Premier League - preview 28. kola

V lepším rozpoložení nemohla Chelsea do středeční dohrávky s West Hamem jít. José Mourinho vyváděl jako malý kluk, když Blues opanovali nedělní finále Capital One Cupu ve Wembley proti Tottenhamu. Teď se řítí do druhého městského derby ve čtyřech dnech. Hammers čeká těžký úkol, soutěžní zápas nevyhráli už šestkrát v řadě.

Nálada v modrém táboře je tedy pochopitelně naprosto vynikající. Chelsea získala trofej poprvé od triumfu v Evropské lize; v Anglii se tedy radovala po téměř třech letech, jelikož posledně vyhrála v květnu 2012 FA Cup. Teď se může zaměřit na ligovou scénu, kde na velký titul čeká od roku 2010.

Nakročeno k tomu má fantasticky. Vede Premier League od pět bodů, druhý Manchester City navíc odehrál o zápas víc než Chelsea. Vedle fantastické střelecké formy obránců navíc konečně skóroval i Diego Costa, byť s notnou pomocí tečujícího Walkera; a právě fazóna naturalizovaného Španěla by mohla být rozhodujícím prvkem v bitvě o trofej.

Dá se očekávat, že José Mourinho udělá oproti finálové jedenáctce několik změn. Do hry se touží dostat Oscar, Juan Cuadrado, Filipe Luís nebo Thibaut Courtois, kteří začali proti Tottenhamu pouze na lavičce. Překvapivý post defenzivního záložníka by mohl naopak znovu zaujmout Kurt Zouma, jenž se uvedl výborně. Nemanja Matić (suspendace) a John Obi Mikel (zranění kolene) jsou stále mimo hru.

Zatímco v případě Chelsea nemůže být pochyb o tom, že si zahraje v příštím ročníku Ligy mistrů, West Ham již tuto i jakoukoli šanci na pohárovou Evropu víceméně ztratil. Dlouho se Kladiváři drželi v těsném odstupu od čela, jenže poslední výsledková krize mu sťala vaz. V lize uhrál z posledních 15 možných bodů jen tři, navíc vypadl z FA Cupu po drtivé porážce s WBA.

Na vině je určitě i smůla se zraněními. Do konce sezóny přišel West Ham o hvězdu Andyho Carrolla, navíc je momentálně mimo hru i Carlton Cole. Diafra Sakho po návratu na hřiště nekosí soupeře za soupeřem a spolu s Ennerem Valenciou dali v posledních čtyřech zápasech každý pouze po gólu. Ekvádorec dokonce při domácí prohře s Crystal Palace prolomil své čtyřměsíční čekání na branku.

I proto se o slovo hlasitě hlásí posila Nené, který v malém derby odehrál půl hodiny. S výjimkou zranění výše zmíněného útočného dua je pak neschopen nastoupit už pouze Morgan Amalfitano, jenž pyká za karetní trest.

Chelsea má navrch i co se týče vzájemných zápasů - z posledních 17 vyhrála hned 13, zatímco West Ham jediný. V předchozích čtyřech duelech navíc brankář Chelsea ani jednou nevytahoval míč ze své sítě.

"Pozitivní výsledek, ale taky enormní trápení zaručeno," napovídá fanouškovi Arsenalu docela jednoznačně minulost vzájemných střetnutí s QPR. V moderní éře, respektive v posledních zhruba třech letech, Gunners sice přemohli své londýnské sousedy ve čtyřech z pěti případů, pokaždé však rozdílem jediné branky...

Ještě strašidelnější je přitom pohled na samotné výjezdy Arsenalu do sídla QPR v Shepherd’s Bush. Tam tradičně favorizovaný mančaft triumfoval všehovšudy jednou ze sedmi posledních pokusů a před třemi lety tam rovněž v březnu dokonce prohrál 1:2. Jakkoliv jednostrannou bitvu by tedy měření sil třetího s osmnáctým mohlo na pohled zvěstovat, nenechte se ošálit - tohle by pro Arsenal mohla být pořádná robota.

Kanonýři se o víkendu potřebovali proti Evertonu revanšovat za trapný výkon v osmifinále Ligy mistrů proti Monaku, a přesně to se jim také povedlo, když Toffees bez větších problémů převezli 2:0. Zápas se povedl především nové brankářské jedničce Arsenalu Davidu Ospinovi, ale i v lize debutujícímu stoperovi Gabrielovi, jenž by i nyní mohl uhájit místo v základní sestavě před zkušenějším Mertesackerem.

Queens Park Rangers naproti tomu o víkendu vinou finále Ligového poháru odpočívali a to jim zřejmě přišlo vhod. Hoops totiž nezvládli již devět po sobě jdoucích londýnských derby a i jejich aktuální ligová bilance nepůsobí bůhvíjak optimisticky - jedna výhra z devíti pokusů určitě není tím pravým receptem na záchranu.

Arsene Wenger na předzápasové tiskové konferenci potvrdil, že má zpátky k dispozici na tři týdny vypadnuvšího Aarona Ramseyho, a také naznačil, že při pokračující absenci Wilsherea s Flaminim pravděpodobně znovu využije Francise Coquelina - třebaže si v neděli zlomil nos.

QPR zrovna v tu nejhorší možnou chvíli přišlo na tři zápasy o suspendovaného Joeyho Bartona, což by mohlo jedině urychlit návrat dlouhodobě zraněného Brazilce Sandra. Bývalý záložník Tottenhamu byl mimo hru od měsíce listopadu, teď už by ale teoreticky mohl být připraven naskočit zpátky do hry. Otazníky se dále vznáší také nad starty Isly a Onuohy.

Stoke City od svého postupu do Premier League nikdy neskončili před Evertonem, i díky vítězství v Goodison Parku na Boxing Day však k tomu mají letos nakročeno skvěle. Hosté navíc příjíždí bez formy a pomalu se namáčí do nechtěného boje o udržení.

Za jedenáct kol slavil Everton vítězství jen na půdě Crystal Palce, v únoru pak při těžkých testech skóroval jen proti Leicesteru. Roberto Martínez tak po porážce na půdě Arsenalu přiznal, že nadšení z evropských trávníků při ligovém klání u svých hráčů nevidí. Přes jasný postup mezi šestnáct nejlepších v Evropské lize tak marně vyhlíží kýženou hranici čtyřiceti bodů. K těm jeho týmu stačí vyhrát čtyři utkání ze zbylých jedenácti, pro kalibr jako Toffees snadný úkol zdá se. Jenže doposud takových úspěchů nasbíral pouhopouhých šest, na vlastním hřišti pak slavil naposledy před Vánoci.

Potters naopak jedou výtečně a doufají v oživění vzpomínek ze sezóny 1966/67, kdy naposledy obrali liverpoolský celek v obou případech o všechny body. Za posledních třináct kol si sice připsali porážky od Chelsea, Arsenalu a Manchesteru City, tedy od vedoucího tria ligy, jsou to ovšem jediné ztráty za téměř tříměsíční období. Jediný překvapivý zádrhel přišel v poháru s Blackburnem, i proti němu se ale prosadil Peter Crouch, který si tak s bilancí čtyř zásahů ze svých čtyř posledních vystoupení jde jasně za překonáním ligového rekordu Alana Shearera v počtu gólových hlaviček, oba mají v zápise shodně 46 tref.

Tradicí při vzájemném klání na Britannia Stadium se stává remíza, z předešlých pěti setkání se zrodila hned čtyřikrát, z toho ve třech případech 1:1, narušení přišlo jen na Nový rok 2011, kdy se radovali domácí a Everton tak na tři body ze stánku v Midlands čeká od jejich prvního setkání v Premier League, to tehdejšího nováčka přestřílel 3:2.

Poranění Stephena Irelanda z duelu s Hullem pravděpodobně pustí od začátku do hry Charlieho Adama. Hosté pak stále nemají jistotu u Leightona Bainese kvůli problémům s lýtkem a na hřiště nenastoupí ani nemocný Atsu, ten by se měl do tréninku vrátit v pátek.

Téměř čtvrt století čeká Tottenham na cennou trofej. Téměř čtvrť století trápení mohlo skončit v neděli, kdy Spurs ve Wembley bojovali o ligový pohár. Chelsea však byla nad jejich síly, a jelikož v Evropské lize skončili Kohouti hned v prvním kole - mohou o účast v Evropě bojovat zas a znova jen v Premier League...

Otázkou tak zůstává, zda se zklamání z poháru projeví na Spurs i v lize. Faktem zůstává bídná statistika, která nahrává tvrzení zlých jazyků o špatné formě. Z šesti ligových bodů uhráli jen jeden, tutéž bilanci by měli proti Fiorentině, no a nakonec nedokázali potrápit zmíněnou Chelsea.

Naproti tomu Swansea se tak nějak mimochodem dostala zpět do formy. Po nevýrazných a nevyrovnaných výkonech a výsledcích Swans porazili Manchester United a o víkendu vyhráli i v Burnley. Pokud dovrší hattrick a triumfují i na hřišti Tottenhamu, reálně mohou opět zabojovat o poháry, jelikož právě sedmé místo, které Spurs drží, by mělo být poslední zárukou Evropské ligy. A bylo by vzdáleno jen bod.

Z historického hlediska k tomu však příliš dobré předpoklady nemají. Poslední bod z White Hart Lane odvezl velšský tým před 85 lety! V roce 1978 alespoň na půdě celku ze severu anglického hlavního města triumfovali 3:1 v ligovém poháru.

Do hry by se měl konečně vrátit bývalý hráč Tottenhamu a klíčový muž záložní řady Swansea Gylfi Sigurdsson, který se dostal ze zranění stehenního svalu. Mohl by tak nahradit i Toma Carolla, jenž je z utkání proti svému kmenovému týmu vyřazen. Zápas tak bude pikantní už jen pro Kyla Naughtona - ten totiž přestoupil ke Swans v zimě právě od Kohoutů.

Mauricio Pochettino naproti tomu žádné starosti s kádrem nemá, snad jen ty příjemné. Po náročném programu plném zápasů a cestování se dá očekávat nějaké točení sestavy - na šanci čeká Mousa Dembélé, Federico Fazio, Erik Lamela, Benjamin Stambouli či Ben Davies.

Bylo nebylo, zápasy mezi Manchesterem United a Newcastlem táhly. Zejména v 90. letech byste jen těžko nacházeli očekávanější duely. Tyto časy jsou již zdánlivě nenávratně pryč, když se Straky po výhře nad Aston Villou zdají být spokojeni s minimem (tedy záchranou), a s ohledem na ManUtd se neustále spekuluje nad tím, zdali je "projekt Van Gaal" smysluplný či přímo úspěšný...

Oba týmy tedy v tuhle chvíli působí dojmem, že jsou v jakémsi přerodu. Magpies momentálně jenom dohrávají sezonu uprostřed tabulky (aktuálně jsou jedenáctí) a pod vedením bývalého Pardewova asistenta Johna Carvera. Red Devils potom jen stěží naplňují ofenzivní potenciál a ještě se nejspíš ve zbytku ročníku budou tuze obávat o vstupenku do Ligy mistrů.

Na čem především ManUtd potřebuje zapracovat, to jsou první poločasy. Wayne Rooney sice v nedávné době zachraňuje, co se dá, ovšem to nemusí trvat věčně - a skutečnost, že Van Gaalova parta o přestávce vedla pouze dvakrát v posledních devíti ligových utkáních, lecjakého fanouška budí ze snů.

Tytéž osoby na druhou stranu může uklidňovat zlepšený zdravotní stav dvojice obránců Jones-Shaw, která zmeškala duel se Sunderlandem, ale tentokrát již absentovat nebude. Michael Carrick je potom sice znovu součástí regulérního tréninkového procesu United, adekvátní zápasovou kondičkou však zatím dle slov manažera nedisponuje.

Na opačném konci barikády musí vstřebávat zdravotní trable Massadia Haidary i Rémyho Cabelly, přičemž Jack Colback ještě jednou usedne pouze na tribunu, když si odpykává druhou polovinu svého karetního trestu.

Devět soutěžních zápasů a pouhé dvě výhry. Konec v FA Cupu, bídné šance v Lize mistrů a ještě chatrnější v Premier League. Manchester City v roce 2015 nehrají podle představ a s největší pravděpodobností skončí v letošní sezóně bez trofeje. O překvapení se však jednoznačně pokusí a začít musí hned doma proti Leicesteru.

Bez Yayi Tourého to Man City nešlo. Až po jeho návratu a opětovně fungující spolupráci Agüera s Džekem to začalo v týmu obhájce ligy fungovat. Jenže poslední dvě utkání opět Citizens prohráli a výrazně tím snížili cenu svých akcií na možné prvenství. V Barceloně musí vyhrát a vstřelit minimálně dva góly, aby postoupili do čtvrtfinále, zatímco na Chelsea, která má navíc zápas k dobru, ztrácí pět bodů.

"Vaše starosti na mou hlavu", říkají si v Leicesteru. Zoufale poslední tým je stále hlouběji a hlouběji potopen na dně ligové tabulky - vždyť na předposlední Burnley ztrácí už čtyři body. Na první nesestupovou příčku dokonce už sedm! Na sedmnáctou Aston Villu má sice dva zápasy k dobru, jenže k čemu to je, když je Foxes mají odehrát na hřišti Man City a s Chelsea...

S muži Nigela Pearsona to vypadá velmi, velmi bledě a je vlastně poměrně překvapivé, že je stále u kormidla svého mančaftu. Je to jistě sympatický projev důvěry a vděku za postup z Championship; otázkou nicméně zůstává, zda by Leicester takovouhle facku a impuls potřeboval.

Slušný příslib znamená alespoň remíza 2:2 z Evertonu v posledních odehraném kole - navíc o zbylé dva body přišli smolně po vlastní brance. Na půdě Manchesteru City se navíc Liškám daří, vyhráli tam poslední čtyři prvoligové zápasy. Nejčerstvější z nich je však starý už 11 a půl roku. Předchozí tři duely ve všech soutěžích opanoval vždy bohatý favorit.

Obě mužstva mají k dispozici prakticky kompletní kádry - ani Pearson, ani Manuel Pellegrini nemají žádné čerstvé zdravotní potíže. Leicesteru se navíc pomalu vrací Kasper Schmeichel, dánský brankář by měl okusit zátěž v průběhu března.

Liverpool se našel. Jestliže ještě v půlce prosince byl Brendan Rodgers po drtivé prohře v derby s Manchesterem United (0:3) hromadně vyháněn od kormidla, v těchto dnech je daleko spíše nedotknutelný. Reds zůstávají jediným neporaženým týmem Premier League od výměny kalendářů a tenhle titul přirozeně hodlají obhájit i proti předposlednímu Burnley...

Onen zmíněný debakl s úhlavními rivaly z Manchesteru Rodgersovi a spol. doopravdy posloužil jako ideální facka na probuzení. Od té doby Liverpool nenašel přemožitele v 11 po sobě jdoucích střetnutích, přičemž vyhrál hned šest z předešlých sedmi ligových duelů - včetně čerstvého skalpu druhého Manchesteru City.

Reds mají nyní nejpozitivnější bilanci s celky uvnitř top6 a s velkou parádou se tak derou na přední příčky, když jim k Lize mistrů aktuálně schází už jen jeden krůček. To vše přitom Liverpool zvládl i bez výrazné pomoci Daniela Sturridge, který je sice už nějakou dobu technicky zdráv, stále však začíná pouze na lavičce. A při současné formě tandemu Sterling-Coutinho skutečně není tak úplně potřeba.

To Burnley by samozřejmě někoho takového jedině užilo. Dycheho svěřenci vyhráli pouze jednou z posledních 11 pokusů a nachází se uprostřed nesmírně složitého maratonu konfrontací čistě se členy elitní desítky. Snad akorát heroický výkon defenzívy a podobně kvalitní výkony Barnese či Ingse (v novém roce 5gólového) by tedy na tomto místě mohly Burnley přihrát nějaký ten bod.

Co se absencí týče, Brendan Rodgers nedávno přivítal zpět v tréninku veterány Glena Johnsona se Stevenem Gerrardem, ani jeden ze zkušených harcovníků se však s největší pravděpodobností v základu neobjeví. To platí také pro zraněné duo Ibe-Sakho.

Sean Dyche si v minulosti vypracoval tradici jmenování té samé osvědčené zahajovací jedenáctky a v tom může nerušeně pokračovat i nadále. Matthew Taylor je totiž stále stejně mimo hru, jako byl už na podzim, a Marney s Longem se vrátí až pro letní přípravu.

Když se Alan Pardew s Ronaldem Koemanem v lize potkali naposledy, byla z toho pořádná ostuda pro prvně jmenovaného. Southampton byl tehdy v ráži, zatímco odboj vůči Pardewovi zrovna v půlce září nabíral na obrátkách. Teď už je ale londýnský rodák zpět v hlavním městě a opakování debaklu 0:4 na první pohled vůbec nehrozí...

Nasvědčuje tomu mimo jiné lednové setkání obou manažerů v rámci čtvrtého kola FA Cupu, kdy Eagles senzačně vyloupili St. Mary’s díky skvělému výkonu Marouanea Chamakha a jedině tak potvrdili, že jsou na cestě za neoficiálním titulem "nejobávanějších výletníků".

Tahle nálepka je přitom stále stejně aktuální i na začátku března, neboť CPFC aktuálně venku triumfovalo již pětkrát v řadě. Naopak Saints se na vlastním hřišti od onoho pohárového neúspěchu jenom trápí. Ve třech nadcházejících ligových kláních zde uhráli akorát bod za remízu s West Hamem a skrze víkendovou porážku na půdě WBA potom dokonce po delší době opustili pohárové příčky.

Na ně se nyní Southampton touží ihned vrátit, pročež bude v první řadě potřebovat prodloužit svou sérii ligových triumfů nad Crystal Palace již na sedm střetnutí. V tomto snažení by už Sotonu konečně mohl pomáhat uzdravený Toby Alderweireld, zatímco pozice Graziana Pellèho je zřejmě v ohrožení ze strany Shanea Longa.

Alan Pardew po svém nástupu do funkce manažera Crystal Palace revitalizoval střelce Glenna Murrayho, jenž dříve pomohl Eagles k samotné vstupence do Premier League, ovšem zkušený útočník zrovna tento souboj vynechá kvůli karetnímu trestu. Vzhledem k tomu, že na marodce zůstávají další ofenzivní hráči jako Campbell, Sanogo či Chamakh, je pak docela pravděpodobné, že se na hrotu útoku objeví veterán Shola Ameobi.

"Zvířecí vřava" o udržení, jak ji nazval manažer Hullu Steve Bruce, se dostává do závěrečné fáze. Jedním z klíčových zápasů, které v konečném účtování může rozhodovat o bytí či nebytí v Premier League, je právě duel Tigers proti Sunderlandu. Jde o klání patnáctého s šestnáctým, náskok na sestup činí jen 4, respektive 3 body.

Kromě aktérů tohoto klání se ve West Midlands hraje místní derby mezi Aston Villou a WBA. Právě Aston Villa je pro Sunderland odstrašujícím příkladem, ke kterému se neblaze přibližuje. Jen Villans (13) dali v Premier League méně gólů než Black Cats (22). Jen Villans (2) získali v posledních deseti zápasech méně bodů než Sunderland (6).

Gus Poyet se proto pomalu ale jistě může začít obávat o práci; jeho pozici by mohla prohra v Hullu velice znejistit. To Steve Bruce se naopak uklidnil. Lednový přestupní termín mu vyšel na jedničku a od února si to štráduje s grácií. Remizoval na Man City, porazil Villu i QPR a teprve napočtvrté prohrál na hřišti Stoke City.

Na Britannia Stadium nehráli od první minuty hlavní hvězdy Nikica Jelavić a Dame N’Doye, což okamžitě resultovalo v nulový střelecký účet. Nyní by měli být oba k dispozici. Sunderland zase může počítat s Wesem Brownem, jemuž byla umazána nesprávně udělená červená karta proti Man Utd. Hrát ale nejspíš nebude Adam Johnson, jenž je momentálně stíhán za sexuální styk s nezletilou dívkou.

Hullu se o poznání lépe daří ve vzájemných soubojích, které jsou poznamenány hmatatelně obracející se kartou po tříleté pauze mezi roky 2010 a 2013. Předtím vyhrál šestkrát v řadě Sunderland, po listopadu předloňského roku se však čtyřikrát radovali Tygři. Včetně posledního zápasu na severu Anglie, jenž byl významně poznamenán otřesným výkonem sudího, jenž upřel Mackems dvě penalty.

Změna manažera může mít dva následky. Buď se situaci obrátí a tým začne sbírat body a předvádět slušné výkony, anebo pokračuje v tom, co mu šlo do té doby nejlépe - v trápení svých fanoušků. První variantu nám předvedli hráči West Bromwiche, kteří pod Tonym Pulisem neskonale válí. No a tu druhou zase Aston Villa, které nepomohl ani příchod Tonyho Sherwooda.

O katastrofické krizi Aston Villy se toho píše mnoho a už drahnou dobu. Připomenutí a aktualizace nebývalé bídy však vždycky stojí za zmínku. Villans prohráli sedmkrát v řadě, což je nejhorší série od roku 1963. Dále jsou 12 zápasů bez výhry a jeden duel od vyrovnání prvoligového rekordu. Během těchto dvanácti zápasů navíc vstřelili alarmující tři branky.

Jedni kritici přikládají tuto gólovou vyprahlost špatné efektivitě ofenzivy, jiní si myslí, že problém je útok jako takový, který si nedokáže šance vůbec vytvořit. A hle, pravdu mají oba. Aston Villa nejenže vystřelila za celou sezónu nejméněkrát na branku, ale má i nejnižší úspěšnost střelby. Díky tomu jsou s průměrem 0,48 gólu na zápas nejhorší ze všech 235 týmů v prvních 7 patrech anglického fotbalu!

Zatímco Villans prohráli pod novým trenérem oba zápasy, West Bromwich podlehl ze sedmi zápasů jedinkrát a třikrát doma zvítězil. Válí navíc i v FA Cupu, kde postoupil už do čtvrtfinále - tam se paradoxně už v sobotu utká opět s místním rivalem Aston Villou, která alespoň v poháru předvádí svoji světlou stránku.

V neprospěch Baggies nicméně hovoří fakt, že ani Tony Pulis je nenaučil vyhrávat venku - na ligový triumf na půdě soupeře čekají už osm utkání. Velice nepříjemná je navíc pravděpodobná ztráta obou útočníků Saida Berahina a Ideyeho Browna, kteří se zranili o víkendu proti Southamptonu. Mimo je navíc i Victor Anichebe, a tak si na hrot možná bude muset stoupnout ofenzivní záložník Stéphane Sessegnon.

Křehké zdraví trápí také kapitána Aston Villy Rona Vlaara, jehož start zůstává s otazníkem. Jistotu nucené pauzy mají leví obránci Aly Cissokho a Kieran Richardson.