Premier League - souhrn 8. kola

Góly: 7. Adrian Mariappa - 19. Pajtim Kasami, 45. Steve Sidwell, 50. Dimitar Berbatov, 55. Philippe Senderos

S londýnským nováčkem Crystal Palace to pomalu začíná být opravdu vážné. Domácí porážka od Fulhamu znamená sedmou plnou ztrátu Eagles v osmi zápasech a pět bodů manka na první pohodlnou pozici. Cottagers se naopak dýchá snáze poté, co nyní zvítězili dvakrát za sebou. Dvojice Kasami-Sidwell se navíc razantně přihlásila do soutěže o gól sezony...

Manažer Crystal Palace před výkopem uvedl, že jeho tým je odhodlán dnes "jít za vítězstvím", a podle toho to také zpočátku vypadalo. Do vedení šli přeci právě Eagles, jakmile si hosté neporadili s jedním rohovým kopem a Puncheon zleva vrátil míč do vápna na hlavu skórujícího Mariappy.

Domácí byli povzbuzeni a pokračovali v pozitivním výkonu, jeho charakter ale rázem začal temnit o 12 minut později, když se k "wondergoalu" nadechl Kasami. Ten si v běhu na hrudi ladně zpracoval Rietherův nákop, aby pak díky dokonalé koordinaci z halfvoleje přenádherně vyrovnal a kompletně změnil tvář hry. Eagles byli touto bombou dokonale smeteni a na koně se již nevrátili.

Naopak Cottagers jejich zakřiknutosti zvládli perfektně využít. Ještě do přestávky přišel Sidwell se svým kandidátem na branku ročníku, když fantastickým volejem navázal na neúspěšnou snahu Ruize z přímého kopu. A v podobném, i když ne už tak pohledném duchu se pokračovalo i po přestávce.

Speroni nejprve ještě svou vlastní hrubku napravil vymazáním Benta, ovšem jakmile se Ruiz potkal s Berbatovovým míčem od rohového praporku, musel již kapitulovat i potřetí. O pět minut později pak bylo dílo dokonáno skrze další standardku, tentokrát po akrobatickém pokusu Senderose za asistence Ruize. Aby dnes Eagles spali ještě hůře, neproměnil v závěru stoprocentní šanci domácí Dwight Gayle.

Góly: 31. Andros Townsend, 69. Roberto Soldado

Tottenham pokračuje v solidních venkovních výkonech, na senzační domácí debakl od West Hamu nehledě. Spurs po reprezentační pauze hnedka přidali do sbírky již třetí čisté konto dovezené z cizího prostředí, tentokrát navíc podepřené dvěma góly a dalším inspirativním výkonem mladíka Townsenda...

Aston Villa odstartovala hodně svižně, nakonec ale na snahu tlačit na Tottenham očekávaně rezignovala a spíš se bránila; to však ve vysoce organizovaném, skoro až nepropustném duchu. Rozevřít domácí obrannou linii se Spurs prvně povedlo snad až v 17. minutě, kdy se trhl Soldado, sklepl míč za sebe a následně Sandro poslal na Guzana jednu propagační.

První gól, který přišel zhruba po půl hodině hry, pak byl tudíž relativně nezaslouženým a způsobem, jakým se ho dosáhlo, dokonce vyloženě krutým. Do sítě totiž propadl nikým netečovaný záludný centr Townsenda z pravé strany. Guzan s tím vesměs nemohl nic dělat.

Aston Villa každopádně musela vystrčit růžky a při změně stylu si nevedla úplně špatně. Bacuna zahrával přímý kop z nadějné pozice (leč hůře, než je jeho zvykem) a po Westwoodově šikovné přihrávce pálil z dobrého postavení nepřesně Weimann. Poslední slovo před přestávkou měl Tottenham, přízemní rána Towsenda přitom v klidu měla gólové parametry, odmítl ji ale skvělý Guzan.

Brad Guzan musel rychle na zem také okamžitě po obrátce, když zajímavě pálil pro změnu Paulinho. Birminghamští hlavně čekali na to, až Lambert vpustí do arény vyhlášeného rváče Bentekeho - ten se dočkal přesně po hodině hry a ihned za tři minuty se mu dostalo solidního centru Bacuny. Belgický forvard napoprvé cíl přehlavičkoval, mimoto ale kompletně změnil herní tvář domácích. Ti rázem favorita regulérně mačkali.

To jim ovšem vydrželo pouze nějakých šest minut, potom Kohouti zničehonic udeřili podruhé. Sigurdsson s Paulinhem ukázkově rozebrali obranný val Villans a Soldado už neměl problém vsítit svou první ligovou branku ze hry. Záhy štěstí opět pokoušel Townsend, Villa se už prakticky k ničemu nedostala.

Góly: 58. Ricardo Vaz Tê - 16. Sergio Agüero, 51. Sergio Agüero, 80. David Silva

Jak skóruje Agüero, ManCity vyhrává - tohle pravidlo se dnes beze zbytku potvrdilo. A to i proto, že se populární Kun zaprvé nespokojil pouze s jedním gólem a že se zadruhé neomezil jen na střelbu branek, nýbrž ještě asistoval u Silvova zásahu. Byla to zkrátka Agüerova show, West Ham příliš vzdorovat nezvládal.

Bleděmodří si před tímto zápasem hýčkali pouze jeden bod ze tří výjezdů, a proto Manuel Pellegrini před kláním v rámci Ligy mistrů šetřil akorát beka Zabaletu a jinak vsadil na nejsilnější možnou sestavu. Na hrotu se opět spárovali vhodně se doplňující Negredo s Agüerem, jejichž neortodoxní spolupráce také vedla v 17. minutě k úvodnímu gólu utkání. Rafinované Negredovo propuštění dalekonosné Fernandinhovy kolmice mezi stopery Hammers dalo vzniknout obyčejnému sólovému nájezdu, s nímž Agüero naložil jako správný top class zakončovatel.

Argentinec byl pak při chutí i nadále a takřka neustále. Proti jeho příští individuální akci navíc Jaaskelainen nezasáhl zrovna přesvědčivě, Silva se ovšem k dorážce neprotlačil. West Ham mezitím favorita spíš jen škádlil, než že by výrazněji hrozil. Vaz Tê měl například ve vzdušném souboji po 39 minutách jasně navrch, přesto žádnou kloudnou hlavičku nevyprodukoval (a nebezpečně, leč nedotaženě vypadaly i některé další vzdušné ataky WHU).

Naopak Silva s Tourém na druhé straně ihned hravě a zcela jednoduše zaměstnali Jaaskelainena ranou druhého jmenovaného z hranice šestnáctky. A navázat se jim povedlo rovněž ihned po obrátce, kdy Agüero zůstal trestuhodně nehlídán při standardce Silvy, a to se WHU samo sebou nevyplatilo - nejlepší střelec na hřišti se na přední tyči napnul do vzduchu a překonal Jaaskelainena.

Vzápětí na trávník vtrhl dravý exhibicionista, to ale rozhodně neznamenalo, že by se přestala hrát solidní kopaná. Naopak West Ham pod taktovkou aktivního Ravela Morrisona ještě relativně včas odpověděl, když Vaz Tê akrobatickým způsobem - takovými menšími nůžkami - stavěl na Morrisonově patičce naslepo.

City, které už letos z vedoucích pozic zvláště venku poztrácelo nezdravé množství bodů, se každopádně nenechalo zaskočit, v příštích minutách si několikrát řeklo o pozornost skrze průniky Yayi Tourého a zhruba 10 minut před koncem také rozhodlo. Agüero patou sklepl míč pro Silvu a ten překrásně zavěsil do šibenice.

Góly: 33. Eden Hazard, 66. Samuel Eto'o, 78. Oscar, 82. Eden Hazard - 10. Jordon Mutch

Kdo ví, jak by utkání skončilo, kdyby Chelsea hrála celý zápas jako v poslední půlhodině. Mezi šestašedesátou a dvaaosmdesátou minutou nasázela velšskému nováčkovi tři góly a rozhodla o jasném vítězství. To se nerodilo snadno, po deseti minutách a chybě Luize otevřel skóre hostující Mutch. Smolařem duelu se ale stal gólman Marshall, který měl prsty minimálně ve dvou gólech Blues.

Chelsea se však od první minuty do útočení příliš nehrnula, do utkání vstoupila spíše vlažněji. Tato chvílemi až laxnost vygradovala v desáté minutě, kdy Luiz vůbec nereflektoval na prodloužený míč z výkopu a nechal k němu pohodlně doběhnout Jordana Mutche. Záložník Cardiffu si s vyběhnuvším Čechem poradil bez potíží a poslal outsidera do překvapivého vedení.

Blues však ani poté nenastartovali motory a hrozili jen ze standardek. Po jednom z rohů hlavičkoval těsně vedle John Terry. A byl to zase Cardiff, kdo po dvaceti minutách přispěchal s gólovkou - přímý kop Whittinghama prodloužil Odemwingie a jen skvělý zásah Petra Čecha odvrátil další pohromu pro Chelsea.

Londýňané se nicméně přece jen do poločasu dočkali vyrovnání. David Marshall nejprve po půlhodině hry chytil míč kousek za vápnem, čehož si ovšem rozhodčí nevšiml. Následně jej ale při pohazování si s míčem o kulatý nesmysl připravil pohotově Eto’o, jenž sice zdánlivě jasnou situaci téměř zazdil, nakonec jej však zachránil dobíhající obránce. Při faulu na něj totiž posunul balon k Hazardovi, jenž se nerozpakoval a napálil balon do branky.

Také nástup do poloviny druhé nebyl od domácích příliš skvostný. Čech se měl co ohánět po rohovém kopu, Medel navíc vzápětí selhal, když odražený míč napálil vysoko nad. José Mourinho se tak po hodině hry uchýlil k posílení ofenzivních řad, když stáhl Bertranda a do hry poslal Fernanda Torrese. Stáhl tak hru na tři beky, přičemž lajny obstarávali po celé délce Willian s Hazardem.

Tento systém ovšem Chelsea vydržel jen nějakých šest minut. Taktika "vše do útoku" totiž uspěla již záhy. Eden Hazard posunul míč Eto’ovi do šestnáctky, Kamerunec mazácky vykoupal Caulkera a parádně zakončil k přední tyči. Následně byl úspěšný forvard stažen a nahrazen obráncem Cesarem Azpilicuetou.

Přesto musel Chelsea opět zachraňovat Petr Čech - čtvrt hodiny před koncem si skvěle poradil s nebezpečnou ránou z úhlu od Kima, aby pak přihlížel, jak Mourinhovi vychází i další střídání. Ramires ve středu pole přetlačil Gunnarssona a špičkou kopačky posunul míč na žolíka Oscara a ten báječnou střelou pod břevno zvýšil vedení Blues.

Pět minut nato zatloukl definitivní hřebíček do rakve Cardiffu svým druhým gólem v utkání Eden Hazard, když po Lampardově lišáci přihrávce a lehké kličce Caulkerovi nachytal Marshalla v nedbalkách. Fanoušky modrého celku tak nemusel mrzet nezdařený protiútok tři na dva, který o chvíli dříve zle zazdil Willian.

Góly: 18. Jack Wilshere, 58. Mesut Özil, 83. Aaron Ramsey, 88. Mesut Özil - 70. Jonathan Howson

Dlouho to vypadalo na spíše ušmudlaný povinný triumf Arsenalu nad Norwichem. S odbitím 75. minuty se ovšem přihlásil o slovo Aaron Ramsey, jenž v rámci menšího šetření začal na lavičce, a hlásit se až do konce nepřestal. Právě zásluhou jeho koncertu pak Gunners soupeře ve výsledku jasně rozstříleli a na Dortmund půjdou bez nejmenších pochyb coby lídři tabulky Premier League...

Až do gólu ze 17. minuty se přitom Arsenal nijak zvlášť dobře neprojevoval a žil de facto akorát ze všudypřítomné ochoty hostí odevzdávat balony - nezřídka i v samotné útočné třetině. Jak se ale později ukázalo, v podání Gunners šlo o ukázkový klid před bouří alias vážným adeptem na gól sezony. Patrně nejhezčí kombinační akci dosavadního průběhu sezony rozjel už z vlastní poloviny Wilshere, aby si následně u soupeřovy šestnáctky dvakrát narazil s Giroudem a po finální vracečce placírkou s přehledem uklidil polaskaný míč k pravé tyči. Dechberoucí; a uklidňující.

Od této chvíle po dobu nějakých 20 minut totiž Arsenal sebevědomě kontroloval hru, i skrze pár lahodných "ťukaček". Lahodných a zároveň neškodných, což byl až na samotnou koncovku jakýsi evergreen zápasu. Ke tvorbě šancí se totiž doopravdy neměla ani jedna strana. Hrálo se prakticky kompletně bez nich, hned ta další ojedinělá příležitost v podání Kanonýrů ale klidně mohla vyústit v pohodlný náskok. To když Gibbs dostal prostor na levé straně, sklepával pod sebe pro Girouda a Ruddy se blýskl skoro až nereálným reflexem pravé ruky.

Canaries začali vystrkovat růžky teprve závěrem prvního poločasu, když měl Szczesny problémy s jedním centrem z pravé strany a prvním řádným střeleckým pokusem jej ze střední vzdálenosti prověřil excelentní Leroy Fer.

Také druhý poločas začal Norwich spíše nebojácně než ustrašeně, s favoritem hrál přinejmenším vyrovnanou partii. Jenže jak se ukázalo v 58. minutě - Arsenal se zase akorát "uklidňoval" před bouří. Tu protentokrát znamenal rychlý brejk zakončený přesným centrem Girouda a utěšeným Özilovým náběhem z hloubi pole. Giroud už podruhé v ne zcela tradiční roli nahrávače; Özil poprvé v ještě méně tradiční roli hlavičkáře.

Norwich ani za stavu 0:2 moc nezměnil, Hooperovi se stále nedostávalo adekvátní podpory, ale i bez jeho "užití" se nakonec Kanárci ještě poměrně brzy dočkali kontaktního gólu. Může za něj centr Olssona, nedůrazné odvrácení Mertesackera a perfektně zkrocená rána Howsona přesně k levé tyči Szczesného svatyně.

Následné pasáže už ale znovu patřily Arsenalu, respektive fenomenálnímu Aaronu Ramseymu. Ten dvakrát sám nadějně střílel, aby donutil Ruddyho k solidním zákrokům, a dvakrát k té samé činnosti vyzýval Özila s Bendtnerem. Pokaždé ale situace dopadla stejně - zákrokem norwichské jedničky. Teprve na popáté se už Ramsey definitivně urval ze řetězů a zasadil Canaries rozhodující ránu. A jakým způsobem! V šestnáctce zasekl jednomu protihráči, pak druhému a nakonec neuvěřitelně vyklidněným finišem zvýšil na 3:1. A podobně chladnokrevně si počínal také vzápětí, když brilantně sklepával neméně brilantní přenesení Rosického a Özil už měl hodně snadnou práci - 4:1, exhibice.

Góly: 8. Kevin Mirallas, 57. Steven Pienaar - 30. Yannick Sagbo

Žádná hitparáda to nebyla, ale to nejdůležitější - tři body - Everton získal. Romelu Lukaku tentokrát vyšel na prázdno, zastoupili ho však jiní. O vítězství 2:1 se postarali Kevin Mirallas a marodky povstanuvší Steven Pienaar, jenž skóroval deset vteřin po nástupu na trávník.

Největší očekávání bylo v Goodison Parku od Romelua Lukaku, který do začátku utkání držel báječnou bilance tří zápasů a čtyř gólů. A byl to právě Belgičan, kdo měl na svědomí první střelu na bránu, jenže jej McGregor vychytal. Nepřišel si ale na ránu jeho krajana Mirallase, jenž se opřel do míče po rohovém kopu a k tyči parádně otevřel skóre.

Vzadu to však Toffees skřípalo - především po standardních situacích. Abdoulaye Faye měl dvě příležitosti na vyrovnání, ale po rozích Huddlestona a Bradyho neuspěl. Stav srovnal až střídající Sagbo, když pod břevno krásně umístil Alukův centr.

Ještě lépe ovšem střídání vyšlo Evertonu. Deset minut po změně stran poslal Roberto Martinez poprvé od srpna na trávník vyléčeného Stevena Pienaara a reprezentant Jihoafrické republiky se mu odměnil během deseti vteřin. Lukaku vyhrál hlavičkový souboj na Barkleyho, mladý záložník roztáhl hru do kraje na Mirallase a jeho pas do vápna cizelérsky uklidil Pienaar na zadní tyč.

Velkou šanci na definitivní tečku v zápase měl střídající Arouna Koné, jenž ale po Colemanově pasu trefil z šesti metrů tyč. V konečném účtování to ovšem na výsledek větší vliv nemělo, Everton i přesto nad Hullem zvítězil a vrátil se na vítěznou vlnu.

Góly: 26. Robin van Persie - 89. Dejan Lovren

Mělo to být euforické odpoledne pro Manchester United. Krátce před výkopem duelu se Southamptonem vyšla zpráva, že Adnan Januzaj ukončil spekulace o svém odchodu a podepsal s Red Devils na pět let, což se mělo jaksi stvrdit triumfem nad Saints. K tomu se také dlouho směřovalo, jenže ouha - v 89. minutě přišel roh, Lovrenův úder a již pátá ligová ztráta United pod vedením Davida Moyese...

Pokud jde každopádně o samotného 18letého teenagera, ten na původní radostnou zprávu navázal ukázkově. Třebaže byl při svém prvním plnohodnotném startu na Old Trafford okamžitě nakopnut Clynem, úvodní pasáže z pohledu Red Devils odřídil právě Januzaj. Nejprve jeho přízemní centr vyústil v neuznaný Evrův gól (pro ofsajd), posléze už jeho parádně odměřená kolmice pro Rooneyho položila základy úvodní branky duelu. Sám "Wazza" ještě tedy sice ztroskotal na Borucovi, Van Persie se už ale z dorážky nemýlil.

Šlo o teprve třetí gól inkasovaný Sotonem v tomto ročníku a navzdory charakteru příštích minut tahle bilance až do konce utkání nedošla jakéhokoliv zhoršení. Jenom pár minut po první změně skóre totiž Rooney napřel svou střelu do břevna, aby odčinil své předešlé zaváhání, které málem umožnilo skórovat Osvaldovi. A ďáblové klidně mohli úřadovat rovněž po změně stran, jakmile Van Persie po Rooneyho rohu opět otřásl horní tyčí Borucovy klece a pak Januzaj nadějně pokoušel štěstí z 25 metrů.

United evidentně druhá branka nebyla přána. Fellaini by potřeboval v koncovce vykázat větší klid, a když definitivu nepřinášel ani příchod Dannyho Welbecka, vzal Soton osud do svých vlastních rukou a začal jej napínat svým směrem. Nejdříve tedy Lallana s Clynem ztroskotali na de Geovi, v 89. minutě se už ale ujal střelecký pokus Lovrena po rohu Ward-Prowse a nevalné práci domácího stoperského dua Jones-Evans.

Góly: -

Klasika. Stejně jako posledně na Britannia Stadium, také ve svém druhém vzájemném klání roku 2013 nepřichystali fotbalisté Stoku a West Bromwiche divákům žádný gólový okamžik. Poslední tři střetnutí těchto celků tedy registrují jednu jedinou vstřelenou branku, což je mimochodem stejný výkaz, jakým se "pyšní" samotní Potters v posledních pěti utkáních Premier League...

Úvodní pasáže tohoto zápasu byly dokonale padnoucí - charakterizovala je totiž oboustranná neschopnost nahrát spoluhráči, na jakoukoliv vzdálenost. Jako silnější strana nicméně nakonec vykrystalizovala ta hostující, jež do této bitvy vstupovala v lepším rozpoložení a po čtyřech kolech bez porážky. Sessegnon například po obejití dvou obránců Stoku alespoň slabě prověřil Begoviće, jenž se musel zlehka činit také o něco později proti Amalfitanovi, jehož do značné míry zradil první kontakt se Sessegnonovou přihrávkou.

Největší (avšak nikoliv už velká) příležitost domácích přišla před přestávkou ve chvíli, kdy Potters osvědčili nacvičený signál z přímého kopu. V jeho rámci Arnautović překvapil kolmicí pro Irelanda, žádná pořádná koncovka se ale nekonala.

Po obrátce přišel jeden sporný okamžik, kdy Adam zavadil o paty Mulumbua a Baggies se hlasitě dožadovali pokutového kopu. Ten na doporučení Webbova asistenta nedostali a Stoke tohoto okamžiku využil k vlastnímu nakopnutí. Z velké blízkosti záhy pálil nad bránu Ireland, naopak z půlky hřiště se málem ujal ambiciózní pokus Adama. Teprve v nastavení se opět přihlásil o slovo West Bromwich, respektive jeho dvorní mluvčí Sessegnon, ani tehdy se ale Begović nemusel pořádně vyznamenat. Záložník z Beninu po usazení čtyř protivníků zase pálil akorát doprostřed brány.

Góly: 57. Phillip Bardsley (vl.), 58. Jonathan de Guzmán, 64. Wilfried Bony (pen.), 80. Chico

Noční můra Sunderlandu pokračuje. Ani Gustavo Poyet nedostal celek ze severního Londýna ze srabu a ten tak dále trčí na samém dně tabulky. S jediným bodem po osmi kolech jsou Mackems zoufale poslední a zaznamenávají svůj nejhorší start v novodobé Premier League.

První poločas se přitom nevyvíjel zle. Hosté zvládali ve Walesu dobře a poctivě bránit; horší byla půle druhá. Mezi sedmapadesátou a čtyřiašedesátou minutou inkasovali hráči Sunderlandu hned třikrát a bylo prakticky po utkání. Vlastenec Bardsleyho napodobil v závěru ještě Fletcher - druhou polovinu gólů už obstarali Swans - jmenovitě De Guzman s Bonym.

Zápas však mohl skončit úplně jinak, kdyby hosté využili špatného výkonu Swansea v úvodním dějství. Fletcher nicméně trefil jen tyč a Bardsley tečoval Giaccheriniho výzvu vysoko nad. Po změně stran se pak obraz hry výrazně změnil a domácí nepustili soupeře vůbec do hry.

Stačilo jim ostatně sedm minut. První kolík zatloukl do bezvládných Black Cats jejich vlastní hráč. Byl to Bardsley, kdo srazil míč z Rangelovy kopačky do sítě, načež hned za minutu Jonathan De Guzman krásně z dvaadvaceti metrů vymetl Westwoodovi šibenici.

Jen šest minut nato fauloval Gardner ve vápně Brittona a z penalty zvýšil na rozdíl tří branek Bony Wilfried. Přestože Westwood dělal v bráně vše, co mohl, debaklu nezabránil. Poslední štulec uštědřil zoufalým Poyetovým svěřencům Chico Flores, jenž hlavičku po rohovém kopu opřel o Fletchera a uzavřel na konečných 4:0.

Góly: 23. Yohan Cabaye, 56. Paul Dummett - 42. Steven Gerrard (pen.), 72. Daniel Sturridge

Ani poločas v početní převaze nestačil Liverpoolu k tomu, aby přehrál Newcastle a odvezl si z jeho půdy všechny tři body. Newcastle i přes vyloučení stopera Yanga-Mbiwy ve druhé půli dokonce vedl, nakonec si ovšem po trefě nejlepšího střelce Premier League Daniela Sturridge oba celky odvezly po bodu.

Liverpool nastoupil do utkání v pozici favorita, kterou ovšem nenaplnil ani zdaleka. I první střelu na branku vyprodukovali domácí, Debuchyho ránu z dálky ovšem Mignolet v pohodě kryl. Belgický gólman však nestačil na parádní střelu Yohana Cabayeho, jenž z dobrých třiceti metrů fantasticky uklidil míč k tyči.

Liverpool hrozil ze vzduchu, branku těsně minul Sakho. Nebezpečnější však byl jednoznačně Newcastle, přestože územní převahu neměl. Cabaye pálil zpoza vápna těsně vedle, Sissoka pak musel robinzonádou zastavit Mignolet. Na druhé straně po příhře Sturridge pálil Suárez a Krul měl s jeho pokusem velké potíže.

Klíčový moment zápasu se udál pět minut před přestávkou. Suárez utekl po skvělém pasu do šestnáctky, kde jej neobratně rukou stáhl Yanga-Mbiwa. Nejenže sudí odpískal penaltu, kterou vzápětí Steven Gerrard proměnil, stoper Magpies byl navíc vyloučen.

Liverpool měl vše ve svých rukou. Gól takřka do šatny, nálada dobrá a celý poločas k dobru proti oslabenému soupeři. Svěřenci Brendana Rodgerse však v úvodu druhé půle nepředvedli téměř nic a kromě jedné Johnsonovy střely do Krula byli bezzubí. Paradoxně se tak proti deseti hráčům Magpies trápili více než proti jedenácti.

Do vedení tak šel naopak překvapivě Newcastle, kterému stačila jedna nevinná standardka z kopačky mága Yohana Cabayeho. Francouz tentokrát nezakroutil míč do šibenice, nýbrž jemným bochánkem z velké vzdálenosti našel přesně na zadní tyči Paula Dummetta, jenž ve svém teprve druhém utkání Premier League směl slavit vstřelenou branku.

Liverpool dlouho tápal a až dvacet minut před koncem vsítil kýžený vyrovnávací gól. Kdo jiný než Luis Suárez utekl svým strážcům do vápna, odkud doslova donutil ke skórování Daniela Sturridge, který po přesném centru nemohl minout.

Otočit skóre mohl vzápětí aktivní Suárez, avšak odražený míč napálil z hranice vápno pouze do břevna. Když uruguayský útočník neuspěl ani v sedmé nastavené minutě z přímého kopu, rozešly se soupeři smírně 2:2.