Premier League - souhrn 5. kola

Góly: 85. Frank Lampard - 71. André Schürrle

Pocity snad nikdy nebyly rozporuplnější. Frank Lampard před hostováním v Manchesteru City prohlásil, že proti Chelsea nechce hrát. Hrál. A gólem dokonce rozhodl o konečné remíze 1:1. Chelsea hrála pětadvacet minut přesilovku, kterou využila brankou Schürrleho, její pasivní výkon v závěru ji však zaslouženě o dva body obral.

Podle očekávání se prakticky celý první poločas odehrál spíše v duchu nesmírně vyrovnané taktické bitvy, z níž oba dva týmy vystrkovaly růžky jen sporadicky. Boj o každý centimetr hřiště Man City i Chelsea vedli především na vlastní polovině - presink v útočné části byl až na výjimky v podání domácích sprostým slovem.

Opatrnou hru s důrazem na precizní defenzivy (což potvrzuje i počet žlutých karet udělených v první půli - 6) tak útočná akce osvěžila jen velmi zřídka. Jedinou střelu na branku měl v úvodním dějství na svědomí Yaya Touré, přičemž jeho hlavička mířila přímo do Courtoisovy náruče.

Minuty ubíhaly, chyb ani na jedné straně nepřibývalo, přesto se postupem času stával Manchester City dominantnějším a dominantnějším. Osmělování bleděmodrých však nepřineslo žádnou další nadějnou příležitost - naopak Chelsea ze svého mála div nevytěžila kýžený cíl.

Po půlhodině hry zahrával Fábregas přímý kop a Yaya Touré zahrál rukou. Penalta by byla od sudího Deana přísná, leč obhajitelná. V samotném závěru pak Ivanović po rohovém kopu hlavičkoval přímo na zadní tyč do běhu Costovi, jenž nezasouval do prázdné branky jen díky klíčovému doteku Fernandinha.

Zkraje druhého dějství mohl naopak kopat desítku domácí tým, Ivanović sice zavadil o Tourého omylem, ale kontakt byl evidentní a Afričanovi překazil postup na branku. Píšťalka však opět zůstala němá, takže Citizens vyděsili fanoušky Chelsea až v pětapadesáté minutě, kdy dělovka Fernandinha skončila těsně vedle.

Převaha Pellegriniho borců se postupně měnila v tlak a pár desítek vteřin po výše zmíněné pumelici se poprvé dostal do vážné permanence Thibaut Courtois. Agüerovu střelu z otočky naštěstí pro hosty skvěle vyrazil a dobíhajícímu Džekovi překazil úmysl ještě lepším způsobem Ramires.

Přes hodinu byl Manchester City lepším týmem a to i díky naprosté eliminaci do té doby nezastavitelného Diega Costy. Ten si nedokázal poradit s těsným bráněním fantastické stoperské dvojice Kompany - Mangala a do hlavní role se dostal až v minutě číslo 66. Tvrdý souboj s následnou dohrou totiž odnesl druhou žlutou Zabaleta a Chelsea dostala poměrně dlouhou výhodu přesilovky.

A využila ji za necelých pět minut. Po rohovém kopu soupeře spustili hosté rychlý a přesný protiútok, na jehož konci byl perfektní přízemní centr Hazarda a důrazné zakončení střídajícího Andrého Schürrleho.

Gól byl pro Mourinha dokonalou tečkou za takticky výborně zvládnutým utkáním. Ani přesilová hra nedonutila Chelsea k otevření hry - i nadále především vyčkávala a čekala na chyby Manchesteru City. Jednu takovou od Tourého málem využil Diego Costa, jehož od druhé branky dělilo pár centimetrů - zasáhl tyč.

Jenže pasivita se Londýňanům krutě nevyplatila, o to víc, kdo její přehnaně opatrný styl potrestal. Na závěrečnou čtvrthodinu totiž na hřiště přišel Frank Lampard - nejlepší střelec a dost možná i hráč historie Chelsea. Stačilo mu na trávníku sedm minut, aby využil hrozivé díry v obraně Blues, v krkolomné pozici překonal Courtoise, omluvil se bývalým spoluhráčům a rozhodl o zasloužené remíze 1:1.

Góly: 9. Romelu Lukaku, 83. Leighton Baines (pen.) - 30. Mile Jedinak (pen.), 54. Fraizer Campbell, 69. Yannick Bolasie

Everton pokračuje v "moyesovsky" pomalém startu do nového ročníku, když tentokrát na domácí půdě překvapivě nestačil na Warnockovo Crystal Palace. Everton dnes ze všeho nejvíce doplatil na nekoncentraci v určitých situacích, kterou Eagles zvládali trestat se smrtící efektivitou...

Karamelky přitom odstartovaly velmi svěže. Atsu již v osmé minutě vedl pěknou individuální akci až ke kličce gólmanovi a střele do boční sítě, přičemž neskutečně pasivní Crystal Palace také velmi brzy kapitulovalo. Ještě v úvodní desetiminutovce stihl Ossie mimořádně citlivě prostrčit míč mezi nohama svého strážce, čímž vysunul do veskrze sólového úniku Lukakua, a ten si již tváří v tvář Speronimu věděl rady.

Everton v úvodních pasážích skutečně působil velmi jistě v kramflecích, Crystal Palace v podstatě ani nepouštěl k balonu a takovou ideální vlajkovou lodí jeho hry byla přímočará, nádherně zkonstruovaná akce z 27. minuty. Tehdy Atsu výborně načasoval náběh na hranici šestnáctky, Barry ho svou prvotřídní levačkou krásně našel, Osman z druhé vlny doplnil a pouze Speroniho skok na pravou stranu znemožnil příhodnou tečku za tím vším...

... a ta by Toffees vážně přišla k duhu. Uběhlo totiž jen pár sekund a doslova jako blesk z čistého nebe se dostavil komunikační šum na trase Stones-Howard, který stál u zrodu celého nečekaného kolapsu doposavad sebevědomého Evertonu. Mile Jedinak si totiž z nadcházející povinnosti proměnit pokutový kop nedělal velkou hlavu a suverénně zacílil do levé šibenice evertonské branky - 30. minuta, 1:1.

Karamelky se okamžitě staly poněkud frustrovanými a vše se začalo pod taktovkou Bolasieho přetáčet naruby. Agilní křídelník Crystal Palace nejprve dal vzniknout situaci, na jejímž konci se hosté hromadně dožadovali další penalty po Jagielkově bloku, a posléze díky Atsuově hloupé ztrátě a soupeřově záludné teči divže neslavil gól. Jeho nevyzpytatelný projektil nakonec sice překonal zkoprnělého Howarda, poté ovšem akorát otřásl břevnem.

Do druhého poločasu Everton nevstoupil tak špatně a Stones okamžitě překvapil přímočarým průnikem i následnou kolmicí pro Eto’a, aby kamerunský ostrostřelec hrozivě selhal v koncovce. Místo toho to tedy byli Eagles, kdo se ujal vedení; a opět byla pod jejich gólem podepsána jistá nerozhodnost Tima Howarda. Ten pro změnu špatně odhadl centrovaný míč Martina Kellyho, a aniž by byl jakkoliv faulován, prohrál vzdušný souboj se skórujícím Fraizerem Campbellem - 1:2.

Ani tím to ale celé nekončilo. Evertonským fanouškům bylo velmi záhy ještě hůře, když po famózním Atsuově sólu i pasu zakončoval Lukaku pouze do dobře postaveného Martina Kellyho. A dílo zkázy bylo víceméně dokonáno v 70. minutě, když se tentokrát Osman nechal lacině připravit o míč v nebezpečných prostorách, a Bolasie po jednoduché předávce Puncheona zkušeně prostřelil padajícího Howarda.

Teprve poté (a jak se ukázalo pozdě) začali domácí tlačit. Scott Dann musel vyhlavičkovávat jeden Lukakuův projektil, aby se o nadcházející Osmanův postaral pro změnu sám brankář Speroni. Everton tím pádem zpátky do zápasu vrátila až Bainesova penalta po jasném Dannově podražení Jamese McCarthyho.

Honba za vyrovnáním v podání EFC byla posléze relativně cílevědomého ražení. Jagielka se v jednu chvíli pořádně ukvapil v zakončení; a pouze sám na sebe se vzápětí mohl vztekat také Lukaku, když ideálně nezkrotil svou ránu z voleje po jednom z více solidně vypadajících, rychle vedených útoků po levé straně. V tu chvíli už Eagles doopravdy jen křečovitě odolávali a již poněkolikáté si mohli oddychnout ve třetí minutě nastavení, jakmile Speroniho prověřil dokonce jeho vlastní spoluhráč.

To už ale bylo ze strany Evertonu definitivně vše, vyrovnávací branka mu zkrátka souzena nebyla, a mohlo být přitom ještě hůř, kdyby Guedioura svůj heroický sprint završil přesnější koncovkou. To však nakonec Crystal Palace příliš mrzet nemuselo; po Tottenhamu dnes na vlastním hřišti senzačně padl i další celek s ambicemi na nejvyšší příčky.

Góly: 74. James Morrison

Zatímco Ronald Koeman se v Southamptonu zabydlel takřka okamžitě, Mauricio Pochettino po odchodu od Saints prožívá výhradně těžké chvilky. S Tottenhamem nyní nedokázal vyhrát již čtvrté soutěžní klání po sobě, ba co hůř - dvakrát v řadě nyní v domácí soutěži padl před zraky vlastních fanoušků...

A přitom ani nelze říct, že by šlo o prohru nezaslouženou - že by snad Spurs na West Brom nějak drtivě doráželi, jen zkrátka neměli štěstí. Takhle to vskutku nebylo, a k potvrzení si stačí vzít prostou statistiku o střelecké aktivitě: Kohouti trefili soupeřovo zařízení všehovšudy jednou (až v 70. minutě skrze střídajícího Soldada), Baggies alespoň čtyřikrát.

Většinu střeleckých pokusů si přitom Albion vytvořil po standardních situacích, s nimiž si Spurs doopravdy celé odpoledne nevěděli rady. Hned úvodem se například Dawson po jedné z nich náhodně připletl do cesty Lescottovy střely a hlavou ji usměrnil vedle brány, přičemž po jiném hlavičkovaném pokusu stejného hráče měl být za hru rukou správně vyloučen Adebayor.

Co se příležitostí ze hry týče, tam Craig Gardner v jednu chvíli lehce poškádlil Llorisovy rukavice, aby vzápětí Berahinův gól nebyl uznán pro evidentní ofsajd. Tottenham si naproti tomu nebyl schopen vytvořit ani ň; dvěma Eriksenovým balonům pro Adebayora stále něco málo scházelo.

Rozhodující okamžik zápasu nakonec nadešel v 74. minutě, opět po rohovém kopu. Tehdy se Chadli klíčového souboje v podstatě ani nezúčastnil a Morrison pohodlným zakončením po dlouhém roce střeleckého strádání konečně mohl propuknout v nespoutanou radost.

Pokus o závěrečný tlak v podání Spurs potom nelze popsat jinak než jako zklamání. Za jakési highlighty lze ostatně považovat tak akorát zoufalou standardku Eriksena, několik bezvýsledných (ačkoliv v podání Lennona relativně kvalitních) centrů a nakonec i žlutou kartu pro vysloveně frustrovaného žolíka Soldada.

West Bromwich si z White Hart Lane odvezl svou vůbec první tříbodovou nadílku po 30 letech.

Góly: 18. Leonardo Ulloa, 62. David Nugent (pen.), 64. Esteban Cambiasso, 79. Jamie Vardy, 83. Leonardo Ulloa (pen.) - 13. Robin van Persie, 16. Ángel Di María, 57. Ander Herrera

Super Sunday začala tím nejlepším možným způsobem - ne pro fanoušky Manchesteru United, samozřejmě. Všichni ostatní si ale v utkání Red Devils v Leicesteru užili osm krásných gólů, dechberoucí obrat z 1:3 na 5:3, dvě penalty i červenou kartu. Defenzivně ostudní hosté doplatili na řadu individuálních chyb i sporné momenty v podaní hlavního rozhodčího.

Když je nemůžete ubránit, přestřílejte je? Pochybná přestupová politika napálila Louisi van Gaalovi pořádně bolavou facku. Jeho fatálně nevyvážený tým dostal od nováčka z Leicesteru hned pět banánů - což se United nestalo přes 40 zápasů a teprve pošesté v novodobé historii Premier League. Hlavním hrdinou duelu byl křídelník Jamie Vardy, který vstřelil vítězný gól, na další dva nahrál a byl faulován i na oba pokutové kopy.

Vstup do utkání přitom Di María a spol. zvládli přímo parádně. Po deseti minutách ještě Argentincův skvělý pas nezužitkoval Van Persie, ale za dvě minuty už hosté vedli. Falcao udělal školáka z De Laeta, parádně nacentroval na zadní tyč na Persieho, jenž i díky teči Moora skóroval.

Krátce nato opět předvedl svou genialitu Ángel Di María, který po přesném pasu Rooneyho famózně přeloboval bezmocného Schmeichela - 0:2. Jenže prakticky vzápětí byl rozdíl už zase jednogólový. Vardy se skvěle protáhl kolem Roja, odcentroval do vápna, kde Ulloovi stačila troška prostoru, aby hlavičkou výsledek korigoval.

Po bláznivé pětiminutovce musela logicky následovat opatrnější pasáž. Domácí Leicester v ní jednoznačně navázal na povedené výkony z předchozích klání a mnohdy byl nebezpečnější než soupeř. Největší šanci měli přesto United, jmenovitě Marcos Rojo, jenž v dobré pozici hlavičkou těsně přestřelil.

Po přestávce nováček Premier League na soupeře znovu vlétl a v prvních dvou minutách mu dvakrát chyběl kousek, aby se dostal do gólové šance. Red Devils však oplývají obrovskou silou v ofenzivě, což potvrdil Falcao. Ten si výborně zpracoval vysoký míč od Rooneyho a obratem orazítkoval břevno Schmeichelovy branky.

Přesto se Leicester třetí obdržené branky nevyvaroval. Střílený centr Rafaela po šestapadesáti minutách sice ještě dánský gólman vyrazil, jenže následná chytrá teč Andera Herrery po Di Maríově střele už byla nad jeho síly. Stejně jako v první půli však komfortní vedení vydrželo hostům jen pár okamžiků.

Euforickou čtyřminutovku Foxes načal dnes fantastický Jamie Vardy, jenž v dosti sporném souboji obral o míč Rafaela, aby pak podobný souboj označil sudí Clattenburg jako faul. Ve vápně, penaltový. David Nugent proměnil s noblesou a mohl slavit. Stejně jako zhruba sto vteřin poté, kdy trma vrma ve vápně nejlépe svědčila Estabanu Cambiassovi, jenž taktéž napnul síť. 3:3 a do konce stále zbývala skoro půlhodina...

Klid před bouří utnul čtvrt hodiny před koncem střídající Andy King, jehož rána ještě bránu De Gey těsně minula. Potom ale Van Gaal stáhl Di Maríu a postavil Matu, čímž si rázně řekl o nejhorší tah dosavadní sezóny. Mata po chvíli přišel v klíčové pozici o míč, De Laet zakončil dlouhý úprk krásným pasem na Vardyho, a ten zachoval v samostatném nájezdu až chladnokrevný klid.

Svoji one-man show pak křídelník, který ještě před 4 lety hrál sedmou nejvyšší anglickou soutěž, dokonal zařízením páté branky svého týmu. Jamie Vardy využil chyby Blacketta, jenž nakonec nezastavitelného "Lišáka" zastavil až faulem ve vápně, za nějž navíc uviděl červenou kartu. Penaltu proměnil již pátým gólem v Premier League Leonardo Ulloa.

Góly: 2. Winston Reid, 7. Diafra Sakho, 88. Morgan Amalfitano - 26. Raheem Sterling

Po pěti kolech šest bodů, takový start si do postsuárezovské éry v Liverpoolu rozhodně nepředstavovali. Dnes se jim stal na Boleyn Ground osudným prospaný začátek, kvůli němuž pak ani Sterlingova rekordní branka ve finále nic neřešila...

Liverpoolští dnes šli do zápasu s tím, že pokud alespoň jednou skórují, vůbec poprvé v klubové historii se jim to povede v 17 po sobě jdoucích venkovních střetnutích. A ano, tohle skutečně Rodgersovi svěřenci zvládli; všechno ostatní už ale LFC nesvědčilo ani v nejmenším.

Začalo to již ve druhé minutě, kdy se s parádní donáškou ze standardní situace blýskl Downing, Tomkins vyhrál klíčový hlavičkový souboj s Lovrenem a Reid zblízka už jen rutinérsky doklepával. No, a ještě hůře hostům bylo o pět minut později. Tehdy Sakho možná jen mohl centrovat na zadní tyč, místo toho ale ve finále fantastickým lobem překonal zaskočeného Mignoleta a velmi brzy tak WHU poslal do rozhodujícího trháku.

Kladiváři následně přirozeně sršeli sebevědomím. Kupříkladu Cresswell se na této vlně svezl se svým velmi zdařilým pokusem z dobrých 25 metrů, aby ve 12. minutě opětovně poděsil Simona Mignoleta, který si takový vstup do zápasu rozhodně nepředstavoval. A o práci neměl nouzi ani v příštích minutách - Downingův průnik středem hřiště například skončil poněkud záludně ztečovanou střelou.

Dosavadní vývoj utkání již po dvaceti minutách dohnal Brendana Rodgerse k razantnímu taktickému twistu: Sakho nahradil pravého beka Manquilla a celý Liverpool přešel na ukázkové rozestavení 3-5-2 s Raheemem Sterlingem jako pravým křídelním bekem. A právě velká liverpoolská naděje zanedlouho stála za kontaktní brankou.

Balotelli si pro sebe famózně stáhl míč ze vzduchu, a i když sám nastřelil akorát protihráče před sebou, Sterling vzápětí navázal velmi suverénně a ještě relativně včas - ve 27. minutě - tedy vrátil Liverpool do zápasu.

Co však muselo příznivce Reds nemile překvapit, byla skutečnost, že se LFC na tuto událost prakticky vůbec nepodařilo navázat. Zčásti za to mohlo dlouhé ošetřování Dejana Lovrena, který se na plac vrátil se zafačovanou hlavou; zčásti ale také jaksi chronická sterilita hostů v útočné fázi, kterou se jen s malým efektem pokoušel v druhé půli řešit Adam Lallana. Někdejší záložník Southamptonu se sice instantně stal tím nejaktivnějším prvkem liverpoolské ofenzívy, šance se však nedařilo vytvářet ani jemu.

Naproti tomu Kouyaté se na opačném konci hrací plochy v 74. minutě málem prodral ke střele na konci solidního protiútoku, a i když právě on zbylých deset minut dohrával spíše na jedné noze, rovněž technicky oslabený West Ham soupeři v pohodě odolával. Ba co víc - v 88. minutě transformovaný Downing zlatou českou uličkou bravurně našel Amalfitana a ten jemným bodlem definitivně pohřbil naděje hostí na jakoukoliv bodovou odměnu.

Góly: 80. Victor Wanyama

Vytrvalý tlak se nakonec Southamptonu přeci jen podařilo promítnout i na ukazatel skóre. Zápas, který notně poznamenalo prvopoločasové vyloučení přemotivovaného Bonyho Wilfrieda, rozhodl svým premiérovým gólem za Saints Victor Wanyama...

V ochozech Liberty Stadium dnes nechyběl ani Roy Hodgson, hlavní trenér anglické reprezentace, který se přišel podívat zejména na dvě křídelní dvojičky oponentů - Clynea s Routledgem a Dyera s Bertrandem. Právě na křídlech se pak v úvodní půli odehrávala většina důležitých soubojů, přičemž labutě měly v tomto směru zpravidla navrch.

Například ve 12. minutě Routledge pěkně hledal Dyera, před nímž výtečně zasahoval Bertrand, a pak sám prvně jmenovaný neúspěšně pokoušel štěstí svým ambiciózním volejem. Na Routledgeovo konto připadá rovněž další větší šance Swans, když ve 28. minutě po přihrávce Sigurdssona jeho produkt vnějšího nártu dokonce lízal horní tyč Forsterovy branky.

Anglický brankář měl znovu menší štěstí o chvíli později, když Bony Wilfried hlavičkoval po Sigurdssonově rohu a Forstera musel na brankové čáře zastupovat Bertrand. To byl zároveň poslední pozitivní záblesk útočníka z Pobřeží Slonoviny, který již dříve viděl žlutou kartu za oboustranně nebezpečný vzdušný souboj s Fontem, a pak ve 39. minutě inkasoval druhou za ošklivý zákrok na Yoshidu.

Southampton v první půli moc nepředvedl, když jedinou jeho příležitost spálil Pellè po znamenité práci dua Tadić-Bertrand, po 15minutovém oddechu to už ale bylo o něčem docela jiném. Swansea poločas načalo s odřezaným Sigurdssonem navrchu a postupně se zatahovalo níž a níž, dokud se pouze nebránilo.

Zanedlouho se pak zákonitě začaly valit také první druhopoločasové příležitosti Saints. Tadićův pokus třeba skončil na horní síti Fabianského svatyně a ještě hůře Swans bylo, jakmile se srbský křídelník soustředil raději na tvorbu hry. Speciálně ta Pellèho hlavička po Tadićově centru donutila Fabianského k těžšímu zákroku; naproti tomu když se o dodávku staral Clyne, polský gólman neměl s likvidací Pellèho projektilu nejmenší potíže.

Právě italský forvard byl logicky ve středu všeho dění, a jeho koncovka měla dnes daleko k dokonalosti (velmi záhy neuspěl ani za asistence Davise). Nicméně jakmile se Pelle načas proměnil v nahrávače, rázem to šlo: zrovna jeho precizně odměřený pas stál u zrodu Wanyamovy rozhodující trefy 10 minut před koncem.

Góly: 73. Papiss Cissé, 87. Papiss Cissé - 48. Nikica Jelavić, 68. Momo Diamé

Fotbalisté Newcastlu v nové sezóně stále čekají na vítězství. Nezměnilo se to ani po domácím klání s Hullem, se kterým Magpies remizovali 2:2. Hosté sice po dvou krásných trefách vyhrávali již 0:2, o vedení však v závěru přišli. Alespoň bod pro Newcastle zajistil žolík Pappis Cissé.

Domácí byli v St. James Parku od začátku aktivní a hnali se za premiérovými třemi body. Hned v úvodní desetiminutovce promarnil dvě šance ke skórování Francouz Cabella. Následně střílel z hranice penalty Collback a pak hlavičkoval Gouffran - oba pokusy ovšem zlikvidoval výtečný McGregor.

Hull pečlivě bránil a čekal na protiútoky. Jeden takový se Tigers povedl v 24. minutě, ale Nikica Jelavić trefil jen prostředek brány Tima Krula.

Do druhého poločasu všichni předpokládali, že Magpies bude dál bušit do obrany Hullu a postupem času nějakou ze svých příležitostí promění. Avšak opak byl pravdou. Hned v 48. minutě odcentroval z pravé strany Elmohamady na Jelaviće, chorvatský útočník se do míče z voleje fantasticky položil a Timu Krulovi nezbylo nic jiného, než se jen ohlédnout - 0:1.

Zanedlouho mohl dokonce dvakrát odpovědět znovu Rémy Cabella, ale Allan McGregor byl opět na místě. Na druhé straně mohl poslat hosty do dvougólového náskoku Stephen Quinn, jenž se zmocnil odraženého míče a tváří v tvář Krulovi nemířil přesně. Mrzet ho to ale příliš nemuselo, za chvíli už na ukazovateli skóre opravdu svítila dvojka. Mohamed Diamé se opřel do balónu z nějakých dvaceti metrů tak mistrně, že vymetl pravý růžek Krulovi svatyně - 0:2.

V tu chvíli to s šancemi bíločerných vypadalo dosti kriticky. Ihned po obdrženém gólu však Allan Pardew udělal vynikající tah, když na hřiště místo Riviéreho poslal uzdraveného Papisse Cissého. Senegalský forward se hned pět minut po příchodu na trávník dokázal prosadit. Po přihrávce Tiotého střelou na přední tyč zaskočil dosud bezchybného McGregora - 1:2.

V 87. minutě již bylo srovnáno. Přetažený centr z levé strany sklepl Goufrann přesně na kopačku Cissého, který se nemýlil - 2:2. Třetí branku už ale Newcastle přidat nestihl a budoucnost kouč Pardewa je nejistá - ten totiž dostal od vedení ultimátům a dnešní duel musel vyhrát.

Góly: -

Ani páté kolo nepřineslo Burnley či Sunderlandu první ligové vítězství v sezóně. Domácí se tak stávají králi neatraktivních zápasů, když tři jejich představení v řadě skončili bezbrankovou remízou. Ve smíru zase odchází hosté už počtvrté z pěti kol, prvně však alespoň udrželi čisté konto.

Do utkání vlétli aktivněji domácí, když se jim ale první nebezpečné balóny do vápna nepodařilo uklidit za záda brankáře hostů, hra se po první desetiminutovce vyrovnala a při premiérovém postupu na branku Burnley hned mohl trestat Giaccherini, jeho nepříjemnou přízemní střelu krotil na poslední chvíli Heaton.

V 19. minutě se zase musel předvést Mannone, když Jones vypálil z vápna bez přípravy dělovku mířící doprostřed branky. Koncentrovaní obránci obou stran posléze nedovolovali mnoho vzrušení, až ve 35. minutě se uvolnil k prudké, falšované střele Jutkiewicz a brankář hostů měl co dělat, aby nadvakrát míč uklidnil. Jestli by si v dresu Black Cats zasloužil někdo kladné hodnocení, byl by to všudypřítomný Connor Wickham, ani ten však svou snahu nebezpečnějším pokusem korunovat nedokázal.

Přestávka jakoby neexistovala, pokračovalo se plynule dál a hosté získávali stále vyšší kontrolu nad míčem. Ti tak chtěli sklidit sladké ovoce hned z počátku druhé půle, Rodwellův "plováček" však s obtížemi Heaton zlikvidoval a Shackell zase dokázal odvrátit na brankové čáře pokus Giaccheriniho, jenž těžil z výborné práce Johnsona.

Pozadu nezůstával ani Wickham, ten i přes ránu, která mu zrovna nesedla, neslavil úspěch jen kvůli pár decimetrům. Na druhé straně se zablýsklo na lepší časy v 68. minutě, když z těžké pozice pálil Jutkiewicz, Mannone byl však na střelu z ostrého úhlu připraven dobře. Posledních dvacet minut však bylo pouze trápením domácích, které ještě vystrašily dvě rozezněné tyčky Heatonovy branky. V 87. minutě svým pokusem zpoza vápna trefil břevno Barnes, ve druhé minutě nastavení pak za nepatrného doteku brankáře orazítkoval tyč Patrick van Aanholt. Dohrávka se zjevným nedostatkem sil zajistila smutné resumé - i na pátý pokus ani jeden z marné dvojice nedokázal zvítězit, když nudná hra nepřinesla jediný gól.

Góly: 32. Mesut Özil, 34. Danny Welbeck, 36. Aly Cissokho (vl.)

To byla smršť, jakou svět neviděl! Pouhé tři minuty a 17 sekund stačily Arsenalu na rozhodnutí tohoto jinak poměrně vyrovnaného duelu, v němž Mesut Özil v průběhu 79 vteřin skrze gól a asistenci konečně dal zapomenout na svou kocovinu po německém triumfu na mistrovství světa...

Hned dvě změny na poslední chvíli registrovali fanoušci a novináři v sestavách obou týmů - nejprve vyšlo najevo, že Alexis Sánchez byl do základní sestavy dosazen omylem, a tak jeho místo dodatečně zaujal Oxlade-Chamberlain; posléze bylo pro změnu ze zápasového archu kompletně vyškrtnuto jméno Ashleyho Westwooda, poslední oběti záhadné infekce, která v těchto dnech terorizuje kabinu Aston Villy (kvůli ní se utkání neúčastnili ani Bent či Baker).

Právě Westwoodova absence ve finále byla dosti znát, neboť Carlos Sánchez doopravdy dával tušit, že si na anglické tempo ještě musí nějakou dobu zvykat. Přesto Aston Villa vypadala po celých 32 minut o něco lépe než nadále tápající soupeř. Birminghamští nadšeně presovali a vrchem divže netěžili z Cleverleyho standardek. Po jedné z nich si Clark měl počínat dozajista lépe, a ne pouze hlavičkovat do dobře postaveného Szczesného.

Tohle všechno bylo nicméně zanedlouho nekompromisně smazáno. Ve 32. minutě se Gunners vytáhli s jednou z mála přímočarých akcí a po Welbeckově luxusní kolmici si sám před Guzanem věděl rady Mesut Özil.

O pár chvil později si oba borci role vyměnili, když to byl tentokrát Ramsey, kdo schovaným pasem exkluzivně otevřel bránu od protivníkovy defenzívy, a Özilovu parádní dodávku následně Welbeck hravě proměnil ve svou premiérovou branku v novém dresu.

No, a střelecký účet prvního poločasu i celého zápasu byl vcukuletu uzavřen - tak trochu příhodně - Cissokhovým vlastencem. Levý bek Aston Villy si na zadní tyči sám srazil do sítě Gibbsův přízemní centr; kdyby to však neudělal on, velmi pravděpodobně by za jeho zády úřadoval Ramsey.

Ještě do přestávky stihli Kanonýři rozdávat radost a například Ramseyho delikátní oblouček našel Özila v dobré, leč poněkud ztížené pozici, odkud Němec z voleje netrefil míč ani omylem uspokojivě. To po změně stran už na nějaké větší dobrodružství nebyla nálada. Domácí se na trávník (logicky) vrátili hlavně s tím udržet stávající skóre a neprohrát i druhý poločas, což zároveň vyhovovalo také Arsenalu.

Ve snaze alespoň snížit možná birminghamské mohlo povzbudit případné vyloučení Chamberse po druhé žluté kartě, na tu však po bezmála hodině hry nedošlo, a tak fakticky z druhopoločasového dění nelze vybrat byť jen jediný zajímavý okamžik.

Góly: 42. Steven Caulker, 88. Niko Kranjčar - 11. Mame Diouf, 51. Peter Crouch

Queens Park Rangers se již v pátém kole přehoupli přes hranici deseti inkasovaných branek, přesto mohou být s dnešním výsledkem - s přihlédnutím k vývoji - docela spokojeni. Hoops strávili většinu zápasu v situaci, kdy byli gól pozadu, nakonec je ale spasila nádherná standardka Redknappova chráněnce Nika Kranjčara...

Chilan Eduardo Vargas dnes poprvé v Premier League dostal příležitost od samého začátku a nabuzen vypadal být dostatečně, když Begoviće prvně poškádlil doslova po pár sekundách. Jinak se ale QPR start do utkání příliš nevyvedl: již v 11. minutě Isla zavrávoral při bránění Mosese, který onen moment zaváhání využil k centru pravou nohou, a duo Crouch-Diouf si už společně vědělo rady. Prvně jmenovaný se zavěsil na Ferdinanda a tak akorát sklepl míč na hlavu svého nižšího spoluhráče.

Rangers dále směrem dopředu nevypadali úplně špatně a předvedli pár nadějných kombinací, vždy tomu však něco scházelo, zatímco jejich defenzíva se zdála být zranitelná v podstatě nonstop. Další šance takto opět připadla Potters, když Barton při pokrývání náběhu Petera Crouche ucítil zadní stehenní sval, musel se zastavit a vytáhlý forvard následně po předávce Dioufa zajímavě pálil těsně vedle.

Barton následně musel odstoupit (už jen jeho start v tomto klání byl ostatně nejistý) a tím QPR přišlo o klíčovou, ba jedinou kreativní sílu. I Kranjčarova dalekonosná střela, která o chlup minula spojnici břevna a vzdálenější tyče, tedy v kontextu působila spíše jako zjevení.

Na samém sklonku poločasu se nicméně i QPR prosadilo ze vzduchu. Standardní situaci dobře zahrával Mutch, ke koncovce se prosadil Caulker a ani trojlístek hráčů v pruhovaném si na brankové čáře nedokázal poradit s jeho nevýraznou hlavičkou. Nakonec to byl patrně Crouch, kdo nešťastně sáhl do Adamova odkopu. Rangers tedy první poločas zakončili na pozitivní vlně, ta se však hned po obrátce ztratila.

Hoops okamžitě přišli již o druhého středního záložníka (po Bartonovi musel pro zranění odstoupit Mutch) a pak i o cenný remízový stav, když Islu na pravé straně vyšla draho drzá parádička a Crouch ve vápně hravě využil chvilkové dezorientace Ria Ferdinanda, aby ukončil svou půlroční střeleckou abstinenci. Krátce nato rozhozené QPR pro změnu dovolilo Charliemu Adamovi nasprintovat do vápna a vyzvat N’Zonziho, jenž bez přípravy zacílil mimo.

Druhé dějství zkrátka těžko mohlo odstartovat více ve prospěch Stoke, a tohle nastavení se později měnilo jen hodně zvolna. Věci určitým způsobem rozhýbal střídající Matt Phillips, ovšem šance se pro Hoops stále ne a ne dostavovat. Vysvobození tak muselo přijít až v 88. minutě skrze precizní přímý kop Nika Kranjčara.