Premier League - souhrn 19. kola

Góly: 5. Jonathan Walters, 12. Kenwyne Jones, 49. Jonathan Walters - 2. Steven Gerrard (pen.)

Po dvou bezbrankových remízách jsme se na závěr letošního Boxing Day dočkali gólového koncertu na Britannia Stadium mezi mužstvy Stoke City a Liverpool FC. Hosté šli sice velmi brzy do vedení skrze Gerrardovu penaltu, pak je však zválcovala Jonesova síla v kombinaci se šikovností Kightlyho, respektive Etheringtona.

Šestatřicet vteřin pryč, první penalta pro LFC v ročníku, žlutá pro Shawcrosse, evidentní zatahání za Suárezův dres a Gerrard s přehledem při zemi mete mičudu k pravé tyči - nestává se moc často, aby Stoke doma inkasoval, Liverpool to dneska dokázal v úžasně krátkém intervalu. O to krutější nicméně byla odpověď Potters.

Hned v šesté minutě Škrtel osudově podklouzl, takže měl Walters na ose hřiště volnou cestu k vyrovnání. A neuplynulo ani deset dalších minut, když na přední tyči zcela opomenutý obr Kenwyne Jones propasíroval do sítě balon od rohového praporku. Diváci si poněkud výjimečně zase jednou mohli vychutnat klasickou Trinidaďanovu akrobatickou oslavu.

Pokud skóre 1:1 z velké části zapříčinil vlhký trávník, vězte, že kluzký povrch dnes dělal hráčům problémy celou dobu. Jednou možná znemožnil lepší vyústění akce LFC po pravé straně; podruhé - ve 28. minutě - naopak přihrál jinému útoku po straně druhé. To podklouzl Cameron, pustil za sebe Downinga a jeho přihrávku namísto Suáreze odpálil směr brána Gerrard - jen těsně přitom minul.

Samotný Luis Suárez má se Stokem perfektní bilanci, vlastně jen ta s Norwichem ji předčí, a dnes vskutku zadákům soupeře dělal potíže i po vybojované penaltě. Ve 36. minutě například již ve vápně vyhrál nad svým strážcem přetahovanou o přihrávku a z těžšího úhlu nechal míč zasednout jistým Begovićem.

Mimoto ještě na Britannia Stadium do přestávky přihlíželi dvěma Reinovým zákrokům proti Etheringtonovi - první z nich byl dokonce brilantní, reflexivní; ten druhý už následoval brankářův mizerný odkop a fakticky uzavíral atraktivní úvodní část.

Tu druhou načal opětovně ofenzivní výpad hostí v čele se Suárezem. Uruguayec tentokrát nepřesvědčivě zakončoval po dobré akci střídajícího Sterlinga (dolů šel překvapivě prosazující se Suso). Naproti tomu Potters si ve své premiérové šanci poločasu znovu počínali bezchybně, stejně jako v předchozím dějství. Protentokrát Jones ve vzduchu výborně posunul míč Waltersovi, ten si jej ideálně zpracoval na hrudi a ještě před dopadem nedal Reinovi se svým halfvolejem příliš šancí na efektivní zásah.

Stav 1:3 už vypadal vážně kriticky, proto také liverpoolští ještě přidali na obrátkách a především Suárezův přístup byl tím nejlepším možným. Ve finální fázi - a i té, která jí předcházela - to však pravidelně bývala velká nervózní křeč a v konečném důsledku žádné nebezpečenství pro Begoviće. A když se v 87. minutě hrubě neujaly ani Suárezův přímý kop z nadějné pozice či Gerrardova rána ze střední vzdálenosti, bylo definitivně vymalováno - Liverpool si z Britannie neodveze ani ň.

Góly: 57. Jermain Defoe, 61. Gareth Bale, 73. Gareth Bale, 84. Gareth Bale

Osm gólů před Štědrým dnem, čtyři po něm. Aston Villa vyrovnala neblahý rekord Premier League o 12 branek inkasovaných ve dvouzápasovém intervalu a může tak dočista zapomenout na svůj kontinuální progres z období "před Chelsea". Teď Lambert, po závěrečném hvizdu očividně ztrápený až běda, musí na týmu začínat pracovat od píky...

Debakl 0:8 vás propleskne, omráčí a v případě Villans srazí na kolena i s platností pro příští zápas. Jinak si nelze vysvětlit tu ustrašenost, s jakou birminghamští nastoupili proti Spurs; a ochotu, s jakou je pouštěli kombinovat až těsně před vlastní vápno. Odtamtud také brzy Guzana zajímavě protáhl Bale, zatímco vínoví za celou úvodní patnáctiminutovku vlastně nezkompletovali jedinou přihrávku na soupeřově polovině.

Vzápětí se sice osmělili, to však pouze zjemna, sotva viditelně. A Kohouti pokračovali v útočných nájezdech. Gallas hlavičkoval po rohu o kousek vedle předtím, než Clark zaspal při předvídání a následném stíhání kolmice na Defoea. Guzan z čáry vystartoval včas a poprvé dal znát, že by ještě tento poločas mohl patřit jemu.

Po půlhodině hry šlo přitom říci, že čelil již 10 rohům, které navíc dnes Villa ani zdaleka nebránila spolehlivě. Ostatně právě po tom desátém hlavičkoval Adebayor a Guzan jeho projektil krotil v rukavicích jen hodně složitě, nadvakrát. Tožský útočník se před pauzou vůbec dostal do šancí relativně lehce, ve 34. minutě se však proti němu postavila tentokrát záda Nathana Bakera.

Tottenham byl každopádně na koni, dominoval celému prostoru hřiště - a i to možná vedlo k jemné lehkomyslnosti, kterou málem z protiútoku ztrestalo duo Lowton-Holman. Druhý jmenovaný ale na zadní tyč nemohl doklouzat včas a tak z jediného zrnka odvahy Villans nic moc nezbylo.

Lambert ještě do přestávky na totální ofenzivní nemohoucnost reagoval, když místo jednoho z pěti obránců Bakera poslal na hřiště tvořivého záložníka Irelanda. Efekt byl okamžitý: Villa v nastavení vybojovala svůj první rohový kop proti 15 protivníkovým, čemuž domácí příznivci převážně ironicky tleskali a aplaudovali.

Po pauze už ale domácí příznivci hnali své miláčky kupředu zcela nefalšovaně a se solidním úspěchem. Lambert ještě vsadil na rychlost Albrightona a značně to rozfofroval; Benteke byl sice soustavně lapán do ofsajdových pastí, přesto dával svému týmu naději.

Ta však přeci jen časně vyprchala: v 57. minutě Naughton vystřihl překrásnou uličku pro Defoea, jenž chladnokrevně prostrčil balon mezi nohama Brada Guzana. Ten tedy po třech a půl domácích zápasech konečně kapituloval. A ne naposledy.

Benteke sice mohl okamžitě odpovědět asistencí zcela volnému Irelandovi, jenže tu on nepochopitelně odflákl a z protiútoku bylo definitivně rozhodnuto. Defoe se ještě k cíli neprodral, Baleovo navázání kličkou brankáři už ale nemělo chybu. Stejně jako jeho střela z ideální a kompletně nepokryté pozice na ose hřiště po akci Lennona, která v 74. minutě znamenala další změnu na ukazateli skóre. A stejně jako jeho koncovka po Sigurdssonově předávce, která pro něj v 84. minutě znamenala premiérový hattrick v nejvyšší ligové soutěži...

Góly: 69. Djibril Cissé - 29. Chris Brunt, 50. Robert Green (vl.)

Albion dokázal vyplenit Loftus Road a po jedenácti pokusech si konečně odváží z Londýna plný bodový zisk. Naproti tomu domácí mužstvo si symbolicky zapisuje jedenáctou porážku a díky horšímu skóre se znovu propadá až na samotný chvost.

Poslední vzájemné střetnutí na Boxing Day bylo na programu v sezóně 1968/69 a West Brom si z hlavního města odvezl přesvědčivé vítězství 0:4, přičemž Rangers se potom na konci sezóny pakovalo z elitní společnosti. Utkání začalo oproti původnímu plánu s mírným zpožděním, na které měl vliv pozdní příjezd hostujícího týmu, jemuž ovšem tento fakt paradoxně pomohl, než cokoliv jiného.

Opakování starého příběhu začalo těsně před uplynutím třicáté minuty, kdy Fortuné vyslal přesný balón na rozběhnutého Brunta, jenž utaženou ranou k tyči nedal Greenovi šanci zasáhnout - 0:1. Do poločasové pauzy mohl po chybě v domácí obraně přidat druhou branku Morrison, tomu se však z dálky nepodařilo usměrnit střelu do prostoru ohraničeného třemi tyčemi.

Ani to ho však příliš mrzet nemuselo. Krátce po příchodu z kabin Traoré po rohu jen potvrdil zmatek v defenzivě QPR, který následně "korunoval" Green, jenž už nedokázal na brankové čáře kulatý nesmysl zastavit, a ten mu tak nezadržitelně proklouzl do sítě - 0:2. Anglický reprezentant si stěžoval na držení ze strany Fortuného, ovšem Chris Foy na něco podobného nereflektoval a nechal hru volně plynout. Strážce domácí branky si pak hned dvakrát napravil pošramocenou reputaci, když v obou šancích ztroskotal Romelu Lukaku! Domácí pohodu asi nejlépe dokumentovali Mbia a Taarabt, kteří si tak dlouho vraceli míč, až z nadějné akce nic nebylo.

Londýnský celek se ale nakonec přece jen dočkal. Po hodině hry právě Mbia oslovil parádním míčem Cissého, který se před Fosterem zachoval jako správný kanonýr a efektním, ale zejména efektivním obloučkem snížil na 1:2. Zbývající dvacetiminutovka nabídla velkou převahu Rangers, ovšem pohotové zákroky McAuleyho a Olssona držely akcie WBA. Hlavičku Mbii pak zastavil Ridgewell loktem, sudí však opět nereagovali! Po rohovém kopu neuspěl ani Hill, jehož hlaviřku pro změnu zlikvidoval skvělým reflexivním zákrokem Foster!

Góly: 38. Juan Mata

Popravdě řečeno ukrutně nezáživnou podívanou bez valného počtu šancí si pro své fanoušky na Boxing Day schovaly týmy Norwiche a Chelsea. Zejména druhý poločas byl z dnešní nabídky tím patrně vůbec nejotřesnějším, co se divácké atraktivity týče. Krotký výsledek 0:1, který zařídila jedna parádní rána Maty, potom rovněž hovoří za vše.

Nečekaně ustrašeně nastoupil k utkání Norwich. Ještě nedávno sebevědomý soubor po první porážce v 11 zápasech rázem kombinoval nervózně, bojácně, s velkým respektem - což po celý první poločas neblaze ovlivňovalo efektivitu jeho útočného snažení, jež ve finále prakticky nestálo za řeč.

Na druhou stranu v defenzívě si Canaries počínali nadmíru soustředěně. Vlastně ani nemuseli být nějak superaktivní a zoufale vyvíjet tlak na favorizovaného soupeře - dost dobře jim stačilo být v bloku disciplinovaní a Chelsea už potom udělala zbytek roboty za ně.

Předlouho šlo potom konstatovat, že na Carrow Road došlo pouze na dvě hodně nepřesné střely dnes defenzivního záložníka Luize - a další zábavné akce nikde. První opravdová šance po půlhodině hry také hovoří za své. Tehdy Hoolahan lacině ztratil míč, Luiz ho posunul dopředu na Matu a ten bez přípravy těsně minul přední tyč. Zbytek balonů se Kanárkům dařilo slušně blokovat nebo očima odklánět do bezpečných prostor - ne tak ten Matův z 39. minuty. To si Španěl těsně za vápnem našel malý prostor ke střele svou magickou levačkou a Bunn si jen lehce sáhl.

Norwich v tu chvíli přišel o zdánlivě jedinou cestu k bodům - remíza 0:0 již byla znemožněna, a jak se ukázalo později, Kanárci doopravdy nevěděli jak reagovat. Ve 49. minutě navíc Bunna málem zaskočil Oscar rovnou od rohového praporku.

Norwich pasivní skořápku opustil teprve se spuštěním krutého deště, někdy kolem 55. minuty - tehdy fotbalisté ve žlutém začínali myslet o něco odvážněji a směrem dopředu. Ovoce ale tahle změna mohla nést jedině snad po hodině hry, kdy se k zajímavému slalomu nadechl Pilkington, aby pak ve správný okamžik nepředal dobře postavenému Holtovi.

Čistě nahodile a sporadicky si dále vytvářela šance i Chelsea (Moses například solidně pálil těsně vedle pravé tyči), avšak postupem času to vypadalo spíše na cíl pohlídat si jednobrankové vedení než ho ještě nějak navyšovat. Což bohatě stačilo. Bohužel pro nezasvěceného diváka dnes totiž Norwich jednoduše nebyl schopen defenzívu Chelsea jakkoliv překvapit.

Utkání se proto dohrávalo v podivné a krajně nezáživné rovnováze, kterou jen v 88. minutě mírně narušila spolupráce dua Torres-Mata. Bunn byl ale venku z brány včas. Ze strany Canaries stála za zmínku snad akorát standardka z druhé minuty nastavení, po níž se k hlavičce prosadil Bassong.

Góly: -

Hráči Royals však i přesto mohou slavit, nejenže dokázali po dlouhé pauze konečně bodovat, ale především vinou lepšího skóre opouštějí poslední místo, na které nyní spadlo QPR. To hosté si pak nadále upevňují pozici ve středu tabulky.

Domácí strana čeká už hrozivých sedm utkání na bodový zisk a s pouhopouhými devíti body zůstává přikována ke dnu ligového pelotonu, proti Swansea tak již potřebovali svěřenci manažera Briana McDermotta konečně znovu bodovat. Tomu však obraz hry příliš nenapovídal, od prvního uvedení míče do hry byla k vidění převaha hostů, kteří drželi mičudu na svých kopačkách a trpělivě se posouvali kupředu...

...zaslouženou odměnu mohl po chvíli přinést ostrostřelec Michu, tomu se však z pokutového území nepodařilo zamířit do prostoru branky. Stejně si z volného přímého kopu vedl i Ki Sung-Yueng a Brittonovu ránu pro změnu zablokoval Leigertwood. Michu se pak z další ofenzivní akce užuž radoval z branky, když efektně obstřelil Federiciho, vinou nedovoleného zákroku na Mariappu však nemohla být trefa španělského záložníka uznána! Royals premiérově zahrozili až po sedmnácti minutách, kdy se po Harteho standardce vrátil balón ke Kébému, ten ovšem z hranice vápna vymezený prostor nenašel.

Čerstvý nováček nejvíce ze všeho postrádal klid a přesnost v rozehrávce, díky čemuž se prakticky nedostával do zakončení a naopak zbytečnými ztrátami ve středu pole vybízel Labutě k rychlým protiútokům do otevřené obrany. Když už Kébé oslovil nabíhajícího Pogrebňaka, tak si vytáhlý Rus kulatý nesmysl až moc posunul a pohotový Ashley Williams celou situaci zachránil. Na druhé straně pak ukázal velkou hrubku Gunter, který hrudníkem přiťukl míč přímo do cesty Michuovi, ten však z malého vápna prostor tří tyčí přestřelil! Následné dva dalekonosné pokusy Dyera postrádali to hlavní - přesnost.

Také po změně stran se dlouho pokračovalo podle stejných not. Hráči waleského celku se s balónem na kopačkách zbytečně neukvapovali, klidně si ho několikrát mezi sebou vraceli na své polovině, avšak nadcházející pokračování už znatelně pokulhávalo - zajímavé akce před oběma brankami tak byly dlouho zapovězeny. To mohl po hodině hry prolomit hlavičkující Dyer, tomu ale vystavil stopku skvělý Federici!

Agilní křídelník se hnal do šance i vzápětí, strážce domácí svatyně ale osvědčil dobré čtení hry a dlouhý míč odvrátil do bezpečí. Během krátké doby zakončoval po standardce ještě Ki Sung-Yueng, ten ovšem pro změnu mířil jen do místa, kde stál nachystaný Federici. Readingu hodně pomohla střídání, mezi nimiž byl i odchod Pogrebňaka, jehož místo zaujal Le Fondre, který se mohl zakrátko radovat z branky, ale mičudu dopravil po volném přímém kopu za brankovou čáru rukou, a tak si místo gratulace vysloužil od sudího Jonese žluté napomenutí.

S přicházejícím závěrečným hvizdem začala ofenzivní snaha obou týmů plynule narůstat, přičemž největší příležitost měl po Vormově nepřesvědčivě odvráceném centru opět Le Fondre, jeho pokusu se však na brankové čáře postavil hlavou do cesty obětavý Chico!

Góly: 53. Adam Johnson

Manchester City znovu neuspěl na Stadium of Light a znovu tím navyšuje ztrátu na svého městského rivala, který má nyní na čele tabulky již sedmibodový náskok. Sunderlandu zajistil další těsnou výhru Adam Johnson, který se tak premiérově zapsal do střelecké listiny proti svému bývalému chlebodárci.

Úvodní minuty však něčemu podobnému nenasvědčovaly. Otevřít skóre mohl po rohovém kopu hlavičkující Kompany, jeho pokus ale mířil pouze do břevna domácí branky, načež dorážející Yaya Touré ztroskotal na skvěle reagujícím Mignoletovi! Další velkou možnost měl po Agüerově pasu Silva, ani jemu se však na belgického brankáře najít recept nepodařilo! Citizens však poté začalo doplácet na jednotvárnost...

...ta byla po půlhodině hry patrná takřka z každé ofenzivní akce, jíž měla na starost trojice Agüero - Silva - Tévez. Trestat mohl na opačné straně ostrostřelec Fletcher, ani jemu ale nebylo přáno a Hart se v souboji brankářů rozhodně nenechal zahanbit. Pohodu a obětavost domácího týmu pak asi nejlépe dokumentoval McClean, který se jakožto ofenzivní středopolař vrátil, aby zastavil šanci Téveze.

Nedostatek herní invence z pohledu svěřenců manažera Roberta Manciniho nadále pokračoval i ve druhých pětačtyřiceti minutách. Rozhodně tak nebylo překvapením, když z velké dálky a ještě navíc z úhlu napřáhl Adam Johnson a mičuda k překvapení všech skončil až v síti - 1:0. Hosté se možná oprávněně dožadovali odpískání nedovoleného zákroku Gardnera na Zabaletu, ovšem marně.

Srovnat krok mohl aktivní Agüero, ale nemířil přesně, zatímco střídající Džeko pálil pro změnu do nachystaného Mignoleta. Ukončit drama mohl v 80. minutě Sessegnon, kterého vybídl k navýšení náskoku čerstvě příchozí Fraizer Campbell, ale beninský šikula nepochopitelně nechal vyniknout Harta! Akcie City měl na hrotu podpořit Lescott, ani to však zoufalou ofenzivu k životu neprobudilo.

Góly: 25. Jonny Evans, 58. Patrice Evra, 71. Robin van Persie, 90. Javier Hernández - 4. James Perch, 28. Jonny Evans (vl.), 68. Papiss Cissé

Nevídaná přestřelka byla k vidění na Old Trafford, kde Newcastle dlouho sahal po premiérovém vítězství od roku 1972, nakonec se ho ovšem Straky nedočkaly a i přes tři vstřelené branky odjíždějí z Manchesteru bez bodu.

Značně promáčený trávník a neúčast hned trojice ofenzivních hráčů (zranění, respektive nemoc vyřadily Rooneyho, Younga a Welbecka) však dávala hostům poměrně solidní naděje. Ty záhy navíc podpořil Perch, který využil tvrdé rány Demby Ba, jíž de Gea pouze vyrazil a defenzivní univerzál tak měl cestu k premiérovému zásahu v Premier League doslova naservírovanou na zlatém podnosu - 0:1.

Tento moment pochopitelně hostující snahu ještě více podpořil a Man Utd rázem kupilo chybu za chybou. Jako na zavolanou tak přišel volný přímý kop van Persieho, po kterém sice Hernándezovu snahu Krul zastavil, ovšem u odraženého míče byl jako první Johnny Evans, pro něhož nebylo těžké srovnat krok - 1:1. To byla pro domácího stopera již čtvrtá branka v sezóně (také v součtu s Ligou mistrů) a pátá na sebe nenechala dlouho čekat: Simpson odcentroval do vápna, kde si na přední tyči nešťastně srazil Evans míč do vlastní branky - sudí Dean nejdříve trefu vinou ofsajdového postavení Cissého neuznal - rada asistenta však konečný verdikt přeci jen změnila - 1:2. Protesty Sira Alexe Fergusona vyzněly naprázdno.

Náladu skotského manažera zlepšil až ve druhém dějství Evra, který se s balónem na kopačce zbytečně nerozpakoval a parádní střelou zpoza vápna překonal Krula podruhé, strážce hostující svatyně si na mičudu sáhl, zabránit v cestě mu však již nedokázal - 2:2. Rudí ďáblové byli rázem na koni, ovšem tento stav neměl dlouhého trvání. Střídající Obertan vymyslel skvělý pas pro Cissého, který z voleje nekompromisně obrátil skóre opět na stranu Magpies - 2:3. Zakrátko se však dostal ke střele van Persie, Krul sice jeho ránu zneškodnil, nizozemský kanonýr si ale vybojoval druhý pokus, kterým se už nemýlil - 3:3.

Na domácí půdě se však hráči Manchesteru United obvykle nevzdávají a soupeř nemá až do konečného hvizdu vyhráno, což se nyní opět potvrdilo. Nekonečnou sérii neproměněných možností utnul až v poslední minutě řádné hrací doby Hernández, jenž těžil z výborné nabídky od Carricka a pro domácí tím zajistil konečné vítězství 4:3. United si tak díky zaváhání městského rivala drží již náskok sedmi bodů!

Góly: 8. Dimitar Berbatov - 85. Rickie Lambert (pen.)

Fulham pokračuje ve své neschopnosti naplno bodovat. Tentokrát neudržel vedení proti zachraňujícímu se Sotonu, a tak se navzdory očekávání teprve druhého vítězství v 11 kolech překvapivě nedočkal. Jolova parta má nicméně na 18. Wigan stále pohodlný šestibodový náskok; Saints jej mohou zdvihnout na čtyři body, pokud časem uspějí v dohrávce s Chelsea.

Ačkoliv si Aaron Hughes našel svou cestu na přední stranu předzápasového programu, vzápětí jej čtenáři shledali jako jednu ze tří obětí posledního debaklu od Liverpoolu. On, Richardson a Karagounis přepustili místo Senderosovi, Rodallegovi a Sidwellovi, což mělo za důsledek značně živější projev Cottagers.

Koneckonců už v osmé minutě šli do vedení, když si brankář Davis hrozivě nepohlídal Rietherův centr a Berbatov zblízka doklepl míč do sítě. V rámci gólových oslav odkryl tričko s nápisem "Uklidněte se a přihrajte mi balon" jakožto vzkazem spoluhráčům, kteří jej mají v nedávné době stále častěji opomíjet v kombinacích.

Dnes to ale nebylo o moc lepší, ve skutečnosti mohl jít sám Bulhar brzy pod sprchy, když ošklivě vystartoval na Puncheona. V tu chvíli sice žlutou kartu neinkasoval, nicméně samotní Cottagers časem polevovali a Southampton se počínal nárazově dostávat ke kormidlu. To krátce po přestávce stvrdil dobrým pokusem Puncheon, potažmo Sean Davis svou hlavičkou těsně mimo. Materiální trest, ten se dostavil teprve s 85. minutou, kdy hrál ve vápně rukou Baird a Lambert z penalty vstřelil svůj sedmý gól v sezoně.

Fulham si ještě po vyrovnání vytvořil pár příležitostí k návratu do vedení, zejména Hangeland ale nepochodil se svou hlavičkou v nastavení utkání. Ještě předtím mimochodem Schwarzer akrobaticky likvidoval Ramirezův pokus o senzační obrat. Remíza se tedy ve finále zdála být zasloužená.

Góly: 52. Leon Osman, 77. Phil Jagielka - 82. Arouna Koné

Jak se všeobecně očekávalo, Everton si na Boxing Day nikterak nezavařil. Proti Wiganu sice pálil ostrými teprve po přestávce, i to mu ale bohatě a s klidem stačilo k výhře 2:1. Jubilejní 500. start kapitána Phila Nevillea v Premier League tedy dopadl v pořádku.

Jakkoliv góly padaly až v druhém dějství, bylo by nepřesné domnívat se, že se před obrátkou neútočilo; třebaže úvodní dvacetiminutovky vyjma hodně nepřesné rány Anichebeho divákovi prakticky nic nenabídla. Potom už nicméně obraz hry přísnější měřítka pomalu, ale jistě snášel.

Wigan po celý zápas vypadal být nebezpečný v protiútocích (jako už klasicky), ovšem velmi železně mu nevycházela finální fáze. Nejlepší příležitosti poločasu tedy padaly do klína Evertonu. Ve 38. minutě si zadáci Wiganu neporadili s horkým bramborem, což málem ztrestal živelný Anichebe, a následná série rohového kopu divže domácím nepřinesla penaltu po Maloneyho zásahu hrudí/paží.

Druhou část mohl načít kandidát na gól sezony - Thomas Hitzlsperger nasadil jesličky McCarthymu, aby se pak z dobrých 30 metrů opřel do balonu a spektakulárně nastřelil břevno. V tu chvíli tedy měli hosté pořádnou porci štěstí, hned za pár okamžiků ale to samé šlo říct o Karamelkách. V 52. minutě totiž Osmanovu nepřesnou ránu drsně ztečovala ruka Caldwella a první změna skóre byla na světě.

Ta druhá přišla 13 minut před koncem, když oslavenec Neville ve vápně precizně našel hlavu Jagielky. Latics se ovšem lehce vzdávat nehodlali, a tak si pro Di Santovu střelu, kterou hráč v modrém srazil "do svíce", mezi dva soupeřovy obránce doběhl Koné a v 82. minutě snížil. Leč marně - Wigan se už nevytasil s ničím jiným než platonickým tlakem.