Premier League - preview 5. kola

Kdo by to byl řekl, že ten samý Arsenal takřka přesně před měsícem vypadal být na odpis. Od té doby se stihl podepsat hvězdný Özil, udělaly se tři výhry a triumfálně se podařilo vstoupit také do Ligy mistrů. Arsene Wenger se uprostřed týdne navracel s úsměvem také z pátého výjezdu do své rodné krajiny a nyní jednoznačně touží po co možná nejméně problematické stvrzence proti Stoku...

Potters jsou historicky nepříjemným protivníkem, zvláště pro Arsenal; pod Markem Hughesem se však pomalu, ale jistě transformují k nepoznání. Hra se zdá být atraktivnější, jen je zatím otázkou, zda má na to být také účelnější/efektivnější. I to by ovšem mohla být pravda, hoši z Britannia Stadium koneckonců odstartovali velmi dobře. Mimo výhry nad Crystal Palace a cenné remízy s ManCity vyválčili také poněkud nezvyklý skalp ve venkovním prostředí, konkrétně na Boleyn Ground. Arsenal nicméně má být jinačí prověrkou; ve všech soutěžích už šestkrát neklopýtl, přičemž se Stokem na vlastním hřišti naposledy padl roku 1981.

Co zejména bere dech v otázce Gunners, je jejich venkovní forma - o tom nemůže být sporu. Deset po sobě jdoucích vítězství v rámci všech soutěží, to se jen tak nevidí. Zároveň Kanonýři už devětkrát v řadě v lize nevyšli střelecky naprázdno; také tahle šňůra nemá v britské nejvyšší soutěži momentálně obdoby. A Ramseyho či Giroudova forma, to jsou pak kapitoly samy pro sebe. Jinými slovy se zdá, že jsou Gunners odhodláni vyslat konečně konkrétní signál, že jsou připraveni se řádně porvat o titul. Jenže podobné prognózy byly v jejich případě už tolikrát liché, že je třeba být při jejich vyslovování ostražitými.

Tím spíš, když se kádr Arsenalu stále zdá být jaksi křehký, zatímco sám není zraněními nedotčený. Arteta se už sice vrátil do plného tréninku a jeho nedělní start je přinejhorším nejistý, ovšem Rosický (zřejmě bude pauzírovat až měsíc nakonec), Cazorla, Sanogo, Diaby, Oxlade-Chamberlain a Podolski - to je stále "slušný" zástup marodů.

Marko Arnautović zaujal svým 20minutovým cameem proti ManCity a nyní možná bude usilovat o místo v zahajovací jedenáctce, což teoreticky může platit také pro zapomenutého Irelanda. To samé se naopak rozhodně nedá říct o zraněném trojlístku Muniesa-Whelan-Ness.

Velmi pozvolné buzení z letního spánku měla velšská Swansea. Po výborné loňské sezoně vstoupila do té letošní unaveným způsobem a z šesti úvodních klání v Premier League a Evropské lize slavila vítězství jen dvakrát. Přesto slavila postup do základních skupin druhé nejprestižnější evropské soutěže a vše se v dobré obrátilo.

Hned první zářijový den vyplenili svěřenci Michaela Laudrupa Hawthorns, kde letos zoufalý West Brom stále čeká na vítězství. Po repre pauze přišla cenná remíza z domácího duelu s vedoucím Liverpoolem a třešničkou na dortu jest čtvrteční mač ve Valencii. Swansea tradiční španělský klub nešetřila a z Mestally si odvezla fantastickou výhru 3:0.

To u nováčka soutěže Crystal Palace se k žádnému náhlému "wake upu" nedošlo. V součtu se zpackaným zápasem v ligovém poháru mají Londýňané na kontě čtyři porážky z pěti soutěžních klání, což není cesta, kterou se Eagles chtěli vydat.

Jediným úspěchem v dosavadní sezoně zůstává výhra 3:1 nad Sunderlandem na domácí půdě. Po mezinárodní přestávce ovšem přišel další těžký zápas, na Old Trafford Palace příliš šancí neměli. Nepovedený výkon navíc korunovali úvodní obdrženou brankou, které předcházela zbytečná ztráta před vlastním vápnem.

Nováčkovi nenahrává ani historie. Příliš mnoho zápasů spolu týmy zatím neodehrály; přestože jsou od roku 1920 oba členy Football League, půjde teprve o sedmnáctý vzájemný střet. Poslední tři pak vyhrála Swansea a dva z nich byly v Selhurst Parku.

Na stadionu se v neděli neukáže záložník domácích Dikgacoi, který je po minulém kole suspendován. Z marodky naopak povstali Jerome Thomas a Jonathan Parr. Swansea pak postrádá Pabla Hernandéze, otazník pak visí nad kapitánem Ashleym Williamsem, který pro zranění kotníku nehrál ve Valencii.

V nejvyšší soutěži se střetli naposledy v lednu 1962. Po více než padesáti letech se historie opakuje, Cardiff City se vrátil do Premier League a konečně vyzve Tottenham znovu. Bude tak chtít navázat na remízu z šedesátých let, kterou v tehdejším domácím Ninian Parku vybojovali.

Proti Spurs by nováček soutěže rozhodně remízu bral. Londýňané jsou v laufu, sídlí na třetí příčce s bodovou ztrátou na první Liverpool a formu mají jako hrom. Tři zápasy Evropské ligy + čtyři zápasy Premier League = 6 výher a jediná porážka v derby na hřišti Arsenalu.

Ale ani Cardiff není letos zvyklý prohrávat. S výjimkou úvodního kola v Upton Parku vždy bodovali - porazili Manchester City, vybojovali bod s Evertonem i v Hullu. K tomu navíc postoupili přes Accrington do třetího kola ligového poháru, nálada musí být ve Walesu pohodová.

Vraťme se ale ještě na chvíli do historie. Onen duel ze zimy 1962 není posledním vzájemným mezi oběma týmy. Tottenham totiž v závěru sedmdesátých let brodil své nohy v nižších soutěžích a v rámci tehdejší Division Two narazil i na klub z hlavního velšského města. Před šesti lety navíc dvakrát změřili síly v FA Cupu (0:0 a 4:0 pro Spurs).

Cardiff, který už na svém stadionu neprohrál šestkrát v řadě (a navíc drží domácí "whole time" neporazitelnost i s Tottenhamem), bude postrádat Andrease Corneliuse. Uzdravili se však brankář Marshall i Craig Bellamy. Debutu by se pak mohl dočkat velký nákup z WBA Peter Odemwingie.

Villas-Boas na straně hostí musí počítat s absencí levého obránce Dannym Rosem, jehož start je v ohrožení. To tak může znamenat debut pro Vlada Chirichese ze Steauy Bukurešť, jenž konečně obdržel pracovní povolení. K dispozici jsou po menším šrámu i Dembele s Kaboulem.

Vůbec poprvé od roku 1947 registruje manchesterské derby dva zelenáče na lavičkách. David Moyes zažil několik velkých regionálních bitev, to však v jiném velkém městě severozápadu; Manuel Pellegrini je pak úplným nováčkem na celých Ostrovech. Tak tedy - kdo s koho?

Před 56 lety duel Jocka Thomsona s legendárním Mattem Busbym skončil bez branek. Opakování takové historie si teď ale těžko někdo připouští.

A to mimo jiné proto, že oba rivalové dali na poněkud rozpačitý vstup do nového ročníku perfektně zapomenout alespoň v týdnu na evropských kolbištích, kde své soupeře doslova smetli. Citizens se - jak známo - předvedli v Plzni, když pod taktovkou znovuzrozeného Yayi Tourého během osmi minut nastříleli českému zástupci v Lize mistrů tři branky a bylo vymalováno.

To Leverkusen pro změnu na Old Trafford pocítil diktát jiné velké individuality z průmyslového města - Wayne Rooney se podílel hned na třech brankách svého mužstva a dál pokračuje v zazdívání letních pomluv ohledně přetrvávajících neshod s Davidem Moyesem a možného odchodu.

A bude to právě populární "Wazza", na koho budou upřeny zraky všech přihlížejících se zvláštní pozorností. Však pihovatý forvard při třech předešlých výletech na Etihad Stadium udeřil hned čtyřikrát, což je v rámci tak prestižního duelu jistě pozoruhodná statistika. Zároveň je třeba mít na paměti, že aby se stal střelcem-rekordmanem celé historie manchesterských derby, schází mu vsítit už jen jednou jedinkrát. Momentálně je na stejné úrovni s Joem Hayesem a Francisem Leem, co se všech soutěží týče (10 tref); a s Ericem Cantonou čistě v rámci Premier League (7).

Ohledně ligového tápání obou rozezlených mančaftů to nakonec na druhý pohled není až tak žhavé a nejdůležitějším výstupem je ta samá bodová hladina dodržovaná oběma kohouty. Ti mají po čtyřech kolech na kontě ucházejících sedm bodů a na vedoucí Liverpool tak příliš neztrácejí. United se navíc mohou snadno vymlouvat na dva přetěžké testy s Chelsea a konkurenčními Reds, které jim také připravily ony dvě ztráty.

Naproti tomu City přesvědčilo pouze v jediném z dosavadních ligových vystoupení; trápilo se dokonce i s nováčkem z Hullu, aby následně nepřivezlo plný počet bodů ze Stoke-on-Trent. Je to tedy spíše Manuel Pellegrini, kdo má z dvojice novopečených lodivodů především co dokazovat. Na druhou stranu alespoň defenzíva pod vedením přemýšlivého manažera nikterak neutrpěla. Bleděmodří udrželi nulu ve třech letošních ligových střetnutích (plus teď v Plzni), přičemž od startu loňského ročníku v Premier League neinkasovali v neuvěřitelných 21 utkáních.

Filmovou terminologií by se dalo nadcházející střetnutí v rámci města Manchesteru označit za učiněný "blockbuster". Kasovní trhák, který si pokud možno nebude chtít nechat ujít snad každý fanoušek kopané na této planetě. Ovšem někteří hráči si ho ujít budou muset nechat, to je už teď jasné. Natuty se to týká Phila Jonese a Rafaela, se značnou pravděpodobností pak i Welbecka (všichni ManUtd) a Clichyho (ManCity). Právě včas by se měl do akce zapojit domácí tvůrce hry David Silva, přičemž na druhé straně barikády se zřejmě dá počítat s očekávaným návratem Naniho do základní sestavy.

Jak už bylo zmíněno výše, téma dnešního klání je nad slunce jasné - oba manažery přece spojuje panictví, co se manchesterských derby týče. Nelze už však říci, že totéž platí i obecně o zažívání významné rivality; to spíše naopak. David Moyes tedy sice přichází coby novic po muži, který odkoučoval neuvěřitelných 46 mel mezi oběma městskými rivaly, nicméně pořád může zúročit alespoň své cenné empirie z Glasgow, potažmo Merseyside. A Manuel Pellegrini je na tom obdobně, ačkoliv své relevantní zkušenosti situuje pouze do "latino" části světa.

"River Plate versus Boca Juniors představuje hodně odlišnou rivalitu. V Argentině je to šílené - nejen během těch 90 minut na hřišti, to samé se odehrává po celý týden, celý měsíc. Pokud tam prohrajete, po jeden týden nesmíte vycházet z domu. Musíte se skrývat," snažil se čilský trenér vylíčit, co před deseti lety zažil během roku stráveného na lavičce River Plate. "S United nás čekají důležité zápasy, pokusíme se je porazit, ale domnívám se, že v porovnání s derby v Argentině bude tohle snazší," přemítal dále 60letý harcovník, jenž byl zároveň na straně Realu Madrid účasten dvou El Clásik (obě prohrál a jeho bílý balet ani jednou neskóroval).

Poprvé od odvety semifinále Carling Cupu 2010 dohlédne na manchesterské derby nejznámější anglický sudí Howard Webb. Ten byl v minulosti fanoušky bleděmodrých párkrát obviněn z nadržování červeným. Také do onoho finále ligového poháru nakonec šli Red Devils; a to zásluhou gólu nikoho jiného než Waynea Rooneyho, čerstvého dvoustovkaře mezi střelci United. Zapíše se tedy "Wazza" do historických análů také v neděli?

Na Paula Lamberta na Carrow Road opět nic příjemného nečeká a dá se říct, že se nad ono bučení půjde brýlatému manažerovi povznést zhruba stejně nesnadno jako při poslední příležitosti. Tehdy sem Villa cestovala k utkání 36. kola, přičemž stále neměla ani zdaleka jistou záchranu; teď na Carrow Road vyráží na pozadí přetěžkého losu...

Minule to nicméně Villans zvládli. Celozápasová show a hlavně pozdní trefa Agbonlahora tenkrát birminghamské s předstihem uklidnila a v součtu i de facto zachránila. Dnes ta situace Aston Villy přirozeně není tak zlá, ovšem po domácí prohře s Newcastlem a dvou "povinných" neúspěších s Liverpoolem a Chelsea je minimálně slavný triumf nad Arsenalem dokonale smeten ze stolu. Tohle je realita a uprostřed ní je Lambertově partě chvilka celoanglického uznání docela dobře k ničemu.

Přesto Norwich může svému protějšku alespoň jednu věc závidět: je jím spolehlivý přísun gólů z kopaček Christiana Bentekeho. Ten v tomto kalendářním roce přispěl již 21 přesnými zásahy, což o sobě žádný ze střelců Norwiche nemůže říct ani omylem. Je to sice logické vzhledem k totální obměně ofenzivní vozby oproti loňské sezoně, nicméně tak jako tak...Van Wolfswinkel od prvního kola mlčí, od Elmandera se góly čekat nedají a Hooper může startovat teprve nyní, doteď byl zraněný. Výsledkem jsou potom tři vstřelené branky a podprůměrné čtyři body.

Zmíněný Gary Hooper, bývalý střelec Celtiku, už proti Tottenhamu alespoň byl připraven na lavičce - pro teď by třeba i mohl v základu nahradit Elmandera. Naopak dvojka jmenovců Bennettů je pro zranění kolen dále "nedostupná".

Do stoperské dvojice Aston Villy se patrně znovu vrátí Ciaran Clark, kterému bude konkurovat čerstvě uzdravený Baker. O místo v zahajovací jedenáctce a také kdekoliv jinde se naproti tomu ještě dlouho nepopere Jores Okore. Dánský talent si zpřetrhal kolenní vazy a čeká ho až devítiměsíční pauza.

Everton musí na Upton Park zajíždět ve vyloženě pozitivní náladě. Minulý týden si Toffees při skvělém výkonu smlsli na jednom z favoritů Premier League Chelsea, a to přesto, že nemohl využít velkou posilu právě z londýnského klubu Romelua Lukakua. Dnes se tak očekává jeho debut, jeden z taháků utkání West Hamu United a již zmíněného celku od řeky Mersey.

Kromě první výhry v sezoně pak mohou v Evertonu slavit i další nové možnosti, fit je Arouna Koné a Darron Gibson - jenže ani jeden se patrně do základu nepodívá. Koné právě přes Lukakua (případně Jelaviće), irský středopolař přes dobře fungující trojlístek Barkley, Barry, Osman. V zákulisí navíc na šanci číhá ještě McCarthy.

Manažer West Hamu Sam Allardyce má zase opačné starosti. Po povedeném startu ligové sezony přišel útlum, domácí porážka se Stoke City a posledně remíza v Southamptonu (leč ta se dá považovat ještě za úspěch). Také mu stále schází ofenzivní esa Carroll, Petrić, Downing a Cole. Na křídle tak nejspíš nastoupí znovu "ďábel" Morrison, na hrotu pak Maiga.

Tím však útrapy nekončí, nezahrají si ani McCartney s Diarrou, které shodně trápí bolavé koleno. Roberto Martinez naproti tomu řeší jen problém Stevena Pienaara - zranění stehna mu dává údajně 50% šanci.

Za zmínku rozhodně stojí, že proti sobě nastoupí celky s jedněmi nejlepších obran v Premier League. West Ham inkasoval ve čtyřech kláních jen jednou jedinkrát (spolu s Tottenhamem nejlepší), Everton dostal jen o branku více - oba týmy tak hned v 75 % duelů udržely čisté konto. Konto Hammers zatížili jediní Stoke, Everton dvakrát obdržel branku v Norwichi.

V Upton Parku můžeme očekávat atraktivní špíl, jen dvakrát z posledních osmi klání padly méně než tři branky. Naposledy na hřišti Kladivářů navíc padly dvě červené karty. Úspěšnějším týmem je ale rozhodně Everton - z minulých jedenácti duelů ve všech soutěžích zvládli sedmkrát vyhrát, zbylá čtyři utkání skončila nerozhodně.

Být po čtyřech kolech na posledních dvou místech, to může značit permanentní cejch, jehož se už jen těžko zbavujete (viz loni Reading a QPR), nebo pouze dočasnou krizi. West Bromwich se Sunderlandem si potom s ohledem na své statusy první variantu budou připouštět jen těžko; a na jejím nevyplnění budou chtít zapracovat již nyní při vzájemném souboji.

Týká se to zejména Baggies, kteří si během přestupového okna počínali relativně ambiciózně a přitom teprve v minulém kole oslavili svůj premiérový gól v tomto ročníku. A to ještě za pět minut dvanáct, respektive za pár sekund konec, neboť McAuley zachraňoval alespoň remízu na Fulhamu teprve ve druhé minutě nastavené. Bez tohoto stoperova úderu by se nyní Albion krčil přesně na úrovni Sunderlandu, jenž svůj jediný korálek vyválčil ve druhém kole na půdě Southamptonu. Takhle mají oba kluby společné jen jedno: osmizápasovou ligovou šňůru bez výhry.

A částečně také Stephanea Sessegnona, který o deadlinu vyměnil zrovna Mackems za Throstles a spolu se Sinclairem, Vydrou či Amalfitanem (jakožto dalšími letními akvizicemi) vyjadřuje nemalé ambice loni osmého týmu tabulky. West Bromwich jednoduše musí jít nahoru - a právě výše jmenované posily toho mají být strůjci. Zároveň je ale potřeba zabrat co nejdříve, jelikož na Baggies záhy krátce po sobě čekají složité výjezdy na Old Trafford, Anfield a Britannia Stadium (plus návštěva Arsenalu). A pokud se o nich i po tomto úseku budeme bavit jako o součásti sestupující trojky, osobně bych se nedivil, kdyby se nezkušený manažer Clarke pakoval.

Paolo Di Canio má momentálně - i po přivedení dvou Italů Boriniho a Dosseny na hostování - k dispozici kádr, který není zcela viditelně rozdělen na základ a lavičku; a který nebudí dvakrát velký respekt. Přesto jsou zprávy o stoprocentní způsobilosti dua O’Shea (trest) - Giaccherini (zranění) velkou vzpruhou, protože právě na těchto dvou mužích Black Cats jistě budou chtít stavět. Poprvé v sezoně by se na trávníku mohl mihnout také uzdravený Cattermole, Brown si ještě počká.

Stephane Sessegnon je již normálně připraven postavit se svému bývalému zaměstnavateli poté, co v týdnu obdržel pracovní povolení. Útočníci Long s Vydrou se zatím perou s otazníky; prvně jmenovaný dál zlehka laboruje s kolenem, jeho český kolega se zadním stehenním svalem.

V Newcastlu při sobotním odpoledni komorní atmosféra jistě nebude panovat. Jednak Straky minule konečně podaly výkon, na který jejich fanoušci mohli být hrdí (a budou se tedy těšit na opakování); jednak se dá očekávat soukromý kotel pro dva "zrádce" z řad Hull City.

Tím prvním na ráně bude jistě manažer Steve Bruce; odmalička příznivec Newcastlu, přesto dlouholetý lodivod nenáviděného Sunderlandu. V jeho čele Bruce dle svých slov prožil "nejhorších 48 hodin své kariéry", když se roku 2010 po celé dva dny vzpamatovával z debaklu 1:5 utrženého zrovna v derby s Magpies. Tentokrát už hráčská ikona ManUtd podobné okamžiky prožije jen těžko, nicméně podobné prohře by se jistě ráda vyvarovala. Venku zatím letos nováček čelil akorát soupeřům z elitních řad (Chelsea a ManCity), přičemž jejich konto nezatížil ani jednou brankou. Teď je načase začít onu bilanci pomalu napravovat.

Zajímavý příběh by mohl na St. James Parku teoreticky psát rovněž útočník Hullu Danny Graham. Ten sice odmala fandil Newcastlu, pak se ale jednoho dne upsal konkurenčnímu Sunderlandu a dokonce mu hned pomohl Straky v derby zválcovat poměrem 3:0. Teď tedy Graham dělá svému kormidelníkovi společnost v nemilosti fandů Magpies a sám má zvláštní motivaci je ještě víc nahněvat. Už od měsíce ledna totiž čeká na soutěžní trefu, a pokud by ani Tima Krula v brance NUFC nepokořil, šlo by již o 22. po sobě jdoucí zápas na suchu.

Newcastle stíhá vůbec první hattrick ligových výher od šestizápasové šňůry v rámci měsíců března a dubna roku 2012; a proti Hullu tak bude rozhodně činit bez smolaře Stevena Taylora, který si v tréninku poranil zadní stehenní sval, Sholy Ameobiho (ten přišel k úrazu pro změnu při repre pauze) a také Jonáse, jenž trpí se stejným problémem jako prvně jmenovaný spoluhráč.

Na druhé straně barikády se budou muset zhruba dva měsíce obejít bez služeb kapitána Roberta Korena, jenž si zlomil kůstku v pravé noze. Figueroa byl dále z rodinných důvodů propuštěn do rodného Hondurasu, takže si zřejmě svůj první letošní start v základu odbude Liam Rosenior. Na hrotu může Grahamovi teoreticky konkurovat Yannick Sagbo, kterému vypršel karetní trest.

"You will never walk alone!" Po letech šeda a chladu se do Liverpoolu vrací fotbal, který jedno z hlavních fotbalových světových měst bezpochyby zaslouží. Reds konečně dostáli své historické pověsti a díky vhodnému posílení kádru sídlí na vysněné špičce celé Premier League.

Jedinou ztrátou pro svěřence Brendana Rodgerse je vůbec poslední střet se Swansea, který skončil nerozhodně 2:2. Jinak Liverpool zneškodnil obhájce Manchester United, zvítězil i s houževnatým Stoke City a na hřišti Aston Villy - ta navíc právě těžila z euforické výhry z Emirates Stadium.

To všechno v součtu znamená deset bodů, těsný náskok na druhý Arsenal a mimo jiné i dvanáct ligových klání bez porážky pro hrdý klub od řeky Mersey. K nadšení navíc nahrává i fakt, že další vítězství Reds bude jubilejní čtyřsté v Premier League.

Southampton naopak příliš nedostává svému titulu černého koně, k čemuž ho silný a sympatický kádr jistě předurčuje. Přesto zvládli Saints vyhrát jen jeden zápas - hned ten první na Hawthorns. Jinak jsou to s výjimkou kanonády v ligovém poháru v Barnsley velká zklamání. Prohra v Norwichi a dvě domácí remízy s West Hamem a Sunderlandem.

Tým okolo Rickieho Lamberta má rozhodně navíc, na Anfieldu ovšem s bodovým ziskem příliš počítat nezáhodno. Favorita upřednostňuje také fakt, že posledních pět duelů vyhrál vždy domácí celek. Naposledy zvítězil Southampton na památném stadionu v prosinci 2003.

Další podobné senzaci bude chtít zabránit i Daniel Agger, který se po pauze se Swansea vrací do hry. Několik týdnů si naopak nekopne Philippe Coutinho, jenž po důrazném střetu s Ashleym Williamsem utrpěl vážné zranění ramene. O to větší radost mají v Liverpoolu z hostování Victora Mosese, jenž už při debutu ve Swansea skóroval. Absentuje dále i Glen Johnson.

Southampton se těší i na Luka Shawa, který musel kvůli zdravotním potížím střídat minulý týden v remízovém klání s West Hamem. Jeho kolegu z obrany Dannyho Foxe pak trápí bolaví kotník a visí nad ním pomyslný otazník. Mimo je Tadanari Lee.

Chelsea nevstoupila do nové sezony příliš dobře. Ba naopak. Po slušném ligovém úvodu nešťastně ztratila vítězství v Superpoháru s Bayernem, po repre pauze podlehla v Premier League Evertonu a nakonec nestačila ani na Basilej v rámci Ligy mistrů. Obzvláště středeční selhání vhání do duší fanoušků Blues četné starosti.

José Mourinho po řadě nesympatických kroků, v čele se zbytečnými nákupy v závěru srpna a hostováním pro oblíbence Romela Lukakua, ztratil bodíky k dobru i špatnými výsledky. Duel s Fulhamem je pro portugalského "Special One" důležitou zkouškou síly celé Chelsea.

Kór když shodou okolností může po sobotě sídlit dokonce i za Cottagers. V případě dvougólové porážky by méně slavný západolondýnský celek přeskočil Blues díky většímu počtu vstřelených branek. Jistě, tato varianta je velmi nepravděpodobná, ale zkušenost s Basilejí, nebo třeba ostuda se Sunderlandem zpřed tří let (0:3) nevylučují vůbec nic. Zvlášť při současném rozpoložení Abramovičova klubu.

Fulham je tedy jen tři body za svým soupeřem. Své postavení si zajistil už v prvním kole v již zmíněném Sunderlandu, kde zvítězil 1:0. Další body získal až před týdnem doma s West Bromwich Albionem po remíze 1:1. Dva body přitom Chalupáři ztratili až v nastaveném čase.

Na Chelsea v posledních letech umí. S výjimkou dubnové domácí prohry 0:3 hned pětkrát za sebou v základní hrací (Premier League a ligový pohár) době uhrál s vítězem Evropské ligy remízu. V posledních 34 zápasech však vyhrál jen jedinkrát - v březnu 2006 na Craven Cottage.

Nově složená a fungující útočná dvojice Berbatov - Bent dost možná ztratí polovinu síly. Bulharský snajpr má problém se zadním stehenním svalem a jeho start je v ohrožení. Mimo hru je Hughes, Briggs i Stekelenburg, doplní je patrně i Bryan Ruiz, jehož kotník mu účast v derby neumožní.

Chelsea již tradičně žádná zranění nemá, s výjimkou českého obránce Tomáše Kalase. Po pauze v Lize mistrů očekáváme návrat kapitána Johna Terryho do základní sestavy, pravděpodobný je i start Ramirese, který proti Basileji nenastoupil kvůli karetnímu trestu.