Premier League - preview 18. kola

Ať už dnešní klání se Swansea dopadne jakkoliv, hráči Manchesteru United půjdou pod stromeček coby lídři tabulky. Příliš klasické? Ale kdeže. Pod Sirem Alexem Fergusonem Red Devils budou všem přes Vánoce kralovat teprve poosmé - a doteď se jim pouze čtyřikrát povedlo dotáhnout takto rozjetou jízdu do úspěšného konce.

Ale na takové věci United v neděli odpoledne určitě myslet nebudou. Půjde jim jen a pouze o prodloužení pětizápasové série bez ztráty kytičky (obsahuje i 14 starý triumf na Etihad Stadium) a tedy opětovné navýšení náskoku na čele tabulky na šest bodů. Pro to má ManUtd čistě papírově solidní předpoklady. Zaprvé disponuje Rooneym v parádní formě (což dříve vždy bývala klíčová ingredience zdárných výsledků), zadruhé v minulých třech kolech soupeřům nasázelo celkem 10 branek a konečně zatřetí loni ani venku ani doma od Swansea nedostalo jediný gól - a vždy kolbiště opouštělo coby vítěz.

Čerstvý semifinalista Ligového poháru samozřejmě má solidní potenciál Rudé ďábly potrápit, ne-li oškubat; ovšem do vzájemného souboje nejde ve zrovna ideálním rozpoložení. V lize teď totiž utrpěl dvě porážky těsně za sebou, z toho jednu zvláště bolestivou, když doma hned čtyřikrát kapituloval proti Norwichi. Na druhou stranu i oproti loňskému snovému podzimu si letos Swans polepšili o krásných pět bodů, přičemž hochy z Old Trafford uvítají i s uzdravenými oporami Pablem Hernandézem a Michelem Vormem - což je leda povzbudí.

Někdejší valencijský křídelník totiž Swansea pořádně táhl, než si nepříjemně poranil stehenní sval, a zároveň nechyběl tak dlouho, aby nutně musel ztratit svůj předešlý elán. To by ovšem nemuselo platit pro brankářskou jedničku, která marodila celé dva měsíce a pustila před sebe evidentně hladového a spolehlivého Tremmela. Mimo tyto dva návraty se ve Walesu bohužel ještě nepočítá s pravým bekem Rangelem, jehož sužují potíže s lýtkovým svalem.

Před týdnem mu nadšeně v průběhu zápasu aplaudoval celý Old Trafford - srbský stoper a kapitán United Nemanja Vidić se po dlouhé pauze vrátil na trávníky a nyní by se dokonce prvně od měsíce září mohl objevit v základní sestavě. Ke comebacku naproti tomu ještě není způsobilé duo Kagawa-Rafael.

Vskutku nabitý program pokračuje pro Chelsea zdánlivě oddechovým zápasem. Po náročném mistrovství světa klubů v Japonsku (které Blues ani nevyhráli) a demolici Leedsu v rámci Capital One Cupu přichází na řadu domácí měření sil se 14., leč čím dál lepší Aston Villou. Žádná procházka růžovou zahradou by se konat neměla...

Už jen proto, že se vlastně nepotká jeden semifinalista Ligového poháru s někým dalším, nýbrž s druhým účastníkem té samé fáze toho samého poháru. Villans si akorát postup skrz Norwich zajistili o týden dříve, avšak s podobnou grácií (Chelsea vyhrála venku 5:1, AV 4:1). Čistě teoreticky by pak tenhle souboj mohl být menší generálkou na únorové finále ve Wembley, oba celky totiž byly nalosovány na opačné konce pavouka a mohou tedy vyhlížet repete jiného pohárového vrcholu, jehož byly dříve aktéry, a sice finále FA Cupu 2000.

Každopádně zpět na půdu aktuálnější, tedy tu ligovou. Tam si birminghamští v nedávné době vedou o mnoho pozitivněji. Udrželi tři čistá konta v pěti nedávných představeních, během nichž nenašli přemožitele, a minule dokonce zaskočili Liverpool na slavném Anfield Road. Naopak Chelsea ještě zůstává otřesena po odchodu manažera Di Mattea. Posledně sice vyklepla Sunderland, ten však při své formě sotva může být měřítkem - a tak stále vyniká spíše sedmizápasová šňůra bez výhry, která této (prozatím) výjimce bezprostředně předcházela.

Alex McLeish loni na Stamford Bridge uhrál historickou výhru, vůbec první za uplynulou dekádu. Paul Lambert se teď o vhodné navázání patrně bude pokoušet i bez Vlaara s Agbonlahorem - oba potenciální nositelé kapitánské pásky zmeškali výlet do Liverpoolu a teď mají jen minimální šance na včasné uzdravení. V pořádku je nicméně alespoň Ireland.

Gary Cahill s Ramiresem si své hříchy načasovali zcela ideálně: v trestu zůstali jen pro pohárové klání s Leedsem, takže v lize meškat nebudou. Naproti tomu Obi Mikel potřebuje před Vánoci ukrojit ještě onen poslední díl ze svého banu. Ryan Bertrand jinak možná bude zdráv, John Terry určitě ne.

Arsenal má zase jednou dobře nakročeno. Posledně ovšem pohodovou ligovou výhru nad West Bromwichem následovala pohárová blamáž s Bradfordem; podobně neslavné navázání na debakl s Readingem tedy nyní nepřipadá v úvahu. Tím spíš, když ligové postavení Gunners bídou nikterak nesmrdí - na Ligu mistrů aktuálně Londýňané ztrácejí pouhopouhé dva bodíky.

Právě duelem s WBA pro Arsenal načal pětitizápasový (nebýt stávky na Boxing Day, tak šestizápasový) maraton, který si žádá minimálně 13 vydolovaných bodů. Opravdu - jestliže se běžně říká, že vánoční program bývá mnohdy určujícím ohledně (ne)pravosti klubových ambic, Gunners los jedině nahrává. Kromě výletů na půdu Wiganu a Southamptonu, tedy dvou zachraňujících se celků, ještě doma hostí zabrzděný Newcastle, což jsou zkrátka střetnutí, které by mužstvo takového kalibru mělo zvládat na celých sto procent.

Nicméně jak známo, Kanonýři nejsou zrovna mistry v oboru držení koncentrace. Ba co víc, ani mistry ve sbírání bodů zvenčí nejsou: všechny tři posbírali na jediném výletě z posledních pěti. A DW Stadium pro jistotu ani není žádnou oblíbenou destinací Wengerových hochů. Loňský výprask 4:0 zůstává solidní výjimkou, předtím zde Londýňané remizovali a prohráli. Ke všemu vzpomeňte na letošní domácí ostudu s tím samým soupeřem; tehdy si Arsenal v dubnu prohrou 1:2 ne naposledy zkomplikoval boj o Ligu mistrů. A zkomplikoval by si ho i případným dnešním zaváháním.

Jenže podzimní a jarní Latics, to bývají dva zcela rozdílné mančafty a není tedy náhodou, že se nám tyto nesrovnalosti promítají i do vzájemných bitev. Arsenal se s Wiganem v tomto zimním měsíci potkává již popáté, přičemž předtím třikrát vyhrál a jednou plichtil (2:2 a notně nešťastně, vinou vlastňáku Squillaciho). A to samé platí i o listopadech či říjnech - na podzim zkrátka Kanonýři s Wiganem dosud nepadli, přičemž současný Martinezův výběr, který minimálně dvakrát inkasoval v každém z posledních sedmi kol, opět žádnou hrůzu nebudí.

Problémy s defenzívou koneckonců nejsou z pohledu wiganských nikterak nelogické. Caldwell, Alcaraz a Ramis představují tři elitní volby na stopera - a všichni jsou už nějakou chvíli mimo. K nim se teď navíc přidává na 10 týdnů zraněný Adrián López, další defenzivní fotbalista, takže je evidentní, že se pro duel s Gunners papírově nebude nic moc měnit. Také ofenzíva Arsenalu by teoreticky měla mít "cestu volnou".

Jenže ofenzíva v jaké podobě? Arsene Wenger před výkopem patrně nebude tolik řešit absence Andrého Santose či Aboua Diabyho, neboť s nimi se mohl již dávno smířit, spíše se zaměří na dilema, zda pokračovat s Walcottem na hrotu, nebo opět vsadit na Girouda.

André Villas-Boas konečně na své druhé londýnské štaci slaví úspěch. S Tottenhamem se mu poslední měsíc velmi daří, postoupil s ním do vyřazovací fáze Evropské ligy a v Premier League s ním sídlí jen o skóre za třetí Chelsea. Stoke City ale také válí, už sedmkrát v řadě neprohrálo a v případě sobotního vítězství by se teoreticky mohlo dostat i na páté místo, ale to by se musely stát věci zcela nepředvídatelné.

I přesto, série Potters je obdivuhodná. Ze sedmi klání posbírali patnáct bodů za čtyři výhry a tři remízy, navíc hned čtyřikrát udrželi čisté konto. Pro Tottenham, který je již pověstný svou schopností absolutně nezvládat domácí zápasy s outsiderem, by tak mohl být souboj s nimi před vlastními fanoušky tvrdým oříškem.

V současné formě ale berou svěřenci portugalského zelenáče mezi manažery jen tři body. Z posledních šesti zápasů v Premier League a Evropské lize totiž pětkrát zvítězili a prohru zažili jen před dvěma týdny na hřišti Evertonu. A pilulka to byla více než hořká, dva góly v 89. a 90. minutě budou Spurs strašit ještě dlouho. Náplast v podobě výhry 1:0 nad houževnatou Swansea z před šesti dnů však nabízí útěchu.

Vzájemné duely mezi Tottenhamem a Stoke City jsou v posledních letech poměrně vyrovnané. V rámci Premier League brali Spurs z minulých osmi klání tři body čtyřikrát, zatímco Potters mají o jeden úspěch méně. Před rokem a čtvrt se celky střetly ještě v ligovém poháru a ze třetího kola tehdy po výhře 1:0 v prodloužení postoupili domácí Stoke.

Villasovi-Boasovi je konečně k dispozici hlavní hvězda Gareth Bale, zranění stehenního svalu již není tak vážné, aby velšský expres nemohl nastoupit. Fit je po stejném zranění i stoper Michael Dawson. Možnost návratu po delší absenci není vyloučena ani u dvojice Scott Parker, Benoit Assou-Ekotto. Emmanuel Adebayor bude kvůli drobnému zranění podstoupí testy ještě před zápasem.

Tony Pulis se bude muset obejít bez Charlieho Adama, který byl uvolněn z osobních důvodů. K dispozici mu naopak je Ryan Shotton, jenž si v minulém duelu odkroutil jednozápasový trest.

Čas je mocný. Měsíc zpátky byli fotbalisté West Bromwiche na vrcholu, nováček mezi manažery Steve Clarke byl vynášen do nebes, vždyť se jeho tým pohyboval na pomezí elitní čtyřky. Jenže pak následovaly tři prohry, minule ztrápená domácí bezbranková remíza s WHU - a rázem je to spíše Norwich, příští soupeř Baggies, kdo si aktuálně nárokuje titul "překvapení sezony".

Vedle kohoutů, strak a labutí tyto dva celky uzavírají pětici účastníků Premier League z říše ptactva. A na takové souboje se fanoušci či novináři vždycky těší. A posledně si na The Hawthorns také přišli na své: viděli penaltu, čtvrtou nevýhru drozdů v řadě, mimořádně efektivní kanárky. Dnes přitom Throstles do vzájemného měření sil s Norwichem kráčejí v pozoruhodně podobné pozici - nejsou jim cizí porážky, jak už bylo řečeno, a navrch letos přidávají i nezvyklou střeleckou nemohoucnost, kterou se pyšnili i minule. Loni tři kola čekali na zásah, nyní stejně tak; konkrétně 315 minut.

Zato sebevědomí Canaries asi sotva může být ještě vyšší. Před výkopem sezony byli kdekým pasováni do role vrchního adepta na sestup, aby teď prostřednictvím deseti kol bez porážky vystoupali z 19. příčky na osmou? Chris Hughton musí cítit ohromnou satisfakci. A nejen on, i jeho svěřenci. Takový Anthony Pilkington měl za sebou mizerné jaro, avšak v posledních zápasech kanárky táhne famózním způsobem, dokonce v nedávné době i třikrát skóroval. Alex Tettey pro změnu při svém příchodu z Norska v nikom nevzbudil žádné emoce - a teď se jeho jméno učí vyslovovat většina Ostrovů.

Oba zmínění tahouni budou samozřejmě málokdy rotujícímu Hughtonovi po ruce i tentokrát, přesto by Norwich mohl být v sobotu fatálně oslaben: v nejistotě žije útočník Grant Holt, který má lehce natažený hamstring. Odstaveni jinak zůstávají Surman (koleno) s Ruddym (stehno).

Na druhé straně barikády před startem sbírají takřka ve stejném množství dobré i špatné zprávy. Skvělým impulsem mají určitě být návraty Ridgewella s Fosterem, ovšem Mulumbových pět žlutých karet a zranění dua Yacob-Reid vše spolehlivě vyvažují; když ne převažují.

Mohlo by se zdát, že West Ham upadl do krize. Ostatně i ona jediná výhra v rámci šesti posledních kol k takovému zkonstatování vybízí. Nicméně když řeknete, že Hammers vydolovali devět bodů z utkání s oběma Manchestery, Newcastlem, Stokem, Spurs, Chelsea, Liverpoolem a West Bromem - nezní to už tak špatně. Stejně jako výsledná 11. příčka, která už zhruba odpovídá předsezonním prognózám.

Také Everton se, dá se říct, po divokém startu srovnal. Byli jsme od něj zvyklí na ledajak mizerný podzim, a o to větším šokem byl pak tolik pozitivní koncert výsledků na úplném startu letošního ročníku. Jenže v nedávné době už to tak veselé není: Mirallas začal v kuse marodit a výhry na agendě Karamelek vystřídaly daleko spíše remízy - od osmého kola jich Everton posbíral hned sedm! Mezitím se mu povedlo dvakrát vyhrát a jen jednou prohrát; jasnou výhodu tedy lze spatřovat v tom, že ať už Moyesova parta hraje jakkoliv, zaboha neodchází z kolbiště s kompletně svěšenými hlavami.

Kladivářům se to počínaje 25. listopadem stalo hned třikrát, minimálně ManUtd a Liverpool se nicméně na své triumfy řádně nadřely. Navíc mezitím došlo na skalpování Chelsea, takže v táboře vínových vskutku nepanuje nijak skeptická nálada. Evertonu se naopak vůbec nemusejí bát, vždyť o výsledku je prakticky dopředu rozhodnuto. Minulá tři vzájemná střetnutí neznala po 90 minutách lepší stranu a jak je to s náklonností Toffees k nerozhodným výsledkům, to už jsme si přece řekli...

Vedle Mirallase a nejspíš i Phila Nevillea aktuálně Everton sráží dolů také nedisciplinovanost Marouana Fellainiho. Nejlepší střelec týmu sice nebyl potrestán přímo během utkání se Stoke City poté, co se hlavou opřel do Shawcrosse, nicméně třízápasový trest vyfasoval alespoň dodatečně - a nyní jej načíná.

Jack Collison vůbec poprvé v této sezoně neschází v nominaci na ligové klání, doteď jej na trávník ani zdaleka nepouštělo bolavé koleno. Ten samý problém sužuje také Yossiho Benayouna, jehož přímá účast na sobotním zápase je poměrně nepravděpodobná.

Někomu by se i mohly celky Sunderlandu a Southamptonu plést. Červenobíločerná barevná kombinace, název klubu na stejné písmeno a v současnosti jde dokonce i o tabulkové sousedy. Oba se přitom na úpatí pomyslného žebříku pohybují vlastně odpradávna...

Doopravdy totiž nelze říct, že by Soton nebo Sunderland letos prožily nějaké výrazně pozitivní období. Saints se možná celkem vydařil listopad (dvě výhry, stejný počet remíz a jediná prohra) a celkově se zvedají, nicméně v kombinaci s prachmizernými výkony z úplného počátku prvoligového tažení to vše dává dohromady sotva 17. příčku a křehký pocit bezpečí.

Sunderland je na tom jen o bod lépe, přičemž jeho dnešní soupeř si pro sebe schovává zápas k dobru (odpočíval kvůli MS klubů) - a to je daleko spíše na pováženou vzhledem k tomu, že se Mackems nemohou vymlouvat na nováčkovskou nálepku. Coby etablovaný prvek Premier League jsou proto jednoznačným zklamáním, kór když za posledních šest kol zvládli přemoci maximálně nejhorší tým tabulky z Readingu. Na druhou stranu když se měly tyto mančafty potkat naposledy (duben 2007 v rámci Championshipu), byly kočky dokonce pět utkání bez vítězství - a nakonec St. Mary’s vyloupily.

Tehdy, pět pěti lety, nebyl součástí kádru Black Cats ani jeden z kvarteta Fletcher-Johnson-Rose-Bardsley a je mírně pravděpodobné, že tito borci Southamptonu nebudou čelit ani tentokrát. Všichni se potýkají se zdravotními trablemi, do jednoho by se ale mohli stihnout zotavit.

Naopak Saints mají jednu velmi nepříjemnou jistotu: jedna ze stálic základní sestavy, Adam Lallana, si poranila kolenní vazy a vynechá nejen tento duel. Na křídlo se tak opět dostane hrotový útočník Jay Rodriguez. O místo v brance se jinak znovu bude moci prát Gazzaniga, přičemž z marodky se spolu s ním vracejí také Richardson s Chaplowem.

Kdyby se nezasvěcený fotbalový fanoušek podíval na kádry obou celků, jen těžko by si tipl, že při jejich vzájemném zápasu půjde o souboj týmů ze spodku tabulky. Queen’s Park Rangers nicméně v prvních šestnácti kolech Premier League významně soupeřili o nejhorší vstup v historii elitní britské soutěže a až minulé kolo zvítězili.

Léčba Harrym Redknappem nicméně, zdá se, zabírá. Za kormidlem Londýňanů bude proti Newcastlu pátý zápas a zatím se vyhnul hořkosti porážky. Na hřištích Sunderlandu a Wiganu uhrál bod za remízu, doma s Aston Villou taktéž bodík a minulý týden konečně tři. Obětí se stal Fulham a QPR nechtějí pochopitelně zůstat u jedné výhry.

Zvláště pak, když jedou na hřiště týmu, který oplývá jednou z nejhorších forem v celé Premier League. Kvalitními hráči nabitý Newcastle se topí v obrovské krizi, z níž se mu stále nedaří dostat. Vždyť z posledních sedmi zápasů prohrál šestkrát a třikrát před vlastními fanoušky. Naposledy s Manchesterem City, který v Newcastlu vyhrál 3:1.

V minulých čtyřech letech se tito dva soupeři utkali vždy jednou za rok a nutno říci, že nikdy nešlo právě o oslavu fotbalu. V sezoně 2009/10 ještě v rámci League Championship skončil zápas tehdy ještě na St. James Parku 1:1, v Londýně vyhráli hosté 1:0. Ještě méně branek padlo v minulé sezoně Premier League, Loftus Road gól neviděl, na hřišti Magpies pak domácí jediným zásahem zvítězili.

Stále velké zdravotní trable sužují ambiciózní klub, který loni obsadil nádherné páté místo. Mimo hru zůstávají Hatem Ben Arfa, Steven Taylor i Yoham Cabaye. Posledním znepokojením je pro Pardewa zranění Perche, vrací se alespoň Gabriel Obertan, jenž marodil s palcem u nohy.

Harry Redknapp pak postrádá brankáře Julia Cesara, další možnost zaujmout tak má Robert Green. Mimo hru je i José Bosingwa kvůli problémům se zády. Stejně tak si v sobotu nekopnou Kieron Dyer, Park Ji-Sung, Andy Johnson a Bobby Zamora.

Dokonce i Queen’s Park Rangers se před Reading dostal. Obrovská krize Royals způsobila, že i trápící se londýnský celek nasbíral více bodů než oni. Šest proher v řadě a z nováčka se rázem stal jednoznačně největší kandidát na sestup. To Manchester City se oklepal z vyřazení z evropských pohárů, vyhrál v Newcastlu a začíná stíhací jízdu za městským rivalem United.

Wigan, Aston Villa, Manchester United, Southampton, Sunderland, Arsenal. Readingu poslední měsíc hrubě nevyšel a ze zápasů s těmito celky nezískal ani jeden jediný bodík. Poslední dvě utkání dokonce prohrál o tři branky, od Gunners pak dostali potupného bůra. K vyrovnání osmizápasové série ze sezony 2007/08 jim však ještě něco chybí; sedmý korálek by na potupnou šňůru mohli navléct už tuto sobotu.

Krize z Evropy se na Man City podepsala i do ligy. V počátcích Premier League si právě v lize vždy spravili chuť po ostudě z Ligy mistrů, nicméně z posledních tří duelů získali tři body jen jednou. Domácí remíza s Evertonem a především porážka v derby s Man United na Etihad Stadium má za příčinu, že je nyní odstup obhájce na Red Devils už šest bodů. Vítězství z před týdne z hřiště Newcastlu však skýtá naději na lepší zítřky.

S Readingem nemají svěřenci Roberta Manciniho moc dobré zkušenosti. Od roku 2006 do 2008 se s ním utkali čtyřikrát a hned třikrát prohráli. V éře šejka Mansoura však došlo jen k jednomu vzájemnému střetu - v minulé sezoně v rámci FA Cupu - a Manchester City jej vyhrál gólem Richardse 1:0.

Robustní obránce nicméně k dispozici nebude, stejně jako Samir Nasri, který kvůli tříslům zmešká celý vánoční program. Mimo hru je i Mario Balotelli a Aleksandar Kolarov. Sebevědomého útočníka zchvátil virus, levonohý Srb pak laboruje s kolenem. Nejistý je start kapitána Vincenta Kompanyho, naopak Milner s Barrym jsou již k dispozici.

Readingu chybí Jason Roberts kvůli bolavému boku. Fanoušci Royals ovšem mohou mít radost z návratu hned tria fotbalistů. Fit by měli být jak Karacan, tak i Jimmy Kebe a Danny Guthrie.

Souboj sousedů v tabulce se odehraje na Anfield Road, kde Liverpool hostí Fulham. Tomu se zde v posledních sezonách poměrně daří, což už se nedá říci o uplynulých měsících...

Cottagers nezačali sezonu vůbec špatně a vypadalo to na boj o evropské poháry, za poslední dva měsíce ovšem vyhráli jenom jednou a propadli se tabulkou až na třinácté místo. Liverpool na tom není o mnoho lépe, konkrétně o dva body a jednu příčku.

Reds letos prohráli zatím pět zápasů a ani v jednom případě se nejednalo o slepené prohry. Tuto sérii rozhodně nebudou chtít ukončit poté, co před týdnem doma nestačili na Aston Villu. V duelech s Fulhamem se jim ale doma poslední dobou nedaří, z posledních čtyřech utkáních na Anfield Road se z výhry radovali jenom jednou.

Fulham navíc vyhrál v obou loňských zápasech a pokaždé 1:0. Receptem pro domácí by ovšem měl být manažer Brendan Rodgers, ten loni vedl Swansea a londýnský klub s ní porazil 2:0 a 3:0.

Fulhamu z různých důvodů chybí Mahamadou Diarra, Bryan Ruiz, Steve Davies a Steve Sidwell. "Máme problémy se složením zálohy, to každý vidí. Potřebujeme body a hráče. Příští týden se snad už vrátí Diarra a Bryan Ruiz, ještě předtím pak potřebujeme uhrát dobrý výsledek s Liverpoolem. Vypadali jsme dobře, ale uvědomujeme si realitu. Pokud by mi v červenci někdo řekl, že mi bude chybět pět nejlepších záložníků, měl bych velké obavy," přiznává manažer Martin Jol.

Liverpoolu bude po zdravotních problémech znovu k dispozici Nuri Sahin, hrát naopak nemůže Oussama Assaidi, který má problémy s kolenem.