Premier League - preview 35. kola

Léčba Di Caniem zatím v Sunderlandu funguje na jedničku. Při premiéře sice italský svéráz prohrál na hřišti Chelsea, ale to se snad ani jako neúspěch považovat nedá. A i kdyby, v následujících dvou kolech, v nichž Mackems vždy zvítězili s čistým kontem, jakékoli pochybnosti smetl ze stolu. Především pak po úžasné výhře 3:0 v derby v Newcastlu popadali příznivci Black Cats Di Caniovi k nohám.

Odpracováno přesto nemá. Ke kýžené záchraně mu ještě pár kroků schází. Na jedinou zbylou vstupenku do Championship "stojí frontu" mimo jiné i s Aston Villou, která má k sešupu níže o kousek blíže. V případě vítězství by Sunderland pravděpodobně již mohl s klidným svědomím konstatovat frázi "mission complete".

Villans mají o tři body méně a na Wigan mají náskok jen dva body. Když tak nevyhrají, dají Latics šanci na dotažení. Poslední duel Aston Villa prohrála v Manchesteru s United, teď tak na domácí půdě lační po bodech.

Proti Sunderlandu se jim sice dlouho nedařilo, jejich pětizápasová šňůra bez vítězství ve vzájemných zápasech však skončila tuto sezonu, když na Stadium of Light zvítězili Villans 1:0. V tomto utkání mimochodem Mackems netrefili ani jedinkrát branku.

S Di Caniem však válí a je otázkou, jak se s "novým" Sunderlandem Villa vypořádá. Postrádat bude Albrightona, Dunna a Herda. Severoangličané pak Wickhama. Naopak k dispozici je po stopce způsobené karetním trestem Gardner.

Duel odpadlíků. Tuhle planetu asi neobývá jediný člověk, který by ještě věřil v záchranu Readingu a QPR; tyhle kluby už zkrátka byly všemi odepsány. Přesto tohle utkání může mít zajímavou náplň - ten porážený totiž získá smutnou definitivu. A tím poraženým dozajista nebude chtít být žádný ze zasvěcených týmů...

Vůbec nejpravděpodobnějším výsledkem úvodního nedělního měření sil se každopádně jeví být remíza (která může pro oba aktéry vyústit v sestup, pakliže Aston Villa v pondělí uhraje alespoň bod se Sunderlandem). Ačkoliv v minulých devíti kolech oba celky uhrály dohromady jenom dvě plichty, shodnou se v poslední době jednoduše na tom, že se jim nechce vítězit.

QPR něco takového nedokázal pětkrát po sobě, Royals právě devětkrát. Holt kdo si dobře vzpomíná na loňskou koncovku Championshipu a neuvěřitelnou jízdu Readingu za automatickým postupem, musí si nyní uvědomit, že tohle je už jiná liga. Royals dnes takového finiše zkrátka a dobře nejsou schopni. A Hoops, zdá se, po chvilkovém vzepjetí nakonec nedokáže zachránit ani takový mág jako Harry Redknapp. Dlouhých 185 minut čekání na ligový gól budiž jasným indikátorem, že ani bohatý mančaft z Londýna se v elitní soutěži pro příští sezonu neudrží.

Pokud Queen’s Park Rangers ještě touží po důstojné rozlučce, něco takového mu docela dobře komplikuje marodka. Rozjetý Townsend je mimo se zadním stehenním svalem a start je nejistý u Adela Taarabta, patrně nejrozdílovějšího muže v kádru. Zranění jsou kromě toho také Zamora s Wright-Phillipsem, jedni z mnoha borců, kterým se zřejmě druhá liga nebude zrovna pozdávat - stejně jako vedení výše jejich platu.

Reading se solidní pravděpodobností zakončí účinkování na prvoligové scéně bez další účasti křídelníka Kébého, který pořád nevyléčil bolavé stehno. Předposlední domácí vystoupení zmeškají rovněž Federici s Akpanem. Robson-Kanu už v týdnu naplno trénoval a měl by se objevit rovnou v základu.

Chelsea má jedinečnou příležitost dostat se před závěrem sezony do pole position v boji o třetí příčku, která zajišťuje přímý postup do Ligy mistrů. V neděli totiž hostí na Stamford Bridge Swansea a pokud zvítězí, předskočí Arsenal. Ten má aktuálně o bod víc, jenomže také odehraný zápas navíc.

Swans již prakticky nemají o co hrát. Na sestupové pozice mají z devátého místa pět zápasů před koncem desetibodový náskok, a tak se jich boje o záchranu týkat nebudou. A to i přes to, že v posledních pěti duelech nedokázali svěřenci manažera Michaela Laudrupa zvítězit.

Do Londýna přijedou hosté v roli outsidera, ovšem netřeba je úplně odepisovat. Chelsea se totiž se Swansea letos střetne už počtvrté a v dosavadních třech setkáních nebyla schopná ani jednou vyhrát. V lize doma Swansea udržela remízu 1:1 a v semifinále ligového poháru postoupila po výhře 0:2 právě na Stamford Bridge a domácí remíze 0:0. Nyní však má v rukou všechny trumfy Chelsea, respektive tedy především motivaci.

Ačkoliv se dny manažera Rafy Beníteze na lavičce Blues patrně rychle blíží ke konci, stále má ještě španělský stratég o co hrát. Vedle důležitého třetího místa v Premier League má navíc ještě možnost přidat do svého životopisu další velkou trofej - tentokrát pro vítěze Evropské ligy. Po prvním semifinále v Basileji (vítězství 2:1) má Chelsea nakročeno do finále, kde se může stát cokoliv.

Aktuálně je ale třeba myslet na Premier League. Vítězství nad Swansea je základ pro kvalitní finiš, protože na Chelsea hned příští týden čeká venku Manchester United, poté doma Tottenham, venku Aston Villa a nakonec doma Everton, takže žádná slast. Především souboj se Spurs bude klíčový, ale do ně je ještě relativně daleko.

Chelsea bude moci v neděli vybírat z téměř kompletního kádru, chybí jedině dlouhodobě zraněný Oriol Romeu. Do sestavy by se mohl po šestitýdenní pauze vrátit stoper Gary Cahill. V útoku patrně dostane přednost před Fernandem Torresem Demba Ba, který v Evropské lize hrát nemůže. Manažer Laudrup ze Swansea nemusí řešit zdravotní potíže žádné. Spíše by měl řešit to, že jeho mužstvo od vyhraného finále ligového poháru, které se nesmazatelným písmem zapsalo do klubové historie, jen jednou vyhrálo, dvakrát remizovalo a třikrát prohrálo. To je za stejné období třetí nejhorší bilance v lize. Zlomit tuto sérii na Stamford Bridge by ovšem bylo překvapením.

Guard of Honour sloužící k uctění nového mistra možná ještě nikdy v historii Premier League nebyla bolestivější než ta, kterou nyní budou nuceni strojit na Emirates Stadium. Na stánek Arsenalu totiž zavítá Robin Van Persie se svým Manchesterem United; pouhý rok po jeho opuštění. To se potom bude o zajištění třetí příčky bojovat jedna radost!

Gunners aktuálně na čtvrtou Chelsea živí všehovšudy jednobodový náskok a stále musejí počítat s jedním zápasem, který mají Blues k dobru. Tottenham je momentálně na stejné úrovni jako Chelsea, má už ale odehráno alespoň těch 34 zápasů. Inu, bude to zase jednou těsný boj v cílové rovince. Arsenal do něj nicméně nekráčí v nějaké nepohodě, ba naopak.

Z nezvládnutého severolondýnského derby se vzpamatoval nejlépe a nejrychleji, jak mohl, když z možných 18 bodů následně vytěžil hned 16 korálků. Ze všech prvoligových celků má tedy v tuto chvíli nejlepší formu, alespoň výsledkově (takzvaná Form Table vždy bere v úvahu právě posledních šest kol).

Manchester United dojíždí suverénní ročník tak trochu na půl plynu, pořád to ale stačí na to, aby z něj šel náležitý strach. Minule se o tom na Old Trafford přesvědčila Aston Villa (3:0), která darovala de Geovi už devátou jarní nulu - a osmou, bereme-li v úvahu posledních deset ligových bitev. To je vpravdě úctyhodná bilance; stejně jako nejvyšší průměr bodů na zápas (2,47) a největší podíl vítězství na dosavadní ligové vizitce (79 %), jakou dosud dějiny Premier League (od roku 1992) pamatují.

A Gunners úplně nutně nepotřebují United tyto statistiky ničit. Teoreticky jim stačí zkoncentrovat se pořádně na závěrečná tři kola, která nejsou z nejtěžších (doma Wigan plus výjezdy na St. James Park a Loftus Road), udělat v nich devět bodů - a garance účasti v milionářské Champions League bude na světě. Pouze jeden z dvojice Chelsea-Tottenham by pak totiž mohl finišovat před Wengerovou partou; o to se postará jejich vzájemné měření, které je v plánu na osmý květen.

Nejen v nedělním šlágru, ale i příštích dvou zápasech se Arsenal bude muset obejít bez svého jediného čistokrevného hrotového útočníka Oliviera Girouda - což není zrovna nicotná komplikace. Více prostoru by ale tím pádem mohl dostat obvykle hladový Podolski, případně nevyzpytatelný Gervinho. V brance bude také proti United pokračovat Szczesny, Fabianski je pořád zraněný.

Titul je v kapse; a to by mělo mimo jiné přinést větší dávky herního vytížení "okrajovým" členům mistrovského kádru. Tento úmysl koneckonců zpříma potvrdil také Sir Alex Ferguson, pročež teďka můžeme v zahajovací jedenáctce očekávat jména jako Hernandéz, Cleverley, Welbeck či Nani.

Manchester City pravděpodobně na boj o titul rezignoval už několik týdnů zpátky, přesto definitivní oslavy Manchesteru United; a tím pádem definitivní ztráta nadějí na obhajobu; z před týdne zabolely. Proti West Hamu už tak Citizens budou hájit jen dobře našlápnutou pozici ve při o druhé místo.

Utkání s Tottenhamem bylo ve spoustě věcech zvláštní. Man City v něm inkasoval všechny tři góly pouze v sedmi minutách, takové selhání loňští mistři nepamatují. Více něž dvě branky v druhé půli inkasovali naposledy v derby v roce 2009. A nakonec, teprve podruhé z posledních dvaadvaceti zápasů nevyhráli i přesto, že vedli.

West Ham bude na severozápad cestovat v dobrém rozpoložení. 42 bodů, desátá příčka a účast v Premier League na příští rok téměř jistě zaručena. Ve zbylých čtyřech zápasech stačí pro definitivní jistotu udělat stejný počet bodů.

Už je to deset let, kdy naposledy Hammers vyhráli na hřišti Manchesteru City. Nedaří se jim ani kompletně, z minulých deseti duelů jen jednou zvítězili a hned šestkrát prohráli.

Roberto Mancini má k dispozici kvarteto navrátilců po zranění. Své potíže se zadním stehenním svalem shodně vyřešili David Silva, James Milner i Sergio Agüero. Po dvou měsících s téže zraněním si může několik minut připsat i Jack Rodwell.

Sam Allardyce na druhé straně postrádá obránce Jamese Tomkinse a George McCartneyho, kteří trpí bolestmi lýtka respektive kolene. Naopak fit jsou Mark Noble i Joe Cole.

V Premier League je o titulu rozhodnuto. Nyní jsou tak v centru dění dvě tahanice - o udržení v elitní soutěži a o zajištění si účasti v Lize mistrů na příští sezonu. A z obou táborů máme v tomto utkání jednoho zástupce. Ani jeden z nich pak nemá zrovna ideální výchozí pozici...

Wigan je svými drtivými konci sezony již proslulý, v této sezoně však ne a ne onen finiš zahájit. Od začátku března do půlky dubna si Latics počínali famózně, ze tří zápasů získali sedm bodů, v FA Cupu dokonce přes Everton a Millwall postoupili až do finále. Jenže od té doby vyrazili na dva výlety a z obou si přivezli porážku bez vstřelené branky.

Proti Tottenhamu už by bylo ono pověstné nakopnutí aplikovat, rafička hodin se totiž blíží k dvanácté a Wigan stále sídlí na první sestupové příčce. Jenomže Spurs jsou na tom vlastně úplně stejně, jen o pár pater v tabulce výše. I oni v boji o Ligu mistrů drží černého Petra a musí zabrat. Výhodou by mohl být zápas k dobru, jenže ten odehrají na hřišti Chelsea.

Vzájemné zápasy navíc hrají spíše pro mírného outsidera z Wiganu. Nejenže na JJB Stadium Tottenham nevyhrál ani polovinu (3) z posledních sedmi zápasů, nejčerstvější vzájemný střet - tedy na White Hart Lane - zvládli lépe rovněž hosté, kteří po brance Bena Watsona v listopadu loňského roku baštu Kohoutů vyplenili.

Klíčovým by pro Tottenham mohl být návrat Garetha Balea, který po hrozivě vypadajícím zákroku v Evropské lize nemohl hrát proti Evertonu. Citizens už ale gólem a asistencí zničil. Do tréninku se zapojil už i další marod Aaron Lennon, v sestavě ho ale spíše neuvidíme. Mimo hru jsou Gallas, Kaboul a Sandro.

Wigan postrádá Antolina Alcaraze, což by mohl být naopak velký problém. Nicméně vzpomínky na první duel letošní sezony, kdy zkušený Paraguayec rovněž nehrál, větší starosti hasí. Do základní sestavy by se tak mohl podívat Jean Beasejour.

Vyhraješ a jsi zachráněn. Před výkopem duelu dvou City, ze Stoke-on-Trent a Norwiche, by vlastně takový slib mohl fotbalový bůh - kdyby existoval - docela klidně pronést na obě strany. A to i přesto, že jarní forma obou mužstev by úplně v pohodě mohla být popsána jako "sestupová". Potters ze 42 možných bodů sebrali pouhých osm, Canaries jen o pět více za stejnou dobu.

Týmy bez spolehlivého střelce, i tak by se daly popsat celky Stoku a Norwiche. Na Britannia Stadium jsou doma kupříkladu Jon Walters, Peter Crouch, Cameron Jerome nebo Kenwyne Jones - ti všichni v minulosti delší či kratší dobu byli schopni své nadřízené těšit gólovou produkcí. Jenže Walters ze hry neskóroval od Boxing Day, Crouch vsítil čtyři branky během jediného měsíce září a pak přidal už jenom dvě další (včetně týden staré trefy do sítě QPR ovšem!), no a Jerome s Jonesem se v tomto kalendářním roce mohou dohromady pochlubit jediným zářezem.

Solidní impotence jde u Potters na vrub také (a možná především) nestálé formě Etheringtona či chabému středu pole, kvůli čemuž se potenciální střelci ani do nebezpečných pozic nedostávají. To ale není tak úplně ústředním problémem Kanárků. Ti mají ve svém středu schopné tvůrce šancí (Snodgrass, Pilkington, Hoolahan), spíš hoří přímo v zakončení. Zejména Grant Holt po loňské skvostné nováčkovské sezony zklamává na celé čáře. A z toho potom pramení ubohé tři údery Norwiche na minulých sedmi výjezdech.

Sečteno podtrženo nakonec oba kluby zřejmě zachrání jejich desetizápasové šňůry neporazitelnosti ještě z podzimní části sezony. Norwich navíc ještě doma pohostí Aston Villu a West Bromwich, čili dva hratelné soupeře, takže si teoreticky ještě může dovolit ztratit také na Britannii, kde naplno nebodoval už sedmkrát po sobě. Naposledy ve Staffordshireu triumfoval v lednu 1997, když se oba mančafty utkávaly v rámci druhé nejvyšší soutěže.

Ve Stoke-on-Trent před sobotním kláním doufají, že se včas umoudří Etheringtonova záda; fyzické testy ještě očekávají také Wilson, Adam a Jerome. Naproti tomu stoper hostujícího celku Michael Turner si minule poranil třísla a stoprocentně nebude startovat, pročež byl z hostování v Cardiffu povolán nazpátek Leon Barnett. Právě jeho můžeme očekávat v základu na Turnerově místě.

Pod Nigelem Adkinsem to vypadalo všelijak, zato v čele s Mauriciem Pochettinem působí Saints uceleným a sebevědomým dojmem. Ve výsledku se tedy za nováčkovskou sezonou na 90 % budou moci ohlížet s uspokojením, ba ještě klidně ve zbytku ročníku mohou vystoupat mezi elitní desítku. Což by vzhledem k podzimním "radovánkám" jihoanglického klubu bylo vskutku něco...

Nepravděpodobné to však skutečně není; vždyť Soton už šest kol čeká na přemožitele, což znamená nejdelší prvoligovou šňůru bez porážky od dob Kevina Phillipse a Jamese Beattieho. Dnes je tu Rickie Lambert a jeho mladá, dravá družina v zádech, která si pomalu získává veškerý respekt ostrovní fanouškovské obce. Dva roky zpátky se v tento den Fonte, Lallana, Puncheon či Schneiderlin chystali na bitvu s Hartlepoolem v rámci League One; dnes jdou plnit roli favorita proti osmému mužstvu elitní soutěže.

Favorita pochopitelně nikterak jednoznačného, ovšem přesto se nabízí důvěřovat spíše domácím. Clarkeova parta po krátkém procitnutí znovu ztratila nit, už čtyřikrát po sobě naplno nebodovala a z posledních pěti výjezdů přivezla pouze čtyři body. To by na osmý tým tabulky vlastně mohlo být docela alarmující zjištění, přesto není potřeba panikařit.

S výhledem na souboje s oběma manchesterskými zástupci zřejmě Baggies nemají ambice stoupat tabulkou ještě o něco výše, před Liverpool; a koneckonců kterékoliv umístění nad loňskou desátou příčkou se bude rovnat nejlepšímu prvoligovému úspěchu Albionu od roku 1981.

West Bromwich na St. Mary’s zajíždí ničit jedno dlouhodobě přetrvávající pravidlo - od sezony 1969/70 ve městě Southamptonu neslavili vítězství a nyní by mohli počet neúspěšných pokusů od té doby zaokrouhlit na děsivých dvacet. Bránit v tom nyní nebudou zranění Brunt, Gera a Thorne; stejně jako suspendovaný Mulumbu.

Mauricio Pochettino naopak bude moci využít služeb uzdraveného Schneiderlina, přičemž do zápasové nominace dříve vepsal také dva sotva doléčené borce - Lukea Shawa a Gulyho Do Prada. O jejich zdravotní způsobilosti se ještě bude rozhodovat.

Když se Premier League schyluje ke svému závěru, dělí se tabulka na dva tábory. Jedním z nich jsou týmy, kterým už o nic nejde, v druhé naopak sídlí celky bojující o své naděje a sny. Po minulém kole do ní bohužel patří oba dva aktéři - jak Fulham, tak nejspíš i Everton.

Toffees se dlouho drželi v blízkosti adeptů na Ligu mistrů pro příští rok, jenže před týdnem se jejich akcie rapidně snížily. Prohra v zachraňujícím se Sunderlandu odstřihla Everton od londýnské trojice a na čtvrtou Chelsea ztrácí už šest bodů. Na pátý Tottenham pak pět, přičemž oba kluby mají před sebou ještě vzájemný zápas k dobru.

Zkrátka velmi nelichotivá pozice, ze které může Blues dostat jedině soustavné vyhrávání všech svých zápasů a doufání v četné ztráty ostatních. První krok musí učinit doma s Fulhamem a má k tomu ideální příležitost - Cottagers prožívají výsledkově asi nejhorší část sezony, z posledních čtyř zápasů vstřelili jediný gól a získali jediný bod.

Ještě úchvatněji hovoří bilance vzájemných zápasů, Everton totiž ještě nikdy v rámci ligového utkání doma s Fulhamem neprohrál a posledních devatenáct utkání (naposledy remíza v září 1959) zde dokonce proti Londýňanům vyhrál. Toto vše dělá dohromady nejdelší vítěznou sérii proti soupeři na jednom stadionu v historii první ligy.

David Moyes bude muset posoudit stav páru Darron Gibson a Victor Anichebe, kteří si z nešťastného utkání se Sunderlandem odnesli drobné šrámy. Onu porážku propásl Phil Jagielka, který rovněž není stoprocentně fit. Naopak v pořádku už je další obránce Tony Hibbert.

Fulham se bude muset obejít bez Steva Sidwella. Ryšavý záložník si sotva odpykal trest za červenou kartu v zápase proti QPR, už si připsal další v duelu s Arsenalem. Svůj čtyřzápasový distanc nyní zahajuje. Fit je Damien Duff, Riethera pak trápí kotník a možná nenastoupí.

Liverpool a hlavně tedy jeden jeho zástupce se v týdnu doopravdy vehementně staral o zábavu novinářů z celého světa. Suárezovo kousnutí do Ivanovićovy paže nakonec bylo potrestáno drsným desetizápasovým distancem, a tak se hned vpředvečer utkání s Newcastlem nabízí otázka - jak si Reds budou vědět rady bez své největší hvězdy?

Luis Suárez v nedávných zápasech působil lehce zabržděně, pořád ale platil za nejnebezpečnějšího hráče Reds široko daleko. Teď je tedy otázkou, zda Sturridge bude připraven převzít jeho otěže; a zda se ve výsledku povede zahladit stopy po zdánlivě nenahraditelném forvardovi lépe než na přelomu let 2011 a 2012, kdy Suárez pykal za rasistické urážky Evry.

Tehdy Liverpool z pěti utkání hned dvakrát vyšel střelecky naprázdno a výhru slavil pouze na začátku a na konci tohoto ligového tažení. Jediným pozitivem onoho období bez Suáreze byly dva pohárové postupy před Manchestery (v FA Cupu United, v Ligovém poháru City) - letošní Reds už ale bojují pouze na ligové frontě, kde ještě mají ve zbytku sezony zuřivě stahovat šestý a možná ještě pohárový Everton.

Jestliže Liverpool ještě má hodně o co hrát a už teď se psychicky potřebuje naladit na nadcházející Merseyside derby, Newcastle se ještě alespoň matematicky účastní záchranářských bojů. Wigan za ním už nicméně zaostává o šest bodů (leč má stále jeden duel k dobru), a pokud Straky navážou na týden starý vitální úspěch s West Bromwichem, dostanou se konečně na magickou hranici 40 bodů.

Podařit by se jim to mohlo už nyní; u příležitosti střetnutí, které má dobrou tradici i pověst. V sedmi z devíti posledních vzájemných soubojů těchto mužstev vždy jedna strana dosáhla alespoň tří vstřelených gólů, což si nezaujatý divák jistě rád připomene. Pro pořádek je však třeba připomenout, že jen jednou byl tím šťastnějším Newcastle - a branky za něj tehdy stříleli borci jako Carroll či Barton.

Fanoušci Magpies, kteří se letos neustále trápí pohledem na přeplněnou marodku, se zase jednou mohou zaradovat: Coloccini naplno trénuje a do základu se dere uzdravený Tioté. Na Marveauxe (a koneckonců i Colocciniho) ještě ale bude příliš brzy. To samé se zřejmě na druhé straně barikády bude dát říct o Borinim, který by však aspoň mezi náhradníky usednout mohl.