Anglická Premier League - preview 15. kola

Nejhorší období za Pardewova panování, to právě zažívají v Newcastlu. Čtyřikrát po sobě Straky pod šedovlasým stratégem prohrály vůbec poprvé a jejich pětizápasové čekání na vítězství si už také pomalu vybírá konkrétní daň - Newcastle se od pohárových příček propadl na 14. flek, který divže nesdílí s Wiganem.

Latics totiž mají k dobru naprosto stejný počet korálků (14), sedí hned na 15. pozici a skóre mají oproti Magpies horší jen o tři góly. Co se nicméně formy týče, jsou na tom atleti o poznání lépe. V poslední době se jim totiž umně daří prokládat jaksi obligátní porážky s cennými skalpy (viz Tottenham nebo West Ham), navíc i minimální počet remíz (všehovšudy dvě) Martinezově partě spíše prospívá, než škodí. Jinými slovy se Wigan vrátil ke své původní prvoligové tváři významně nevyzpytatelného celku, který může porazit vskutku kohokoliv.

A své o tom vědí i Newcastlu koneckonců. Například vloni, závěrem heroické stračí pouti, Wigan svého protivníka v domácím prostředí deklasoval 4:0; a obecně to Latics proti Magpies dobře svědčí na DW Stadium, kde v předešlých letech zvládali pravidelně vyhrávat. Ovšem venku je to zase jinačí písnička. Tam zůstávají maximem atletů dvě remízy 2:2 z let 2008 a 2010.

Ovšem aby v tomto duelu padly opět ony čtyři branky, to se zdá být krajně nereálné. Obě mužstva totiž patří k těm nejméně potentním v lize - Straky mířily přesně pouze třikrát v posledních pěti kolech, Latics zase na cizích polích nastřádali druhý nejmenší počet branek hned po Aston Ville (4).

Newcastle v tomto i příštím kole čeká pondělí dohrávka a především ta aktuální Pardewovi vskutku nepřichází vhod. Nejenže padla zrovna na pohárový týden, v jehož prostředku bude Newcastle bojovat o postup do jarní části Evropské ligy, ona navíc částečně dělá náročný program v kombinaci s marodkou prostoupenou hned několika oporami. Zkušený manažer se bude muset znovu obejít bez Cabayeho, Sholy Ameobiho, Ben Arfy, obou Taylorů, Obertana a navrch i potrestaného Perche.

Ani Roberto Martinez se momentálně nemůže cítit úplně příjemně. Na předzápasové tiskové konferenci přisoudil neduhům dua Caldwell-Jones pouze 50% šanci na včasné zmizení, přičemž k těmto problémům nutno přičíst ještě stoprocentní absence Crusata, Alcaraze, Ramise či Watsona.

Sedm zápasů bez porážky, skalpy Manchesteru United i Arsenalu. Norwich se v posledních dvou měsících neobyčejně pochlapuje a skoro až začíná vypadat jako kandidát horní poloviny tabulky - podobně jako loni. Pokud dodrží vzorec, podle něhož nyní doma pravidelně naplno boduje, dotáhne se na úroveň 11. Liverpoolu.

V cestě mu při plnění tohoto úkolu bude stát Sunderland, tedy mužstvo s velmi podobným herním profilem. Black Cats rovněž tradičně nastupují s jediným hrotovým útočníkem, který prakticky vůbec nerotuje; také mají problémy se střílením gólů; a stejně tak umí působit solidně vzadu. Podstatný rozdíl mezi oběma stranami je ve schopnosti bodovat. Jestliže Canaries po dobu prvních sedmi kol čekalo na výhru a pak z příští, objemem totožné várky utkání vydolovali 13 bodů; Mackems v tom aktuálnějším období utržili všehovšudy šest korálků.

Momentálně 13bodový Sunderland má tedy sice velmi vyrovnané obě půlky dosavadní zápasové porce, avšak to samozřejmě automaticky neznačí úspěch. Ba naopak - v případě porážky by Black Cats dočasně, s jedním duelem k dobru, zkejsnuly na děsivé 17. příčce. A minimálně bodová ztráta O’Neillovy party nyní vskutku vypadá pravděpodobně; vždyť Mackems na Carrow Road netriumfovali od roku 1985 a letos na cestách registrují sotva jediný zářez (leč zrovna v tom nejčerstvějším případě).

Chris Hughton nerad točí sestavou a ani dnes se nedá očekávat nějaká razantní změna. Mark Bunn musí pokračovat mezi třemi tyčemi, protože Ruddy stále nedoléčil své zranění stehna (naopak šel nedávno na operaci); a Russell Martin už se sice zbavil bolestí v zádech, trhat pevnou zadní linii, která během šňůry neporazitelnosti kapitulovala jen třikrát, by momentálně bylo spíše nešťastné než užitečné.

Pro Sunderland se něco málo mění. Předně se mu odrovnal kapitán Lee Cattermole, jenž si poškodil vazy v koleni a přepustí tak místo na ploše Colbackovi. Kilgallon pak bude pokračovat na stoperu po boku Cuéllara, neboť O’Shea vinou bolavého lýtka pořád nebude moci zasáhnout do hry.

Stále můžeme vyhrát ligu. To jsou slova Rafaela Beníteze, který po Roberto Di Matteovi převzal taktovku nad londýnskou Chelsea. Zatím ovšem nic velkého nepředvedl, na svém kontě má pod Abramovičem jen dvě bezgólové remízy a obě před vlastními fanoušky.

Gólová krize Chelsea je nevídaná. Už tři utkání v řadě nedokázala skórovat, což se jí nikdy za vlády ruského oligarchy nepřihodilo. Prohra 0:3 v Turíně, remíza 0:0 s Manchesterem City a naposledy také domácí bezgólová plichta v místním derby proti Fulhamu - to jest klíč k této statistice.

A že se Blues opravdu trápí, o tom nemůže být řeč. Za celý listopad, v němž odehráli celých osm zápasů, se radovali s výhry jen jednou a to při nich stáli ještě všichni svatí. Dvě minely v defenzivě Šachťaru a gól v nastaveném čase. Takové štěstí už Chelsea jindy neměla, proto drží sérii pěti utkání bez výhry - z toho čtyři v Premier League.

Hammers rovněž v posledním týdnu selhali, ale veskrze se dá tvrdit, že z losu, který jim byl na minulých pět kol přidělen, vytěžili takřka maximum. S Manchesterem City uhráli remízu, dva body však ztratili doma se Stoke. O týden předtím nicméně vyhráli v Newcastlu. No a poslední dva zápasy na hřišti Tottenhamu a Manchesteru United, tam se snad ani body očekávat nedaly.

Na Chelsea se navíc West Hamu dlouhodobě nedaří. Neporazil ji už dvanáctkrát za sebou, a když k tomu přičteme zápas ligového poháru z roku 2003, vyleze nám z toho pro Blues krásná statistika - 11 výher, 2 remízy.

Do kádru Kladivářů se po odpykání karetního trestu vrací Mark Noble, který rovněž oslaví dvoustý zápas v klubu. Po zranění kotníku by se mohl vrátit McCartney, zatímco Andy Carroll má problém s kolenem a bude se na jeho stav čekat. Chelsea pak opět schází anglické trio - John Terry, Frank Lampard, Daniel Sturridge. Pro pět žlutých karet si nezahraje ani David Luiz.

Manchester City by rád nadále dramatizoval souboj o první místo, na které ztrácí pouhý bod. K tomu ale potřebuje porazit Everton. Modrá polovina Manchesteru tak bude stát proti modré polovině Liverpoolu. Toffees ale z historického hlediska nejsou právě oblíbeným soupeřem pro tým manažera Manciniho.

Současnému Manchesteru můžete namítat cokoli, jedno však nikoli. V této sezoně v rámci Premier League ještě neprohrál. A bude se snažit prodloužit tuto bilanci o minimálně další zápas. V něm ale na Etihad Stadium zavítá mančaft manažera Davida Moyese, se kterým Citizens nemají právě nejlepší bilanci.

Pokud se trenéru Mancinimu usíná dobře, nyní ho čeká spíše noční můra. Zkuste se vcítit do jeho kůže - šestkrát se postavíte jednomu týmu, pětkrát odcházíte bez bodu. V zájmu svého týmu a jeho ambic nyní musí Mancini doufat, že toto prokletí bude zlomeno. V opačném případě by se totiž Rudí ďáblové mohli dostat do nepříjemného vedení. David Moyes opět tlačí tým na pohárové příčky, v současnosti jsou Toffees šestí.

Pokud budou moci Citizens na něco spoléhat, tak je to domácí prostředí. Jediná výhra nad Evertonem za Manciniho ovládnutí lavičky se zrodila právě na Etihad Stadium, domácí zde vyhráli 2:0. Po vypadnutí z milionářské Ligy mistrů se navíc mohou domácí hráči soustředit pouze na obhajobu ligového primátu.

Po remíze s Chelsea se Mancini dočkal výhry nad Wiganem, kterou mu na JJB Stadium zajistily branky Maria Balotelliho a Jamese Milnera. Právě anglický záložník ale možná nebude schopen do utkání s Evertonem nastoupit, protože jej trápí pochroumané koleno. Kromě něj se před domácími fanoušky nepředstaví ani Gael Clichy, záložník Jack Rodwell nebo Micah Richards.

Problémy s kolenem vystavily stopku také hostujícímu Leightonu Bainesovi, což je ale pro manažera Moyese jediná větší ztráta. Jisté obavy panují nad zdravotním stavem Jelaviče, Mirallase a Colemana, všichni tři by ale nakonec měli být připraveni.

Everton si mohl do tabulky zapsat všechny tři body naposledy v jedenáctém kole. Od té doby Moyesovo mužstvo jednou prohrálo a dvakrát remizovalo. Proti němu se ale staví také nekonečná smůla - vedle mnoha zraněných právě Everton nastřelil nějakou část brankové konstrukce ze všech týmů nejčastěji.

A zajímavost nakonec. Manchester City prohrál na Etihad Stadium naposledy před téměř dvěma lety. Zkuste hádat, kdo byl jeho přemožitelem. Správně, liverpoolský celek pod vedením manažera Moyese.

Liverpool se pečlivě připravuje na důležitý zápas. Pokud klání se Saints vyhraje, posune se tabulkou směrem vzhůru a také týmu manažera Adkinse vrátí prohru z posledního vzájemného utkání.

Hostující manažer nyní neprožívá právě ideální chvíle. Jeho celek sice v rámci Premier League vyniká, ale určitě to není nic pozitivního. Saints totiž obdrželi 31 branek - nikdo z týmů první ligy se s nimi v tomto ohledu nemůže měřit. Také proto je Adkinsův celek na sestupové příčce. Z těchto vod by ale rád vyplaval a nejlepší způsob, jak udělat první tempo směrem vzhůru, je výhra nad domácím Liverpoolem.

Nutno podotknout, že fanoušci Saints mají mnohem více důvodů k radosti, než jak tomu bylo ještě před pár týdny. Od jedenáctého kola se svěřencům manažera Adkinse daří, o čemž svědčí také dvě výhry. První z nich zaznamenal Southampton proti Queen's Park Rangers, v dalším kole na tento úspěch navázal výhrou o dva góly nad Newcastlem. A rovnou s čistým štítem, což se Adkinsonovým hochům nestává moc často.

Liverpool se k lepším zítřkům odrazil v utkání s Chelsea, se kterou udržel krok a bral jeden bod za remízu. Poté se manažer Brendan Rodgers dočkal tří bodů, když jeho tým porazil Wigan třígólovou nadílkou. Poslední zápas ale opět zarazil všechny Rodgersovy naděje. Reds v něm nedosáhli na žádný bod a s Tottenhamem prohráli o gól. Navíc se neprosadil ani jeden střelec Liverpoolu, jediný gól dostal za záda brankáře Llorise vlastní spoluhráč Gareth Bale.

A přece se na Anfield Road najde jeden důvod k radosti. Po dlouhých chvílích bez fotbalu se po zranění vrací brazilský záložník Lucas, jehož zdravotní patálie jsou pravděpodobně vyřešeny. I když Brazilec nejspíš začne pouze na lavičce, jeho návrat by mohl tým povzbudit. Mezi zraněné ale nadále patří obránce Martin Kelly, jemuž sekunduje italský útočník Fabio Borini.

V táboře Saints je situace obdobná, Nigel Adkins nemůže počítat s nasazením dvojice Richard Chaplow - Frazer Richardson. K dispozici ale bude opět skotský obránce Daniel Fox, jehož poraněný kotník mu už dovolí do hry zasáhnout. Pro úplnost dodejme, že poslední zápas mezi těmito týmy v rámci Premier League se odehrál v roce 2005 a radovali se domácí Saints.

Jestliže souběžně hraný zápas QPR-Aston Villa slibuje daleko spíše skóre 0:0 než nějaké gólové hody, právě Fulham s Tottenhamem by měly být zárukou přesného opaku. Oba celky si v týdnu dodaly sebevědomí úžasnými výsledky (Spurs přemohli Liverpool, Cottagers přitížili Benitezovi), přičemž jejich ofenzívy předčí i ty vlastněné Arsenalem, WBA, Evertonem či právě Chelsea...

Je zajímavé, že ačkoliv se tu bavíme o mančaftech, jež se dělí o třetí příčku v tabulce produktivity, zrovna Fulham aktuální formou tomuto popisu nikterak neodpovídá, respektive byste to do něj neřekli. Momentálně je totiž jedenáctý, dvě kola čeká na zásah a hned šest utkání na plnohodnotný bodový zisk. Zkrátka a dobře mají Cottagers v čele guru ofenzivního fotbalu, navíc celkem svěže odstartovali - tuto krizi si tedy víceméně mohou dovolit, po všech stránkách.

Naopak Tottenham si ji ještě nedávno dovolit rozhodně nemohl. Se třemi porážkami v řadě se mu pomalu začaly vzdalovat i jen poháry, natož Liga mistrů. Nicméně Boasova parta v nedávné době opět zabrala, zvládla víkendové i vložené kolo a v tuto chvíli hájí alespoň pátou příčku.

Na Fulham ke všemu umí: o všechny body jej Spurs ožebračili již čtyřikrát po sobě, přičemž minule je nezastavil ani bývalý kohoutí generál a stále velký oblíbenec fandů Tottenhamu, Martin Jol. Na Craven Cottage dokonce ani Redknappovi, respektive jeho záskoku (manažer tehdy ležel v nemocnici), nenadělal příliš problémů (1:3). Naváže tedy Villas-Boas?

Ještě jedno klání bez klíčového stopera Hangelanda bude muset přežít Fulham, robustní Nor slouží závěrečnou část ozdravné mise. Mladen Petrić možná zaskočí v základu za Rodallegu; Kačaniklić, Ruiz či Richardson ovšem na start mohou dopředu zapomenout.

Villas-Boas v poslední době horlivě hledá ideální složení zadní linie, především tedy stoperské dvojice, a v rotování nejspíš bude pokračovat i v sobotu. Po nemoci se mu totiž vrací pod ruku Caulker. Mimoto je Adebayor dále v trestu a trio Parker, Assou-Ekotto, Kaboul zůstává na marodce.

Do příchodu Nového roku je potřeba získat minimálně 15 či 16 bodů, jinak bude zle. Arsenalu v příštích šesti kolech relativně přeje los, hned čtyřikrát se představí doma a právě náročný prosincový program je obvykle prostředkem k lámání chleba. Hned na jeho vstupu nicméně čeká patrně ten nejtěžší oříšek.

Swans totiž mají aktuálně nepochybně lepší formu než jejich věhlasnější soupeř, kterému už také nebezpečně dýchají na záda v ligové tabulce (jsou pouhý bod za ním). Do Londýna navíc přijíždějí na pozadí skvělé výhry 3:1 nad rovněž rozjetým WBA a se snahou prodloužit pětizápasovou neporazitelnou šňůru. Jestliže Arsenal také už čtyři kola nepoznal porážku, není to vskutku moc srovnatelné, neboť hned třikrát remizoval a propadl se tak na sedmou příčku, pět bodů za elitní čtyřku.

Pro Wengerovu partu je momentálně největším cílem zapracovat na domácí formě. Jak už bylo řečeno, jenom v prosinci bude mít čtyři takové příležitosti; doteď přitom z minulých devíti představení na Emirates Stadium Gunners vydolovali všehovšudy tři vítězství. Na takhle malé procento zrovna Arsenal vpravdě nebýval zvyklý. Loni Kanonýři proti Swansea gólem Aršavina sotva urvali svůj první ligový skalp sezony; teď by pro ně opakovaný triumf nebyl o nic méně klíčový.

Velšané se v poslední době rádi opírali o výkony Pabla Hernandéze, který byl také tučným písmem podepsán pod jejich třemi brankami do sítě Albionu. Tentokrát však Španěl osmému celku tabulky nepomůže - má poraněné stehno. Na hrotu dále nebude moci naskočit Graham, takže se tam opět představí rozstřílený Michu; Chico by měl být Laudrupovi k dispozici navzdory obtížím s ramenem.

Arsenal registruje trojici hráčů, kteří si zatím nemohou být jisti svým sobotním startem. Mezi nimi nechybí ani Theo Walcott (kotník), který poslední dobou takřka v pravidelných intervalech pendluje mezi trávníkem a marodkou. Minule hrál, a skóroval. Tentokrát by tomu tak být nemuselo, a tím pádem by doplnil Koscielného a možná i Sagnu s Podolskim.

Ledová sprcha ohodila West Bromwich Albion v utkání na hřišti Swansea City. Po osmatřiceti minutách prohrávali Baggies s Velšany už 0:3 a stihli jen snížit díky Romelu Lukakuovi. Série čtyř vyhraných zápasů v řadě tak byla velmi důrazně utnuta a doma proti Stoke City je úkol jasný - vrátit se na vítěznou vlnu.

Svěřenci Steva Clarka zažívali nádherné chvíle. Když vyhráli 4:2 v Sunderlandu a přidali na šňůrku tříbodových klání další korálek, ocitli se na úžasném třetím místě, jelikož přeskočili Chelsea. Přestože momentálně obývají znovu "jen" čtvrtou pozici, jde pro klub z West Midlands o něco naprosto nevídaného a euforie musí v krvi hráčů jen bublat. Zakopnutí ve Walesu snad černého koně soutěže nijak nezastaví.

Kdo by však mohl, je Stoke City. I svěřenci Tonyho Pulise zažívají konečně bodové žně, z posledních čtyř zápasů vybojovali skvělých deset bodů a dostali se do kýžené horní poloviny tabulky. Ve středu porazili Newcastle, když otáčeli výsledek až v posledních deseti minutách. Tato skutečnost by mohla Potters nabudit a favorita z Hawthorns řádně potrápit.

Z čeho mají ve West Bromwichi pořádné vrásky, je historie vzájemných zápasů se Stoke. Ano, v lednu tohoto roku sice WBA vyhráli na hřišti houževnatého soupeře 2:1, jenže při pohledu na předchozích deset klání se musí Baggies rosit čelo. Osm vítězství Stoke City, dvě remízy, nula vítězství WBA. Červenobílí navíc ovládli všechny tři poslední zápasy na stadionu birminghamského týmu.

Potters se musí vypořádat s absencí Petera Crouche, který přišel v inkriminovaném duelu s Magpies o tři zuby v souboji s Coloccinim, podstoupil operaci a nahradí ho tak zřejmě Kenwyne Jones. Michael Owen by měl být k dispozici alespoň na lavičce. West Brom už má k dispozici Zoltana Geru, chytat ale stále nemůže Ben Foster.

Potřetí za sebou na domácí půdě QPR čelí mužstvu, stojícímu v podobné pozici jako ono, na tom zabahněném konci tabulky. Ptáte se, jak dopadly předchozí dva pokusy Rangers? Nejprve přišla remíza, pak prohra...logickou řadou bychom se tak v konfrontaci s Aston Villou mohli dostat i k výhře. A to by se pak na Loftus Road slavilo dlouho do noci.

Důvod by byl nasnadě - Harry Redknapp nemocný tým bezprostředně nevyléčil, na úvod s ním remizoval 0:0, a tak QPR už neuvěřitelných 14 kol čeká na debutovou výhru ročníku. Premiérový triumf, zřejmě ať přijde kdykoliv, tedy fanoušci horlivě zapijí; otázkou však pořád je, zda už potom nebude pozdě. Již nyní na bezpečnou pozici, drženou právě Aston Villou, ztrácejí Rangers propastných osm bodů. A faktem zůstává, že ve všech anglických ligových soutěžích (jsou čtyři takové) nenajdeme už žádný další mančaft čekající na první zářez, přičemž pokud by QPR nepřemohlo ani Villu, vyrovná rekord Premier League stanovený Swindonem před devíti lety.

Birminghamští do hlavního města zajíždějí v solidní náladě, vždyť posledně brankou stále překvapujícího Bentekeho porazili konkurenční Reading a získali třetí vítězství v sezoně. To pořád samozřejmě není žádné terno, nicméně v kombinaci s bezbrankovou remízou s Arsenalem jde o celkem zřejmý důkaz, že se Villa pod novým manažerem pomalu sbírá a schází. Z Loftus Road, kde vínoví naplno nebodovali už v pěti zápasech v řadě (tři výhry, dvě plichty), by patrně dorazila nejpříjemnější možná stvrzenka; v tuto chvíli, vzhledem k okolnostem.

Pokud jste sázkař, zřejmě neodoláte. Oběma týmům to v lize svorně vůbec nestřílí - QPR zaznamenalo deset branek, Villa jen o jednu více - a dohromady by skoro přesně vyjádřily produkci týmů jako Southampton či Swansea. O slovo se tak hlásí "under", to však možná až příliš okatě: vzpomeňte na duel vloženého kola Stoke-Newcastle, také tam si jím byl kdekdo jistý a nakonec ostrouhal.

Júlio César se možná opět nebude moci předvést svému novému manažerovi, který jej o víkendu musel střídat o poločase vinou namožení třísel. O první start v šesti týdnech usiluje záložník Park Ji-Sung.

V dresu Aston Villy by znovu nemusel figurovat Darren Bent, který je Lambertem už nějakou chvíli obyčejně přehlížen a začíná být nahlas spojován s přestupem ven - mimo jiné i do QPR. Ze stoprocentních absencí lze jmenovat pouze levého beka Stevense, který se zranil v úterý; Vlaar s Herdem by se teoreticky mohli stihnout zotavit.

Prosincové dny předcházející vánočním svátkům jsou v životní i fotbalové rovině charakteristické svou náročností a důležitostí. Zatímco obyčejní pozemšťané smýčí své příbytky, horlivě nakupují dárky či chodí po adventních mších, fotbalisté potřebují sbírat body vlastně více než kdy jindy. ManUtd vstup do takto charakteristického měsíce již deset let vychází; a Reading by ho teoreticky neměl této šňůry zbavit.

Pokud zůstaneme u téhle zajímavé statistické dimenze, najdeme ještě další řadu pozoruhodných vzorců. Tak například United v prvním prosincovém klání uspěli čtyřikrát i na hřišti soupeřů, přičemž pět takových debutů ve "vánočním" měsících zůstávají nepokořeni. V minulých pěti letech vítězí chronologicky v poměrech 2:0, 1:0, 4:0, 1:0 a opět 1:0. Čistě statisticky by se tak klidně mohl opakovat výsledek posledního ligového představení Red Devils - domácí střetnutí s West Hamem tehdy rozhodla jediná Van Persieho trefa v rekordně krátkém čase, co se tohoto ročníku týče.

Reading mezitím nedokázal navázat na svůj slavný premiérový triumf v tomto ligovém ročníku, takže po udolání Evertonu přišly dvě porážky a situace nováčka se opět zdá být lehce kritická. Royals sice stále mohou počítat s jedním zápasem k dobru, nicméně aktuální ztráta čtyř bodů na bezpečnou pozici není dvakrát uspokojivá. Naopak čtyři po sobě jdoucí domácí představení bez porážky, vidina pátého takového (a tedy vlastní prvoligového rekordu) či pět let stará výhra 3:1 na Madejski Stadium zrovna nad úhlavním rivalem Manchesteru United, Liverpoolu FC...to teď může McDermottovu partu hnát kupředu.

Portugalský křídelník Nani nepatří do základní sestavy a ani v sobotu se tam neobjeví, i když tentokrát čistě kvůli zranění (natažený zadní stehenní sval). Přitom zrovna při absenci Valencii (kyčel) by měl větší šanci proniknout do zahajovací jedenáctky. Ferguson už alespoň bude mít k dispozici dva veterány: Scholes je zpátky z trestu, Giggs vyléčil menší zdravotní neduh.

Po třech týdnech by teoreticky znovu mohl oslavit návrat na trávníky křídelník Jimmy Kebe, ovšem nad jeho případným startem se stále vznáší tlustý otazník. V pořádku by měl být i jiný dlouhodobý marod Danny Guthrie, zatímco jeho obvyklí parťáci, brankář McCarthy a záložník Karacan, si ještě stoprocentně počkají.