Anglická Premier League souhrn - 2. kolo

Góly: 89. Roman Bednář (pen.) - 65. Leon Osman, 76. Yakubu Aiyegbeni

Jen z pohledu českého fanouška se hrálo na Hawthorns pozornosti hodné utkání. Roman Bednář totiž zaznamenal proti Evertonu svou první branku v Premier League, ta už ovšem příliš jeho WBA nepomohla.

Nuda, nuda, nuda. Na druhou stranu pozitivním poznatkem pro trenéry obou mužstev určitě je značná efektivita v zakončení. Padly totiž tři góly a ani jedna šance nezůstala nevyužita. První pořádná však přišla až v 63. minutě, když se do zakončení hlavou dostal hostující Rodwell. Pro strkání ovšem jeho nekompromisní hlavička nemohla být uznána.

A tak si Toffees spravili chuť za další dvě minuty. Arteta zprava našel ve středu nepříliš střeženého Osmana, ten se dotkl balonu jen dvakrát, aby poté překonal prudkou střelou Scotta Carsona. Baggies tato branka nijak zvlášť nenakopla, a tak Everton do rozložené obrany domácích udeřil ještě jednou a definitivně. Yakubu si pohrál s rozespalou defenzivou West Bromwiche a pak přesnou střelou rozhodl zápas.

Jak už bylo uvedeno výše, český legionář ve službách domácího celku Roman Bednář už jen zmírnil porážku WBA, když v 89. minutě z penalty po ruce Nevilla nedal Howardovi šanci. Přitom mohl klidně vyrovnat, neboť tři minuty předtím trestuhodně ze vzdálenosti necelých 10 metrů minul branku Evertonu. West Bromwich tak ostrý start návrat do Premier League zatím nezvládá, i když prohrává jen těsně.

Góly: 86. Emanuel Pogatetz (vl.), 90. Steven Gerrard - 70. Mido

Kde by byl Liverpool bez svého kapitána? Stevie "Wonder" Gerrard celý zápas s Boro dřel a nakonec také loď coby správný generál opouštěl jako poslední – v 94. minutě rozhodl o tom, že se bude muset Middlesbrough na Anfield Road spokojit jen s radostí z předvedené hry. Bodové ohodnocení žádné.

Do zápasu vstoupili poněkud aktivněji hosté, jenže hned po dvou minutách hry zakončil rychlý kontr Liverpoolu obratným počínáním Torres, když včasně sklepl do druhé vlny Kuytovi, ten si však z hranice velkého vápna na Turnbulla nepřišel. Tato zajímavá možnost Reds do příštích minut dosti povzbudila. Spoluhráče se snažil přesnými přihrávkami krmit především dispečer Gerrard, ale i Xabi, který například v osmé minutě nebezpečně hledal Torrese. Španělský forvard ovšem gólu nedocílil, maximálně mu balon ustřelil pár vlasů. To Boro se sice směrem vpřed dostávalo jen sporadicky, zato když ve 13. minutě sklepával Alves míč na Taylora, který následně pálil krásně pod břevno, divákům na Anfield Road pořádně zatrnulo. Reina ale konečky prstů vytáhl míč na roh.

Na hřišti se nehrálo zrovna v rukavičkách. Během úvodní půl hodiny hry na trávníku nějakou tu dobu leželi Xabi Alonso a Dossena, sami Liverpoolští ale taky soupeře nešetřili. Arbeloa viděl žlutou kartu. Ve 35. minutě se Downing zleva uvolnil doprostřed hřiště a slabší pravačkou zacílil dosti mimo. Tato možnost Boro narušila spíše uspávací pasáž duelu. Na druhé straně po čtyřech minutách odvedl perfektní práci agilní Keane, vnikl do pokutového území hostí a na hranici malého vápna našel Torrese, jenž ovšem zamířil jen do před sebou stojícího stopera v modrém. Do konce poločasu už ani tradičně velmi běhavý a skvěle myslící Gerrard nic nevymyslel, branku tak během úvodních 45 minut přihlížející na Anfield Road neviděli.

Reds to v úvodu sezony nejde, hlavně střílení branek, tam je tlačí bota. Nejinak tomu bylo i v sobotním odpoledni. Tentokrát téměř šance scházely, bylo jich skutečně pramálo a Boro trestalo. Po pomalém rozjezdu do druhého dějství se jako první probudil Egypťan Mido a co nevidět šokoval nejen The Kop, ale celý Anfield. Po hodině hry, konkrétně v 62. minutě, se ještě představil v roli nahrávače, když ke skórování vyzval parťáka z útoku, Turka Tuncaye. Ten se pro míč sice přes bránícího obránce Live dostal, jenže vzápětí zacílil přímo do dobře postaveného Reiny. To Mido měl dnes daleko přesnější mušku. Alespoň v 70. minutě to tak platilo. Po převzetí přihrávky od Aliadiera ve vzdálenosti 25 metrů od branky totiž napřáhl neomylně a po levé ruce brankáře Reiny otevřel skóre. Liverpool v příštích minutách ne a ne ohrozit Turnbullovu svatyni. Fotbalisté Reds vypadali dosti zaskočeně, ale vyrovnání se přesto dočkali. Pět minut před koncem s notnou dávkou štěstí vyrovnal stoper Carragher, když jeho dalekonosný pokus ještě tečoval omylem Pogatetz a Turnbull byl bez šance.

Strhující závěr měl nakonec jinak dost nudný duel. Liverpool se nehodlal smířit jen s bodem za plichtu a hnal se dopředu. Právě vůle vstřelit vítěznou branku klidně až v poslední minutě se Reds vyplácela velmi často již loni a povedlo se i nyní. Ve třetí minutě nastavení ještě Gerrardův pokus z přímého kopu parádně vychytal Turnbull, o minutu později však ze stejně obsazeného souboje vyšel jako vítěz liverpoolský záložník. Při kontrolování balonu možná hrál rukou, to však neubírá nic na kráse jeho následné střele z hranice šestnáctky, která Liverpoolu nakonec vyhrála tento přetěžký duel.

Góly: 71. Michael Owen

Newcastle s Boltonem St. James téměř unudily, díváci se nakonec alespoň jedné branky dočkali. A k radosti domácích fandů ji dal právě Newcastle, přestože Wanderers byli o něco lepším týmem.

Toons sázeli zejména na protiútoky, přičemž tuze bránili. To se úplně nevyplatilo, neboť za celý zápas registrujeme hned dvě stoprocentní šance hostí z Boltonu. Ta premiérová byla také první v celém utkání a, světe div se, přišla až šest minut před koncem poločasu. Tehdy Muamba donutil Givena zabránit po své levé ruce jasnému gólu.

Poté, po začátku druhého poločasu, dokonce měl Nolan možnost skórovat ze značky pokutového kopu po ruce Taylora. Záložník Wanderers zkoušel překonat zkušeného Ira tentokrát zprava, ale ani takto na Givena nevyzrál. A tak mohl v 77. minutě Michael Owen rozhodnout o výhře svého mužstva, když hlavičkoval na pravé straně pokutového území po centru N’Zogbii skrze Jaaskelainena.

Góly: 30. Liam Lawrence (pen.), 80. Ricardo Fuller, 90. Mamady Sidibé - 63. John Carew, 84. Martin Laursen

Značně zlepšený výkon předvedli nováčci ze Stoke a pro vítězství udělali jen o trochu více než jejich favorizovaný soupeř. Naopak hráči Aston Villy nedokázali navázat na skvělý útočný fotbal z prvního kola a bod by byl pro ně po průběhu zápasu rozhodně dostačující.

Přes očekávání byli od prvních minut hráči Stoke více než vyrovnaným soupeřem, a tak se první vážnější šance diváci dočkali až v 29. minutě. Po nepřehledné situaci u malého vápna hostů Laursen nestihl uhnout s nohou, o kterou zavadil Delon a rozhodčí rozjásal domácí fanoušky rukou směřující na značku pro pokutový kop. K penaltě se postavil Liam Lawrence a Friedela, který vystihl směr, překonal tvrdou přízemní střelou přesně k levé tyči. Aston Villa tak byla po zásluze potrestána za překvapivě bezzubý útok a nedůraznou zálohu, kvůli které často přicházeli hostující hráči zbytečně o míč.

A to nemuselo být vše. Ve 38. minutě jakoby Friedel zapomněl na své zkušenosti, zbytečně vyběhl mimo pokutové území, špatně si zpracoval míč na prsa a přenechal ho tak Fullerovi. Ten se však nemohl zbavit dotírajícího Laursena a po několika neosvobozujících kličkách vystřelil nad. První probuzení pro Sorensena přišlo až pět minut před koncem poločasu, když se tísněný Carew pokusil vystřelit z hranice vápna ke vzdálenější pravé tyči. Domácí brankář se proti střele mířící pár decimetrů vedle jeho branky alespoň protáhl.

Poslední slovo před přestávkou si ale Fuller nenechal vzít. Po jednom z mnoha Delopových centrů do vápna Villy vyskočil na malém vápně nejvýše a jen centimetry dělily jeho hlavičku od úspěšnosti. První poločas rozhodně nenabral kvalit anglické nejvyšší ligy, což dokumentovala i jediná střela mezi tři tyče, kterou navíc vyslal Lawrence z penalty.

Po změně stran se již hrálo podle předpokladů, nicméně hráči Villans snad zapomínali, že Sorensen již není jejich spoluhráčem a prakticky každý možný nebezpečný kop mu směřovali přímo do rukavic. Stoke hráli v obraně bezchybně až do 63. minuty. To Carew našel na vápně stojícího Ashleyho Younga, který nikým neatakován čekal několik vteřin, než ucítil za zády norského útočníka, patičkou ho lehce uvolnil a birminghamský kanonýr ke vzdálenější tyči zamířil přesně. Nabuzená Aston Villa mohla za další čtyři minuty vést, když Youngův centr minul o pár centimetrů Barry, jehož střela by mířila do odkryté části branky.

Jenže deset minut před koncem si právě Barry řekl o odchod z týmu, když nikým neatakován přihrál na polovině hřiště soupeři a následný rychlý kontr zakončil Fuller, který přesprintoval Laursena a z těžkého úhlu propálil střelou po zemi Friedela. Uběhly dvě minuty a Laursen, cítící vinu za oba góly, dorazil přímý kop Ashleyho Younga, když měl na malém vápně před sebou prázdnou branku.

V 90. minutě se dostal k hlavičce ze dvou metrů Olofinjana, byl však zády k bráně a míč dopadl na horní síť. Podobně si za dvě minuty vedl Creswell, který si zpracoval míč a střelou z otočky ze sedmi metrů minul branku o metr. Do třetice všeho dobrého pro Stoke přišlo v poslední, čtvrté minutě nastavení. Delap po několikáté rozehrál aut až na malé vápno, kde si nejvýše naskočil střídající Sidibe a i přes nedůraznou hlavičku ke vzdálenější tyči přispal první historické vítězství pro svůj tým v Premier League.

Góly: 38. Jason Roberts - 40. Richard García

Hull City nadále těží z prvoligové euforie. Ani teď neprohrál, když na branku Blackburnu bleskově odpověděl Garcia, aby pro svůj tým zachránil alespoň bod za remízu.

Jestli si někdo myslel, že Rovers, povzbuzeni výhrou v minulém kole nad Evertonem, zašlapou nováčka z Hullu na své půdě do země, hluboce se mýlil. Hned zpočátku utkání málem zamáčkl domácím oči do důlků Geovanni, když v páté minutě tvrdou ranou pořádně vystrašil Paula Robinsona. V příštích minutách ale přeci jen převzali taktovku pevně do svých rukou domácí. Ve 13. minutě ještě slabě střílel Reid, po chvíli nepochodil ani Pedersen s povedeným halfvolejem. Ovšem ve 38. minutě už to Rovers vyšlo.

Těsně před poločasovou pauzou se ujal Blackburn vedení. Stalo se tak poté, co si pro dlouhý míč od Ooijera za obranu soupeře zaběhl Roberts, počkal si na první pohyb Myhilla a chladnokrevně ho prostřelil. Jenže radost byla předčasná. Během dvou minut se totiž domácí dočkali odpovědi na svůj úder. Faganův centr z hloubi pole usměrnil na zadní tyči do sítě Garcia a bylo hotovo.

Druhý poločas se sice neobešel bez zajímavých gólových příležitostí, ale samotné branky se už nedostavily. Důvod je zřejmý: oba celky se nikam nijak zvlášť nehnaly. Za zmínku stojí snad jen vcelku povedený pokus Santa Cruze z otočky nad branku, který se datuje do 77. minuty, či dvojšance Hullu v nastavení druhé půle. To nejprve Barmby našel ve vápně nehlídaného Folana, jehož vychytal bravurně Robinson, pak nepochodil ani Ricketts. Po zásluze se tak oba soupeři o body podělili.

Góly: 73. Jermaine Jenas - 55. Kieran Richardson, 83. Djibril Cissé

Strhující hra byla k vidění na White Hart Lane. Diváci nejprve přihlíželi krásné trefě Sunderlandu, pak obdivuhodnému mletí soupeře v podání Tottenhamu, logickému vyústění v podobě vyrovnání a nakonec pohádkové třešničce na dortu – trefě Cissého při jeho debutu v dresu Sunderlandu.

Juande Ramos, španělský lodivod Tottenhamu, trochu nečekaně nezařadil hvězdného útočníka Berbatova na lavičku náhradníků, natož do základní sestavy. Takový tah odůvodnil tím, že bulharská modla Spurs nebyla na souboj se Sunderlandem dostatečně soustředěná. Na druhé straně se zase Londýňanům postavil Steed Malbranque, ještě loni tahoun právě Kohoutů.

Kohouti neponechali hned zpočátku nic náhodě a zhurta se na soupeře vrhli. V prvních pěti minutách však ani akce Lennona ani centr Zokory nenašly u jiných hráčů Tottenhamu svou návaznost. Fotbalisté Sunderlandu se v úvodu utkání omezili víceméně jen na nakopávání míčů směrem vpřed. Sotva uplynulo deset minut, Modrič z dálky konečně zkusil štěstí. Zatím se ale jednalo jen o velmi nepřesný pokus. Tottenham tak nadále spoléhal spíše na rychlá křídla Bentleyho s Lennonem, která podnikala jeden nebezpečný výpad za druhým. Kupříkladu v 19. minutě Lennon zprava nádherně za pomoci Zokory pronikl k brankové čáře, před Bentem ale zasáhl na poslední chvíli soupeřův obránce.

Uběhlo 25 minut od úvodního hvizdu sudího a v pokutovém území Tottenhamu šel k zemi Diouf. Ač se penalty domáhal, seč mu síly stačily, nakonec se pískal jen roh ve prospěch Black Cats, z něhož nebezpečná šance nevzešla. Za minutu se na druhé straně o "desítku" pokoušel i Bale. Rozhodčí už ovšem ze sebe nehodlal dál dělat kašpárka a nekompromisně odměnil Balovu hereckou etudu žlutou kartou. A tak se hráči opět zaměřili hlavně na hru na nohou a ne na zemi a bylo to ku prospěchu věci. Malbranque ve 39. minutě z hranice šestnáctky protáhl střelou přesně do tyče Gomese, jenž by dost možná i v případě přesnější střely zvládl balon vytěsnit na roh. Následně po Malbranquově bojovném výkonu mohl pálit Diouf vysoko nad. To bylo v podání hráčů Sunderlandu a Tottenhamu v první půli vše.

Stejně jako úvod prvního poločasu i začátek toho druhého opanovali Spurs. Ve 48. minutě ještě musel King odhlavičkovávat po rohu Sunderlandu, pak však na druhé straně ze stejné standardní situace vytěžil Bale, zcela nehlídaný, hlavičku těsně nad branku. V příštích minutách ale na hřišti dominovali hosté a také zanedlouho do rozhárané obrany Spurs udeřili. Nejdříve hlavičkoval v 52. minutě Collins nepřesně. Za chvíli poté Dioufovu křižnou přihrávku usměrnil Murphy sice do protipohybu Gomese, ten však pohotově ještě na pár vteřin pohromě zabránil. Na pár vteřin proto, že hned po 60 sekundách – v minutě pětapadesáté - se míč od Kinga odrazil k Richardsonovi do souboje s Jenasem na hranici šestnáctky. Ten bývalé křídlo ManU jen taktak vyhrálo, aby následně parádně slabší pravou nohou vystřelilo na vzdálenější tyč, kam Gomes nemohl doskočit.

Zápas nabíral na obrátkách a dopředu se logicky tlačil především Tottenham. V 61. minutě příznivcům Black Cats přeběhl mráz po zádech hned několikrát, když Bentleyho centr z přímého kopu propadl až k pozornému Gordonovi, ten ho však vyrazil jen před sebe do skrumáže, kde se málem včas zorientoval Woodgate. Naštěstí pro hosty ani on, ani Bale skórovat nedokázali. Branku nevstřelil ani Bent na konci 63. minuty, když šel ze strany sám na soupeřova brankáře. Z takřka nulového úhlu si ovšem na Gordona nepřišel. Skotský brankář levou nohou vyrazil míč na roh. A když nepochodil ani Geovanni s technickou ranou ze stejné pozice, ze které pálil před pár minutami Bent, nad White Hart Lane se začínaly snášet černé mraky. Fandové Spurs však nadále neztráceli naději. A Jenas taky ne. Poté, co ho hlavičkou na zteč vysunul Bent, si však lobovaným pokusem též hlavou na vyběhnuvšího Gordona nepřišel. Respektive přišel, ale nezacílil přesně z důvodu skvělé poziční hry skotského brankáře. O pár okamžiků později Bentley z hranice velkého vápna zamířil přesně pod břevno, Gordon ale nadále udržel čistý štít. Děkovat za něj může konečkům svých prstů, které v tuto chvíli bezchybně úřadovaly.

Ne navěky. Spurs se dočkali v 73. minutě, kdy nejprve Modriče v dobré šanci Gordon ještě vychytal, pak ale neměl nárok zasáhnout i proti dorážce Jenase. Průběh utkání se v příštích minutách zklidnil a Spurs jako by ukolébala jen vyhlídka na remízový konečný stav. To se nakonec domácím hrubě vymstilo. Parádní centr Murphyho z levé strany totiž parádně proměnil ve vedoucí branku Djibril Cissé, teprve nedávno získaný Sunderlandem na hostování z Marseille. Velký díl viny na tomto gólu nese brankář Gomes, který nejprve na vysoký míč vyběhl, pak si to ale rozmyslel a už bylo pozdě. Zároveň ale také dva stopeři, mezi něž si vysoký Cissé snadno naskočil a do protipohybu brankáře suverénně udeřil.

Tottenham už tentokrát neměl dost sil a času na odpověď, a tak Djibril Cissé zaznamenal na White Hart Lane další veledůležitou branku. Dříve jí docílil již v dresu Liverpoolu, když v prvním kole ročníku 2004/05 v Londýně otevíral skóre. Teď však znamenala vítězství jeho mužstva, kdežto před čtyřmi lety takto dopomohl Reds jen k remíze 1:1.

Góly: 21. Brede Hangeland

První porážku "členského" klubu nedotknutelné Big Four obstaral Fulham, když na svém hřišti v rámci londýnského derby zaslouženě přehrál Arsenal. Jedinou branku utkání zaznamenal ještě v první půli stoper Hangeland za asistence Bullarda.

Dost opatrně vstoupily do tohoto utkání obě strany. Především Arsenal byl až nečekaně hodně zaskočený, a i proto mohl Gera v 7. minutě nastartovat Zamoru, jenž však v nadějné pozici pálil velmi nepřesně. Naopak bezmocnost Gunners dokonale ilustruje Walcottova nepřesná přihrávka pod sebe, jež utnula snahu Arsenalu zaskočit v té chvíli rozhozenou obranu Fulhamu.

Hosté naznačili alespoň zčásti svůj potenciál ve 12. minutě, když Van Persie středem hřiště poslal na zteč Adebayora, tomu se balon zastavil o patu, on ho však ještě získal pod kontrolu a střílel jen těsně mimo. Na druhé straně na začátku 15. minuty Zamora hlavou vybojoval střeleckou pozici pro Murphyho, jenž však ze vzduchu bez přípravy pálil dost nepřesně. Příštích pár minut se odehrávalo ve znamení neustálých ztrát balonu ve středu pole, až v 19. minutě Sagna na zadní tyči našel za pomoci menší teče Nasriho, ten do bravurní palebné pozice sklepl Van Persiemu, holandský forvard však trestuhodně minul.

A potrestání na sebe nenechalo dlouho čekat. Katastrofální bránění standardek opět zradilo Arsenal. Hangeland si pro centr z rohu došel naprosto s klidem a ve skluzu, který parádně načasoval, nedal Almuniovi z čtyř metrů žádnou šanci. Stalo se tak 21. minutě. Za dvě minuty málem Kanonýři odpověděli, ovšem Adebayor, jenž o hlavu převýšil všechny bránící soupeře, po centru Sagny zacílil jen do tyče.

Čím dál tím nervóznější Arsenal pak v příštích minutách nedokázal převzít taktovku utkání a dělal jednu chybu za druhou. Když už se tak stalo, zvládli Gunners alespoň zabránit tomu, aby pokusy Cottagers doplachtily až k Almuniovi. Arsenal spoléhal jen na protiútoky, na něž se navíc vydával jen sporadicky. Jeden takový neproměnil po přihrávce Adebayora Walcott, když z hranice šestnáctky pálil nad. To byl ale jen takový výkřik do tmy, jinak působil přechod Arsenalu do útoku dosti křečovitě, jako by spolu hráči hráli prvně. Naopak Fulham sice nijak neurčoval tempo hry, ale houževnatou hrou trápil leckdy obranu rivala. Kanonýrům, a zejména pak Van Persiemu, nepřidalo na sebedůvěře rozhodně ani to, že holandský útočník ke konci první půle pálil z nadějné pozice z přímého kopu vysoko nad a na oplátku si za takový "výkon" vysloužil posměšný jásot a tleskot fandů Fulhamu. Napravit toto zaváhání mohl až v druhém poločase.

Na začátku druhého dějství neměli hráči Arsenalu nějak dramaticky častěji míč na svých kopačkách a jen místy ho zvládli delší dobu nepůjčit soupeři. Střílet už navíc zapomněli úplně, ani Fulham však Almuniu nijak během úvodních deseti minut neotestoval. Po jedné z povedených a v klidu vedených akcí zvládl opět poměrně nebezpečně centrovat Sagna. Stalo se tak v 59. minutě, nikdo z hráčů v červeném však na balon nedosáhl. Na druhé straně za další minutu utekl Seol a Zamora se dostal na hraně malého vápna před bránícího hráče a zakončil trestuhodně nad břevno. Menší nepozornosti obrany Fulhamu pak opět na opačném konci hrací plochy využil Adebayor k velmi nepřesné střele ze střední vzdálenosti. Domácí i nadále dirigovali hru, Kanonýři nemají sílu, o čemž vypovídá i pohodlná kombinace snad pěti borců v bílých dresech, na jejímž konci stál Davies se svou střelou příliš vysoko. Ale i fotbalisté Cottagers nemají v sobě zabudované dynamo, a proto mohl jednu z nepozorností obrany využít Van Persie, když dostal nepatrnou skulinkou míč do středu pole zhruba 20 metrů od branky, aby následně střílel jen těsně vedle bližší tyče. Vzápětí tentýž hráč z přímého kopu otřel svou střelu o zeď, a tudíž neuspěl.

Až v posledních deseti minutách si konečně Arsenal zjednal na hřišti pořádek a hru kontroloval. Ale výsledkem byla v 84. minutě akorát střela Nasriho do protihráče ze strany velkého vápna a Adebayorova střela doprostřed brány. Naopak v jednu chvíli se na branku hostů dokonce řítilo trio fotbalistů v bílém proti samotinkému Songovi. Dempsey však nepochopitelně přečíslení zbrzdil, málem se ukličkoval k smrti a pak se poroučel k zemi. Celé nastavení druhé půle strávili hráči Arsenalu výhradně na polovině soupeře, šance na gól už si ovšem nevytvořili, a tak poněkud nečekaně odcházejí z londýnského derby poraženi.

Góly: 4. Deco

Také dnes svěřenci manažera Scolariho ukázali, že na Wigan umějí. Vedení 1:0, do kterého se dostali už ve 4. minutě zásluhou Deca, udrželi až do konce a připsali si na konto další tři body.

Chelsea nastoupila, podobně jako před týdnem, v rozestavení 4-5-1 a ani tentokráte nemusela na gól moc dlouho čekat. Konkrétně do 4. minuty. To se dopustil faulu zhruba 22 metrů před brankou Pollitta Lee Cattermole a portugalský záložník Deco Wigan potrestal. Jeho krásná střela z přímého kopu skončila až v síti. Zkušený záložník tak zaznamenal i ve druhém zápase v novém působišti přesný zásah.

Domácí fotbalisté po inkasovaném gólu přidali a na nějakou dobu dokázali dostat Chelsea pod tlak. Velmi nebezpečně vypadala šance už v 7. minutě, kdy zaměstnal Čecha nepříjemnou střelou Amr Zaki. Český brankář ve službách Blues se v první půli nenudil. Wigan byl Chelsea vyrovnaným soupeřem. Ve 26. minutě předvedl nádhernou akci. Přihrávku za obranu dostihl Palacios, patičkou jej poslal za sebe přímo na Zakiho, který ihned pálil. Připravený Čech ale jeho ránu vyrazil.

Šanci na pojištění vedení měl Nicolas Anelka. Po Decově přímém kopu však hlavičkoval nad břevno. V 41. minutě se jediný hostující útočník dostal do další slibné šance. V pokutovém území byl však sražen k zemi a vehementně se dožadoval penalty, rozhodčí Wiley ovšem zákrok posoudil jako dovolený.

Do druhého poločasu už nenastoupil na straně Latics Jason Koumas, kterého nahradil Daniel De Ridder. Ovšem ani tato změna Wiganu moc nepomohla. Předváděná hra diváky ve druhé půli atraktivitou nadvakrát nebavila. Především pak chyběly skutečné gólové šance, a to na obou stranách.

Až v 66. minutě se pokusil brankáře Pollitta ohrozit z velké vzdálenosti Michael Essien, jenže moc dobře si nevedl. S jeho nevýraznou střelou si domácí gólman poradil. O tři minuty později se dostával do zakončení v pokutovém území Frank Lampard a až obětavý zákrok Cattermolea odvrátil pro domácí nebezpečí. Těsně před koncem normální hrací doby se předvedl opět Petr Čech. Ten musel tentokrát zasáhnout proti nepříjemné střele, kterou vyrazil na roh. Z něho Wigan nic nevytěžil, a proto i tentokrát odchází ze zápasu bez bodu.

Góly: 65. Daniel Sturridge, 70. Elano, 76. Elano

Ve druhém nedělním zápase slaví tři body Manchester City. Ten si poradil v poměru 3:0 s West Hamem United, když jednu branku zaznamenal Daniel Sturridge a dvě Brazilec Elano.

Mark Hughes opět řešil problém s obsazením útočné řady. V minulém utkání na půdě Aston Villy do zápasu poslal Cheda Evanse, nyní se rozhodl pro Daniela Sturridgeho a této volby určitě nelitoval, jelikož jeho tým byl v ofenzívě mnohem aktivnější, než před týdnem.

Už ve 12. minutě bylo před hostující bránou hodně horko. Po rohovém kopu Petrova se nejprve snažil prosadit Ireland, bezvýsledně, a následně také Ben Haim, jehož střelu Davenport se štěstí zblokoval. O deset minut později se naopak vyznamenal při přímém kopu Petrova gólman Robert Green. Citizens byli v prvním poločase aktivnější.

Dobré příležitosti ke skórování měli Ireland i Sturridge, ale ani jeden se nedokázal prosadit. V 37. minutě přišel důležitý moment celého zápasu. Vůbec první červenou kartu letošní sezóny viděl hostující Noble. Manchester se snažil ještě v první půli početní výhody využit, nedokázal to však a do kabin se odcházelo za bezbrankového stavu.

Ve druhé půli se už Citizens prosadili. West Ham toho v tomto zápase skutečně moc nepředvedl, a tak muselo přijít potrestání. V 58. minutě se sice ještě Elano neprosadil, o sedm minut později už ovšem míč do sítě střelou pod břevno dostal Daniel Sturridge. Hammers mohli vzápětí vyrovnat, ale opět zklamali v koncovce.

Uběhlo pět minut od prvního gólu a domácí fotbalisté mohli jásat podruhé. Ireland sklepl míč v pokutovém území na Elana a ten se v zakončení nemýlil. Gólman Green neměl šanci. Stejní hráči se zanedlouho postarali o třetí branku v bráně londýnského klubu a rozhodli tak tento duel.

Góly: 32. Darren Fletcher

Pompeys na své půdě nevyzráli na favorizovaný Manchester United a prodloužili tak neblahou sérii bez vstřelené branky již na 516 minut. V této sezoně vycházejí v Portsmouthu navíc bodově naprázdno, naopak na řece Irwell doufají po tomto úspěchu v trvalý návrat na vítěznou vlnu.

Před utkáním mnohé překvapila přítomnost jednoho fotbalisty v základní sestavě Portsmouthu. Díky absenci Kranjčara dostal příležitost předvést se od začátku Armand Traoré, nová posila z Arsenalu, přičemž nastoupil nalevo v záloze. V útoku vedle Defoea postavil Harry Redknapp, lodivod Pompeys, vytáhlého Petera Crouche.

Portsmouth dal hned zpočátku několika jistými kombinacemi slovutnějšímu soupeři najevo, kdo je na Fratton Parku doma, a šlo se na věc. Už v první minutě testoval tvrdost balonu Diop střelou zpoza šestnáctky, o pár decimetrů však minul vzdálenější tyč. Na druhé straně se zase nemusel James hnout proti ráně Rooneyho z nebezpečné vzdálenosti po pasu Browna.

V příštích několika minutách už se hra podstatně zklidnila a hrozil především Manchester občasnými centry do pokutového území, jednou se zajímavým obloučkem pokoušel vyzvat ke skórování Andersona Rooney. Ani to Red Devils nevyšlo. Pořádnou střelu předvedl až v 19. minutě Paul Scholes, když z dálky poslal svou pověstnou dělovou ránu přímo do rukavic Jamese.

Ke konci 25. minuty pak měl další gólovou příležitost na svědomí Evra, jenže útočil na svou branku. Crouch nadělal svým neuhlazeným pohybem pořádný rozruch mezi dvěma obránci ManU a Evra pak v tísni zblízka zakončoval do ležícího Sara, od nějž šel míč do zámezí. Třetina zápasu byla málem za námi, když se Manchester na delší dobu zabydlel na polovině soupeře. Z postupného obléhání velkého vápna Portsmouthu ovšem nevytěžil nic jiného než pas na Evru do ofsajdu.

Jenže za dvě minuty to vyšlo takřka po stejné trase, na konci stál důrazný Fletcher na malém vápně a následný sled nešťastných zásahů hráčů v modrém dresu nemohl gólové radosti hostům zabránit. Branka podle oficiálního zápisu padá nakonec na vrub záložníka Red Devils.

Náskok měl tak Manchester v kapse a neměl potřebu se těsně před poločasovou pauzou někam nějak zvlášť hnát. Portsmouth se jen stěží dostával k balonu, a když, nebylo třeba v řadách Rudých Ďáblů panikařit. Jen roh ze 40. minuty vyvolal trochu vzruchu ve vápně Manchesteru, jenže hlavičku Campbella nakonec nikdo v modrém do sítě nedokázal usměrnit. To bylo ze strany Pompeys v první půli vše, co udělali pro vyrovnání.

Do druhého dějství vstoupili aktivněji domácí, hnáni touhou po srovnání skóre, ale Davis pálil po sklepnutí Crouche mimo. Hosté zase odpověděli bleskovým útokem, Evrův křižný pas však neměl šanci Tevez usměrnit do sítě, a to hlavně díky obětavému skluzu Distina. O pár chvilek později, ve 49. minutě, se branky docílit povedlo Argentincově parťákovi z útoku Rooneymu, jenže jemu zkazil radost pro změnu zdvižený praporek pomezního. Zda po právu je těžké posoudit, byla to hraniční situace.

Portsmouth se nadále ne a ne usadit před brankou soupeře, Manchesteru až moc často vycházely brejky. Například ke konci 58. minuty utekl Rooney a nahrál na prsa Andersonovi, jeho střela ale měla spíše legrační parametry, než strach budící. Na druhé straně po delší době vylekal Van der Sara povedenou ranou z velké dálky Thomas, jenž nahradil na hrací ploše Traorého. Avšak červení byli nadále aktivnějším celkem. Anderson z hloubi své poloviny vysprintoval až do situace 2 na 1 s Rooneym, ale ke konci mu nezbyly síly na pořádnou přihrávku spoluhráči.

Další nadějnou akci, tentokráte Evry, zase zmařil jeden z pozorně bránících obránců Pompeys, když vložil nohu do Francouzovy přihrávky na malé vápno. Na Fletcherově dělovce ze zajímavé pozice si zase smlsl blokující protihráč, aby z následného rohu hlavičkoval nadějně, ovšem těsně mimo, Vidič. Portsmouth stále spoléhal hlavně na jedovky, letící směrem k Sarovi z převeliké dálky. Jednu takovou měl na svědomí v 72. minutě Diop. Na druhé straně se neostýchal vypálit ze střední vzdálenosti Tevez. Vedl si ale o mnoho hůře, když ani netrefil prostor mezi třemi tyčemi.

Za dvě minuty měl možnost vystřelit z podobné vzdálenosti ještě jednou, jen byl pro tuto chvíli balon v klidu. Svůj přímý kop ale promarnil, James přečetl jeho úmysl nachytat ho na vzdálenější tyči. Na opačném konci hrací plochy si vedl Diarra ve stejné pozici ještě hůře, když napálil jen dlouze stavěnou zeď. Alespoň už ale dokázali Pompeys překročit svůj stín a vyvinout na slovutného soka jakýs takýs tlak. Zkušenost Manchesteru ho však dokázala brzy rozprášit, a tak letos Pompeys vyšli opět střelecky i bodově naprázdno.