Premier League - souhrn 20. kola

Góly: 10. Luis Suárez, 16. Luis Suárez, 28. Daniel Agger

Mizérie Queen's Park Rangers pokračuje. Po čtyřzápasové sérii bez porážky se svěřenci Harryho Redknappa vracejí do starých kolejí, když jim vánoční období vůbec nevyšlo. Prohráli již potřetí v řadě, když dovolili Liverpoolu na Loftus Road zvítězit 3:0. Největší zásluhu má na výhře Luis Suárez, který po šesti utkáních s jediným gólem konečně zabral a dvěma brankami rozhodl.

Rozhodnuto bylo prakticky již po čtvrthodině hry. První branka v desáté minutě nabídla parádní představení od Luise Suáreze. Uruguayský forvard převzal před vápnem přihrávku od Hendersona, dlouhou kličkou do šestnáctky udělal školáka z těžkopádného Hilla a střelou k tyči nedal Julio Césarovi šanci - 0:1.

I druhý gól byl prakticky zařízen jediným hráčem. Suárez nejprve vyhrál hlavičku po dlouhém míči na Dowinga, jenž druhému nejlepšímu střelci Premier League posléze předal balon z boku pokutového území. Třináctigólový kanonýr sice hledal na malém vápně nabíhajícího Sterlinga, ale jeden z bránících hráčů QPR míč odvrátil zpět k Suárezovi a ten jedním dotekem do odkryté svatyně zvýšil již na 2:0 z pohledu hostů z Liverpoolu.

Třetí branku mohl v nezvyklém černém dresu za Reds přidat Glen Johnson, jehož střelu za překonaným Césarem odkopával mimo ohrožení Nelsen. Pár vteřin na to měl velkou šanci i Henderson, ale po rohovém kopu sám před brazilským brankářem minul. Slavit mohl až za další dvě minuty Daniel Agger.

Na krátko rozehraný roh si mezi praporkem a velkým vápnem vzal Gerrard, ihned centroval do šestnáctky a Daniel Agger vynikající hlavičkou k tyči změnil skóre potřetí - 0:3. César si na míč sice sáhl, jenže vyškrábnout mimo bránu jej nedokázal.

Pár minut před a po přestávce měli svěřenci Brendana Rodgerse další dvě možnosti na zvýšení svého náskoku. V osmatřicáté minutě vybojoval Suárez šanci pro Gerrarda, ale jeho tečovanou střelu opět z brankové čáry odpravil jeden z obránců Rangers. Po změně stran pak jihoamerický střelec naopak přejal příhru od Sterlinga a v hattricku mu zabránil jen skvělým zákrokem César.

Domácí Queen’s Park Rangers měli za celých devadesát minut jen jednu jedinou brankovou příležitost. M’Bia si vyměnil balon s Mackiem a na hranici vápna technicky zkoušel štěstí. Mířil však těsně vedle.

Góly: 2. Steven Pienaar - 42. Frank Lampard, 72. Frank Lampard

To, co ještě nikomu v této sezoně nepovedlo, dokázala Chelsea. Ze stadionu Evertonu letos nikdo neodjel se všemi třemi body, až Blues Goodison Park dobyli. Vděčí za to jedinému muži, dnes již bez nadsázky legenda Chelsea Frank Lampard vstřelil obě branky a brzká trefa Pienaara tak přišla vniveč. Poslední vítěz Ligy mistrů vyhrál nad Evertonem 2:1.

Utkání přitom pro svěřence Rafaela Beníteze začal tím nejhorším možným způsobem. Už po minutě hry rozjel Everton akci, kterou zastavila až síť za zády Petra Čecha. Pienaar vyslal příhrávkou do lajny Jagielku, obránce Toffees odcentroval skvěle do vápna a Anichebe hlavičkou zasáhl tyč. Od ní se nicméně balon odrazil ke strůjci příležitosti Stevenu Pienaarovi, který do odkryté poloviny branky otevřel skóre - 1:0.

Everton byl blízko blizoučko druhé brance ještě v první desetiminutovce. Přímý kop poslal Nikica Jelavić do tyčky. Domácí měli převahu a i další gólová příležitost byla pod jejich taktovkou. Pienaar oslovil Jagielku, jeho centr propadl až k Osmanovi a jen báječný zákrok Petra Čecha udržel Chelsea ve hře.

Chelsea se k šanci dostala až na konci první půlhodiny. Ramiresova střela byla zablokována a Matu skvěle vychytal Howard. Chvíli nato těsně nedosáhl na centr Azpilicuety Ramires. Blues se dočkali až v závěru první půle. Opět u toho byl Brazilec Ramires, který přesným centrem našel na zadní tyči Franka Lamparda, jenž hlavičkou vsítil svůj první gól v utkání - 1:1.

Druhé dějství bylo na příležitosti dlouho skoupé, až v rozmezí 67. a 72. minuty se s nimi roztrhl pytel. Pětiminutovku zahájil pěknou střelou Fernando Torres, který pořádně zaměstnal Howarda. Everton odpověděl hned dvojnásobně, nejprve pálil z vápna Osman a zasahovat tak musel i Turnbull, který v poločase vystřídal lehce zraněného Čecha.

Minutu nato Bainesův centr dolétl na hlavu nabíhajícího Jelaviće a míč zastavilo až břevno. Síť se rozvlnila až za dvě minutky. Matovu střelu po pěkné akci Hazarda sice Howard vyrazil, ale jen k volnému Lampardovi, jenž bez potíží doklepl míč do brány - 1:2. Torresovu střelu po přečíslení tří na jednoho skvěle vyblokoval Distin a tak mohl v nastavení vyrovnat Jelavić - míč ale netrefil dokonale a Turnbull jej snadno polapil.

Góly: 20. Theo Walcott, 50. Alex Oxlade-Chamberlain, 64. Lukas Podolski, 73. Theo Walcott, 84. Olivier Giroud, 87. Olivier Giroud, 90+1. Theo Walcott - 44. Demba Ba, 59. Sylvain Marveaux, 69. Demba Ba

Nějakou dobu to vypadalo na přetahovanou s konečným skóre ne nepodobným tomu, které stanovil senzační comeback Newcastlu z února 2011. Jenže tehdejším dějištěm nezapomenutelného klání byl St. James Park; Emirates Stadium se dnes potřeboval vyšvihnout s jinou parádou. A tak diváci zápasu Arsenal-Newcastle dohromady viděli vůbec největší počet branek v dějinách vzájemných zápasů těchto klubů; a návdavkem i ošklivou demolici hostů ze severovýchodu Anglie.

Nepříliš uspořádaným projevem obou stran, skoro až "holomajznou" se přitom dnes vykopávalo na Emirates Stadium. V první dvacetiminutovce se u obou branek de facto nic neudálo, hned po ní ovšem padl první z deseti gólů tohoto speciálního večera. Postaral se o něj pozdější nefalšovaný hrdina Theo Walcott, když si pohlídal ofsajdovou past, zaběhl si pro balon od Podolského a z nelehkého úhlu "henryovsky" uklidil mičudu na zadní tyč.

Tím okamžikem se tempo zápasu rozproudilo, ačkoliv na první významnější odpověď Magpies jsme si museli počkat až do 40. minuty. Tehdy si Tioté vzpomněl na to, že svůj jediný dosavadní gól v dresu Newcastlu daroval právě obraně Arsenalu, a tak znovu natáhl z řádné dálky a pěkně poděsil Szczesného.

Konec poločasu ještě vlastně kompletně patřil Dembovi Ba. Ten nejprve za pomoci nešikovné Wilshereovy hlavičky zmrazil domácí publikum svým gólovým přímým kopem a pak ihned mohl pomyslnou mrazničku přepnout na vyšší stupeň, kdyby hlavou po rohu mířil o něco přesněji.

To bylo tedy úvodní dějství - jeho skóre znělo 1:1. Pak se teprve začaly dít věci. Hned ve 47. minutě se před Gibbsem otevřela celá levá strana, anglický rychlík ale místo zakončení ze solidního úhlu mohl volit spíše přihrávku zpátky na střed. Podolski s Cazorlou se v tu chvíli mohli vzteky rozskočit, avšak za čtyři minuty právě oni po špatném autu Simpsona přenesli míč na pravou stranu šestnáctky, odkud se krásnou křižnou ranou prosadil Oxlade-Chamberlain. Tím zhruba načal druhou kapitolu dnešního večera: stíhací jízdu.

Strakám se totiž ještě na tento a další gól povedlo promptně reagovat, teprve záhy odpadly - a to tak, že úplně. Nicméně v 59. minutě se Gibbs nechal vylákat do tří ke dvěma hráčům na malé vápno - a Obertan mohl na zadní tyči hledat zcela, ale opravdu zcela nerušeného Marveauxe. Na to Arsenal odpovědět velekuriózní brankou z 64. minuty. Wilshere se tehdy po krátké narážečce s Podolskim dravě proběhl až k brankové čáře, odtamtud za pomoci Colocciniho i Krula dopravil mičudu na břevno - a z něj jakmile balon seskočil, byl opět na svém místě Podolski, aby robotu pohodlně dokonal.

Od té šokující chvíle uběhla další pětiminutovka a skóre se měnilo pošesté. Gibbs tentokrát zaspal při centru Marveauxe a na zadní tyči hladce vyrovnával Demba Ba. Pardew potom směrem ke svým ovečkám patrně gestikuloval ve smyslu "už stačilo, bod bereme", jenže před nimi stále leželo celých 20 minut dramatu. Lépe řečeno hororu.

Hned v 73. minutě se totiž Gibbs jal své hříchy napravovat: opět využil otevřeného prostoru na své straně, adresoval míč na malé vápno, a třebaže na něj Podolski uspokojivě nedosáhl, Walcott po otočce obdivuhodně zachoval chladnou hlavu a technicky nasměroval balon do pravé šibenice Krulovy klece. A potom už se to sypalo jedna radost. Střídající Giroud se v rozmezí dvou minut prosadil nejprve po delikátním Walcottově centru a pak prudkou ranou slabší pravačkou - 6:3.

A konečně v nastavení zápasu si Walcott neuvěřitelným způsobem došel od rohového praporku, přes penaltový faul až k pohotovému lobu - a tedy k hattricku. Ten naopak nezvládl završit žolík Giroud, jenž po svém kolegovi už akorát napálil brankovou konstrukci.

Góly: 3. Iván Ramis, 52. Emmerson Boyce, 56. Arouna Koné

První dva debakly s celky z pomezí elitní čtyřky by se ještě s přimhouřením obou očí daly jakž takž chápat, respektive vzít; ovšem domácí výbuch s takřka sousedním Wiganem, pro to už bude Paul Lambert nacházet omluvná slova jen stěží. Villans sice od dnešního pádu do sestupových vod zachránil Jeromeův pozdní zásah do týlu Sotonu, nicméně 18. mužstvo tabulky má stále zápas k dobru...

Aston Villa hrála doma - to stojí za zopakování, neboť minimálně v úvodní půlhodině by vás to samo od sebe vůbec nenapadlo. Wigan byl v tu chvíli na koni, kontroloval každou píď hrací plochy a od 145. sekundy koneckonců také vedl. Ivan Ramis, startující poprvé po měsíční absenci, tehdy dostal moře volného prostoru ke zdárnému odhlavičkování Beausejourova rohu. Villans vzápětí skutečně zvláštně strádali a na chvilku se probrali teprve chvíli před pauzou, když po parádním Bentekeho sklepnutí orazítkoval břevno Al Habsiho klece Holman.

Druhé dějství měla otevřít smršť oživlých domácích, místo toho ale Villa Park koprněl čím dál nepříjemnějším způsobem. Nejprve v 52. minutě Boyce zprava vběhl blíže ose hřiště, tam si vyměnil přihrávky s Koném a jednoduše zvýšil na 2:0; a vzápětí, jen o dvě minuty později, si zase sám Koné naběhl na Di Santovu kolmici, odrazil slabý atak Lowtona, obkroužil Guzana a bylo hotovo.

Což poznali i domácí fanoušci, kteří se v houfech začali trousit z ochozů. A divže zmeškali ještě jednu potupu. Arouna Koné se však druhého zásahu nedočkal zejména vlastní vinou, když si těžce zpracoval dlouhý výkop Al Habsiho.

Góly: 56. Bryan Ruiz - 19. Danny Graham, 52. Jonathan de Guzmán

Čtyřzápasovou sérii čekání na plný bodový zisk dnes ukončila Swansea, která si veze důležité vítězství z Londýna, kde udolala domácí Fulham. I bez nejlepšího střelce Michua vedli hosté už 2:0, když se prosadili Danny Graham a Jonathan De Guzmán, Cottagers pak už stačili jen snížit zásluhou Bryana Ruize.

Domácí přitom nehráli nijak špatně, dokonce byli po většinu zápasu aktivnějším celkem, jenže na gól čekali až příliš dlouho. Úvod dnešního duelu byl z obou stran velmi opatrný, soupeři jako by se z počátku spíše seznamovali a do valného útočení se nehnali. V desáté minutě přesto Fulham mohl poprvé udeřit, když Ruiz ideálním centrem připravil šanci pro Berbatova, ten ale nepotvrdil roli spolehlivého vánočního střelce a přestřelil.

Poté už o sobě začaly dávat vědět také Labutě, a byly to právě ony, kdo se v devatenácté minutě dostal do vedení. Nejprve sice Grahama vychytal Stockadale, už o malý moment později ovšem nacentroval z pravé strany Pablo Hernández, Dyerovu střelu z prvního dotyku vyrazil domácí brankář jen před sebe a dobíhající Danny Graham neměl problém s otevřením střeleckého účtu utkání.

Fulham odpověděl dělovkou Ruize, která ale proletěla těsně nad břevnem. Stejný hráč to poté zkoušel výrazně chytřejším a techničtějším způsobem, jenže tentokrát ztroskotal na výborném zákroku gólmana Tremmela.

Ruiz byl nejaktivnějším mužem na trávníku i po návratu ze šaten, hned ve čtyřicáté sedmé minutě střílel chytře přes zeď ze standardní situace, zaskočený a absolutně nereagující Tremmel si však mohl oddechnout, Ruizova rána letěla těsně mimo. Naopak v padesáté druhé minutě přidali Swans svůj druhý gól, to když nešťastník zápasu Stockdale trefil svým odkopem Hangelanda, tím tak založil protiakci soupeře a přihrávající Pablo i zakončující De Guzmán už si s nabídnutou příležitostí věděli rady.

Fulham se vrátil zpět do boje o body za další čtyři minuty, kdy už se konečně střelecky prosadil i Bryan Ruiz. Dejagah zatáhl míč po pravé straně, po jeho centru ale ještě hlavičkoval Berbatov jen do břevna. Akce však pokračovala, Berbatovova zblokovaná dorážka se dostala k Ruizovi, který pak už dílo dokonal. Domácí dokonce i srovnali, trefa Berbatova ovšem nemohla být uznána pro ofsajd. Závěrečné šance Rangela a znovu Berbatovu už na výsledku nic nezměnily, a tak si Swansea připisuje důležité tři body.

Góly: 9. Gareth McAuley (vl.), 90. Robin van Persie

Znovu to bylo trápení, znovu ale Manchester United nakonec na vytoužené tři body dosáhl. Dnes vedl na Old Trafford nad West Bromwichem už od deváté minuty, kdy si dal vlastní gól McAuley, nakonec se ale o výsledek pořádně strachoval - tři body pojistil až v závěru van Persie.

Sir Alex Ferguson pro dnešní utkání promíchal sestavu, pouze na lavičce nechal například nejlepšího střelce van Persieho nebo hrdinu minulého ligového duelu s Newcastlem Hernándeze, do základu se naopak vešli Welbeck a po dlouhém zranění také navrátilec Kagawa.

Hosté si ale od samého začátku s favorizovaným soupeřem v ničem nezadali a už v páté minutě se dožadovali odpískání penalty, pravdou ale je, že Long naběhl do Smallinga příliš okatě a píšťalka sudího Mosse právem zůstala němá. United poprvé zahrozili pomocí rohového kopu, kdy hlavičkoval Vidić, ovšem bez šance na úspěch - vysoko nad.

V deváté minutě se poprvé měnilo skóre, a k překvapení většiny diváků, kteří očekávali klasické otáčení ze strany domácích, se z vedoucí trefy radovali právě Rudí ďáblové. Z levé strany pronikal Young, po rychlé narážečce s Kagawou centroval před bránu, kde míč tečoval stoper McAuley tak nešťastně, že překonal vlastního gólmana Fostera.

Po několika chvilkách klidu se Manchester znovu ozval na přelomu sedmnácté a osmnácté minuty, kdy nejprve Welbeck o malý kousek nedosáhl na zajímavý dlouhý pas Cleverleyho, aby se o několik sekund později dostal k řádnému zakončení, které však bylo mírně tečováno a nakonec bezpečně polapeno pozorným Fosterem.

Krátce po třicáté minutě zápasu přišly dva hvězdné momenty Ashleyho Younga, jenže ten při prvním zakončení hlavou minul, jeho nádherný volej pod břevno pak zase skvostně vyrazil Foster na roh. I z něj United zahrozili, k dorážce se dostal Carrick a za již překonaného brankáře WBA musel na brankové čáře zakročit Tamas.

Na druhé straně se ke střele prodral Odemwingie, po povedeném prosmýknutí kolem dvojice bránících hráčů ale mířil hodně nepřesně. A když v poslední zajímavé situaci prvního poločasu trefil Foster svým odkopem dotírajícího Welbecka, pořádně si oddechl při sledování míče, jak končí mimo tři tyče.

První střelu do vymezeného prostoru si hosté připsali až krátce po přestávce, to své štěstí z dálky zkoušel Brunt, na De Geu si ale přijít nemohl. West Bromwich s přibývajícím časem čím dál více přebíral iniciativu, soupeře zatlačil a vytvořil si jasnou územní převahu. Hlavičku McAuleyho musel odvracet Carrick, stejný hráč pak zblokoval také dorážku Longa.

Ďáblové zahrozili rychlým únikem po pravé straně, Valencia pak servíroval do vápna ideální přihrávku Youngovi, jenže ten promáchl. Ekvádorský křídelník pak nechal vyznamenat Bena Fostera, a tak se United stále museli o výsledek strachovat. V sedmdesáté první minutě navíc mohli děkovat štěstěně, že McAuley po rohovém kopu hlavičkoval jen do břevna...

Domácí si pořádně koledovali o vyrovnání, nechali se Baggies jasně přehrávat, naštěstí pro ně ale všechny nebezpečné pokusy zpoza šestnáctky dokázal některý z obránců v červeném zblokovat. A tak mohl na druhé straně hrozit střídající van Persie, jenž ale napoprvé ještě po přihrávce Evry a rychlé otočce Fostera nepřekonal.

Potrestat to mohl Odemwingie, jehož ránu si div že nesrazil Vidić do vlastní klece, a rozhodnout mohl o minutu později Welbeck, jenž sice mířil přesně k tyči, Foster však vytáhl další perfektní zákrok. Nakonec se ale United přeci jen dočkali pojišťovací trefy, to když převzal míč van Persie, připravil si ho na levačku a nechytatelnou bombou pod břevno definitivně přiřkl domácím tři body.

Góly: 15. Anthony Pilkington, 63. Russell Martin, 75. Russell Martin - 2. Edin Džeko, 5. Edin Džeko, 50. Sergio Agüero, 67. Edin Džeko

Druhá porážka v řadě - něco takového dnes Citizens hrozilo již podruhé v sezoně, což není zrovna vizitka hodná obhájce titulu či potenciálního příštího mistra. A bleděmodří si toho očividně byli dobře vědomi, o čemž vypovídá perfektní start do střetnutí na Carrow Road. Tam to však přesto nejelo jak po másle.

Start byl nicméně z pohledu Citizens vskutku skvostný. Favoritovi zabralo všehovšudy 82 sekund, než se Agüero prořítil po pravé straně, přendal míč na druhou k Silvovi a zpátky na ose po citlivém Španělově sklepnutí otevřel skóre Edin Džeko. Vytáhlý Bosňák, který v tomto ročníku příliš často v základu nenastupuje, potom v děkování Manciniho osobě také pokračoval - hned v páté minutě si ve druhé vlně počkal na to, až si Agüero lidově řečeno povodí brankáře Bunna, a v pohodě zvýšil.

Domácím okamžitě musely na mysli vytanout oba loňské debakly s tímto soupeřem (1:5 venku, doma dokonce 1:6), a to bylo znát také na neexistujícím klidu v rozehrávce Kanárků. Ti se však přesto do poločasu alespoň nějak sebrali, skrze šťastný přímý kop Pilkingtona vsítili kontaktní gól a pak mimo jiné prostřednictvím Snodgrassova hrdinského bloku na čáře odolávali snaze City ještě do pauzy pojistit vedení.

Toho se Citizens nedočkali, ba naopak. Arbitr totiž ve 42. minutě poněkud kontroverzně rozřešil konflikt čelo na čelo mezi Bassongem a Nasrim, francouzského záložníka za iniciativu nekompromisně vyloučil a z druhého poločasu nevědomky učinil strhující thriller.

Druhé dějství se totiž vskutku neslo v duchu velké stíhací jízdy. Tu kupodivu zahájili bleděmodří krátce po restartu, když Touré za obranou našel odrazem od Bassongova ramena špičku Agüerovy kopačky a ta jen citlivě dloubla míč přes Bunna - 1:3. Záhy odpověděli Canaries výbornou akcí, kdy Snodgrass od pravé postranní čáry našel na zadní tyči Bassonga a po jeho sklepnutí se hladce prosadil Martin - 2:3. Jen pár vteřin na to ale Džeko prolomil ofsajdovou past a po ose levá tyč-zadní část Bunnova těla-síť zase vrátil do hostujících řad klid - 2:4. A nakonec nepřehledný biliár, na jehož konci znovu stál Martin - 3:4.

To vše se stihlo udát do 75. minuty, zbývající okamžiky už nicméně Norwich strávil spíše jen zoufalým hledáním a nenacházením dostatečného množství sil k definitivnímu úderu. Místo toho si ještě Agüero na Bunnovi vynutil perfektní zákrok, aby mu následně nevyšla ani pěkně načnutá individuální akce.

Góly: 5. Pavel Pogrebnjak

Brian McDermott si konečně může oddechnout, jeho ovečky totiž před vlastními fanoušky porazily Hammers a po osmizápasové pauze dokázaly znovu bodovat naplno! Reading se tak alespoň nakrátko odpoutal od posledního QPR, které má ovšem zítřejší utkání s Liverpoolem k dobru.

Na rozdíl od posledního domácího utkání se Swansea začali Royals aktivněji, ovšem počáteční územní převaha kýžené vyústění nepřinesla. Ve čtvrté minutě se naopak z ničeho nic dostal v pokutovém území ke střele Taylor, do prostoru branky se mu však zacílit nepodařilo. Záhy navíc udeřilo na opačné straně: Collins nepovedenou zpětnou přihrávkou vyzval k zakončení Pogrebňaka, jenž se nemýlil - 1:0.

Londýnský celek se ale rozhodně nevzdával a nadále byl Readingu minimálně vyrovnaným protivníkem, ovšem ani jedna strana nedokázala své snažení přenést k ohrožení soupeřovy branky, výsledkem tak byl nepříliš pohledný fotbal, jenž nabízel především urputný boj ve středu pole. To mohl změnit Nolanův rohový kop, hlavičkující Reid ale na skvěle reagujícího Federiciho recept nenašel! Zanedlouho Taylor přesným centrem oslovil O'Neilla, ten však stejnou částí těla pro změnu domácí branku neohrozil. Do třetice si na Federiciho z akrobatické pozice nepřišel Nolan.

Stejného obrazu hry jsme se dočkali i po obrátce. Čerstvý nováček anglické nejvyšší soutěže se užuž znovu radoval, opět to byl Pogrebňak, jenž se z ničeho nic ocitl za obrannou linií, avšak trefa ruského útočníka nemohla být tentokráte uznána pro ofsajd. Hned nato přišla odpověď z kopaček Jarvise, jenž přesným centrem oslovil Colea, ten ale hlavičkoval nad branku. Tempo začalo postupně nabývat na intenzitě...

Krátce po svém příchodu na trávník mohl srovnat krok Collison, křižnou přízemní ranou si ale na strážce domácí svatyně nepřišel! Vzápětí natáhl zpoza vápna Karacan a jeho bomba, divže nepřerazila břevno Jääskeläinenovy branky, načež se ještě kulatý nesmysl odrazil ke Kébému, ten však již prostor tří tyčí nenašel! Deset minut před koncem našel Vaz Té ve vápně dalšího střídajícího hráče Maigu, ten ale již nedokázal usměrnit mičudu do prostoru branky. Prve jmenovaný si o chvíli později na zadní tyči vyčkal centr Jarvise, poté ale nepochopitelně hlavičkoval vedle branky! RFC už následně, i přes čtyřminutové nastavení, těsné vedení udrželo.

Góly: 16. Kenwyne Jones, 67. Matthew Upson, 90. Cameron Jerome - 10. Rickie Lambert, 24. Jay Rodriguez, 36. Andy Wilkinson (vl.)

Bláznivý duel zažil dnes stadion Britannia, kde si nakonec Stoke a Southampton body rozdělily po divoké přestřelce 3:3. Defenzivně ladění domácí vůbec poprvé v Premier League inkasovali na svém stadionu tři branky - prohrávali už 1:3 a navíc hráli o jednoho muže oslabeni. Přesto nakonec dokázali neuvěřitelnou trefou Jeroma z devadesáté minuty vyrovnat.

Domácím dnes chyběla rovnou polovina obvyklé defenzivní čtveřice, pro karty nemohli nastoupit kapitán Shawcross a pravý bek Cameron. A projevovalo se to hned od úvodu, když jako první zahrozil Lambert, to se však ještě teprve rozehříval pro nadcházející okamžiky. Ten z jeho pohledu nejdůležitější přišel už v desáté minutě - to se na levé straně šikovně uvolnil Guly do Prado, přesně odcentroval do vápna, kde si na přetažený míč naběhl Rickie Lambert a přesným volejem otevřel skóre zápasu.

Stoke ale s odpovědí přispěchal poměrně rychle, už za dalších šest minut bylo srovnáno. Ještě předtím sice neproměnil Jones obrovskou příležitost, když se k němu odrazila tečovaná rána Nzonziho, domácí útočník ovšem z vyložené pozice přestřelil. Pak už ale Potters srovnali se soupeřem krok, stačily k tomu přitom "jen" dvě jednoduché kličky Shottona, prudký centr a geniální teč Kenwyna Jonese.

Jenže byl to znovu Southampton, kdo se posléze dostal o krok napřed, stalo se tak ve čtyřiadvacáté minutě. A velkou měrou se o to zasloužil nešťastník daného okamžiku Robert Huth, jenž tečoval Lambertovu střelu do břevna, od kterého se pak míč odrazil před nikým neobtěžovaného Jaye Rodrígueze a na něj již nezbyla složitá úloha. I po této brance následovala jedna velká šance domácích, a hned po ní gól. Tentokrát byl ale scénář přeci jen poněkud odlišný.

Walters s Etheringtonem sice nejprve opravdu prováhali velkou možnost na vyrovnání, pouhou minutu nato ale už gól padl, jen s tím rozdílem, že znovu do Begovićovy svatyně. A zase to bylo pro Stoke pořádná smůla - po Puncheonově centru prodlužoval balón Lambers k Rodríguezovi, před kterým se snažil zachránit situaci Wilkinson, jenže si namísto toho srazil merunu do vlastní sítě. Po půli tak vedl Soton překvapivě 3:1.

Do druhého dějství vstoupili domácí aktivněji a brzy se mohli radovat zásluhou Walterse, tomu ale v poslední možné chvíli radost překazil Fonte. Jeden z naprosto klíčových momentů utkání přišel v šestašedesáté minutě. To vyrobil velkou chybu v rozehrávce Huth, na Begoviće tak mohl sám postupovat Lambers, ještě vylepšil pozici pro Gulyho, ten ale v koncovce nepochopitelně selhal a odkrytou branku netrefil.

Uběhlo jen několik sekund a hosté za tuto minelu pykali. Po rohovém kopu nejdřív zakončoval Jones, leč neúspěšné, dorážka Matthewa Upsona už si ovšem našla cestu do sítě. Komplikacím pro domácí však stále ještě nebyl konec - osmnáct minut před koncem zajel Nzonzi nevybíravě do Corka a byl bez předešlého varování vyloučen. Poté měly svou šanci oba týmy, jak Jones, tak Lambers ovšem neuspěli.

Konečný remízový výsledek 3:3 tak oběma klubům přinesl až moment z devadesáté minuty, kdy se po ose Jones - Crouch odrazil míč ke střídajícímu Cameronu Jeromovi, který si s ničím nelámal hlavu, ze třiceti metrů se do mičudy opřel a trefil se náramně, ještě s pomocí břevna. Stoke mohl dokonce i zvítězit, v dlouhém nastavení ale Crouchova hlavička úspěch neslavila.

Góly: 40. John O'Shea - 48. Carlos Cuéllar (vl.), 52. Aaron Lennon

Tottenham tradičně nepříjemný výjezd na Stadium of Light tentokráte zvládl. Za pomoci dalšího inspirativního výkonu Aarona Lennona obrátil vývoj zápasu a po triumfu poměrem 2:1 stoupá na prozatímní třetí příčku. Za domácí se vůbec poprvé v pruhovaném dresu prosadil kapitán John O’Shea.

Vůbec poprvé ve své ostrovní kariéře manažera se Villas-Boas odhodlal utvořit kompletně anglickou zadní linii; pomineme-li první kolo, dokonce také premiérově šetřil síly Jana Vertonghena. A kvarteto ve složení Walker-Dawson-Caulker-Naughton nemělo dnes úplně málo práce. Sunderland totiž za poslední týdny prodělal solidní proměnu - hráči se už slézají k sobě, chtějí si narážet "z jedničky", hrají v rychlosti, dopředu, po ztrátě okamžitě vyvíjejí tlak na balon.

Minimálně ve finální fázi každopádně pořád něco chybělo - například v 19. minutě po přenesení McCleana a Johnsonově skluzované přihrávce na malé vápno zkrátka nikdo na mičudu nečíhal. A rovněž na druhé straně se prvně brankář pokoušel jaksi bázlivě: Mignoleta pouze lehce poškádlil Sandro ve 21. minutě. Jinak takřka veškeré akce Tottenhamu v první půli "tahal" přeaktivní Aaron Lennon. Ten také jednou solidně nastartoval Adebayora a podruhé vyzval k nemastné neslané hlavičce Balea.

Vůbec nejblíže gólu byli hosté přesně po půlhodině hry, když Cuéllar před bránou hrozivě promáchl Defoeův přízemní centr a Adebayor z metru trestuhodně nastřelil břevno. Ovšem na to se Sunderland neohlížel; i navzdory běhu hry se ve 39. minutě prodral do vedení skrze premiérovou trefu kapitána O'Shey. Někdejší zadák ManUtd při svém 53. startu za Mackems chladnokrevně dorazil Fletcherovu koncovku po zmatené standardní situaci, na kterou si ještě hmátl Lloris.

Spurs šli tedy do kabiny ve ztrátě, tu však umazali jen tři minuty po restartu. Po rohu Walkera se totiž na přední tyči vůbec nepohodli dva fotbalisté v pruhovaném a Cuéllar potom pod tlakem Johnsona nešťastně odhlavičkoval balon do vlastní sítě. V tu chvíli to vypadalo, že nemůže být hůře - ale brzy bylo. Během šesti minut totiž šikovný střízlík Lennon využil šťastného odrazu, prohodil si jednoho zadáka v červenobílém a placírkou prostřelil Mignoleta.

Ani to přitom nemělo být všechno. Brzy fanoušky napínal lehce poraněný Fletcher, aby po hodině hry v osudovém okamžiku ztratil rovnováhu Defoe, a tak místo odkrytého prostoru nastřelil bezmocně ležícího Mignoleta. Skóre už se tedy v hektické čtvrthodině neměnilo; a neměnilo se ani posléze, jakkoliv tempo utkání nikterak neuvadalo. Naopak ho ještě v 61. minutě neváhal Martin O’Neill přiživit odvážným střídáním útočníka Campbella za stopera Kilgallona.

Jenže Spurs se vzápětí sice nechali rozlétat, jejich obranná ulita nicméně stále vypadala být celkem bytelná. Navrch na druhé straně vzruchu také neubývalo. Bale se sice o penaltu pokoušel neúspěšně a za cenu další žluté karty za filmování, ovšem Adebayor, ten už měl po lahodné patičce Dempseyho jednoznačně skórovat. Tváří v tvář brankáři však na Mignoletovi ztroskotal.