Premier League - preview 8. kola

Sedmnáctý přijíždí na půdu devatenáctého. Pondělní dohrávka nebude plná zářných hvězd či atraktivního souboje dvou ambiciózních celků; přesto se bezpochyby bude na co dívat. Crystal Palace začíná téct do bot a Fulham se bude mít co otáčet, aby ze svých "Chalup" také nemusel vynášet vodu.

Cottagers se v letošní sezoně rozjíždějí zatraceně pomalu. Svěřenci Martina Jola posbírali v sedmi utkáních jen sedm bodů a jen díky lepšímu skóre jsou mimo sestupové pozice. A to ještě díky utkání posledního kola, kdy Darren Bent vystřelil svému týmu výhru nad Stoke City. Předtím získal Fulham z pěti utkání jediný bod.

S krizí svého dnešního soupeře se však rovnat nemůže. Crystal Palace má v tabulce tři body za výhru nad zoufalým Sunderlandem, jinak prohrává jeden zápas za druhým. Šňůra nyní pojímá čtyři kolíčky, během níž Eagles vždy inkasovali minimálně dvě branky a jen jedinkrát dokázali sami skórovat.

Iana Hollowaya, manažera londýnského (prozatím) otloukánka může těšit alespoň zdravotní stav jeho hráčů. Nemá totiž žádné nové starosti se zraněními, zcela fit je už i Yannick Bolasie, který poprvé nastoupil z lavičky proti Liverpoolu.

Také Martin Jol se může těšit z jednoho návratu - a hned klíčového hráče. Scott Parker by se mohl začlenit do sestavy Fulhamu poté, co několik týdnů laboroval s poraněným lýtkem. Fit je díky reprezentační pauze i Adel Taarabt, do plného tréninku se vrátil stoper Aaron Hughes.

Na Nový rok to bude už devět let, kdy se naposled aktéři tohoto minilondýnského derby střetli. Sezóna 2004/05 byla poslední prvoligovou pro oba kluby zároveň. Vždy tehdy zvítězil domácí tým - na Craven Cottage slavil Fulham po vítězství 3:1, o čtvrt roku dříve triumfoval 2:0 letošní nováček.

Začíná z toho být slušný komplex. Aston Villa na Tottenham zatraceně neumí. Desetkrát za sebou už proti němu nevyhrála, poslední úspěch už je více než pět let starý. Úplným extrémem jsou pak poslední dva duely - oba hrané ve Villa Parku. Oba totiž shodně vyhrál Tottenham. Jak na loňský Boxing Day, tak před měsícem v ligovém poháru, výsledek zněl stejně - 0:4.

A Spurs jsou nejen z tohoto důvodu rádi, že konečně nebudou hrát před vlastními fanoušky. Poslední dvě kola jim hrubě nevyšla, doma nejprve remizovali s Chelsea, načež o týden později museli přijmout třígólovou ostudu v dalším lokálním derby s West Hamem. Naopak venku se Kohoutům nyní daří, vyhráli jak ve Villa Parku, tak i v Cardiffu a Machačkale.

Villa se naopak po bídné sérii tří prohraných zápasů zvedla a od půlky září sbírá jeden bod za druhým. Vyhrála v Norwichi, doma senzačně přestřílela Manchester City, a nakonec získala jeden "dobřík" i v Hullu za bezgólovou remízu. Čistá konta se však Villans vyhýbají paradoxně na domácí půdě, kde již čtrnáctkrát v řadě museli svěřenci Paula Lamberta vytahovat minimálně jednou míč ze sítě.

Speciální pozornost bude ve Villa Parku upřena na Androse Townsenda. Mladý křídelník, ověnčený reprezentačními starty, a dokonce i jedním gólem, chytil v posledních týdnech fantastickou formu a je hrozbou pro všechny obrany nejen v Anglii. Manažer Villy Lambert ovšem odmítá, že by rychlíkovi uzpůsoboval svoji vlastní taktiku.

Radost mohou mít příznivci Aston Villy alespoň z návratu útočné hvězdy Christiana Bentekeho. Belgický reprezentant se vrátil po zranění zpět do hry a byl již i v nominace své země v posledních dvou duelech. Přesto však ani do jednoho nezasáhl a nad jeho startem visí otazník. V případě, že by se včas dohromady nedal, připraven je český forvard Libor Kozák.

V podobné situaci je taky Aaron Lennon, který však i přes lepší zdravotní stav v základní sestavě určitě nenastoupí. Nejistý je rovněž Younes Kaboul, ale u něj platí to samé, co u Lennona. Definitivně mimo hru jsou Danny Rose a Etienne Capoue.

Premier League se po reprezentační přestávce vrátí do akce v tradičním sobotním poobědovém čase a hned tak bude činit skrze souboj dvou severoanglických celků, jejichž fanouškovské základny se tak nějak latentně nemají rády. Newcastle s Liverpoolem už společně sehrály mnoho památných duelů, ten z dubna 1996 byl dokonce zvolen "utkáním dekády". A na základně jednoho takového pamětihodného střetnutí - pro změnu z dubna letošního roku - teď také Straky strojí Reds krutou odplatu...

Pro Magpies to budou po emoční stránce nesmírně vypjaté dva víkendy plynule navazující na reprezentační pauzu. Nejprve Liverpool a pak rival ze všech největší, Sunderland AFC. Pokud by tyhle dvě střetnutí Alan Pardew nezvládl, zřejmě by se pod ním po kratším uvolnění a třech výhrách z pěti kol opět začala kymácet manažerská židle - či by alespoň na něco takového tlačili sami fanoušci.

Co na tomto dvojzápase dále budí jakýsi strach či respekt, jsou potom již naťuknuté vzpomínky, které evokuje. Závěrem minulého ročníku totiž Newcastle v opačném gardu čelil po sobě stejným dvěma soupeřům a z těchto měření sil vyvázl s potupným skóre 0:9. To se opravdu nesmí opakovat; zejména ona nejtěžší domácí porážka od roku 1925, kterou Straky utrpěly s Liverpoolem (0:6).

Žádnou (alespoň statistickou) měrou tehdy k debaklu Newcastlu nepřispělo duo Suárez-Gerrard, prvně jmenovaný tenkrát dokonce poprvé od kousnutí do Ivanoviće nefiguroval ani na lavičce náhradníků. Teď se nicméně na oba bude upírat pozornost speciálního rázu. Kapitán Albionu před reprezentačními povinnostmi vsadil do sítě Crystal Palace svůj 99. prvoligový zásah a po zajištění letenek do Brazílie půjde povzbuzen za kulatým stým gólem zrovna proti soupeři, na kterého má dobré vzpomínky. Skóroval proti němu celkem sedmkrát; lepší vzpomínky má pouze na Aston Villu.

Naproti tomu Luis Suárez, který se do ligové akce vrátil ihned ve starém stylu třemi brankami, se v týdnu ocitl ve středu pozornosti kvůli dalšímu nahranému pádu a zároveň jej čeká jubilejní 100. představení v liverpoolském trikotu. Schyluje se tím pádem k zajímavému střeleckému souboji, když na opačném konci barikády stojí rozjetý Loïc Rémy. Dříve to byli Demba Ba či Papiss Cissé, teď je Newcastle až nezdravě závislý na gólové produkci tohoto Francouze. Rémy zatím skóroval pětkrát při čtyřech startech v pruhovaném dresu; otázkou ale zůstává, jak dlouho mu taková fazona vydrží.

Liverpool zažívá nejlepší start do sezony od roku 1990 a do klání s Newcastlem půjde povzbuzen o návraty zaběhlých marodů Johnsona, Allena i Cissokha. Kromě toho trest vypršel Lucasovi, zatímco se během reprezentační pauzy na pět týdnů stihl zranit Iago Aspas. To Magpies budou bez obou Argentinců - Jonás pro to má své osobní důvody, Coloccini pro změnu svalové. Na stoperu se tak poprvé spárují Yanga-Mbiwa s Williamsonem, neboť ani Steven Taylor ještě nebude připraven.

V Cardiffu to během reprezentační přestávky pořádně vřelo. Manažer Malky Mackay byl jednou nohou na odchodu, když vedení klubu odvolalo z funkce jednoho z klíčových mužů realizačního a skautského týmu Iaina Moodyho a na jeho místo dosadil majitel Vincent Tan neznámého Kazacha Alishera Aspalyamova. 23letého synova kamaráda, který doposud nemá žádné fotbalové zkušenosti a před třemi měsíci maloval zdi Cardiff City Stadium.

Nic moc nálada v celku, který má před sebou jeden z nejtěžších zápasů celé sezony - na Stamford Bridge. V západním Londýně to opět začíná šlapat, tedy alespoň výsledkově. Po cenné remíze z White Hart Lane Chelsea před přestávkou vyhrála v Norwichi 3:1, a to i přesto, že ještě šest minut před koncem byl stav vyrovnaný. Právě morální síla bylo to, co klubu scházelo v předchozích týdnech.

Chelsea letos doma vyhrála všechny tři domácí zápasy v Premier League, natáhla tak šňůru domácí neporazitelnosti už na číslo jedenáct - deset z nich navíc zvítězila. Hrozivě pro hosty navíc vypadá střelecká forma Blues, kteří v posledních osmi domácích zápasech vždy vstřelili dvě branky. S tím by Cardiff, který už v ligových zápasech na hřišti soupeře neudržel čisté konto pětkrát v řadě, mohl mít slušné problémy.

A nejen v defenzivě. Bluebirds vystřelili na branku soupeře méněkrát než kterýkoli jiný klub v Premier League. Jejich sedmnáct přesných střel nicméně stačilo na sedm branek a osm bodů za dvě výhry a dvě remízy. Minulé kolo ovšem slavit nemohli, Newcastlu totiž doma podlehli po dvou gólech Loica Rémyho 1:2.

Z historického hlediska nicméně na Chelsea vzpomínají v Cardiffu s úsměvem. Poslední ligový střet už je starý téměř 30 let, tehdy ještě v rámci Division Two skončila přestřelka ve Walesu stavem 3:3. Když se navíc oba celky střetly minule na nejvyšší scéně, vyhrál Cardiff 3:2. Naopak úplně nejčerstvější klání hovoří ve prospěch favorita, v únoru 2010 smetli Blues soupeře 4:1 v rámci FA Cupu.

Ani jeden z tehdejších střelců nicméně nebude na hrací ploše. Vrací se naopak Fernadno Torres, který se zotavil z drobného zranění kolene. Chelsea však nemůže počítat s marody Ashleym Colem a André Schürrlem. Cardiff postrádá jediného hráče - dánského útočníka Andrease Corneliuse.

Tady se klidně může lámat chleba. Arsenal během příštích 23 dnů čeká sedm zápasů, během nichž by měl minimálně nakročit za postupem ze složité skupiny Ligy mistrů a potvrdit, že to s jízdou za titulem myslí vážně. Začátek by pro Gunners každopádně nemusel být komplikovaný - skalp Norwich se zdá být povinností...

Nicméně sázkaři by se měli mít před ostrou jedničkou na pozoru. Arsenal už jednou doma s Norwichem ztratil (remíza 3:3 v závěru ročníku 2011/12) a posledně od toho nebyl vůbec daleko. Spasil ho až fantastický trojzásah v poslední pětiminutovce, do níž Londýňané vstupovali jako poraženci. Teď navíc Arsenal čeká měření v rámci Ligy mistrů, takže je nutno kalkulovat s něčím jako podprahovým šetřením sil. A konečně: faktor reprezentační pauzy, během které navíc tahouna Arsenalu Mesuta Özila rozhodilo menší zranění (ze kterého se patrně stihne oklepat včas nicméně). Zde je nasnadě zmínit, že když rok zpátky na pozadí takové dvoutýdenní přestávky Gunners zajížděli na Carrow Road, podlehli tam Norwichi 0:1.

Na druhou stranu od téhle senzační porážky Wengerova parta z 38 zápasů vydolovala úctyhodných 77 bodů a nikdo, vůbec nikdo v tomto kalendářním roce nenasbíral více bodů či výher než právě Arsenal. Z toho už dlouho nešel takový respekt, který by měli ještě posílit uzdravení Cazorla se Sagnou.

Naproti tomu Norwich se přes mohutné letní posilování na nějakou stálou vlnu výkonnosti vyšplhat prozatím nedokázal a se sedmi body sedí nebezpečně blízko sestupové propasti. Minule doma potrápil Chelsea, kterou místy regulérně přehrával, jenže s takovým problémem střelecké impotence ne a ne nadobro zatočit. Výjimku tvoří jen pohárové zápasy, jinak se Canaries naposledy přes jednu vstřelenou branku vyšplhali během úvodního kola.

Právě v zájmu jakž takž fungující ofenzívy musí manažer Christ Hughton doufat, že se mu stihne včas zotavit Anthony Pilkington, jenž kvůli nataženému zadnímu stehennímu svalu opustil kemp irského národního týmu. Hughton je v tomto případě optimistický, zranění prý není vážné. Podobný proces během reprezentační pauzy prodělal také Johan Elmander, ten již ale do základu nepatří.

Arsene Wenger už brzy přivítá zpátky Thea Walcotta, Alexe Oxlade-Chamberlaina a Lukase Podolského - takový čas ovšem zatím nenastává. Zmínění Sagna s Cazorlou jsou jedinými možnými staronovými členy zahajovací jedenáctky favorita.

Roberto Martinez rozhodně nemá v plánu nic jiného, než se vítězstvím vrátit na vítěznou vlnu, díky které si Everton získal respekt celé Anglie. Do Goodison Parku však přijíždí Hull City, zatím jedno z největších překvapení Premier League. Nováček neprohrál již čtyřikrát v řadě a sídlí na osmé příčce - jen bod a místo za Toffees.

Karamelky jsou přesto velkým favoritem. Do minulého kola byly jediným neporaženým celkem nejvyšší anglické soutěže, než ztroskotaly na Etihad Stadium. Předtím Martinezovi svěřenci nicméně třikrát v řadě triumfovali a především očarovali Premier League krásnou, přímočarou a ofenzivní hrou. Ostatně jen Manchester City, Arsenal a Liverpool skórovali víckrát než oni.

Kromě toho Everton pomalu vytváří ze svého stadionu nedobytnou tvrz. Neprohrál zde dvanáctkrát v řadě, devětkrát z toho vyhrál a osmkrát udržel čisté konto. Naproti tomu Hull City ještě nedokázal skórovat proti týmu z horní poloviny tabulky. Na suchu zůstal jak proti Chelsea, tak i proti Manchester City a Aston Ville. Právě s tou posledně remizoval 0:0 na vlastní půdě.

Co se vzájemných klání týče, má navrch rovněž tým z Liverpoolu. Vyhrál obě poslední domácí střetnutí. Hull navíc na jeho trávníku nevyhrál už dlouhých jednašedesát let.

Co jej však může těšit je návrat nejlepšího hráče Robbie Bradyho, který se překvapivě rychle zotavil po operaci kýly. Na marodce však stále zůstávají James Chester a Robert Koren. Everton naproti tomu přišel na dlouhé měsíce o Darrona Gibsona, který si přetrhal vazy v koleni. Dále jsou mimo hru Pienaar s Alcarazem; vrací se však Gareth Barry, jenž proti Citizens kvůli smluvní klauzuli nemohl hrát.

Kdo by to byl na startu sezony řekl: Manchester United v rámci osmého kola hostí lépe postavený Southampton. Saints jsou na tom vskutku o pěkné čtyři body lépe a dokonce se ocitají na nejvyšší prvoligové pozici od prosince 2003. Nikdo by se tak neměl divit, kdyby se náhodou Old Trafford při sobotním podvečeru zase jednou zahalil dočerna...

A to navzdory tomu, že jediný bod dovezený Sotonem z Divadla snů v rámci Premier League pochází z roku 1999 a běžný divák si ho obyčejně spojí s donebevolající hrubkou zaskakujícího italského brankáře Massima Taibiho. (Ten tehdy po Southamptonu odchytal za United už jen jediný zápas.) Jižané jsou teď totiž doopravdy silnější než kdy dříve a jejich vysoké postavení není bůhvíjakou náhodou; však také vlastní nejlepší defenzívu soutěže, která se pyšní neuvěřitelnými pěti čistými konty a pouhými dvěma inkasovanými brankami.

Zrovna proti Sotonu by se tedy hodilo partnerské duo Rooney-Van Persie, kterému to zatím letos pod Davidem Moyesem pospolu příliš neklape. Reprezentační pauza měla znamenat vzpruhu a minimálně nakročeno k ní měla znamenitě. "Wazzovy" góly významně pomohly Anglii k postupu na mistrovství světa, přičemž "létající Holanďan" se prostřednictvím hattricku do sítě Maďarska stal nejlepším střelcem v historii nizozemského nároďáku. Jenže...

...pak si Persie namohl lýtkový sval a do sobotního klání dost možná vůbec nezasáhne. Což je samozřejmě velká komplikace. Tím spíš, když zdravotní trable sužují rovněž Cleverleyho (také lýtko) s Ferdinandem (třísla). Celý trojlístek nicméně určité šance na včasné zotavení živí, to ano.

Spekulace ohledně zranění Artura Boruce, které pak polského brankáře mělo vyšachovat z kvalifikačního duelu s Albionem, se nakonec nepotvrdily, a tak uzdravenému Shawovi a spol. bude krýt záda obvyklá jednička.

Stoke City versus West Bromwich Albion. V březnu tohoto roku společně tyto celky daly vzniknout bezduché remíze 0:0, kterou by prý komentátor BBC Alistair Mann bez jakéhokoliv přemítání označil za nejhorší zápas, jaký kdy komentoval. Zároveň šlo o stvrzenku dlouhodobějšího trendu, podle něhož nyní jediný z posledních pěti měření sil těchto soupeřů vygeneroval alespoň tři góly...

A od tohoto nastavení se patrně neupustí ani tentokrát, třebaže obě mužstva jdou do utkání na pozadí podobných výsledků jako na jaře. Stoke má například za sebou tu samou třízápasovou šňůru bez bodu, naopak WBA je tím optimističtěji naladěným šermířem, jenž už čtyřikrát v řadě nepoznal přemožitele - a to i přes překážky v podobě výletu na Old Trafford a domácího setkání s rozjetým Arsenalem.

Stoke s West Bromwichem si vlastně navzájem nastavují zrcadlo. Totiž ještě tři kola zpátky by byl zřejmě žhavým favoritem celek z Britannia Stadium, jenž z úvodních čtyř střetnutí vydoloval slušných sedm bodů. Naopak Throstles odstartovali ostudně, na výhru se načekali čtyři kola - a do jisté míry je spasily teprve pozdní akvizice v osobách Sessegnona a Amalfitana (případně šokující entrée mladíčka Berahina).

Baggies představují pro Stoke historicky poměrně oblíbeného soupeře, vždyť mu připravili všehovšudy jedinou porážku z osmi pokusů. Nicméně teď asi ostrou jedničku očekávat nejde. West Brom bylo přeci přes reprezentační pauzu posíleno o navrátilce Anichebeho, Vydru, Longa i Geru - naopak Stoke zřejmě přišlo o Camerona a kvůli lehčímu úrazu toho moc nenatrénoval ani Walters, jenž se pro bolavá třísla neúčastnil kvalifikačních bitev v dresu Irska.

Chybělo málo a Gustavo Poyet seděl v sobotu na opačné straně barikády. Poté, co Roberto Martinez v roce 2009 Swansea opustil, byl právě Poyet jedním z kandidátů na jeho křeslo. Místo něj však na trůn usedl Portugalec Paulo Sousa a uruguayský trenér si musel na účinkování v útrobách Liberty Stadium počkat další čtyři roky. Nyní zde zahajuje angažmá v topícím se Sunderlandu.

Čekání na výhru nebo čisté konto je už příliš dlouhé. Jedenáct zápasů a v neděli tomu bude přesně půl roku, kdy fanoušci Mackems po závěrečném hvizdu radostně křepčili a "spasitel" Paolo Di Canio zuřivými oslavami zaplnil přední stránky všech plátků po historicky vysoké výhře v derby na půdě Newcastlu.

Čas plyne, dny ubíhají a z Mesiáše stal se Jidáš. Di Canio si znepřátelil fanoušky, hráče a nakonec i vedení, které jej před čtyřmi týdny propustilo. Jeho nástupcem se začátkem října stal Gus Poyet, jehož cíl je jasný. Okamžitě začít sbírat body, aby Black Cats co nejdříve stáhli šestibodovou ztrátu na nesestupové pozice a vrátili se do středu tabulky.

Na hřišti Swansea se nevyhrává, nyní se však červenobílým nabízí situace, ze které lze vytěžit body. Kromě impulsu v podobě nového manažera můžeme přičíst jistě nezcela pozitivní náladu v řadách Velšanů. V lize dvakrát za sebou prohráli, k tomu vypadli ve třetím kole ligového poháru - jedinou radostí z posledních čtyř kol tak zůstává hubená výhra z Evropské ligy, kdy na Liberty Stadium přijel St. Gallen.

Před sezonou černý kůň Premier League rovněž tápe, jen lepší skóre vůči Norwichi drží Swansea nad vodami, jež nevábně zavánějí pádem do Championship. V týmu Michaela Laudrupa nefunguje spolupráce dvou největších hvězd Michua s Bonym Wilfriedem, na něž se spoléhalo nejvíce. Tedy alespoň v lize (dohromady jen tři branky) - naproti tomu na evropské scéně nasázela dvojice z šesti zápasech gólů sedm.

Šanci na další nápravu mají v kole osmém, kde jim už může znovu pomoci Španěl Pablo Hernandéz, jenž se konečně vykurýroval ze zranění. Fit je i Jonathan de Guzman, s nímž se právě Bony nejspíš bude prát o místo v základní sestavě. V případě, že by zvítězil Nizozemec, Michu se posune na hrot útoku. Otazník dále visí nad levým obráncem Benem Daviesem; kapitán Ashley Williams je mimo hru stoprocentně.

V novodobé Premier League Sunderland proti Swans ještě neprohrál - navázat na tuto skvělou bilanci může posední tým tabulky i s pomocí kanonýra Stevena Fletchera, který se po problémech s ramenem vrací na scénu. Nesmí hrát naopak záložník Ki, jenž na severu Anglie hostuje právě z Velšského klubu.

Fanoušci Hammers nyní mluví především o zlém dítěti anglického fotbalu Ravelu Morrisonovi. 20letý záložník skóroval třikrát v posledních čtyřech soutěžních zápasech West Hamu, nejvíc nadchl famózním sólem proti Tottenhamu, při němž si pohrál s oběma stopery i brankářem Llorisem. V reprezentační pauze navíc vsítil dva góly Litvě a náhle patří mezi nejsledovanější anglické hráče.

V základní sestavě nebude chybět ani v sobotu proti Manchesteru City - v utkání, které uzavře sobotní program osmého kola Premier League. A Kladiváři do něj vstoupí v euforické náladě, kterou snad nepřerušila mezinárodní přestávka. Vítězství 3:0 na White Hart Lane zůstane příznvcům Hammers dlouho v paměti. S jídlem navíc roste chuť...

...proto si Východolondýňané přejí další skalp zvučného soupeře. Do Upton Parku přijede předloňský vítěz Premier League Manchester City, jemuž to na hřištích protivníků zatraceně neklape. Letos prohrál v Cardiffu, na půdě Aston Villy a se Stoke uhrál jen bezgólovou remízu. Dobrou náladu nepřinesl ani domácí duel proti Bayernu v Lize mistrů, kde byli Citizens osmdesát minut vyloženě na ručník a jen zlepšená hra v závěru zamítla ostudu.

Svěřenci Manuela Pellegriniho tak budou chtít navázat na úspěch z minulého kola proti Evertonu, který jako vůbec první celek letos porazili. Nahrává tomu i šestizápasová série bez porážky právě s West Hamem. Kladiváři navíc na City neumí ani doma, neporazili ho už třikrát po sobě. Z těchto klání nicméně získali alespoň dva body za stejný počet remíz.

Obejít se nicméně musí bez stopera Jamese Collinse, který se zranil při utkání za Wales. K dispozici není ani staronová útočná akvizice Carlton Cole. Man City nemá k dispozici kapitána Vincenta Kompanyho, ani dalšího stopera Martina Demichelise.