Premier League - souhrn 36. kola

Góly: 26. Laurent Koscielny, 42. Mesut Özil, 66. Olivier Giroud

Lehoučkou pondělní dohrávku má za sebou Arsenal, který dál míří za další kvalifikací do Ligy mistrů. Newcastle dnes na Emirates Stadium přijel převážně bránit a jeho taktické úmysly byly rozmetán šikovnými záložníky s Özilem a Ramseym na čele. Magpies si takto připisují už šestou porážku v řadě...

Pokud se někdy Gunners v tomto utkání trápili, bylo to prvních 25 minut, kdy to skoro vypadalo, že Pardewův návrat na lavičku po dlouhých sedmi utkáních Newcastle správně inspiroval. Zajímavý halfvolej v podání Podolského po Krulově rozpačitém boxu na hranu šestnáctky proskákal těsně vedle levé tyče, jinak se ale Arsenal k ničemu nepropracovali. Naopak si ještě Sissoko na druhé straně pěkně obhodil Mertesackera, pak se mu ale nepovedlo zakroutit míč do vzdálenější šibenice.

Vše protrhl až Koscielny ve 26. minutě, když prokázal potřebný drajv a záludně kopnutou standardku Cazorly ve skluzu dovedl do zdárného konce. Hned vzápětí se po křídle vedral do menší šance Podolski, ani prominutého ofsajdu nicméně nevyužil k přesnému zakončení. Tak jako tak každopádně předznamenal s blížící se přestávkou čím dál lepší projev Arsenalu.

Šňůru příležitostí pro domácí Krul neutnul ani vynikajícím zákrokem proti Podolského hlavičce z rohového kopu. Ve 42. minutě totiž Giroud prolomil ofsajdovou past, a přestože ani nadvakrát nepřekonal Krula, podruhé se už míč odrazil alespoň ke kopačkám Özila, jenž dále z postavení mimo hru neměl problém přesně zakončit. Celé prvopoločasové snažení potom Gunners završili další povedenou akcí, na jejímž konci stála tentokrát štiplavá rána Cazorly.

Druhý poločas už nic moc neřešil. Definitivně se rozhodlo chvíli po solidní šanci Gouffrana; konkrétně v 66. minutě, když Giroudův dobře načasovaný vběh do prudkého Özilova centru z levé strany pro francouzského forvarda znamenal už 21. branku v sezoně. O další gól se brzy pokoušel také Podolski, jeho přízemní technická rána levačkou si to ale namířila těsně vedle pravé tyče.

V marné snaze Newcastlu jakkoliv zkorigovat nepříznivý stav snad akorát Dummettovi ke konci nevyšel těžký volej.

Góly: 4. Edin Džeko, 43. Yaya Touré

Manchester City dokonale využil selhání Liverpoolu s Chelsea a po vítězství 2:0 nad Crystal Palace nyní drží karty v boji o titul ve svých rukou. Pětizápasová séria vítězství Eagles skončila hlavně díky uzdravenému Yayovi Tourému, který jeden gól dal a druhý narýsoval pro Edina Džeka.

Po třech minutách africký záložník vykouzlil perfektní centr na Edina Džeka, jehož hlavička o zem překonala natahujícího se Speroniho. Touré byl blízko druhé branky zhruba po půl hodině, ale jeho nebezpečnou ránu zblokoval Damien Delaney.

Uspěl až krátce před přestávkou. Báječně si narazil s Džekem a Nasrim, Delaney jej pouze zpomalil a pak už Touré levačkou téměř vymetl šibenici.

Vstup do druhé půle nicméně Crystal Palace vyšel a nechybělo moc ke snížení. Puncheonovu povedenou střelu vyrazil Joe Hart na roh s vypětím všech sil. Po obrátce se diváci nicméně příliš dobrého a zajímavého fotbalu nedočkali.

Blizoučko třetí branky byl dvacet minut před koncem už jen Edin Džeko. Svou ránu opřel o Scotta Danna a tečovaný míč vychytal Speroni jen s velkým štěstím. To však Citizens nevadilo, klíčové tři body v boji o titul získali a mají nakročeno k jeho zisku.

Góly: 45+3. Demba Ba, 90+4. Willian

29. prosinec a 27. duben. Co mají tyto dny společného? Ohraničují úžasnou neporazitelnou sérii Liverpoolu, která skončila v tom nejméně vhodném okamžiku. Po jedenácti vítězných zápasech v řadě Reds podlehli opět neoblíbenému soupeři ze západního Londýna, jemuž kromě dokonalého (byť neatraktivního) taktického výkonu pomohla i minela kapitána Stevena Gerrarda.

Manažer Chelsea José Mourinho sliboval, že v jeho sestavě nenastoupí žádný hráč, který bude hrát ve středu proti Atléticu v odvetě semifinále Ligy mistrů. Nakonec podle očekávání splnil své prohlášení napůl - defenziva totiž nastoupila v nejsilnější možné sestavě; tedy s jednou výjimkou. Dost možná nejlepšího stopera letošní Premier League Garyho Cahilla totiž nahradil český obránce Tomáš Kalas, který tak byl při ligovém debutu hozen do pořádně ledové vody.

Na 20letém stoperovi však nedostatek zápasové praxe nebyl vůbec znát a s nejlepším útokem v lize si věděl rady bez větších potíží. José Mourinho proti Liverpoolu nastolil očekávanou defenzivní taktiku, proti které si lídr Premier League absolutně nevěděl rady. Vždyť v prvním poločase nevystřelili ani jednou (!) na branku a kromě dvou náznaků od Coutinha a Suáreze a jednoho závaru před brankou byla jeho ofenziva nulová.

V držení míče se sice Liverpool nenechal zahanbit, jenže nedokázal jej přetavit v nic, co by Chelsea mohlo vyvést z míry. Ta se navíc neomezila jen na bránění, po pěti minutách ostatně dobře pálil zpoza vápna Ashley Cole a Mignolet se musel natahovat k tyči. V závěru poločasu pak hosté oprávněně reklamovali pokutový kop, když Salah evidentně nastřelil Flanaganovu ruku v šestnáctce.

Tomáš Kalas po rohovém kopu ve vyložené šanci netrefil míč hlavou ideálně, přesto šli Blues ještě do poločasu do vedení. Pamětníci posledního titulu Chelsea si ve třetí nastavené minutě jistě vzpomněli na předposlední kolo právě na Anfieldu, kdy kapitán Liverpoolu Steven Gerrard daroval klíčový gól Drogbovi; dnes díky jeho minele mohl pelášit sám na branku Demba Ba a zachránce Londýňanů v Lize mistrů tváří v tvář nasadil Mignoletovi housle.

Po přestávce se Liverpool pokoušel prolomit nepříznivou situaci spíše individuálními akcemi, které jedna za druhou končily na kvalitní obraně Blues. Souboje Sterlinga či Suáreze proti Azpilicuetovi, Kalasovi nebo Matićovi neměly dlouhou životnost. Mark Schwarzer se zapotil až po střele Allena z dálky, kterou vynikajícím zákrokem vyrazil.

Šance měla i Chelsea, po pěkném průniku ještě lépe vypálil k tyči André Schürrle a Mignolet zasáhl podobně výborně jako před pár minutami Schwarzer na druhé straně. Australan si k zákroku lehal znovu za pár chvil, kdy jej z dálky prověřil Allen, po němž podobně střílel i Gerrard - se stejným výsledkem.

Tlak Liverpoolu v posledních dvaceti minutách sílil, ale přes neprostupnou modrou zeď to domácím nešlo. Proto pokračovali v zaběhnutém systému dalekonosných pokusů. Gerrard svou pumelící nadělal Schwarzerovi potíže, ten musel jeho ránu krotit nadvakrát; chvíli nato mířil kapitán Reds těsně vedle a za další moment hlavou opět narazil na připraveného brankáře Blues.

V závěru ještě pokoušel štěstí Suárez, ale Schwarzer si zkrátka vybral dobrý den. Ne tak Sturridge, který nastoupil na zhruba půl hodiny a nevyšlo mu prakticky nic. V poslední minutě nastavení jej coby předposledního hráče obral Willian, který uprchl i poslednímu strážci a s Torresem uháněli sami na Mignoleta. Španěl před brankářem předal balón spoluhráči, před nímž zívala prázdná brána.

Liverpool tak ztratil extrémně důležité tři body, díky nimž je nyní situace plně v rukou Manchesteru City. Ten sice ztrácí na Reds šest bodů, jenže má dva zápasy k dobru a lepší skóre. Chelsea může do boje o titul zasáhnout jedině v případě, že oba dva hlavní kandidáti prohrají jeden ze zbývajících duelů (nebo jakkoli ztratí nejméně tři body) a Blues svá zbylá zvládnou.

Góly: 26. Connor Wickham, 45+2. Fabio Borini, 76. Emanuele Giaccherini, 86. Connor Wickham

Ostře sledovaná záchranářská bitva má nečekaně jasného vítěze, stal se jím domácí Sunderland po výhře 4:0. Black Cats tenhle debakl přímého konkurenta z Walesu, který svým čtvrtým a pátým gólem v rozmezí tří kol pomohl potopit zapadlý talent Connor Wickham, okamžitě vynáší mimo sestupové příčky...

Na Stadium of Light se zpočátku odehrával relativně typický záchranářský souboj - sice ne tak ostrý, ovšem stále se odehrávající převážně v uctivé vzdálenosti od obou branek. Ojedinělé útoky buď zůstávaly nedotažené, nebo každopádně brankáře nijak speciálně nepozlobily. Jakmile tedy přišel ve 26. minutě další gól nevídaně rozstříleného Connora Wickhama, šlo de facto zkonstatovat první výraznější šanci utkání. Za ní stál Seb Larsson se svým parádním rohovým kopem a donedávna spící naděje anglické kopané s výborně odměřenou, sofistikovanou hlavičkou na zadní tyč.

Wickham se mohl opět prosadit ve 33. minutě, tentokrát ale Marshallovi výtečným blokem pomohl Caulker a z dobré pozice o chvíli později pálil rovněž Colback, aby pro změnu - a trestuhodně - ani netrefil prostor mezi třemi tyčemi. Bluebirds každopádně začínali odkrývat pořádné prostory poblíž vlastního vápna, aniž by sami vepředu nějak víc hrozili.

Nic na tom nezměnil ani pokles tempa utkání, když Cardiff v poslední zhruba osmiminutovce úvodní části hodně zvolnil a prakticky dohrával s balonem na kopačkách. Tehdy šlo jen o jinačí verzi bezzubosti, která se dnes zdála být s Bluebirds neodlučně spjatá.

A nebylo to o tom: do konce prvního poločasu bylo vesměs rozhodnuto ještě jinačí cestou, velmi zajímavou cestou. Totiž že se Juan Cala po vlastním ohromném kiksu pověsil na unikajícího Wickhama a donutil ho tak jít v brejku do kličky gólmanovi, o tom nebylo pochyb - co už ale překvapilo, byla sedmivteřinová výhoda a následné kombo vyloučení i penalty. Jak nicméně ukázaly opakovačky, Cala skutečně vydržel faulovat až do pokutového území, a tak o pozdějším Boriniho gólu z penalty nelze vést pořádné diskuze.

Za nervózní Cardiff pak hned v druhé půli inkasoval další hloupou kartu Fabio, i když tentokrát šlo jen o kartonek žluté barvy, zatímco o šanci se dalo hovořit teprve v 58. minutě, když se hlavička po rohu Whittinghama úplně nepovedla Mutchovi. V sílícím dešti bylo hledání odpovědi čím dál těžší a na Cardiffu to bylo znát. Další příležitost si Whittingham musel v 64. minutě vypracovat z přímého kopu (i když to se zrovna Mannone nadřel ze všeho nejvíc).

O čem debatovat tak nakonec definitivně nebylo v 77. minutě, kdy Borini fantasticky načasoval kolmici pro Giaccheriniho a italská spolupráce nesla ovoce - exjuventuský záložník podél bližší tyče prostřelil bezmocného Marshalla a zajistil pro Sunderland pohyb daleko nad samé dno tabulky. Finální skóre pak akorát v 86. minutě kosmetickou hlavičkou po rohu upravil znovuobjevený Connor Wickham.

Góly: 41. Wayne Rooney (pen.), 48. Wayne Rooney, 63. Juan Mata, 73. Juan Mata

Ryan Giggs si pro svůj manažerský debut nemohl přát lepšího soupeře; a stejně tak příznivější výsledek. Manchester United zničil odevzdaný Norwich 4:0 a s nemalou jistotou jej tak odsoudil k sestupu. Po dvou brankách k debaklu přispěli Rooney a střídající Mata.

United do střetnutí vstoupili rozpačitě. Welbeckova pumelice z těžšího úhlu se stala kořistí Ruddyho ve 14. minutě, jinak moc odlišností oproti projevu pod Davidem Moyesem zkraje pozorovat nešlo. Kagawa například loni vsítil tomuto sokovi hattrick, dneska k němu ale měl poměrně daleko, když se pohyboval na převážně levé straně a dosti zataženě. Byl to sice on, kdo se ve 38. minutě zmohl na ojedinělý střelecký pokus, činit tak ovšem musel zády k brance a ještě ze vzduchu v poloze "jako na saních".

Na Old Trafford jednoduše v úvodních 40 minut nebylo moc co k vidění. Norwich byl spokojený s remízovým stavem a ManUtd tradičně bojovalo spíše samo se sebou než se soupeřem. Veškeré nebezpečí pocházející ze strany Red Devils nakonec musel obstarávat Welbeck. Ten ještě jednou koncem poločasu štiplavě pálil z pravé strany první půle a pak mírně přihrál pád v pokutovém území, aby se favorit skrze Rooneyho penaltu před pauzou přeci jen prodral do vedení.

Po obrátce už to bylo o něčem docela jiném. Hned ve 49. minutě hosté nehorázným způsobem umetli Rooneymu cestičku k ukázkovému "angličáku" přímo z osy hřiště a bylo de facto hotovo. Obrana Norwiche rázem začala čím dál častěji panikařit a brzy v krátkém sledu dovolila Welbeckovi střelu ze střední vzdálenosti, Vidićovi hlavičku po rohu či Rooneymu první, ještě relativně slabý pokus o hattrick.

Ten druhý, podstatně nadějnější se na scénu dostavil v 63. minutě; doslova pár sekund předtím, než do vápna okamžitě vrácený míč pohodlně zametl do sítě před nedávnem příchozí Mata. Ten se podruhé prosadil v 74. minutě, když vběhl před Hernándeze a při výzvě od Valencii se drze chopil Mexičanovy výsostní úlohy zakončovatele z malého vápna.

Norwichi se ve zbytku utkání nepodařilo ošklivý výsledek ani jakkoliv zkorigovat - na Johnsonovu dalekonosnou bombu si počíhal pozorný de Gea a Olssonova záludně ztečovaná rána dopadla akorát na břevno.

Góly: 11. Saido Berahino

Premiérové domácí vítězství Pepeho Mela na lavičce WBA jen těžko mohlo přijít v lepší chvíli. Baggies přehráli na Hawthorns v duelu dvou stále ještě sestupem ohrožených celků West Ham 1:0 a posunuli se už na dohled pěti bodů od pásma ponoru, a to ještě stále mají jedno dohrávané utkání k dobru. O výsledku rozhodla jediná trefa Berahina už z jedenácté minuty utkání...

Daleko lépe přitom začali hosté z východního Londýna, když se už po pěti minutách hry ocitl hned dvakrát v zajímavé pozici Carroll, jenže napoprvé neustál těžký souboj s Reidem, napodruhé zase zakončoval z těžkého úhlu, a tak Fostera překvapit nemohl. Uběhla jen další minuta a Kladiváři zahrozili znovu, Jarvisův skvělý centr ale na poslední chvíli před Downingem odklidil do bezpečí Dawson.

Albion o sobě dal poprvé výrazněji vědět po deseti minutách hry, jenže z mráčku jménem Youssuf Mulumbu ještě nezapršelo. Jedenáctá minuta už však přinesla radost domácích příznivců, a jak se později ukázalo, byla to hned radost tříbodová. Po pravém křídle utekl hostující obraně Amalfitano, využil chyby McCartneyho a naservíroval míč do šestnáctky nabíhajícímu Saido Berahinovi, jenž se pak už zblízka nemýlil a otevřel střelecký účet zápasu.

Vyrovnáno mohlo být velmi brzy, po krásném centru Demela a neméně povedené hlavičce Carrolla ovšem vytasil famózní zákrok brankář Foster a uchránil vedení svého týmu. Stejná trojice se do hlavních rolí obsadila i po odehrané půlhodině, jen tentokrát se Carroll pasoval do pozice nahravače a Demel ostře pálil, konečná fáze ovšem zůstala neměnná - Foster bravurně lapil. Když pak Sessegnonův pokus zblokoval Collins a Reid, Nolan i Brunt svými ranami minuli vymezený prostor, šlo se do kabin se nejtěsnějšího vedení WBA.

Stejně se po návratu ze šaten vedlo rovněž Sessegnonovi s Carrollem, gólmani působili mnohdy přímo nepřekonatelným dojmem. Zaskvěl se totiž také strážce svatyně West Hamu Adrián, jenž si parádním skokem ke své levé tyči poradil se zakončením Jonese. Pak nadvakrát zahrozil Berahino, při prvním pokusu ho však v rozhodující chvíli zradilo zpracování, napodruhé si zase vylámal zuby na dalším famózním zákroku Adriána.

Obrovskou příležitost vyrovnat a posadit svůj tým na koně dostal v jednasedmdesáté minutě aktivní Carroll, Jarvisovu ideální pobídku ovšem zahodil hlavičkou do břevna. To však byla poslední opravdová gólová možnost West Hamu v zápase, dále už hráli pouze domácí. Sessegnonovu skákavou ránu vytěsnil Adrián na roh, střídající Morrison trefil jen prostředek brány a Dawson hlavou těsně minul. Hammers tak stále ztráceli jediný gól, na vyrovnání se ovšem nezmohli a dokonce nepřišel ani závěrečný tlak. West Bromwich tak slaví veledůležitou výhru 1:0, posouvá se před Aston Villu na patnácté místo ligové tabulky a jistotu záchrany už má na dohled.

Góly: 33. Danny Rose

Mark Hughes byl po závěrečném hvizdu vzteky bez sebe. Nepozdávalo se mu vyloučení Shawcrosse po sporné druhé žluté kartě, které zároveň údajně jeho Stoke připravilo o šanci na vítězství. To si tak nakonec z Britannia Stadium odváží Tottenham, který přerušil šestizápasovou šňůru bez venkovního zářezu...

Zatímco Spurs se pokoušeli utnout jednu černou sérii, Potters jinou světlou sérii obhajoval - usiloval o svou historicky první pětici po sobě jdoucích domácích výher v elitní soutěži. Za skalpem Tottenhamu potom Stoke také vykročil celkem rozhodně: Begović sice musel zpočátku likvidovat šanci Lennona, dále na sebe ovšem čím dál víc upozorňovali domácí. Těsně mimo například střílel Ireland.

Branka Dannyho Rose z 33. minuty po nádherné akci a utěšeném centru Adebayora tak leckoho zaskočila, přičemž Shawcrossovo vyloučení již po 52 minutách akorát dále nasupilo už tak nervózního Hughese.

Samotní hráči Potters se nicméně vzdát nehodlali - vyrovnat klidně mohl těsně netrefivší Arnautović (jenž zároveň ignoroval lépe postaveného Odemwingieho), potažmo vedle hlavičkující N’Zonzi. Do akce pak Lloris musel hned při dvou dalších šancích Arnautoviće, který si měl zejména napodruhé v sólovém úniku počínat mnohem klidněji.

Góly: 55. Ashkan Dejagah, 58. Fernando Amorebieta - 75. Nikica Jelavić, 87. Shane Long

Fulham měl zápas s Hullem perfektně rozehraný. Vynikající vstup do druhé půle mu vynesl dvougólové vedení, které však v závěru utkání ztratil. Klíčové tři body do boje o záchranu tak nezískal a zadělal si do závěru sezóny na velké problémy. Hull naopak potřebný bod vybojoval a velmi pravděpodobně si Premier League zahraje i za rok.

Od úvodní minuty zápas postrádal potřebnou fotbalovou kvalitu, utkání spíše připomínalo zápas Championship - ovšem i s k ní patřící dobrou atmosférou na stadionu. Jedinou gólovou příležitost měl po centr Amorebiety Hugo Rodallega, který v jasné pozici těsně na míč nedosáhl.

Šance na Craven Cottage diváci v první půli neviděli, ale o kontroverzní situace nouze nebyla. Do videí na Youtube dost možná zapadne veskrze komický dive Elmohamadyho, který se zoufale snažil vymodlit faul na Amorebietovi, přestože ke kontaktu chyběl dobrý půlmetr. Egypťan navíc mohl být rád, že po chvíli nemazal pod sprchy, za sprosté seřvání sudího po otočeném autu mohl klidně dostat druhou žlutou.

Druhé dějství začalo o poznání více zostra. Po minutě se do míče letícího od rohového praporku opřel Rodallega, ale branku minul. Magathovi vyšly perfektně poločasová střídání, kdy poslal na trávník Dejagaha a Richardsona. Oba dva se totiž podepsali pod jeden gól.

Deset minut po obrátce Dejagah převzal míč na rohu vápna, vykoupal tam Roseniora s Meylerem a překrásnou ranou do šibenice otevřel skóre. Jen dvě minuty nato zvýšil skóre po přesném centru Richardsona hlavou Fernando Amorebieta.

Zádrhel do cesty Fulhamu ke třem bodům vyvstal čtvrt hodiny před koncem, když si Amorebieta srazil Alukům pas téměř do branky - Stockdale jej vyrazil jen na břevno a u odraženého míče byl nejdříve hbitě dobíhající Nikica Jelavić, pro nějž nebyl problém uklidit nabídnutý balón do odkryté sítě.

Hull snížení velmi nakoplo, obraz hry se poté diametrálně změnil, prakticky vzápětí mohl vyrovnat dalekonosnou ranou Aluko, jehož projektil orazítkoval břevno. Vzápětí na druhé straně odmítl rozhodnutí skvělý brankář Harper, který vychytal jasnou gólovku Dejagaha po pasu Rodallegy. S dorážkou si poté neporadil dnes velmi slabý Bent.

A tak mohl Hull pokračovat v náporu, jež div nezužitkoval Elmohamady. Střelou ve vápně rozezvonil tyčku. Rozhodující zásah Tigers uštědřili nešťastným domácím až čtyři minuty před koncem. Aluko narýsoval naprosto dokonalý centr do šestnáctky na Shanea Longa, který využil "krátkého" Amorebiety a hlavou uzavřel na konečných 2:2.

Góly: 10. Wilfried Bony, 26. Jonjo Shelvey, 73. Pablo Hernández, 90+4. Wilfried Bony (pen.) - 22. Gabriel Agbonlahor

Paul Lambert poprvé prohrál se Swansea - a jeho Aston Villa dál zabředává do záchranářských prací, které se jí ještě před měsícem vůbec neměly dotýkat. Potenciál nenaplňující Swansea si naopak svým prvoligovým statusem může být definitivně jisté...

Aktéry tohoto zápasu ve Walesu přivítalo pořádné sychravo, přesto se domácí diváci mohli velmi brzy radovat. Jedno z mála, co Swansea letos pravidelněji fungovalo, se totiž znovu ozvalo již po deseti minutách: Shelvey s hlavou nahoře narýsoval krásnou ulici a Bony Wilfried tváří v tvář Guzanovi s chladnou hlavou skóroval.

Aston Villa odpověděla skrze dva precizní centry Albrightona: ten první ještě všichni útočníci ve vínovém ignorovali, ten druhý už z malého vápna doklepl do sítě Agbonlahor, menší specialista na Swansea (skóroval i na podzim) čekající na ligový zásah od Nového roku.

Radost birminghamských ovšem netrvala moc dlouho; a Jonjo Shelvey ji utnul skutečně nevídaným způsobem. Když si totiž po 25 minutách kousek za půlkou zpracoval Guzanův výkop, zaimprovizoval takovým způsobem, že z halfvoleje přenádherně z 60 metrů zakroutil míč do levé šibenice hostující svatyně, až si na deštěm zkrápěném Liberty Stadium vysloužil menší standing ovation.

To Wilfried už posléze Guzana přízemní ranou příliš nevylekal, aby na druhé straně si na druhé straně za pár chvil jen o něco lépe počínal Weimann. Krátce po obrátce se k další střele prodral Shelvey, tentokrát ale pálil z větší blízkosti a místo nespoutané euforie se dostavil vztek. Něco takového se už nicméně netýkalo Pabla Hernándeze v 73. minutě. Když Španěla na zadní tyči nechal samotného Vlaar, on bez problémů po jednom krátkém záseku zvýšil na 3:1. Asistoval - kdo jiný než - Jonjo Shelvey.

Ten byl následně podepsán rovněž pod čtvrtým zářezem labutí, když centroval na Emnese, toho ve vzduchu zválcoval Baker - a Bony Wilfried se z penaltového puntíku nemýlil.

Góly: 1. Antolin Alcaraz (vl.), 31. Séamus Coleman (vl.)

Šance Toffees na Ligu mistrů se zdají být po dnešku mizivé. Everton ještě během prvních 25 minut svého snažení na samém jihu Anglie stihly popravit dvě vlastní branky, na což poněkud bezzubá Martínezova parta ve zbytku měření sil se Sotonem nenašla jedinou odpověď...

Everton vyrazil na St. Mary’s s touhou vylepšit své vyhlídky na milionářskou soutěž alespoň jedním bodem, tenhle cíl se mu však nedařilo plnit od samého počátku. Když po dvou minutách Lambert táhl útok po levé straně a záludně odcentroval do vápna soupeře, byl to kuriózně Alcaraz, kdo kroucený centr nešťastně odhlavičkoval do sítě.

Ihned po vstřelené brance se začalo hrát docela zběsile, stylem nahoru-dolů. Gallagher se dožadoval penalty, Lukaku ze záklonu mířil vysoko nad. A Everton vůbec tradičně ve více mužích soustavně hledal na půlce Sotonu bleskurychlou odpověď na překvapivě brzký úder soupeře; jakkoliv to všechno šlo na úkor procent držení míče, která byla v případě EFC nevídaně nízká. Po jedné z takových lehkomyslnějších ztrát se do uvolněných prostor hnal ve 21. minutě Rickie Lambert a jeho chytrá přihrávka do druhé vlny málem slavila úspěch se zakončujícím Davisem.

Southampton v úvodních pasážích vskutku vypadal dravější a cílevědomější, ačkoliv na rozdíl do Karamelek vesměs o nic nehraje, a to se na ukazatel skóre do poločasu promítlo ještě jednou - pozoruhodně opět skrze vlastní gól. Tentokrát se Clyne napravo prodral k centru a Coleman pod absolutně nulovým tlakem diagonální hlavičkou nepochopitelně rozvlnil síť za Howardovými zády. Sám se okamžitě chytal za hlavu s vědomím, jak moc zbytečně a zřejmě i fatálně na tomto místě zazmatkoval.

Fanoušci Saints okamžitě začali prozpěvovat posměšné "Kdo potřebuje Jaye Rodrigueze, když máme vaši obrannou čtyřku?", oslavy ale klidně mohly být předčasné. Southampton letos už dvakrát vedení 2:0 zahodil; na druhou stranu v jediném předcházejícím případě, kdy si Everton v rámci zápasu Premier League vstřelil dva vlastence (v květnu 2003 proti Fulhamu), inkriminovaný duel také 0:2 z pohledu Toffees skončil. Tohle utkání se každopádně ukázalo být tím z druhého kastlíku.

Rickie Lambert ostatně po hodině hry klidně mohl zvyšovat už na 3:0, když z přímého kopu pro sebe typicky zkoušel štěstí přízemní ranou, která ztroskotala na levé tyči Howardovy klece. Naproti tomu hosté zůstávali oněmělí.

Lukakuova hlavička z 64. minuty příliš nadějí na úspěch neměla, přičemž Lovren si možná dvakrát užuž koledoval o penaltu, sudí Oliver se ale nad ním pokaždé smiloval. Mimoto Toffees sice mírně probrali žolíci v čele s McGeadym, ani odtud ale nezapršelo. Everton zklamal a s největší pravděpodobností se znovu bude muset obejít bez Ligy mistrů.