Anglická Premier League - souhrn 29. kola

Góly: 23. Cristiano Ronaldo (pen.) - 28. Fernando Torres, 44. Steven Gerrard (pen.), 77. Fábio Aurélio, 90. Andrea Dossena

Dramatizace boje o titul není po dnešním zápase utopií. Liverpool po Realu uštědřil vysokou porážku Manchesteru. Ten sice po Ronaldově penaltě vedl, nakonec však sám tahal z vlastní sítě míč čtyřikrát. Sobotní zápas se tak stal hozenou rukavicí londýnské Chelsea.

Hned ve třetí minutě nechybělo mnoho, aby zápas dostal náboj gólem. Ronaldo chytře přihrál mezi hráči Andersonovi, proti jehož střele se na poslední chvíli obětoval Carragher a střelu zblokoval nad branku. Liverpool se postupně vymaňoval z počáteční nemohoucnosti a ve 12. minutě se Gerrard už už cpal přes Ferdinanda k zakončení, které mu z nohy sebral van der Sar.

Obě mužstva, ostatně podle očekávání, hrála výborně v defenzívě. Cristiano Ronaldo ztroskotával na Auréliovi, na druhé straně přicházel Torres o míč po kličce do vápna. A tak ve 22. minutě přišla chytrá přihrávka Téveze za obranu pro Park Ji-Sunga, který si míč trochu posunul a Reina už nestačil skrčit ruce - pískala se penalta. K té se postavil "ďábel" Ronaldo, a i když penaltový mág z Liverpoolu odhadl stranu, neměl proti přesné penaltě moc šancí.

Radost domácích trvala pouze pár minut. Od příchodu do města Beatles střílí góly prakticky pořád a na Old Trafford dal jeden z těch nejdůležitějších. Zoufalý odkop z vlastní poloviny nedokázal pokrýt Vidič, jehož chyby využil Torres a mířil sám na branku. Ani letos famózní van der Sar nezmohl nic proti jeho přesné střele ke vzdálenější tyči a Liverpool tak vrátil úder velmi rychle. Po pár minutách se dvojice Torres - Vidič potkala ve vápně a srbský stoper si musel pomáhat oběma rukama proti dotěrnému španělovi, jenž se už chystal zakončovat.

Manchester se do vedení mohl vrátit ve 34. minutě. Ronaldo rozehrával přímý kop z velké dálky, ale tečovaný míč Reinovi nadělal nemalé problémy a vypadnuvší míč ukryl zpět do rukavic na poslední chvíli před dobíhajícím Tévezem. V další šanci domácích zavdal další slova do úst svých kritiků Lucas, když přes něj nebezpečně pálil Carrick. Jenže jeho střela mířila nad, a tak se trestalo na druhé straně. Gerrard utekl do vápna Evrovi, který skluzem už nestihl trefit balón a kapitána skolil k zemi. Sám postižený se postavil k pokutovému kopu a s velkým štěstím van der Sara překonal střelou k tyči. Svěřenci manažera Beníteze tak stejně jako v předešlém vzájemném duelu otočili nepříznivý vývoj a do šaten šli s gólovým náskokem.

Stejně jako v první, tak i ve druhé půli mohli Rudí ďáblové skórovat ve třetí minutě. Ronaldův nezdařilý centr totiž rozezvučel tyč. Samozřejmě ofenzivnější domácí zahrozili opět z centru, když tečovaná přihrávka od Téveze padala těsně pod břevno. Reina však míč vyškrábl na roh, se kterým si s problémy dokázal poradit. V další šanci se po centru Ronalda ocitl Rooney, který svou zpětnou přihrávkou vyšachoval brankáře, ale Tévez už míč přeběhl.

Liverpool poprvé vytasil útočné tesáky až po dvaceti minutách druhé půle. Po výborné práci Gerrarda se dostali hosté k centru. Ten byl ještě zblokovaný, ovšem pouze k číhajícímu Lucasovi, jenž z první pálil přímo do brankáře. Celkovou snahu lídra tabulky brzdil hlavně nepatřičně malý počet střel na Reinovu branku. Za první branku ohrožující střelu se nedala považovat ani ta Téveze, který si sice výborně zpracoval míč na prsou, následně však v pádu zapomněl střele přidat důraz.

Obrovská rána pak přišla v 76. minutě. Nemanja Vidič musel nedovoleně zasáhnout proti Gerrardovi a stejně jako v prvním vzájemném zápase této sezóny musel předčasně opustit hřiště. Vše začalo být ještě horší, když ani tento faul gólu nezabránil. K přímému kopu se totiž postavil Aurélio a míč nádherně zatočil přes zeď k bližší tyči.

Ještě hůře to s výběrem manažera Fergusona mohlo být pět minut před koncem. Jenže Gerrard byl milosrdný a ve stoprocentní šanci, kterou mu vypracoval Babel, minul. Po jeho přihrávce byl totiž v hloubi vápna naprosto sám, ale nejlepší hráč světa dle francouzské legendy Zidana mířil několik metrů nad branku. Bohužel pro Manchester přesto čtvrtý gól přišel. Reina vykopl co nejdál od své brány a střídající Dossena skvěle z první přehodil bezmocně stojícího van der Sara.

Mourinhovy výroky o tom, jak je Manchester výborný tým a po jeho výběru je nejlepším na světě a Robbenovy řeči, jak Liverpool neumí hrát fotbal, byly dnes na Old Trafford naprosto roztrhány, spáleny a vystřeleny na Měsíc. První poločas přinesl od Reds obrat, ve druhém pak sice vedoucí tým ligy tlačil soupeře, ale Reina si nepřipsal žádný výraznější zákrok. Jednoduše na něj žádná nebezpečná střela nemířila. Závěr pak Liverpool již ovládl a pověstného bůra mohl dokonat Ferdinand, jenž odkopával před soupeřem jen těsně nad svoji branku.

Góly: 90. Marlon King - 30. Peter Crouch

Souboj dvou prozatím sestupujících týmů přinesl pro hosty děsivý závěr. Po lepší první půli, kdy se i dostal Portsmouth do vedení, přišel druhý, o něco defenzivnější, poločas. Červená karta pak měla vítězství jen potvrdit, místo toho přišlo vyrovnání v nastavení.

Pompeys možná trochu překvapivě byli v útoku lepší a především Nugent měl v první dvacetiminutovce šance pro otevření skóre. Hodně práce pro svůj tým vykonával také poslední dobou velmi chválený Peter Crouch. Přesto se do vedení mohli dostat domácí. Ve 25. minutě totiž obrana Portsmouthu zažívala horké chvilky hned třikrát. Downingovu střelu srazil na roh Mullins. Po něm hlavičkoval Pogatetz, ale i jeho pokus skončil rohem. A do třetice střílel na přední tyči Tuncay, tentokrát už mimo branku.

A tak se do vedení po zásluze dostali hosté. Kranjčar zahrál rohový kop nakrátko na Johnsona, který ve vápně našel Petera Crouche, jehož střelu brankář Jones nejspíše špatně viděl a míč tak skončil v síti. V jinak velice průměrném poločase mohl vytáhlý anglický forvard skórovat ještě tři minuty před koncem. Jones byl tentokrát až moc blízko hlavičce Crouche a míč tak do sítě nepropustil. Před změnou stran tak Portsmouth v důležitém utkání vedl o jednu branku.

Hned v úvodu druhé půle mohl nepříjemně srazit domácí tým Kranjčar. Osmadvacet metrů od branky fauloval Crouche Wheather a záložník Portsmouthu nebezpečnou střelu zamířil nakonec jen těsně nad. Middlesrbough se však samozřejmě nevzdávalo. Po hodině hry mělo několik příležitostí, kdy mohlo vyrovnat. Nejprve King a následně Tuncay nedokázali využít šance po dobré práci Taylora. A brankář James se zaskvěl i o pár chvil později. Po centru střídajícího Adama Johnsona tvrdě pálil hlavičkou Tuncay, ale gólman Portsmouthu připomněl své skvělé reflexy.

Další nepříjemnosti pro Boro pak nastaly v 77. minutě. Matt Bates dostal po třech minutách druhé půle žlutou kartu za faul na Kranjčara. Druhá žlutá karta ho tak logicky vyprovodila ze hřiště o třináct minut dříve než ostatní hráče. I přesto nebylo daleko od vyrovnání. Alves předvedl parádní zbavení se stopera Distina a Downingova střela nechala opět vyniknout Davida Jamese. A tak se zdálo, že je vše rozhodnuto. Ale! Přišlo nastavení a po boji ve vápně získal míč obránce domácích McMahon, načež Marlon King vystřelil Boro neuvěřitelný bod.

Góly: 41. Grant Leadbitter - 12. Ben Watson, 45. Charles N'Zogbia

Výborný první poločas nechal na sebe zapomenout průběhem toho druhého. Branka pět vteřin před ukončením půle totiž zápas takticky svázala a bezzubost Sunderlandu rozhodla o klesajícím obrázku na hru.

Úvod zápasu byl značně rozháraný. Chyby v obranách se kupily, ale "zahanbit" se nenechala ani nepřesnost v útoku. Jenže ve dvanácté minutě přišla jedna taková nepozornost a ponechání prostoru posile Wiganu Benu Watsonovi, který skákající míč napálil bez přípravy přesně k tyčce a dostal hosty krásným gólem do vedení. Celé gólové akci předcházely od branky Wiganu pouhé tři doteky. Své kvality poté ukázal i brankář Kirkland v 17. minutě. Riedovu prudkou a přesnou ránu zpoza vápna vyrazil před sebe, kam si sbíhal Malbranque, jenž pohotově střílel k bližší tyči. Na Kirklandovu dech beroucím zákroku pak nic nemění ani fakt, že dorážka by nebyla uznána pro ofsajd.

K další jedovaté střele z dálky se uchýlil Djibril Cissé, jehož přízemní střelu musel Kirkland krotit nadvakrát. Francouský útočník se pak zákonitě musel omluvit spoluhráčům za uspěchaný konec rychlého protiútoku. Nakonec se však přeci jen domácí radovali z vyrovnání ještě před poločasem. Několik soubojů jeden na jednoho vyznělo lépe pro Sunderland. Ten poslední vyhrál Leadbitter nad nedůrazným Figueroau a pohotovou ranou prostřelil vyběhnuvšího Kirklanda.

Vše se tedy zdálo pro domácí dobré. Jenže těsně před koncem první půle přišel nechtěný střet lokte Figueroay s nosem Jonese, který rozjel rychlý brejk hostů. Samotný rozhodčí ani nestihl přeběhnout blíže k brance a N’Zogbia se po samostatné akci radoval ze svého prvního gólu v sezóně. Fülöp nestačil proti přízemní střele ani spadnout k zemi.

Zdecimovat snahy Sunderlandu o vyrovnání mohl Scharner, který se z levé strany řítil sám na brankáře Fülöpa, ale střelou po zemi na něj nevyzrál, když domácí brankář nohou celkem bez problémů vyrazil. Po hodině hry sehrál Sunderland skvělou akci, kterou po zblokované střele zakončoval přihrávkou Cissé na Malbranquea. Ten sice gól vsítil, ale z metrového ofsajdu, což nemohlo uniknout pomeznímu rozhodčímu.

Sunderland absolutně nevěděl, jak na obranu Wiganu a pasivnější hosté se tak v 73. minutě připsali na své konto i druhou gólem zavánějící střelu. Watsonův krásně točený přímý kop padal k zemi přesně k tyčce, ale Fülöp povedeným zákrokem zachránil naděje svého týmu. To hosté kontrovali druhým gólem z metrového ofsajdu. Tentokrát se (ne)prosadil již jednou úspěšný střelec Leadbitter.

Wigan si poslední čtvrthodinku zkušeně a sebejistě vedení hlídal, zápas tak ani nemohl skončit jinak. Wigan se tak dostává alespoň na chvíli před Manchester City a udělal další krok k pohárové Evropě. Naopak Sunderland se pomalu začíná namáčet do sestupových vod.

Góly: 45. Kevin Davies - 42. Andrew Johnson, 56. Simon Davies, 88. Diomansy Kamara

Fulham se na severu Anglie prezentoval skutečně nebojácným výkonem, de facto nebylo znát, kdo je host a kdo domácí, a taková taktika se Hodgsonovým ovečkám náramně vyplatila. Reebok Stadium s klidem vyloupili díky třem vstřeleným brankám.

V ochozech Reebok Stadium panovalo po celý první poločas očividné nadšení ze hry převáděné oběma celky. Pořád se totiž bylo na co koukat. Všechno to začalo ve 13. minutě, kdy se domácím nepovedlo ideálně odvrátit centr od rohového praporku, a tak se Pantsil dostal k nepřesné střele z hranice šestnáctky. O deset minut později na šanci svého spoluhráče navázal Zamora, jeho pokus byl však zablokován soupeřem. Poněkud ustrašení borci z Boltonu o sobě dali poprvé vědět až ve 28. minutě, zato opravdu výrazně. Kolotoč v pokutovém území Fulhamu odstartoval Schwarzer svým zaváháním při likvidování nepovedeného přímého kopu Elmandera. Takhle se tedy dostal k dorážce nejprve Cahill, kterého Schwarzer ještě zvládl vychytat, a také McCann, jenž pro změnu trestuhodně minul odkrytou klec.

Ke konci prvního dějství si pořádek na cizím hradě zjednal opět Fulham a své dvě brankové příležitosti v rozmezí čtyř minut takřka dokonale odstupňoval. Zatímco totiž Zamorův pokus Jaaskelainen s menšími problémy kryl, na Johnsona byl za pár okamžiků krátký, a to především díky hrubému nedorozumění s obráncem O’Brienem. Naštěstí pro oba chybující hráče nečekali Trotters na vyrovnávací trefu dvakrát dlouho, dokonce se dočkali ještě v první půli. A byla to branka z kategorie výstavních. Zadáci Cottagers totiž nestíhali ani očima, natož pak celým svým tělem, sledovat kombinaci jmenovců Daviesových, pročež mohl ten zkušenější, Kevin, hladce skórovat.

Třebaže Kevina Daviese vstřelený gól značně povzbudil a v 53. minutě vyhecoval k dalšímu protažení Marka Schwarzera, celý tým Boltonu, zejména pak jeho defenzivní složka, nehrál zrovna ostražitě a brzičko opět prohrával. Nejdříve ještě Murphy nekompromisně napálil břevno, dorážka Simona Daviese už však byla z kategorie neomylných, leč Samuel (až za brankovou čarou) dokázal ještě míč zastavit před úprkem do sítě. Wanderers už se zmohli jen na jediný kontr, který datujeme do 68. minuty. Tehdy zahrál bravurně standardní situaci McCann, avšak Cahill na zadní tyči ve výhodné pozici minul. Proto po nezáživné pasáži v 89. minutě přišla rozhodující rána přímo do vazu napůl zlomeného Boltonu. McCann šokoval obecenstvo odkopem naskrz vlastním pokutovým územím, na nějž si samo sebou počíhal ostrostřelec Kamara, aby ho vzápětí pohotově uklidil za Jaaskelainenova záda.

Góly: 9. Geovanni - 36. Steven Taylor

Sestupné tempo hry nabídl zápas mezi Hullem a Newcastlem. Ani pro jeden tým tak tento zápas není žádným řešením do dalších bojů o udržení.

Dalo se očekávat, že Hull se bude hnát za výhrou a odpovídala tomu i jeho předváděná hra. Ta navíc sklidila sladké ovoce velmi brzy. Již v deváté minutě předvedli skvělou spolupráci Geovanni s Feganem, který prvně jmenovanému skvěle nacentroval a záložník domácích pak parádní ranou překonal Harpera. Pozici pro vyrovnávací gól připravil Gutiérrez s Geremim pro Martinse po čtvrthodině hry. Nigerijský sprinter však mířil pouze pár decimetrů nad břevno.

Geovanni byl blízko k pojištění vedení krátce po půlhodině hry. Špatně hrající Geremi ho fauloval a sám pak nebezpečně, byť nepřesně pálil z přímého kopu na Harperovu branku. Ve 34. minutě ještě Owen hlavičkoval z dobré pozice nad Turnerovu branku, ale po dalších čtyřech minutách už se mohl radovat z Taylorova vyrovnání. Obránce okradl o míč Zayatteho, narazil si s Nickym Buttem a skvěle skóroval. Do šaten se tak šlo za nerozhodného stavu.

Na první gólovou šanci druhé půle čekali diváci čtvrt hodiny. To Martins nabil ke střele Gutiérrezovi, jenž ve výborné gólové příležitosti střílel zbytečně nad branku. A podobný průběh druhé půle pokračoval. Na Premier League podprůměrný zápas hleděli oba manažeři se žalostným výrazem. Z obličejů ovšem nikdo nemohl odhadnout, zda jsou s výsledkem spokojeni či nikoli. Bídné tempo hry však rozhodně neuspokojovalo diváky na KC Stadium. Když nepřišel ani žádný gól z čistého nebe, patřil druhý poločas, alespoň co se týče ofenzivní síly, k tomu nejhoršímu, co Premier League nabízí.

Góly: 18. Jô, 24. Joleon Lescott, 90. Marouane Fellaini - 52. Ryan Shawcross

Po suverénní první půli sice dali Toffees soupeři trošku "přičichnout" a dokonce mu na pár minut předali taktovku utkání, samotný závěr duelu však opět patřil domácím, kteří nakonec zvítězili poměrně jasně 3:1.

Everton nemohl mít průběh úvodního dějství asi více pod kontrolou, než měl ve skutečnosti. Ačkoli Osman v sedmé minutě nedobře naložil s výstavním centrem Pienaara, dočkali se Toffees brzké branky a pak už nebylo moc co řešit. Gólová situace se datuje do 18. minuty, kdy si pro přihrávku Fellainiho naběhl Jo a při zemi levačkou s trochou štěstí překonal Sorensena. Pak uplynulo pouhých šest minut a Everton svého protivníka dorazil kompletně. Přitom stačilo jen, aby Lescott stál ve správný čas na správném místě. Proto se totiž dostal k dorážce hlavičky Cahilla, kterou úspěšně, avšak nešťastným směrem vyrazil Sorensen. Třebaže takovému nutkání asi musely odolávat, Karamelky soupeře nehodlaly ani za takového stavu odepsat a do poločasového hvizdu ještě jednou zahrozily. A znovu to byl Osman, kdo udělal všechno parádně až do koncovky. Tentokráte se po obdržení pasu od Jo zbavil svého strážce, aby záhy opět přestřelil.

Kdekoho asi překvapil fakt, že se dosud naprosto nevýrazní hosté zkraje druhé půle zmohli na kontaktní branku. Docílil jí Shawcross, a to výmluvně po rohovém kopu. Ze hry se dosud Stoke vůbec neprosazoval, což se změnilo právě až s touto přesnou trefou robustního stopera. Vzápětí totiž nejprve opět Shawcross nebyl daleko od gólu, když jen taktak nedosáhl na Higginbothamovo sklepnutí, posléze byl nepříjemný projektil Diaa někým ztečován na roh. V 72. minutě pak řekli Potters poslední slovo, než vydechl naposledy. Whelan z hranice šestnáctky vypálil jen těsně vedle.

Poté už hrál znovu jen a jen domácí celek. Na hosty patrně dolehla únava, a tak umožnili soupeři náskok ještě navýšit. Ovšem ještě před tím, než skóroval Fellaini, neproměnil dvě vyložené šance Pienaar. Nejprve zpoza velkého vápna po přistrčení Sahy přestřelil, záhy selhal ve zdánlivě jednoduché roli, kdy měl dorážet Osmanův pokus - akorát nechal vyniknout Sorensena. A možná by dánský brankář býval včas doskočil i pro Fellainiho projektil, nebýt nevypočitatelné trajektorie balonu. Takhle jen bezmocně přihlížel dokonání další zkázy svého mužstva.

Góly: 2. Andrej Aršavin, 65. Andrej Aršavin, 87. Emmanuel Eboué, 90. Emmanuel Eboué (pen.)

Kanonýři zopakovali podzimní čtyřgólovou kanonádu a znovu hladce roznesli Blackburn. Po ne zrovna ideálním představení v první půli, ve druhém dějství zařadili nejvyšší stupeň a pod taktovkou vynikajícího Aršavina nedali Rovers na chvíli vydechnout.

Start Arsenalu do tohoto utkání byl skutečně velkolepý. Už ve druhé minutě totiž Bendtner narýsoval ukázkovou kolmici za obrannou linii Blackburnu, pro niž si doběhl Walcott, aby záhy nasměroval balon na přední tyč pro Aršavina. Ruský fotbalista šel po první brance v novém dresu opravdu hladově, když s obtížemi procedil míč do sítě mezi dvěma hostujícími zadáky. Kdo však čekal, že po tak brzkém zásahu spustí Kanonýři kulometnou palbu, šeredně se mýlil. Sic se občas zdálo, že dnes Allardyce opomněl v nominaci post levého beka, neboť si Theo Walcott dost často dělal s míčem, úplně co chtěl, zvládli místy hosté favorita přišpendlit k jeho pokutovému území. Co však v těchto chvílích zápasu úplně chybělo, byly alespoň poloviční šance. A tak se po svém o vzruch postaral El Hadji Diouf, když nepěkně zajel do Almunii. Třebaže ovšem šlo pomalu o likvidační zákrok, senegalský bouřlivák uviděl jen žlutý kartonek.

Z letargie vytrhl diváky až ve 28. minutě Pedersen se svým překvapivým hlavičkovým pokusem z poměrně velké vzdálenosti i úhlu. Almunia tak měl konečně pádný důvod k tomu, aby se pořádně proletěl vzduchem. V minutě 36. o sobě dal zase poněkud nenápadně vědět Samir Nasri, když z přímého kopu nádherně nastřelil spojnici břevna a tyče soupeřovy svatyně. Tentýž hráč vzápětí navázal na dálkovou korespondenci Almunii s Bendtnerem, avšak na jeho projektil postačilo Robinsonovi vytáhnutí i jen nepříliš jistého zákroku. Od té doby už se první půle jen povážlivým tempem dohrávala.

Nástup Gunners do druhého dějství se nápadně podobal tomu, jak vstoupili domácí do toho prvního. Walcott ihned nakopl svou motorku a křížem střílel jen těsně vedle. Za okamžik pro změnu Nasri nádherně vyslal pravého křídelníka Arsenalu, který předkládal míč Bendtnerovi před prázdnou klec. Dánský snajpr ovšem takovou nabídkou pohrdl a balon jen tak škrtl. Jenže to nebylo ze strany domácího celku vše. O pár chvil později zase Walcott protentokrát v akrobatické poloze zakončoval do protipohybu Robinsona, ten se však bravurním způsobem vrhl i po tak těžkém projektilu.

Zpravidla takový nápor netrvá věčně, avšak Arsenal v něm vydržel ještě vcelku dlouhou dobu. A to hlavně díky Bendtnerovi, jehož si mohli v rozmezí takových pěti minut přihlížející vychutnat na několik poněkud hořkých, přesolených způsobů. Ať už to byl neproměněný samostatný nájezd na Robinsona, zpackané přečíslení nebo slabá koncovka po nádherné kombinační akci. Račte si vybrat. Lekci z efektivity pak svému parťákovi udělil Aršavin, když v 66. minutě elegantně zvýšil na 2:0. Okolo Simpsona se s lehkostí protáhl podél brankové čáry a z takřka nulového úhlu chladnokrevně zavěsil. Na tuto parádní akci ještě v 72. minutě navázal nepříjemnou hlavičkou stoper Djourou.

Frustraci z nepovedeného zápasu bylo na Bendtnerovi snadno vidět opět v 79. minutě, kdy po krásném pasu Aršavina tváří v tvář golmanovi trestuhodně pálil pánu bohu do oken. Pak už se vytáhlý Dán poroučel ze scény, aby přepustil místo na hřišti Carlosi Velovi. A právě on úchvatným obloučkem přihrával Aršavinovi, jenž ještě hledal před brankou osamoceného Eboueho. Toho však předchází pověst neskutečného paliče a té on také dostál, když balon ani netrefil, natož aby ho usměrnil do sítě. A pak v 88. minutě tatáž rovnice s gólovou tečkou. Tentokráte rodák z Pobřeží Slonoviny nezaváhal, když měl dorážet pokus Aršavina, jehož bránění už koncem utkání fotbalisté Rovers považovali za zbytečné. Zato na Velu si dávali pozor pořád, a když to Olsson už v nastavení s důrazem přehnal, kopala se penalta. Té se chopil sebevědomý Eboue a podruhé v utkání si se spoluhráči zatančil.

Góly: 18. Michael Essien

Chelsea se prezentovala vcelku suverénním výkonem, přestože Manchester City ve finálovém součtu přehrála o jedinou branku. O tu se za notného přispění paní štěstěny postaral záložník Mickael Essien.

Stejně jako jiný londýnský celek se sídlem na Emirates Stadium mohla i Chelsea tento víkend střelecky načít již ve druhé minutě. To by ovšem Lampard nemohl jemný oblouček Essiena (dost možná velmi nepovedená střela) sklepávat do branky z poměrně jasného ofsajdového postavení. Každopádně tento okamžik Blues spíše povzbudil, a tak se fotbalisté City v úvodní desetiminutovce s balonem příliš nepotkali. To však neznamená, že Chelsea tvořila jednu šanci za druhou, ba naopak hosté bránili takřka bezchybně. Až ve 14. minutě dopřáli při rohovém kopu hodně místa Carvalhovi, jenž ho využil tak akorát k nepřesné hlavičce. Druhá minela v pořadí už se Manchesteru vymstila dokonale. Při bránění standardky, rozehrávané z hloubi pole Lampardem, totiž opomněli Essiena, který bokem k brance z voleje podkopl míč tak, že přeplachtil bezmocného Givena a zapadl k levé tyči jeho svatyně. Poněkud šťastný gól, na druhou stranu "lépe" to kopnout opravdu nešlo.

Citizens se pokoušeli o vyrovnání hned záhy, jenže po pasu Bridge od levé postranní čáry pálil Caicedo z otočky jen těsně vedle, přestože mu ještě dobře nabíhal Ireland. Jinak ale hrála hlavně Chelsea. Kupříkladu ve 36. minutě to mohlo být už 2:0, nebýt Ballackovy zištnosti. Toho totiž našel nádherně patičkou Drogba, jenže německý středopolař namísto přihrávky Essienovi do prázdné branky z 12 metrů přestřelil. City pak do poločasového hvizdu zahrozilo jen prostřednictvím Robinhova pasu napříč pokutovým územím soupeře, ke kterému se nikdo z jeho spoluhráčů nedostal.

Zkraje druhého dějství se divákům opět naskýtal tentýž obrázek s dominantní Chelsea. Ta neomylně pokračovala v budování respektu soupeře a v 51. minutě navíc vážně zahrozila. To když Bosingwa pronikl středem pole jako nůž máslem a vypustil kolmici pro Drogbu. Tomu stál v cestě za gólem jen bravurní Shay Given. O pár okamžiků později zase City neuhlídalo osu hřiště a dovolilo tak Essienovi z dálky vystřelit jen těsně vedle pravé tyčky. To však nebylo nic proti Bellettiho šanci z 63. minuty, leč to tak zprvu ani náhodou nevypadalo. Také Brazilec, který vystřídal ještě koncem první půle nevýrazného Deka, neodolal vábení dálnice utvořené vprostřed pole a svůj nenápadný průnik zakončil téměř na milimetry přesnou ranou levačkou. Jeho přízemní a nepříliš prudký projektil však nakonec skončil pouze na vzdálenější tyči, možná za nepatrného přispění rukavice Shaye Givena.

Od té doby se sice hrálo v docela velkém tempu, hra se přelévala z jedné strany na druhou, ovšem jako by byli všichni aktéři bez energie, jejich brejky zpravidla brzy troskotaly na různých nepřesnostech. A když už se v 80. minutě dostal po dlouhé době jeden z týmů do šance, hlavičkový pokus Ballacka byl zablokován protivníkem. Na protějším konci hřiště to zase zkoušel střídající Božinov, trefil však akorát prostor Čechovy náruče. To bylo nakonec vše, na co se ManCity zmohlo.

Góly: 85. John Carew - 5. Jermaine Jenas, 50. Darren Bent

Aston Villa chtěla dnes zlomit sérii špatných výsledků a před vlastními fanoušky zvítězit. Trápení ale pokračuje dál. Se Spurs totiž prohrála 1:2.

Zápas se nezačal pro domácí hráče odvíjet nijak příznivě. Pouhých pět minut totiž stačilo Tottenhamu na to, aby se ujal vedení. Lennonův centr z pravé strany dokázal Friedel pouze vyrazit přímo k Jermainu Jenasovi, který jej hlavou poslal za jeho záda. Krátce na to pokoušel své štěstí Barry, ovšem jistého Gomese nepřekonal. Domácí středopolař o pár okamžiků později málem zařídil pro svůj klub penaltu. Po ataku Lennona se sice velmi ochotně skácel k zemi, rozhodčí ale nezapískal.

Ve 22. minutě mohl se skóre konečně něco udělat James Milner, jenže i přesto, že byl špatně hlídaný Assou-Ekottem, na centr Garetha Barryho nedokázal dosáhnout a míč skončil v zámezí. Villa se snažila o vstřelení vyrovnávacího gólu, jenže většina šancí končila u obránců Tottenhamu. V prvním poločase tak diváci skutečných gólovek příliš neviděli. Velmi blízko k rozvlnění sítě za zády Gomese byl v nastaveném čase Emile Heskey, jenže podařilo se mu hlavou trefit pouze břevno.

Začátky poločasů dnes Aston Ville vůbec nevyšly. Také v páté minutě po změně stran inkasovala a cestu za vítězstvím si tak řádně zkomplikovala. Tentokrát se mezi úspěšné střelce zapsal Darren Bent, jenž se zakončením po střele Keana neměl příliš velké problémy. Domácí fotbalisté sice po druhém inkasovaném gólu zvýšili své úsilí, jenže to k žádné kloudné akci nevedlo. Hlavně proto se kouč O’Neill rozhodl pro změnu. Obránce Knighta nahradil kanonýrem Johnem Carewem.

V 62. minutě se naopak pokoušel zvýšit vedení Spurs Luka Modirč, s jeho pokusem z poměrně velké vzdálenosti si ovšem Friedel poradil. Na druhé straně se pokoušel o něco podobného Petrov, avšak dopadl obdobně. Villa se ale nakonec přeci jen dokázala prosadit. Po centru z kopačky Milnera hlavičkoval přesně Carew a dokázal snížit. Na víc se už domácí fotbalisté nezmohli a nadobro tak opustili čtvrtou příčku zaručující Ligu mistrů.

Góly: -

Zraněními naprosto zdecimovaný West Ham při pondělním večeru ne a ne něco pořádného vymyslet na výjimečně dravé a organizované Baggies, a tak se spolu oba celky po svižných 90 minutách rozešly smírně.

Prvních několik minut nebylo divákům na Upton Parku moc co závidět. Aktéry utkání balon zrovinka neposlouchal a poměrně dlouho se s ním seznamovali. Jako první onu neposednou kulatou věc zkrotili domácí fotbalisté a začali zlobit. Tedy zlobit, jejich dravé průniky nejprve zpravidla nekončily střelou, pročež jako první zahrozil na druhé straně Fortuné, když po vtipném přiťuknutí Greeninga napálil ze značného úhlu vnější část bližší tyče. Postupem času dostávaly kombinace obou celků hlavu a patu, avšak nadále na hřišti dominovaly pozorné defenzivní linie. Na druhou stranu ofenzivní hráči se neustále čím dál víc osmělovali, a tak se ve 27. minutě vydal na sebevědomý průnik Morrison, aby si zblízka nepřišel na včas vyběhnuvšího Greena. Ve 33. minutě zase Noble krásně pronikl po pravé straně a pod sebe směřoval míč na Searse. Ten ve slušné palebné pozici napálil před sebou stojícího protivníka. Konec poločasu by se dal sice nazvat otevřenou partií, větší gólovou příležitost už však nepřinesl.

West Brom navázal na nebojácný výkon z první půle hned zkraje té druhé a v 52. minutě se klidně mohl ujmout vedení. Chris Brunt totiž u levé postranní čáry snadno přelstil Nobleho, dostal se ke zdařilému centru a Londýňané museli okamžitě být na poplach. Po míči se totiž vrhli hned tři houževnatí borci ve žlutém, přičemž jeden z nich, patrně vytáhlý stoper Martis, ho hlavou prudce odpálil do břevna. Srážku s ním a jeho dvěma spoluhráči nepěkným způsobem odnesl Robert Green, alespoň si však mohl blahořečit, že dost možná rozhodil zakončujícího soupeře natolik, že ve finále neskóroval. Kladiváři se mezitím v těchto chvílích potýkali s očividným herním útlumem. To potvrdil v 59. minutě Savio, když všechno udělal suprově až do té doby, než se definitivně z levé strany prodral ke střele, rozuměj, než poničil pánubohu okenice.

Zdálo se, že se snižujícím se tempem hry ubude také gólových příležitosti, avšak nebylo tomu tak. Na tutovku Greeninga ze 71. minuty, kdy hostující středopolař pronikl až před Greena, aby záhy trestuhodně vypálil nad břevno, totiž vzápětí odpověděl Di Michele nebezpečnou hlavičkou těsně vedle levé tyče Carsonovy klece. Závěrečná snaha Hammers o vítěznou branku už navenek působila poněkud křečovitě a soupeři vlastně mnoho problémů ani nezpůsobovala.