Primera División - souhrn 14. kola

Góly: 50. Manucho (vl.) - 2. Patrick Ebert, 12. Óscar González

Další překvapení se zrodilo k nelibosti Sevilly, další nečekaný výsledek zároveň zařídil svým výborným výkonem Real Valladolid. Nováčkovi soutěže se daří, po výhře 2:1 v Andalusii se Pucela dostala už na sedmé místo ligové tabulky, mimochodem i před Sevillu, která je jedenáctá. O výsledku rozhodly brzké trefy Eberta s Oscarem, hosty pak už nezastavil ani vlastní gól Manucha.

Domácí celek se dnes musel obejít bez své největší hvězdy a nejlepšího střelce v jedné osobě, Alvaro Negredo je zraněný a na jeho místo byl tak do základní sestavy dosazen Pape Babacar Diawara, přičemž měl být vydatně podporován trojicí Navas, Reyes, Perotti. Jenže domácím se příliš nedařilo, od začátku sice měli optickou převahu, jenže nebezpečněji působili hosté z Kastílie.

A hned ve druhé minutě se Valladolid nečekaně dostal do vedení. Všechno to začalo výbornou obranou Balenziagy, hosté pak přešli do rychlého protiútoku, Manucho zmátl defenzivu Sevilly chytrým přenecháním míče Oscarovi, ten našel na pravé straně rozběhnutého Eberta, který si pak už jen zasekl míč kolem Navarra a šikovnou ranou k tyči otevřel skóre zápasu.

Dvanáctá minuta navíc přinesla druhý šok pro diváky na stadionu Ramona Sáncheze Pizjuana, nováček soutěže se totiž ujal už dvoubrankového vedení. Oba ofenzivní borci Valladolidu si, i když tentokrát s výrazným přispěním štěstí a náhody, prohodili role, Ebert nepovedeně vypálil, míč však šťastně zachytil na hraně ofsajdu číhající Oscar a zblízka překonal Lopeze.

Pak se konečně trochu vzchopila i Sevilla, jenže první Reyesův pokus lapil gólman Hernandez, ten druhý zachytil ve zdi Valiente svým obličejem a pro jeho ošetření se několik minut nehrálo. Když se poté hostující obránce vrátil do hry, nešťastně zastavil velkou možnost vlastního spoluhráče Manucha. Africký útočník se už dostal dokonce přímo před Diega Lopeze, ten ale jeho ránu z prvního dotyku dokázal vyrazit.

Na druhé straně pálil velmi nepřesně Navas, už v osmadvacáté minutě se tak domácí kouč Michel neudržel, stáhl ze hry obránce Cicinha a nahradil ho středopolařem Rabellem. Ten prakticky okamžitě mohl snížit, jenže po spolupráci s Medelem trefil jen tyč. Oscar zase hlavičkoval mimo tři tyče, Ebertův volný přímý kop vyrazil Lopez a v samotném závěru první půle Manucho hlavičkoval nad branku.

A byl to právě Manucho, kdo sehrál hlavní roli v situaci, která v padesáté minutě vrátila Sevillu do zápasu. Od rohového praporku centroval Reyes a pěkně kroutil merunu do brány, těsně před hostujícím brankářem pak balón přizvedl bránící Manucho a Fernandez byl zcela bez šance. Navas mohl dokonce i vyrovnat, ovšem znovu jen potvrdil svou nemohoucnost v zakončení, strážce svatyně Valladolidu neměl příliš práce.

Oscar pálil vysoko nad, hosty to ale mrzet nemuselo, protože veškeré naděje Sevilly na zisk bodů sebral v šedesáté třetí minutě svou druhou žlutou kartou v utkání Gary Medel. Reyes ještě zkoušel cosi zvrátit, jeho dvě střely ale nenalezly cíl, naopak na opačné straně mohl definitivně rozhodnout Ebert, radost z krásně zahrané standardní situace mu ovšem překazil famózním zákrokem Lopez. Domácí se nevzdali, ani zakončení v podání Diawary však kýžené vyrovnání nepřineslo.

Góly: 85. Víctor Casadesús - 16. Hélder Postiga

Victor Casadesus se stal hlavním protagonistou posledního nedělního zápasu čtrnáctého kola Primera División. Útočník Mallorcy nejprve neproměnil penaltu, ovšem v 86. minutě své zaváhání napravil a gólem na 1:1 vybojoval svému týmu ve střetnutí s Realem Zaragoza alespoň remízu.

Zápas si odbyl první velký moment hned v úvodu, když po dvanácti minutách Emilio Nsue spadl v pokutovém území na trávník po zákroku Loovense. Byla z toho penalta a také druhá žlutá karta pro obránce Zaragozy, jenže Victor pouze nechal zazářit brankáře Jimeneze, a tak se skóre neměnilo. Když navíc o tři minuty později padl gól na druhé straně, byl celý stadion v šoku. Helder Postiga bez zbytku využil nedůsledného bránění a po zbytek zápasu se dlouho zdálo, že Mallorca již nečekanou ztrátu nedožene. Zvláště když nabídnuté šance po změně stran jedna za druhou nekončily gólem. Nakonec však Victor odčinil svou chybu a silnou hlavičkou v závěru utkání zachránil domácí od porážky.

Poměrně poklidné první minuty zápasu rozčísl až ve 13. minutě Nsue průnikem do vápna, kde byl zezadu jasně sražen na zem Loovensem. Nizozemský obránce navíc hrál se žlutou kartou od druhé minuty, kdy ošklivě fauloval Victora, za což po necelé čtvrthodině hry zaplatil vyloučením. Nařízené penalty se ujal Victor, jenže brankář Roberto skvěle vystihl směr střely a vyrazil ji konečky prstů na rohový kop. O tři minuty později se ukázalo, jak klíčový moment to pro hostující tým byl.

Obrana Mallorcy si nedokázala poradit s přímým kopem Apona a Helder Postiga, jehož účast v zápase byla kvůli zranění hlavy dlouho nejistá, míč pohodlně převzal, obešel gólmana Aouateho a zakončil do odkryté brány. Zaragoza tak skórovala ze své první šance zápasu a naprosto šokovala domácí příznivce. Hráče Mallorce pak definitivně poslal do kolen Alvaro, který jen chvíli po prvním gólu zabránil vyrovnání skvělým blokem na brankové čáře. Od této chvíle Mallorca do konce první půle nedokázala vůbec využít výhody jednoho hráče v poli navíc a zmohla se pouze na vysoké procento držení míče.

Po změně stran zůstal obraz hry stejný. Zaragoza se nikam nehnala a ze všech sil pracovala na udržení nabytého náskoku. Po hodině hry měl blízko k narušení tohoto plánu Hemed, jenže z jasné příležitosti nedokázal usměrnit svou hlavičku mezi tři tyče. Poté se znovu opakovala situace z první půle, kdy Alvaro na poslední chvíli zabránil ve skórování Nsuemu, a hrdinskou defenzivu hostů podpořil také gólman Roberto perfektním vytěsněním Nuňesovy hlavičky. Čtyři minuty před uplynutím základní hrací doby už však obranný val Zaragozy povolil. Dos Santos nacentroval zleva na volného Victora, který se tentokrát nezmýlil a hlavou překonal bezmocného Roberta. Mallorca se pak v posledních chvilkách utkání snažila strhnout výhru na svou stranu, leč neúspěšně, a tak zápas skončil 1:1.

Góly: 37. Enrique de Lucas - 89. Roger

Nebýt Rogerovy trefy z předposlední minuty, odjíždí pohárový účastník Levante ze hřiště Celty Vigo s prázdnou. A bylo by to zřejmě zasloužené - právě domácí totiž hru na Estadio de Balaidos ovládali.

První gól přitom nebyl bez kontroverzí; střelec Enrique De Lucas se dost možná nacházel v lehkém ofsajdu. Vedení však nebylo náhodné, Celta byla lepší, a to zejména po pauze, kdy se snažila stůj co stůj pojistit vedení - neúspěšně. A Levante toho nakonec využilo - v samém závěru se nejprve neprosadil volejem Michel, ale dorážející Roger už byl úspěšný.

Vyrovnávací branka překazila Celtě možnost poprvé v sezoně zvítězit dvakrát za sebou, a také výrazněji odskočit sestupovým příčkám - momentálně má nováček náskok tři body. Levante naopak vytěženým bodem upevnilo svoji pozici ve vrchní polovině tabulky.

Valencijský klub začal utkání svižně a obránce Sergio Ballesteros po špatně ubráněném rohu jen těsně přestřelil branku. Poté se ke slovu dostali i domácí - De Lucas sice trefil prostor mezi třemi tyčemi, ale gólman Gustavo Munua byl pozorný. To běžela 22. minuta.

Někdy v té době se Celta definitivně rozkoukala a začala dominovat; musela sice ještě přežít šanci Obafemiho Martinse, ale poté převzala kontrolu nad hrou a v 37. minutě otevřela skóre. Iago Aspas vyslal míč za obranu, kde jej zpracoval (snad v lehkém ofsajdu) De Lucas a bez váhání propálil Munuu - 1:0.

Ve druhé půli hráli domácí ve větší pohodě a svému soupeři příliš nepovolili, za zmínku stojí snad jen nepřesné dalekonosné střely Martinse a Juanlua. V 66. minutě to potom mohlo být 2:0 - nebýt Munuy, který fantastickým reflexivním zákrokem vyrazil Cabralovu hlavičku.

V 87. minutě Celta dokonce dotlačila míč až do sítě - gól Maria Bermeja však nebyl uznán kvůli ofsajdu, a Levante srovnalo hned několik vteřin poté. José Barkero poslal centr do šestnáctky, Michelův volej prosvištěl malým vápnem a Roger pohodlně doklepával do sítě - 1:1.

Domácí však i přesto mohli ještě zvítězit, jenže Ángel Rodríguez netrefil ve třetí minutě nastavení svoji hlavičku zcela ideálně, ačkoliv byl před bránou úplně sám. Oba týmy se tak rozešly remízou 1:1.

Góly: 56. Riki, 61. Riki - 39. Rubén Castro, 55. Rubén Castro, 76. Joel Campbell

Betis zvládl utkání na půdě La Coruni a díky těsné výhře 3:2 se posunul už na čtvrté místo ligové tabulky. Autorem nádherného vítězného gólu byl mladý forvard Joël Campbell.

Diváci na Riazoru si dnes užívali skutečně pohledný fotbal. Hosty poslal už v první půli do vedení Rubén Castro a tentýž hráč zvyšoval po obrátce už na 0:2, ale dvě rychlé odpovědi z kopačky Rikiho srovnaly skóre - zejména vyrovnávací volej stál za to. Oba soupeři se následně hnali za vítěznou brankou, a úspěšnější byli sevillští - Campbellova nádherná dalekonosná rána levačkou, která zaplula přesně do vinglu, jim zajistila tři body.

A protože Málaga už dříve v tomto kole prohrála, propracoval se Betis na pozici zajišťující účast v Lize mistrů. Deportivo se oproti tomu nachází v sestupové zóně, a jestliže byli hosté papírovými favority, úvod utkání tomu příliš nenasvědčoval.

Už po 14 minutách se do jasné šance dostal domácí Riki, ale v přímém souboji s gólmanem Adriánem selhal a pálil přímo do něj; krátce poté volala po gólu technická střela Valeróna, která však nabrala špatnou faleš a skončila pouze na břevně. I přes aktivní začátek utkání však Deportivo ještě do půle prohrávalo - ve vůbec první větší šanci Betisu se ocitnul Castro, který nejprve uvolnil na levé straně Nacha a následně si naskočil na hlavičku zpět do vápna, aby překonal bezmocného Aranzubíu - 0:1.

Devět minut po opětovném rozehrání to bylo už o dvě branky, a opět u toho byla spolupráce dua Nacho - Castro. První jmenovaný tentokrát zvolil přízemní centr na přední tyč, a Castro zkušeně uklidil míč do vzdálenějšího rohu brány - 0:2. Šlo o jeho už osmou branku v sezoně.

La Coruňa se však nevzdávala a po pouhých šesti minutách zkorigovala skóre. Laureho hlavičku sice ještě hosté dokázali odvrátit, ale na Rikiho dorážku už byl Adrián krátký - 1:2. Tentýž hráč se navíc postaral i o brzké vyrovnání - obrana Betisu nedokázala odpálit míč po přímém kopu, Riki napřáhl k voleji z 25 metrů a nedal brankáři žádnou šanci - 2:2.

Za tohoto stavu se zdálo, že se ani jeden ze soupeřů s remízou nehodlá smířit, a oba se hnali za vítězným gólem. Nejprve domácí Jorge Molina jen těsně přestřelil Aranzubíovu klec, následně pak na druhé straně donutil Pizzi svojí dělovkou k zákroku Adriána.

Utkání bylo čím dál otevřenější, a nikoho proto nepřekvapilo, že padl ještě pátý gól; naneštěstí pro fanoušky na Riazoru to však bylo do domácí brány. Benat našel přihrávkou za obranu Campbella, který v pozvolném tempu popošel k bráně a nechytatelnou ránou do šibenice rozhodl - 2:3.

Betis mohl přidat i čtvrtou branku, jelikož Depor hrál v záběru vabank, ale ani Campbell, ani Castro své stoprocentní šance neproměnili - a nakonec na to málem doplatili, jenže to by musel Abel Aguílar hlavičkovat v nastaveném čase o trošku přesněji.

Góly: -

Nic neřešící bezbranková remíza se zrodila v utkání Granady s Espanyolem; oba týmy tak zůstávají přikovány k sestupovým příčkám. Osmnáctá Granada má na kontě pouhých 12 bodů, poslední Espanyol ještě o dva méně.

Pokud mluvíme o držení míče a souvislém tlaku, ovládli utkání domácí, jenže nebezpečnější byl nakonec Espanyol, který se v prvním utkání pod vedením Javiera Aguirreho představil jako trpělivý celek schopný využít zaváhání soupeře. Jenže Granada má v brance Tona, který svůj tým dokázal podržet a v prvním poločase si připsal veledůležitý zákrok proti Christianu Stuanimu.

I ve druhé půli měl barcelonský celek lepší příležitost ke skórování; tentokrát to byl Raúl Baena, který po hodině hry zaregistroval, že soupeřův gólman je ven z brány, a pokoušel se ho (neúspěšně) přelobovat.

Konečný výsledek domácí tým příliš nepotěšil, a je tak dost možné, že kouč Juan Antonio Anquela bude druhým propuštěným lodivodem letošní sezony; tím prvním byl Mauricio Pochettino, který předal Aguirremu Espanyol po domácí porážce 0:2 s Getafe. Fanoušci v Granadě dali v závěru zápasu jasně najevo, co si o Anquelově případném setrvání u týmu myslí.

Vše přitom mohlo být jinak už po minutě hry - Odion Ighalo zakončil svoji bleskovou akci střelou z vápna, ale hostující obránci ji dokázali zblokovat. Z následujícího rohu hlavičkoval příliš vysoko Borja Gomez, zatímco Tono byl poprvé povolán do akce proti chytré střele Juana Forlína z 24. minuty.

Klíčový zákrok domácího brankáře však přišel až v poslední minutě první půle a Stuani si může trhat vlasy, že svoji jasnou gólovou hlavičku neproměnil. Granada těsně po obrátce zahrozila přímým kopem Daniho Beníteze, který musel odvracet Álvarez, ale to bylo z jejich strany prakticky vše.

Největší šanci druhé půle měli opět hosté - akci založil Mubarak Wakaso, který našel volného Baenu, jenže ten pálil v 61. minutě z rohu vápna nad prázdnou bránu. Granada ještě v závěru zamkla soupeře do defenzivy, ale ani nadvakrát Benitez, ani Jaime Romero si na pozorného Álvareze nepřišli.

Góly: 16. Cristiano Ronaldo, 66. Mesut Özil

Vše pěkně zpátky ve starých kolejích, chtělo by se říci na úvod. Real bez větších potíží zvládl madridské derby, porazil sebevědomé Atlético 2:0 a stáhl svou ztrátu na městského rivala na pět bodů. A vítězství po několikatýdenní odmlce zase nese podpis Cristiana Ronalda, Portugalec dal nádhernou branku ze standardní situace, na druhou trefu Özila pak nahrál.

Oba týmy vstupovaly do vzájemného souboje z tak trochu neznámých pozic, Atléti na tom byli v tabulce sice jen o jednu příčku, zato hned o osm bodů lépe. Dnes ovšem potvrdili, že na Real to prostě neumí, za celý zápas se nezmohli na jedninou pořádnou gólovou příležitost, vítěz tak jen těžko může být zaslouženější.

A to přesto, že první minuty nasvědčovaly naprosto vyrovnanému souboji, Rojiblansoc byli dokonce o něco aktivnější, pokaždé však ztroskotali ještě před šestnáctkou soupeře. Na druhé straně už se dostal Arbeloa do pokutového území, selhal však při pokusu o finální přihrávku. Úvod utkání příliš nezachytil Cristiano Ronaldo, s přibývajícími minutami ovšem přidával na tempu a stále více hrozil hostující obraně.

Ve třinácté minutě o sobě dal poprvé, a dá se říct že vlastně i naposled, vědět kolumbijský kanonýr Falcao. Ten se na malý moment odpoutal od Pepeho, zakončit mimo dosah Ikera Casillase se mu ovšem nepodařilo. Šestnáctá minuta přinesla obrovskou radost zaplněného stadionu Santiaga Bernabéa, domácí Bílý balet se totiž dostal do důležitého vedení. Ze vzdálenosti nějakých pětadvaceti metrů od branky si postavil míč k rozehrávce volného přímého kopu Ronalda, ideálně přestřelil zeď, přitom ještě stačil zamířit přesně k pravé tyči Courtoisovy svatyně a belgický brankář byl zcela bez šance.

Po půlhodině hry Ronaldo utekl podél levé postranní čáry a servíroval na hranici velkého čtverce zpětný pas, ten však nedokázal nikdo přetavit v nebezpečné zakončení. Ještě do poločasu to pak zkoušel Portugalec z velké dálky, Courtois ale bez větších potíží vyrazil. Na druhé straně pálil Mario Suárez, jenže Casillase ze svého klidu vůbec nevyrušil.

Hned po pár sekundách druhého poločasu na sebe znovu upozornil Cristiano Ronaldo, tato jeho střela však byla zblokována Díazem na roh. Prakticky okamžitě reagovala také největší hvězda Atlética, Falcaův pokus ale skončil několik metrů vedle Casillasovy branky. A ještě jednou zmínění borci - Ronaldo mířil nepřesně, Falcao byl v poslední možné chvíli ubráněn Pepem.

Domácí v pohodě kontrolovali průběh zápasu, ani další Ronaldovo zakončení ale pojišťovací trefu nepřineslo, Courtois byl totiž u své tyče včas a míč vyrazil. Pokud však stále někdo pochyboval o vítězství Realu, v šedesáté šesté minutě už musel být přesvědčen. Ronaldova přihrávka na Di Maríu ještě neprošla, Portugalec si však z toho nedělal těžkou hlavu, okamžitě našel na druhé straně šestnáctky zcela osamoceného Mesuta Özila, který následně propálil Courtoise a rozhodl.

Patnáct minut před koncem normální hrací doby pak ještě mohl korunovat svůj výborný výkon Ronaldo, ze standardní situace ale tentokrát trefil jen břevno. Uběhly navíc jen tři minuty a domácí sedmička měla další obrovskou příležitost, v tomto případě ovšem pro změnu nastřelila jen tyč hostující klece. Real to ale mrzet vůbec nemuselo, jelikož i tak vyhrál vez potíží 2:0.

Góly: 22. Gerard Piqué, 25. Lionel Messi, 45. Adriano Correia, 57. Cesc Fàbregas, 70. Lionel Messi - 65. Ibai Gómez

Ani 14. kolo nepřineslo první prohru Barcelony, neboť ta si na domácím hřišti bez problémů poradila s neškodným Athleticem a vyhrála vysoko 5:1. Skóre zápasu otevřel Piqué, kterého následoval Adriano, Fábregas a Messi. Druhý gól Barcelony si k završení bilbajské bezmoci vstřelil sám Amorebieta. Skóre zápasu alespoň reguloval Ibai.

Barcelona byla před zápasem jasným favoritem a svoji roli po celých 90 minut naplňovala. Svého soupeře až na několik výjimek nepustila do žádné šance, natož ke smysluplné střele, zatímco sama se do dostávala do jedné gólové příležitosti za druhou. Není proto divu, že v utkání padlo hned 6 branek, z toho pět do sítě Basků.

Celý barcelonský koncert se rozehrál už ve 12. minutě, kdy se do první větší šance dostal Iniesta. Volil střelu, která mířila přesně k levé tyči, ale brankář Iraizoz byl včas na svém místě a míč chytil.

Ve 22. minutě dostal Messi skvělý míč a dostal se do úniku, ale špatné zpracování ho mírně zbrzdilo, a tak se obránci dokázali včas vrátit a zastavit jeho postup. Messi se tak musel pustit do kličkované, kterou zakončil přihrávkou na naběhnutého Iniestu, ale hosté odkopli míč do zámezí, a tak byl nařízen rohový kop. Po jeho zahrání se v pokutovém území strhla bitva o míč, která vyvrcholila střelou na bránu, Iraizoz dokázal míč vyrazit, ale bohužel pro svůj tým přímo před sebe, kde stál nikým nehlídaný Piqué. Stoper Barcelony neváhal, napálil míč do prázdné brány a otevřel skóre zápasu.

Jen o tři minuty později se Messi opět uvolnil a šel sám na Iraizoze. Tentokrát se obránci vrátit nestihli, a tak mohl argentinský útočník udělat brankářovi kličku a vystřelit do odkryté brány. Na jeho střelu ještě dokázal dosáhnout vracející se Amorebieta, ale svým pokusem o odkop míče jen bravurně trefil horní růžek vlastní brány.

Poté se zápas uklidnil a následovalo období klidu. Až tři minuty před koncem první půle si Alba parádně seběhl za obranu a sklepl dlouhý centr na svého spoluhráče Iniestu, který ale z ostrého úhlu mířil těsně vedle.

Třetí gól tak přišel až v nastavení, kdy si v pokutovém území Adriano naběhl za obránce a po přesné přihrávce na nohu zavěsil nechytatelně pod břevno. Do šaten tak šli domácí rozhodně spokojeněji.

Trenér Athleticu Bielsa na nepříznivý vývoj zápasu reagoval stažením útočníka Adurize, jehož místo zaujal Llorente. Ani tento tah ale nepomohl, neboť Athletic byl stále bezzubý, zatímco Barcelona byla stále při chuti.

Čtvrtý gól zápasu mohl padnout v 55. minutě, kdy našel Iniesta patičkou naběhnutého Messiho, který mohl postupovat sám na Iraizoze, ale v pokutovém území byl zezadu mírně zblokován obráncem.

Za dvě minuty se ale už skóre opět měnilo. Míč se totiž v pokutovém území dostal ke zcela neobsazenému Fábregasovi na pravé straně. Bývalý kapitán Arsenalu neváhal a napálil míč kolem naprosto bezmocného Iraizoze, a zaznamenal tak svůj pátý gól v sezóně.

Až 65. minuta přinesla první větší šanci hostů a zároveň první a jediný gól. Ibai Gómez dokázal zpracovat centr za barcelonskou obranu a tváří v tvář Valdésovi nezpanikařil a uštědřil mu jesle. Athletic se tak dočkal alespoň jedné branky, zatímco pro Gómeze to byl druhý gól sezóny.

Poslední branka zápasu padla v 70. minutě, kdy Pedro a Messi předvedli v pokutovém území řadu kliček a soubojů o míč, vše skončilo přesnou ránou Messiho do vzdálenějšího horního růžku.

Zbytek zápasu se již dohrával spíše z povinnosti, a tak již nebylo k vidění mnoho fotbalové krásy. Výjimkou byla dalekonosná střela Xaviho, která jen o kousek přeletěla břevno, a šance v nastavení, kdy Piqué sám před brankářem ještě přihrával zpět na Iniestu, jehož následná hlavička směřovala také nad.

Góly: 2. Roberto Soldado, 73. Roberto Soldado - 43. Alberto De La Bella, 57. Mikel González, 64. Diego Ifrán, 83. Imanol Agirretxe, 90. Carlos Vela (pen.)

Real Sociedad se stal prvním týmem v sezoně, jenž vybrakoval Mestallu, a to zcela přesvědčivým způsobem. Po výhře 5:2 nad oslabenou Valencií se baskický tým posunul na sedmé místo v tabulce na dosah příček, zaručujících účast v evropských pohárech.

Přestože se vedení jako první ujali domácí díky brance Soldada hned v druhé minutě, nikdy nebyli doopravdy tím, kdo během zápasu dominoval. Ještě do poločasu vyrovnal Alberto de la Bella, který jako první využil početní převahy po přímém vyloučení Jonáse za nedovolený zákrok na Zurutuzu. V druhé půli už Sociedad exceloval a góly Gonzáleze, Ifrana, Agirretxeho a Vely si zajistil zisk tří bodů navzdory druhé brance Soldada.

Valencie se po první domácí porážce propadla na dvanáctou příčku. Přitom vstup do zápasu Los Che vyšel náramně. Skvělý křižný pas Gaga našel na levé straně přesně Bernata, jenž přízemním centrem na přední tyč připravil skvělou šanci pro Soldada, a nejlepší klubový kanonýr se nemýlil. Pak se však karta obrátila a jenom díky heroickému výkonu Diega Alvese v domácí brance nešel Sociedad do vedení již v první pětačtyřicetiminutovce. Nejprve si brazilský gólman ve 14. minutě poradil se samostatným únikem Griezmanna po přihrávce Vely, a střelu francouzského útočníka dokázal vyrazit na tyč.

Další, kdo odešel s nepořízenou, byl Carlos Vela, který pálil z úhlu, a svůj skvělý výkon završil Alves dvojitým zákrokem po střele Ifrana a dorážky Xabiho Prieta. Tlak hostů neustával a ve čtyřicáté minutě se Valencii ještě více přitížilo. Jonas uviděl červenou kartu za úder loktem do obličeje Zurutuzy a Sociedad nabídnuté přesilovky stihnul využít ještě do poločasu. Právě Zurutuza se stal režisérem celé akce, když vybídl De la Bellu, a tentokrát už byl i Diego Alves na jeho krásné zakončení na vzdálenou tyč krátký.

Po přestávce se obraz hry vůbec nezměnil. V 56. minutě González na zadní tyči po Prietově lobu zblízka zajistil hostům vedení a o dalších osm minut později přidal třetí branku Ifran. Útočník Sociedadu stál na konci rychlého protiútoku, který nakonec znamenal vítězný gól utkání. Valencie totiž ani poté nesložila zbraně a na chvíli ještě zdramatizovala vývoj zápasu. Na 3:2 po Feghouliho centru upravil svou sedmou brankou v sezoně Roberto Soldado. Jakékoli naděje na vyrovnání však baskický klub utnul v 82. minutě, kdy se Agirretxe objevil ve správný čas na správném místě, aby převzal odražený míč, obešel Alvese a pohodlně do prázdné branky navýšil skóre na 4:2.

Real Sociedad pak v nastaveném čase završil kvalitní výkon pátým gólem z pokutového kopu, o nějž se zasloužil a také proměnil Carlos Vela. Mexický útočník byl nejprve faulován Feghoulim, sám se nařízené penalty ujal a pošesté v tomto ročníku rozvlnil síť soupeřovy branky.

Góly: 56. Alberto Lopo

Getafe zvítězilo na domácím stadionu nad Malagou a dotáhlo se v tabulce právě na svého dnešního soupeře. O zisk tří bodů se postaral Alberto Lopo v druhém poločase, jehož branka stačila k výhře 1:0.

Ani jeden z týmů nevstoupil do utkání tou správnou nohou, až s postupem času se ospalá hra změnila v podstatně živější podívanou, nejvíce po Lopově brance v šestapadesáté minutě. Malaga pak neměla daleko k vyrovnání, když nejprve Roque Santa Cruz zahodil vyloženou příležitost, a poté ztroskotal na brankáři Moyovi Javier Saviola, jehož prudká střela zblízka skončila díky špičkovému zákroku gólmana Getafe pouze na břevně. Nicméně, skóre se nakonec nezměnilo a Getafe si připsalo již třetí vítězství v řadě, přestože úplný závěr utkání musel madridský tým dohrát v deseti hráčích kvůli vyloučení Diega Castra po dvou žlutých kartách.

Před zápasem sice domácí trenér Luis García odmítal tvrzení svého kolegy ze soupeřova táboru Manuela Pellegriniho, že je Getafe přímým protivníkem Malagy v boji o čtvrté místo, zaručující kvalifikaci do Ligy mistrů, ovšem hra tomu minimálně v první hodině plně nasvědčovala. První půle toho příliš nenabídla, domácí se dostali pouze k žádosti o penaltu po pádu Álvara Vasqueze v pokutovém území, zatímco Malaga prověřila Moyu několika dalekonosnými střelami z dílny Isca a Camacha. Mnohem více se toho událo po změně stran. Nejprve na každé straně neuspěl v dobré příležitosti Vasquez, respektive Joaquín, a chvíli poté, co záložník Malagy nasměroval svou hlavičku pouze do Moyovy náruče, padl jediný gól zápasu.

V nepřehledné změti těl při rohovém kopu se k centrovanému míči probojoval Lopo a usměrnil jej hlavou za Caballerova záda. Jednalo se o jeho první gól v sezoně. O několik minut později chyběly Lafitově střele jen centimetry a druhý gól domácích v té době vyloženě visel ve vzduchu. Trenér Pellegrini však v 65. minutě na hřiště poslal Santa Cruze a paraguayský útočník se mu málem odvděčil hned po sedmi minutách na hřišti, když po vybídnutí Saviolou lobovaným pokusem přehodil Moyu z kraje šestnáctky. Naneštěstí pro hosty však míč přeletěl i branku.

O šest minut později pocítil ještě větší frustraci Saviola, který skvěle převzal Toulalanovu chytrou přihrávku a vypálil silnou střelu, která měla rozhodně gólové parametry. Jako zázrakem ji však Moya dokázal reflexivně vyrazit a usměrnit pouze do břevna své branky. V nastavení mělo Getafe blízko ke zpečetění vítězství, jenže Castro z hranice malého vápna nepochopitelně přestřelil. Rozladěný z neproměněné šance pak zbytečně fauloval Gámeze, obdržel druhou žlutou kartu a musel tak odejít do kabin předčasně. Na výsledku se to však nijak nepromítlo a Getafe si tak přičítá důležité tři body v honbě za evropskými poháry.

Góly: 5. Kike Sola

V sestupovém pásmu už po páteční předehrávce čtrnáctého kola nefiguruje Osasuna, která konečně nabírá očekávanou formu, protáhla svou šňůru neporazitelnosti už na čtyři ligové zápasy, porazila totiž doma Rayo 1:0. O jediný gól utkání se postaral už v šesté minutě Kike Sola, hosté pak sice měli převahu, na odpověď se však nezmohli...

Osasuna vstupovala do zápasu až z devatenáctého místa ligové tabulky, na druhou stranu však měli za sebou vítězství nad Espanyolem a dvě cenné remízy z duelů proti Málaze a Realu Sociedad. Rayo bylo osmé, přesto se za favorita považovat příliš nedalo.

Domácí svou vyšší kvalitu ukázali hned v samotném úvodu zápasu, kdy se také dostali do, jak se později ukázali zcela klíčového, vedení. Úvodní pokus Sisiho ještě neměl příliš mnoho šancí na úspěch, šestá minuta už ale přinesla radost domácího celku. Cejudo potáhl míč podél pravé postranní čáry, ideálně našel rozběhnutého Kikeho Solu, ten vnikl ze strany do šestnáctky a elegantním zakončením nad hlavou gólmana Cobeňa poslal Osasunu do vedení.

Domácí tým byl i nadále jasně aktivnější a mohl přidat i další branku, Armenteros ovšem prostor mezi třemi tyčemi netrefil. V určitém momentu se obraz hry změnil a Rayo převzalo iniciativu, do blízkosti Andrésovy svatyně se však vůbec nedostávalo. Trashorras sice pálil z dálky zajímavě, ovšem nepřesně, podobně se pak vedlo také Pitimu, jenž mířil přesněji, ale na domácího brankáře nevyzrál.

Na druhé straně zase zahrozil Sisi, Cobeňo však tentokrát zasahovat nemusel. Po půlhodině hry se do své druhé velké možnosti v utkání dostal Kike Sola, vedlo se mu ale podstatně hůře než v prvním případě, balón skončil pár desítek centimetrů vedle pravé tyče.

I po přestávce drželi míč více na svých kopačkách hosté, nebezpečnější ale byli spíše domácí. A to i přesto, že jako první zvedl diváky ze sedadel volný přímý kop Trashorrase, kvůli kterému se musel ke své tyči perfektním způsobem vymrštit Andrés. Loe mířil nepřesně, Solův samostatný únik zase zastavil sporně odpískaný ofsajd útočníka Osasuna.

Po hodině hry měli domácí obrovskou příležitost zdvojnásobit své vedení, Cobeňo se však zaskvěl jak proti parádní ráně Cejuda, tak proti takřka jistě gólové dorážce Llorenteho. Andrés zachránil Osasunu před vyrovnávací trefou po ráně aktivního Pitiho, hosté se pak sice snažili, jediný moment, kdy dokázali procpat míč do sítě, však zakončujícímu Leovi zkazil pomezní rozhodčí. Osasuna tak pro sebe urvala veledůležité tři body, zdolala Rayo 1:0 a dostala se tam, kam patří, tedy mimo sestupové vody.