Premier League - souhrn 26. kola

Góly: 81. Gareth McAuley, 90. Romelu Lukaku

Anfield Road se zahalil do tmavě rudé. Nešťastný zápas prožili hráči Liverpoolu, kteří byli po celý zápas jasně lepším týmem. Jenže báječný Ben Foster, nešťastný Stevie Gerrard a syn Fortuny McAuley zařídili, že se body uberou jiným, trošku nezaslouženým směrem. WBA ve městě Beatles zvítězili 2:0.

Od prvních minut bylo jasné, že favorit je jen jeden. Ještě neuplynula ani první desetiminutovka a už mohl padnout první gól. Johnson vypálil, Foster vyrazil jen před nohy Shelveyho a ten pod brankářem WBA dorazil do sítě. Jeho radost ale překazil praporek sudího, jenž holohlavého záložníka správně přistihl v postavení mimo hru. Čtvrt hodiny nato pak až neuvěřitelně volný Agger mohl po rohu hlavičkovat na bránu, Foster však jeho razantní úder vyškrábl nad břevno na další rohový kop.

Za další dvě minuty dalekonosná rána Downinga pořádně vyprášila Fosterovy rukavice, nadvakrát však brankář WBA pokus zkrotil. Bezmocně ale hleděl na míč letící kolem jeho hlavy pět minut před koncem první půle. Shelvey zatáhl míč až k brankové čáře a centroval před bránu, kde ve snaze odklidit míč do bezpečí Reid trefil svoji stojnou nohu a balon div nezapadl do sítě - naštěstí pro hosty však těsně přelétl břevno.

Po změně stran utkání pokračovalo ve stejném duchu. Liverpool tlačil a zkoušel obranu WBA, hosté naopak nepředvedli takřka nic. Pár minut po přestávce předvedli Reds překrásnou akci, která ovšem gólem neskončila. Downing si všiml náběhu Johnsona do vápna, pravý anglický bek nahrávku převzal, nacentroval do malého vápna a tam Jordan Henderson za patou zakončoval - bleskový zákrok Fostera nicméně tuto nádhernou akci překazil.

Další pěkná a rychlá kombinace přišla v osmašedesáté minutě, na jejímž konci pálil Borini. Foster nicméně těžkou střelu lapil přímo do rukavic. Už za tři minuty předvedl anglický gólman další zákrok z říše snů. Sterling zboku navezl míč k šestnáctce, předal ideálně na střelu Gerrardovi, který pálil dělově. Ben Foster se sice přesouval, nicméně jednoruční nevídaný zásah zastavil míč před čarou.

Vysvobození nabídl Liverpoolu sudí Jonathan Moss a nutno říci, že nesprávně. Zákrok Olssona na Suáreze byl nedovolený maximálně tak z desetiny, přesto se Uruguayec rád poroučel k zemi a rozhodčí mu jeho počínání "sežral". Dnešek ale ovládl geniálním výkonem Ben Foster. Steven Gerrard nekopl penaltu špatně, ale brankář Baggies tygřím skokem k tyči zachránil svůj tým.

A vzápětí přišel obrovský šok. První střelu na bránu Liverpoolu vyslal Mulumbu nádherně, plachtící pokus vychýlil na roh Reina. Jenže standardní situace přinesla hostů druhý přímý projektil, který už skončil v síti. McAuley se skvěle odpoutal od Aggera a v ideální pozici uprostřed malého vápna hlavičkoval dokonale - otřel střelu o břevno, rozvlnil síť a mohl slavit - 0:1.

Dokonalou noční můru dokonal pro domácí ještě střídající Romelu Lukaku. Po několika minutách platonického tlaku se West Bromwich chopil protiútoku, na sklonku základní hrací doby předal Morrison ebenovému střelci míč před vápnem, Lukaku na třech krocích ze stoje obehrál nešťastného Aggera a mezi nohama Reiny uzavřel skóre na konečných 0:2.

Góly: 13. Ryan Giggs, 45. Robin van Persie

Pouhé tři dny před jedním z nejočekávanějších zápasů s Realem Madrid v osmifinále Ligy mistrů si Manchester United lehce poradil s Evertonem. Toffees svému soupeři nedokázali vzdorovat a v utkání si nevytvořili téměř žádné šance. Rozhodujícím okamžikem byl Van Persieho gól do šatny na 2:0. United tak vedou ligu o propastných dvanáct bodů.

Prvnímu poločasu nechybělo takřka nic. Hrál se pěkný fotbal, oba celky byly poměrně aktivní, sic United měli navrch. První obrovskou šanci však Robin van Persie nevídaným způsobem spálil. Leckdo si v desáté minutě vzpomněl na Fernanda Torrese, když nejlepší střelec Premier League po skvělé Rooneyho přihrávce šel sám na bránu, obešel Howarda, načež svoji slabší pravou nohou trefil místo zívající prázdné brány jen tyč.

Jen o tři minuty později však své veliké zaváhání napravil. První gólová akce začala vítěznou hlavičkou Valencii nad Bainesem, posléze využil Van Persie tragického bránění Heitingy, ve vápně posunul míč Giggsovi a legendární záložník se biliárově o tyčku trefil již v 23. sezoně v řadě - 1:0. Everton zahrozil výrazně jen jednou, když se čas blížil k půlhodině hry. Leon Osman zpracoval balon na prsa a zpoza vápna ze vzduchu mířil k tyči, David De Gea ovšem skvěle jeho ránu vyrazil.

Do přestávky měli oba celky ještě jeden náznak gólovky, Anichebemu ale odkopl míč ve slibném prostoru Rafael, před Van Persiem zase zachraňoval lehkým dotekem Heitinga. Přece se však fanoušci na Old Trafford dočkali ještě před změnou stran druhého gólu. Tentokrát poslal do samostatného úniku Van Persieho Rafael, Holanďan opět hokejovým blafákem opil Howarda a i přes skluz zachraňujícího Heitingy dopravil kulatý nesmysl do sítě - 2:0.

Druhá polovina utkání již tak zajímavá nebyla. Dobrých dvacet minut duel vyloženě nudil, United se snad podvědomě začali šetřit na středu a hosté se přes své nepřesnosti nedokázali dostat zpět do zápasu. Až v šestašedesáté minutě měli zase hráči Red Devils nakročeno k další brance. Obrovský závar v pokutovém území vytvořil trojnásobnou střelou Jonny Evans, kteréhož dvakrát vychytal Howard a jednou na brankové čáře Jelavić.

Krása se dostala ke slovu i za minutu, když z následného rohu přilétl odražený míč ke Cleverleymu a ten báječně prvním dotekem pálil na bránu. Skvělý zákrok Howarda nicméně dostal střelu nad břevno. Po čtvrthodinovém intermezzu pálil po šikovné kombinaci s Giggsem Van Persie těsně mimo. Everton pak po dvou minutách ojedinělým pokusem vystrašil fanoušky vedoucího celku tabulky, když Nikica Jelavić donutil De Geu k zákroku střelou k tyči.

Góly: 74. Christian Benteke (pen.), 78. Charles N'Zogbia - 87. Ashley Westwood (vl.)

Pochopitelně to nemohla být žádná pohoda, ale stejně v Birminghamu před pár minutami slyšeli naráz padnout x balvanů. Villans se po několika nešťastně ztracených zápasech konečně zadařilo, když jim dvě standardky pomohly vyhrát duel s podobně barevně laděným West Hamem, a tak do 27. kola opět půjdou z bezpečné příčky.

Bůhví, jak moc by se ve finále birminghamští třásli, kdyby ve třetí minutě vše dopadlo tak, jak dle papírových předpokladů mělo. Jaaskelainen tehdy totiž Bentekeho slabou střelu akorát nepochopitelně vytlačil před sebe a Weimannovi stačilo Fina jenom pohodlně obstřelit - což se sice povedlo, ovšem s brankou zároveň. A litovat toho mohl nejen domácí fanoušek, ale i nezaujatý divák. Později se totiž ukázalo, že bez podobného rozpumpování utkání znovu probere maximálně přestávka.

Do jejího příchodu první dnešní duel zaujal maximálně pořádnou řežbou v dešti. Na setkání s Bakerem takto dojel tradiční lazar Joey O'Brien a v obličejové části těla pak byli ošetřováni také Tomkins se zmíněným Bakerem. Jinak se hrálo totálně bez šancí, přičemž Hammers nebyli schopni nabídnout ani náznaky. To raději odstřihli potenciálně nepříjemného Carrolla, a přesto to byl právě on, kdo se dvakrát alespoň o něco pokusil.

Teprve po přestávce začali Kladiváři fungovat, jak se sluší a patří, takže hnedka přispěli ke všeobecnému zatraktivnění zápasu. Villa navíc sama neuvěřitelně prospala restart, až Clark párkrát zcela heroicky odkopával míč do bezpečí a střídající Bent záhy těsně po svém příchodu na plac zasahoval u tyčky při gólové střele Carrolla. Doopravdy to nevypadalo, že by brzy měla otevřít skóre zrovna Lambertova eskadra; přesto se tak stalo. Listopad 27. - naposled tu Villa dala gól ze hry

N'Zogbia nejprve ještě těsně minul vzdálenější tyč, když se po více než hodině hry domácí konečně odhodlali ke kloudné kombinační akci, pak už ale sám upadl po neopatrné Nobleově reakci na zasekávačku uvnitř pokutového území a dovolil tak Bentekemu oslavit 11. ligový gól v sezoně. Belgičan totiž na puntíku opět zachoval chladnou hlavu, aby Jaaskelainena poslal opačným směrem.

Aston Villa přitom neporušila tradici, podle níž od 27. listopadu na vlastní půdě neskórovala ze hry, a v ní se posléze rozhodla pokračovat. N'Zogbia totiž po zásluze navázal z přímého kopu, když se v 79. minutě trefil tak akorát pod břevno. Jaaskelainen se jenom přikrčil a ohlédl, ani ke skoku se neodhodlal.

Nebyla by to však Villa, aby koncovku dobře se vyvíjejícího střetnutí řádně nezdramatizovala. A tak Guzan třeba mohl být zcela jistý na přední i zadní tyči, ovšem na Westwoodovu chtěnou teč centru Joea Colea už byl jednoduše krátký. Villans se tedy i tentokrát museli strachovat do posledních vteřin, výjimečně ale náskok uhájili až do závěrečného hvizdu sudího Clattenburga.

Góly: 7. Jason Puncheon, 22. Steven Davis, 48. Gareth Barry (vl.) - 39. Edin Džeko

Nový manažer Southamptonu Mauricio Pochettino se konečně dočkal a může po zásluze slavit, jeho svěřenci totiž na St. Marry's Stadium porazili Manchester City a udělali tak další výrazný krok k záchraně! Naproti tomu hostující ztráta na městského rivala směle narůstá...

Citizens dorazili na jih Anglie se suverénně nejlepší defenzivní vizitkou v soutěži (inkasovali pouhých jedenadvacet branek), ovšem bez kapitána Vincenta Kompanyho a jeho obvyklého parťáka Matiji Nastašiče to zdaleka taková idylka nebyla. Hodně nejistě působil především Javi García, původem defenzivní středopolař, jenž musel za výše zmíněné zaskakovat ve středu obrany.

Nejistotu v zadních řadách hostující družiny Saints potrestali již po sedmi minutách: Puncheon se zmocnil míče, prodral se s ním do vápna, kde v pravý čas oslovil Rodrigueze, ten sice na Harta recept nenašel, ovšem kulatý nesmysl se vrátil k prve jmenovanému, který už měl snadný úkol - 1:0. Man City se nedostávalo ke své tradiční hře a navíc zanedlouho inkasovalo podruhé. Lambert po rychlé kombinační akci natáhl, anglický reprezentační brankář ukázal neskutečné selhání, čehož s díky využil Davis a pohodlně dopravil mičudu za čáru - 2:0. Vysoce riskantní hra přinášela Sotonu kýžené ovoce...

...nováček těžil z vysunutého napadání a neutuchající ofenzivní aktivity, čímž zároveň nutil protivníka k častým chybám. Další hřebíček do rakve mohl po půlhodině hry přinést Rodriguez, ale z voleje nemířil přesně! Těsně před odchodem do kabin se konečně zmátořilo i City. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat: Zabaleta našel přesným centrem nabíhajícího Džeka, který z bezprostřední blízkosti snížil na 2:1.

Kdekomu se jistě v ten moment vybavila vzpomínka na otevírací kolo letošní sezóny, kdy Man City na Etihad Stadium prohrával už 1:2, aby nakonec nad Southamptonem zapsal těsné vítězství (3:2). Ještě po pauze nadále pokračovaly dohady o neodpískané penaltě po zákroku Yayi Tourého na aktivního Rodrigueze, ani to však rozhodnutí sudího Atkinsona pochopitelně nezměnilo. Další velkou minelu předvedl Barry, jenž si nikým neatakován srazil Lambertův centr nepochopitelně za Hartova záda - 3:1. Ani brzké změny manchesterskému celku nepomohly, nejblíže ke snížení byl Agüero, ale na Boruce si nepřišel!

Góly: 8. Michu, 18. Ángel Rangel, 50. Pablo Hernández, 67. Michu - 48. Bobby Zamora

Tak tohle čekal málokdo. Redknappův Queen’s Park Rangers čtyřikrát z posledních pěti duelů udržel čisté konto, dnes ovšem inkasoval hned čtyřikrát! Finalista ligového poháru, velšská Swansea, ambiciózním "Jezdcům" naložil výprask, ze kterého se budou dva týdny vzpamatovávat. Za tu dobu totiž hrají další kolo. Hlavní hvězdou byl s dvěma góly a asistencí skvělý Michu.

Začalo to už po sedmi minutách hry, pomyslný výstřel provedl právě Michu. Tvrdou střelu Nathana Dyera dokázal Julio César jen vyrazit před sebe, kde pohotový španělský útočník či ofenzivní záložník již nabíhal a kostrbatě doklepl míč do sítě - 1:0. Už za deset minut pak s druhým zářezem přispěchal pravý obránce Swans Angel Rangel. Přijal přihrávku na křídle od Routlegde, pronikl do vápna, a i když mu César jeho první ránu kryl, na dorážku byl již krátký - 2:0.

Jiskřičku naděje vykřesal pár desítek vteřin po změně stran Bobby Zamora. Akci začal Adel Taarabt, jenž vypálil z úhlu na Vorma, ten navázal na tradici vyrážení míčů do nevhodných míst a Zamora byl přesně tam, kde měl být. Dorážkou snížil na 2:1 a dal Queen’s Park Rangers naději.

Ta však netrvala příliš dlouho. Zakrátko se taktovky chopil opět Michu, který si pronajal prostor před vápnem pro sebe, udělal si prostor mezi několika obránci a lahodný obloučkem přihrál do vápna Hernandézovi. Ten si počínal snad ještě lépe, fantasticky obešel svého strážce a ránou z úhlu trefil dokonale jediný prostor, kde nechal César volno - 3:1.

Definitivní hřebíček, po němž už nebylo o co hrát, pak přišel po další akci zmíněného dua. Tentokrát si oba úlohy vyměnili, Pablo Hernandéz nádherným pasem donutil Michua k souboji s obráncem, vysoký Španěl jej vyhrál a jako by nic uklidil míč levačkou podél Césara - 4:1.

Góly: 67. Robert Huth, 81. Cameron Jerome - 83. Adrian Mariappa

První ligovou výhru v tomto kalendářním roce slaví Stoke City. Na domácím půdě opticky stěží, avšak ve skutečnosti poměrně pohodově udolal bezzubý Reading, v jehož dresu vyšel netradičně naprázdno spolehlivý žolík a oficiální hráč měsíce Adam Le Fondre. Naopak Royals tedy padli po pěti týdnech.

Potters svou převahu už od začátku promítali do veškerých statistik, včetně té o držení míče (nezvykle). Co se ale aktivnější střelby týče, nelze říci, že by rovnou nutně mělo jít také o nebezpečí pro Federiciho. Etherington totiž sice brzy párkrát vyzval k hlavičce dlouhána Crouche, jeho mířidla dnes ovšem nebyla seřízená ani zdaleka ideálně.

Nejvíce se tedy Federici zapotil ve dvouminutovce, která uzavírala první poločas - tehdy čelil celkem pěti rohům, přičemž s vypjetím všech sil odvrátil hrozby Shawcrosse i Crouche a při střele Hutha pro změnu s radostí přihlížel zachránci v osobě Stephena Kellyho.

O všechny góly se tím pádem zasloužilo až druhé dějství. Nejprve v 67. minutě konečně řádně zdokumentoval vzdušnou převahu domácích Huth, když do sítě odhlavičkoval Whelanův centr od rohového praporku. A po 14 minutách bylo fakticky rozhodnuto, když Mariappa hrubě neodhadl dlouhý nákop Hutha a Jerome si už s duem Pearce-Federici poradil po svém. Mariappovi vzápětí bylo docela dobře k ničemu, že své zaváhání odčinil gólem z rohu, Le Fondreho volání po penaltě totiž sudím vyslyšeno nebylo.

Góly: 23. Ramires, 56. Eden Hazard, 87. Frank Lampard, 90+2. Marko Marin - 58. Shaun Maloney

Dlouho se Chelsea s jedním z kandidátů na sestup trápila, chvílemi to už vypadalo opět na klasický "Rafův" závěr s nešťastným koncem - pak se ovšem taktovky chopil Frank Lampard a rozhodl. Blues se tak opět dostali na třetí místo tabulky, které na chvíli přepustili Tottenhamu. Wigan naproti tomu zůstává na "druholigovém" 18. místě.

Legenda. Frank Lampard nabírá naprosto famózní střeleckou formu, když v posledních osmi ligových utkání nasázel sedm gólů. Výrazně se díky tomu přiblížil prvnímu místu historických střeleckých tabulek Chelsea, kde mu k překonání někdejšího kanonýra Tamblinga chybí při jeho 198 zásazích už jen pět branek.

Jeho chvíle nicméně přišla až pár minut před závěrečným hvizdem. První šanci utkání měl paradoxně Di Santo, který se kličkou zbavil obránce a Petr Čech již s vyléčeným malíčkem skvěle vyrazil na roh. Chvíli nato zkoušel štěstí Maloney, který po nedorozumění v obraně Chelsea obstřeloval technickou ranou Čecha - ten však s trochou námahy ránu kryl.

A tak se prosadila Chelsea. David Luiz razantně zastavil zhruba v polovině úvodního dějství rodící se útok hostí, vyvezl míč a přihrál Torresovi. Španěl prvním dotekem našel krásnou dálnici pro Ramirese, který po chvilce úprku na bránu opět prokázal perketní schopnost zakončení v plné rychlosti - technická rána pod břevno a 1:0 pro Blues.

Torres se mohl prosadit i gólově, po půlhodině hry mu na hlavu centroval Azpilicueta a "Nando div nezvýšil skóre - Al Habsi však skvěle vyškrábl na roh. Na 2:0 tak upravil až Hazard po změně stran. Opět to byl Azpilicueta, kdo asistoval, pravý bek Chelsea obešel na pravé straně obránce, přihrál do báječné pozice Edenu Hazardovi a ten i s trochou štěstí překonal brankáře Wiganu porduhé - 2:0.

Pak zřejmě domácí polevili v defenzivní koncentraci, jak jinak totiž vysvětlit, že hned za dvě minuty ani jeden z obránců nezachytil náběh Maloneyho, který si počkal na famózní míč za obranu od McArthura, obešel vyběhnuvšího Čecha a do prázdné brány snížil na 2:1. Tento gól trošku Chelsea utlumil a vypadalo to na další utrápený boj o body. Deset minut před koncem dokonce Koné odtancoval od pečlivě bránícího Azpilicuety a prudkou přízemní ranou vystrašil fanoušky - Čech ale kryl.

Až v sedmaosmdesáté minutě bylo rozhodnuto. A postaral se o to kdo jiný než kapitán Frank Lampard. Nejlepší hráč utkání Eden Hazard zatáhl míč do vápna, přihrával na jeho hranici Matovi, který jej pustil mezi nohama a druhý nejlepší střelec v historii Chelsea parádní utaženou ranou po zemi k tyči nedal Al Habsimu nejmenší šanci - 3:1.

Snad až trochu nespravedlivý stav ještě dokreslil střídající Marko Marin. Ten na hřišti pobyl asi minutku, když skvěle zareagoval na Al Habsiho zákrok po dělovce Azpilicuety a hlavičkou v obtížné pozici uzavřel skóre do prázdné brány na 4:1. Zaokrouhlit skóre mohl ještě Torres, jenže Al Habsi tentokrát báječným zákrokem jeho dorážku vyrazil.

Góly: 36. Santi Cazorla

V pořádně hektickém tempu nakonec Arsenal urval důležité tři body na půdě Sunderlandu. Ačkoliv úvodní dějství na Stadium of Light totálně ovládl, o výsledek se nakonec strachoval do posledních vteřin. Zčásti kvůli předzápasovým komplikacím, zčásti kvůli těm, které se narodily až v průběhu duelu...

Velmi nepříjemná událost potkala před výkopem Arsenea Wengera: už tak sotva uzdravený Koscielny si při rozcvičce namohl lýtko a musel na poslední chvíli přepustit místo v základu Jenkinsonovi; na stoperu tedy musel zcela výjimečně zaskakovat Sagna. A neměl to úplně lehké; hned zkraje se přes něj k hlavičkám prodrali N'Diaye a Fletcher. Szczesny se ale v ani jednom případě nemusel nijak zvlášť třást; což platilo i o celém zbytku úvodní části.

Tomu totiž jinak hegemonicky vládl klidný, poměrně invenční Arsenal. Z těžších úhlů nejprve z obou stran zakončovali Walcott s Giroudem, aby první elitní zákrok Mignolet vytahoval ve 32. minutě proti Ramseyho střele, po níž se vrhl coby kočkovitá šelma.

Arsenal jinak umně střídal soustavný tlak v odpočinkovém a vyšším tempu, přičemž jakmile zabral okolo 35. minuty, děly se konečně věci: Wilshere se proběhl středem hřiště, na hraně velkého vápna našel Walcotta zády k brance, ten zachoval chladnou hlavu, vybídl ke střele Cazorlu a na španělského generála už Mignolet zkrátka nestačil.

Koncovka úvodního dějství se pak nesla ve znamení hostujícího stíhání většího náskoku do šatny; to se však nepotkávalo s úspěchem. Walcott těsně minul, Ramseyho vychytal Mignolet levým bokem doopravdy z pár kroků a neujaly se ani další nájezdy, které Kanonýři opakovaně podnikali do předem rozložené obrany.

Druhé dějství už vypadalo docela odlišně. Black Cats začaly více myslet na útočení a to pak poslepovaná zadní linie Kanonýrů nevypadala být úplně vždy zkonsolidována (zejména tedy Jenkinson napravo hořel). Tím hůře přitom bylo, když jí zavářeli i vlastní spoluhráči - jako Ramsey v 57. minutě se svou ztrátou na půlce hřiště. Osvědčené duo Sessegnon-Fletcher vzápětí vedlo ojedinělý atak na Szczesného, Fletcher však atypicky levačkou zcela netrefil prostor mezi třemi tyčemi.

V 63. minutě každopádně došlo na nevyhnutelné - druhou žlutou pro Jenkinsona - a zápas definitivně nabral na zápletce, potažmo na obrátkách. Předtím se navíc zranil Wilshere, takže se Gunners vše začalo sypat doopravdy od základů (však finišovali s Ramseym na pravém beku). Přesto se objevovaly další příležitosti na rozhodnutí, to ne že ne. Diaby měl skórovat po narážečce s Monrealem, Walcott zase trefil tyčku po krásné kolmici Cazorly a citlivé koncovce podél Mignoleta. Ústředním tématem posledních minut nicméně pochopitelně bylo sunderlandské dotahování.

To však pro změnu řídil brankář Wojciech Szczesny, jenž z pohledu hostí naprosto ideálně navázal na heroické Mignoletovo představení z úvodní části. Takhle Polák musel promptně zasahovat po chybě Mertesackera a blýskl se také v samotném závěru, když famózním skokem utnul předlouhou hlavičkovanou a následně ustál i složitý závar po rohovém kopu. Právě své brankářské jedničce tedy nakonec budou Kanonýři nejintenzivněji děkovat.

Góly: -

Další remíza, devátý zápas bez výhry a přece je Norwich technicky spíše blíže než dále záchraně. Na Carrow Road nicméně po bezbrankové nudě s Fulhamem spokojenost panovat nebude; mimo jiné i proto, že se nová posila z Leedsu, Luciano Becchio, na místě překvapivě nedostupného kapitána (ráno jej chytla křeč v zádech) neuvedla dvakrát přesvědčivě...

Také Cottagers si mimochodem od svého forvarda dost slibovali, jakkoliv šlo o "staronového" Berbatova. Bulharský fantom zmeškal poslední kolo s ManUtd, aby tentokrát figuroval v základní sestavě, avšak jeho samotná přítomnost Fulham rozhodně nevytrhla. Koneckonců smolař Berbatov brzy musel alespoň na chvíli do kabiny, když jej vysokou nohou zasáhl Johnson a on potřeboval pár stehy vyspravit krvácející nos.

Norwich málem okamžitě zužitkoval chvilkovou početní převahu, ovšem to byl již zmíněný Becchio musel po spolupráci Bennetta s Garridem vykázat větší klid a rozvahu v koncovce. Takhle lednová posila z první pálila slabě přímo do Schwarzera; a náladu si rozhodně nezlepšila ani příštími nepřesnými hlavičkovanými pokusy.

Do druhého poločasu, podobně nezáživného, vstoupil o něco lépe hostující soubor. Sidwell například z 20 metrů otestoval Bunnovu pozornost, zatímco do Ruizovy pumelice se obětavě vložil Bassong. Toho na druhé straně brzy napodobil Hangeland, aby zazdil jednu z mála pozoruhodných akcí domácího mužstva. Jeho projev později nevytrhla ani premiéra Keie Kamary, takže zápas docela dobře vyšuměl, aniž by toho publikum nějak litovalo.

Góly: 5. Gareth Bale, 78. Gareth Bale - 24. Yoan Gouffran

Snad jen Liverpool by se mírou závislosti na výkonech jediného hráče mohl Tottenhamu rovnat. Zatímco Reds mají svého Luise Suáreze, Spurs sázejí na aktuálně rozjetějšího Garetha Balea, jenž po West Bromwichi sám odrovnal také Newcastle a daroval Kohoutům naději na třetí příčku. Chelsea musí odpovědět vítězstvím nad Wiganem.

Newcastle na White Hart Lane jezdí docela rád, jen na Aston Ville ze současných účastníků PL vítězí častěji. To se však dneska nemělo potvrdit; a úvodní indicie na scénu přikvačila již s pátou minutou. Bale tehdy z přímého kopu pročísl nekomunikující stračí zeď a Krul byl v zásadě bez šance - mičuda si to namířila pěkně na bližší tyč, navíc se těsně před překročením brankové čáry odrazila od země, což je vždycky nepříjemné.

V tu chvíli fanoušci Magpies museli polknout knedlík; jakmile totiž Spurs letos jdou na své půdě do vedení, neztrácejí ho (pocítily to Reading, Swansea, Liverpool, West Ham...). Nicméně tentokrát to bylo složitější. Newcastle se koneckonců okamžitě probral, přitlačil favorita ke zdi a hned v 19. minutě měl Cissé rutinní hlavičkou proměnit v gól luxusní centr Colocciniho.

Magpies ale nečekali o moc déle. Sissoko měl totiž ve 25. minutě oči na stopkách, spojil se na hraně šestnáctky se svým krajanem Gouffranem a z jeho přízemního finiše následně Dawson učinil nadílku pro levou šibenici svatyně totálně bezmocného Llorise.

Do přestávky jsme posléze sledovali zcela vyrovnanou partii, teprve po ní Newcastle zalezl do bytelné ulity, z níž sotva vyrážel kupředu. Ostatně Cabayeho dalekonosný pokus ze 75. minuty představoval po dlouhé době první zajímavou akci hostů; a co v tu chvíli zaráželo vůbec nejvíce, byla skutečnost, že prakticky i celého poločasu.

Tottenham si totiž jinak - pokolikáté už letos - nevěděl s odemčením pečlivě uzavřené defenzívy rady. A znovu - pokolikáté už letos - jej proto musel spasit až samotný nezastavitelný Gareth Bale. Ten v 78. minutě vystartoval po propadnuvším nákopu, ukradl jej zpřed očí Colocciniho a po střednědlouhém sprintu slavně prostřelil Krula.

Závěr utkání už potom byl správně hektický a mimo toho, že na jedné straně mohl zničehonic srovnávat Ameobi, se nesl především ve znamení Baleova stíhání hattricku. Nepochopitelně neúspěšného stíhání.

Velšan nejprve po další individuální akci nechal vyniknout perfektně reagujícího Krula, aby se pak úplně sám připravil o hattrick, když pravačkou ze dvou metrů netrefil kompletně odkrytou branku. Do třetice všeho zlého vzápětí Balea i podruhé odmítl Krulův bezchybný reflex.