Anglická Premier League - souhrn 16. kola

Góly: 53. David Silva

Zápas sezony to asi nebude; porce branek, která se na Eastlands v soubojích těchto mužstev obvykle rodí, naplněná také nebyla. Přesto jsme od pěti hodin a deseti minut na Etihad Stadium, u obrazovek či na svých počítačích mohli sledovat drsné, svižné a nesmírně kvalitní utkání plné těch nejtutovějších šancí i sporných momentů. Co je nicméně nejdůležitější: ManCity další zaváhání nepřipustilo a Arsenal těsně porazilo.

Roberto Mancini udělal při sestavování základní jedenáctky dva poměrně překvapivé, avšak logické tahy: vsadil totiž na dva exgunnera Samira Nasriho a Kola Tourého. Obětováni tedy byli dva jinak skvěle hrající Angličané, Joleon Lescott s Jamesem Milnerem. Ono ovšem nutno jedním dechem dodat, že i tito dva nečekaně postavení borci se významně podepsali pod dnešní úspěch bleděmodrých. Nasri se skvěle doplňoval se Silvou, Touré byl součástí obranné čtyřky, která udržela páté čisté konto v sezoně.

Ale pěkně popořádku. První dějství bylo suma sumárum dílem Manchesteru City. Ani hosté ale určitě nebyli zcela marní. Hart si nicméně s ojedinělou střelou Gervinha poradil; a jinak se Arsenal převážně bránil. V momentu celého poločasu proti sobě kupříkladu stanuli Balotelli se Szczesným, po výtečné práci italského útočníka ale významněji úřadoval polský brankář. Ten se ještě musel činit rovněž proti Agüerově diagonálnímu pokusu či Silvově relativně obyčejné střele.

Zato druhé dějství, to už byla hotová reklama na Premier League. Relativně vyrovnaná a hlavně prvotřídní podívaná. Pro Arsenal každopádně začala tato část především smutně - již ve 47. minutě naštvaně odkráčel ze hřiště zraněný Djourou, čímž ponechal Wengera bez pěti alternativ na kraje obrany. Tenhle svízel dnes francouzský manažer musel řešit vysláním mladíka Miquela na post levého beka. Tam pak také jako by Španěl okamžitě chyběl, když Vermaelen hasil po brilantní vyrážce Szczesného situaci mezi dvěma soupeři. Dvěma věhlasnými soupeři, Agüerem a Silvou, kteří si poradili: prvně jmenovaný hlavou přiťukl, Silva ve skluzu otevřel skóre.

Tím se definitivně spustila báječná podívaná plná agresivního fotbalu nahoru-dolů; přičemž jen nahoře, jmenovitě před brankou prohrávajícího Arsenalu, se zprvu pořádně blýskalo. Nasri si brzy krásně narazil se Silvou, takže mu záhy stačilo jen přesně naservírovat míč dobíhajícímu Balotellimu - ten však nedosáhl. Blízko gólu se dostal i Agüero svou střelou z pravého rohu šestnáctky, když i slabší nohou nasměroval míč jen kousíček vedle vzdálenější tyče. Mimochodem vedle té samé, kterou o něco později prudce napálil jeho spoluhráč Zabaleta. Ale činit se občas zvládal i hostující celek. Walcott z kroku prudce vypálil pod břevno, kam se natáhl Hart, jenž posléze musel zasahovat i na zemi, když trestuhodně nezužitkoval výtečnou šanci Van Persie.

Tahle pasáž trvala zhruba do 70. minuty, pak Wenger stáhl živelného Walcotta, aby ho nahradil trápícím se Aršavinem a ofenzivní snaha Arsenalu šla více či méně do kytek. Ruský křídelník ihned mohl a hlavně měl vyzvat ke skórování Van Persieho, svůj centr ale zbabral. Na druhé straně - v o poznání umírněnější a snad i unavenější atmosféře - ještě z úhlu pokoušel štěstí hladový Agüero. Hodně se jinak samozřejmě čekalo zejména od Gunners, ti ale jako by už postrádali potřebnou šťávu. Naopak ještě zajímavý sprint nezakončil přesnou, gólovou přihrávkou Richards.

Přesto se ještě v řadách hostí našel jeden borec, který se nehodlal vzdát. V samotné koncovce stoper Thomas Vermaelen hned dvakrát pálil, jednou ale jeho ukrytou pumelici z přímého kopu zlikvidoval dokonalý Hart, podruhé belgický obránce opět levačkou nedokroutil míč k pravé tyčce.

Góly: 61. Roman Pavljučenko

Tottenham zase přeskakuje Chelsea a je se zápasem k dobru třetí; to je asi nejdůležitější poznatek, který si můžeme z třetího dnešního utkání odnést. Po individuální a vlastně i kolektivní stránce to však pro Spurs nebyl nikterak šťastný zápas. Po půl hodině se ke zraněnému duu Defoe-Bale přidal Lennon s nataženým hamstringem a svou osobní tragédii si prožil i Modrić, když nepochopitelně nepřidal druhý hřebíček do rakve Sunderlandu.

Právě absence Lennona a zejména pak Balea, tedy obou elitních křídel londýnského mužstva, se ukázala být zcela rozhodující pro průběh tohoto duelu. Hra Tottenhamu rázem postrádala říz a schopnost penetrace z více směrů než jen z Van der Vaartova a Modrićova. I tak si každopádně Redknappova parta občas zvládala poradit. V prvním poločase se málem prvně prosadila akorát v kombinaci s Lennonovým odchodem, když Van der Vaart sáhl do střely Assou-Ekotta, aby ji odklonil těsně vedle. Zanedlouho naopak nizozemské ofenzivní eso přichystalo dobrou palebnou pozici pro štítového záložníka Sandra, jenž svou úlohu vůbec neustál.

Také Sunderland se přitom, celkem přirozeně, začal prosazovat právě po vynuceném střídání Kohoutů. Richardson především pokračovat ve svém spalujícím procesu, který načal už minulé kolo. Nejprve z dálky Friedela nezaskočil, pak bohužel pro Black Cats přeběhl Larssonův centr - mimochodem výsledek nejpohlednější akce poločasu. Sám švédský záložník krom toho ještě sám stihl Friedela zaměstnat ranou z přímého kopu, solidním pokusem se prezentoval rovněž Vaughan a Colback svůj sólový únik zakončil bombou na tribunu.

Tottenham nakonec o svém rozpačitém vítězství rozhodl přesně po hodině hry. Tehdy si dosud nevýrazný Pavljučenko, ironicky vystřídavší Lennona, doběhl pro zpětný pas Van der Vaarta a křižnou střelou fakticky rozhodl. Modrić vzápětí mohl přidat definitivní tečku; z deseti metrů ale zcela odkrytou klec nepochopitelně minul.

Góly: 11. Craig Bellamy, 15. Martin Škrtel

Liverpool zvládl těžkou zkoušku a ve Villa Parku porazil místní Aston Villu 2:0. Navázal tak na upocené vítězství z minulého kola proti Queens Park Rangers a posunul se tak na šesté místo před Newcastle. McLeishovi svěřenci prohráli podruhé v řadě doma bez vstřelené branky a zůstávají desátí.

O vítězství 2:0 ve prospěch Reds se rozhodlo v úvodní čtvrthodině. Na velkou šanci, v níž hlavičkoval Heskey na malém vápně do Reiny, navázaly dva rohové kopy hostů. Nejprve v jedenácté minutě po Dowingově rohu zkoušel patičkou za nohou zakončit Shelvey, jeho pokus se na vlas stejným způsobem pokoušel do sítě usměrnit Suarez, ale uspěl až Bellamy, který odražený míč doklepl za brankovou čáru - 0:1.

Za čtyři minuty Bellamy kopal roh z druhé strany. Na něj si výborně naskočil Škrtel a přesně umístěnou hlavičkou donutil pavouky v bráně Villans změnit bydliště - 0:2. Největší nebezpečí poté přicházelo z kopaček Charlese N’Zogbii, jenž nejprve zamířil z dvaceti metrů nad a pak z hranice vápna rozvlnil boční síť. Ve druhé polovině úvodního dějství se hra více uklidnila, dominovaly obrany obou celků a do šancí se mužstva dostávala sporadicky. Delfuoneso hlavičkoval nad, Petrov pak z dálky střílel vedle.

Hned po návratu do kabin mohl definitivní pojistku přidat Luis Suarez, ale po brejku trefil jen břevno. Na chvíli Guzan vyrážel nebezpečnou střelu Johnsona. Pak přišlo kratší období nudy, které rozčísl až překrásný kousek Suareze. Uruguayec se snažil přelobovat Guzana, ale ke své smůle opět rozzvonil brankovou konstrukci.

Aston Villa působila po celý zápas naprosto bezzubě. Žádnou vážnou šanci si ve druhém poločase nebyli schopni vytvořit a jediným okamžikem stojícím za zmínku tak zůstalo selhání Heskeyho ze samotného úvodu střetnutí. Liverpool tak uhájil dvoubrankové vedení a odváží si domů cenné tři body.

Góly: 1. Wayne Rooney, 56. Michael Carrick

Jen skvělý výkon českého brankáře Radka Černého ušetřili nováčka soutěže od debaklu. Za svá záda pustil jen hlavičku Rooneyho a Carrickovu střelu po krásném sólu. QPR nedokázali De Geu příliš zaměstnat, největší šanci poslal DJ Campbell nad. United tak putují do čela tabulky, kde vydrží minimálně do večerního zápasu Man City s Arsenalem.

Ve velkém stylu vlétli United na domácí Rangers. Už v první minutě Wayne Rooney hlavou sklepl do lajny Valenciovi, ekvádorský křídelník zatáhl míč a centrem našel opět hlavu útočníka s číslem 10, který si mezitím naběhl přesně do míst, kam měl, a uklidil balon k tyči - 0:1. Za necelé dvě minuty mohl získat pro svůj tým dvougólové vedení Welbeck, tentokrát už ale ztroskotal na výborně vyběhnuvším Radku Černém v bráně QPR.

Zazlobili i domácí, po akci Mackieho střílel v dobré pozici Bothroyd, ale s šancí naložil prachbídně. Krátce na to už to mělo být 0:2, Rooney nádherně vybídl do samostatného úniku Welbecka, který kolem levé ruky brankáře rozvlnil síť - čárový rozhodčí ale chybně odmával ofsajd.

Pak přišla pětiminutovka, jež by šancemi vystačila na solidní poločas. Takže jen telegraficky: Minuta č. 28: Welbeck po rohu přehlavičkoval Černého a volný Evans trefil břevno. Minuta č. 29: Rooey opět perfektně kolmou přihrávkou vyslal spoluhráče do samostatného nájezdu, tentokrát to byl Phil Jones, kterého skvěle vychytal Radek Černý. Minuta č. 31: Znovu v hlavní roli Radek Černý, jenž fantastickým reflexivním zákrokem zabránil ve skórování dorážejícímu Valenciovi. Minuta č. 32: Evans z rohového kopu hlavičkoval přesně k tyči, Faurlin na brankové čáře odkopával, z následného brejku zakončoval Helguson, De Gea ovšem lehce tečovanou střelu dobře vyrazil nohou.

Ke konci poločasu ještě zatrnulo fanouškům United, když Bothroydův pas jen tak jako by nic proletěl malým vápnem a jen o kousek ho minul dobíhající hráč QPR. Po změně stran přišpa opět v první minutě gólovka Rooneyho, jíž ovšem zmařilo špatné zpracování. Následovala nedůrazná střela, která se pro Černého stala sladkou malinou. Deset minut po přestávce už Reds konečně vstřelili kýžený pojišťovací gól. Barton na půlící čáře přihrál Carrickovi, jemuž nedělalo problém chopit se míče, dovést ho až k vápnu a zakončit přesně k tyči - 0:2. Zde naopak Radek Černý mohl zasáhnout lépe.

Za pět minut se ale český brankář opět zaskvěl, když efektní robinzonádou vyškrábl Welbeckovu střelu z hranice vápna. S blížící se sedmdesátou minutou zase měli United dvě brankové příležitosti. Nejprve po Naniho přihrávce trefil Jones tyč, za chvíli sám Nani z boku postupoval na Černého, ale ten jeho překvapivou střelu dokázal vyrazit.

Největší šanci domácích v 75. minutě zmařil střídající DJ Campbell, který stál úplně sám před De Geou po skvělém centru dalšího střídajícího hráče Adela Taarabta. Nedá se říci, že by v závěru zápasu pokleslo tempo hry, avšak větších příležitostí se fanoušci na Loftus Road už nedočkali, za zmínku snad stojí střela střídajícího Ashleyho Younga do náruče Černého a Chicaritova rána z dálky nad. Manchester United tak zvládl důležitý zápas a minimálně do večerního utkání městských rivalů s Arsenalem jdou do čela tabulky.

Góly: 88. Jordi Gómez - 59. Daniel Sturridge

Tak takhle se o titul nehraje, skutečně ne. Chelsea předvedla nedůstojný výkon a naprosto zaslouženě si odváží z Wiganu jen jeden bod. Snad jen střelec branky Sturridge nezklamal, celý tým se proti 18. týmu tabulky zmohl jen na tři střely. Vyrovnávající gól Gomeze dvě minuty před koncem po chybě Čecha pak byl jen logickým důsledkem.

Bez lehce zraněných Brazilců Luize s Ramiresem, kteří byli coby členové tradiční základní sestavy nahrazeni Bosingwou a Lampardem, začala Chelsea velmi pozvolna. Blues, dnes v netradiční černé barvě, sice soupeři první čtvrthodinu prakticky nepůjčili míč, sami se ale konsolidované defenzivě Wiganu zmohli jen na několik centrů, jež byly pro obránce Latics malinou, a střelu Terryho z 25 metrů těsně vedle.

Ve třiadvacáté minutě se k ráně z podobně vzdálenosti dostal rovněž netradiční střelec Romeu - pokus mířící k tyči měl ještě lepší parametry a musel tak zasahovat Al-Habsi. Na další vzrušení si museli diváci počkat celých patnáct minut, potom Meireles pěkně nacentroval do vápna a Drogba rybičkou minul bránu o decimetry. Na druhé straně krátce na to pálil Moses, ale Ivanović pohotově zblokoval. Fanouškům Chelsea mohlo zatrnout i v nastaveném čase, kdy míč projel po hranici malého vápna a nikdo z hostujících hráčů jej "nechtěl".

O přestávce zareagoval André Villas-Boas střídáním, dolů šel defenzivní záložník Oriol Romeu, do středu zálohy se posunul Mata a na hrací plochu se překvapivě objevil Salomon Kalou. Chelsea přesto působila laxně, bez velké snahy s výsledkem něco udělat. Naopak Moses si ve vápně udělal kašpárky ze dvou obránců, načež vší silou práskl do balonu, který odletěl až do autu.

Po deseti minutách hry se poprvé ukázal Kalou. Afričan snadno obešel u brankové čáry Alcaraze a následně dával pod sebe na Drogbu - ten ale místo rány levačkou zkoušel zakončit šajtlí a trefil jen boční síť. V okamžicích, kdy se stále více zdálo, že skóruje spíše Wigan, a kdy Chelsea hrála v deseti bez ošetřovaného Lamparda, se dostali Londýňané do vedení. Ashley Cole na 40 metrů fantastickým křížným pasem našel ve vápně Daniela Sturridge, který levým vnějším nártem znamenitě zpracoval a pravým vnitřním zakončil z úhlu přesně pod ruku Al-Habsiho a k tyči - 0:1.

Domácí to ale neodradilo od ofenzivních výpadů, po jednom z nich výborně pálil Figueroa, Čech byl však připraven s pohotovým skokem ke vzdálenější tyči. V sedmdesáté minutě se ke střele dostal McCarthy, ale netrefil bránu. Největší šanci si Wigan schoval a z rukávu vytáhl čtvrt hodiny před koncem. Ivanović poslal Čechovi příliš krátkou přihrávku, kterou vystihl Di Santo, český brankář přesto včasným výběhem na dvakrát situaci uhasil. I přesto se balon nakonec dostal k argentinskému forvardovi, jenž střílel, a jen skvělý zákrok ramenem Ashleyho Colea zachránil Chelsea od obdržené branky.

Až očividná pasivita a nechuť hrát (což ještě dotvrdila Boasova střídání) se Chelsea přeci jen vymstila. Rodallega po akci Di Santa vyslal na Čecha slabou střelu, kterou ale brankář s helmou neudržel a míč se dokutálel k Jordi Gomézovi, jemuž nedělalo problém jej uklidit do odkryté branky - 1:1. A ne že by se "o titul bojující" Blues snažili o druhý gól, více ze hry měl Wigan. DW Stadium viděl v sobotní večer průměrný zápas a zaslouženou remízu.

Góly: 72. Scott Dann - 52. James Morrison, 89. Peter Odemwingie

Oslavy prvních narozenin Steva Keana coby manažera Blackburnu se vskutku nepovedly. Rovers padli doma, po nevýrazném výkonu, gólem z 89. minuty a ještě rukama týmu, který vede jejich exmanažer a symbol těch lepších časů. Do těch má současný Blackburn skutečně daleko; Kean je zase jednou pod enormním tlakem.

Po jeho vyhazovu se koneckonců napříč celým zápasem volalo hned několikrát. Fanoušci sice původně slíbili, že dají neoblíbenému muži na lavičce další dva zápasy a už třetí hromadné protesty odloží. To jim však celkem logicky nevydrželo moc dlouho. West Bromwich opanoval celý kus trávníku na Ewood Parku, s přehledem kombinoval a Rovers si nadlouho jedinou slušnou šanci připsali s dotykem Yakubua, který vstříc pohotově reagujícímu Fosterovi nasměroval Loweův míč. Také Baggies si ale jinak v ofenzívě ideálně nepočínali. Bylo dobře znát, že dosud skórovali jen 14krát - jejich rozhodování ve finální třetině pole bylo často naivní, nevynalézavé či prostě nepřesné.

To se WBA mohlo vymstít, když ke konci poločasu pěkně pálil z přímého kopu Pedersen a Foster měl co dělat, aby jeho projektil vyrazil mimo vymezený prostor. Po přestávce nicméně zapršelo na té samé straně; a tedy ku prospěchu Throstles. Fotbalisté Blackburnu si neporadili dokonale s odvrácením rohového kopu, takže za hranicí šestnáctky mohl napřáhnout Morrison a vsítit jubilejní tisící prvoligový gól v tomto kalendářním roce.

Tato radost ovšem Baggies vydržela jenom dvacet minut, než Robinson z hloubi vlastní poloviny rozehrál balon na Sambu a jeho sklepnutí využil neobsazený Dann. To každopádně malátné Rovers nijak zvlášť nepovzbudilo; spíš naopak. Ve zbytku utkání se hlavně bránili, což vyústilo v Odemwingieho teprve třetí trefu v sezoně. Nigerijský útočník zkrátka dostal hromadu prostoru ke střele po vniknutí do středu pole.

Góly: 81. Leon Osman - 28. Grant Holt

Everton za poslední dvě sezony prohrál jen pět domácích zápasů - z toho čtyři letos. A dnes upřímně nebyl dalšímu zklamání vůbec daleko. Přes optickou převahu se nedá říct, že by si vytvořil o poznání větší množství opravdu gólových šancí než dobře bránící a sem tam hrozící Norwich.

Byl to ironický a zároveň docela symbolický první poločas. Norwich prakticky za celou úvodní čtvrthodinku ani nepřekročil půlící čáru, Lambert u postranní čáry jen tak bezmocně postával. Přesto šlo ale zároveň hovořit o nemohoucnosti Toffees; ty se dostaly akorát ke dvěma slušným šancím: jednou Ruddy perfektně likvidoval pokus Fellainiho, podruhé jej na brankové čáře - pokolikáté už v tomto ročníku - zastoupil duchapřítomný Martin.

Třešničku na dortu tomuhle podivnému představení potom dodala 27. minuta, kdy se Holt i ze situace, kdy byl zády k brance, na sobě měl nalepeného Heitingu a ještě k němu čelem dobíhal Hibbert, dostal do takové pozice, z níž po zemi mohl bezpečně uklidit míč na zadní tyč. Canaries se tedy dostali do vedení; nevěděli jak, nevěděli proč.

Od té doby už to bylo o něčem jiném. Fotbalisté Norwiche se v kramflecích začali cítit přeci jen jistěji; a jestliže měly Karamelky i ve zbytku poločasu optickou převahu, byla navýsost platonická. Za zmínku už potom stála tak akorát Sahova do vzduchu odkloněná střela, kterou nakonec u levé tyčky vyboxoval do bezpečí Ruddy. Jinak Canaries bránili zodpovědně a v klidu.

A po pauze to bylo původně jako přes kopírák; Everton jakoby tlačil: Saha po chybné komunikaci mezi Tierneym a Martinem zblízka zakončoval do Ruddyho, Neville střelou přes hlavu málem přehodil žlutou hráz vystavěnou před brankovou čarou. Ale jinak to bylo zase takové nedomrlé, Norwich byl stejně blízko zdvojnásobení vedení, když Naughtonův centr z hloubi pole odhlavičkoval Holt z hranice šestnáctky jen těsně mimo vzdálenější spojnici.

Přesto se ve finále Toffees kýžené branky dočkaly. Vypomohl Johnson naivním bráněním Drentheho, který po rychlé kličce do středu hřiště využil trestuhodně vystavěné dálnice a jeho následnou přízemní střelu potom nepatrným dotykem odklonil mimo Ruddyho dosah Osman. Nizozemský žolík pak mimochodem ještě jednou stihl vypálit doprostřed brány, kde plovoucí rána Ruddyho nečekaně zaskočila - ten si nakonec jen taktak poradil jednoruč, jakýmsi volejbalovým bagrem.

Góly: 33. Clint Dempsey, 34. Bryan Ruiz

Už pět porážek v řadě a totální zoufalství. Debakl Stoke dnes už definitivně představuje jen malý pozitivní ostrůvek ve špinavých vodách. Poté, co Dempsey s Ruizem během tří minut dvakrát šikovně zakombinovali, se dokonce dá očekávat, že se poprvé začne otevřeně hovořit o Coyleově odvolání či rezignaci.

Trotters teď utrpěli sedmou porážku v osmi zápasech, zase prokázali svou soustavnou neschopnost otáčet zápasy, v nichž o poločase prohrává o dva góly (jeden bod z 35 takových zápasů v Premier League); zkrátka minimální vůle, žádné sebevědomí, neexistující lídr. Přitom si Bolton i vytvořil pár nadějných příležitostí ke zkontaktování vedoucího týmu. Hlavně ke konci prvního dějství, kdy zajímavě pálil Mark Davies. Pro druhý poločas pak Coyle své svěřence ještě víc povzbudil dvojitým střídáním (Eagles a Steinsson) o přestávce a následně po deseti minutách představením N’Goga místo Kevina Daviese. Právě francouzský útočník okamžitě přichystal nadějnou palebnou pozici pro Muambu a pěkně později pálil ještě Eagles. Přesto bylo znát, že Bolton ze sebe bojovnost vysloveně tlačí, s vypětím všech sil.

Naopak Fulham neměl obzvlášť v prvním poločase žádné problémy s přehráváním odevzdaného protivníka, i s vytvářením šancí. Vlastně jen Cahillovo bystré bránění mnohdy stálo Cottagers v cestě, aby náskok ještě zdrsnili. Nakonec poté, co Riiseho vychytal Jaaskelainen, rozhodlo pár vteřin mezi 32. a 34. minutou. Nejprve se nikdo nedivil, když Bolton opět inkasoval ze vzduchu (to se mu dosud dařilo nejčastěji ze všech účastníků PL): Ruiz zprava odcentroval a Dempsey šikovnou hlavičkou do protipohybu golmana otevřel skóre. Později zase diváci tleskali úžasné práci stejného dua, tentokrát v opačném gardu. Dempsey po nedorozumění stoperské dvojice vyslal kupředu Ruize a ten zlehka přehodil bezmocného Jaaskelainena.

Góly: -

Šeď, zmar a bezgólová nuda. Jen agilní Demba Ba se v dresu Newcastlu vymykal z až uspávajícího průměru, který sobotní zápas mnohdy (především ve druhé půli) nabízel. Magpies zanevřeli na výkony zpřed měsíce a po třech prohrách ve čtyřech utkáních se z krize nedokázali vyhrabat ani doma proti nováčkovi soutěže Swansea.

Většina prvního poločasu vypadala asi takto: Newcastle Swansea přehrával, nepouštěl jí do blízkosti své brány a udával tempo hry. Do větších šancí se ovšem přes houževnatého soupeře dostával těžko. Už ve druhé minutě měl nicméně výbornou příležitost Cabaye, který se chopil přímého kopu z dobré pozice a jen těsně minul horní roh Vormovy branky. Také druhá šance přišla ze standardní situace z nohy Cabayeho. Ten našel na zadní tyči Colocciniho, jenž trefil hlavou boční síť.

Ze hry zahrozili domácí po 25 minutách, Obertan hrudí sklepl do vápna na Dembu Ba a ten v pádu trefil tyčku. Ke konci poločasu měl nejlepší střelec Newcastlu na noze gól málem znovu, ale na znamenitý pas do vápna těsně nedosáhl. Pět minut před koncem úvodního dějství se poprvé předvedl gólman Swansea Michel Vorm, když skvěle vychytal efektní nůžky Demby Ba. Vzápětí pak ještě o pár decimetrů minul bránu pěknou střelou Guttierez.

Krátce po návratu z kabin měl další příležitost Demba Ba. Tentokrát ho ve vápně našel Simpson a senegalský forvard znovu v akrobatické pozici mířil mimo. Newcastle ovšem nepokračoval v trendu z první půle a spíše se přizpůsobil bídnému výkonu Velšanů. Ojedinělým pokusem budiž nedůrazná hlavička Demby Ba, kterou Vorm v pohodě sebral ze vzduchu.

Po sedmdesáti minutách "ničeho" se rozhodl Alan Pardew poslat na trávník Sholu Ameobiho a jeho tah se málem vyplatil už dvě minuty poté. Santon kolmicí vybídl robustního forvarda ke skórování, jeho střela z úhlu však skončila jako kořist skvělého Vorma. Obrovská šance se urodila i na druhé straně. Sinclair "vymotal" ve vápně Simpsona a levačkou zamířil jen těsně vedle - v tu chvíli muselo fanouškům Magpies pořádně zatrnout. Na hráčích Newcastlu téměř nebyla vidět žádná enormní snaha převážit misky vah na svou stranu, Swansea bod stačil, a tak skončil duel bezgólovou remízou 0:0.

Góly: 17. Stephen Hunt (pen.) - 58. Robert Huth, 70. Peter Crouch

Senzační série Stoke City pokračuje! Tým Tonyho Pulise po Blackburnu, Evertonu a Tottenhamu zdolal na Molineux i Wolves a blíží se pohárovým příčkám. Hosté dokázali zareagovat na úvodní gól Hunta z penalty a díky vlastní brance Doyla a hlavičce Petera Crouche otočili skóre a získali další tři body.

První náznaky šancí se vyskytly ve vápně Wolves a Potters se k nim dostali tradičně z autového vhazování, která má nyní při absenci Roryho Delapa pod taktovkou Ryan Shotton. Hennessey si ale se všemi třemi poradil bez větších potíží. Na druhé straně se jiskřilo po čtvrthodině - Jarvis utekl na kraji vápna Woodgatovi a vysoký stoper se k záložníkovi dostával tak neobratně, až ho skluzem fauloval. S následnou penaltou si sebevědomě poradil Hunt a poslal domácí do vedení - 1:0.

Pro Woodgata tak mimochodem zápas skončil, jelikož to v krátkém časovém úseku byl už druhý souboj, v němž byl pozdě a fauloval, navíc za první zákrok viděl žlutou kartu. Tony Pulis tak ztratil trpělivost a poslal místo něj na hřiště Pennanta. Po brance hra dostala slušný spád a o trošku více ze hry měl Stoke. Další šance ale přesto byla k vidění u branky Sorensena, jenž výborně vychytal Huntovu střelu z úhlu i následný pokus o centr.

Kýženou gólovku Potters přesto vybojovali, tři minuty před koncem Crouch chytře pustil mezi nohama centr na Etheringtona a ten na penaltě zcela osamocen zakončoval. Možná byl z šance překvapen, každopádně střílel nedůrazně a přesně do míst, kde stál Hennessey. Jako slepý k houslím málem přišel k vyrovnání Walters, z toho, že se k němu dostal Etheringtonův centr byl ovšem překvapen i on sám a od jeho stehna se míč odrazil do zámezí.

Gólu se hosté dočkali až v 58. minutě. Přímý kop po sporném faulu Rogera Johnsona na Walterse rozehrál Whelan, jenž pouze přiťukl míč Huthovi. Německý obránce se do něj pořádně opřel a s velkou pomocí Doylovy teče dostal kulatý nesmysl za záda Henneseyho - 1:1. A za deset minut se skóre otočilo zcela. Etherington nacentroval nádherný míč na zadní tyč, kde číhal dlouhán Crouch, jenž přetlačil Warda a hlavou rozvlnil síť podruhé - 1:2.

Stoke City poté logicky přesunul svou snahu směrem do defenzivy a tak jak to umí, k ničemu významnému snažícího se soupeře nepustil. Kromě pokusu Ebanse-Blakea se Wolves k ničemu nedostali, naopak Hennessey musel být pozorný při střele Walterse. Potters nakonec uhájili cenné vedení a počtvrté za sebou vyhráli.