Anglická Premier League - preview 29. kola

Vyzrát na Rudé ďábly může v poslední době kdekomu připadat jako synonymum k nadpozemskému výkonu. Kdo jiný by však měl toto dogma dementovat než liverpoolské FC, tedy čerstvý čtvrtfinalista Ligy mistrů, dvojnásobný přemožitel věhlasného Realu Madrid a spolu s Chelsea nejbližší pronásledovatel právě Manchesteru?

Šlo by o dokonalou pikantérii, kdyby Fergusonova družina přišla o svou neskutečnou sérii, během níž v posledních jedenácti ligových utkáních neztratili ani kytičku, zrovna v tak ostře sledovaném derby s Liverpoolem. Vždyť tak zvaný "Souboj Titánů" každým rokem stmelí celý Albion, jen málokdo z Ostrovanů si takové klání nechá ujít. A už tuplovaným hříchem by bylo vynechání toho nadcházejícího. Vždyť se v něm může udát tolik věcí, doslova klíčových pro příští vývoj tohoto ročníku.

Pakliže by totiž Red Devils zvítězili, odskočili by svému rivalovi na rozdíl propastných deseti bodů a jednoho celého zápasu, což by liverpoolské zřejmě definitivně odstavilo v boji o titul na vedlejší kolej. Potom by United scházelo pouhých sedm výher ke zkompletování čistého hattricku, čímž by Manchester dosáhl historicky osmnáctého prvoligového titulu a vyrovnal by tak vousatý rekord hájený právě Liverpoolem. Sobotním vítězstvím by fotbalisté MU rovněž dosáhli dalšího husarského kousku. Dvanáctkrát po sobě totiž ještě nikdy v rámci Premier League nevyhráli (dosavadní rekord celé PL stanovil kdysi Arsenal se třinácti triumfy v řadě). Takřka stoprocentně pak Fergusonovi svěřenci docílí kulatého čísla v kolonce nastřílených gólů od roku 1992 - řeč je o numeru 700. Na druhé straně Reds touží po brzkém načatí druhé stovky triumfů pod Rafou Benitezem, a každý si asi dokáže představit, co by to bylo pro španělského lodivoda za satisfakci, kdyby své mužstvo dovedl k jubilejní výhře již tuto sobotu. Zvlášť když by se zároveň jednalo o 150. porážku Alexe Fergusona v nejvyšší soutěži.

Dost už významných jubileí a rekordů, pojďme se nyní zaměřit na momentální formu obou soků. O famózní šňůře, kterou se pyšní United, již byla řeč. To však není zdaleka všechno. Ve všech soutěžích totiž Manchester prohrál jen v jediném z celkových 31 případů a neporažen je v šestnácti po sobě jdoucích utkáních, což je vizitka, nad níž zůstává rozum stát. Ani Liverpool se však nenechává zahanbit, když nacházíme jen jediné jeho selhání v posledních 17 ligových záznamech. Navíc jakémukoliv celku z první poloviny tabulky dosud letos ještě nepodlehl. Už jen takové statistiky dávají tušit, že na sebe v sobotu narazí opravdoví giganti. Přitom bych mohl jen tak namátkou vytáhnout dalších několik argumentů. Zavděk bych mohl vzít kupříkladu jedenácti předešlými koly, ve kterých se střelci United bez pardonu pokaždé prosadili, či chvály hodnou liverpoolskou vírou ve vlastní schopnosti (pět z devíti střetnutí, v nichž se soupeř prosadil coby první, zvládli Reds nakonec otočit).

O tom, že je Manchester na koni a tak trochu hlavou v oblacích, svědčí i předzápasová prohlášení Waynea Rooneyho, jenž se rozhodl vyostřit atmosféru před ostře sledovaným derby. "Nyní nám patří pole position. A pokud Liverpool porazíme, víceméně ukončíme jeho šance na letošní titul," nešetří rivala pihovatý útočník a někdejší hráč konkurenčního Evertonu. To jeho parťák Rio Ferdinand byl při svých prohlášeních poněkud zdrženlivější a daleko snáze krotil emoce. "Pokud ze zápasu odejdeme jako vítězové, hodně to Liverpoolu ztížíme. Ale nestarám se o to, co se bude dít v táboře soupeře. Každopádně hrajeme doma a fanoušci od nás očekávají zisk tří bodů,"prohlásil. Pakliže se ptáte, jak asi reagovali v liverpoolském táboře, nabízím výrok brankáře Reiny. "Musíme se předvést ve stejném duchu jako proti Realu Madrid. Máme to ve svých rukou a musíme si věřit, že to můžeme dokázat," hledá inspiraci v nedávném debaklu Bílého Baletu (4:0). Jak to asi dopadne, když i United zvládnou napodobit své poslední představení v milionářské soutěži, tedy domácí výhru poměrem 2:0 nad Interem Milán?

Zásadní vliv na konečné skóre můžou mít i absence, které nechybí ani na jedné straně barikády. Zatímco však v Liverpoolu můžou oslavovat veskrze jen návraty klíčových borců, v Manchesteru je buď již mají k dispozici anebo s nimi ještě dlouho nebudou moc počítat. Druhý případ se však týká de facto jen Hargreavese s Brownem, zdravotní indispozice Brazilce Rafaela asi Fergusona ve snech nestraší. Ten možná nechá základní sestavu provětrat čerstvým vánkem, když zvažuje nasazení Teveze či Andersona.

Co se marodky Reds týká, krátce před sobotním zápolením se z ní vytratilo hvězdné duo Torres-Gerrard, kterého na cestě zpět do sestavy doplní ještě hříšník Riera. Zato Benayoun si rozhodně do míče ještě nekopne, a jelikož se včas do kupy nedá ani Agger, můžou si spolu oba marodi populární derby zahrát tak akorát na playstationu. To však rozhodně ne v sobotu, kterou totiž takřka určitě stráví na cestách s týmem, aby pak ve 13:45 CET usedli do ochozů "Theatre of Dreams" a snili dál svůj sen o mistrovském titulu, vybojovaném po dlouhých 19 letech.

Maximálně důležitý záchranářský souboj svedou v tomto kole celky Portmsouthu a Middlesbrough, které se v současnosti nachází v pásmu sestupu a jde jim tím pádem skutečně o hodně.

Tento zápas je pro Boro a Portsmouth jubilejním stým ligový utkáním v jejich historii, a tak mají nepochybně o motivaci více. Potřebovat ji bude především domácí celek, který je na tom aktuálně hůř, i když nijak výrazně. Nachází se na předposlední příčce a na první záchranou pozici ztrácí dva body. Po výhře nad Liverpoolem to přitom vypadalo, že se hráči z Riverside Stadium zvednou a po dlouhé sérii bez zisku tří bodů to pro ně bude odrazový můstek. Jenže už v minulém kole na půdě Tottenhamu jim určitě jejich sebevědomí značně kleslo. Dostali totiž pořádný výprask v poměru 0:4.

Portsmouth musí v tomto kole, z hostujících týmů, absolvovat vůbec nejdelší cestu na hřiště svého soupeře. Z jihu Anglie až do Middlesbrough ujede rovných 500 kilometrů. Dlouhá cesta jej čeká také v letošním ročníku, který sice začal pod vedením trenéra Redknappa solidně, jenže po jeho odchodu a nástupu Tonyho Adamse následoval rychlý sešup dolů a z klidných pozic se objevil v bitvě o záchranu. Nyní se však, zdá se, opět zvedá. Přičinil se o to především kouč Hart, který měl původně jen zaskakovat, ale už vedl Pompeys ve třech zápasech, vytěžil z nich čtyři body, jedinou prohru si navíc připsal v zápase, kde se úspěch moc nečekal, s Chelsea.

Hosté si minulý volný víkend užili na soustředění v Dubaji, odkud se vrátili s prázdnou marodkou. Nepočítáme-li pochopitelně dlouhodobě zraněného Bouba Diopa, který bude opět chybět. V táboře Middlesbrough jsou na tom přeci jen o poznání hůř. Ohrožený start je u Justina Hoyta, k tomu navíc hrát nebude ani Didier Digard a Chris Riggott. Po nemoci se ale vrací útočník Afonso Alves, zpět je také Marlon King.

Zápas Sunderlandu s Wiganem sice na sebe nepoutá pozornost ničím mimořádně zajímavým, přesto má pro oba kluby velkou hodnotu.

Black Cats i Latics se sice nacházejí od sestupujících příček poměrně daleko, další případná výhra by ale pro mě měla velkou cenu a dodala jim na klidu. Sunderland má na svém kontě v současné době 32 bodů, s touto cifrou ale není pochopitelně dvakrát spokojený. "Potřebujeme i nadále bodovat. Rozhodně nemáme strach, víme totiž, že jsme schopni je porazit," prohlašuje před sobotním střetnutí manažer Ricky Sbragia. Ten určitě své svěřence příliš nepochválil za závěr jejich posledního utkání s Tottenhamem, kde Black Cats přišli o vítězství až gólem Robbieho Keana z 90. minuty. Sunderland ovšem z posledních šesti zápasů prohrál jediné, a to proti Liverpoolu.

Forma opustila Wigan už skutečně hodně dávno. Na vítězství čeká přesně dva měsíce. Za tuto dobu, konkrétně osm zápasů, navíc nastřílel hodně ubohé dvě branky. Nebýt několika úspěšných výsledků z doby předešlé, měl by nyní nemalé problémy se záchranou. Pokud ale rychle se sebou něco udělá, možná se ještě pořádně zapotí. Laticks to ale na Sunderland docela umí, a tak by toho měli určitě využít ve svůj prospěch.

Domácí fanoušci na hřišti v tomto utkání zcela jistě neuvidí Kierana Richardsona, který musí pykat za deset žlutých karet. Hrát zřejmě nebudou ani Teemu Tainio a také obránce Anton Ferdinand. Kvůli zdravotním problémů nemůže Ricky Sbragia využít služeb Nyrona Noswortyho. Na straně Wiganu naopak trápí zdravotní problémy útočníka Antoina Sibierskiho, který je však jediným hráčem, u něhož je případný start nejistý. Poprvé za svůj tým by ale mohl nastoupit Korejec Won-Hee Cho.

Forma Fulhamu zaznamenala v posledních týdnech značný pokles. Hlavní otázkou nyní je, jak se vypořádá s Boltonem Wanderers, se kterým sousedí v tabulce.

Cottagers byli dlouhou dobu na svém trávníku k neporažení, jenže v posledních dvou kolech tvrdě narazili. V zápasech, kdy měli podle očekávání minimálně bodovat, hned dvakrát prohráli, na což nebyli jejich fanoušci příliš zvyklí. V zápase s Hullem i Blackburnem přišli navíc o nerozhodný stav až v samotném závěru utkání. O to větší chuť tak budou mít uspět konečně také venku. Je téměř zbytečné zmiňovat, že mimo svůj stadión stále marně čekají na vítězství. Navíc k dispozici budou mít už pouze čtyři pokusy. Trenér Roy Hodgson věří, že jeho svěřenci napodobí hráče, kteří v roce 2004 naposledy zvítězili na Reebok Stadium.

Již patnáct utkání Bolton v letošním ročníku prohrál. To je druhé nejvyšší číslo z celé soutěže (hůř je na tom pouze poslední West Brom). I přesto mu ale patří slušné jedenácté místo, které se bude dozajista snažit udržet. V zápasech Wanderers tak máte téměř jistotu, že skoro vždy se najde vítěz, nerozhodný výsledek totiž uhráli pouze ve třech případech. Bolton je známý svou poměrně kolísavou formou, před svými fanoušky se ale chytnul. Všechny tři poslední duely dovedl do vítězného konce a je jisté, že v tom bude chtít pokračovat.

A kouč Gary Megson k tomu bude moci využít téměř kompletní kádr. Wanderers nehlásí žádné nové zraněné hráče. Neschopný nastoupit zůstává akorát Joey O'Brien. Ve Fulhamu je to jen o trochu horší. Spekuluje se nad startem obránce Aarona Hughese, jehož s největší pravděpodobností nahradí finský zadák Toni Kallio. Kvůli problémům s třísly možná nebude hrát ani útočník Bobby Zamora.

Ať jsou momentálně na kterékoliv pozici, je zřejmé, že se do konce tohoto ročníku neoklestí od záchranářských prací. To platí pro oba sobotní soupeře, jak čtrnáctý Hull, tak sedmnáctý Newcastle, kteří se navzájem znají dokonale. Vždyť se letos potkávají celkově již počtvrté.

Třetí kolo FA Cupu se Newcastlu stalo osudným, když ho po dvojzápase přetlačil nováček nejvyšší soutěže. Jeho jméno zní Hull City, a pakliže se ptáte, kam že to vlastně poté dokráčel, tak vězte, že doteď nevypadl. Páté kolo sice musel opakovat i s podceňovaným Sheffieldem, nakonec však do čtvrtfinále po domácí výhře 2:1 šťastně dokráčel. Od té doby žijí Tigers nadále život jako na houpačce. Hned záhy totiž podlehli doma Blackburnu, aby v příštím kole slavili těsnou výhru na půdě Fulhamu. To Newcastle od vypadnutí z Anglického poháru zvítězil pouze jednou ze sedmi pokusů, pročež balancuje na hraně sestupových vod. Jeho situace je o to horší, že momentálně nic nenasvědčuje jejímu zlepšení. Naposledy totiž Straky hned dvakrát nebodovaly. Kinnearovo dočasné odloučení od mužstva tedy Magpies vůbec neprospívá.

Skutečnost, že se tento duel odehraje v sobotu na KC Stadium, je celkem irelevantní. Vždyť Hull se pyšní vůbec nejhorší statistikou z domácích utkání ze všech účastníků Premier League, zatímco Newcastle pro změnu v průměru není schopen vstřelit na hřištích soupeřů více než jednu branku. O defenzivě obou celků raději nemluvit, neboť jen beznadějně poslední West Brom inkasoval vícekrát než Straky s Tygry. Na první pohled tedy není moc o co stát, na příliš fotbalovosti si asi diváci v Kingston upon Hull nepřijdou. Na druhou stranu se však hraje de facto o všechno. Na podzim Magpies, již bez Keegana a postiženi demonstrací fanoušků proti majiteli, podlehli Brownově družině poměrem 1:2.

V Newcastlu mají co oslavovat, i kdyby nakonec nezvládli naplno bodovat. Triumfálně se jim totiž vrací učiněná modla, forvard Michael Owen. "Je to mohutné povzbuzení. On je náš kapitán a útočník s parádní gólovou potencí a schopnostmi," zářil na tiskové konferenci Kinnearův záskok, Chris Hughton. Ten ještě stále nemá po ruce suspendovaného záložníka Nolana, na sto procent zatím nemůže počítat také s duem Nicky Butt-Damien Duff.

Hříšný Andy Dawson na rozdíl od Kevina Nolana může naskočit již do sobotního utkání, zato Dean Marney v trestu zůstává i nadále. Jimmy Bullard spolu s Georgem Boatengem mají ještě plno času, než se vrátí na trávník.

Semifinalista FA Cupu Everton má šanci přiblížit se opět o něco blíže příčkám zaručujícím evropské poháry. V zápase se Stoke by měl bez problémů zvítězit a potvrdit roli favorita.

Toffees ovládli, co se individuálních cen týká, únor - nejlepším koučem se stal David Moyes a cenu pro hráče naopak dostal jeho svěřenec Phil Jagielka. Také v březnu začal Everton skutečně skvěle, navíc už 406 minut neinkasoval gól. Jako poslední jej dokázal překonat Cristiano Ronaldo, a to z pokutového kopu. Gólman Tim Howard si jinak vede zatím nadmíru dobře, podobně jako celá obrana. Ovšem na domácím trávníku to liverpoolští stále moc neumí. V posledních měsících se sice už výrazně zlepšili, ze 14 zápasů jich v Goodison Parku vyhráli ale pouhých pět. Naposledy si na svém trávníku dokázali poradit s West Bromwichem Albion.

Stoke se dlouhou dobu v letošním ročníku tvářilo poměrně jako nevýrazný soupeř a některými odsuzovaný k jistému sestupu. Za poslední tři kola se ale skutečně předvedlo. Ve všech dokázalo vstřelit dvě branky, což je na jeho poměry skutečně nebývalé dobrá statistika. Svěřenci Tonyho Pulise navíc dokázali pokaždé bodovat. V zápase s Portsmouthem sice přišli o vítězství na poslední chvíli, už za pár dní proti Aston Ville si to ale více než vynahradili. I přesto, že prohrávali již 0:2, dokázali v závěrečných minutách vyrovnat a odvezli si další cenný bod. Jejich zvyšující se formu jako poslední odnesl Bolton.

Když se Everton a Stoke setkaly v září poprvé, radovali se z vítězství 3:2 Toffees. O góly se na jejich straně postaral Cahill, Yakubu a Anichebe. Poslední dva tentokrát své střelecké statistiky už ovšem nerozšíří, jelikož jsou na seznamu zraněných. Hrát nemůže ani Arteta a Vaughan a Hibbert. Na druhé straně barikády se po disciplinárním trestu vrací Matthew Etherington, očekává se ovšem, že utkání zahájí na lavičce náhradníků. V plné síle už jsou Abdoulaye Faye a Andy Wilkinson a konečně se tak předvedou opět na hřišti.

Postup do čtvrtfinále Champions League až na pokutové kopy může do mužstva na jednu stranu napumpovat potřebné sebevědomí, na straně druhé ho však dost možná také obere o velké množství energie. Jak se asi s těmito klady a zápory vypořádá londýnský Arsenal čelící Blackburnu?

Alespoň na jeden den může Wengerův soubor opět nakouknout do společnosti elitní čtyřky Premier League. Na jeden den, tedy přinejmenším do té doby, než fotbalisté Aston Villy doválčí v neděli s Tottenhamem. Aby takovou euforii mohli i jen na tu chvilku Kanonýři vůbec zažít, musí však v sobotu bezpodmínečně zvítězit. A to není čin z řady samozřejmých. Třebaže Gunners neprohráli v minulých čtrnácti ligových střetnutích, kdekomu je známo, že to s jeho hrou není poslední dobou zrovna růžové. Kostrbaté útoky, zpravidla ověnčené nepřesnou koncovkou (doma Arsenal třikrát po sobě uhrál jen bezbrankovou remízu), na to v Londýně zvyklí opravdu nejsou. Vždyť třeba loni na tom byli Kanonýři ve stejné fázi o neskutečných 16 bodů lépe, přičemž navíc hájili první příčku. Na druhou stranu by Wengerovi svěřence mohla živou vodou polít alespoň skutečnost, že nyní čelí celku ze severozápadu Anglie, kterému nepodlehli více než čtyři roky. Krom toho už na podzim to na Ewood Parku byla jednoznačná záležitost - hosté loupili s přehledem a konečným skóre 4:0.

Blackburnu před nadcházejícím kláním nehraje do karet snad vůbec nic. Vždyť v týdnu nemohli ani odpočívat (alespoň však Fulham v dohrávce 21. kola porazili) a v poklidu nabírat síly na soupeře, kterého venku nepřemohl od října 2002. V táboře Rovers tedy panuje opět hmatatelná nejistota. Po tomto kole mohou klidně klesnout až na 18., tedy první sestupovou příčku, přestože v předešlých třech kolech pokaždé bodovali. Už jen z takové informace je patrné, že se Blackburnu vymstila především sázka na nezkušeného manažera v osobě Paula Ince, s nímž začátek sezony modrobílí doslova prospali. Po nástupu Sama Allardyce se jak herní projev týmu, tak jeho bodové vyjádření rapidně zlepšilo. Klíčem k úspěchu na Emirates Stadium bude patrně mimo heroický výkon každého z hráčů i vytrvalost a soustředěnost do posledních vteřin. Důvod je prostý - Arsenal šestkrát soupeři vstřelil branku v poslední minutě či závěrečném nastavení, zatímco ve stejné době Blackburn s oblibou inkasuje (dosud také šestkrát).

Chorvatského střelce Eduarda provázejí zdravotní komplikace takřka nepřetržitě a nedají mu pokoj ani po předlouhém laborování s operovaným kolenem. Nyní ho pro změnu pobolívají třísla (údajně ne nadlouho), pročež zadáky Rovers v sobotu neprověří. Kromě něj se na marodku nově zařadil ještě Clichy, i když jen napůl. Jeho start totiž nejde zcela vyloučit.

Také Blackburn postrádá důležitého útočníka, když poraněné koleno nadále drží mimo hru Paraguayce Santa Cruze. Návraty Pedersena (žebro) a Grelly (třísla) zatím nemožno potvrdit, ale určité procento pravděpodobnosti tu je.

Po vysoké výhře Liverpoolu na Old Trafford je na řadě Chelsea, aby si připsala důležité vítězství nad Manchesterem. City navíc patří k tomu nejlehčímu, co na vlastním stadionu může kdo potkat.

Kdyby se totiž hrálo jen na zápasy ze soupeřových stadionů, zachraňovali by se Citizens jen díky lepšímu skóre. Ze čtrnácti takových zápasů si připsali žalostných osm bodů za jedinou výhru a pět remíz. Tomu také odpovídá aktuální forma týmu. Po třech nevydařených zápasech na cizím hřišti porazili po velmi dobrém výkonu Aston Villu.

Jestli v posledních letech někdo na Manchester City umí, je to určitě londýnská Chelsea. Ta totiž svého soupeře porazila v posledních sedmi utkání, během kterých navíc inkasovala jediný gól (při letošní výhře 3:1). Poslední vzájemný zápas na Stamford Bridge dopadl dokonce ostudnou porážkou City v poměru 6:0. Chelsea pod novým manažerem v lize ještě ani neremizovala. Z 5 posledních domácích zápasů získala 13 bodů.

Oba týmy navíc ještě bojují na evropských trávnících. Chelsea i přes první remízu pod Hiddinkem dokázala přejít v osmifinále Ligy mistrů přes turínský Juventus. Dánský Aalborg zase nenadělal v prvním vzájemném zápase mnoho starostí Citizens.

Tomu, aby se Manchester stal sedmým týmem, který Chelsea porazila v obou ligových utkání, bude určitě chtít zabránit i dvojice Wright-Phillips - Bridge. Oba se totiž potkají s bývalými spoluhráči. Angličtí reprezentanti rozhodně nestrávili v Chelsea jen pár týdnů, každý si totiž připsal více jak sto startů za londýnský tým.

Ricardo Carvalho by se měl po problémech s kolenní šlachou vrátit na hřiště a Anelka by po pátečním vyšetření měl být pro nedělní zápas také fit. To v dresu hostů budou chybět Vincent Kompany, Nigel de Jong a též Craig Bellamy. Předzápasová situace tak hovoří pro vítězství peněz ruských nad těmi arabskými.

Aston Villa i Tottenham měly před sezónou ambice prohánět celky velké čtyřky. Zatímco prvně jmenovanému celku se to povedlo, Spurs se i nadále potácí v dolních patrech tabulky nepříliš vzdálen od sestupu.

Villans měli letošní ročník rozehraný na jedničku a mohli se v poklidu prát s Liverpoolem a Chelsea o druhé místo. Jenže o tuto naději se částečně připravili. Od poloviny února to s nimi totiž jde pořádně z kopce. Už téměř měsíc čekají na vítězství. Kvůli tomu také vypadli z FA Cupu i Poháru UEFA. Tyto soutěže pro ně nebyly ovšem tak důležité, jelikož se soustřeďují převážně na Premier League, kde však v poslední době jen paběrkují. Už tři zápasy čekají na vítězství, především doma jim to moc neklape. Po prohře s Chelsea nedokázali vyhrát ani nad zachraňujícím se Stoke. To i přesto, že vedli o dvě branky. Naposledy podlehli na půdě Manchesteru City.

Tottenham dělí od pásma sestupu čtyři body a zřejmě je bude čekat ještě tvrdá bitva. Proti Aston Ville chce ale bodovat. Opět se mu totiž vrátila forma, v lize nepoznal hořkost porážky již čtyři kola (uhrál dvě remízy a dvě vítězství). Kromě toho začal pálit přesně - za posledních sedm zápasů se netrefil pouze v derby s Arsenalem. Ville má Tottenham také co vracet. Na začátku sezóny totiž využila jeho neúspěšného období a zdolala jej 1:2, podobný výsledek uhrála i v loňském ročníku.

Oba manažeři mohou být před tímto střetnutí v klidu, neřeší totiž žádné velké problémy s absencemi. Domácí Martin O’Neill se musí vypořádat akorát se zraněním Martina Laursena. U Steva Sidwella stále není jisté, zda bude připraven nastoupit. Po problémech s achilovkou by už ale měl být fit Emile Heskey. Poprvé v letošní sezóně si naopak za Villu možná zahraje také Wilfried Bouma. V Tottenhamu je jistě mimo hru skotský obránce Alan Hutton a Jermain Defoe. V pořádku je kapitán Ledley King.

Pondělní dohrávka bude tentokrát ve znamení boje West Bromwiche o nesmírně důležité vítězství. Situace Baggies je už totiž velmi vážná a pokud chtějí mít stále slušnou šanci na záchranu, musejí na West Hamu vyhrát.

Úkol je jasný, jenže zrealizovat jej asi bude přeci jen složitější. West Brom totiž přijíždí k zápasu naprosto mimo formu, jeho poslední výkony a především výsledky fanoušky optimismem moc nenaplňují. Svěřenci trenéra Tonyho Mowbraye čekají na vítězství už šest kol, z toho navíc hned pětkrát prohráli a jsou tak beznadějně poslední. Na první záchranářskou pozici Portsmouthu v současné době ztrácí sedm bodů, a tak si pochopitelně nemohou dovolit žádné zaváhání. To ani na půdě West Hamu, který se nachází v poklidném středu tabulky, kde jej nějaký boj o záchranu vůbec netrápí.

Hammers půjdou v tomto duelu za třetím vítězstvím v řadě, díky němuž by se mohli posunout pouhých šest bodů za šestý Everton. V předešlých kolech si dokázali poradit nejprve v domácím zápase s Manchesterem City a minulý týden zdolali Wigan. Gianfranco Zola, který povede hráče West Hamu již v dvacátém pátém zápase po nástupu na lavičku londýnského klubu, bude mít co dělat. West Brom totiž na West Ham docela umí, z posledních tří utkání v Upton Parku zvítězil hned ve dvou, na podzim naopak po dvaceti třech letech dokázal Hammers konečně porazit také na vlastním trávníku. Gólově se na tom podílel i Roman Bednář.

V dresu Kladivářů už nyní jistě neuvidíme útočníka Carltona Colea, jenž je disciplinárně potrestaný, a Jacka Collinsona. Ten má naopak problémy s pravým kolenem. Moc dobře to nevypadá ani s Luisem Boa Mortem. Alespoň na malou část zápasu by ale mohli nastoupit Kieron Dyer a Diego Tristán. Podobné štěstí však nemají Ashton, Gabbidon ani Behrami. K týmu West Bromu se po zdravotních lapáliích připojil obránce Jonas Olsson. Zpět jsou taktéž útočníci Roman Bednář a Jay Simpson. Hrát pochopitelně nemůže dlouhodobě zraněný Ishmael Miller.