Anglická Premier League - preview 12. kola

Při pohledu na výsledky obou soupeřů v dosavadním průběhu sezony to nevypadá, že by měla pondělní večer rozzářit v Londýně nějaká gólová hitparáda. Setkávají se dva celky s nejlepšími obranami v lize: Stoke City inkasoval společně s Man City nejméně gólů vůbec, West Ham pak o gól více a je v této statistice třetí. Dohromady ve 22 zápasech obdržely celkem 21 branek. Věřme, že tento trend večer padne pro dobro fotbalu...

Hammers se zatím ukazují jako těžko přemožitelný tým. Z 11 zápasů hned pětkrát udrželi čisté konto a navíc to dokázali v minulých dvou zápasech. Na uzdě udrželi Manchester City a neinkasovali ani v Newcastlu. Díky gólu tahouna mužstva Kevina Nolana navíc Magpies udolali 1:0. Tato výhra je katapultovala na šesté místo, a pokud dnes vyhrají, mohou se dostat dokonce na pátou příčku.

Naproti tomu Potters sice vzadu loví míč ze sítě výjimečně, ale ještě méně často branky střílí. Hlavně díky tomu teď trpí na čtrnáctém místě a má na svém kontě nejvíce remíz z Premier League. K optimismu nenabádá ani nepříjemná série bez venkovního vítězství. Na půdě soupeře Stoke nevyhráli už dlouhých patnáct utkání. Jako zajímavost ještě přidám, že mají nejnižší průměr držení míče z celé soutěže, ale to není velkým překvapením. Ono číslo je 40,8%.

Mírným favoritem bude dnes večer zřejmě West Ham, který nejenže může těžit z dobré formy, ale rovněž má dobré zkušenosti z domácích vzájemných zápasů. Z posledních pěti totiž vyhrál hned čtyři - v těch pak zatížil konto soupeře deseti brankami. Poslední zkušenost je však přeci jen šťastnější pro hostující tým. Na Britannia Stadium před rokem a osmi měsíci v rámci čtvrtfinále FA Cupu zvítězilo Stoke 2:1.

Sam Allardyce může vrátit do základní sestavy Jamese Collinse, radost pak má i z návratu Matthewa Taylora do tréninku. Naopak marodi Jack Collison a Ricardo Vaz Té jsou stále dlouhodobě mimo hru a není jisté, kdy se budou moci plnohodnotně připojit k týmu.

Tony Pulis bude muset ještě čekat na stav Glenna Whelana, jenž se z reprezentační přestávky vrátil se zraněným zadním stehenním svalem. Nejistota panuje i u dvojice Jon Walters a Charlie Adam, Dean Whitehead pak stoprocentně hrát nebude - odpyká si trest za žluté karty.

Druhý nejproduktivnější celek ligy, londýnský Fulham, neboduje podle představ. Martin Jol se před víkendem rozčiloval, že není možné, aby tým třikrát skóroval na Readingu i Arsenalu, a přesto neodcházel ze hřiště jako vítěz. Chuť si Cottagers mají spravit na Black Cats, s nimiž v nedávné době živí relativně příznivou bilanci.

Prvnímu to střílí jedna báseň, ten druhý letoškem proslul jako výjimečně impotentní účastník Premier League. Jestliže Fulham zatím vyšel střelecky naprázdno všehovšudy jednou jedinkrát a už tři kola v řadě nejde pod dva zásahy, Sunderland se naopak na onu hranici dvou branek vyšplhalo v jediném utkání, již dva měsíce a půl starém. Toť dozajista nejvýznamnější motiv střetnutí Cottagers a Mackems; tím spíš, že střelci Sunderlandu to dlouhodobě neumí ani konkrétně na brankáře Fulhamu. V pěti z minulých šesti vzájemných zápasů Mark Schwarzer udržel nulu.

Kromě téhle dimenze konfrontace lze najít ještě jednu zajímavou: Sunderland v úvodu sezony zaujal sérií čtyř po sobě jdoucích remíz, Cottagers - jak už jsem naznačil v prvním odstavci - mají s tímto fenoménem problémy pro změnu v nedávné době, když plichtili čtyřikrát v uplynulých pěti kolech. Je tedy nejreálnější další nerozhodný stav po 90 minutách nebo raději Mackems příslušně navážou na dvě porážky v řadě? Jiný typ výsledku se nezdá být pravděpodobný už jen z toho principu, že Sunderland na Craven Cottage v éře Premier League plnohodnotně bodoval pouze jednou, a to před více než čtyřmi lety.

Kieran Richardson bohužel nebude moci nastoupit proti svému loňskému zaměstnavateli, neboť si během zápasu s Arsenalem natáhl zadní stehenní sval. Zároveň Jol nemůže počítat s potrestaným Bairdem či věčně marodícím Simonem Daviesem. Mahamadou Diarra by teoreticky mohl být Nizozemci k dispozici.

Nejlepší a takřka jediný střelec Sunderlandu Steven Fletcher je jedním z těch mužů, nad nimiž se před výkopem vznáší otazník. Samotný Skot laboruje s lýtkem; Cattermolea pro změnu trápí koleno, Bardsleyho hamstring a náhradního brankáře Westwooda stehno.

I ti nepříliš odrostlí fanoušci Premier League moc dobře vědí, co od severolondýnského derby na Emirates Stadium očekávat - góly. Lepší pozvánka na kulaté 150. ligové měření sil mezi Arsenalem a Tottenhamem patrně neexistuje, proto si neváhejte v 13:45 SEČ naladit příslušný televizní kanál či internetový přenos.

Tottenham a Arsenal mají samozřejmě leccos společného. Mimo lokalitu a 12 triumfů v rámci domácích pohárů to jsou aktuálně i solidní rozpaky. Na White Hart Lane dlouhodobě pod Villasem-Boasem nejsou spokojení s herním projevem, necitlivým nakládáním se soupiskou a čerstvě i výsledky (Spurs teď třikrát ve čtyřech kolech prohráli, z toho jednou doma s Wiganem); na Emirates Stadium pro změnu znovu přepisují historii a registrují nejpomalejší start pod Arsenem Wengerem a vůbec v rámci novodobé éry Premier League. Oba celky potom rovněž svorně vypadají být zranitelné vzadu, jejich defenzívy platí za mizerné v porovnání s ambicemi.

Každá strana pochopitelně disponuje hned několika argumenty, proč by zrovna ona měla být v sobotu tou úspěšnější. Pro Tottenham hovoří přeci jen menší tlak. Na půdě svého úhlavního rivala Kohouti triumfovali všehovšudy v jediném ligovém utkání od roku 1993, a to přestože před těmi dvěma lety prohrávali už 0:2. Podobný comeback pak na Emirates Stadium předvedli také o rok dříve, aby v závěru stanovili šokující konečné skóre 4:4.

Navíc Lennon bude útočit na nejslabší článek sestavy, zatímco sám na severolondýnská derby vzpomíná převážně v dobrém; a Baleova rychlost přijde často do konfrontace s Mertesackerem, jehož dynamika se té Velšanově nemůže rovnat ani v nejmenším. Útočit s podobnými dispozicemi poněkud ze zálohy, z pozice toho "menšího favorita derby", dá-li se to tak říct, to by mohlo Spurs jedině svědčit.

Naproti tomu Arsenal jde do jubilejního 150. ligového derby s nenáviděným Tottenhamem povzbuzen zejména historickými fakty. Tím prvním významným by mohla být skutečnost, že Spurs oficiálně platí za nejhorší tým, co se soubojů v rámci hlavního města týče. V Premier League nezvládl už 70 takových speciálních bitev a na cizích hřištích za těchto podmínek živí již třízápasovou šňůru porážek.

Další argument se pak týká přímo daného duelu. Loni na jaře Gunners ve velkém stylu ukončili menší kohoutí intermezzo v dlouholeté nadvládě kolegů z červené části severního Londýna. Ze stavu 0:2 letos v únoru Arsenal na Emirates Stadium udělal i za přispění Rosického nevídaný debakl 5:2. A jak už bylo naznačeno, v domácím prostředí Kanonýři Tottenhamu podlehli akorát jednou v posledních 21 setkáních během minulých 19 let - to je obdivuhodná statistika.

Stejně jako ta hovořící o 29 vstřelených brankách v rámci celkem šesti ligových soubojů Arsenalu s Tottenhamem na Emirates Stadium. Průměr, který se blíží pěti brankám na zápas, bere dech a doufejme, že také neomylně slibuje atraktivní podívanou.

Té se bohužel nebude účastnit Moussa Dembélé, který čerstvě vypadl zhruba na jeden měsíc, ale ani Rosický, Gibbs nebo Diaby na druhé straně. Wenger jinak bude mít k dispozici jedničku Szczesného a dále i Artetu, Walcotta, Girouda či Sagnu. Ty všechny v nedávné minulosti trápily zdravotní problémy, jež se na opačném konci barikády omezují pouze na Angličany. V ohrožení jsou teoreticky starty členů trojlístku Walker-Defoe-Lennon.

Loňský ročník Premier League přinesl zhruba tři opravdu příjemné překvapení: nováčky ze Swansea a Norwiche plus obrozený Newcastle. Své nutně zvýšené ambice nyní proti sobě bude potvrzovat prvně a posledně jmenovaný. Doposavad se oběma vedlo zhruba podobně - odpočívají ve středu tabulky, dělí je pouhý bod, mají za sebou spíše nemastné neslané výkony.

Tedy o labutích ta poslední věta neplatí úplně dokonale, neměli bychom totiž zapomínat na neuvěřitelný start obnášející dva debakly QPR a WHU. Jenže to už je dávno, poslední dobou Swans ani zdaleka tolik nešokují, ba naopak - mimo dva úvodní triumfy si už připsali jen jeden zářez; na ten čtvrtý v pořadí potom čekají již tři kola.

Newcastle, ten naproti tomu osciluje spíše mezi podprůměrnými a průměrnými výkony, přičemž postavení v tabulce potom zdánlivě perfektně koresponduje s jeho možnostmi. Víc ohledně trefnosti tohoto předčasného závěru napoví další události. Straky za minulých sedm kol každopádně prohrály všehovšudy dvě utkání, v obou případech - včetně toho týden starého - však šlo o domácí představení, což by se pohárovému účastníkovi patrně nemělo stávat.

Newcastle pochopitelně zaostává oproti svému loňskému bodovému výkazu v této fázi sezony - minule na tom byl o celých 11 bodů lépe. Nicméně je třeba si uvědomit přítomnost klasického faktoru, a sice účasti v Evropské lize. Loni jí byl notně poznamenán Pulisův Stoke, tentokrát si po pětileté absenci příliš neví rady Pardewův Newcastle. Na druhou stranu v samotné EL to Magpies celkem šlape; vždyť si hned příští týden mohou domácí výhrou zajistit postup do dalšího kola.

Nečekané komplikace mohou těsně před výkopem potkat Newcastle. Pardew totiž stále čeká na důsledky hrozeb Senegalské fotbalové federace; ta si prý chtěla stěžovat FIFA, že Papiss Cissé uprostřed týdne nepravomocně vynechal přátelský zápas reprezentace. Útočník se vymluvil na problémy se zády; a pokud by teď pro jeden či druhý důvod neměl moci hrát, bude mít manažer k dispozici zase jednou pouhé torzo loni úspěšného mančaftu. Perch, Cabaye a Jonás jsou zranění, Coloccini v trestu. Jen Tioté se vrací.

Na druhé straně barikády mohou postrádat jen jediného člena obvyklé základní sestavy. Ki Sung-Yueng bude určitě meškat kvůli problémům se zadním stehenním svalem, nicméně Britton s Pablem Hernandézem ještě živí určité procento naděje. Chico Flores je již zbaven nepříjemné zhmožděniny na noze.

Dlouhá kola to bylo pouhé pokračování v poměrně atraktivním herním vyznání a solidní střelecká forma, posledně ale Reading udělal další konkrétní krok vpřed - premiérově udržel čisté konto. Na to vůbec nejdůležitější "poprvé" nicméně Royals stále čekají. Jedenáctý pokus si odbudou proti Evertonu.

Nic není tak černé, jak se na první pohled může zdát. Zaprvé Reading od konce září prohrál jen jednou v šesti kolech, aby vyrovnal nejčastěji remizující mančafty soutěže. Zadruhé i takhle dlouhé čekání na debutové vítězství Royals nikterak neodřezalo od bezpečných mělčin: na tandem Aston Villa-Sunderland ztrácejí všehovšudy tři body, právě ten jeden jediný triumf. A konečně zatřetí tu máme manažera Briana McDermotta, jehož temperament a věčně pozitivní nálada jsou dozajista nakažlivými elementy a zdá se být jen otázkou času, kdy začnou mít bodový efekt.

Faktem sice je, že jen tři týmy, které v minulosti odstartovaly do ročníku Premier League takto trpělivě, nakonec svůj prvoligový status také uhájily; nicméně Royals doopravdy nedostatkem talentu netrpí. Dokázat to mají hnedka proti Evertonu, který byl dlouhá kola ztělesněním všeho dobrého i efektivního.

Tato charakteristika Toffees poněkud pozbyla smyslu s nedávnými koly, neboť Karamelky rovnou čtyřikrát v řadě ztratily (třikrát to bylo po 90 minutách 2:2), ovšem posledně se Moyesova parta pěkným obratem zápasu se Sunderlandem zase vrátila na vítěznou vlnu. A mimo jiné tak potvrdila jednu svou pevnou konstantu: nyní platí, že svému sokovi podlehla pouze jednou za posledních 20 ligových kol.

Zápasy těchto mužstev obecně nenabízejí žádné gólové hody - včetně pohárového souboje z března 2011 se mezi těmito kohouty již třikrát po sobě narodila hubená výhra 1:0. Hned dvakrát přitom slavili Royals, a to rovněž při dosud poslední příležitosti k pohoštění Toffees. Tehdy na Madejski Stadium skóroval Steven Hunt, ale to už je pět let.

Everton už letos nějakou dobu trpěl během marodění Marouana Fellainiho, teď pro změnu registruje jinou výraznou ztrátu. Z minulého střetnutí si pošramocený zadní stehenní sval odnesl Kevin Mirallas, opora křídelních prostor. Mimo něj si odpočinek na marodce protáhne Darron Gibson, jehož zranění hraničí s mysteriózností, a duo Anichebe-Hibbert ještě čekají testy.

Na druhé straně barikády se Kebemu neustále vracejí zdravotní problémy, sobotní bitvu by mohl vynechat skrze bolesti v tříslech. Jistotu neúčasti mají brankář McCarthy a střední záložníci Karacan s Guthriem.

Napoprvé to nevyšlo - QPR hostilo Reading, tápající zhruba stejnou intenzitou, a utkání vyústilo v krajně neuspokojivou remízu; neuspokojivou pro obě strany. Teď se po bezmála 14 dnech situace takřka dokonale opakuje. Na Loftus Road tentokrát nezavítá další mužstvo čekající na premiérové vítězství v sezoně, ovšem znovu se tu střetnou dva nejhůře obodované týmy soutěže.

Duel by se zároveň mohl nést v duchu známého hesla, úspěšně proklamovaného švédskou popovou skupinou ABBA: "Vítěz bere vše, poražený musí padnout". Důležitou ingrediencí tohoto klání totiž bude střet dvou manažerských myslí, které jsou v poslední době vůbec nejčastěji zpochybňovány. Mark Hughes i Nigel Adkins si to momentálně v očích bookmakerů rozdávají o to stát se prvním padnuvším manažerem; proto bude tento zápas tím nejsledovanějším sobotním hned po severolondýnském derby.

Jinak může měření sil dvou nejslabších tak nějak klasicky poutat hlavně těmi stránkami, na nichž se soupeři povětšinou baví. Takto proti sobě stane mančaft (QPR), který ve všech prostředích čeká na první tříbodový zářez, a mužstvo (Soton), které venku poztrácelo všech 15 bodů - jedna z těchto tezí se tedy bude po tomto kole zákonitě mazat ze statistických okének.

Naproti tomu se jeví být velmi pravděpodobné, že se nebude přepisovat počet čistých kont na té či oné straně. Southampton na to své premiérové ještě čeká, Rangers registrují jedno jediné. Oba celky jinak dohromady nastřádají neuvěřitelných 49 obdržených branek, což jen sotva přitakává nějakému tipu na bezbrankovou remízu. Tu koneckonců tyto dva konkrétní objekty na Loftus Road posledně uvařily před dlouhými 82 lety.

První souboj QPR a Saints na prvoligové úrovni od roku 1996 rozhodně nestihne Park Ji-Sung na londýnské lodi ani tandem Richardson-Chaplow na té southamptonské. Po dvouměsíční absenci nicméně vyhlíží další start krajní bek QPR Fabio, Zamorovo včasné zotavení je s otazníkem a trojlístek Nelsen-Dyer-Ephraim zřejmě nebude mít v době konání duelu žádné zdravotní problémy. Mbia je suspendován.

Chelsea poslední týdny strádá, čehož z chutí využívají oba kluby z Manchesteru. United během posledních tří zápasů změnili ztrátu čtyř bodů na tříbodový náskok a i Citizens už klub ze západního Londýna přeskočili. Z druhé pozice mají městské rivaly na dostřel dvou bodů, a jestli chtějí na špici, neexistuje pro ně jiná varianta, než Aston Villu doma porazit.

Villans jdou v posledních týdnech rovněž nahoru. Na konci října získali ze zápasu s Norwichem bod a za týden dokonce vyhráli v Sunderlandu. Body měli na dosah i minulé kolo v utkání s Man United, ale Javier Hernandez prakticky sám rozhodl o šťastné výhře Red Devils 3:2.

Na Etihad Stadium je ovšem o favoritovi rozhodnuto. City z posledních pěti utkání vyhráli čtyřikrát, naposledy udolali díky Džekovi otočili šlágr s Tottenhamem. Bosenský žolík naskočil opět do duelu jako střídající hráč dvě minuty před koncem rozhodl o výhře 2:1 pro obhájce.

Pro dobro Man City hovoří i statistika posledních vzájemných střetnutí v rámci Premier League. Manciniho svěřenci jich vyhráli devět z posledních deseti. Malým škraloupem je poslední duel z ligového poháru, kdy Villans vyloupili stadion City 4:2 po prodloužení.

Manchester City bude svojí šňůru 35 domácích zápasů bez porážky prodlužovat už i s dvojicí James Milner, Joleon Lescott. Záložník vyléčil zranění zadního stehenního svalu, stoper pak bolavá záda. Fit může být také Gael Clichy, stejně jako Samir Nasri.

Aston Villa má k již k dispozici dva obránce, Ericu Lichajovi vypršel trest a Nathan Baker se vrátil z marodky. Mimo hru jsou tak pouze Darren Bent, Chris Herd, Charles N’Zogbia a Joe Bennett.

Už skoro tři roky to jsou, kdy naposled Liverpool porazil Wigan. Pět zápasů trvá neporazitelnost Latics ze vzájemných utkání s Reds. Dvakrát vyhráli svěřenci Roberta Martineze, třikrát se body dělily. A aby toho nebylo málo, ani v jednom z těchto klání nevstřelili hráči z města Beatles více než jednu branku.

V posledních týdnech nicméně Liverpool pomalu ale jistě stoupá. Alespoň co se formy týče. Neprohráli šest zápasů v řadě, dva z nich vyhráli a pod vedením geniálního Luise Suáreze má políčeno i na Wigan. Právě uruguayský útočník řádí jako černá ruka, má na svědomí drtivou většinu gólů Reds v této sezoně a v posledních šesti utkáních zařídil devět branek z celkových deseti, který Liverpool dal. A to mu ještě jednu branku neprávem sebrali rozhodčí v duelu s Evertonem.

A i v sobotu to bude především na něm. Liverpoolu to s Wiganem nejde a Latics mají i slušnou formu. Minulé kolo sice podlehli doma West Bromwichi Albion, ale předchozí dva zápasy zvládli na výbornou. V krásném utkání porazili West Ham a pak si vyšlápli na ještě hvězdami nabitější londýnský tým. Na hřišti Tottenhamu Wigan šokoval výhrou 1:0.

Mezi Wiganem a Liverpoolem je jeden velký kontrast. Zatímco jeden z nejúspěšnějších klubů anglické historie stojí prakticky jen na jednom hráči, Latics se mohou spolehnout na více hráčů. Posledních šest gólů dalo šest rozdílných hráčů.

Na Anfield Road slaví návrat brankářské jedničky Pepeho Reiny. Po pěti týdnech, kdy laboroval se stehenním svalem, je konečně fit a předpokládá se, že vytlačí Brada Jonese z branky. K dispozici je i Jonjo Shelvey, jenž rovněž vyléčil stehno, a také stoperská dvojice Agger - Škrtel.

Wigan se těší na Rya Miyaichiho, křídelník se po zranění třísla, kvůli němuž nemohl hrát pět zápasů, vrací do hry a může se objevit na trávníku. Naopak James McArthur, který inkasoval koňara, jede do Liverpoolu s nejistotou startu.

Je to jen měsíc, kdy Chelsea sídlila pokojně na špičce tabulky s čtyřbodovým náskokem na druhý tým. Třicet dní a tři zápasy poté už na vedoucí Manchester United ztrácí tři body. V těchto třech utkáních totiž získala jen dva body. Tato krátká série zároveň znamená nejhorší bilanci pro Roberta Di Mattea od doby, co je vede Chelsea. A kde jinde si spravit chuť než na hřišti klubu, který jej před 20 měsíci vyhodil?

Mnozí odborníci tvrdí, že tento tah byl příliš zbrklý a pro kouče, který tým vytáhl z Championship do ligy hned v první sezoně, necitlivý. Nicméně Baggies pod Hodgsonem dostoupali až na jedenácté místo a to byla jen předzvěst toho, co zatím dokázali letos. Steve Clarke zvládá s WBA nevídané věci, z pátého místa shlíží i na Arsenal, Tottenham nebo Newcastle.

Má navíc i dobrou formu, po takřka povinné výhře 2:0 se Southamptonem v dohrávce desátého kola vyhrál celek z West Midlands i ve Wiganu. Není překvapením, že WBA prožívá nejlepší start do sezony od roku 1982. Clarkův návrat na Stamford Bridge by mohl znamenat další prodloužení skvělým časů pro zjevení letošní sezony.

I proto bude tento zápas pro Chelsea velkým testem, zda boj o titul myslí vážně. Vítězství na půdě druhého nejlepšího domácího týmu by mohlo Blues významně nakopnout. Navíc mají soupeři co vracet. Když posledně na Hawthorns přijeli, prohráli 0:1 a André Villas-Boas následně opustil manažerský post.

Jinak ale historie hovoří drtivě pro Londýňany. Předchozích 16 zápasů s WBA neprohráli a například za posledních deset let v tomto vzájemném duelu vyhrávala jenom Chelsea. Za tuto dekádu navíc od West Bromu inkasovala jen pětkrát, naopak skórovala hned jednatřicetkrát.

Chelsea má mimo hru kapitána Johna Terryho, který si zranil koleno v zápase s Liverpoolem. Podle nejnovějších informací propásne tři týdny. Hrát nebude ani Frank Lampard, jeho lýtko se však lepší a na příští zápas už by k dispozici být mohl. S otazníkem je start Ashleyho Cola.

Baggies se budou muset obejít bez kmenového hráče Chelsea Romela Lukakua, jenž má ve smlouvě zákaz startu proti Blues. Ještě větší nepříjemností bude pro Clarkovy svěřence absence Bena Fostera, který laboruje s tříslem. Nejistá je účast Garetha McAuleyho a Youssoufa Mulumbua.

Manchester United zatím technicky zažívá snový podzim. Vede ligu i skupinu Ligy mistrů, z níž už na sto procent postupuje. Jenže Red Devils si nebezpečně zahrávají. Posledně s Aston Villou prohrávali těsně po poločase již 0:2, přesto se opětovně prohrabali k vítězství. Nepříznivý stav už takto letos dokázali otočit v osmi z deseti případů. Proti Norwichi bude Fergusonova parta usilovat o klidný průběh...

Ti fanoušci ManUtd, kteří milují drama, si v tomto ročníku doopravdy přicházejí na své. V 17 zápasech všech soutěží loňský vicemistr až 26krát inkasoval, což není dobrá vizitka, na druhou stranu ale soupeřovo konto zatížil hned 44krát. Soupeře prostě přestřílí, když už zraněními decimovaná defenzivní složka nefunguje. Tím pádem příznivci Red Devils v průměru vidí více než čtyři branky na utkání jejich milovaného klubu. To je, upřímně řečeno, šílenost.

Nicméně United si to vskutku mohou dovolit, alespoň to tak momentálně vypadá. Van Persie v novém dresu okamžitě oživil vzpomínky na své loňské perfektní podzimní výkony za Arsenal, k tomu mu zdatně sekunduje relativně produktivní Rooney a v poslední době až talismanický Javier Hernandéz. Ovšem Norwich je zrádným soupeřem, o čemž se v nedávné době přesvědčil jiný člen takzvané Big Four.

Před měsícem šli Canaries do utkání s Arsenalem na pozadí devíti inkasovaných gólů ve dvou zápasech s Chelsea a Liverpoolem (taky členy B4), jakožto jeden z adeptů na sestup. Ovšem zrovna v tu chvíli se nebývale pochlapili, neinkasovali, vyhráli a od té doby drží neporazitelnost. K tomu přispěla další dvě čistá konta a ještě jedno domácí vítězství 1:0. Završení takového hattricku před vlastním publikem by se dnes rovnalo velké senzaci. Jakkoliv se loni MU s tímto sokem natrápilo jak na podzim (skóre otevřelo až v 68. minutě), tak na jaře (nechalo soupeře srovnat šest minut před koncem a pak v závěrečných sekundách rozhodl Giggs).

Alex Tettey sice nešel v týdnu podle plánu a kvůli bolestem v zádech vynechal přátelské utkání norské reprezentace, klubu by nicméně měl být normálně k dispozici. Naproti tomu Ferguson si není jistý starty Rooneyho s Evansem, zatímco odmítá vážnější komplikace v případě Van Persieho. Ve formě hrající Chicharito má prý velké šance na start v základní sestavě.