Premier League - preview 5. kola

Loni Tottenham prohrál rovnou polovinu ligových střetnutí těsně následujících povinnosti v Evropské lize; tentokrát by už ale něco takového bylo zcela neomluvitelné, a jakákoliv ztráta bodů se tím spíš bude těžko tolerovat doma s West Bromwichem...

S tím mají totiž Spurs vynikající domácí bilanci, když mu naposledy podlehli roku 1984; dále si v týdnu v Bělehradě mohli dovolit při bezbrankové remíze pošetřit alespoň nějaké opory jako Christiana Eriksena či Emmanuela Adebayora; a nakonec je tu nedávný ligový výkaz, který po ztrátách se Sunderlandem a Liverpoolem dvakrát přívětivou řečí vpravdě nehovoří.

WBA má každopádně samo se sebou ještě větší problémy, neboť stále čeká na první výhru v sezoně a už tři kola není schopné ani toho základního - vstřelené branky. V tuhle chvíli tedy Baggies mohou čerpat sebevědomí snad jen ze skutečnosti, že na White Hart Lane alespoň třikrát z posledních čtyř případů nepadli, a že stále mohou doufat v ryze pozitivní přínos dosud nenastoupivších posil Lescotta s Varelou.

Manažer Alan Irvine se obecně může považovat za mimořádně šťastného člověka, když se mu na posledním tréninku sešlo všech 25 borců. To znamená, že i donedávna zranění hráči jako Mulumbu s Anichebem jsou minimálně na papíře připraveni Tottenham prověřit.

Přímo Londýňané ještě krátce před vypuknutím zápasu zváží stav Androse Townsenda, který v Srbsku přišel ke klasickému koňarovi. Mimoto Pochettino dlouhodobě nemůže počítat akorát s Kylem Walkerem.

Fanoušci Manchesteru United před týdnem načerpali potřebné dávky sebevědomí: jejich miláčci si v novém rozestavení hravě poradili s QPR a konečně si v tomto ročníku alespoň trochu ulevili. Teď je nicméně potřeba navázat na půdě prozatím nejlépe vypadajícího nováčka z Leicesteru...

Pearsonův mančaft do sezony doopravdy nevstoupil nikterak špatně a po čtyřech kolech si hýčká solidních pět bodů za dvě remízy a jednu venkovní výhru ve Stoke-on-Trent. Na King Power Stadium již letos Leicester přivítal dva renomované soky (Everton s Arsenalem) a oba se mu podařilo obrat alespoň o dva body; teď přitom hned sedm členů kádru nováčka bude mít speciální motivaci, jelikož pod křídly ManUtd v minulosti nějaký čas působili (osmý, Nick Powell, nesmí do hry zasáhnout pro gentlemanskou dohodu obou stran).

Red Devils, kteří se po loňském umístění na trapné sedmé příčce nijak neúčastní bojů v evropských pohárech, přes léto mohutně posílili a hned pět ze šesti nových tváří se podílelo na nejčerstvější demolici QPR (4:0). Především argentinská páka Di María-Rojo na Londýňany zabírala a v pravděpodobně nezměněné sestavě na ní bude leckterý divák zaměřen také tentokrát.

Manchester United má s Leicesterem velmi příznivou bilanci, když mu nepodlehl už desetkrát v řadě (od ledna 1998) a hned devět posledních vzájemných střetnutí dokázal strhnout na svou stranu. Foxes ke všemu za tu dobu na defenzivní val United vyzráli všehovšudy třikrát (z toho dvakrát ještě ve starém tisíciletí).

Dnes se tedy v Leicesteru opět budou chtít spoléhat na osmimilionového střelce Ullou, jenž po přestupu z Brightonu prozatím očekávání beze zbytku naplňuje a nyní bude usilovat již o svůj čtvrtý prvoligový zářez.

Pomáhat by mu v tom mohl i na poslední chvíli ulovený exďábel Tom Lawrence, potažmo uzdravený Matty James. V pořádku se zdá být rovněž brankářská jednička týmu a syn někdejší opory United, Kasper Schmeichel.

Louis van Gaal posledně upustil od rozestavení se třemi stopery patrně i kvůli tomu, že neměl k dispozici dvojici Smalling-Jones. Tentokrát by mu však alespoň prvně jmenovaný k dispozici být měl, stejně jako konečně uzdravený levý bek Luke Shaw.

Loni to byla z pohledu Chelsea pohádka. Na hřišti Manchesteru City předvedla patrně nejlepší výkon v celé sezóně a gólem Ivanoviće zaslouženě zvítězila 1:0. Letos jde do zápasu na Etihad Stadium v roli mírného favorita a dvojice Fábregas - Costa by opět měla držet esa v rukávu. Citizens ale po kritickém úvodu září touží po první výhře.

Bída? Rozhodně. Krize? Na to je patrně ještě brzy. Manchester City už nevyhrál tři soutěžní duely, ale jen jeden z nich byl opravdu nepovedený. Nedat doma proti Stoke City ani gól a prohrát, to rozhodně stojí za zamyšlení, naopak remíza na hřišti Arsenalu a nešťastná porážka v Mnichově už takovou ostudou v žádném případě nejsou.

Především proto, že na Emirates měli svěřenci Manuela Pellegriniho jen v nastaveném čase asi tři gólové šance a Wenger bez své tradiční dlouhatánské bundy mohl děkovat všem svatým za získaný bod. Úvod do Ligy mistrů pak Kompany a spol. nezvládli až díky tečované ráně v poslední minutě...

Ani Chelsea nevstoupila do milionářské soutěže s noblesou. Proti zraněními zdecimovanému Schalke působila v roli favorita poměrně suverénně a nebýt zoufalé koncovky, mohla soupeře porazit rozdílem třídy. Konečný stav ale hovořil jasně: 1:1, a Chelsea poprvé v letošní sezóně neprožívala závěrečný hvizd v euforii.

Velkou roli v tom dost možná hrála absence neotřesitelného krále střelců dosavadní Premier League Diega Costy. Naturalizovaný Španěl podle Josého Mourinha nezvládá více než jeden zápas týdně, tudíž mohou soupeři Blues v Lize mistrů trošku oddechnout. Costova střelecká forma je totiž neuvěřitelná - 4 zápasy, sedm gólů - to se v historii Chelsea ještě nikomu nepodařilo.

Právě on a další letní posila Cesc Fábregas jsou spolu s Edenem Hazardem klíčovými muži, alespoň co se ofenzivy týče. Costa, stejně jako Oscar nebo André Schürrle, by se oproti utkání s Schalke měl vrátit do základní sestavy. Podobně smýšlí i César Azpilicueta, přestože Filipe Luís konečně v dresu Chelsea předvedl výkon hodný údajně nejlepšího levého obránce v minulé sezóně Primera Division.

Ani Pellegrini nemusí řešit žádné čerstvé nováčky na marodce, mimo hru jsou stále pouze Fernando a Jovetić s Negredem. Otazník visí i nad třetím forvardem do party Edinem Džekem, což je stěžejní klíč, zda Citizens nastoupí v rozestavení 4-2-2-2 či 4-2-3-1. O místo v sestavě se pak s Nasrim budou rvát i Milner a Navas.

Už v úvodu jsem zmínil loňský triumf Chelsea na stadionu City. Je to ovšem v krátkodobé historii naprostá výjimka vzájemných utkání. Vyjma tohoto klání totiž Manchester City porazil Abramovičův tým ve všech pěti duelech na Etihad Stadium, ať už se jednalo o Premier League nebo o FA Cup.

Everton se vrátil do Evropy po pětileté absenci a věří, že zopakuje slušnou sbírku bodů následující ihned po utkáních na prknech Evropské ligy. 15 bodů z možných 30 při tradičním programu neděle - čtvrtek - neděle, s tím by se Toffees spokojili nejspíš i letos - a začínají doma s Crystal Palace.

První duel v Evropské lize zvládl Everton jedna báseň, v silné sestavě rozstřílel doma Wolfsburg a vstoupil do obtížné skupiny zcela dokonale. Nepodepíše-li se na Karamelkách únava, jsou jasnými favority i dnes v ligovém klání, vždyť Crystal Palace patří k největším outsiderům celé Premier League.

Letos už Eagles nemají Tonyho Pulise a patrně v raných fázích sezóny nezopakují fantastickou vítěznou sérii, která je dostala ze dna tabulky až do klidného středu. Do spárů dravých Orlů loni na jaře upadl i Everton, jenž tehdy bojoval o Ligu mistrů. Doma totiž prohrál 2:3, připravil fotbalové Anglii šok a sobě zase značně bolavý šrám v honbě za evropskými miliony.

Tehdy se o čtvrtou výhře Palace v řadě postarali Jason Puncheon, Scott Dann a Cameron Jerome a Neil Warnock by se vůbec nezlobil, kdyby třeba jiní tři jeho muži ověnčili klání góly znovu. Pod novým manažerem zatím Londýňané neprohráli a vzhledem k tomu, že se jim v poslední době v Goodison Parku daří, není vyloučeno další překvapení. Ostatně, třikrát z posledních pěti zápasů na hřišti Everton zvítězili.

Roberto Martinez konečně může počítat se Samuelem Eto’em, jenž zaujal už proti Wolfsburgu. Lehké otazníky naopak visí nad oběma krajními obránci, Colemanem a Bainesem. Stoprocentně fit není ani stoper Sylvain Distin.

To Warnock počítá především navrátivší borce. Marouane Chamakh, Joe Ledley a Wilfried Zaha - ti všichni nebyli v týdnu stoprocentně fit - ale nyní již jsou nachystaní hrát. Zda v základní sestavě, toť otázka.

Menší vendetta Marka Hughese pokračuje. Manažer Stoke City již letos svému klubu přihrál historicky první triumf na Etihad Stadium, odkud byl sám dříve vyhozen, a nyní bude o totéž v bleděmodrém usilovat na Loftus Road, kde jsou doma Queens Park Rangers...

Hoops někdejšího fotbalistu Manchesteru United a Chelsea zaměstnávali pouhých 11 měsíců, během nichž mu dovolili nakoupit neuvěřitelných 17 nových hráčů. Ve své první neúplné sezoně s QPR Hughes londýnský celek zachránil, pak však byl (jaksi právem) vyhozen po 12. po sobě jdoucím zápase, v němž v tu dobu již poslední tým tabulky nebyl schopen urvat všechny tři body.

Dnes na tom Queens Park Rangers shodou okolností nejsou o moc lépe, když se po čtyřech kolech pyšní ubohými třemi korálky a nejhorším gólovým rozdílem široko daleko. Naopak Hughes si ve své roli vede znamenitě: loni s Potters uhrál nejvyšší prvoligové umístění od roku 1975 a časů ikonických hráčů, jakými byli Alan Hudson či Denis Smith, přičemž letos se Stoke sice rozjíždí pomaleji, ale aspoň již zvládá přivážet body z cizího prostředí.

Konkrétně na Loftus Road loni v dubnu Stoke díky brankám Crouche a Walterse zvítězil poměrně hladce 2:0 a přispěl k následnému sestupu Redknappova mužstva. Peter Crouch od té doby zaznamenal pouze osm ligových zásahů a na přesnou trefu čeká od letošního března. Jonathan Walters se pak do základu poprvé v sezoně podíval teprve minule, teď by však spolu s Arnautovićem mohl chybět vinou menších zdravotních trablí.

Také v Londýně mají svá trápení, konkrétně ohledně stavu záložníků Joeyho Bartona (letos zatím jednoho z nejspolehlivějších tvůrců gólových příležitostí v soutěži) a Jordona Mutche. Eduardo Vargas je s pár neškodnými stehy na hlavě připraven spolykat další prvoligové minuty v novém a dočasném působišti.

Stejně jako minulý týden, i teď v sobotu Swansea nastoupí k utkání proti týmu z první čtyřky. Před sedmi dny přijela na hřiště Chelsea a překvapila skvělým výkonem v první půli - ve druhém dějství však odpadla a prohrála 2:4. Teď se chce podobnému kolapsu vyhnout v dalším ostře sledovaném klání proti Southamptonu.

Saints se po loňské skvělé sezóně a následném letním výprodeji rozjížděli pomalu. Velice pozitivní výkon předvedli sice už na Anfield Road a doma s West Bromwich Albionem, ale ztráta pěti bodů je ztráta pěti bodů. Až ve West Hamu přišla první výhra, kterou svěřenci Ronalda Koemana okořenili dalším tříbodovým ziskem po domácím vítězství nad Newcastlem.

Tak že by snad do třetice? Southamptonu se na Swansea daří, minulou sezónu ji dvakrát porazil - navíc ani jednou neinkasoval. Ani jeden tehdejší střelec však v tomto utkání nenastoupí, Lambert s Lallanou už válí v Liverpoolu a Jay Rodriguez ještě stále není fit po operaci kolenních vazů.

V kádru Swansea se v porovnání se zápasem na Chelsea dočkáme minimálně dvou změn. Jordi Amat má problém s kolenními vazy a zhruba do konce října si nezahraje. Šanci tak konečně dostane posila Federico Fernandez. Hrát by měl i Wilfried Bony, jenž před týdnem začal na lavičce kvůli pozdnímu návratu z reprezentačního srazu.

Southampton naproti tomu může využít totožnou sestavu jako při suverénním debaklu proti Newcastlu. Výhru 4:0 zajistil především útočník Graziano Pellé, který v první půli dvakrát skóroval. Jedním gólem pak zoufalého soupeře potopili ještě Jack Cork a Morgan Schneiderlin. K nim všem mohla přibýt posila Sadio Mane, ale senegalský záložník ještě není plně k dispozici.

Vyhraj, nebo letíš. Zhruba takové pokyny se snáší ze shora k manažerovi Newcastlu Alanu Pardewovi. Magpies krutě nezvládli úvod sezóny, kromě špatných výsledků je trápí i krize v herním systému a nejen fanouškům dochází trpělivost s nekonečnou francouzsky mluvící enklávou. Hull City se tak může podepsat pod konec jednoho z nejdéle sloužících manažerů v Anglii.

Šestý v celé Football League, tedy hlavičce zastupující první 4 nejvyšší soutěže v Anglii, a druhý v Premier League. Jen Arséne Wenger v Arsenalu slouží déle než Pardew v Newcastlu. V prosinci to budou čtyři roky, co převzal stračí kormidlo - v tomhle se na něj kromě Wengera mohou brzy dotáhnout jen zhruba "tříletí" Sam Allardyce a Nigel Pearson.

Jedna dlouhá éra tak může skončit, což by nicméně většina fanoušků Newcastlu přijala s nadšením. Výjimkou nejsou ani transparenty "Pardew out" v ochozech příznivců černobílých. 53letého manažera může zachránit jen tříbodový zisk z nadcházejícího duelu s Hullem. A to rozhodně nebude tenký krajíc.

Momentálně poslední Newcastle to na Tigers v posledních letech neumí a na domácí půdě to platí absolutně. Hull vyhrál v St. James‘ Parku poslední tři ligová utkání a uspěl tam i ve třetím kole FA Cupu v roce 2009. Poslední domácí výhra Magpies nad sobotním soupeřem je stará už více než 24 let!

Pro Pardewa je duel symbolický i z důvodu, že při posledním vzájemném střetnutí byl v hlavní roli při známém incidentu s Davidem Meylerem. Kontroverzní okamžik okořenil hlavičkou do záložníka soupeře, za což dostal osmizápasový zákaz trénování, a čtyřikrát se dokonce nesměl podívat ani na stadion.

Hull by velmi rád manažerovo trápení ukončil už v sobotu, samozřejmě. Obzvláště když minulý týden uhrál doma s West Hamem jen remízu a na konci srpna prohrál na hřišti Aston Villy. Nepodařený závěr prázdnin navíc umocnilo vypadnutí v play-off Evropské ligy s Lokerenem - a ještě k tomu jen kvůli pravidlu o gólech na hřišti soupeře.

Zahrát si proti kmenovému klubu nicméně nemůže Hatem Ben Arfa, zranění vyřadí Snodgrasse a otazník visí taky nad další posilou Abelem Hernandézem, který debut okořenil hned gólem.

Newcastle má šiky marodných stále široké, mimo hru jsou například Rolando Aarons, Papiss Cissé, Siem de Jong, Davide Santon, a tak dále, a tak dále. Do sestavy se naopak může vrátit Cheick Tioté. Významnou ranou je pro kohokoli z tábora Strak, a vlastně i pro všechny z kteréhokoli jiného tábora, vážná nemoc Jonase Guttiereze, jenž se bude léčit z rakoviny varlat.

Duel dvou navýsost frustrovaných stran nabídne mimo jiné sobotní program britské Premier League. Burnley i Sunderland po čtyřech kolech stále čekají na svůj první letošní zářez a především nováčci ve vínovém, zdá se, vstupují do (předčasně) určující fáze sezony...

Důvod je nasnadě: Clarets nyní čeká poslední domácí střetnutí před dvěma klíčovými výjezdy na půdu pravděpodobných konkurentů v boji o záchranu, West Bromwiche a Leicesteru. Pokud Burnley i po těchto sedmi kolech budou setrvávat bez jediné výhry, budou docela jistě na cestě dolů, zpátky do League Championship. Skutečně, i takhle brzy se může rozhodovat.

A vyhlídky Clarets jsou opravdu mizerné již po ubohých čtyřech kolech. Poté, co nějaký čas Burnley vydrželo trápit favorizovanou Chelsea v zahajovacím utkání, nepodařilo se mu v následujících střetnutích ani jednou skórovat, což by zvláště s čerstvým zraněním Dannyho Ingse mohlo znamenat problémy dlouhodobějšího rázu. S Ingsem a Vokesem na marodce nyní Burnley postrádá rovnou 47 gólů, které mu loni významnou měrou pomohly k samotnému postupu do elitní soutěže.

Abychom byli úplně fér, jak Burnley (Chelsea, ManUtd), tak Sunderland (ManUtd, Tottenham) neměly na vlastních stadionech nikterak lehké rozjezdy, a zřejmě se od nich nějaké stylové odstartování ani nedalo očekávat. O to důležitější teď nicméně pro obě strany bude uspět...

Burnley minule na Turf Moor svého nadcházejícího soka přemohlo, to však poprvé po 14 utkáních. Nyní se pokusí navázat jednak bez Ingse, jednak bez zkušeného křídelníka Matta Taylora, jenž trpí s poraněnou achillovkou. Své debuty by si naopak mohli odbýt zapůjčení mladíci Chalobah s Keanem.

Gus Poyet ve snaze navázat na senzační úprk z hrobníkovy lopaty koncem loňského ročníku nemusí řešit žádné čerstvé absence. Connor Wickham by tak měl pokračovat sám na hrotu, mezitímco se dosavadní náhradníci Will Buckley s Jordim Gómezem poperou o role jeho vrchních podporovatelů.

Po čtyřech kolech Premier League zbývají poslední tři celky, které ještě neokusily hořkost porážky. Dva z nich se v sobotní odpoledne střetnou ve Villa Parku, kam přijede Arsenal, favorit, který však z posledních šesti soutěžních zápasů slavil jediné vítězství.

Kanonýři si neslaný úvod sezóny nekoření především na hřišti soupeře, během letošních čtyř výjezdů uhráli pouhé tři remízy. A kdo za to může? V Anglii mají celkem jasno - Mesut Özil. Kritika, jež se snáší na hlavu pětadvacetileté hvězdy, už nemohla zůstat bez odezvy od jeho šéfa. "Proč by měl být obětním beránkem? Za co? Prohráli jsme jediné utkání od 1. dubna, buďme realističtí," brání záložníka manažer Wenger. "Každý ví úplně všechno a všichni soudí hráče za jediný zápas. Musíte uznat, že fotbal se hraje s lidmi, kteří mají vzestupy a pády jako vy v osobním životě," pokračoval.

Není se však čemu divit, že si média i fanoušci hledají viníka, když se Arsenal zatím radoval jen po šťastném vítězství nad Eagles a těsném postupu přes Besiktas. A oheň opět nabral na síle právě po prvním vystoupení ve skupině Ligy mistrů, tragický výkon v Dortmundu si potykal ledatak s trapností a marnou snahou vůbec vystřelit na branku. V Premier League to v útoku sice celkem klape, skóroval v každém představení, Wojciech Szczęsny však zase lovil míč ze sítě vícekrát, než například brankáři Burnley či Leicesteru, nováčků mezi elitou.

To Villans si i přes vyřazení z poháru užívá snového vstupu do ročníku a můžou si tak být jistí, že i přes případnou prohru se před svým sokem udrží. Znovuzrozený bek Alan Hutton vidí důležitou příčinu současné příčky v proslulém temperamentu Roye Keana. Hráče dokáže usměrnit a povzbudit, přes jistě nevybíravý slovník necítí nic negativního. Zároveň však zdůrazňuje, že si všichni moc dobře uvědomují, že šéf tu je Paul Lambert.

Ten zatím může mít radost z útočné dvojice Agbonlahor - Weimann, kteří z minima šancí těží důležité góly, a především anglický rodák výslovně září nově nabytým sebevědomím. Navíc se pomalu ale jistě blíží návrat belgického talentu Bentekeho, a tak Huttonův optimismus ohledně budoucnosti nemusí být nutně naivní. Také on stojí za neuvěřitelným průbojem midlandské defenzívy, jež se z otloukánků přes léto stala, alespoň prozatím, tou nejneprostupnější.

Fanoušci fotbalistů ve vínovo-modrých dresech tak mohou snít o prolomení hrůzné série patnácti pohoštění Arsenalu ve svém domu, ze kterých pouze sedmkrát remizovala. Poslední domácí výhra přišla v prosinci roku 1998, právě v ročníku, kde po čtyřech kolech měla na svém kontě deset bodů, tedy stejně jako letos, kdy jim k nadprůměrnému úspěchu stačilo pouhopouhých šest střel mířících na branku.

K pokračování zdárného začátku nejspíše opět nemůže Ron Vlaar, o něco pravděpodobnější je, že alespoň ze střídačky zasáhne do hry Joe Cole. To druhá strana by měla přivítat zpět v soupisce dvojici Mathieu Flamini a Calum Chambers.

Milerádi se budou liverpoolští v sobotu vpodvečer vracet na londýnský pažit; když tam totiž letos vkročili poprvé, bylo z toho znásilnění Tottenhamu (3:0) a jejich doposud jediná přesvědčivá soutěžní výhra v sezoně. Jak si asi povede doma prozatím ošklivě tápající West Ham?

Reds skutečně třímají v rukou vlastně veškeré trumfy. Od opětovného postupu Hammers zpátky na prvoligové slunce Boleyn Ground vyloupili dvakrát ze dvou pokusů; samotný West Ham letos stihl na vlastní půdě prohrát již třikrát (budeme-li uvažovat i pohárové selhání se Sheffieldem United); a pak je tu ta nejčerstvější vzpomínka liverpoolských na hlavní město Anglie.

Na druhou stranu má Liverpool poslední dobou k přesvědčivosti docela daleko. V týdnu byl rád za domácí triumf nad bulharským outsiderem z Ludogorce, kterou mu přihrála až pozdní penalta Balotelliho, přičemž minulé vystoupení na proslulém Anfieldu dopadlo fiaskem s Aston Villou.

Brendan Rodgers zkrátka stále hledá optimální složení (zejména ofenzivně zaměřené části) zálohy a situaci mu nijak neulehčují ani pokračující zdravotní trable Daniela Sturridge, jenž se má do plného tréninku znovu zapojit až příští týden.

Zatímco Liverpool alespoň vítá zpátky v sestavě stopera Škrtela, Sam Allardyce nominoval doopravdy tu samou skvadru jako před týdnem. Což znamená v první řadě to, že Jarvis, Carroll, Nolan ani Joey O’Brien stále nejsou způsobilí k návratu.