Premier League - souhrn 33. kola

Góly: 46. Jack Colback - 30. Nacer Chadli, 53. Christian Eriksen, 90+1. Harry Kane

Gary Lineker dnes na Twitteru veřejně gratuloval Harrymu Kaneovi k pokoření hranice 30 gólů v sezoně a měl k tomu ten nejpádnější důvod - právě jemu se to totiž roku 1992 podařilo jako doposud poslednímu hráči Tottenhamu...

Mladý anglický forvard se teď pochopitelně nachází v sedmém nebi a radovat se může i celý Tottenham, jenž se výhrou na půdě odevzdaného Newcastlu zase o chlup přiblížil účasti v evropských pohárech.

Na St. James Parku dnes přitom k naplnění kapacity scházelo celých pět tisíc prázdných sedaček - vzhledem k fanouškovskému protestu Newcastle registroval nejmenší ligovou návštěvu v sezoně a fotbalisté v pruhovaných dresech se v takové atmosféře nijak nepřetrhli.

V první půlhodině potom celkově nebylo čemu přihlížet z obou stran, až dokud Nacer Chadli přízemní ranou ze střední vzdálenosti nevyužil zbytečné couvání soupeřových obránců. Belgický křídelník si takto připsal už 11. trefu v tomto ročníku.

Mezi domácími hráči nejvíce vynikal živelný Ayoze Pérez, který i po dnešku dál pokračuje ve stíhání první branky v tomto kalendářním roce. Španělskému forvardovi nicméně může být alespoň částečnou útěchou, že se po pauze výrazně podílel na vyrovnání - právě po jeho průniku po pravé straně pálil Janmaat a jeho neúspěšnou ránu dorazil do sítě pohotový Colback.

Teprve v tu chvíli konečně domácí publikum propuklo v řádné fandění, jeho optimismus však netrval déle než sedm minut. Tehdy Colback fauloval Eriksena a sám dánský záložník z přímého kopu poslal Spurs zpátky do vedení. Krátce na to hlavičkoval nad bránu skvělý Bentaleb a záhy už přišla Kaneova chvilka. Anglický útočník byl sice nejprve odmítnut Krulem, o chvíli později už ale úřadoval z rychlého brejku.

Góly: 18. James Collins (vl.), 36. Sergio Agüero

Další ztrátu už Manchester City nepřipustil a po návratu na Etihad si připisuje už čtvrtou domácí ligovou výhru v řadě. West Ham byl pokořen již uvnitř první půle jedním vlastním gólem a zásahem Agüera, ani Citizens se však neobešli bez újmy. Podezření na otřes mozku si z duelu odnesl David Silva...

Kličky a zkažené přihrávky uvnitř vlastní poloviny... West Ham to slovutnému soupeři zkraje dosti ulehčoval. A i když třeba ani dvě po sobě jdoucí odevzdávky Kouyatého nedaly vzniknout ničemu lepšímu než Agüerově střele přímo do Adriána, Hammers byli ochotni v takové pomoci soupeři zajít klidně ještě dále. V 17. minutě Navas opět hledal argentinského střelce, do jeho centru se však nešikovně vložil James Collins a zvláštním lobem od břevna poslal protivníky do vedení.

Kun Agüero si takto prožil specifickým způsobem frustrující první dvacetiminutovku, dle předpokladů se však nakonec prosadil i on sám. Ve 36. minutě Yaya Touré rozjel bleskový protiútok, který zakončila excelentně spolupracující dvojice Navas-Agüero. Argentinský forvard se tímto stal teprve druhým hráčem Manchesteru City po Carlosi Tévezovi, kterému se podařilo dosáhnout na hranici 20 ligových branek alespoň ve dvou různých sezonách.

Další gól Citizens mohl přidat například David Silva, jeho střela však byla na poslední chvíli výborně zablokována. A tak se španělský šikula zapsal do kroniky tohoto utkání něčím docela jiným, o poznání méně veselým. V 66. minutě byl totiž Silva sestřelen Kouyatého loktem a příštích zhruba deset minut strávil takřka nehybný a evidentně otřesený na trávníku.

Klíčového tvůrce hry ManCity nakonec odnášeli na nosítkách a zbytek zápasu, včetně předlouhého nastavení, už toho moc nepřinesl. Teprve v 88. minutě Kevin Nolan konečně donutil Harta k nějakému těžšímu zákroku, přičemž domácí zareagovali akorát skrze nedobře umístěnou Džekovu střelu.

Góly: 38. Eden Hazard

Už jen dva zápasy k titulu! Chelsea zdolala Manchester United 1:0, a přestože byla většinu utkání pasivnější, soupeře kromě střel zpoza vápna nepustila k žádné významné příležitosti. Chelsea dominovala na vlastní polovině, kde presinkem dělala United velké problémy a parta kolem Rooneyho si s tím nedokázala poradit.

Už od první minuty šla Chelsea do utkání s jasnou vizí - eliminovat nebezpečí hostí a pokud to bude možné, udeřit. I proto hrál vedle Matiće uprostřed zálohy Zouma, který měl na starost obrovitého Fellainiho. Většinu soubojů s ním sice prohrál, ale neumožnil mu za pomoci své síly tvořit pro United šance.

Jednu z největších příležitostí si Man Utd vytvořil už po dvou minutách, kdy agilní Shaw unikl po levé straně a Wayne Rooney z hranice vápna kroutil míč k tyči. Trefil ovšem jen tyč držící síť a De Gea se radoval předčasně. O chvíli později s nejlepší brankář Premier League musel poradit s pěknou kombinací Fábregase s Hazardem, kterou však s pomocí skluzu Herrery uhrál na rohový kop.

Aktivita United byla enormní prvních 15, 20 minut, poté se hra vyrovnala směrem do průměru. V úvodu utkání zahrozil ještě netradiční střelec McNair, jehož tečovaná rána zamířila těsně vedle. Jenže Chelsea v této sezóně proti silný soupeřům hraje dokonale účinně. Courtois se do konce poločasu víceméně neměl kam otáčet, až v závěru poločasu musel před Falcaem vyrážet míč do bezpečí.

To už byl stav 1:0 pro suverénního lídra Premier League, jehož náskok na druhý Arsenal je šest utkání před koncem soutěže už desetibodový. Mike Dean nastavil v celém utkání velmi volný metr, co se posuzování faulů týče, a jeden takový zákrok založil rozhodující akci zápasu. Terry povalil Falcaa, Fábregas v tísni dostal míč k Oscarovi a ten čaroval. Patičkou vyslal do stoprocentní šance Hazarda, jenž vsítil mezi nohama De Gey jediný gól zápasu.

Po změně stran vypadala Chelsea naprosto uvolněně, první minuty držela míč i otěže utkání jasně ve své moci. Jenže převaha se záhy začala přelévat zpět na nohy Manchesteru United, který, když ne lepší, byl v utkání opravdu aktivnější. Blues nicméně hráli to, co potřebovali, a v defenzivě předvedli fantastickou práci, která připomínala dominanci. Zadáci totiž za celý zápas ani jednou nezaváhali.

Naopak Ander Herrera, jeden z lepších hráčů Red Devils málem způsobil druhý gól Chelsea. Po jeho chybě utíkal se Smallingem sám na bránu Drogba, zblokovanou střelu stihl těsně před brankovou čárou Hazard a akrobaticky trefil tyčku. Od šedesáté do sedmdesáté minuty nicméně třetí tým Premier League nepustil lídra k míči.

Sérii příležitostí načal opět McNair, jehož další tečovanou ránu vyrazil Courtois jen s problémy. Vzápětí po chybě Drogby unikl po levé straně Shaw a jeho prudký centr napálil Mata nad. Chelsea nicméně zdobila precizní bojovnost a práce směrem vzad, což deklaroval hlavně Oscar. Jeho návrat a blok Rooneyho střely nejspíš zamezil oslavám hostí. Stejně tak Cahillův blok po Falcaově střele.

Chelsea už v závěrečné dvacetiminutovce neměla ambice příliš útočit. Duch utkání, v němž United útočili a Blues čekali v dokonale zabezpečeném bloku na pochybení, jí vyhovoval. Jedinou šanci Chelsea v této pasáži byla akce Edena Hazarda, těžko zpochybnitelného nejlepšího hráče sezóny, který však tentokrát pálil slabě.

Celých devadesát minut hrát možná překvapivě Falcao, který i přes všechnu kritiku byl místy nebezpečný. Čtvrt hodiny před koncem ostatně utekl Zoumovi a z úhlu trefil boční tyčku. Poslední minuty už si Chelsea pohlídala ve větším poklidu, kromě Herrerova pokusu vyprosit si penaltu na Ivanovićovi, který Dean ocenil žlutou kartou.

Góly: 2. James Morrison, 53. Craig Gardner

Tony Pulis dokázal zvednout uvadlý West Bromwich Albion v ideální chvíli a svému bývalému zaměstnavateli uštědřil nečekanou porážku 0:2. Crystalu Palace se nepovedlo napodobit loňskou pětizápasovou šňůru pěti vítězných zápasů v řadě a po čtyřech kláních se museli před protivníkem sklonit. Za Baggies skórovali Morrison a Gardner.

Směr utkání se začal vyvíjet nečekaným směrem už po jedné odehrané minutě. Rohový kop Chrise Brunta si hlavou našel trestuhodně volný James Morrison a jeho hlavičku zastavila až síť - 0:1.

Crystal Palace měl celý zápas více ze hry, ale nebyl schopný svoji převahu jakkoli zužitkovat. V prvním poločase vystřelili devětkrát, z toho třikrát na branku. Naproti tomu WBA stačila k vedení jediná rána na branku.

Největší šance Eagles byla každopádně krásná. Bolasieho nůžky zastavil po půlhodině Myhill. Jenže góly dávali jen hosté. Po změně stran napřáhl k úžasné ráně Craig Gardner a div že nevymetl čibenici - 0:2. Po tomto nádherném projektilu už Palace nenašlo sílu k obratu.

Góly: 47. Mame Diouf, 84. Charlie Adam - 22. Morgan Schneiderlin

Liga mistrů je definitivně v nenávratnu. Southampton se nechopil šance přiblížit se ke čtvrté příčce Manchesteru City a na půdě Stoke City prohrál 1:2. Ve druhém dějství o tom rozhodli Mame Biram Diouf a Charlie Adam, kteří vymazali úvodní branku Morgana Schneiderlina.

Na začátku zápasu byli lepší domácí hráči Stoke, avšak kromě N’Zonziho střely vysoko nad a úniku Dioufa, který skončil žlutou kartou pro kapitána a stopera Southamptonu Fonteho, se obrana Svatých nemusela strachovat. Naopak Begovićovi zatrnulo po čtvrt hodině, když rychlá a přímočará akce po ose Mané - Pellé skončila střelou do boční sítě.

Saints, kteří ve snaze využít špatných výsledků Man City ještě bojují o kvalifikaci do Ligy mistrů, šli do vedení za dalších pět minut. Vůbec první rohový kop v utkání prodloužil na přední tyči José Fonte a Morgan Schneiderlin snad ani nemusel míč na brankové čáře doklepávat do prázdné sítě - 0:1.

Saints byli na konci půle lepším týmem, po půlhodině zahrozil Pellé. Brejk Southamptonu po zisku Bertranda však zakončil po zemi do Begoviće. Vedle bývalého zadáka Chelsea se ukázal i druhý krajní bek Nathaniel Clyne. Jeho dravého náběhu si všiml Mané a Clyne v tísni ve vápně pálil mimo.

Stoke v závěru poločasu zahrozilo N’Zonzim, ale gólu se dočkalo až krátce po změně stran. N’Zonziho oblouček z 25 metrů orazítkoval břevno a Mame Biram Diouf pohodlně doklepl míč do branky, kde lehce zmatený Davis chyběl. Po hodině hry byl blízko gólu Tadić, který po pasu Maného mířil do poloprázdné brány. Potters ale místo již překonaného Begoviće zachránil Glenn Whelan, jenž odvracel z brankové čáry.

V závěru zápasu chtěl snad Southampton vstřelit druhý gól, ale na obranu úplně zapomněl. Blízko gólu byl Peter Crouch, jehož hlavička z dobré pozice ale postrádala parametry. Nakonec se radovalo Stoke City, které využilo zmatků ve vápně Saints a po několika odrazech vystřelil výhru 2:1 Charlie Adam.

Góly: 15. Leonardo Ulloa, 89. Andy King

Leicester se škrábe nahoru. Poprvé od roku 2000 Foxes jednak čtyřikrát v řadě alespoň dvakrát skórovali, jednak ve třech po sobě jdoucích utkáních nejvyšší soutěže uhráli vítězství - v tomto období zvláště cenná. Pearsonova parta se takto posouvá na 18. příčku...

Swansea od počátku nestíhalo tempu a obecnému nasazení Leicesteru, který se také ještě na sklonku úvodní čtvrthodiny ujal vedení. Dlouhý nákop do vápna tehdy podskočili dva nedohodnuvší se obránci Swansea, Morgan potom ve fyzickém souboji uchránil míč před Williamsem a pohotový Ulloa zametl míč k pravé tyči. Pro argentinského střelce šlo o první ligový zářez od Boxing Day; a jaké důležitosti!

Foxes i nadále pokračovali v neudržitelném tempu a třeba Albrighton klidně mohl brzy zpoza šestnáctky přidávat druhý gól. Alespoň v posledních deseti minutách prvního poločasu se nicméně Swans konečně začali dostávat do hry, drželi míč mnohem častěji na svých kopačkách, a Nigel Pearson na to ještě za běhu hry reagoval divokou gestikulací požadující přechod na originální formaci 4-4-2.

I přes tyhle zdánlivé zmatky v organizaci Leicesteru a nastupující Swansea ovšem nelze říct, že by hosté nějak zvlášť zatížili Schmeichela. Shelvey v jednom okamžiku kroutil míč přímo do brankářovy náruče a stejným směrem si to po teči soupeřovým obráncem namířila i Sigurdssonova střela.

Střelecký účet druhého dějství načala pro změnu pořádná šance Foxes, když po Schluppově centru těsně vedle zakončoval Albrighton, a daleko od gólové radosti posléze nebyl ani doposud neviditelný Kramarić.

Zhruba po hodině hry se Garry Monk s ohledem na neexistující převahu svého týmu rozhodl k razantnímu kroku a teprve potřetí v sezoně stáhl ze hry stálici záložní linie Ki Sung-yuenga. Korejského záložníka nahradil bleskurychlý křídelník Jefferson Montero a po jeho příchodu se to na Schmeichela konečně začalo valit. Jak Oliveira, tak Shelvey okamžitě zakončovali z vynikajících pozic - především proti prvnímu jmenovanému se však dánský gólman tváří v tvář pěkně vyznamenal.

Jak se pomalu blížil závěr utkání, Swansea přirozeně víc a víc riskovalo, a kupodivu přitom nebylo ani o chlup nebezpečnější. Naopak dvojice Mahrez-Vardy měla hned několik příležitostí k navýšení náskoku domácích.

Jednou společně selhala v protiútoku 2 na 1, jindy sám alžírský křídelník nebezpečně pálil ze střední vzdálenosti a po Williamsově postrčení Vardyho se klidně mohla pískat penalta. Nakonec tedy museli před Fabianskym úřadovat jiní - v samém závěru zápasu Cambiasso nebezpečně rozehrál přímý kop a Andy King pohotově dorážel.

Góly: 29. Kevin Mirallas

Burnley se vrací na místo, kam se ve zbytku sezony podívat už rozhodně nechtělo - na samé dno tabulky. Posílá ho tam kombinace vítězství Leicesteru, brzké červené karty pro Ashleyho Barnese a zásahu Kevina Mirallase...

Je jen málo horších způsobů jak otevřít zápas než neproměnit penaltu, přesně něco takového se nicméně dnes Evertonu povedlo. V nedávné době skvělý Aaron Lennon si na Davidu Jonesovi tak akorát na hraně pokutového území vymodlil nedovolený zákrok, a i když se hostující fotbalisté mohli cítit být poškozeni, ve finále o moc nešlo. Barkley se totiž zařadil k Mirallasovi jakožto dalšímu neúspěšnému exekutorovi na úkor osvědčeného Bainese.

Levý bek Evertonu přitom normálně byl na hřišti a fungoval. Ihned po Barkleyho zpackané penaltě ostatně Heatona sám prověřil, aby záhy těsně vedle pálil Lennon. Teprve poté se už konečně Toffees vedrali do vedení: Mirallas alespoň nadvakrát zacílil do sítě po pěkné McCarthyho zpětné přihrávce.

Clarets na tento zásah soupeře zareagovali velice dobře - Jones okamžitě měl vyrovnávat ve vynikající příležitosti a Ingse odmítal pro změnu Gareth Barry se svým perfektně načasovaným zákrokem. Veškeré dotahování však Burnley notně zkomplikoval nedisciplinovaný Barnes, který se nechal ještě před obrátkou vyloučit za dvě žluté karty.

Ve druhé půli takto na Everton čekala povinnost lehká jako facka - hájení hubeného náskoku před oslabeným soupeřem. A to se Martínezově partě skutečně podařilo; naopak trojlístek McCarthy, Lennon a Barkley v různých šancích selhal ve snaze pojistit domácí vedení. Na druhé straně už akorát Ings hlavičkoval nad bránu po centru Trippiera.

Góly: 10. Christian Benteke, 33. Christian Benteke, 83. Christian Benteke - 7. Matt Phillips, 55. Clint Hill, 78. Charlie Austin

Představitelé obou předních britských stanic s vysílacími právy na Premier League, BT Sports a Sky, si nyní musí zuřivě rvát vlasy za to, že tento předehrávaný duel nezařadili do svých programů. Ostrované se takto museli obrátit na NBC a komentář legendárního Martina Tylera, kterému na konci šestigólového thrilleru docela pochopitelně docházel dech...

Tim Sherwood před výkopem toto utkání popsal jako "největší zápas pro klub za poslední roky", podle toho se však fotbalisté Aston Villy zprvu tak úplně nechovali. Už po sedmi minutách nechali skórovat rozjetého Matta Phillipse, jenž proměnil v branku ideální centr z dílny Bobbyho Zamory.

Zbytek úvodní půle už se ale odehrával převážně v režii birminghamských, kteří také ihned vzápětí odpověděli první trefou Christiana Bentekeho. Statný kanonýr, který se později stal prvním belgickým autorem dvou hattricků v Premier League, otevřel svůj dnešní gólový účet šťastnou trefou po průběhu podél levé postranní čáry a masivní teči soupeře.

Villans následně dominovali statistice držení míče a ještě do přestávky se poprvé a naposledy ujali vedení. Benteke tentokrát zkušeně zakončoval rychlý brejk svého týmu, zatímco v jiné chvíli nedokázal usměrnit na bránu brilantní centr Bacuny.

Mimo jiné tato spálená příležitost potom domácí ve druhé půli ošklivě mrzela. Nejprve se totiž poprvé v Premier League prosadil přesluhující veterán Clint Hill, jenž zužitkoval Phillipsův rohový kop, a produktivní exblackpoolské křídlo nakonec stálo u zrodu ještě jednoho gólu svého týmu, když v osobním souboji přetlačilo slabého Richardsona a v 78. minutě umožnilo skórovat Austinovi.

Souboj dvou suverénních tahounů obou mužstev, Phillipse s Bentekem, však nakonec vítěze nepoznal - poslední slovo měl totiž nezastavitelný Belgičan. Tomu se v 83. minutě podařilo vyrovnat famózní ranou z přímého kopu, a tak se Aston Villa ve finále přece jen dál drží nad sestupovou propastí. I když vysloveně zuby nehty.