Premier League - preview 28. kola

Každý víkend, kdy se k Villa Parku blíží desítky tisíc diváků, se řeší stále stejný problém. Tradičně impotentní domácí ve snaze udržet příslušnost mezi elitou ztrácí důležité body, tentokrát se pokusí o vylepšení své mizerné bilance proti klubu, nad kterým v lize vede jen o skóre.

Proč by se mělo zadařit právě proti Norwichi? Šest birminghamských setkání v rámci Premier League zažilo pouze jedinou plně úspěšnou krádež, a to v listopadu 1992. Téměř dvacet let poté vedl Aston Villu prvně proti svému předchozímu zaměstnavateli Paul Lambert a celkem smolně připisoval pouze bod, aby následné tři výjezdy k soupeři skončily vždy jeho vítězstvím.

Kanárci navíc kontrují i svou letošní bezmocností na hřištích soupeřů. Z třinácti pokusů hned šestkrát neskórovali, zapsali si druhý nejnižší počet vstřelených gólů i druhý nejvyšší počet těch inkasovaných a z posledních třech návštěv soupeře nepřivezli jediný bod.

Známější je ovšem právě dokola omílaná falešná písnička ve Villa Parku. Snílkovskou představu o gólovém festivalu potvrzují Villans pouhými dvanácti zásahy, z nichž rovnou třetinu nasázeli koncem ledna rivalovi z West Bromwiche. Série čtyř kol bez tří bodů se nezdá tak strašnou v porovnání s více jak pětihodinovou střeleckou mizérií. Navíc již překročili otřesnou hranici čtyř domácích představení na jedno vítězství za uplynulé dvě a půl sezóny.

Ať už jde o tragickou formu těchto stran s jediným norflokským skalpem Tottenhamu, nebo snad o nevraživé debaty při nakonec neúspěšném trucování Lambertova oblíbence Wese Hoolahana, motivace obou stran by měla zvýšit obrátky dalšího důležitého boje z druhé poloviny tabulky. Toho by se měl po rychlém uzdravení nohy zúčastnit Ashley Westwood i zotavený obránce Ryan Bertrand. V dresu hostů se naopak neobjeví Leroy Fer, jehož návrat v této sezóně je prý nejistý, a nezahraje si ani s lýtkem laborující Jonas Gutierrez.

Po dvaapadesáti letech přivítá White Hart Lane v rámci první ligy Cardiff. Ten se tu v bližší minulosti dvakrát neúspěšně snažil o postup v poháru, a tak vůbec poslední gól v síti Tottenhamu slavil celek z Walesu v 80. minutě zápasu hraného 21. ledna roku 1978.

Trvalo dlouhých pětatřicet let, než se oba kluby opět setkaly na ligové úrovni. Domácí sice aktivním výkonem získávali sympatie ochozů, k čemu jim to ovšem bylo platné, když se tři minuty po uplynutí řádné hrací doby prosadil Paulinho, jenž tak slavil svůj první zásah na Ostrovech. Od záříjového zářezu uspěl už pouze třikrát, nicméně hned dvě trefy připisoval v únoru.

Sotva k patám však sahá se svou formou k obrozenému Adebayorovi, který v lize opět táhne svůj tým směr Evropa a zároveň mu pomáhá i v letošním mezinárodním pokračování. Právě on totiž rozhodl možná překvapivě dramatický duel s Dniprem, když za celkového vyznění 1:2 pro ukrajinský mančaft skóroval dvakrát v rozmezí čtyř minut.

Spurs teď nutně potřebují zvládnout i další domácí zápas. Prohra na hřišti Norwiche zhasla pravděpodobně poslední jiskřičku naděje na Ligu mistrů a před svými fanoušky uhráli za posledních šest představení pouhých deset bodů. Nepříjemnou ranou do psychiky hráčů byly především pětigólové nášupy od Liverpoolu a Manchesteru City.

Takové hody by se v neděli konat přeci jen neměly. Cardiff je nejhorším výletníkem z celé Premier League, není tak divu, že zaujímají i druhou nejhorší pozici ve střelecké potenci mimo svůj stadion, když na šestadvacet inkasovaných branek reagovali pouhými sedmi. Celkově se momentálně devatenáctý celek ligy netrefil hned v patnácti kolech, na trefu čeká 310 minut a šest minulých výjezdů neproměnil v jediný bod. Po výprasku od Hullu tak málokdo alespoň spekuluje nad tím, jestli se Solskjaer a spol. udrží mezi elitou i pro příští ročník.

Tim Sherwood má vůbec poprvé možnost vyslat na ligový trávník navrátilce Sandra, jenž si po dvouměsíční absenci zahrál většinu čtvrtečního utkání. V pořádku by měl být i obránce Kyle Walker. Na druhé straně se o slovo opět může hlásit Craig Bellamy a zdravý je také Jordon Mutch.

Skórování na venkovní půdě, toť výsostně neoblíbená disciplína londýnského Crystal Palace. Prvoligový nováček se zatím na 12 výjezdech trefil všehovšudy pětkrát, přičemž naposledy mířil přesně na Boxing Day, čili okolo Vánoc. Eagles tak nyní usilují teprve o svou třetí "cestovní" výhru v sezoně, ta by však zrovna v konfrontaci se Swansea mohla mít speciální význam...

Crystal Palace by totiž v případě zisku tří bodů svého dnešního soupeře rovnou překlenul v tabulce a s jedním zápasem k dobru by si v boji o záchranu jistě notně polepšil. Proti labutím by navíc jeden považoval Eagles za mírného favorita; Swansea má za sebou přeci hořké zklamání z prvního vyřazovacího kola Evropské ligy, kdy o fous vypadl s Neapolí, a celkově už 44. soutěžní utkání sezony. Taková skokově zvýšená zátěž se například loni neblaze podepsala na Stoku, což sám Tony Pulis v čele Crystal Palace moc dobře ví - přitíží teď tedy v podobné situaci spočívajícímu Swansea?

Velšané zatím stihli pod novým lídrem mančaftu Garrym Monkem odehrát přesně tři zápasy, během nichž si razantně polepšila ofenzivní složka, která v rozmezí tří kol nasázela osm branek. Swansea by tak mohlo mít přesně opačný problém oproti CP: vepředu by to sice šlo, ale čtyři inkasované góly od hráčů Liverpoolu jistě nepředstavují chvályhodnou vizitku. Zopakování čistého konta ze Selhurst Parku (2:0), kde oba kluby ještě vedli staří manažeři, se nyní jeví být spíše pouhým snem.

Wilfried Bony skóroval čtyřikrát v předešlých čtyřech domácích zápasech Swansea a místo v základní sestavě si jistě podrží i pro zápas s Crystal Palace. S nejistotou už je ovšem nutno přistupovat ke startům Dyera (pata), zatímco předpokládat se dají ligové návraty Daviese s Brittonem. Prvně jmenovaný levý bek se na plac opětovně vydal už do souboje s Neapolí; jeho kolega ze zálohy pak byl ve stejném střetnutí šetřen.

Eagles před týdnem konečně přivítali zpět v základní sestavě dlouhodobě marodícího ostrostřelce nižších divizí Glenna Murrayho. Ten se do sítě ManUtd sice netrefil, přesto by si měl ustrážit místo mezi jedenácti vyvolenými Tonyho Pulise. Do téhle vybrané společnosti se pak dere rovněž uzdravený Jerome Thomas, jenž pro bolavá záda inkriminovanou prohru 0:2 raději vynechal.

Hull City má za sebou obstojný týden. O víkendu zničil v záchranářském boji Cardiff na jeho stadionu suverénně 4:0, čímž odskočil od sestupových vod na rozdíl šesti bodů. Uspěl navíc i na poli pohárovém, když po domácím vítězství nad Brightonem postoupil už do čtvrtfinále. Tam navíc bude hrát doma proti Sunderlandu.

Najetí na koleje dobré sezony zařídil pro Tigers skvělý dvojnákup. Ofenzivní duo Nikica Jelavić - Shane Long sice představovalo částečně neznámou, ale oba dva se už teď klubu vyplatili. V posledních čtyřech zápasech získal Hull sedm bodů a forvardi v nich nastříleli dohromady pět branek.

Taky Newcastle ovšem konečně vstal z mrtvých. Předtím, než v nastaveném čase popravil Aston Villu fantastický Loïc Rémy, totiž Straky třikrát za sebou prohráli s ohyzdným skóre 0:10. Svěřenci Alana Pardewa teď musí na tříbodový zisk navázat. Proti nováčkovi to ovšem bude zatraceně těžká úloha.

Pozici favorita Hullu umocňuje i bilance vzájemných zápasů. Newcastlu se proti Tigers nepovedlo vyhrát už pětkrát za sebou. Nicméně oba zápasy v Hullu skončily remízou. Magpies naposledy zvítězili v ligovém poháru v roce 1997.

Zmínění kanonii Jelavić s Longem v FA Cupu nehráli a dnes se tak vrátí do sestavy po pauze. Stejně tak by měli být k dispozici i Tom Huddlestone a Alex Bruce, kteří měli pro změnu drobné zdravotní problémy. Mimo hru zůstává Robbie Brady.

To manažer Newcastlu se bude postrádat Davida Santona a Hatema Ben Arfu, kteří shodně propásli duel s Villans. O místo se naopak hlásí záložník Sylvain Marveaux.

Fanoušci se dnes budou miniaturními vstupními branečkami tlačit do útrob Craven Cottage ve velkém. Do chaloupky na západě Londýna totiž přijede vedoucí celek anglické Premier League. Chelsea s Fulhamem sehraje západolondýnské derby a prakticky oba týmy musí v cestě ke svým vytyčeným cílům stoprocentně uspět.

Procházka mezi stadiony soupeřů zabere zhruba třicet minut. Na vzdálenost mezi Chelsea a Fulhamem v tabulce by ovšem bylo záhodno nazout sedmimílové boty. Západolondýnské rivaly odděluje na opačných pólech tabulky propastných 39 bodů. Přesto šéf Blues José Mourinho nečeká snadný úkol.

"Netrénovali jsme pořádně ve čtvrtek ani v pátek. Hrát zápas v neděli by bylo obtížné, a my hrajeme v sobotu," zkritizoval hrací plán Premier League portugalský manažer. Jeho protějšek Felix Magath s ním souhlasí a cítí velkou šanci. "Je to pro nás velká výhoda, máme štěstí, že Chelsea přijede po tak náročném cestování. I tak jsou ale favoritem oni," drží se při zemi nový šéf Fulhamu.

Trenér s dosti radikálními metodami div nevyvedl Cottagers z krize už při debutu. Na Hawthorns sahal po třech bodech, nakonec však WBA zařídil alespoň bod Matěj Vydra. A právě tahle ztráta se může stát Cottagerům osudná. Jedenáct kol do konce ztrácí Fulham na udržení už čtyři body a proti Chelsea musí bodovat, aby její šance stále žily.

Ani Chelsea si ovšem nesmí dovolit zaváhání. Na druhý Arsenal má pouze bodový náskok a proti poslednímu zkrátka musíte vítězit, pokud chcete pomýšlet na titul. Formu na to má, z třiceti možných bodů jich získala 26 a dostala v této pasáži jen tři branky. Pro porovnání, Fulham jich inkasoval celých pětadvacet.

Blues naposledy šťastně udolali houževnatý Everton, který pokořili až v nastaveném čase. Něco podobného by určitě rádi zopakovali i dnes proti Fulhamu, s nímž v posledních letech často soupeří na ostří nože. V minulých 15 zápasech sice ani jednou neprohráli, ale hned sedm z nich skončilo dělbou bodů.

Proti Fulhamu nejspíš dostane volno Frank Lampard, který v sobotu i ve středu odehrál celý zápas. Do hry se po nucené pauze vrací čistě ligový Nemanja Matić. Mimo hru jsou David Luiz a Marko van Ginkel. Odpočinek v týdnu by mohl využít ke zlepšenému výkonu Brazilec Oscar.

Cottagers v lednu udělali obrovské terno, když koupili za pouhých 12 milionů liber skvělého kanonýra Kostase Mitroglua z Olympiacosu. Nízká cena však začíná dávat čím dál větší smysl. Je konec února, Řek zatím nastoupil jednou, z lavičky a ani proti Chelsea nebude k dispozici. Připraven je však Bent, který místo něj patrně bude krýt záda Rodallegovi.

V polovině ledna West Ham prohrál doma 1:3 s Newcastlem a s jeho akciemi na udržení ligové příslušnosti to vypadalo všelijak. Kór když další kolo měli zajet na Stamford Bridge. "Fotbalem z 19. století" však na Chelsea uhráli zázračnou remízu a od té doby kosí soupeře za soupeřem.

Swansea, Aston Villa, Norwich, Southampton. Ti všichni poté proti West Hamu padli a padli o dvě branky. Hammers navíc ve zmíněných pěti úspěšných duelech udrželi nevídaná čtyři čistá konta a na Evertonu má rázem nakročeno k dalšímu překvapení. Sedmibodový náskok na sestupové pozice je dostatečně uklidňující.

Toffees totiž už nejsou tím týmem, kterého by se obávali všechny týmy a i nejsilnější celky Premier League by s ním ztráceli. Everton prohrál tři ze čtyř posledních klání a dostal se už dokonce na stejnou bodovou úroveň s Manchesterem United. Ano, hráli sice na hřištích Liverpoolu, Tottenhamu a Chelsea, jenže právě v těchto zápasech se bojuje o poháry. A Liga mistrů Martinézovým svěřencům mizí ve ztracenu.

Doma je však Everton skvělý a poslední tři klání zde vždy triumfoval. Daří se mu i proti West Hamu, s nímž neprohrál už 11 ligových zápasů v řadě, přičemž hned sedmkrát vyhrál. Loni v září Toffees soupeře přestříleli 3:2 díky dvěma geniálním přímým kopům Leightona Bainese. Rozhodující gól pak vsítil i přes hrozbu otřesu mozku Romelu Lukaku. Ten dnes konečně může hrát.

Everton se musí obejít bez svého kapitána a klíčového hráče Phila Jagielky, který se trápí se zraněním stehenního svalu. Místo něj tak srdce obrany vedle Distina vyztuží buď Alcaraz nebo Stones. Mimo hru jsou také Bryan Oviedo se zlomenou nohou a Lacina Traore. Ten měl proti Chelsea hrát v základu, jenže při rozcvičce se zranil a nestihne ani zápas s dalším londýnským celkem. Po zranění kotníku se naopak vrací již zmíněný Lukaku.

Sam Allardyce útočí na pátý triumf v řadě - podobný primát získal West Ham naposledy v lednu a únoru roku 2006. Dnes se bude muset obejít bez útočného dua Borrielo - Maiga; k dispozici jsou však Carlton Cole a Andy Carroll. Otazník pak visí nad startem obránce Guye Demela, zatímco O’Brien je mimo hru stoprocentně.

Poprvé na Britannia Stadium nikoliv za Tonym Pulisem. Při takovém zkonstatování faktů si fanoušci Arsenalu zřejmě musejí hlasitě oddechnout. Však ještě před nástupem Marka Hughese Gunners na triumf ve Stoke-on-Trent čekali na úspěch tři ligové zápasy v řadě; teď ovšem mají ideální příležitost tohle trápení prolomit.

Ne snad že by se Potters pod vedením Marka Hughese proměnili v hotové "nazdárky", to ani omylem (třebaže jedno vítězství z deseti utkání nezní bůhvíjak), nicméně jejich herní profil se zkrátka změnil. Na druhou stranu - a i to Arsenalu může nahrávat - transformace Stoke v něco jiného ještě rozhodně není u konce, což může indikovat i skutečnost, že jsou na tom Potters momentálně o šest bodů a pět příček hůře než loni touhle dobou pod pomalu již kritizovaným, přesluhujícím Tonym Pulisem.

Nicméně jedno zůstává, a to zrovna právě to jedno, co bude Gunners strašit zvláštní silou - Stoke jsou totiž doma stále velmi nepříjemným soupeřem, zejména pro jasné favority. I celkově jsou Potters na vlastní půdě sedmým nejlepším týmem, avšak speciálně se letos zatím dokázali vybičovat proti top týmům. Hned sedm bodů Stoke urval v domácích představeních proti oběma Manchesterům a Chelsea. Nebýt těchto skalpů, Potters v tuhle chvíli sestupují.

Ať už je každopádně strašák v podobě Stoku na Britannia Stadium nadále sebeaktuálnější, pořád platí, že je Arsenal před tímto duelem silně favorizován. Po nezvládnutých domácích kláních v Lize mistrů i domácí soutěži proti ManUtd, respektive Bayernu, Wengerovi svěřenci osvědčili větší mentální sílu a deklasovali Sunderland, aby zůstali v těsném závěsu za vedoucí Chelsea.

Posléze si Kanonýři uprostřed neuvěřitelně náročného programu dali dva dny pauzu od trénování a měli by tedy být odhodláni vyhrát také 14. utkání z dosavadních šestnácti proti celkům z dolní poloviny tabulky. Arsenalu by k tomu měl dopomáhat i Mesut Özil, jenž překonal problémy v pánevní oblasti. Naopak pokud se nestihnou zotavit Monreal s Gibbsem, bude muset na levém beku narychlo zaskakovat Vermaelen.

Ve Stoke-on-Trent si zatím nejsou jistí fyzickou kondicí Petera Odemwingieho, jenž laboruje s lýtkem. Jon Walters by měl být Hughesovi naopak plně k dispozici, jakkoliv jej začátkem týdne skolila nemoc. Do sestavy se vrací také Guidetti, který posledně nesměl být využit proti svému (originálnímu) zaměstnavateli.

S trochou nadsázky se Liverpool v příštích dnech domácímu Anfieldu ani na krok nepřiblíží; čekají ho totiž nyní rovnou tři výjezdy v řadě a hned ten první nepatří k těm papírově jednoduchým. Na St. Mary’s ostatně Reds prohráli již třikrát po sobě, i v součtu s roky 2004 a 2005 ještě před opětovným postupem Southamptonu do elitní soutěže...

Loňská vzájemná bitva (3:1) už nicméně představuje legitimní základ pro očekávání nesmírně těžké roboty pro Liverpool. Lehce uvadající Soton je koneckonců také stále devátý s více než solidním, osmibodovým náskokem na 10. West Ham. Nebudou se ho již tedy týkat záchranářské boje, před nimiž v konfrontaci s Reds utíkal právě loni v rámci 30. kola. Tehdy si slavnou a zaslouženou výhrou vytvořil pohodlnější sedmibodový náskok; to letos ho už teď má 15bodový.

Southampton tedy ušel několik kroků dopředu, to samé lze ale říci také o Rodgersově mančaftu. Ten sice poslední dobou opět působí vzadu všelijak jen ne jistě, ovšem série osmi kol bez porážky budí určitý respekt, to ne že ne - kór když tahle šňůra čítá všehovšudy dvě klopýtnutí. Na druhý Arsenal tudíž Liverpool stále ztrácí ubohé tři body a je docela v klidu ve hře o titul; Liga mistrů pak pro něj musí být již zcela samozřejmým cílem.

Southampton v minulých dvou utkáních potkalo zklamání - nejprve vypadnutí v 5. kole FA Cupu, posléze venkovní ligová prohra s West Hamem. Tenhle dvojzápas ukončil delší sérii neporazitelnosti Saints a potvrdil jejich ústup z reflektorů daný mimo jiné tím, že Soton ztrácí schopnost domácí dominance.

Tam udržel všehovšudy dvě čistá konta v průběhu minulých čtyř měsíců a nyní se na třetí zářez spoléhat doopravdy nedá. Důvody jsou (tradičně) dva: nabuzený Suárez, jenž neskóroval pětkrát po sobě; a rozjetý Sturridge, jehož gólový zápis v osmi ligových kolech v řadě v historickém kontextu PL překoná akorát van Nistelrooyova vizitka.

Southampton se menší úpadek rozhodl řešit přidáním hokejového kouče Ralpha Kruegera do trenérského ansámblu a ve vzestupu by mu jistě akorát pomohly také případné návraty zraněných Wanyamy s Hooiveldem. Na ty se však nedá příliš sázet; především keňský záložník zřejmě opět bude meškat s blíže nespecifikovanými problémy. Hooiveld má potom potíže s okem.

Brendan Rodgers již má zpět v plném zápřahu dvojici Sakho-Lucas, jejich způsobilost startovat je však zatím také ve hvězdách. Větší šance má každopádně v tomto směru francouzský stoper, dlouhodobě marodící Brazilec je v podstatě najisto vyloučen také z výletu na St. Mary’s.