Premier League - souhrn 35. kola

Góly: 31. Ron Vlaar, 38. Andreas Weimann, 55. Christian Benteke, 60. Christian Benteke, 72. Christian Benteke, 89. Gabriel Agbonlahor - 33. Danny Rose

Měření schopností dvou pánů, kteří se svého času jako aktivní hráči tak akorát minuli v Celtiku, dopadlo nadmíru jasně ve prospěch Paula Lamberta. Jeho Aston Villa především díky dalšímu famóznímu představení Bentekeho Sunderland zválcovala bez větších pochyb a Paolo Di Canio takto po dvou báječných výhrách hodně rychle procitnul ze snu...

Lépe, ne tak nervózně odstartovali hosté ze severovýchodu Anglie, kteří se také poměrně brzy mohli ujmout vedení. Guzan totiž nedobře vyhodnotil situaci ze sedmé minuty, proti Johnsonovi v nulovém úhlu už pak ale stáli hned dva fotbalisté ve vínovém - žádná zásadní újma tedy zatím na pořadu dne nebyla.

Manažer Villans Paul Lambert dnes opomenul vlastně všechny konstruktivní záložníky (N’Zogbia, Bannan, Ireland), které má k dispozici, a jediného schopného rozehrávače (Westwooda) ze středové trojky nechal hrát vůbec nejníže. Což papírově doopravdy neměl být tah vedoucí k takovému koncertu.

Veškerá ofenzivní snaha takto závisela na tradičním útočném trojzubci, jehož podstatná část Benteke-Agbonlahor se navíc k životu poprvé nadechla až ve 26. minutě. Hned to ale stálo za to. Benteke vrátil kolegovi narážečku akorát na osu hřiště, přímo před Mignoleta, a Agbonlahorovi stačilo píchnout do balonu jenom o chlup lépe - aby nakonec o pár milimetrů neminul pravou tyč.

První šťastlivec z domácího výběru tak nakonec musel být zcela netradiční, rovnou premiérový. K ojedinělé ráně se po odrazu Westwoodovy střely odhodlal kapitán Ron Vlaar a projektil se mu vskutku vyvedl - stal se gólovým, i za přispění spícího Mignoleta.

Sunderland nicméně okamžitě odpověděl, a to snad s ještě větší parádou. Na nebojácný výlet se vydal Rose, po cestě si narazil se dvěma spoluhráči a pak famózně zacílil ke vzdálenější tyči, aby se stal dalším debutujícím střelcem u svého současného zaměstnavatele. Výborná individuální a kolektivní akce zároveň.

Villa Park byl dnes obecně nakloněn krásným fotbalovým akcím, a proto - i když se jich nenarodilo úplně mnoho - pořád bylo co sledovat. Rovněž třetí gólová situace byla koneckonců učiněnou lahůdkou. Lowton napravo využil oceánu volného prostoru k rozjetí protiútoku, pak si všiml stejné Weimannovy výhody na straně levé, takže rakouskému forvardovi lehce přehodil míč do běhu a Mignolet byl už podruhé v rozpacích - Weimann zachoval chladnou hlavu, 2:1.

To bylo z prvního poločasu zhruba všechno, po přestávce se ale pokračovalo v podobném stylu; třebaže v pořadí čtvrtá branka už z výstavních nebyla. Mignolet se v 55. minutě vybičoval k solidní reakci na zásadně tečovanou Agbonlahorovu ránu, s Bentekeho snadnou dorážkou už ale nemohl nadělat zhola nic. O ofsajdu přitom nemohla být řeč; je tedy otázkou, proč obávaného Belgičana neměl na starosti ani jeden ze stoperů.

A velmi podobná diskuze se vlastně dala vést i za chvíli. Tentokrát Cuéllar jaksi dopředu vzdal vzdušný souboj s dominantním Bentekem, a ten tedy těsně před završením hodiny hry poslal Villu svou hlavičkou z rohu již do třígólového trháku.

O charakteru výsledku se tím pádem zdálo být rozhodnuto a definitivu mu nasadil v 70. minutě Sessegnon. Ten byl v souboji se Syllou příliš pozdě, zadupl soupeři chodidlo a okamžitě uviděl červenou kartu. Pak už akorát scházelo, aby Benteke díky šťastnému odrazu dostal možnost završit hattrick, čili konkrétně z nevýhodného úhlu prostřelit špatně postaveného Mignoleta (což se stalo hned tři minuty poté), a bylo vskutku hotovo.

V 88. minutě ještě Vaughanovu zoufalou zpětnou přihrávku v rychlosti přebral Agbonlahor, vyhnul se Mignoletovi a přidal šestý gól - to už byla jenom taková třešnička, která akorát dále zhoršila brankářův průměr obdržených branek na zápas.

Góly: 2. Theo Walcott - 44. Robin van Persie (pen.)

Arsenal podruhé v řadě před domácími fanoušky nevyhrál a zkomplikoval si cestu do Ligy mistrů na příští rok. Po remíze s Evertonem ztratil dva body i v duelu s čerstvým mistrem Manchesterem United a nechali si od Chelsea vzít třetí místo. Při vítězství Tottenhamu ve své dohrávce navíc spadnou i z toho čtvrtého.

Utkání začalo přitom pro Arsenal dokonale a podíl na tom měl i Tomáš Rosický. Malý Mozart už po dvou minutách hry narýsoval krásný kolmý pas Theo Walcottovi, který využil těsné ofsajdové výhody a po chvíli postupování na bránu propálil De Geu - 1:0. Záhy měl šanci na zvýšení Santi Cazorla, kteréhož ránu už však David De Gea skvěle kryl.

Hlušší pasáž skončila až v závěru dějství, kdy se naopak taktovky chopili šampioni z Manchesteru United. Brankou skončila až druhá akce, tu první sebral dobře postavený brankář Szczesny. Protiúkol dovedl míč k Nanimu, ten jej odcentroval na hranici malého vápna a Robin van Persie hlavičkou zakončil přesně tam, kde Polák stál.

Až o necelých pět minut později se mohl radovat. Bacary Sagna jej v šestnáctce zfauloval a sám poškozený Nizozemec se chopil zodpovědnosti. Pokutový kop bez potíží proměnil a bez radosti sbíral gratulace svých šťastných spoluhráčů vyrovnání stavu - 1:1.

Gól do šatny Arsenal nepoložil a krátce po návratu na hřiště mohli jít znovu do vedení. Rosický vybojoval míč pro Arsenal a vyrazil do protiútoku. Do hry pak zapojil Ramseyho, který mu míč vrátil a Rosický ze své pravačky vyslal nebezpečnou střelu. Nicméně tato střela skončila asi metr a půl vedle levé tyče.

Atraktivita utkání vygradovala okolo šedesáté minuty. Gól na hlavě měl nejprve Wayne Rooney, zanedlouho mohl dát vedení domácím Tomáš Rosický. Anglického forvarda nicméně skvěle vychytal Szczesny, Rosickému pak sebral radost blokující protihráč. Branky už se ale diváci na Emirates Stadium nedočkali, v závěru ještě nebezpečně pálil Cazorla, se jehož ranou si De Gea poradil. Na sklonku duelu pak mohl rozhodnout Giggs, jenže i jeho pokus neskončil v síti kvůli teči obránců.

Góly: 43. Oscar, 45+2. Frank Lampard (pen.)

Povinné tři body v kapse a jde se dál. Chelsea díky drtivému závěru prvního poločasu porazila houževnatou Swansea 2:0, unikla před vzájemným zápasem Tottenhamu o tři body a alespoň do večera bude třetí. Hrdinou utkání se stal Frank Lampard, který sice nezačal v základní sestavě, ale přesto na první gól Oscara nahrál a druhý z penalty sám dal.

Zápas číslo 400 za Chelsea v Premier League, zápas číslo 800 v rámci celé kariéry ve všech soutěžích. Jubilejní klání Frank Lampard oslavil parádně. Naskočil do něj až po zranění Ramirese ve čtyřiadvacáté minutě, což mu ovšem nezabránilo k dvousté první brance v dresu Blues. K vyrovnání rekordu Bobbyho Tamblinga mu tak schází jediný zásah, rekord Andyho Cola v počtu týmů Premier League (oba 38), proti nimž se prosadil, však vyrovnal už dnes.

První poločas to bylo většinu času pořádná nuda. Chelsea sice držela prakticky pořád míč na kopačkách, jenže do šancí se nedostávala. S výjimkou velkého závaru před brankou, po němž shodně vleže zakončovali Oscar a Demba Ba, bylo něco zajímavého k vidění až v posledních pěti minutách úvodního dějství.

Načal to aktivní Frank Lampard, jehož rána zpoza vápna donutila Vorma ke skoku a vyražení na roh. Z něj pak velkou šanci nevyužil hlavičkující Cahill. O dvě minuty později Terry vystihl rozehrávku hostí, dvakrát si vyměnil míč s Lampardem, záložník posunul míč do vápna na Oscara, jenž svým teprve třetím gólem v Premier League otevřel skóre - 1:0.

Strhující závěr vyvrcholil v nastaveném čase, kdy tentokráte zakombinovalo hvězdné duo Mata, Hazard a prvně jmenovaný po kličce dvěma hráčům upadl. Vinou byl faul Brittona a sudí Clattenburg tak ukázal na puntík. Míč si postavil dvorní exekutor Frank Lampard, jenž dělovou ránou nedal Vormovi šanci na úspěch, ač směr vystihl - 2:0.

Druhý poločas však bohužel na závěr prvního nenavázal; spíše na celý průběh před jeho koncovkou. Nuda to sice nebyla, nicméně žádná hitparáda opravdu také ne. Ostatně při zápasové porci Chelsea se není čemu divit, že druhé dějství odehráli "tak akorát" a bez větší námahy. Ostatně Petr Čech si musel poradit jen se dvěma nebezpečnými střelami, Rangelovu i Dyerovu pak v pohodě zneškodnil a připsal si další čisté konto.

Svěřenci Rafaela Beníteze se nikam nehnali a hlídali si především zadní vrátka. Z jejich aktivity vyplynulo několik příležitostí, jako například dvě střely Demby Ba, z nichž ta první měla po Hazardově pasu gólové parametry. Stejně tak dva pokusy Juana Maty, který výsledek ještě zkrášlit, ale vždy mu kousíček chyběl.

Góly: -

Dlouho očekávané se tři kola před koncem sezóny stalo skutečností a vzájemná bodová dělba posílá Royals i Queen's Park Rangers minimálně na rok o patro níže. Vyřešit tak zbývá poslední sestupovou hádanku...

Londýnský celek nezačal, i přes posměšky domácích fandů (kvůli mohutným investicím, které vyšly kompletně vniveč), vůbec špatně a dokonce se mohl hned několikrát ujmout vedení, ovšem Jenas pálil zpoza vápna vysoko nad branku, zatímco Granero z volného přímého kopu orazítkoval pouze břevno domácí svatyně! Do třetice měl velkou možnost Bothroyd, avšak do prostoru tří tyčí nezamířil.

Čerstvý nováček tahal po celé první dějství za kratší konec a prakticky nebyl pro soupeřovu branku nebezpečný, výjimka přišla až těsně před odchodem na přestávku, kdy pozornost Greena vyzkoušel z dálky střílející McAnuff. Ještě předtím měl sice dobrou šanci Pogrebňak, jeho pokus ale zastavil pohotový Bosingwa a z nadějně vyhlížející akce tak nic nebezpečného nevzešlo.

Tempo hry se po obrátce přece jen zvýšilo a rozhodně se bylo na co koukat. McAnuff oslovil ruského kanonýra, tomu se však nepodařilo nalézt prostor ohraničený třemi tyčemi. Pogrebňak tak asi nejlépe dokumentoval rozpoložení RFC, kterému se už deset (!) zápasů nepodařilo naplno bodovat a není se tak čemu divit, že se po loňských oslavách pakuje zpátky do League Championship. Alespoň malou náplast mohli domácím přinést střídající Le Fondre a Morrison, druhý jmenovaný však hlavou na Greena recept nenašel! Těsně před koncem neuspěl pro změnu Bothroyd.

Góly: 3. Daniel Agger, 17. Jordan Henderson, 54. Daniel Sturridge, 60. Daniel Sturridge, 74. Fabio Borini, 76. Jordan Henderson

Newcastle po potupné porážce 0:3 v derby se Sunderlandem sliboval domácím fanouškům nápravu. Místo toho v utkání s Liverpoolem předvedl ostudný výkon, směšný logicky především vzadu, a porážkou 0:6 si nejen významně řekli o zapojení do bojů o holé udržení, ale zaznamenali nejhorší výprask od roku 1925.

Liverpoolu, zdá se, neúčast "kanibala Holandska i Anglie" Luise Suáreze prospěla. Na hrotu nastoupil dnes dvougólový Daniel Sturridge, pod nímž úžasně fungoval Brazilec Coutinho i další hráč se dvěma přesnými zásahy Henderson. Představení Reds pak přesně charakterizovala slova manažera Rodgerse po utkání: Brilliant and clinical.

Obrovský debakl načal už ve třetí minutě stoper Daniel Agger, jenž se prosadil po centru Stevena Gerrarda, když mohl hlavičkovat mezi penaltou a malým vápnem úplně sám. Tehdy defenziva Magpies selhala poprvé a nastolila metr celého duelu. Už za čtvrt hodiny našel krásným pasem Coutinho Sturridge, ten prošel obranou bez námahy jako nůž máslem, před prázdnou bránu předal Hendersonovi a bylo to 2:0.

Třetího gólu se fanoušci Reds dočkali až po přestávce. Coutinho se předvedl jako ryzí Brazilec, z hráčů Newcastlu udělal strašáky a opět narýsoval krásný pas Sturridgovi. Mladý Angličan tentokrát zakončil sám a ranou pod břevno zvýšil vedení Liverpoolu na 3:0. Směšnost obrany černobílých charakterizovala akce před čtvrtou brankou. Henderson přebral centr ze středu pole u vápna, posunul jej volnému Sturridgovi, jenž druhým gólem v zápasu potupil domácí celkově počtvrté. Při zakončení mohl klidně couvat se zavřenýma očima, beci Magpies nejevili o jeho hru zájem.

Číslo pět si na svědomí vzal Fabio Borini. Italský forvard se po zranění vrátil na hřiště ze střídačky a po minutě na hrací ploše už skóroval. Downing si ve vápně pohrál s Haidarou, zpětným pasem vrátil na Boriniho a Eliott mohl opět svým spoluhráčům spílat. Poslední zářez už si neužil vyloučený Debuchy, který po dvou hloupých zákrocích (hypnutí do Sturridge v přerušené hře a bláznivý skok do Coutinha) mazal z placu. Propásl tak centr z přímého kopu, jenž z nohy Hendersona zaplul za zadní tyč - 0:6.

Góly: 11. Emmerson Boyce, 49. Callum McManaman - 9. Gareth Bale, 89. Emmerson Boyce (vl.)

Blízko velmi cennému "doublu" byl dnes Wigan. Ten už na podzim zaskočil Tottenham na White Hart Lane a tentokrát na svém hřišti vedl o gól až do 87. minuty. Pak si vlastní branku vstřelil Emmerson Boyce a opět Latics značně zkomplikoval honbu za záchranou. Spokojeni jinak samozřejmě nejsou ani Spurs, kteří rovněž potřebují v rámci boje o Ligu mistrů sbírat přesvědčivější výsledky.

Pokud má vlastní gól nešťastná specifika zakořeněná už ve své podstatě, Wigan dneska na bizarní bázi inkasoval také na první pokus. Figueroa po devíti minutách lajdáckou malou domů snad inspiroval Roblese k podobně mizerné snaze odvrátit rodící se nebezpečí, a tak Gareth Bale jenom šikovně nastavil kopačku a mohl jít oslavovat svůj 24. zářez v sezoně.

Atleti se nicméně nenechali snadno odbýt a zareagovali již po třech minutách - Boyce tehdy cílevědomou hlavičkou navázal na rohový kop Shauna Maloneyho. Od té doby se až do přestávky odvíjela zcela vyrovnaná bitva; vyrovnaná také v ohledu na zranění. Figuerovo nucené odstoupení totiž ještě před obrátkou vyrovnal Dempseyho předčasný odchod. Co se šancí týče, Koné po výtečném průniku Gómeze těsně přestřelil a příliš vysoko mířil také na druhé straně Bale.

Po změně stran vykazoval mnohem větší hlad domácí Wigan, jehož napadání i skluzování nabíralo na intenzitě. A odměna se dostavila takřka okamžitě. McManaman po čtyřech minutách od restartu přebral Koného přihrávku, ultrajemnou kličkou se vyhnul Naughtonovi a potom nedal Llorisovi nejmenší šanci. Tottenham se mezitím i posléze dosti trápil; Bale tentokrát neposkytoval klasický drajv a nápad, Defoe se stával čím dál izolovanějším.

Arouna Koné navíc po proskočení kolem Dawsona mohl v závěru utkání rozhodnout, kdyby si nevylámal zuby na pohotovém Llorisovi. Místo toho se tedy dostavilo poněkud kruté srovnání, které přinesl Emmerson Boyce vinou Baleova promáchnutí při Huddlestoneově standardce.

Góly: 46. Charlie Adam

Jak se dalo očekávat, ve Stoke-on-Trent se žádné gólové hody nekonaly. Domácí si vystačili s jediným zásahem Charlieho Adama, aby se dál ani nemuseli moc strachovat. Norwich teď svou pozornost obrací zejména ke dvěma zbývajícím domácím duelům; Potters jsou prakticky zachráněni.

Velenudná zahajovací část se odehrála na Britannii Stadium. Jerome po rohu akorát trefil spoluhráče N’Zonziho, což byla bohužel ve 23. minutě dosud největší šance zápasu; jinak obě mužstva raději dostávala pověsti nikterak ofenzivních a lehkonohých souborů.

Větší pozornost ve zbytku úvodní části poutaly spíše hloupé zákroky N’Zonziho a Holta na druhé straně, které za určité konstelace hvězd mohly být trestány červeným kartonkem, než nějaké ofenzivní výpady. A nejhlasitěji se tleskalo na počest nedávno zesnulého bývalého hráče Stoke City, Paula Warea.

Hned po změně stran se ale dalo aplaudovat také povedené fotbalové akci; a rovnou gólové akci. Dlouhý nákop sklepl do vápna věžovitý Peter Crouch a tamějšího náhlého zmatku s chutí a velkým odhodláním využil Charlie Adam - 47. minuta, 1:0. Norwich se mezitím nepřestával v ofenzívě trápit na každém kroku; prosadit se nedokázal kombinačně ani centry ze stran.

Naopak ještě po hodině hry čelil protiútoku Potters 3 na 1, respektive spíš tři na nikoho. Spaseni tehdy Kanárci byli akorát hrozivým promáchnutím Petera Crouche po pohodlné nabídce od Adama. I když "spaseni" - sami se už v závěru na nic moc nezmohli, takže by prohráli tak jako tak. Pořád bylo reálnější skóre 2:0 než 1:1, vždyť ještě v 84. minutě Bunna notně poděsil N’Zonzi.

Góly: 6. Marc-Antoine Fortuné, 67. Romelu Lukaku, 77. Shane Long

Na zápas o čtyřech červených kartách Premier League stále čeká, dnešní střetnutí Southamptonu s West Bromwichem k němu každopádně nemělo daleko. Na vyloučení nakonec "vyhráli" Saints 2:1, to důležitější skóre ale hovoří jednoznačně drozdí řečí. Lukaku si připsal další dva "kanadské body" a přispěl k hladkému vítězství Baggies v poměru 3:0...

Tohle utkání nemělo mít výrazný vliv na tabulku - a také ve výsledku nemá -, přesto publikum stoprocentně muselo potěšit. A pamatovat na tohle klání jistě bude také sudí Roberto Madley, jenž prožil vskutku vzrušující debut v Premier League. Ale nejprve pěkně popořadě. Úvodní šanci duelu měl na svědomí dnes znovu stěží hlídatelný Romelu Lukaku; v sólovém úniku jej ale vychytal Boruc. Belgický dlouhán tím pádem musel stvořit první branku zápasu až prostřednictvím Fortuného. Tomu sklepl míč po rohu ze šesté minuty a Fortuné se záhy natřikrát přeci jen prosadil.

Southampton zareagoval menší šancí Jaye Rodrigueze, který se natáhl po centru Lamberta a odhlavičkoval ho mimo vymezený prostor. Daleko větší příležitost k vyrovnání měl později na kopačce bek Clyne, když se dostal k nepovedenému centru Lamberta. Foster byl však na správném místě, stejně jako chvíli nato Boruc, jenž si dnes dlouho dělal z frustrování Lukakua vrchní zábavu.

Té Belgičan učinil přítrž teprve s příchodem 67. minuty, jakmile zužitkoval pěknou kolmici Fortuného. A v tu chvíli to začalo. Ramírez byl zjevně frustrován skutečností, že jeho tým směřuje za zavržením šestizápasové šňůry bez porážky, a tak loktem prohrábl obličej Shanea Longa. To si vyžádalo rozzuřenou reakci Fortuného, který přetáhl Ramíreze po hlavě, pročež šli předčasně pod sprchy oba fotbalisté. A v pořadí třetí červenou kartu si potom vysloužil ještě Danny Fox za svůj obounohý výpad na Reida již za stavu 0:3, o který se laskavě postaral Long za asistence Lukakua.

Góly: 16. Steven Pienaar

Everton dokázal díky gólu Stevena Pienaara porazit nejtěsnějším rozdílem Fulham a nadále se tak drží stébla naděje na evropské poháry, na něž nyní ztrácí tři body. Londýnský celek dohraje sezonu v klidném středu tabulky.

Přestože na první pohled nebylo na dnešním utkání nic zvláštního, vzduch nad Goodison Parkem se přece jen zachvíval lehkou nervozitou - je totiž možné, že toto vítězství bylo jedním z posledních v důležité éře klubu, která by se mohla co nevidět stát minulostí. V létě totiž končí stávající kontrakt dlouhodobému manažerovi Davidu Moyesovi.

Letošní sezona přitom Toffees zatím vychází - stále mají šanci na Evropu a vypadá to, že jsou na dobré cestě stát se pro tento rok vládci Merseyside. Dnešní zápas provázela také slušná dávka nostalgie - před padesáti lety si Everton právě v zápase s Fulhamem zajistil jeden ze svých devíti prvoligových titulů, a pět přeživších z tehdejšího týmu Harryho Cattericka sedělo v ochozech Goodisonu i dnes. Sám Moyes přitom slavil jiné půlstoletí - přesně tolikáté narozeniny totiž oslavil tento čtvrtek.

I přes panující nejistotu to však stále více vypadá, že skotský manažer zůstane v modré části Liverpoolu i nadále: "Nynějším cílem pro mě i klub je pokračovat v tom, čeho jsme dosud dokázali," potvrdil. Toho není zrovna málo, a podílel se na tom i jeden z nejpevnějších záchytných bodů současné sestavy, jehož přínos viděli diváci v plné šíři i dnes.

Séamus Coleman není prototypem hvězdného fotbalisty, ale jeho vitalita, zarputilost a elán jsou vítanými ingrediencemi do Moyesova úspěšného koktejlu. Obránci soupeře se většinou soustředí na nebezpečí pocházející od útočných výpadů levého beka Leightona Baines, ale dnešní gólová situace ukázala, že i jeho kolega na pravé straně dokáže velké věci - Coleman převzal míč po pěkné kombinaci Osmana s Mirallasem a poslal jej do střelecké pozice Pienaarovi, který se už nemýlil.

Everton mohl jít do vedení ještě dříve, ale hostující gólman Mark Schwarzer si s Fellainiho hlavičkou po Mirallasově rohu poradil na brankové čáře. Mirallas byl vůbec téměř u všeho důležitého, jak se ukázalo i už za stavu 1:0, kdy zakončoval svoje sólo volejem, jenž donutil australského veterána k dalšímu zásahu. Neuspěl ani Fellaini, kterého přitom Baines úžasným pasem vyslal do jasné loženky, ani Barkley, jemuž šanci na první gól v modrém dresu zhatil opět Schwarzer.

Fulham hrál od začátku poměrně zakřiknutě a Dimitar Berbatov nevydržel na hřišti ani půlhodinu; diváci si ho všimli snad jen v okamžiku, kdy se rozkřikl na s přihrávkou otálejícího Kacaniklice poté, co se díky jeho váhání dostal do ofsajdového postavení. Londýňanům se ve skutečnosti bez své největší hvězdy hrálo lépe; Bulharův náhradník Mladen Petrić dokonce málem vyrovnával, když v pádu téměř dosáhl na střílený pas Kierana Richardsona.

Srovnat skóre se mohlo povést i Urby Emanuelsonovi, který však pálil po Kacaniklicově pasu příliš vysoko - že se to nakonec nepovedlo a Fulham neuspěl, to však nemohlo překvapit takřka nikoho. Goodison Park je pro londýnský klub doslova zakletý, prohrál tu už podvacáté (!) v řadě a poslední bod za remízu si připsal v roce 1959 - daleko před Catterickem, natož Moyesem..

Góly: 28. Sergio Agüero, 83. Yaya Touré - 90+4. Andrew Carroll

Dokonalá ilustrace toho, proč právě končí pro Citizens tolik frustrující ročník. Nezaujatý fanoušek prostě musel mít celou dobu dojem, že je ManCity lepší, že dominuje - a přesto se tenhle fakt zkrátka nedařilo promítnout na ukazatel skóre. Ani po Tourého zásahu v 83. minutě na 2:0 to nebylo ono, což se projevilo alespoň pozdní ztrátou čistého konta...

Etihad Stadium ani nebyl vyprodaný, což můžeme mít za další indikátor modré frustrace, a nutno říct, že v úvodních pasážích ani moc nebylo čemu přihlížet. Dokud Yaya Touré, Nasri a Silva nepředvedli parádní hbitou kombinaci, aby v 28. minutě připravili hladkou trefu Agüerovi, neudálo se prakticky nic, co by stálo za řeč - což platilo také o zbytku prvního poločasu. Ten zvládla jakž takž vyplnit akorát Nasriho rána ze střední vzdálenosti a především Zabaletova nebezpečná dorážka.

Do druhého dějství už nastoupil přeci jen bystřejší, nabuzenější domácí mančaft. Probudil se dosud spící Tévez, Nasri jednou zajímavě protahoval Jaaskelainena a po 71 minutách dokonce ten samý Francouz netrefil odkrytou klec, když křečovitě upřednostňoval silnější pravačku namísto výhodnější levačky.

O výhře Citizens tím pádem rozhodl až stylový Yaya Touré se svým krouceným projektilem z 20 metrů; potom Blues nerozhodila ani další z hrubek letos mimořádně nejistého Joea Harta, který nechal propadnout za svá záda jednoznačně chytatelný Carrollův pokus.