Premier League - souhrn 15. kola

Góly: 13. Demba Ba (pen.), 21. Demba Ba, 71. Gaël Bigirimana

Teď už je to definitivní. Demba Ba je nejlepším útočníkem Newcastlu od dob fenomenálního Alana Shearera. Dnes se totiž dostal na hranici deseti branek ve druhé po sobě jdoucí sezoně jako vůbec první muž od slavné devítky. A jakoby mimoděk tím zase jednou prakticky sám zařídil Newcastlu výhru.

Už ve 12. minutě bylo rozhodnuto, chtělo by se říct. Právě tehdy si Cissé šikovně došel pro penaltu, aby vzápětí spolehlivě otevřel skóre Demba Ba - již proti oslabenému soupeři. Jakkoliv z pohledu Papisse Cissého šlo o první a poslední dobrou věc večera, Straky ve finále k důležitému vítězství (prvnímu po pěti kolech a čtyřech porážkách v řadě) dokráčely ve velké pohodě. A to i díky tomu, že se poměrně rychle dočkali druhé branky. Tak se stalo, když ve 21. minutě Al Habsi nešťastně vyrazil Santonovu střelu a Demba Ba v cukuletu přispěchal s jubilejním 21 000. gólem v dějinách Premier League. Povšimněte si hravé symboliky čísel.

Tím bylo první dějství fakticky u konce, co se atraktivních chvil týče. Do druhé části vykročil již desetičlenný hostující soubor bez Gómeze a s McArthurem, což se jen pozitivně promítlo na jeho vstupu do tohoto poločasu. Napravo měl moře prostoru Ronnie Stam (a to se Santonem i Fergusonem, který později zraněného Itala nahradil), samy Straky nastoupily vskutku laxně.

Nicméně Latics se stále nedařilo dostávat se do konkrétních příležitostí, zatímco na druhé straně brzy podnikl dva zajímavé výpady Marveaux. Jednou sám slabě zakončil, podruhé po jeho výzvě nepovedeně pálil Bigirimana. Mezitím to všude možně lítalo také Cissému, a tak to užuž vypadalo, že se skóre dále měnit nebude. Latics prudce ubývaly síly, až se Magpies bránili levou zadní. A dopředu to domácím vskutku dvakrát nešlo.

Ovšem v 71. minutě přeci jen došlo na ještě jeden průlom. Na svědomí ho měl kupodivu jeden mládenec ze záložní řady Gael Bigirimana, jenž si na hraně šestnáctky v mžiku přehodil mičudu na levačku a vymetl vzdálenější šibenici Al Habsiho branky. Jako by snad takhle pálil každý den - přitom šlo o jeho premiérový zásah mezi dospělými. Teprve takto bylo stanoveno výsledné skóre, i proto, že Cissé selhal rovněž ve své další šanci večera.

Góly: 8. Sébastien Bassong, 37. Anthony Pilkington - 44. Craig Gardner

Velmi pohledné utkání na Carrow Road přineslo fanouškům v Norwichi všechny tři góly už v první půli, ale i v té druhé bylo o zábavu postaráno. Canaries nakonec udrželi vedení a porazili Sunderland 2:1. Navýšili tak svou sérii neporazitelnosti na osm zápasů.

Utkání nabralo rychlý spád, už v osmé minutě otevřel skóre Sebastian Bassong a nastínil, jakým směrem se bude duel ubírat. Přímý kop Snodgrasse dolétl do žhavého chumlu hráčů, míč se po odrazu dostal ke stoperovi Norwiche, který neměl pozici složitou a poslal míč do sítě - 1:0.

Sunderland poprvé zahrozil až v osmadvacáté minutě. Larsson rozehrál rohový kop nakrátko Rosovi, což překvapilo nejen obranu Canaries, ale do jisté míry i brankáře Bunna, který se před střelou přesouval na druhou stranu branky a měl co dělat, aby záludnou ránu zkrotil v rukavicích.

Mackems měli lehkou převahu, ale další změna skóre se jim opět zamlouvat nemohla. Nenápadná kombinace Norwiche ze sedmatřicáté minuty dostala spád ve chvíli, kdy Bradley Johnson takřka geniálně na 50 metrů vypustil přihrávku do běhu Anthonymu Pilkingtonovi. Záložník Norwiche sice Cuellarovi neuprchl, ale ve vápně ho krátkou kličkou "poslal na párek" a střelou na zadní tyč zvýšil na 2:0.

Snížení Sunderlandu ale přišlo v ideální čas. Jen minutu před přestávkou si rozvzpomněl na chvíle slávy Adam Johnson, trošku kostrbatě přešel z levé lajny přes dva obránce a předal do středu Craigu Gardnerovi. Jeho rána levačkou měla perfektní rotaci od brankáře a Bunn na ni tak nedokázal dosáhnout - 2:1.

Druhé dějství pokračovalo ve vysokém tempu, svěřenci Martina O’Neilla měli více ze hry, přesto se prvního nebezpečí dopustili domácí. Pilkingtonovu nesmělou ránu musel Mignolet vyrazit pohlednou robinzonádou. Když se blížila šedesátá minuta, měl Sunderland příležitost přímého kopu. Gardner se ho ujal výborně, nastřelil tyč a před dobíhajícím Kilgallonem zívala úplně prázdná brána. Stoper hostů ovšem vystřihl parádní "epic miss" a balon poslal z prvního doteku neomylně přes břevno.

Druhou branku vsítili hráči Mackems čtvrthodiny před koncem, jenže pro ofsajd nemohla platit. Po rohu míč doplachtil k Rosovi, ten se do něj fantastickým způsobem opřel a jeho střelu Bunn neudržel v náručí. Dobíhající Wickham sice doklepl balon do brány, ale stál v postavení mimo hru. Regulérní gól nenabídl ani strhující závěr a Norwich tak slaví v utkání se Sunderlandem vydřené tři body.

Góly: 8. Hal Robson-Kanu, 19. Adam Le Fondre, 23. Sean Morrison - 13. Anderson, 16. Wayne Rooney (pen.), 30. Wayne Rooney, 34. Robin van Persie

Royals získávají patent na nejdramatičtější přestřelky v historii Premier League. Té úplně top jsou aktuálně součástí a dnes se jí ve spolupráci s ManUtd jenom přiblížili. Nad favoritem doma hned dvakrát vedli, aby mu nakonec přeci jen podlehli 3:4. Reading tím pádem potřetí v řadě prohrál svůj ligový zápas a dál trčí v sestupové zóně. Sic se opět může uspokojovat hrdým ohlížením se za svým výkonem, tabulkově mu to bude málo platné.

Jak zběsile se - jak známo - pokračovalo, tak zběsile se také odstartovalo. Evans hned v osmé minutě neuspokojivě odhlavičkoval míč přímo ke kopačkám Robsona-Kanua, který si k poskakujícímu balonu šikovně nakročil a křížem jej nasměroval do pravé šibenice Lindegaardovy klece. Show mohla začít.

Rychlý přesun dopředu v podání United ve 13. minutě nicméně divákům připravil ojedinělý zážitek, který zároveň znamenal srovnání skóre. Young tehdy uvolnil Andersona a ten, ačkoliv je všude po světě znám svou nechutí ke střelbě, i z těžšího úhlu parádně překonal Federiciho na přední tyči. A ManUtd se vskutku nehodlalo nervovat příliš dlouho. Dobře známý úkon - otáčení zápasů - dotáhlo ještě v 16. minutě, když Tabb zezadu naletěl do Evanse a následnou penaltu hravě proměnil Rooney. Šlo o tisící gól ManUtd v Premier League.

Jenže Royals již letos zvládli držet krok se Swansea, Fulhamem, ba dokonce Chelsea...a svůj ofenzivní potenciál se jali potvrzovat i nyní, proti loňskému vicemistrovi. Ještě do konce první 20minutovky tedy zvládl do sítě vmanipulovat svůj projektil Adam Le Fondre, ačkoliv se Van Persie zoufale snažil vytěsnit jej svým bicepsem.

A divy se děly rovněž v dalších pasážích. Na sklonku 23. minuty se opakovala ta samá předchozí situace, když se po rohu prodral do koncovky Morrison a senzačně Royals vrátil do vedení. Jakkoliv to tentokrát vypadalo, že se MU podruhé nezvládne tak rychle probrat (dvakrát poté mělo na krajíčku), ještě do konce úvodní třetiny extrémně zajímavého duelu bylo stanoveno skóre 3:3. A to pěknou akcí dua Young-Evra, která ústila v přízemní centr druhého jmenovaného a hladkou koncovku Rooneyho.

Což nebyl náběh na nic jiného než na další změnu ve vedení zápasu. Tu nakonec zařídil Van Persie, když si na hraně ofsajdu počíhal na šikovné Rooneyho prodloužení dalekonosné kolmice a pravačkou obstřelil Federiciho. Již potřetí v zápase se tedy předávalo "velení" nad průběhem utkání, což se v Premier League naposledy stalo v únoru 2000.

Vedle množství branek se v této neskutečné periodě rodily i interesantní nególové situace. Tady lze připomenout třeba tu z 39. minuty, kdy asistent nemával ofsajd při centru Younga, a tak Federicim zlikvidovaná hlavička Smallinga i zpoza čáry vykopnutá dorážka Van Persieho udivily svým ignorováním ukazatele skóre. Ten tedy ve 45. minutě zamrzl na skóre 3:4, které znamenalo pouhé vyrovnání rekordu v počtu nastřílených branek za úvodní část. Sedmi se diváci Premier League dříve dočkali již ve dvou případech.

K tučnějšímu numeru se už však nyní dospět nemělo; United se uspokojili dokonce i s vachrlatým jednogólovým náskokem, o který už dnes jednou přišli. Také v druhém dějství si navíc ďáblové udržovali nepříjemný zmatek ve vápně, stále a opakovaně. Le Fondre tam neustále dělal binec, z Lindegaarda dnes také nečišela žádná jistota. Naproti tomu vepředu se ManUtd snažilo šetřit čas svými klasickými ťukesy okolo osy hřiště, zatímco do šancí se příliš nedostávalo. A když už Federici zmatečně kličkoval před Van Persiem, nizozemský šutér nepochopitelně netrefil vzápětí totálně odkrytou klec.

Na famózní přestřelku zpřed pauzy se tedy nepovedlo adekvátně navázat. Ačkoliv Red Devils ve zbytku střetnutí neukazovali přílišný chtíč podržet balon a unaveného soupeře zdeptat, těsné vedení uhájili a na čele tabulky si tak pracně vykutali tříbodový náskok.

Góly: 43. Carlos Tévez (pen.) - 33. Marouane Fellaini

V sobotním šlágru mělo ManCity na domácí půdě v konfrontaci se silným Evertonem hájit letošní ligovou neporazitelnost. A třebaže po další trefě Fellainiho prohrávalo, svůj úkol splnilo. Přesto plichta s remízovým králem (nyní sedm takových výsledků EFC v devíti posledních kolech) nebude Manciniho dvakrát těšit, kór pokud večer ManUtd přehraje Reading.

David Moyes na Roberta Manciniho umí - o tom svědčí jeho bilance pěti výher v šesti vzájemných střetnutích. Možná proto ManCity do utkání vstoupilo poněkud opatrně, a stejně tak i jeho soupeř. Vzhledem k neutuchající bitvě o střed pole se tedy publikum prvního jásotu dočkalo teprve po půlhodině hry. Tehdy Kompany jenom zvládl prodloužit za sebe Bainesův centr z přímého kopu a rozjetý Fellaini nadvakrát prostřelil bezmocného Harta.

City okamžitě odpovědělo tvorbou své první výrazné šance utkání, když si Howard počíhal na pokus Téveze; a vzápětí i na ten Džekův. Právě po Bosňákově pokusu se potom kopal osudový roh. Džeko měl být během tradiční strkanice potažen za dres Fellainim, ochotně se zřítil k zemi a Lee Probert mu na špek ochotně skočil. Carlos Tévez se záhy ze značky pokutového kopu nemohl mýlit.

Everton potom sice ukončil poločas na výši, solidní šancí Fellainiho, nicméně po zbytek klání se spíše musel podrobovat soupeři, který byl přeci jen silnější na balonu. To však neznamenalo nutnou výhodu. Citizens se naopak utápěli ve frustraci z neschopnosti penetrace - o jedinou střelu na Howarda se tak po obrátce postaral pravý bek Maicon. Přitom klidně mohlo být ještě hůř, kdyby si Hart s problémy přeci jen neporadil s Jelavićovou standardkou.

Góly: 43. Daniel Agger

Byly to nervy, ale Liverpool nakonec dokázal tápajícího nováčka ze Southamptonu porazit 1:0 a ukořistit tak teprve třetí domácí výhru v sezoně. Tři body zajistil domácím sváteční střelec Daniel Agger.

Reds měli více ze hry a vytvořili si větší množství šancí, jenže hostující brána jako by byla zakletá - Jonjo Shelvey trefil tyč, Suárezův přímý kop se odrazil od břevna. Agger svůj tým vysvobodil až dvě minuty před pauzou, když hlavou proměnit Johnsonův centr.

Hrozil však i Southampton - zejména Rickie Lambert byl hodně aktivní a dvakrát málem i úspěšný, jenže ani jedna z jeho nepříjemných dalekonosných střel se mezi tři tyče nevlezla. Celkově se však dá říct, že si Liverpool, ačkoliv vyhrál tím nejtěsnějším rozdílem, výsledek plně zasloužil a zápas se odehrával v jeho režii. Svůj podíl hrálo i hostující útočné trio Ramirez, Lallana, Puncheon, které bylo narozdíl od Lamberta prakticky neviditelné.

Southampton zahrozil jako první vzpomínanou Lambertovou ránou z 25 metrů; domácí odpověděli Johnsonem, který po Suárezově přiťuknutí nepřesně střílel k bližší tyči. Johnson vůbec odehrál velmi dobrý zápas a jeho pravá strana byla trvalým zdrojem nebezpečí.

Hru Liverpoolu organizoval stále nepostradatelný Gerrard, který neúnavně rozdával přihrávky a prezentoval se i nebezpečnou střelou z 15 metrů, kterou musel odvracet Morgan Schneiderlin. Byl to právě Gerrard, kdo nabil na střelu Shelveyovi (který následně trefil tyč).

Liverpool tlačil stále více a Suárez se díky špatně postavenému José Fontemu dostal k dlouhému míči od gólmana Reiny, ale hostující brankář Paulo Gazzaniga situaci vyřešil skvělým zákrokem. Uruguayský reprezentant poté trefil břevno z přímého kopu; to už byla domácí frustrace takřka hmatatelná. Naštěstí pro Reds se ještě před přestávkou prosadili centrující Johnson a hlavičkující Agger - 1:0.

Lambert poté prověřil Reinu halfvolejem téměř z půlky hřiště, a to bylo ze strany Southamptonu vlastně vše; na druhé straně naopak dvakrát zahrozil José Enrique, který nejprve pálil mimo a následně donutil Gazzanigu k dobrému zákroku. Neprosadil se už ani Suárez, a tak musel Liverpoolu k vítězství stačit jediný gól.

Góly: 56. Sandro, 73. Jermain Defoe, 77. Jermain Defoe

Mizérie Fulhamu z posledních týdnů napsala další kapitolu, tentokráte Cottagers nestačili na Tottenham a natáhli tím čekání na plný bodový zisk už na sedm zápasů! Spurs naopak vyhráli potřetí v řadě a bodově se dotáhli na třetí CFC.

Bylo to emotivní setkání, na obou stranách se totiž představilo hned několik aktérů, kteří měli co dočinění se soupeřem. Na domácí lavičce stál Martin Jol, který před lety jen těsně nedotáhl Kohouty do Ligy mistrů, ofenzivu FFC přitom staví na Dimitaru Berbatovovi, který ještě před angažmá na Old Trafford rovněž oblékal hostující barvy. Dvojice Dembélé - Dempsey pak velice úspěšně působila ve Fulhamu.

Zpočátku nebylo k vidění kdovíjaké tempo, a tak promrzlé fanoušky asi nejvíce zaujalo vynucené střídání kapitána Michaela Dawsona, kterého musel již po sedmnácti minutách nahradit William Gallas. Upozornil na sebe také Bale, opět záporně, když nedovoleným zákrokem zastavil Sidwella a sudí Chris Foe tak waleskému křídelníkovi ukázal již sedmou žlutou kartu v sezóně!

Ruční brzda se pořádně odbrzdila až po obrátce. Padesátá pátá minuta pak konečně proměnila čísla na ukazateli skóre: Sandro natáhl zpoza vápna a přízemní ranou překonal Schwarzera - 0:1. Krátce nato musel vynuceně odejít také Bale, kterého nahradil Gylfi Sigurdsson. Ani to však hostující ofenzivě neubralo. Právě islandský středopolař našel v sedmdesáté třetí minutě Defoea, který už měl snadnou práci - 0:2.

Neuběhlo ani pět minut a bylo definitivně jasno. Tentokráte vymyslel pro Defoea parádní průchozí přihrávku Dempsey a odchovanec Hammers si znovu poradil na jedničku, když přízemní střelou kolem domácího brankáře zvýšil na 0:3. Pro anglického reprezentanta se tak jednalo už o devátou branku v této sezóně PL! Fulham byl takřka bezzubý, pouze Riise našel přízemním míčem Petriče, toho ale zastavil Lloris!

Góly: 88. Michu, 90. Michu

Na kdysi slavnou pevnost Emirates Stadium opravdu sedá prach. Dříve bylo absolutně neslýchané, aby sem přijel loňský nováček, neinkasoval tu a odjížděl se třemi body. Dnes jsme nicméně takové akce byli svědky. Gunners se opět trápili v mezihře, aby dvakrát inkasovali v posledních pěti minutách.

Úvodní pasáže prvního poločasu nabídly relativně klidný kombinační fotbal z obou stran, přičemž šance měli delší dobu jen hosté - Williamsův pokus ještě zablokoval Arteta, proti trestuhodně opomenutému Rangelovi nicméně musel hned dvakrát po sobě zasahovat jistý Szczesny. Dále ještě Dyer po ustání ataku Vermaelena zakončoval tváří v tvář Szczesnému, jakkoliv už notně rozhozen a tedy i drastickým způsobem nepřesně.

Veškeré nebezpečenství z produkce Arsenalu paradoxně musel dělat pravý bek Jenkinson, ačkoliv ve středu pospolu působili tři relativně kreativní záložníci. Nicméně na jeden obráncův parádní centr nedosáhl Gervinho a nějaká konkrétnější příležitost se už do přestávky urodit nestihla - taková kritéria totiž nesplňovala ani další opravdová hlavička Gervinha. Podobně impotentní Gunners aby člověk pohledal, i v tak specifické a kritické době jako této.

Po pauze hned Wilshere prováhal možnost ke střelbě, pořád nicméně na ose hřiště vyzval ke skórování Cazorlu, který se záhy stal obětí perfektní Tremmelovy anticipace. Právě Cazorla udával tempo projevu Kanonýrů v druhém poločase, také se snažil často střílet, ovšem ačkoliv pravidelně trefoval prostor mezi třemi tyčemi, Tremmela nijak významně nešokoval.

Příští hlasité slovo tak opět měli Velšané. Debutant Tiendalli si na hraně šestnáctky krásně narazil s Moorem, aby nechal vyniknout dostatečně širokého Szczesného. Gunners už příliš nevytrhla ani Rosického dravost, maximálně Vermaelen díky přizvednutí Chamberlainova centru hlavičkoval přímo do rukavic dobře postaveného Tremmela.

A pak přišlo definitivum dnešní londýnské mizérie: Mertesacker podivně zaškobrtl zrovna ve chvíli, kdy si Michu narážel se spoluhráčem - a Szczesny už tentokrát sólový únik protivníka nepokryl. Přitom ani to nebylo všechno. Jenkinson na půlce lacině ztratil míč a Michu se zase řítil sám na polského brankáře, v tuto chvíli i v závěrečné fázi klusem. Szczesného si pak samozřejmě vychutnal a uvrhl fanoušky Arsenalu do hluboké deprese.

Góly: 75. Dean Whitehead

WBA doma překvapivě podlehlo Stoke City; vítězný gól zaznamenal ve druhé půli Dean Whitehead. Hosté zvítězili mimo vlastní půdu vůbec poprvé v sezoně a překazili tak favoritovi možnost posunout se na třetí místo tabulky.

Potters vyrukovali podle očekávání s tuhou defenzivní hrou, kterou však svého soupeře dokonale zdeptali - nestranný divák si dnešní fotbal skutečně příliš neužil. Ani jeden ze soupeřů si nedokázal vypracovat větší množství šancí, tlak WBA byl z velké části platonický, a hosté perfektně využili faktu, že mají po Manchesteru City statisticky vůbec nejlepší obranu v lize.

Proto když Kenwyne Jones vybídl střídajícího Kightlyho, od nějž se míč dostal ke skórujícímu Whiteheadovi, stačilo to k zisku všech bodů a potvrzení dobré formy Potters - dnešní vítězství bylo už čtvrtým z posledních pěti zápasů a znamená posun na deváté místo.

Kouč Baggies Steve Clarke před zápasem trval na tom, že pohárová porážka se Swansea nezanechá na jeho svěřencích žádný vliv, ale nebyla to tak docela pravda - domácí sice jasně dominovali v držení míče a zejména ve druhé půli byli jednoznačně více vidět, nicméně co se gólových šancí týče, není vlastně o čem mluvit.

WBA prohrálo druhý zápas v řadě teprve podruhé od začátku ročníku, avšak tentokrát je to zvláště frustrující, jelikož jejich domácí forma (6 výher ze 7 zápasů) vybízela k jasnému výsledku, zvlášť v porovnání s venkovními výsledky Stoke (poslední výhra proti Blackburnu přišla minulý leden!). První půle však nenabídla prakticky vůbec nic - obrana Stoke byla nepropustná a Baggies se k ničemu nedostali. Jediným náznakem příležitosti byl přímý kop Steve Reida, který gólman Begović vyrazil nad břevno.

Domácí se snažili a Mulumbu s Dorransem dokázali zamotat obráncům Potters hlavy, ale na skvělou defenzivní linii pod taktovkou vynikajících Shawcrosse a Hutha to nestačilo. Nakonec to byli právě hosté, kdo mohl jít do vedení, avšak Jonesově hlavičce po Adamově centru chyběly decimetry.

Podobný obraz hry nabídla i druhá půle - Stoke zůstávali zatažení hluboko na vlastní polovině, nechali Baggies v poklidu kombinovat a soustředili se především na odstřižení pohyblivého Longa. Tahle taktika fungovala bezchybně - a když kouč Pulis poslal na hřiště dvojici Whitehead - Kightly, bylo o osudu WBA rozhodnuto.

Kenwyne Jones sprintem dohnal dlouhý balon a předložil ho Kightlymu, který využil špatného bránění Jonase Olssona a nahrál Whiteheadovi do jasné šance na malé vápno - 0:1.

Clarke sice vyslal do boje dvojici forvardů Odemwingie - Lukaku, ale Stoke po vedoucí brance zalezlo do ještě hlubšího bloku a posledních 15 minut se bez problémů ubránilo. Jedinou šancí WBA byla Dorransova střela, kterou Begović zlikvidoval bez větších problémů.

Góly: 18. Jamie Mackie - 8. Brett Holman

Redknappovo kouzlo definitivně nebude fungovat instantně, s okamžitou platností. Potvrdilo se to v domácím zápase s Aston Villou, ze kterého si QPR i na druhý pokus pod novým manažerem odnáší pouze remízu. Již třikrát po sobě tedy doma nezvládla souboj s přímým konkurentem o záchranu.

Rangers tím pádem budou čekat na první vítězství v ročníku přinejmenším patnáct kol, čímž vyrovnali dosavadní rekord Premier League (1993/94 Swindon Town), a přinejlepším budou po tomto víkendu ztrácet na bezpečnou příčku sedm bodů (v horším případě osm). Přitom Redknappův domácí debut byl charakteristický zvýšeným počtem vytvořených šancí, což je nepochybně plus, leč prozatím sotva z půlky funkční.

Harry Redknapp byl domácím publikem pochopitelně hlasitě přivítán, diváci však brzy v návaznosti na dění na ploše zmlkli. Již v osmé minutě totiž Holman, jak je jeho dobrým zvykem, zkusil štěstí ranou z 25 metrů a i přes solidní kontrakt Greena s balonem mohl jít slavit premiérový úder v dresu Aston Villy.

Co je pro leckoho pozitivní: QPR zareagovalo pozitivně. Mackie hned v 18. minutě po prokázání skvělé předvídavosti ve vápně odhlavičkoval mičudu do sítě a Hoops v dobrém duchu pokračovali také dále. Shaun Wright-Phillips málem dvakrát splatil Redknappovu důvěru, jednou ale ztroskotal na Guzanovi a podruhé na tyčce.

Těsně před pauzou musel Redknapp stáhnout poměrně vážně zraněného Mbiu, přeci jen výraznější změnou ale měla být až ta nevynucená, připravená exkluzivně pro druhou půli - na plac se místo Granera opětovně podíval uzdravený Park. Právě Korejec měl poté největší šanci zápasu, když vtrhl do vápna, aby si vylámal zuby na precizním Guzanovi. A vzhledem k tomu, že chvíli před ním v koncovce neuspěli ani Diakité s Nelsenem, QPR kýženou výhru zase neuhrálo.

Góly: 63. Carlton Cole, 86. Momo Diamé, 90. Modibo Maïga - 13. Juan Mata

Po prvním poločase se zdálo, že krize Chelsea by mohla u konce, ale hanebný výkon v té druhé fanoušky opět vrátil na zem. Gól Juana Maty sice ukončil gólové trápení, jenže absolutní odpadnutí ve druhé půli znamenalo zasloužené vítězství West Hamu 3:1.

Úvodní dějství mělo zcela jasný průběh. Chelsea konečně svého soupeře přehrávala a West Ham se kromě jediné situace vůbec nedostal do hry. Svěřencům Rafaela Beníteze velmi pomohl poměrně brzký gól, už ve třinácté minutě předvedli Blues rychlou kombinaci a prolomili 334 minut dlouho mizérii bez vstřelené branky.

Moses si všiml dobrého náběhu Torrese za obranu, španělský forvard z brankové čáry vracel pod sebe a Juan Mata levačkou parádně umístil balon k tyči - 0:1. A Chelsea v převaze pokračovala, podobnou akci rozjel po chybě Demela Ramires, který přihrával do vápna Mosesovi. Jenže mladý křídelník zakončení nezvládl.

Hammers vůbec soupeři nestačili a mohli být rádi, že to o přestávce bylo jen o gól. Skórovat mohl ještě Hazard, jehož rána levačkou po půlhodině hry těsně přestřelila bránu. Ještě větší šanci spálil pět minut před koncem poločasu Mata. Moses parádně vymíchal ve vápně dva soupeře, předal ideální pod sebe právě Matovi, jenže ten ztroskotal na vynikajícím Jaaskelainenovi.

West Ham se probral až v závěru poločasu a to se vyznamenal Petr Čech. Collinsova rána z přímého kopu se odrazila k Tomkinsovi, ten hlavou přihrál Nolalovi a jeho pokus musel český gólman skvělým zákrokem vyrazit na roh.

Druhá půle nabídla zcela diametrálně odlišný fotbal. Chelsea absolutně přestala hrát, Kladiváři ji zamkli před jejím vápnem a bušili do vrat. Ta se prolomila už v 63. minutě. Tečovaný centr z levé strany doputoval ke Carltonovi Colovi, jenž si možná za hranicí pravidel počínal při souboji s Ivanovićem, ale i přesto hlavou vyrovnal na 1:1.

Chelsea to maličko nakoplo, v gólové šanci se krátce nato ocitl Hazard, ale Jaaskelainen brilantním zákrokem jeho nebezpečnou střelu zlikvidoval. Hned za minutu měl možnost přímého kopu Juan Mata a trefil z něj tyč. Jenže tím veškeré hrdinství Blues skončilo.

Pak už hrál opět jen West Ham. Jeho tlak vyvrcholil v závěrečné desetiminutovce. První hrozbou byl rychlý útok Jarvise, jemuž velkou šanci zmařil dalším skvělým zákrokem Čech. Ještě větším varováním pak hlavička Collinse, kterou z brankové čáry musel odhlavičkovávat Ashley Cole. Obrana Chelsea byla krátká až na střelu Diamého z 86. minuty. Záložníkovi Hammers výborně sklepl míč Carlton Cole a následná rána byla gólová - 2:1.

Mizérie Chelsea vyvrcholila ještě v nastaveném čase, kdy celou křeč dotvrdil ještě Ashley Cole. Při snaze vyvést míč přihrál soupeři, brejk vyústil ve střelu Taylora, kterou Čech výtečně vyrazil. Bohužel jen do míst, kam nabíhal Maiga a tomu už nedělalo problém uzavřít skóre na konečných 3:1.