Anglická Premier League - souhrn 12. kola

Góly: 48. Joey O'Brien - 13. Jonathan Walters

Nakonec to nebyl tak příšerný fotbal, jak se před utkáním všeobecně anticipovalo. Ačkoliv se střetli fotbalisté, kteří dohromady podstoupili bezmála tisícovku vzdušných soubojů, na Boleyn Ground se dnes hojně kopalo i po zemi a pro blaho oka nezasvěceného diváka.

Sam Allardyce se před utkáním nechal slyšet, že chce Stoke konsternovat včasným zásahem - čím déle by pak jeho mančaft čekal na úvodní branku, tím hůře by se prosazoval. A jeho svěřenci si manažerovy plány docela i vzali k srdci, jen se jim začaly poměrně brzy a samovolně bortit. Totiž Potters, kteří před výkopem už 15 zápasů čekali na venkovní výhru, relativně brzy udeřili.

Mohl za to dobrý signál z rohového kopu, především ale děsně rozebraní hráči z pohledu domácích. Walters poměrně daleko od okraje velkého vápna a naopak poblíž osy hřiště zakončoval zcela sám, skrze nohy promáchnuvšího Carrolla. Stoke obecně a jako už tradičně hrozil především díky standardkám. S další takovou si ve 24. minutě poradil Crouch a následně i Jaaskelainen, leč se solidními problémy.

Pozoruhodně to byl ale zrovna rohový kop, ze kterého měli také Hammers zdánlivě nejblíže ke skórování. Při Tomkinsově náběhu nakonec sice došlo k útočnému faulu, ovšem to nic nemění na tom, že Begović musel zase jednou prokázat extratřídu. Odvážně vystartoval proti hlavičkujícímu soupeři, stejně jako dříve proti nabíhajícímu Diamému. A zanedlouho si poradil rovněž se střelou Nolana.

Po krátkém intermezzu v podání zlepšených Kladivářů se dostavilo ještě jedno, nepříjemné. Wilkinsonovi se takřka přesně po roce vrátily bolesti do zad, proto ve 32. minutě přepusil místo na ploše Shottonovi. Potters to každopádně v pokračování v aktivní hře nezabránilo. Brzy dvakrát pokoušel střelecké štěstí N'Zonzi, přičemž jednou dokonce zprudka orazítkoval břevno.

Do druhého poločasu ale vešlo úplně jiné domácí mužstvo. Nolan ještě z pár kroků trefil dobře postaveného Begoviće, vzápětí ale dravý Diamé založil jednoduchou akci, na jejímž konci z malého vápna pro změnu neomylně zakončoval bek O'Brien. V 57. minutě dále Potters hasili další ošemetnou situaci až na brankové čáře - hostům začínalo nebezpečně přituhovat, reálně hrozila blesková ztráta veškeré potenciální bodové úrody.

Blízko obratu byli Hammers například i v 64. minutě, když trojice borců ve vínovém vystřihla parádní trojúhelníkovou kombinaci na jeden dotyk a O'Brien divže nedokroutil svůj technický pokus za zadní tyč. Zbytek zápasu West Ham strávil vytrvalou převahou na míči, avšak zároven v relativně bezpečné vzdálenosti od Begoviće. Onen odstup se výrazně zmenšil až v úplné koncove, kdy Bosňáka v krátkém sledu prověřili Reid s Taylorem.

Góly: 62. Mladen Petrić - 50. Steven Fletcher, 65. Carlos Cuéllar, 70. Stéphane Sessegnon

Sunderland vstřelil v jednom zápase tři branky a ještě k tomu venku. Ne, to není sen ani sci-fi, ačkoli se to tak díky posledním týdnům může zdát. Červená karta Hangelanda velmi pomohla Mackems, kteří díky Fletcherovi, Cuellarovi a Sessegnonovi porazili Fulham na jeho půdě 3:1.

Ona klíčová situace se stala po půlhodině hry. Ještě předtím měl šanci tahoun Fulhamu Dimitar Berbatov, jeho hlavička ze čtvrté minuty však mířila těsně vedle. Osudovou se stala nerazantní přihrávka Karagounise, kterou musel Brede Hangeland dohánět skluzem. Skluzem velmi nešetrným, za nějž viděl červenou kartu - přestože by se o správnosti jejího udělení dalo dlouho polemizovat.

Paradoxně si hned dvě minuty poté vypracovali příležitost domácí, Duff předal Berbatovovi, jenž ale v dobré pozici střílel po zemi do brankáře. Jinak ovšem první poločas příliš zajímavého nenabídl, naproti tomu druhé dějství byla atraktivní až běda.

Už pět minut po změně stran Riise po kombinaci před vápnem tečovanou střelou rozezvonil břevno a za pár sekund musel sledovat, jak dává branku soupeř. Bleskový brejk, Johnsonův dokonalý pas za obranu na Fletchera a dvorní kanonýr se v samostatném nájezdu nemýlil - 0:1.

Velké věci se děly mezi 60. a 70. minutou. Začalo to po střídání Mladena Petriće, který působil na hřišti jako politý živou vodou. Hned poté, co naskočil na trávník, střílel po příhře Rodallegy nad. Minutu nato pálil skvěle Adam Johnson, jehož projektil zlikvidoval Schwarzer tygřím skokem k tyči. Další minutka a tentokrát se vlnila síť. Rodallega omylem střelou přihrál do skvělé pozice Duffovi, ten našel nabíhajícího Petriće na malém vápně a bylo vyrovnáno, 1:1.

V půlce divoké desetiminutovky se však skóre překlenulo zpět na stranu Black Cats. Johnsonův roh proměnil hlavou v gól na 2:1 Carlos Cuellar. No a v sedmdesáté minutě bylo trápícímu se Sunderlandu ještě lépe. Brejk hostí dostal míč až k Sessegnonovi, ten z dobrých 25 napřáhl a překrásně o tyčku zvýšil už na 3:1 pro svěřence Martina O’Neilla.

Za pět minut to mohlo být 1:4, avšak Fletcherův gól padl z ofsajdu. I tak už ale Sunderland vítězství uhájil. Fulham neproměnil ani jednu ze dvou obrovských šancí. Sidwell postupoval po přihrávce Berbatova sám na Mignoleta a ztroskotal. Stejně tak chvíli před koncem Petrić, jenž si sice poradil s obranou ve vápně, ale belgického gólmana už nepřekonal.

Góly: 60. Anthony Pilkington

United si s ohněm bez újmy nemohli hrát celou věčnost. Po dlouhé době tak neotevírali a zároveň po závěrečném hvizdu nebyli tou šťastnou stranou. NCFC se tudíž řadí po bok Evertonu a Tottenhamu, jakožto jediných dvou týmů, proti kterým MU nedokázalo otočit skóre, ba ani bodovat. Sami Kanárci čekají na přemožitele již pět kol.

V průběhu úvodního dějství jsem se nemohl zbavit dojmu, že fotbalisté Manchesteru United Norwich obyčejně podcenili či podceňují. Odmítali se ve více lidech vracet za balon, či za ním naopak byli všichni, v bloku, čekající, bez zájmu o nějaký presink. Vzadu potom zároveň nepůsobili dvakrát jistě (Garridův prudký centr divže na zadní tyči nepotkal Snodgrasse) a vepředu vypadali být spíše bezzubí.

Evra mohl skórovat po rohu Younga, Van Persie slabou střelou protáhl Ruddyho - a to bylo tak všechno. Naproti tomu si Canaries v 38. minutě vypracovali další nadějnou příležitost, když Snodgrass potáhl míč pravou stranou hrací plochy a pak na malém vápně hledal Holta. Zkušený kanonýr na jeho výzvu nedosáhl, akorát se vyznamenal Smalling s obranným skluzem. Na druhé straně už jen do poločasového hvizdu Van Persie nezužitkoval geniální míč Giggse.

Pokud obecenstvo mohlo šokovat na góly tak chabé poločasové skóre (v zápasech MU průměrem padají nějaké čtyři branky), slabší úvodní dějství v podání favorita by naopak nikoho nepřekvapilo. Jenže toto nebyl ten klasický případ, United se po pauze nijak zvlášť nezvedli, spíš vypadali být otráveni tím, že po nich vůbec někdo ještě chtěl další 45minutovku. A za to byli po hodině hry krutě ztrestáni.

Pilkington tehdy připomněl Siru Alexi Fergusonovi, koho že to pustil z vlastní akademie a pak na otázku redaktora odvětil, že si ho vůbec nepamatuje. Anglický rodák s irským pasem se pověsil do vzduchu a krásně protečoval Garridův centr na zadní tyč - Lindegaard byl bez šance.

Fanoušci United si v tu chvíli zřejmě pomysleli "výzva přijata", vždyť jejich tým doteď letos prohrával v deseti zápasech a osm z nich nakonec opanoval. Dnes však na Carrow Road neměl žádného Rooneyho ani žolíka Hernandéze, který byl na place od úvodního hvizdu a naopak byl v 70. minutě obětován ve snaze posílit ofenzívu, což se na jejich příštím snažení neblaze promítlo.

Jakkoliv United pomaloučku svírali soupeře a kolem 75. minuty například zajímavě hlavičkoval Welbeck, nebyl to zkrátka ten pravý válec z dřívějších zápasů. Další centry nebyly využity pro jistotu vůbec, kdežto na druhé straně vedli Morison s Howsonem od půlky brejk 2 na 1. Howson jeho koncovku sice totálně zpackal, Canaries to už ale nemuselo dvakrát mrzet. Ruddy si poradil se střelou Andersona i hlavičkou vlastního spoluhráče Tetteye.

Góly: 90+2. Demba Ba - 58. Michu, 87. Jonathan de Guzmán

Swansea si se Strakami nakonec poradila, i když ji chvíli před koncem zneklidnil Demba Ba. Jeho branka ale nestačila Newcastlu na bodový zisk, protože za Swansea již před ním skórovala dvojice Michu - de Guzmán.

Manažer Alan Pardew pro dnešní duel nemohl počítat s několika klíčovými hráči, mimo hru byli například Jonas Gutierréz, Yohan Cabaye nebo stoper Coloccini. Do sestavy se naopak vrátili Demba Ba a Danny Simpson. Hosté nastoupili bez Ki Sunga.

Danny Simpson chtěl již po šesti minutách vyzkoušet štěstí, jeho pokus ale hostující obrana zablokovala. Ta si poradila také s Fergusonovým centrem, na něhož nebezpečně číhal Ba. Na druhé straně jako první prověřil Krulovu pozornost Pablo Hernandéz, mladý brankář byl ale připraven.

Poprvé se v utkání málem radovali fanoušci domácích Strak, když se před bránou zjevil Demba Ba, jeho hlavička ale nakonec v síti neskončila. Po menším zaváhání obránce Williamsona musel Krul řešit akci Itaye Shechtera, izraelský útočník dnes ale své vstřelené branky nerozšířil. O pouhé dvě minuty se situace opakovala, také nyní se ale Shechter pouze chytal za hlavu.

Brankář Gerhard Tremmel musel po změně stran kontrolovat tvrdou ránu Anity, která proletěla těsně nad břevnem. Když se blížila hodina odehraného času, udeřilo překvapivě na druhé straně. K nelibosti domácích příznivců se po chybě brankáře Krula dostal k centru Miguel Michu a Swansea vedla!

Tremmel dnes moc práce neměl. Když už se k nějaké střele ofenzivní hráči Newcastlu dostali, brankářovu práci perfektně zastali jeho obránci. Co víc, pět minut před koncem byl stadion zmrazen podruhé. Danny Graham strávil na hřišti pouhopouhých pět minut, odhodlal se ke střele a tu musel brankář Krul s námahou vyrážet. Naneštěstí pro domácí jen k nohám de Guzmána, který pohotově vrátil míč za gólmanova záda.

Tři minuty po základní hrací době Straky zdramatizovaly průběh zápasu, když se nakonec hlavičkou prosadil Demba Ba. Víc ale domácí nestihli a dnes večer je čekal další zápas bez bodu. To způsobuje až dvanáctou příčku ambiciózního celku, Swansea je desátá.

Góly: 51. Adam Le Fondre, 79. Adam Le Fondre (pen.) - 10. Steven Naismith

Fotbalisté Readingu se vyškrábali ze sestupových vod, neboť v dnešním kole dokázali porazit pohárového aspiranta z Liverpoolu 2:1. Everton na Madejski Stadium sice vedl, ale domácí zásluhou Le Fondreho skóre dokonale otočili. Le Fondre vstřelil obě branky, tu rozhodující pak z pokutového kopu.

Jak už ale bylo výše zmíněno, Everton se dostal na hřišti o záchranu bojujícího Readingu do vedení. Ještě než přišla desátá minuta, měl Everton velice slibnou příležitost. Po Jagielkově střele následoval roh a na druhé straně poprvé zahrozil Le Fondre, ovšem zatím bez gólového efektu. Pak už se psala desátá minuta a první branka zápasu. Steve Naismith tvrdě vypálil a míč skončil za Federiciho zády - 1:0 pro Everton. Reading ale nehrál špatně a ve 27. minutě mohl srovnat. McAnuff hlavičkoval a Howard si mohl oddychnout. O chvíli později zazlobil Everton, Naismith ale ve své druhé velké šanci tentokráte trestuhodně selhal.

Chvíle Readingu přišly až po změně stran. Krátce na to našel Shorey přesným centrem Le Fondreho a bylo srovnáno - 1:1. Následně se šance přelévaly ze strany na stranu. Hosté si mohli vzít vedení zpátky po Jagielkově hlavičce, po které ale Federici nemusel zasahovat. O pět minut později musel předvést rychlou reakci Tim Howard, jenž rychle vyběhl proti Le Fondremu a udržel nerozhodný stav.

Rozhodnutí zápasu přišlo až deset minut před koncem. Nikica Jelavič se ve svém vápně provinil faulem a Reading měl možnost pokutového kopu. K exekuci se postavil sebevědomý Adam Le Fondre a Reading vedl 2:1. Everton se nevzdával a Reading měl po Fellainiho hlavičce velké štěstí. Belgický útočník totiž orazítkoval tyčku! Domácí už si vedení vzít nenechali, Everton doma porazili 2:1 a opustili sestupové pozice.

Góly: 49. Junior Hoilett - 23. Rickie Lambert, 45. Jason Puncheon, 83. Anton Ferdinand (vl.)

Že by přece jen uzrál čas vsadit si na Marka Hughese jakožto prvního vyhozeného manažera této sezony Premier League? Nabízí se to. Queen’s Park Rangers totiž doma podlehli předposlednímu Southamptonu, který takto urval premiérovou venkovní výhru v tomto ročníku a zanechal Hoops ležet na dně s pětibodovou ztrátou na první bezpečnou pozici. Situace se zdá být kritickou.

QPR už totiž na úvodní výhru sezony čeká zcela samo, i pokud vezmeme v úvahu všechny čtyři anglické ligové soutěže. Navíc také fanouškům podle všeho dochází trpělivost: v průběhu utkání se na tribuně objevil transparent "Harry (Redknappe), přijď a spas nás!". Bezmezně věřící majitel Tony Fernandes v tom tedy podle všeho zůstává sám.

Dnešní "záchranářský" duel lze mimo jiné shrnout také slovy: vyhrál ten odvážnější, sebevědomější. Soton vskutku, i z pozice návštěvníka, na svého soupeře nastoupil beze špetky ostychu, cílevědomě. Lallana okamžitě pálil nad břevno, přičemž Puncheonův sražený centr se divže neodkutálel do sítě. Naopak QPR hrozilo jen velmi letmo, zejména skrze Taarabta, který si také na Gazzanigovi vymodlil vůbec první zákrok utkání.

Úvodní gól diváctvo registrovalo ve 23. minutě, když si Lambert odvážně došel pro dorážku Puncheonovy zablokované střely. Tehdy publikum začínalo pomalu zuřit, aby svého vrcholu docílilo těsně před pauzou, jakmile Césara zaskočila Puncheonova rána z uctivé vzdálenosti. Na Hoops se při odchodu do kabin logicky bučelo, což byl možná ten správný impuls.

Ze šaten se totiž za pomoci čerstvě představeného Mackieho vrátil odhodlanější mančaft, který ihned snížil. Hoilett citlivě ztečoval Taarabtův prudký centr již ve 49. minutě. Jenže jediný gól nebyl dostačujícím a Southampton se rozhodně nehodlal protivníkovi podrobit. Dále útočil prostřednictvím skvělého Puncheona, ale i Yoshidy, netradičně pálícího v akrobatické poloze. Rozhodující trefa nakonec vzešla poněkud příhodně z dílny fotbalisty QPR. Anton Ferdinand si do vlastní brány srazil centr Schneiderlina.

Góly: 43. David Silva, 54. Sergio Agüero (pen.), 65. Carlos Tévez (pen.), 67. Sergio Agüero, 74. Carlos Tévez

Kruté odpoledne prožili birminghamští v Manchesteru. V prvním poločase krásně zvládali loňské mistry držet pod pokličkou, aby inkasovali až těsně před pauzou. Druhé dějství pro ně ovšem symbolizuje učiněnou katastrofu. Po vymyšlené penaltě a druhé změně skóre se hosté kompletně sesypali a nakonec si z Etihad Stadium vezou debakl.

Hráči Villy budili od úvodního hvizdu dojem velmi ostražitého uskupení, a to jak na hraně vápna, tak i uvnitř něho; jen bylo otázkou, jak dlouho jim to vydrží. Přeci jen Villans de facto šli Citizens od počátku na ruku, nechávali je hrát, nezdržovali se nějakým presinkem.

Nicméně v první půli to ještě povětšinou šlo, činit se musel hlavně Hart - jednou zasahoval proti šokující "střele" Kompanyho, podruhé se jakoby v matrix-módu vytáhl proti Bentekeho hlavičce. A samo ManCity se mezitím trápilo.

Svou předváděčku si brzy odbyli oba krajní beci, Maicon s Clichym, ovšem prvně jmenovaného střílený centr nikoho netrefil a Francouz Guzana poděsil zhruba podobně jako později jeho krajan Nasri - čili minimálně. Blíže gólu se tak nakonec se svými hlavičkami ocitli Tévez a Nastasić, ani v jejich podání to však nebylo žádné terno.

Až když v poslední desetiminutovce poločasu začali Villans pomalu ukrajovat procenta z převahy City v držení míče, symbolicky (či snad spíš ironicky) bleděmodrým svítalo na lepší časy. Nejprve nepochodil s individuální akcí Tévez, nicméně o pár okamžiků později Villans vůbec neustáli závar ve vlastním pokutovém území a David Silva přece ještě do pauzy otevřel skóre.

Vlaar heroicky proti Agüerovi, ten si nicméně spravil chuť hned vzápětí, když proměnil kontroverzně nařízenou penaltu. Weimannova ruka zcela prokazatelně nezměnila trajektorii centrovaného balonu, ba se jej ani nedotkla, přesto asistent sudímu poradil ve prospěch obhájce. City takto již v 53. minutě nabylo na zásadním klidu, zatímco Villans tragickým rozhodnutím šmahem ztratili prakticky jakékoliv vyhlídky na bod.

Tím spíš, když se v 65. minutě pískala další ruka, tentokrát lépe ospravedlnitelná. Bannan jí hrál při skluzu, takže si z penaltového puntíku pro změnu udělal radost jiný Argentinec, Carlos Tévez. Na rozdíl od Agüera raději poslal Guzana na druhou stranu a mohl jít slavit coby řidič automobilu.

Lambertovi se rázem vše začalo sypat jako domeček z karet. A kupodivu mohlo být ještě hůř. Nešťastná Stevensova teč učinila Agüerův pokus z těžkého úhlu nechytatelným, takže bylo předčasně - již v 67. minutě - doopravdy vymalováno. A City příliš nepovolovalo. V 74. minutě Nasri napříč šestnáctkou našel hladce skórujícího Téveze; a udeřit měl i Sinclair, který ovšem po zasekávačce mířil pouze do bystrého Guzana. Aston Villa už odpověděla akorát nadějnou, avšak nepřesnou střelou Holmana.

Góly: 47. Luis Suárez, 58. Luis Suárez, 66. José Enrique

Uruguayský kanonýr se stává pro Liverpool stále více nepostradatelným. Letošní sezonu prakticky jen díky němu Reds drží svoji hrdou tvář v jakž takž dobrém světle, dnes Suárez se dvěma góly postaral o třetí výhru v posledních sedmi zápasech. Liverpool díky tomu poskočil na jedenácté místo, naopak Wigan podruhé v řadě prohrál a je čtrnáctý.

Suárez sice úřadoval až ve druhé půli, ale už na konci úvodního dějství mohl zařídit otevření skóre. Po pěkné akci Liverpoolu posílal právě nejlepší střelec Premier League míč do velkého závaru před bránou Wiganu, jenže nikdo z domácích hráčů na jeho pas nedosáhl. Ještě dvacet minut předtím pak střílel nebezpečně Suso, ale Al Habsi byl tehdy ještě perfektní.

Bez šance už však byl dvě minuty po změně stran. Raheem Sterling vystihl nepřesnou rozehrávku hostů, krásně se uvolnil na levé straně a přihrál do vápna Suárezovi. Ten si počínal na jedničku a střelou do protipohybu otevřel skóre - 1:0.

Ještě lépe se Liverpoolu dýchalo po hodině hry. José Enrique potáhl míč z levé strany do středu, krásně vybídl do samostatného nájezdu opět Suáreze, který jen tak píchl míč podél Al Habsiho. Připsal si tak už desátou branku v probíhající sezoně a zvýšil na 2:0 pro Liverpool.

Definitivní konec utkání z pohledu bodového dělení nastal za dalších šest minut. Sterling si výborně narazil se Suárezem a pálil. Jeho střelu sice Al Habsi dokázal ještě vyrazit, nicméně na dorážku Enriqueho byl už krátký - 3:0.

Liverpool měl ve druhé půli ještě dvě další velké šance a měl je na svědomí kdo jiný než Luis Suárez. Ještě před třetí brankou si dovolil velké věci v šestnáctce, ale celou situaci nakonec překombinoval a míč poslal těsně vedle. V závěru zápasu si pak výborně zaběhl za obranu, jenže svou dělovkou mířil zase těsně mimo.

Góly: 10. Shane Long, 51. Peter Odemwingie - 39. Eden Hazard

Jak úžasně Chelsea sezonu začala, tak rychle se její ambice řítí v propast. Z posledních čtyř zápasů dokázala uhrát pouhé dva body a ze suverénní pozice na špici padá dolů. Na čelo ztrácí již čtyři body. To West Brom pokračuje ve vítězné sérii, po Southamptonu a Wiganu si vyšlápl i na Chelsea a teď Baggies patří fantastické čtvrté místo s pouze bodovou ztrátou právě na třetí Blues.

Ráz utkání se začal odvíjet už od desáté minuty, kdy domácí poprvé překonali Petra Čecha v bráně Londýňanů. Ještě předtím mohl otevřít skóre Ryan Bertrand, který dostal míč od Mosese v dobré pozici uvnitř vápna, ale jeho střelu odvrátil z branky jeden z obránců na stojících na brankové čáře.

A pak přišla pro Blues první pohroma. James Morrison z kraje pokutového území nádherně odcentroval na zadní tyč a Shane Long hlavičkou dostal míč do sítě - 1:0. Nutno dodat, že v této situaci značně zaváhal David Luiz, od něhož se Long odpoutal a mohl skórovat.

Shane Long mohl přidat i druhou branku, z osmnácti metrů po samostatné akci napřáhl, ale minul tyč o několik decimetrů. No a šest minut před koncem poločasu dosáhla Chelsea kýženého vyrovnání. Cesar Azpilicueta odcentroval nezvykle levačkou, osamocený na zadní tyči se zjevil Eden Hazard a hlavičkou s pomocí teče Billyho Jonese upravil skóre na 1:1.

Jenže radost svěřencům Roberta Di Mattea nevydržela dlouho. Už pět minut po změně stran totiž West Bromwich Albion zase vedl. Tentokrát se Long chopil úlohy nahrávače, dalším centrem našel hlavu Petera Odemwingieho, jenž mezi nohama Čecha vrátil svému týmu vedení - 2:1. Tentokrát zaváhal při bránění Bertrand.

Chelsea sice toužila alespoň po bodu, nicméně odjela z Hawthorns s porážkou. Největší příležitost druhé půle spálil za Blues Daniel Sturridge, který obdržel krásnou přihrávku od Maty, postupoval sám na bránu, ale ztroskotal na vynikajícím Myhillovi.

Góly: 24. Per Mertesacker, 42. Lukas Podolski, 45. Olivier Giroud, 60. Santi Cazorla, 90. Theo Walcott - 10. Emmanuel Adebayor, 71. Gareth Bale

Emirates Stadium si ještě vylepšilo dosavadní průměr pěti branek na jedno severolondýnské ligové derby. Tottenham ale rozhodně nebude spokojen se způsobem, jakým se toho docílilo. Naopak statistici se nad ním jistojistě potěší - opakuje se totiž jarní debakl 5:2, a také dnes otevírali skóre Kohouti.

Loni to trvalo čtyři minuty, letos deset. Poněkud delší čekání na úvodní zářez Spurs bylo dnes způsobeno nezvykle opatrným úvodem zápasu, a to z obou stran. Nicméně první gólová situace vše tradičně odšpuntovala a dál už bylo neustále na co se koukat. Z největší části se o to přičinil Mertesacker, který slepým vystoupením z obranné linie vytvořil prostor pro Defoea, ale také Adebayor, který kolegovu střelu dorážel do sítě. A Adebayor se o atraktivní náplň utkání nepřičinil pouze touto cestou. Za pouhých sedm minut totiž ošklivým šlapákem trefil pravý Cazorlův kotník a docela dobře určil příští směřování vývoje zápasu.

Jakkoliv se totiž před malým okamžikem stal historicky nejplodnějším ligovým střelcem severolondýnských derby (od založení Premier League), v tu osudovou chvíli se stal spíše katem vlastního mužstva a smutným hrdinou klání. Ve spolupráci s manažerem Villasem-Boasem, nutno dodat. Tottenham do té doby eliminoval sílu Gunners odvážným vysouváním krajních beků, obecně vysoce posazenou linií - a od této strategie přitom neustoupil ani v oslabení, což se ukázalo být chybou. Víc prostoru rázem měli oba Španělové v záloze Arsenalu i pravonohá páka Walcott-Sagna.

A Gunners potom zápas kompletně ovládli. Hned ve 24. minutě bylo také srovnáno. Walcott se sice sám zahnal do kouta, ovšem i odtamtud vykouzlil přesný centr, který Mertesacker hlavou perfektně usměrnil do levé šibenice Llorisovy klece. Oslavit premiérovou trefu pod křídly svého zaměstnavatele zrovna v tak speciálním zápase, to musí být sen.

Kanonýři od té doby až do přestávky šlapali jako hodinky. Cazorla nikterak marně pokoušel štěstí ranou z větší vzdálenosti a jen těsně přestřelil; mimoto Giroud dříve na srovnání navazoval solidní hlavičkou po Wilshereově standardce a pak se ve vápně prosadil ještě k jednomu projektilu. Obecně strážení vlastní šestnáctky dělalo Spurs velké problémy, a také velkou měrou přispělo k drtivému obratu.

Gallas ve 42. minutě Podolského střelu jen ztlumil a odklonil mimo Llorisův dosah, přičemž vzápětí Giroud zužitkoval Cazorlovu přihrávku i v těsném obležení kompletní stoperské dvojice Spurs - 3:1; a mohlo se jít do kabin. Francouzský hroťák mimochodem potvrdil svou pověst kata Londýňanů - zatím každá jeho přesná ligová trefa za Arsenal mířila do sítě celku z hlavního města.

Villas-Boas se v poločase odhodlal k zajímavým změnám, když stáhl oba krajní beky, aby je nahradil ofenzivním univerzálem Dempseym a stoperem Dawsonem. To indikovalo odvážnou improvizaci s jakýmsi volným rozestavením 3-5-2. V kombinaci s neohrožeností Kanonýrů také měla tahle zajímavá rotace pozitivní účinek na projev Spurs, nicméně žádné konkrétní nebezpečí Szczesnému nehrozilo.

A tak znovu udeřili domácí. Walcott v rychlosti dostal na zem dlouhý nákop, vysunul dopředu Podolského a jeho pas napříč vápnem hravě proměnil ve čtvrtou branku Cazorla. Tottenham už v tu chvíli vypadal poněkud odevzdaně a vytrhnout ho neměla ani pěkná individuální akce Balea, který v 70. minutě dravě vtrhl do ospalé defenzivní řady soupeře a slabší pravačkou Szczesnému nedal zpoza šestnáctky příliš šancí zasáhnout.

Jenže Gunners se podle všeho nepoučili z domácí remízy 4:4 zpřed čtyř let, takže brzy Baleovi umožnili další průnik a vypadali být zralí na další drama. To se nicméně přeci jen nekonalo. Nesobecký Oxlade-Chamberlain v samotném závěru umožnil skórovat Walcottovi, a potom už definitivně nebylo co řešit.