně stran měl na kopačce první gól zápasu Ifran, jenže poté, co se v pokutovém území krásně uvolnil, jen nepochopitelně minul branku hostů.

Na druhé straně pak zahrozil Lafita, jenž z několika metrů napálil míč přímo do břevna. Bývalý útočník Realu Zaragoza však touto neproměněnou šancí neřekl poslední slovo a tři minuty před koncem základní hrací doby gólově udeřil. Perfektní načasování náběhu na Gavilánovu přihrávku vzduchem spolu se silným zakončením hlavou zajistilo Getafe vedení. Jenže rutinní nákop De la Belly v samotném závěru zápasu nedokázala obrana Getafe zpacifikovat, čehož Carlos Martínez beze zbytku využil. Zápas tak skončil dělbou bodů po výsledku 1:1.

Góly: 13. Joan Verdú (pen.), 60. Simão - 24. Ivan Rakitić (pen.), 90. Álvaro Negredo

Zlepšení, ale ne tříbodové. Espanyol ve svém prvním utkání pod novým koučem Javierem Aguirrem přidal, dvakrát vedl doma nad Sevillou, nakonec však bere pouze bod za plichtu 2:2. Proměněné penalty Verdúa a Rakitiće určily poločasový nerozhodný výsledek, po přestávce se pak trefil domácí Simao, Espanyol však vedení neudržel a v nastavení inkasoval z kopačky Negreda.

Domácí nutně potřebovali přerušit čtyřzápasovou sérii bez vítězství a všechno pro to začali dělat hned od první minuty. Několik úvodních akcí ale zastavily útočné fauly Stuaniho, Wakaso se zase prodral přes tři protihráče, čtvrtého už ovšem nepřelstil. Už v páté minutě se však poprvé začali prosazovat také hosté z Andalusie a hned z toho byly dvě velké možnosti, gólman Álvarez si ale skvěle poradil jak se zakončením Reyese, tak o minutu později s pokusem Spahicé.

Sevilla převzala taktovku, přesně když však její tlak vrcholil, utrhli se na druhé straně domácí a vybojovali penaltu. Navarro v šestnáctce srazil Verdúa, ten si sám postavil míč na předurčenou značku a bez sebemenších potíží zavěsil - zatímco López skočil ke své levé tyči, Verdú poslal balón obloučkem přesně do středu. Espanyol však vedl jen jedenáct minut, pak se totožná situace opakovala i na druhé straně. Rakitić rozehrál standardní situaci, Stuani přistrčil Diawaru a nařízenou desítku proměnil střelou k tyči Rakitić.

Krátce nato se do velké příležitosti procpal Stuani, po přihrávce ze strany ovšem vysoko přestřelil. Pořádnou komplikaci způsobil Seville ve třicáté deváté minutě José Antonio Reyes, jenž uviděl svou druhou žlutou kartu v zápase a musel velmi brzy pod sprchy. A hned pár minut po návratu ze šaten využil Espanyol početní převahy k vytvoření si solidní možnosti, když se až na hranici šestnáctky prodral Wakaso, jeho ránu však López vyrazil.

Důležitý gól domácích nakonec dorazil přesně po hodině hry. To rozehrál rohový kop Wakaso tak skvěle, že byl najednou Simao na malém vápně úplně volný a López na jeho hlavičku nedosáhl. Sevilla se však ani v deseti nevzdala a vytvořila si výraznou převahu. Vyrovnat mohl už Rakitić, kteýr svou dělovkou z dálky protáhl Álvareze a přinutil ho k efektnímu zákroku. Na opačné straně hřiště mohl rozhodnout Verdú, těsně však minul a drama tak pokračovalo. A vyvrcholilo v první nastavené minutě, kdy z pravé strany odcentroval Coke, domácí obrana nechala na zadní tyči absolutně nepokrytého Álvara Negreda a to se nevyplácí - byla z toho zasloužená konečná remíza 2:2.