Premier League - souhrn 18. kola

Góly: 3. Fernando Torres, 29. David Luiz, 34. Branislav Ivanović, 59. Frank Lampard, 75. Ramires, 79. Oscar (pen.), 83. Eden Hazard, 90+1. Ramires

Vzpomínka na březen 2010. Tehdy Chelsea zásluhou čtyř gólů fenomenálního Lamparda zničila Aston Villu 7:1. Dnes soupeře z Birminghamu zesměšnila ještě více. Svěřenci Paula Lamberta domácím absolutně nestačili a brankář Guzan jen vybíral míče ze sítě. Sedm různých střelců se postaralo o letošní rekordní výsledek 8:0. A to ještě mladíček Piazón neproměnil pokutový kop.

Gólová hitparáda započala už ve třetí minutě. Cesar Azpilicueta přesným centrem našel ve vápně hlavu Fernanda Torrese a španělský forvard parádním způsobem otevřel skóre - 1:0. Pro Torrese už sedmý gól v posledních šesti utkáních ve všech soutěžích. Pak si střelci v modrém dali na chvíli padla a opět to začalo zhruba po půlhodině hry.

Hazard byl před vápnem faulován a David Luiz z přímého kopu překrásně zvýšil už na 2:0. Pět minut na to se skóre znovu změnilo. Rohový kop akrobaticky zpracoval Gary Cahill, vypálil a jeho střelu Guzan vyrazil přímo k Ivanovićovi. Srbský bek neváhal a obratem mu míč vrátil za jeho záda - 3:0.

Druhá polovina utkání byla na branky ještě zajímavější. Deset minut po přestávce se podruhé v utkání prosadil nadvakrát Torres, ale pro ofsajd jeho gól uznán nebyl. Za pár minut po chybě v rozehrávce mohl zvýšit Moses, ale Guzan perfektně jeho střelu vyrazil. Na 4:0 tak zvýšil až Frank Lampard, po Matově vysoké přihrávce zpracoval míč na prsa a halfvolejem z více než 25 metrů uklidil balón dokonale k tyči. Osladil si tak svůj pětistý zápas v Premier League.

Benítezovi vyšla i všechna střídání. Veskrze brazilské rošády směrem na hřiště (přišli postupně Ramires, Oscar a Lucas Piazón) se gólově nebo asistencí prosadily. V tu chvíli měl za sebou jediný těžký zákrok i Petr Čech, když fantasticky vyrazil na břevno nebezpečnou střelu Matthewa Lowtona.

A pak už začala úřadovat brazilská esa. Čtvrt hodiny před koncem přihrál Piazón Ramiresovi a ten střelou zpoza vápna zaokrouhlil stav na 5:0. Hned za čtyři minuty opět mladičký Piazón posunul míč, tentokrát Oscarovi, který se svalil ve vápně. Nařízenou penaltu pak sám postižený proměnil a zvýšil už na 6:0.

Shodně za další čtyři minutky předvedl parádní individuální akci Eden Hazard, když si narazil s Oscarem a poté si ve vápně pohrál s několika soupeři. Poslední kličku následovala nechytatelná křižná dělovka a bylo to 7:0. Osmý gól mohl přidat z penalty Piazón, který byl sám faulován, jenže dobře kopnutý pokus parádně vyrazil Guzan. Krátce nato už se ale brankář Villans nevyznamenal. Oscar posunul míč Ramiresovi, jenž z první vypálil a nachytal Guzana v nedbalkách, když neobratně jednou rukou nevyškrábl míč z brány - 8:0.

Góly: 29. Michu - 16. Patrice Evra

Smíšené pocity budou mít po dnešku fotbalisté i fanoušci Manchesteru United. O Vánocích sice vévodí Premier League s náskokem čtyř bodů, ovšem tahle ztráta je přesto chtě nechtě musí hlodat. Dvakrát nastřelené břevno, neudržené vedení, nevyslyšené volání po penaltě...

Swans patrně vstoupili na trávník s tím, že mají v zádech dvě porážky a s tím si na MU mohou vyskakovat jen sotva. Labutě takto vypadaly zakřiknutě, dopředu se prakticky neodvážily a nechaly na sebe masochisticky pořádat jeden nájezd za druhým. Tyto útoky možná zdánlivě neznaly konce, nicméně na důležitosti začaly nabírat teprve s počátkem druhé čtvrthodiny. Hned na jejím rozjezdu Vorma přivítali zpět v bráně Rooney s Youngem (po báječné kolmici Carricka), aby se z rohu hlavou prosadil nevzrostlý Evra.

První změna skóre tempo hry poněkud uklidnila, United upokojila - a následně ztrestala. Nejprve ještě De Guzmánovu potenciální radost zamítl hvizd sudího Olivera pro správně odhalené Michuovo hokejové bránění ve hře; jenže v 31. minutě už bylo vskutku vyrovnáno. Swans na hraně velkého vápna předvedli ukázkové "one-two" (kombinace takříkajíc z jedné), kterým se dostali dovnitř pokutového území, a tam Michu pohotově dorážel De Geou zneškodněný De Guzmánův projektil.

Od té doby jsme přihlíželi totálně odlišnému Swansea, jež bylo sebevědomé na balonu (v příštích deseti minutách ho drželo na kopačkách 60 % času), mnohem lépe se pohybovalo a ManUtd v neposlední řadě vůbec k ničemu nepouštělo. V závěrečných pasážích poločasu totiž vše manchesterské rozjížděl a vedl Rooney, ten však od vyrovnávacího gólu nebyl ve své kůži; jako ostatně málokdo z hostů. Proto ve slušné pozici trefil přímo Vorma.

Druhé dějství otevřela vskutku zběsilá hra nahoru-dolů. De Gea se sice činil proti Agustienovi a Routledgeovi, nicméně byli to hlavně domácí, kdo pozoruhodně rozevřeli obranu. Přitom měli jediné štěstí, že United protiútoky soustavně řešili prachbídně - zejména Rooney vynikal v neschopnosti najít včas správné řešení. A když už jednou pěkně rozdal do strany pro Younga, jeho spoluhráč příliš dlouho váhal, aby si nechal svou střelu zablokovat.

Takhle se ale samozřejmě nedalo hrát napořád: Swans po chvíli začali bránit hodně hluboko a dvakrát pozorněji. Konkrétně zhruba od nějaké 60. minuty, kdy už byl na place také Mexičan Chicharito. První šanci od té doby ale neměl na svědomí čerstvý útočník, nýbrž ti okoukaní a prozatím jaksi nefunkční - Rooney s Van Persiem. Prvně jmenovaný zleva centroval a nizozemský kanonýr ve výskoku neskutečně posunul mičudu na břevno. Úvodní pokus o vyrovnání Michuovy 13gólové vizitky se nezdařil.

Na druhý pokus došlo brzy poté, ten však zablokoval Williams; shodou okolností tedy ta samá osoba, s níž se před chvílí Nizozemec dostal do vášnivého křížku. A činili se i jiní, třeba hned na onu šanci Persieho navázal Young a dočkal se dalšího bloku - tentokrát Daviesovou paží.

Kromě toho se například po Van Persieho rohu k hlavičce snadno prosadil Carrick, aby záhy pozoroval, kterak balon opětovně končí na břevně; a zoufalství budila rovněž závěrečná pasáž s kompletní absencí pořádné šance.

Góly: 8. Martin Škrtel, 36. Steven Gerrard, 51. Stewart Downing, 90+2. Luis Suárez

Velmi pohodový podvečer prožil na vlastním stánku Liverpool. Fulham mu sem totiž nepřijel dělat sebemenší problémy, a tak po jasné výhře v poměru 4:0 skáče Rodgersova parta na osmou příčku před Stoke i Norwich. Od pohárů ji aktuálně dělí pět bodů - to ovšem jak od Evropské ligy, tak od milionářské Champions League.

Hangelandova ostudná poziční hra a fantasticky kontrolovaná rána Slováka Škrtela - právě tyhle věci navazující na jednu z prvních standardek zápasu nadefinovaly start i další průběh posledního sobotního duelu Premier League. Od té doby Fulham fungoval notně neuspořádaně, zejména zadní linie vůbec nespolupracovala a do toho se s menšími zdravotními trablemi potýkal pravý bek Riether.

Reds byli naopak velmi klidní, takže se jen uvolněně mohli zasmát skutečnosti, že druhý stoper už "střeleckou" neměl ani v nejmenším. Před Aggerem se totiž ve 25. minutě po přihrávce Suáreze rozevírala zcela prázdná klec a on stejně ve skluzu přestřelil.

Nicméně to domácím vskutku nevadilo. I před mlčenlivým publikem Anfieldu soupeře drtili především skrze pravou stranu a tandem Johnson-Downing. Zrovna ten ve 35. minutě zařídil další změnu skóre. Johnson tehdy na hraně šestnáctky předal míč Downingovi, který geniálně zpozoroval a jaksi zmaterializoval Gerrardův náběh z hloubi pole. Kolmicí mezi několika hráči vyzval svého kapitána k upevnění náskoku.

Poziční hra kompletní zadní čtyřky Fulhamu dnes byla doslova strašidelná, což mohl ještě do přestávky demonstrovat také Suso. Prostoru na levém rohu velkého vápna (z jeho pohledu) ovšem využil pouze k nepřesné křižné ráně. Potažmo rovněž Suárez mohl s trochou štěstí vytěžit více z ideálně načasovaného sběhu za obranu - nakonec Schwarzera jen poškádlil z nulového úhlu. Do kabin se tak šlo za stavu 2:0.

Jedním z mála negativ tohoto večera musí být z pohledu LFC výkon Luise Suáreze. Uruguayský forvard vypadal být poněkud zabrzděný, což jedině demonstroval krátce po restartu, když ztečovaný Downingův centr na zadní tyči nepochopitelně nezvládl vmanipulovat do sítě. Ovšem sám pravý křídelník si spravil chuť zcela sám svou individuální akcí z 52. minuty. To hravě vtrhl na osu hřiště a odtamtud nachytal Schwarzera na přední tyči; v jediném utkání si tak připsal svou první ligovou asistenci i branku v dresu Liverpoolu.

A samotný Suárez se ne a ne nějakým způsobem přičinit o demolici odevzdaného soupeře. V příštích okamžicích vyzýval Shelveyho, tomu však příliš dlouho trvalo zpracování balonu, až byl jeho projektil nutně odkloněn mimo prostor tří tyčí. Postupem času navíc domácí začínali čím dál víc kazit, v hustém dešti jim přihrávky létaly sem a tam, takže nebylo takovým překvapením, že se za těch bezmála 40 minut událo pramálo věcí.

Každopádně Gerrard měl následkem další standardky překonat Schwarzera v 79. minutě, kdežto Suárez vzápětí ze svého krkolomného průniku vytěžil vše, co se dalo. V závěru to vypadalo, že se spíš ještě Cottagers postarají o korekci výsledku prostřednictvím Rodallegova projektilu z přímého kopu, který přišpendlil Reinovy rukavice na levou tyč; místo toho se ale díky dokonalé práci Enriqueho dočkal i smutný hrdina duelu, Luis Suárez. Tentokrát už nemohl odkrytou branku minout.

Góly: -

Ani jeden gól nepadl na White Hart Lane. Tottenham hostil Stoke City a v souboji dvou celků se skvělými výsledky z posledních týdnů se dělily body. V utkání byla k vidění jediná gólová šance a to až v nastaveném čase, Potters tak poosmé v řadě neprohráli. Tottenham naproti tomu odmítl šanci dostat se na třetí pozici.

Stoke City byl prakticky celý zápas horším týmem a do nebezpečných pozic se dostal jen v úvodních minutách. Už v té první mohl využít minely Walkera Kenwyne Jones, ale po zachycení přihrávky střílel zpoza vápna vedle. Stejný hráč pak po vybídnutí jednoho ze spoluhráčů pálil na Llorise z boku a jen lehký dotek Francouze v bráně Spurs dostal míč mimo tři tyče.

Tottenham začal se svou opravdovou snahou až po půlhodině hry, první střelu na bránu vypálil Jan Vertoghen, ale Begovićovi problém nenadělala. Krátce na to vedl rychlý útok domácích Bale, centrem našel v šestnáctce hlavu Adebayora a ten přestřelil. Krátce před přestávkou ještě pálil zpoza vápna Dembelé nad a Defoe těsně vedle.

Ve druhé půli se už Stoke nedostal do příležitosti vůbec. Dějství v režii domácích načal průnikem Lennon, který odcentroval na zadní tyč, kde Bale hlavičkoval nad. Chvíli nato Lennon přihrál Defoovi, ale ani on střelou z 18 metrů netrefil prostor brány. Deset minutě před koncem zkoušel štěstí z dálky zase Dembelé a nadělal tečovanou střelou Begovićovi problémy.

Walker za tři minuty ale z dobrých pětatřiceti metrů pálil naopak hodně mimo. Jedinou opravdovou gólovou šanci měl střídající Gylfi Sigurdsson. Po Sandrově centru do pokutového území hlavičkoval Islanďan skvěle k zemi, ale Asmir Begović skvělým zákrokem podržel svůj tým a pátým čistým kontem v osmi duelech mu zajistil bod za remízu 0:0.

Góly: 43. Zoltán Gera, 82. Romelu Lukaku - 23. Robert Snodgrass

Každá pohádka jednou končí, ta kanárčí alespoň na pěkně kulatém čísle deset. Právě tolik zápasů v řadě Norwich neprohrál, drozdí "rival z říše ptactva" už byl ale nad jeho síly. West Brom otočil vývoj zápasu i díky pořádné kuráži svého manažera.

S vědomím, že jen Barcelona je na tom aktuálně ze všech elitních evropských soutěží lépe, nastoupili kanárci proti WBA s velkou jistotou. Kombinovali v poklidu, ochotně, chvílemi si i dokonale přivlastňovali cizí kolbiště. Tak jako tak nicméně první konkrétní šanci registrujeme až po 20 minutách a na opačném konci hrací plochy - Lukaku získal menší náskok na obránce, aby Bunna nízkou střelou donutil jít poprvé na zem.

Další slovo už ale konečně měli hosté - a hned velmi konkrétní slovo. Ben Foster po sedmizápasové pauze vskutku nepřekypoval herní pohodou. Brzy po úvodním hvizdu jej pod nepříjemný tlak dostal Pilkington a ještě hůře bylo Fosterovi ve 23. minutě. Tehdy byl ve své levé šibenici včas, přesto nedokázal vytěsnit chvályhodný Snodgrassův projektil. Letní posila se takto trefila z přímého kopu již potřetí ve třech po sobě jdoucích venkovních vystoupeních.

Ve zbytku úvodní části si Albion žádal více balonů, ovšem jedinou stálou hrozbu byl schopen představovat vysoký a silný Lukaku - jinudy to zkrátka nešlo. Navíc také Belgičan se stával čím dál víc odřezaným prvkem, Norwich totiž v defenzívě vůbec nepolevoval a stále perfektně vykrýval prostory. Vyrovnání tedy muselo přijít zčistajasna, podivnou cestou. Po rohu ze 44. minuty se míč odrazem zázračně dotkl břevna a Gera potom předhonil Lukakua ve snaze doklepnout balon do sítě.

I přes kopec smůly v koncovce prvního poločasu - což je vždy dvakrát tak nepříjemné - nicméně Canaries pozitivně vstoupili také do dalšího dějství. Do své klasické dirigentské úlohy se konečně naplno položil Tettey, který brzy vyslal dopředu Morisona (který se bohužel zapomněl odbrzdit, takže jej McAuley stihl zablokovat) a pak pěkně prostrčil míč na Snodgrasse, jenž centroval pro hlavu Turnera. Hostující stoper si měl vést rozhodně lépe.

WBA v tu chvíli vypadalo být způsobilé hrozit tak maximálně ze standardních situací, a proto se Clarke rozhodl ještě podpořit své poločasové střídání (útočník Fortuné za záložníka Dorranse) a vsadit rovnou na čtyři čistokrevné forvardy. Vedle sebe tedy seřadil Odemwingieho, Lukakua, Fortuného a Longa, což mělo indikovat zuřivou jízdu za třemi body, které West Brom už čtyři kola marně nahání.

A skutečně, Baggies začali svého soka mačkat leckdy až neuvěřitelným způsobem. A i když se na rozhodující trefu přeci jen docela nadřeli a načekali, v 82. minutě opravdu přišla. Popov centroval z velké hloubky, což ale vůbec nevadilo Lukakuovi, který ve vzduchu hravě předčil sotva účastného Garrida a poslal WBA do vedení. Toho se už drozdi nevzdali, jakkoliv Martin i Johnson se svými hlavičkami nebyli úplně vzdáleni úspěchu.

Góly: 14. Carlton Cole - 64. Victor Anichebe, 73. Steven Pienaar

Dvě kontroverzní červené karty, každá na jedné straně, plus patrně nesprávně neuznaná branka Leona Osmana - mizerný výkon arbitra Anthonyho Taylora bohužel docela dobře zastiňuje jinak celkem pohledné utkání na Boleyn Ground, které Evertonu přineslo třetí venkovní vítězství v sezoně a West Hamu čtvrtou prohru v šesti kolech.

Toffees na Upton Parku odstartoval v pozitivním duchu, mimo jiné zajímavou hlavičkou Distina, a velmi brzy měl také slavit gól. Ve 12. minutě totiž po rohu skórující Osman dojel na jakousi pofidérní strkanici mezi Anichebem a Jaaskelainenem, kterou po poradě s asistentem sudí Taylor označil za překážku v uznání branky. Karamelky si tedy musely počkat další bezmála hodinu, zatímco Hammers udeřili prakticky z "protiútoku". Hned ve 14. minutě Cole přebral přihrávku od Matta Taylora, prohnal se kolem váhajícího Heitingy a překonal Howarda. Ach ti Taylorové, museli si v tu chvíli říkat fanoušci Evertonu...

A naříkat si mohli i na další věci. Třeba na Jelavićovu neschopnost nenacházet se v pravých okamžicích v postavení mimo hru nebo na Anichebeho (očekávanou) nezpůsobilost nahradit vliv suspendovaného Fellainiho. Osman s Pienaarem takto sice mohli předvádět pár zajímavých kousků, žádný z nich však nebyl dotažen do konce. To se koneckonců rozumí, když Jelavić ve 49. minutě selhal jen kousek za malým vápnem.

V těchto okamžicích se už nicméně Toffees začínali dostávat do zápasu, což se na ukazatel skóre promítlo hned vzápětí. Anichebe suverénně zužitkoval Pienaarův centr v 64. minutě a West Hamu se vše začínalo sypat. Hned nato Cole jemně zasáhl Bainesův hrudník a uviděl přísnou červenou kartu, což okamžitě potrestal Osman svým parádním výletem skrz dva protivníky. Následná trajektorie balonu (Matt Taylor-Jaaskelainen-Pienaar) se už sice neobešla bez náhodných odrazů, ovšem to hostující sektor nijak nevzrušovalo.

Což ale nešlo říct o dalším rozhodnutí Anthonyho Taylora. Necitlivý sudí v závěru zápasu vyloučil Gibsona za zákrok na Noblea, který byl zřejmě ještě méně nebezpečný než ten předešlý červený z dílny Colea. Lze tedy očekávat oboustrannou dohru u disciplinárky, kde se jistě oba týmy v blízkých dnech odvolají...

Góly: 42. Steven Fletcher

Zpátky do minulosti? V samotném úvodu sezony byl Sunderland životně závislý na gólové produkci Stevena Fletchera a mnohdy mu stačil i jen jeho jediný zásah k plnohodnotnému bodovému zisku. A přesně tak se dělo i dnes na St. Mary’s. Někdejší útočník Wolverhamptonu se trefil již poosmé v tomto ročníku...

Soton přitom utkání načal na výši, v poslední době se mu koneckonců dařilo i celkem pravidelně sbírat body. Yoshida s kapitánem Fontem tedy neustále chytali Fletchera do svých pastí a Ramirez dával svou činností uprostřed pole docela dobře zapomenout na zraněného Lallanu. Na druhou stranu přes všechna tato pozitiva Saints pořád ne a ne proniknout do blízkosti soupeřovy svatyně (Ramirez z dálky Mignoleta nenachytal a Lambert z přímého kopu minul) - což se naproti tomu Sunderlandu jednou podařilo ve 42. minutě; a stačilo mu to.

Tehdy Fletcher šikovně usměrnil do sítě pokaženou Sessegnonovu střelu a dal tak ideálně zapomenout na své nedávné trable se zády, které ho donutily předčasně střídat v zápasech s ManUtd i Norwichem. A zároveň tak Saints odčaroval slibné kouzlo, jímž oplývali před pauzou. Jakmile Mayuka neuspěl s nadějným voláním po penaltě, jako by se fotbalisté Southamptonu dokonce kompletně vytratili ze hřiště. Fletcher či Sessegnon také okamžitě měli rozhodnout po centru Gardnera.

Místo toho se ale Saints ještě jednou nadechli. Po příchodu Stevea De Riddera zajímavě hlavičkoval Fonte a marná nebyla ani příští sólová akce Puncheona. Jenže to samozřejmě nestačilo, a když neklapl ani závěrečný rohový kop s vysunutým brankářem Davisem, museli se domácí smířit s porážkou.

Góly: 81. Shola Ameobi

Sedm zápasů, šest porážek. Taková byla bilance Newcastlu z posledních kol Premier League před utkáním s devatenáctým týmem tabulky Queen’s Park Rangers. Pardew však Redknappa přemohl a způsobil mu první porážku za kormidlem Londýňanů. Postaral se o ni jediným gólem zápasu Shola Ameobi.

První poločas příliš nebezpečných situací nenabídl. Spíš vůbec. Jediné dvě šance měl na svědomí Newcastle a ani z nich, jak se říká, nezapršelo. Do velké gólovky se po pěkné narážečce s Dembou Ba hrnul Papiss Cissé, ale v nejdůležitější okamžik mu ji znemožnil skvělým zákrokem Fabio. V samotném závěru úvodního dějství pak zkoušel štěstí z dálky Santon, ale branku minul.

Druhá polovina utkání již byla zajímavější a dokonce nabídla i první gól. Na začátku zahrozili i hosté, Cissé po samostatné akci střílel z hranice vápna a Krul se musel natahovat k bližší tyči. V pětašedesáté minutě pak vyzkoušel nečekaně přímo z rohu Greenovu pozornost Anita, ale anglický brankář se k tyčce přesunul včas.

Branky se fanoušci na St‘ James Parku dočkali až deset minut před koncem. Davide Santon vyvezl ze své pozice míč až před vápno, kde jej předal Perchovi. Univerzální fotbalista ještě posunul do vápna střídajícímu Sholovi Ameobimu, který vykoupal přibíhajícího obránce a křížnou střelou rozhodl o vítězství Newcastlu 1:0. Marveauxova nebezpečná rána z přímého kopu těsně vedle v závěru utkání už výsledek nezměnila.

Góly: 90+3. Gareth Barry

Když se "daří", tak se "daří". Reading sahal po prvním bodu po šesti prohraných zápasech v řadě, ale gól Garetha Barryho z nastaveného času nakonec všechny tři přiklonil na stranu Manchesteru City. Zasloužená výhra dostala Citizens na dostřel tří bodů od United.

Jasná převaha Manchesteru City se začala projevovat od dvanácté minuty, kdy si Silva narazil s Tévezem, pronikl do vápna a střílel těsně vedle. Tlak Citizens vyplynul v několik nebezpečných střel, z nichž nejvíce potíží nadělala Federicimu Tévezova. Slušnou šanci na úspěch měl i pokus Javiho Garcii, který po teči jednoho z obránců prolétl těsně nad.

Reading bojoval a podařilo se mu tlak domácích otupit, respektive soupeře příliš nepouštěl do vápna. Sám se však k bráně Joe Harta nedostal. Svěřenci Roberta Manciniho už do konce poločasu zahrozili jen prudkou hlavičkou Barryho a krásnou kombinací Silvy s Tévezem, na jejímž konci nedosáhl před brankou na míč Yaya Touré. V závěru ještě střílel Zabaleta a z voleje Nastasić, ale mezili tyče se jejich projektily nevešly.

Ve druhém poločase byl herní obraz podobný, až po hodině hry se začaly dít zajímavé věci. Zabaleta centroval, ale Džeko ani Agüero na jeho pas nedosáhli. Chvíli nato hlavičkoval po Tévezově rohu Džeko těsně nad. Reading se poprvé ke slovu dostal až deset minut před koncem. Nejprve zahrozil po přízemním centru Pogrebnjaka a z následného roku hlavičkoval nebezpečně Pearce.

Utkání příliš fotbalové krásy nenabídlo a závěrečné nastavení bylo pro bojující hosty velmi kruté. Silva i Agüero nejprve hlavičkou bránu Federiciho minuli, jenže ve třetí minutě nastaveného času Silva odcentroval přesně na hlavu Garetha Barryho a anglický středopolař rozpoutal na Etihad Stadium euforii - 1:0.

Góly: 60. Mikel Arteta (pen.)

Jak už to u Arsenalu bývá, po jednom přesvědčivém výkonu nemůže hnedka následovat další. Kompletně drsné vystřízlivění se však dnes také nekonalo - Gunners si skrze Artetovu penaltu dokráčeli pro povinné tři body.

Roberto Martinez je známým experimentátorem, ovšem co vymyslel dneska na Arsenal (pod tlakem zranění tří prvních voleb na stopera), to přesto kdekomu vyrazilo dech. Jamese McCarthyho postavil na libero, takže rozestavení Latics v rozehrávce připomínalo něco jako 2-1-5-2.

Wigan každopádně i v takovém rozpoložení vypadal být dobře připraven a naladěn: brzy podnikl tři nebezpečné výpady po své pravé straně a navíc od prvních vteřin celoplošně napadal. Nicméně byl to jen a pouze Arsenal, kdo v úvodních pasážích doopravdy hrozil. Podolski a především Oxlade-Chamberlain hnedka pokoušeli štěstí.

Domácí se k první příležitosti prodrali až s 24. minutou, jenže o to blíže brance se ocitli. Koné na hraně ofsajdu parádně načasoval náběh na Di Santovu kolmici, jakoby nic pláchl Mertesackerovi a pak před Szczesnym vůbec nezvládl koncovku levou nohou.

To jako by Arsenalem otřáslo a Wigan jedním šmahem definitivně vyhouplo do sedla. Diktát tempa hry byl rázem na pruhovaných, útočení stejně tak - především Gibbsova strana dnes zůstávala nezvykle rozevřená. A když už se navíc služebníci levé lajny konečně rozpohybovali směrem dopředu a Cazorla ve vápně zády k bráně našel Walcotta, přispěchal s perfektním blokem Boyce. První poločas tedy pro fanoušky, hráče i trenéry Arsenalu končil na dosti depresivní vlně.

Ovšem co se poslední zápasy Arsenalu nedařilo, to tentokrát klaplo: zareagovat na veskrze příšerný první poločas zlepšeným projevem po pauze. Takhle Oxlade-Chamberlain napodobil úvod Wiganu a po dvou parádních výletech za obrannou linii soupeře více či méně úspěšně hledal Walcotta. Ten poprvé nezakončoval, podruhé si na něj počíhal Al Habsi.

Pro Gunners to každopádně bylo dobré znamení - Beausejour dozadu příliš nestíhal, a to se potvrdilo také po hodině hry. V tu chvíli si Walcott narazil s Cazorlou, vnikl do šestnáctky a Beausejourovo neopatrné počínání stálo Latics minuty tvrdé práce. Arteta se totiž z penaltového puntíku nemýlil, ománského brankáře poslal na opačnou stranu.

Vzápětí to už od Kanonýrů nebyl žádný soustředěný výkon, spíše návrat k dnešním "kořenům", avšak Latics si nevěděli rady jak tuto laxnost potrestat. Unikající Stam našel za obranou akorát kopačky Mertesackera, předtím Szczesny včas položil na zem pravé koleno proti koncovce cílevědomého Koného. Pak raději chvíli před koncem Wenger stáhl Cazorlu a poslal do hry třetího stopera, aby to už Gunners skutečně ubránili...