Anglická Premier League - preview 16. kola

Jeden z konkurentů v boji o čelo tabulky Manchesteru United včera jen remizoval, hlavní soupeř pak hraje až večer - jedinečná šance pro Fergusonovy svěřence zamířit poprvé od poloviny října do čela tabulky. Red Devils se po trýznivé ligové sérii, kdy sedmkrát za sebou nedokázali vstřelit více než jednu branku, konečně prolomili prokletí a Wolvehampton deklasovali 4:1. Teď zajíždějí na půdu ještě o něco těžšího soupeře, Queens Park Rangers.

Senzační vypadnutí z Ligy mistrů tak obhájce titulu nezlomilo a v lize si napravili reputaci. Ještě větší radost mohou mít z toho, že se konečně probudil kanonýr Wayne Rooney, jenž po osmizápasovém půstu konečně rozvlnil síť a to hned dvakrát. Pozitive budiž i venkovní forma - ze sedmi klání pět vyhráli. Loni touto dobou měli na kontě jen jedinou výhru na hřištích soupeře...

Queens Park Rangers se v Premier League doma trápí. Za celou dosavadní sezonu na Loftus Road jen jednou vyhrál a to ještě proti devítičlenné Chelsea. O moc lépe to s Londýňany nevypadá ani na hřištích soupeře a výsledkem je tak dosavadní patnácté místo a jen tříbodový náskok na sestupové příčky.

United se s QPR v lize nesetkali od roku 1996. Poslední vítězství "Jezdců" se pak datuje až na první lednový den roku 1992, kdy outsider vyplenil Old Trafford 4:1. Ten úplně nejčerstvější duel ale ovládli Reds, bylo to před třemi lety ve čtvrtém kole ligového poháru a Fergusonovi svěřenci slavili postup po výhře 1:0.

Man Utd postrádá dlouhodobě zraněné Vidiće s Fletcherem, naopak Dimitar Berbatov už zřejmě definitivně vyléčil pochroumaný kotník. Debutu v prvním týmu by se mohl dočkat teprve 18letý záložník rezervy Paul Pogba. Domácí nebudou moci využít služeb zraněného Kierona Dyera, nejistý je start Antona Ferdinanda. Po zlomenině zánártní kůstky je ovšem připraven naskočit do sestavy DJ Campbell.

Liverpool má skvělou možnost předskočit v tabulce Newcastle a bodově se dotáhnout na Arsenal, potřebuje k tomu však jediné, totiž uspět ve Villa Parku proti domácí Aston Ville.

Aston Villa si v minulém kole poradila s Boltonem, když na Reebok Stadium vyhrála 2:1. Střelecky se pod utkání podepsali Albrighton a Petrov. Villians v tabulce patří desatá pozici, na vysněné evropské poháry tedy pohlíží z poměrně úctyhodné vzdálenosti. Nyní svěřenci Alexe McLeishe přivítají Liverpool, který v posledním měřením sil dokázali brankou Stewarta Downinga, nyní hájícího barvy Liverpoolu, porazit.

Liverpool, který před dvěma týdny podlehl Fulhamu, se z porážky velmi rychle oklepal a v minulém kole si připsal hubené vítězství 1:0 nad QPR. Reds patří ke skupině klubů, které bojují o první čtyřku, zatím si však vedou ze všech adeptů nejhůře. Zápas ve Villa Parku bude pro Liverpool nesmírně těžký, obrana si bude muset dávat pozor na vynikající útok soupeře.

"Darren Bent je skvělý hráč, anglický reprezentační útočník. Musíme si proti němu celou dobu dávat pozor a zabránit mu, aby se proti nám prosadil," prohlásil o střelecké hvězdě Villians obránce Martin Škrťel, jenž se následně vyjádřil i ke svému spoluhráčovi Stewartu Downingovi, jenž rozhodl zmiňované poslední utkání mezi Aston Villou a Liverpoolem.

"Pro Stewarta, jenž se vrací do svého bývalého klubu, to bude zvláštní zápas. Odvedl pro Villu spoustu práce, jsme si jistí, že ho vřele přivítají," dodal Škrťel.

Domácím bude nadále chybět brankářská jednička Shay Given, místo něhož se do branky opět postaví Guzan. Zraněný je i Fabian Delph, vykartovaný zase útočník Gabriel Agbonlahor. Co se týče Liverpoolu, tak k dispozici stále nebude Steven Gerrard, Jay Spearing je zase mimo kvůli karetnímu trestu. Do konce sezony chybí Lucas.

Podobný proces jako vedoucí ManCity si minulý víkend prodělal Tottenham. Po 11 zápasech bez prohry přišel senzační a nešťastný kolaps se Stokem, který teď Spurs - stále jeden z nejsvětlejších bodů sezony - budou chtít odčinit doma proti Sunderlandu. Ten s O’Neillem na lavičce hned napoprvé vyhrál; otázek se však v souvislosti s ním nabízí stále celá řada.

Black Cats ukázal týmového a bojovného ducha, který se poslední dobou pod Brucem úspěšně schovával. Pořád se ale v duelu s Blackburnem ozývali duchové neslavné minulosti: Sunderland dlouho neúspěšně a skrz platonický, rozpačitý tlak hledal recept na vévodící Rovers. Nakonec se prvně prosadil v 84. minutě a protivníka dorazil až v nastavení. Pro Mackems to každopádně musela být neskutečně vitální výhra. Sic momentálně živí Black Cats pořád jenom bodový náskok na prvního sestupujícího, senzační výhra by jim dala klid. Přitom naposledy na White Hart Lane Sunderland uhrál pěknou remízu 1:1, takže nejspíš nic není nereálné.

Na druhou stranu Kohouti jsou letos zvyklí svou pevnost bránit velmi urputně. Vyhráli tu už pětkrát v řadě, diváci zde inkasovanému gólu domácího mužstva naposledy přihlíželi 30. října a koneckonců i Sunderland tu v širokosáhlém kontextu neboduje příliš často. Od roku 1978 tento severolondýnský stánek navštívil hned dvacetkrát - a jen jednou odtud vezl kompletní lup. A pak...Tottenham chtě nechtě musí mít na paměti svůj krach v rámci Evropské ligy a zároveň touhu po Lize mistrů; nejlépe třetí příčce, která by značila největší klubový úspěch od sezony 1989/90.

Martin O’Neill hned zkraje svého angažmá musel řešit nepříjemný a ne úplně fotbalový problém se dvěma svými svěřenci: Bendtner s Cattermolem si pro své výtržnictví zkraje prosince nedávno pobyli nějaký čas ve vězení. Dánský forvard si tam ovšem alespoň vyléčil bolavé tříslo a kapitán týmu si zase naráz odseděl i svůj trest z ligových trávníků. Vrátit by se zároveň mohl i Gardner.

Na severu Londýna znejistěli z jiných důvodů: zvláštně se bude slepovat stoperská dvojice. Poměrně často kritizovaný Gallas se zřejmě spáruje s Bassongem, jenž doteď hrával převážně v Evropské lize. Můžou za to zranění Dawsona s Kingem a distanc pro Kaboula. Dále potom není k dispozici ani Pavljučenko, jehož pořád trápí bolest v zádech.

Jestli se někdo může ligovou formou v poslední době vyrovnat lídru tabulky z modré části Manchesteru, je to určitě Arsenal. Jestli City bude mít proti někomu enormní chuť demonstrovat svou sílu, bude to proti Arsenalu, na jehož defenzívu v lize nevyzrálo od října 2009. Jestli Manciniho parta bude chtít odčinit svou první ligovou porážku, měla by být zvláště motivována právě proti Arsenalu - dalšímu londýnskému konkurentovi.

Zkrátka je tu hodně a ještě víc faktorů, proč si podvečerní klání mezi Citizens a Gunners nenechat ujít. Tím vůbec nejpádnějším argumentem by potom mohla být skutečnost, že poslední šestice vzájemných utkání na Etihad Stadium (dříve City of Manchester Stadium) přinesla naprosto vyrovnanou bilanci, žádnou remízu a hned 21 gólů - což by s přimhouřením obou očí mohlo dělat i průměr čtyř branek na zápas.

Za další lákadlo pak třeba považujte nedávné pozitivní zkušenosti Arsenalu s kluby z Manchesteru, londýnskou vidinu odplaty za kruté vyřazení z Carling Cupu nebo třeba možnost vidět City, jak poprvé v 68 soutěžních střetnutích ztrácí druhý po sobě jdoucí duel. Což už by ho mimochodem alespoň na 60% zbavilo pole position, neboť Manchester United chvíli předtím cestuje na Loftus Road, kde sídlí mizerné QPR.

Kdybyste opravdu chtěli hledat nástupce suverénního City, které svou auru dokonalosti tak trochu ztrácí vypadnutím z Ligy mistrů i nedávnou prohrou Chelsea, skutečně by váš prst měl nakonec spočinout na Arsenalu - tedy klubu, který byl zpočátku sezony spíše terčem škodolibého posměchu ostatních. Pod Wengerem do sezony Premier League fakticky neodstartoval nikdy hůře, teď ale už osm ligových kol marně hledal přemožitele. Pouze jedinkrát dokonce za toto období tratil. A do další fáze Champions League koneckonců postoupil coby první zástupce anglické smetánky.

Zato do schránky Manchesteru City se už dá adresovat i několik negativních statistik, na které by člověk ještě před měsícem ani nepomyslel. Kupříkladu už osm kol v řadě se Blues nepovedlo udržet čisté konto, což je vůbec nejdelší taková jejich šňůra pod Mancinim. Naposledy stejnou nemohoucnost ManCity vykázalo ještě pod Erikssonem, respektive dále pod Hughesem mezi měsíci březnem a srpnem 2008.

Na druhou stranu pokud se Citizens vyhnou i v tomto kole porážce, budou živit přesně rok trvající šňůru bez domácího plnohodnotného klopýtnutí. Znamenalo by to totiž, že za celých uplynulých 12 měsíců neodjížděl z Eastlands žádný klub se třemi body. Od poslední zdejší prohry s Evertonem přitom uplynulo už 27 duelů - a jen Neapol s Fulhamem tu za takovou dobu zvládly alespoň remizovat.

Do jubilejního 750. zápasu Arsenalu v nejvyšší soutěži bohužel nezasáhne solidní množství marodů. Předně i do tohoto souboje Gunners kráčí bez klasického krajního beka. Kovaný levý obránce bude s absencí Gibbse a Santose Wengerovi scházet ještě tak dva týdny - lépe do prvního povánočního kola -, přičemž s nevyzpytatelností Jenkinsonových potíží druhou stranu snad ani neradno odhadovat. V neděli každopádně budou na krajích na 90% hrát Djourou s Vermaelenem. Mimo to jsou tradičně mimo i Wilshere s Diabym.

V Manchesteru mají shodou okolností podobné potíže, neboť v trestu jim pro jeden duel trčí Clichy a Kolarovova třísla se odhadem umoudří až v průběhu ledna. Na levém beku tak patrně bude zaskakovat Zabaleta. Jinak si ale Mancini píská. K dispozici bude mít krom těchto absencí kompletní kádr.

0:3, 4:2, 3:0, 1:3, 1:0, 1:3. K tomu drtivá domácí výhra ManCity v rámci čtvrtfinále Ligového poháru téměř přesně před dvěma lety (3:0). Výsledky, které mimo jiné tak trochu předurčují nedělní klání k tomu být jedním z kandidátů na zápas sezony. Snad tedy duel, na jehož průběh od 17:10 SEČ dohlédne renomovaný, avšak často kritizovaný sudí Phil Dowd, ani tentokrát nezklame.

Steve Kean slaví první narozeniny v čele Blackburnu; tedy..."slaví". Rovers přebíral jenom tři body vzdáleny od sedmé příčky, nakonec se s nimi umístil čtyři body před sestupovou zónou na 15. příčce. Letos to je přitom daleko horší a popravdě málokdo čekal, že se svého malého jubilea vůbec "dožije"...

Sobota na Ewood Parku vůbec bude dnem malých-velkých událostí. Útroby stadionu si totiž zase po nějaké chvíli projde Roy Hodgson, dnes stojící v popředí West Bromwiche a svého času pravidelně navštěvující tento stánek v roli manažera Rovers. S nimi dokráčel až na šestou příčku, následující sezonu se poroučel po 14 kolech - menší paralela s Allardyceovým koncem. Co je ale podstatné: letos zatím mezi Baggies a Blackburnem nespatřujeme výrazný výsledkový rozdíl.

Throstles jsou na tom nepochybně lépe po herní stránce a těžko odhadovat, jak by na tom byli, kdyby měl Hodgson po celou dobu k dispozici kompletní duo Long-Odemwingie; patrně by minimálně Albion nebyl spolu s Wiganem nejhůře mířícím celkem. Faktem nyní každopádně je, že WBA sedí jen tři body od první "padací" příčky, posbíralo pouze čtyři body z nedávno dostupných 18 a vedení zvládá prohospodařovávat tak, že z těchto výsadních pozic odevzdalo již celkem 11 bodů.

West Bromwich čeká nejspíš další tuhý prosinec, který "na předměstí" Birminghamu obecně nemají v lásce. Ještě nikdy v historii Premier League se Baggies nepovedlo v tomto měsíci naplno bodovat na hřišti soupeře; jen dvakrát ze 14 pokusů tam přitom alespoň remizovali. Na druhou stranu Rovers jsou ideálním soupeřem pro zlomení tohoto prokletí: doma živí bilanci dvě výhry (jejich samostatné v sezoně)-pět proher, takže by pro Albion teoreticky ani neměl být pořádný problém vzepřít se nepříznivé vzájemné bilanci, která hovoří o jeho jediné výhře v deseti soubojích s Rovers v rámci Premier League.

Blackburn se v posledním utkání musel obejít bez klíčového dua Rochina-Hoilett, což se výrazně podepsalo na jeho konkurenceschopnosti na ofenzivních taženích. Také tuto sobotu to přitom nevypadá nadějně: minimálně kanadský křídelník zápas vynechá, stejně jako jeho obvyklý parťák od levé postranní čáry Olsson. Givet možná ještě nebude pokoušet problematické srdce, přičemž N’Zonzi se alespoň vrací z trestu.

Steven Reid by mohl být vedle Roye Hodgsona další mužem, který si na Ewood Parku zavzpomíná na své dřívější působení zde. Patrně se mu to ale nepoštěstí, neboť marodí s kolenem. Významnou událost si tedy zažije alespoň Chris Brunt, který by si měl odbýt jubilejní 250. ligové utkání v kariéře.

Paul Lambert v předzápasovém rozhovoru přiznal, že shledává "zvláštním" postavení Evertonu až za jeho Norwichem. Zkušenosti z minulých sezon ale ostřejší start Toffees snad ani prorokovat nemohly; a když už Everton začal jakž takž bodovat, otevřela se před nedávnem jedna stará rána.

A sice problémy s tím, kdo že tedy bude střílet góly. To se na Goodison Parku řešilo už začátkem ročníku, kdy byl nejlepším střelcem týmu vlastně jen střídající Řek Vellios. A co je nejvíc zarážející: on jím je se třemi zářezy i dnes. Právě jeho stvrzující trefa do sítě Boltonu z 26. listopadu je zatím tou poslední, na kterou se Karamelky zmohly. Už 192 minut tedy vycházejí střelecky naprázdno, dokonce se za tu dobu obešli i bez jakéhokoliv pokusu mířícího mezi tři tyče! A 180 minut to liverpoolskému klubu neklape ani bodově. Střelecké impotence stála Everton úspěch v zápasech se Stokem a Arsenalem - oba se shodně prohrály poměrem 0:1.

To Norwich s něčím takovým potíže opravdu nemá, jeho koneckonců nic moc ani tížit nemůže. S 19 body okupuje krásné 10. místo, přičemž naposledy přestřílel 4:2 Newcastle. Tím jenom potvrdil, že mu jsou ofenzivní manévry zcela vlastní a nesou ovoce: Steve Morison se trefil pětkrát v šesti zápasech, Holt na stejný počet zářezů potřeboval ještě jeden duel navíc. Jen kompletní první pětka potom vlastní přesněji mířící útoky. Nejeví se tak úplně nereálně, že by Canaries napodobili jistotu svého posledního triumfu na Goodison Parku. Ten se narodil sice v dávném roce 1993, Norwich ale tehdy v Liverpoolu vyhrál vysoko 5:1 (Ekoku čtyřikrát skóroval), přičemž tento počin dodnes považujeme za jeho nejvyšší venkovní výhru.

David Moyes doufá, a vlastně i doufat musí, že bude mít k dispozici alespoň dva z marodícího trojlístku Osman-Rodwell-Drenthe. Oba prvně jmenované sužují problémy se zadním stehenním svalem, poslední do party nemůže být spokojen se stavem svého chodidla.

V Norwichi se nic moc nového neděje. Nikdo na marodku čerstvě neupadl, ani se z ní nikdo nevrací. Exevertonský Vaughan i Ward si určitě počkají s polykáním ligových minut až na nový rok, přičemž de Laet se do tréninkového cyklu zapojí teprve příští týden.

Zvedá se Blackburn, dokonce i Wigan začal sbírat body. Zato Bolton pořád jedno velké nic. Proti Coyleovi se dál staví dlouhá marodka, která vlastně vše v kombinaci se semifinálovým pohárovým krachem koncem loňské sezony vše odstartovala. A teď proti jeho partě vykročí rovněž Fulham, na jehož hřišti Bolton nevyhrál od roku 1992.

Umístění Trotters dnes každopádně dokonale koresponduje s jejich herním i psychickým rozpoložením. Na hráčích očividně leží deka, defenzíva aktuálně poslednímu celku tabulky funguje zcela jistě nejhůře v lize. Vždyť jen předposlední Blackburn inkasuje zhruba podobně často, 18. Wigan už utržil o celých sedm branek menší příděl. Také tahle disharmonie je mimochodem dílem marodky - od počátku sezony se Coyleovi nedaří najít stabilního okupanta pravé postranní čáry ani spolehlivého parťáka ke Cahillovi. K tomu hned pět červených karet již stihli Wanderers posbírat; a jen dvě z nich nepostihly obrannou linii. Za poslední měsíc potom v 19. minutě oslabil svůj tým jak Wheater proti Evertonu, tak Cahill v utkání s Tottenhamem. To se potom těžko boduje.

V příštích kolech to nicméně bude ukrutně potřeba. Kruciální vánoční los hraje Trotters víceméně do karet: střetnou s Fulhamem, pak v týdnu zavítají do Blackburnu a následně doma přivítají hledající se Newcastle a Wolverhampton. Minimálně šest bodů se zdá být nutností. O něčem takovém naopak nemohou hovořit na Craven Cottage. Fulham bez brankářské jedničky Schwarzera brzy čekají hned tři souboje s celky Big Four, což v součtu s celosezónním náročným programem (tohle bude už 31. duel pro Jolův ansámbl) nevěstí nic dobrého. Proto bude pro nepřesvědčivé Londýňany životně důležité, aby si rozpomněli ať už na nedávnou domácí porážku Liverpoolu, nebo na 12 utkání trvající sérii neporazitelnosti na vlastní půdě - v ohledu na tohoto soupeře.

O rozsáhlé marodce Boltonu už byla řeč. Dobře se ví o dlouhodobé absenci dvou obvyklých tahounů ofenzívy Trotters, Holdena a Lee Chung-Younga, přičemž k těmto borců se přidává ještě dalších sedm více či méně důležitých jmen (plus přičtěte suspendovaného Wheatera). Co ale Coyleovi může znít jako rajská hudba, jsou možné návraty letošní stálice Reo-Cokera a nejlepšího střelce týmu Klasniće.

Fulham se bude muset tradičně obejít bez Simona Daviese, ale také bez řízného Sidwella a možná i elitního útočníka Zamory - toho v den zápasu bude čekat zátěžový test. V brance za zraněného Schwarzera zaskočí Stockdale, který byl předčasně stažen ze svého hostování v Ipswichi.

Přišlo to, co jednou přijít muselo. Jako mávnutím kouzelného proutku skončila jízda Newcastlu United přesně v období, kdy se to očekávalo. Zápasy s Manchesterem City, United a Chelsea byly nad síly severoanglického klubu s ambicemi na pohárovou Evropu. Což o to, prohrát na půdě lídra či remizovat na hřišti obhájce titulu není žádná ostuda, zlom ovšem nastal v domácím utkání s Blues.

Newcastlu ve strhujícím utkání nevyšlo snad vůbec nic. Hned po několika minutách šel sám na bránu Demba Ba a byl faulován Luizem, který ale viděl jen žlutou kartu. Pak několik tyček, břeven a ani závěrečný tlak neznamenal snížení. Jen výkon Krula, který chytil penaltu a dalších minimálně pět gólovek, byl pro Magpies v duelu pozitivním. Každopádně o týden později dostali jindy houževnatí Pardewovi svěřenci příděl od nováčka Norwiche City, který jim uštědřil hned čtyři branky.

Právě defenzivní fáze se Newcastlu na přelomu listopadu a prosince rozpadla. Dlouho se honosili nejmenším počtem obdržených branek, jenže potom se zranili Coloccini se Stevenem Taylorem, který si dokonce už letos nekopne. Kapitán "Strak" s kudrnatou hřívou už by ovšem mohl proti Swansea nastoupit, jeho stehenní sval už se zdá být zátežeschopný. Kotník už vykurýroval i Mike Williamson. Stále však nemůže hrát Cheik Tiote ani Dan Gosling - prvně jmenovaný laboruje s kolenem, druhý pyká za červenou kartu z minulého kola.

Swansea by ovšem na hřišti soupeře nepomohla snad ani absence všech čtyřech členů stabilní obranné čtyřky. Venku jsou velšští nováčci nejhorší v lize, jen dva body ze sedmi zápasů je dost slabá statistika. Nahrazují to sice doma, kde v osmi zápasech dostali jen dvě branky (jen Barcelona je v celé Evropě lepší), ale to jim ve SportsDirect Aréně těžko pomůže.

Pomoci naopak může několik hráčů, kteří věří v nasazení do základní sestavy po pauze v minulém kole. Kapitán Garry Monk, nejlepší střelec Danny Graham i Joe Allen, jenž pykal za červenou kartu z předminulého duelu v Blackburnu. Mohou tak psát nové řádky v historii vzájemných zápasů mezi Newcastlem a Swansea, která je zatím velmi chudá. Dnešní duel bude navazovat na 34 odehraných klání, z nichž 21 vyhrál Newcastle a jen devět Swans.

Bude to také bitva dvou skvělých brankářů. Tim Krul v dresu domácích a Michel Vorm v tom pro hosty. Oba Holanďané, oba překvapením sezony, oba příjemným. Vorm zajistil svému podceňovanému celku už sedm čistých kont, Krul zase udivuje úžasnými reflexními zákroky - oba by tak mohli pomýšlet na nominaci pro EURO v létě nadcházejícího roku. Kdo z nich bude úspěšnější? To se dozvíme dnes od 16:00.

Ještě v sezoně 2007/08 se oba celky setkávali v Championship, dnes ovšem především Stoke City patří k těm silnějším týmům elitní Premier League, kteří dokážou zavařit i favoritům v boji o titul. To ostatně Pulisovi svěřence už letos několikrát potvrdili. Remízy s Chelsea a Manchesterem United nebo v posledním kole vítězství v senzačním utkání proti Tottenhamu jsou toho jasným důkazem.

Potters mají celkově důvod k radosti. Kromě již třízápasové šňůry vítězství v domácí lize prošli i do vyřazovacích bojů Evropské ligy, v jejichž rámci přivítá Stoke-on-Trent věhlasnou Valencii. Jedna hrozba ovšem v řadách současně osmého týmu Premier League panuje. Vždy, když jeli "Hrnčíři" v rámci ligového klání na půdu soupeře po duelu Evropské ligy, dostali, jak se říká, "na budku". Nejprve debakl od Sunderlandu 4:0, pak dokonce výprask 5:0 od posledního Boltonu. Tak do třetice všeho zlého?

Přáli by si to určitě ve Wolverhamptonu, kde by místní Wanderers zatraceně rádi navázali na poslední dvě domácí ligová utkání. Obě je totiž vyhráli, Wigan zdolali 3:1, Sunderland pak i pomocí "vyšší moci" po simulaci, neproměněné penaltě Larssona a následnému vyrovnání 2:1. Ani tak Wolves nejsou schopni opustit pozice nepříjemně zavánějící sestupem o patro níž.

Budou to mít ale zatraceně těžké, vždyť z posledních osmi vzájemných zápasů se jim proti Stoke zadařilo jen jednou jedinkrát, v minulé sezoně na Molineux. Pak jsou tu ovšem tři výhry Potters, z toho dvě na půdě "Vlků", a hned čtyři remízy. Do karet by jim ovšem mohl hrát fakt, že červenobílí doposud na hřištích soupeře trápila značná impotence v zakončení - dali jen čtyři góly ze sedmi zápasů.

Co se týče zranění, jsou na tom kluby velmi odlišně. Wolves už dnes vědí, že nemohou využít dvojici hráčů, Kevina Foleyho stále trápí kotník, zatímco Jody Craddock ještě nevyléčil stehenní sval. Nejistota startu pak krouží kolem dalšího dua - Matt Jarvis a Dave Edwards. To Tony Pulis takové problémy řešit nemusí, jediný otazník visí nad Andy Wilkinsonem, jenž v utkání Evropské ligy utrpěl zranění zad nad jeho startem tak visí dost významný otazník.

Wigan se sice v posledním měsíci po hrůzné sérii osmi prohraných zápasů chytil a ze čtyř duelů vytěžil sedm bodů, ovšem pokud nějaké získá v sobotu, bude to velké překvapení. DW Stadium totiž navštíví Chelsea, která je pořádně nakopnutá.

Ještě aby nebyla, když zvládla poslední tři veledůležité zápasy. Nejprve roznesla třemi góly Newcastle, pak stejným výsledkem postoupila přes Valencii do osmifinále Ligy mistrů a naposledy dokázala jako první v sezoně porazit v Premier League Manchester City.

Svěřenci Andrého Villase-Boase jsou tak rázem zpátky ve hře o mistrovský titul, ačkoliv na Citizens nadále ztrácí sedm bodů. V Lize mistrů pak čeká Chelsea Neapol, kterou jí přisoudil dnešní los. Ani tam tedy nejsou Blues bez šance.

Na vítězné vlně bude chtít Chelsea pokračovat i ve Wiganu, kde vyhrála šest z posledních sedmi utkání, a tak jede na DW Stadium dobře naladěna. Villas-Boas navíc bude útočit na první čtyřzápasovou šňůru výher, dosud se mu podařilo vyhrát maximálně třikrát za sebou.

V obraně již mohou hosté opět počítat s Davidem Luizem, který naposledy nehrál kvůli žlutým kartám. Kromě dlouhodobě zraněného Michaela Essiena už nikdy jiný nechybí.

To manažer Wiganu Roberto Martinez prozatím neví, jestli bude moci využít služeb Antolina Alcaraze, jehož trápí žebra. Do základní sestavy by se mohl dostat Emmerson Boyce. Na lavičce se možná po zranění zad objeví brankář Chris Kirkland.

Šance se Wiganu skutečně nedávají veliké. Doma letos Latics dokázali vyhrát jen jednou, dvakrát remizovali a čtyřikrát prohráli. Martinezovy ovečky sice všem těm, kteří je již odsoudili k sestupu, v posledních zápasech ukázali, že se nehodlají vzdát bez boje, když otočili utkání na WBA a Sunderlandu, jenže přesto bude bitva o přežití v podání Wiganu ohromně složitá.