Premier League - souhrn 5. kola

Góly: 90+3. Paulinho

André Villas-Boas si může oddechnout. Jeho Tottenham slaví již třetí nejhubenější možné vítězství v tomto ligovém ročníku - a to navíc gólem ze třetí minuty nastavení. Postaral se o něj Paulinho za asistence jiné letní akvizice, Argentince Lamely. Brankář David Marshall, jenž se mezi tři tyče vrátil po lehčím zranění, byl přeci jen pokořen.

A že to doopravdy vypadalo tak, že se to dnes nikomu z Kohoutů nepovede. Marshall se totiž po celý podvečer ukazoval ve světle obyčejného hrdiny; však v úvodním dějství předvedl zhruba šest prvotřídních zákroků a dlouho předlouho odolával i po pauze. Přitom nebyl ani zdaleka jediným kurážným jedincem na straně Cardiffu, který i při třetím domácím vystoupení v této sezoně hostil mimořádně ambiciózní celek (předtím ManCity s Evertonem).

Bluebirds nicméně do utkání vskutku nevstoupili nikterak zakřiknutě, naopak se mohli ujmout vedení již po šesti minutách. Tehdy Naughton místo zkompletování rutinní zpětné přihrávky Llorisovi vyzval ke skórování Campbella, jeho první kontakt s balonem ovšem nárokům na profesionála zcela neodpovídal. A od té doby to už bylo jen a jen o soubojích Marshalla s libovolnými soky v tmavém...

Ze všeho nejdříve to byl muž z nejpovolanějších, osamocený hrotový útočník Soldado, potom Sigurdsson, opět Soldado a první salvu nakonec uzavřel Eriksen odvážnou ranou z 25 metrů. Po půlhodině hry pak nadešel vrcholný okamžik Davida Marshalla: na Soldadův pokus ještě stačil Caulker, ovšem Eriksenova dorážka už měla být příliš na veškeré osazenstvo cardiffské šestnáctky. Jenže nebyla - Marshall se ještě obdivuhodně vymrštil po své levici a Dánovu střelu zlikvidoval.

Eriksen se zdál být nejblíže gólu i nadále, když to například zkoušel z větší vzdálenosti a na Marshallovi si vynutil další promptní zákrok. Vůbec první branku zápasu pak na sklonku poločasu vsítil nečekaně Cardiff, ta však byla anulována pro Gunnarssonovy obstrukce brankáře Llorise.

Také druhou část načal Cardiff aktivně, brzy se však favorizovaným hostům tak jako tak podvolil. Z uctivé vzdálenosti záhy orazítkoval břevno Sigurdsson, aby při Soldadově dorážce musel Marshall zase předvést to nejlepší ze svého umění. Ani to už ale nestačilo na Paulinha, jenž ve třetí minutě nastavení zužitkoval centr Lamely a přeci jen potěšil přítomné fanoušky londýnského klubu.

Góly: 16. Sergio Agüero, 45. Yaya Touré, 47. Sergio Agüero, 50. Samir Nasri - 87. Wayne Rooney

Vraždění neviňátek. První manchesterské derby nové sezony skončilo až příliš jasnou záležitostí. Citizens si obrazně řečeno "namazali United na chleba" a kromě závěrečné pasáže utkání, v níž už o nic nešlo, nepustili městského rivala prakticky vůbec do hry. Dvakrát Agüero, Touré a Nasri rozhodli šlágr už po 50 minutách; Rooney v závěru krásným přímákem ostudu jen zmírnil...

Red Devils se patrně krátce před zápasem zranil klíčový muž sestavy Robin van Persie a tahle absence se na obhájci titulu podepsala až hrozivě. Ačkoli je dost dobře možné, že s takhle pasivními United by nic neudělal ani holandský kouzelník. Chvílemi až hanebný výkon od většiny hráčů měl za příčinu drtivou porážku hrdého klubu.

Debaklu zavdala už úvodní čtvrthodina, v níž Citizens nevídaným způsobem hosty zatlačili, vysokým a úspěšným presinkem je přilepili k vlastnímu vápnu a pohrávali si s nimi jako kočka s myší. Na jejím konci pak přišla zasloužená odměna. Kolarovův nejspíš gólový centr ještě odvrátil Vidić, na okulahodící akci z šestnácté minuty už ale ani Srb nestačil. Nasriho skvělou práci vyšperkoval šedesátimetrovým náběhem aktivní Kolarov, jehož parádní centr přetavil v dokonalost akrobatickým kopem Sergio Agüero.

Po nějakých 25 minutách se Citizens zdánlivě uspokojili, hra se vyrovnala a "znudněla". United ani přes mnohem více času na míči nebyli schopni přijít s žádným momentem překvapení a trest za pasivitu přišel v nejméně vhodný moment. V nastaveném čase první půle rozehrálo City rohový kop, Negredo přehlavičkoval všechny soupeře a naservíroval gólový pas pro trestuhodně volného Yayu Tourého na zadní tyči.

Po přestávce by člověk čekal velkou změnu hry od hostů, možná pár střídání z Moyesovy dílny. Ba ne... Skotský kouč naordinoval svým ovečkám nějaký zvrácený podzimní spánek a především obránci s Fellainim působili jako školáci na exkurzi ve velkém fotbalu. Sedmdesát vteřin stačilo City k dalšímu zesměšnění soupeře, Nasri vyslal do vápna Negreda a po jeho centru zvýšil na třígólový rozdíl vynikající Agüero.

Obrovský rozdíl obou týmů byl v defenzivě, zatímco Kompany and company působili nepřemožitelně, obrana United se bortila jako domeček z karet. Selhání číslo čtyři přišlo už v 50. minutě, kdy i díky Kompanyho zuřivému náběhu mohl na zadní tyči úplně sám uklidit Navasův povedený centr za záda bezmocného De Gey.

4:0 pět minut po přestávce, idylka. Manchester City podobně jako v první půli zcela zvolnili a vpustili soupeře do hry. Přesto drtivý výsledek hlídali. Rooneyho gólovka mířila nad, Fellainiho ránu pod břevno pak vyrazil Hart. Na druhé straně se ke střele nad uchýlil Negredo, své cameo div neokořenil gólem Džeko, s jehož štíplavou pumelicí měl De Gea velké problémy.

Evra sice deset minut před koncem hlavou orazítkoval jen tyč a Rooneyho dorážku zneškodnil Hart, Manchester United se však nakonec přece dočkal alespoň kosmetické úpravy skóre. Postaral se o to právě Rooney, jeden z mála hráčů, kteří snesli v červeném dresu přísnější měřítka. Přímý kop zakroutil naprosto dokonale, a přestože Hart plachtil mocně, na prvotřídní projektil svého krajana nestačil.

Manchester se i tak alespoň na půl roku oblékne do blankytně modré. Citizens se navíc vrátili na "bednu", zatímco United sídlí na osmém místě. Se sedmi body z pěti klání. Moyese tak čeká po zpackaném startu sezónu zatraceně těžká práce...

Góly: 5. Aaron Ramsey, 36. Per Mertesacker, 72. Bacary Sagna - 26. Geoff Cameron

Ani s pátým týmem to Marku Hughesovi na Emirates Stadium nevyšlo. Stále platí, že zde nevyhrál, a dnes pro to se Stoke City upřímně ani moc neudělal. Potters de facto proměnili svou jedinou šanci, jinak setrvávali v hustém stínu favorizovaného soka. Mesut Özil se blýskl třemi asistencemi a rázem je nejlepším nahrávačem ligy.

Gunners dnes začali pěkně od podlahy. Begović v páté minutě pouze vyrazil Özilův slabší projektil z přímého kopu a to navíc přesně do dráhy běhu bystrého Ramseyho, jenž balon hravě doklepl do sítě. Posléze ovšem Arsenal polevil, prakticky si dále netvořil palebné pozice a za tuhle pohodičku klídeček taky poměrně brzy pykal - ve 26. minutě ještě harmonická spolupráce centrujícího N’Zonziho a z těžkého voleje pálícího Arnautoviće vyústila akorát v tyč, dorážející Cameron se už ale nemýlil.

Po inkasované brance Kanonýři opět přepnuli na vyšší převodový stupeň, a třebaže protivníka nezasypali žádnou salvou tutovek (jen se jednou po nepřehledné kombinaci pravačkou ukopl Wilshere), do vedení se stihli vrátit ještě velmi brzy. Ve 36. minutě si již podruhé N’Zonzi při bránění rohu pustil Mertesackera až příliš od těla, a to se Stoku zkrátka muselo vymstít. Německý stoper se trefil přesně na zadní tyč, jakkoliv jeho hlavička postrádala razanci.

Mesut Özil, autor dvou gólových asistencí, se o netradiční hattrick pokoušel hned zanedlouho, tentokrát ho ale zklamal zakončovatel. Nezkušený Gnabry se k míči nesrovnal správným způsobem a byl z toho jen takový paskvil. Tím se strhla menší lavina nebezpečenství pro Begovićovu klec, jehož výsostními nositeli byli Özil s Giroudem.

Nejprve Olivier Giroud v 53. minutě vyřešil situaci 2 na 1 zcela sám, bez pomoci Özila, a Begoviće přinejmenším pěkně protáhl. Další svou střelu, tentokrát již za asistence německého šikuly, už Giroud nezkrotil a poslal vysoko nad břevno. Potters se mezitím neprosazovali de facto k ničemu, vůbec ničemu, naopak Arsenal si tvořil alespoň ty menší šance s relativní lehkostí. Střelou slabší pravačkou se přihlásil o slovo aktivní Özil, na což konečně zareagoval i protivník - Szczesny se musel vrhat po Wilsonově pumelici.

Právě v tu chvíli se Stoke nadechl k nejúpornější snaze vyrovnat. Otevřela se mu levá strana, do vápna favorita začínaly chodit nějaké ty centry, Gunners šlo jen těžko chválit. Nicméně Arsenal měl dnes standardky, o které se mohl opřít vlastně za každých okolností - i nyní (jaká ironie, zrovna proti Stoku). Tentokrát Özil centroval z přímého kopu a dalekonosnou, lobovanou hlavičkou se mezi dvěma (!) soupeři prosadil netradiční střelec Bacary Sagna.

Pak už se jen z povinnosti dohrávalo a jediná další změna skóre se snad mohla narodit až v nastavení, když Miyaichi krásně rozeběhl akci, která přes Girouda došla až ke tvrdé a Begovićem vytěsněné bombě Ramseyho.

Góly: 2. Michu, 48. Nathan Dyer

Takhle snadno si to Swansea snad ani nepředstavovala. Na stadionu Crystal Palace vyhrála zcela bez problémů 2:0, přičemž domácí vystřelili na bránu za celý zápas všehovšudy jednou a to ještě doprostřed branky.

Swansea se dokonale vyvedl už start zápasu. Velšanům stačilo pár desítek vteřin a udeřili - akci vedl Shelvey, jehož pas se přes Routledge dostal k Michuovi a Španěl doslova propálil skrz Speroniho míč do sítě. O dvě minuty později měli hosté na noze další branku, jenže Chico trefil po rohovém kopu jen tyč.

Přestože utkání mělo spád, hrálo se ve výborné atmosféře a o náboj rozhodně nebyla nouze, další střely na branku se diváci dočkali až za déle než půl hodiny. Domácí zahráli zajímavý signál z přímého kopu a po Guediorově střele musel Vorm zasahovat. Ještě zajímavěji vyhlížela Rangelova rána z voleje o chvíli později, ale i tehdy byl úspěšnější brankář.

Jenže hned po změně stran udeřily velšské labutě podruhé a postaral se o to Nathan Dyer, který proměnil v branku Vazquezovu přihrávku do vyložené šance. Eagles se nedala upřít snaha s výsledkem něco udělat, ale zmohla se na pramálo.

Za celý druhý poločas nevystřelili na bránu ani jednou a zahrozili snad jen střídajícím Gaylem, jehož tečovaná střela skončila těsně vedle, a Campaňou, jenž pálil nad. Naopak Swans mohli v závěru ještě zvýšit, kdyby Michua nevychytal pohotový Speroni.

Góly: 52. Oscar, 84. John Mikel Obi

Chelsea se dokázala vypořádat s bojujícím Fulhamem, svěřence Martina Jola porazila o dvě branky. Nejprve za hostující obranu pronikl Oscar a dorazil míč do sítě, druhou branku v závěru utkání přidal po nahrávce Johna Terryho záložník John Obi Mikel.

Když odbila přesně půl sedmá, sudí Andre Marriner dal pokyn k zahájení atraktivního utkání, ve kterém si Chelsea určitě chtěla udobřit nespokojené fanoušky. Po blamáži v Lize mistr, v níž překvapivě nestačila na Basilej, ji čekal Fulham. Modrý val oblehl obrannou linii Cottagers a sevřel ji množstvím nahrávek. Z něj se Fulham dostával jen díky rychlým nohám bývalého hráče Blues, Ira Damiena Duffa. První opravdovou šanci však měl na svědomí zkušený kanonýr Samuel Eto'o, jenž si naběhl na centr ze strany a těsně přestřelil.

Třináctá minuta se mohla stát pro Blues velice nešťastnou, protože na skvělou nahrávku Kasamiho mezi stopery si naběhl zkušený zakončovatel Darren Bent. Brankář Čech ale včas vyběhl a zmenšil střelci možný úhel, což se ukázalo jako rozhodující. Fulham ale rozhodně nepřijel na Stamford Bridge s úmyslem po celý zápas bránit. Statický nápor Blues, na druhou stranu, nerozpohybovaly ani rychlé nohy Edena Hazarda, ani tradiční chorály slavného stadionu.

Častá rozehrávka Ramiresova postrádala přesnost, takže se domácí uchýlili k nákopům na Samuela Eto'a. Gary Cahill vysunul kamerunského hrotového útočníka velmi dobře, vracející se obrana si ale s jeho střelou poradila. Bitva o západ Londýna pokračovala náporem Chelsea, obětavé zákroky a bojovné nasazení však favoritovi ve změně skóre bránily. Zatímco Mourinhovi svěřenci se snažili o maximální možnou míru dokonalosti, Fulham se soustředil na jednoduchost. A právě ta mu pomáhala v přechodu do útoku.

Ke konci poločasu se nátlak na hráče ze strany domácích fanoušků stupňoval, což už neunesl Eden Hazard a rozhodl se pro zajímavou střelu. Ta však nakonec minula pravou tyč hostí. Do druhé půle vkráčeli domácí hráči se stejným entuziasmem a Cottagers se opět museli bránit. Brazilec Oscar zásoboval vyšší hráče jedním centrem za druhým, což udržovalo hosty v neustálém neklidu. Pět minut poté, co se oba týmy vrátily ze šaten, bílá hradba povolila. Brankář Stockdale neudržel v náruči centr Schürrleho, poté jej nepřekonal ani Samuel Eto'o. Dorážející mladík Oscar už ale byl ve správný čas na tom správném místě - 1:0.

Od vstřeleného gólu začal favorit produkovat rovněž jednoduchý fotbal, čímž snadněji překonával do té doby pozornou obranu hostí. Po narážečce s Oscarem pálil nebezpečně Ramires, jeho pokus byl na poslední chvíli sražen na rohový kop. Defenzivně laděný hráči Fulhamu pod narůstajícím tlakem soupeře chybovali a Chelsea držela míč na svých kopačkách.

Zamýšlený výraz manažera Martina Jola napovídal tomu, že tempo zápasu ze strany jeho svěřenců již není tak vysoké, jak by asi původně požadoval. A zatím se na Stockdaleovu bránu valila další vlna útoku. Po Ramiresově pádu v pokutovém území se ale píšťalka hlavního sudího neozvala. Ztracenou aktivitu z úvodu utkání hosté dlouho hledali, nepomohl jim v tom ani příchod talentovaného Adela Taarabta. Za bouřlivého potlesku se na posledních deset minut do utkání podíval také legendární Frank Lampard, což kvitoval i jeho přítomný otec. "Frankie" byl tedy na hřišti, aby se spoluhráči sdílel radost z krásné branky Mikelovy. John Obi se prosadil po rohovém kopu, když míč napálil přímo za Stockdalea. Bitva o západní Londýn byla dobojována a domácí mohli slavit cennou výhru.

Góly: 31. Ravel Morrison, 77. Mark Noble (pen.) - 62. Leighton Baines, 83. Leighton Baines, 85. Romelu Lukaku

Faulovat fotbalisty Evertonu v blízkosti vlastní šestnáctky (či uvnitř ní), to si říká o pořádný malér - a své o tom po dnešku ví na Boleyn Ground. Hammers z téhle nezodpovědnosti nejenže vyvařili červenou kartu pro Noblea, ale i unikátní Bainesův dvojzásah z přímých kopů. Dílo zkázy pak v závěru dokonal debutující žolík Lukaku.

Nikdo by si zřejmě neťukal na hlavu, kdyby před ním někdo vyslovil domněnku, že toto utkání skončí bezbrankovou nudou. Jenže realita byla nakonec odlišná, diametrálně odlišná - a pracovat se na ní začalo od samého počátku. Třebaže se na první gól diváci relativně načekali, a ještě šlo o šťastně tečovanou ránu Ravela Morrisona, duel již do té doby zdobilo nasazení a příslib ofenzivní podívané. Té nakonec definitivně uvolnila ventil až přestávka, během níž Roberto Martinez připravil dvojí střídání a docela dobře tak změnil běh zápasu.

Na plac se dostali Lukaku s McCarthym, přičemž hned v 50. minutě musel hřiště opustit zraněný Osman (a nahoru vyběhl Oviedo)...nicméně Everton už dál oživovat nepotřeboval, a tak mu ani nemožnost dále střídat ve finále nevadila. Vše už šlo tak nějak samo. Toffees zahájili tlak, který se prvního zúročení dočkal zhruba po hodině hry, jakmile Baines z přímého kopu ztrestal první faul na Barkleyho.

Následně sice intervenoval West Ham v důsledku McCarthyho hloupého penaltového zákroku a jistotě v podání Noblea, jenže to v konečném důsledku až tak nevadilo. Úspěšný exekutor se následně vyžlutil na Barkleym a Baines byl opět neomylný. Tentokrát natrefil na druhý horní růžek Jaaskelainenovy branky a stal se po Larssonovi s Ronaldem teprve třetím mužem, jenž v rámci Premier League během jednoho střetnutí udeřil dvakrát z přímého kopu.

Zároveň v tom ale nebyl sám, ačkoliv to tak chvíli vypadalo. Šest minut před koncem se totiž o slovo přihlásil Romelu Lukaku, který po celou dobu svého fungování strkal zaběhnutého Jelaviće do kapsy, a přesnou hlavičkou při svém 45minutovém debutu zařídil pro Everton nesmírně cenné tři body.

Góly: 20. Stéphane Sessegnon, 76. Liam Ridgewell, 90+3. Morgan Amalfitano

Sunderland prožívá opravdu velmi špatný vstup do sezony, který byl dnes odpoledne na stadionu The Hawthorns ještě umocněn. Hosté nedokázali překonat dobře fungující obrannou řadu West Bromu, kterému se naopak podařilo třikrát skórovat.

Již šedesát sekund po úvodním hvizdu sudího Phila Dowda se hostující Black Cats hnaly do útoku. Obranná řada domácího West Bromu si ale dlouhý nákop pohlídala a brankář Boaz Myhill mohl ještě chvíli odpočívat. Jeho kolega mezi třemi tyčemi soupeře se ukázal v o něco horším světle, když po šesti minutách riskantně vyběhl pro míč až mimo svůj vymezený prostor, čehož málem využil veterán Nicolas Anelka. Naštěstí pro hosty brankář Keiren Westwood svou chybu včas a pohotově odčinil, takže skóre se ještě neměnilo.

Hostující hráči se snažili o napadání soupeřovy rozehrávky a to se jim vydatně dařilo. Obránci West Bromwiche museli zasahovat často na poslední chvíli a snad jen díky dvěma pohotovým zákrokům kapitána Olssona držel domácí tým se Sunderlandem remízový výsledek. West Bromwich se štěstím přežil nápor hostí, což se ukázalo jako klíčový faktor v cestě za úspěchem. Po dvaceti minutách tak mohli domácí hráči udělit soupeři lekci z produktivity.

Morrisonův centr ze strany se dostal k nabíhajícímu Sinclairovi, který měl před sebou pouze brankáře Westwooda. Ten si díky skvělému reflexu poradil a míč vyrazil. Osudným se mu stal Stéphane Sessegnon, který stál ve správný čas na správném místě a míč pohodlně dorazil do sítě!

Black Cats ale inkasovaná branka nezlomila, naopak se snažily o revanš. Dobrou orientaci ve vápně i nepříjemnou ránu ukázal záložník Adam Johnson, který si zpracoval centrovaný míč a přízemní ranou jej poslal jen těsně vedle Myhillovy brány. WBA bylo chvíli zaskočeno, ale Amalfitanova rána jej probrala k životu. Brankář Westwood si na nedostatek práce rozhodně stěžovat nemohl a pokus vytáhl na rohový kop.

Sunderland odcházel do šaten evidentně skleslejší, což se záhy projevilo na soupisce. Nevýrazného Itala Giaccheriniho vystřídal Charalampos Mavrias, který měl pozvednout prapor Černých koček. Střídající hráč se chtěl manažeru Di Caniovi zavděčit a vybojoval pro svůj celek zajímavou standardní situaci. S ní si ale zadáci domácího týmu poradili. Sunderland se nachází ve velmi složité situaci, což jeho herní projev dokonale zrcadlil. Po hodině hry vystřídal nevýrazného Fabia Boriniho věčný americký talent Jozy Altidore, útočili však i nadále domácí. Záložník Sessegnon si zpracoval míč na prsou a jeho povedená rána nadělala Westwoodovi starosti.

Sunderlandu se nedařilo určovat tempo hry, takže se musel spoléhat na rychlé protiútoky. K těm má rychlík Altidore nadání, což ukázal po deseti minutách pobytu na hřišti. Hostující útočník se prodral až před vápno a vystřelil, jenže se před ním na poslední chvíli zjevil vracející se McAuley a jeho pokus zablokoval. Hbitý Adam Johnson se dostal k centru do vápna, kam si naběhl Steven Fletcher a z voleje mířil těsně nad bránu. Smůla ale Fletchera nepotkala jen v zakončení, po něm byl totiž útočník hostí faulován a musel být ošetřen.

Neproměněná šance Black Cats nezůstala bez potrestání - čtvrthodiny před koncem se po skvělé akci Francouze Amalfitana a zmatku stíhajících obránců dostal k centru Westwood, ale opět jej nešťastně vyrazil jen před sebe, kde stál obránce Liam Ridgewell, který se tím pádem mohl radovat z další branky domácích!

Závěrečný tlak Sunderlandu se nekonal a to z jednoho jediného důvodu - domácí skvěle napadali rozehrávku soupeře a jeho případné útoky zavčasu eliminovali. Sudí Phil Dowd prodloužil trápení hostí o pět minut, které ale domácím bohatě stačily ke vstřelení třetí branky - po nahrávce od Anichebeho se rozhodl zkusit své štěstí Morgan Amalfitano a dobře udělal - jeho přesný projektil zapadl k tyči a prohloubil krizi Sunderlandu.

Góly: 10. Loïc Rémy, 44. Loïc Rémy - 26. Robbie Brady, 48. Ahmed Elmohamady, 76. Sone Aluko

Nováček z Kingstonu upon Hull se pochlapil a bravurním zvratem obral domácí Newcastle o všechny body. Ten dlouho díky rozjetému Rémymu působil, že by velmi rád navázal na první slušný výkon sezony na Villa Parku - nakonec se ale sesypal a nenáviděnému exmanažerovi Sunderlandu, Steveu Bruceovi, podlehl poměrem 2:3.

Pro muže, který přitom v dětství fandil zrovna Newcastlu, to byl vskutku pikantní návrat. Nejenže byl spojen s frekventovaným bučením, ale zároveň byl také tím prvním od památného debaklu v rámci Tyne-Wear Derby (1:5). A dnes to od počátku vypadalo spíš na opakování nedaleké historie než cokoliv jiného. Sebevědomí hosté šli přeci do vedení již po 10 minutách, když Papiss Cissé ideálně sklepl Sissokův centr pro Rémyho a ten navázal nejlépe, jak mohl.

Straky skutečně odstartovaly s velkou chutí, avšak brzy začaly propadat uspokojení a kupit zbytečné chyby. Krul ještě sice nejprve Grahama odmítl, Brady už ale nemohl metry volného prostoru na své levé straně v žádném případě pohrdnout. Krul se navíc musel nepatrně zastydět po takzvaných "jesličkách".

Hull po srovnání ve 26. minutě nabyl potřebné sebedůvěry a posléze byl NUFC zcela vyrovnaným soupeřem. Graham klidně mohl poslat svůj tým do vedení, kdyby byl zpracoval Huddlestoneův pas, a radovat se mohl také Livermore nebýt obětavého bloku Debuchyho. Jakmile tedy Magpies těsně před pauzou dostali zpátky svůj těsný náskok, činili tak zcela vůči běhu utkání. Tak jako tak Rémy zkrátka pohodlně uklízel do sítě Cabayeho zablokovanou střelu.

Hosté museli pocítit křivdu osudu, nicméně o to odhodlanější vkročili do druhé části. Hned po třech minutách Anita fauloval Aluka a z následné standardky Brady ukázkově posadil mičudu na hlavu Elmohamadyho, skórujícího precizně od jedné z tyček - 2:2. Se zraněním Cabayeho a čím dál unavenějším Rémym (který ovšem v nastavení klidně mohl završit hattrick) to byli potom právě Tigers, kdo převážně tahal za kratší konec pomyslného provazu. Což se jim povedlo promítnout také na ukazatel skóre: v 76. minutě se do centru Boyda brilantně opřel Aluko a z voleje vsítil již druhého "angličáka" divokého zápasu.

Góly: 53. Dejan Lovren

Právě v poslední den bez Suáreze Liverpool konečně přišel o neporazitelnost v tomto specifickém období. Na desátý pokus se Reds, experimentující se čtyřmi stopery seřazenými v lajně, stali obětí nebojácného Southamptonu. Ten paradoxně stále čeká na svůj první letošní gól ze hry, to ho dnes ale jen těžko bude trápit...

První poločas se nesl zejména ve znamení liverpoolského hledání vlastního já. První střelecký pokus publikum kvitovalo až v 21. minutě, když Gerrard parádně zvládl přímý kop a Borucova reakce byla tak akorát přiměřená - kočičí skok a skóre neměnné. Do té doby akorát Southampton rozkombinoval jednu zajímavou akci, ovšem aby se o ní dalo hovořit jako o gólové, musel by Lambert v klíčovém okamžiku zapomenout na týmovou spolupráci a jít sám do koncovky. Takhle jeho vracečku Lallanovi obránce vystihl.

Liverpoolu mezitím zoufale scházela invence Coutinha; Moses to v tomto směru brával až příliš na sebe a ke koncovce se přeci jen prodral teprve při svém několikátém sólu ve 37. minutě. Největší gólovou příležitostí domácích tak vlastně mohla být situace přelomu první třetiny utkání, kdy sudí upřel LFC celkem zřejmou penaltu poté, co Lovren na rohu šestnáctky evidentně podkosil Sturridge. Ten samý Lovren, který se mimochodem těsně po obrátce postaral o faktickou popravu Reds.

Nejprve se ale Lallana hned zkraje druhého dějství díky patlavé rozehrávce domácích dostal ke koncovce z velmi zajímavé pozice, aby si akorát vylámal zuby na Mignoletovi. Nemastný neslaný výkon Liverpoolu konečně došel trestu v 54. minutě. Tehdy Lallana rozehrál rohový kop a Lovren se i přes evidentní faul soupeře prosadil k hlavičkovanému projektilu, který na čáře "zachránce" Gerrard akorát nakopl pod víko.

Southampton pak domácím málem nachystal hotový balíček smrti, přesně řečeno druhou podpásovku. O tu se okamžitě pokoušel Osvaldo, avšak mrštný Mignolet byl na zemi právě včas. Za Liverpool brzy promluvil jinak zcela nekoncentrovaný kapitán Gerrard, když Boruce opět prověřil z přímého kopu. Tentokrát to po hodině hry zkusil podstřelem, výsledek ovšem zůstal stejný - Boruc byl pozorný a dostatečně rychlý.

Ve zbytku zápasu opravdu nelze říct, že by byl Liverpool blíže vyrovnání než Soton rozhodnutí. Shaw se koneckonců v 67. minutě neuvěřitelným způsobem - hlavně díky nedůrazu protivníků - prošel vápnem až ke střele do hrudi Mignoleta, na němž následně bylo vyřešit také další nesrovnalosti s poskakujícím balonem (a s "dorážkou" v podání Sakhových zad). Belgičan to nicméně ustál a celý tým mu mohl děkovat, přestože na tomto momentu už nijak dál nestavěl.

Poslední dvacetiminutovka se sice načala ve stylu nahoru-dolů, jediným střeleckým pokusem domácích ale zůstala Sturridgeova sobecká snaha z nereálného úhlu.

Góly: 30. Libor Kozák

Paul Lambert dělá vztah se svými bývalými podporovateli z Norwiche stále horším a horším. Dnes Carrow Road od svého kontroverzního odchodu vyloupil dokonce již potřetí (podruhé v lize, jednou v Capital One Cupu) a opět v nepěkném stylu. Loni Villa zvítězila gólem minutu před koncem, teď se pro změnu ubránila hlavně díky skvělému brankáři Guzanovi.

První poločas byl jednoznačně tím atraktivnějším, co si divák může pod sobotní "předehrávkou" představit. Zejména potom úvodní čtvrthodina nabídla řadu pozoruhodných momentů. Nejprve doslova po pár sekundách Weimann pěkně citlivě kroutil míč na zadní tyč, kterou tímto také rozezvučel. Benteke už z dorážky nejenže trefil Ruddyho, on hlavně stejně zakončoval z ofsajdu.

Rovněž první za zmínku stojící moment Norwiche byl tím potenciálně zlomovým, však se už v sedmé minutě po Clarkově smolné, leč jasné ruce kopala penalta. Touto velkou příležitostí ovšem Snodgrass fatálně pohrdl, když míč poslal k levé tyčce právě v takové výši, aby mohl Guzan v pohodě zasáhnout. Že zrovna tento okamžik v konečném zúčtování rozhodl, je teď docela zřejmé, nicméně v tu danou chvíli se Norwich ještě rozhodně nehodlal složit.

Po krátkém tlaku si Canaries vypracovali další příležitost ve 12. minutě; tentokrát Snodgrass přenesl míč na levou stranu, Redmond ve skluzu ihned sklepával a Van Wolfswinkelovi stačilo jen nastavit čelo - místo toho si ale Nizozemec vybral hrudník a zacílil nepochopitelně nad bránu. Následně si Benteke ve 25. minutě pohmoždil levé tříslo, když podklouzl v souboji se soupeřem, a domácí mohli opětovně pocítit, že jsou na koni.

Belgický šutér to pak sice ještě zkusil, jen po třech krocích na trávníku se ale svalil. A Norwich právě v době, kdy se Benteke bezmocně válel na zemi, málem konečně udeřil. Tentokrát zakončoval Van Wolfswinkel po další akci po pravé straně a centru Snodgrasse, vymezený prostor však netrefil. A vše se nakonec v kompletně opačný efekt promítlo. Benteke, který měl Villu beze sporu oslabit, nakonec vpustil na trávník Kozáka, jenž ihned zařídil vítěznou trefu.

Český útočník přesně po půlhodině hry předvedl famózní náběh na Weimannovu kolmici, a třebaže záhy hrozivě zahodil samostatný nájezd, díky Agbonlahorovi se ještě dostal k reparátu - a to už si rady věděl. Už tak nefungující zadní linie Norwiche byla navíc brzy rozhozena, jakmile si na trávník ve 36. minutě sedl Bassong a kroutě hlavou ukazoval na pravý hamstring. Canaries šli do kabin zlomeni jako málokdy předtím.

Prosluněné Carrow Road hned na vstupu do druhé půle přihlíželo rodícímu se tlaku domácích, který se jako obvykle projevoval zejména po pravé straně, jíž vytrvale větral tandem Martin-Snodgrass. Právě po akci druhého jmenovaného se potom v 59. minutě málem dostalo na vlastence, nebýt perfektní reakce Guzana. A to samé, leč tentokrát bez zásahu Guzana, se vlastně událo také v 80. minutě, kdy si pro změnu Martinův centr skoro srazil do své klece Clark.

Mezitím se Kanárci dosti typicky trápili ve snaze dostávat se do koncovky; a když už později z nadějné pozice zakončoval Van Wolfswinkel, došlo k dalšímu účinnému odklonění balonu ze zamýšlené trasy. Vůbec poslední slovo při odmítání Canaries měl ale přeci jen skvělý Brad Guzan, jenž v 89. minutě k penaltovému zákroku přidal ještě jednu špičkovou reakci na rozpačitý, avšak stále potenciálně gólový pokus Hoopera.