Premier League - preview 20. kola

Nic příjemného takhle na výkop nového roku s číslovkou 2015. Manchester United prožil 12 měsíců strastí, spíše než slastí, a žádná velká pohoda ho jistě nečeká ani 1. ledna - však zrovna ten poslední, letošní výjezd na Britannia Stadium Red Devils (výjimečně) nezvládli...

Právě onen únorový krach poměrem 1:2 nyní představuje ojedinělou kaňku na aktuálním výkazu ManUtd, který čítá hned šest výher z posledních sedmi soutěžních měření sil se Stoke City. Jedno z vítězství Red Devils přidali i začátkem prosince, když brankami Fellainiho a Maty na Old Trafford opláceli totožnou mincí.

Tehdy šlo již o čtvrtý po sobě jdoucí ligový zářez Rudých ďáblů, kteří i posléze pod vedením Louise van Gaala pokračovali v parádní renesanci. Vždyť pokud Manchester United nepadne ani na Britannia Stadium, druhého ledna to budou přesně měsíce, co naposledy v domácí soutěži našel přemožitele. Na druhou stranu, na minulých dvou výjezdech fotbalisté ze severovýchodu Anglie nebodovali naplno, a to teď jistě budou chtít v regionu Midlands napravit.

Od samotného počátku Stoke City v Premier League platí za nelítostného hostitele, z téhle role však letos prozatím spíše vypadává, než že by ji potvrzoval. Na Britannia Stadium Potters doposud slavili, stejně často jako smutnili (čtyřikrát), a od 22. listopadu na vlastní půdě pěkně čitelně střídají prohry s výhrami. Logickou řadou je teď na řadě další neúspěch...

Pokračování tohoto vzorce se Stoke možná bude muset snažit zabránit i bez pomoci Bojana Krkiće s Philem Bardsleym. Nad oběma důležitými členy kádru se vznáší otazník: v případě španělského hračičky pro potíže se zadním stehenním svalem, v případě anglického beka zase pro úraz kotníku.

V Manchesteru pro změnu budou do poslední chvíle monitorovat zdravotní stav Antonia Valencii, který kvůli nataženým tříslům nedohrál duel s Tottenhamem. Zpátky v tréninkovém cyklu potom jsou Januzaj (nemoc) s Herrerou (svalové zranění).

Jeden z těch zápasů, které přímo křičí "under!". Nějaké gólové hody od Aston Villy s Crystal Palace v tuto chvíli skutečně čekat nemůžeme, o to důležitější však toto střetnutí pro obě strany bude. Závěr roku 2014 se možná nepovedl, uspokojivému přivítání nových kalendářů však nic nebrání...

Tedy, ve skutečnosti bychom těch překážek našli víc než dost. Takové Crystal Palace z posledních deseti kol vytěžilo jednu jedinou výhru a právě se nachází uprostřed tranzice, kdy ještě jednou naposled bude před zahájením Pardewovy éry vedeno caretakerem Keithem Millenem.

Aston Villa naproti tomu sice vstoupila do měsíce prosince velice slibně, dvěma po sobě jdoucími výhrami, pak ale kolem Vánoc uhrála všehovšudy dva body a k absolutní spokojenosti mají její fanoušci stále poměrně daleko.

Obě strany se na vzájemné měření sil naladily velmi příhodnou cestou: bezbrankovými remízami. Proč příhodnou, to je opravdu nasnadě: od 20. prosince oba celky dokázaly skórovat pouze jednou během 270 minut, a na góly chudému spektáklu nasvědčují také předešlé zkušenosti s bitvami Aston Villy a Crystal Palace. Tři minulá klání těchto kohoutů nabídla hubené výhry 1:0.

Dvakrát se přitom radovali Eagles, přičemž letos v prosinci byla pro změnu úspěšnější Aston Villa. Ta ovšem bude na Nový rok značně oslabena, neboť Fabian Delph nepochodil se svým odvoláním, a pro červenou kartu si odpyká řádný třízápasový ban. Zpátky v základu tak při rozestavení 4-4-2 zřejmě můžeme očekávat N’Zogbiu, případně Grealishe.

I Crystal Palace se ovšem bude muset obejít bez klíčového středopolaře, kterým je Mile Jedinak. Australský kapitán londýnského celku je sice železným mužem v pravém slova smyslu, po většinu ledna teď ale bude zpátky v rodné zemi bojovat na Asijském poháru.

V nabitém programu dvacátého kola se na Nový rok střetnou i dva kluby s nejhorší formou v lize. Everton získal za posledních pět kol jen tři body (stejně jako Leicester a Crystal Palace) a neustále klesá tabulkou níže. Hull sice získal za stejný úsek o bod více, ale jen kvůli fatálním chybám rozhodčího. Nyní se oba trápící se celky sejdou na jednom trávníku...

Co se letos s Evertonem děje, je pro mnohé velkou záhadou. Loni skončili svěřenci Roberta Martíneze na skvělém pátém místě - a to byl ještě čtyři kola před koncem dokonce favoritem na umístění v Top Four. Nejkontrastnější jsou čísla v defenzivních kolonkách, vždyť Toffees už inkasovali 31x, což je v polovině sezóny jen o osm méně než loni na jejím konci.

Šestou porážku v osmi zápasech si Karamelky připsaly poslední zápas v Newcastlu, který je přestřílel 3:2. Duel jen dokreslil současnou sezónu pro aktuálně dvanáctý celek Premier League, který navíc před důležitým soubojem trápí řada zranění.

Mimo hru je brankář Tim Howard, jenž na více než měsíc vypadne kvůli zranění lýtka. Doplnil tak na rozsáhlé marodce Leona Osmana, Darrona Gibsona, Tonyho Hibberta a Stevena Pienaara. Důležitými absentéry navíc patrně budou stopeři Phil Jagielka a John Stones; otazník visí rovněž nad Jamesem McCarthym.

Ani Hull není úplně kompletní - především ve středu zálohy musí manažer Steve Bruce přemýšlet o složení sestavy. Poslední část ze čtyřzápasového trestu odkroutí Tom Huddlestone, za červenou kartu rovněž pyká i Stephen Quinn. Dlouhodobě mimo je taky další středopolař Mohamed Diamé a s jistotou nemůžeme počítat ani s Andrewem Robertsonem a Gastonem Ramírezem, byť uruguayský reprezentant patrně nastoupí.

Může tak Tigers pomoct z velké výkonnostní i výsledkové krize, kterou rozsvítil jen ojedinělý úspěch na hřišti Sunderlandu. Ten je navíc významně zastřel dvěma přešlapy hlavního rozhodčího, který v klíčovém úseku utkání odepřel Černým kočkám dvě jasné penalty.

Hull nemá dobré vzpomínky ani na duely s Evertonem, který je v letech 2010 až 2014 třikrát za sebou porazil. Před měsícem každopádně utkání v Goodison Parku skončilo remízou 1:1 a vyrovnaný duel se očekává i nyní.

Fotbalistům Liverpoolu závěr roku vyšel a vstoupit správnou nohou do nového budou chtít od 16 hodin na Anfield Road. Do tohoto svatostánku zavítá Leicester, který si v neděli po více jak čtvrt roce připsal první výhru a nějaký bodový zisk by si Foxes jistě rádi odvezli i z města Beatles.

Před dvanácti měsíci se Liverpool stejně jako nyní nenacházel v TOP 4, neboť dvě porážky po Vánocích 2013 je odsunuly mimo tuto elitní skupinu. Následně však odstartovaly suverénní jízdu bez porážky, kterou zastavila až ona osudná s londýnskou Chelsea. Navzdory závěrečným nezdarům, konečné druhé umístění bylo pro Reds jedno z nejlepších za poslední léta a podobnou sérii by si jistě Brendan Rodgers přál i nyní.

V těchto smělých plánech ovšem schází jedna velice důležitá postava - Luís Suárez, jenž už střílí branky v Barceloně. Stále mimo hru se nachází také další snajpr Daniel Sturridge a Rickie Lambert nedokázal navázat na své střelecké úspěchy ze Southamptonu. Manažer Rodgers tuto situaci vyřešil změnou rozestavení a o zaměstnávání soupeřovy obrany se stará zejména ofenzivní trio typově podobných hráčů ve složení Lallana, Sterling a Coutinho.

Také výkony Leicesteru City šli s koncem roku nahoru a po smolné porážce s Tottenhamem přišla tolik vytoužená výhra, vždyť Pearsonovi svěřenci na ni čekali od slavného skalpu Manchesteru United, tedy více jak tři měsíce. Foxes přesto stále zůstávají poslední a během ledna musí sbírat body, jelikož v únoru pak odstartuje smrtící série, když se postupně utkají s Arsenalem, Evertonem, Chelsea a Manchesterem City.

Liverpoolu bude kvůli trestu za žluté karty chybět pilíř zadních řad Slovák Martin Škrtel, jehož místo v sestavě zřejmě zaujme Kolo Touré. Mimo hru se také nachází Joe Allen, Glen Johnson a Jon Flanagan. Nejistý je start chorvatského stopera Dejana Lovrena a brankáře Brada Jonese.

Na druhé straně lodivod hostů Nigel Pearson nemůže počítat se zraněným Andy Kingem a pro karetní trest mu nebude k dispozici ani zkušený krajní bek Paul Konchesky. Naopak disciplinární prohřešek už odpykal Jamie Vardy.

Tradiční kolo mezi Boxing Day a novoročním trhákem nabídlo několik překvapení. To největší si rozhodně událo na Etihad Stadium, kde Manchester City ztratil dva body s Burnley po remíze 2:2. Pro Clarets to přitom byl teprve pátý venkovní bod v sezóně. Obhájce titulu teď musí napravit svou reputaci v dalším domácím "papírově jasném" duelu se Sunderlandem...

Ani to by ovšem nemusela být úplně stoprocentní záležitost. Je jasné, že Citizens budou absolutním favoritem a cokoli než suverénní výhra by bylo překvapením; přesto si zkusme zavzpomínat na poslední vzájemné střety právě v Manchesteru.

Březen 2012 - V sezóně, kdy Man City získalo titul po heroickém závěru zápasu s QPR, zažilo ještě jednu smrtelně důležitou stíhací jízdu. Ještě šest minut před koncem zápasu prohrávalo doma se Sunderlandem 1:3, ale dvěma góly v rozmezí necelých dvou minut stačili vyrovnat.

Duben 2014 - Prakticky totéž se opakovalo i po dvou letech, kdy suverén ligy prohrával dokonce dvě minuty před závěrečným hvizdem 1:2. I tehdy však nakonec stačili srovnat. Zajímavé je, že obě remízy přišly v titulových sezónách, zatímco jasná výhra 3:0 v ročníku 2012/13 byla Manciniho celku v k ničemu.

Black Cats tak mají rozhodně inspiraci na čerpání dostatek. Ostatně z posledních 10 ligových duelů proti City vyhráli 4x, zatímco soupeř jen 3x. Nutno však podotknout, že Mackems vítězili pouze na domácí půdě.

Zatímco pro Manchester City byla šokující ztráta první po devíti soutěžních výhrách v řadě, Sunderland naopak triumfoval pouze jedinkrát za minulých devět soutěžních zápasů. Na šťastnou výhru v derby s Newcastlem nedokázal navázat a z dalších dvou Vánočních utkání získal pouze bod.

Gus Poyet na lavičce hostí může počítat s takřka kompletním kádrem - mimo hru jsou jen Liam Bridcutt, Anthony Réveillere a Patrick Van Aanholt. Malinký otazník visí nad tříslem Seba Larssona, ale jeho start zůstává pravděpodobnější variantou, nežli opak.

Jeho protějšek Manuel Pellegrini počítá spíše uzdravené "kusy". Na marodce stále leží Sergio Agüero i Edin Džeko; Stevan Jovetić už však proti Burnley odehrál půl hodiny a další zápas by mohl začít na hrotu od první minuty místo dosud suplujícího Milnera. Kvůli karetnímu trestu nesmí hrát záložník Fernando, zatímco kapitán Vincent Kompany pomalu vyhlíží návrat do sestavy. Pokud se tak stane, patrně na stoperu nahradí Demichelise.

Na začátku prosince oslavil čtyři roky za kormidlem Newcastlu; přestože většinu podzimní části Premier League balancoval na hranici vyhazovu. Alan Pardew situaci ustál, vytáhl Magpies ze dna až do horní poloviny tabulky..., aby pak sám rezignoval a přijal lukrativnější nabídku Crystal Palace. Do utkání s Burnley tak tým povede asistent John Carver.

Dlouholetý člen trenérského týmu "vedl" už i tiskovou konferenci po vítězném duelu s Evertonem (3:2), což samo o sobě dávalo jistou šanci na Pardewův odchod. Ten se také potvrdil a Carver se po více než deseti letech vrátí (alespoň na chvíli) na hlavní trenérskou židli. Naposledy vedl Magpies v srpnu 2004, kdy vyhřáté křeslo opustil Sir Bobby Robson.

Aktuálně desátý tým tabulky se tak dostal do nelichotivé pozice bez manažera - tuto pozici by mohl obsadit i Fabricio Coloccini, jenž by se nicméně stal spíše hrajícím trenérem (tak jako loni Giggs u Man Utd). Dalšími favoriti už na ryze manažerský post jsou Tim Sherwood a Tony Pulis.

Tohle však není jediná nepříjemnost, která černobílé trápí. Za ošklivý úder loktem do tváře Seamuse Colemana dostal zpětný třízápasový distanc suverénně nejlepší střelec týmu Papiss Cissé. Útok tak zřejmě opět povede Ayoze Pérez. Trable jsou stále také s brankářskou otázkou - Tim Krul i Rob Elliot pořád marodí a mezi tři tyče znovu nastoupí nezkušený Jak Alnwick.

Bude to tak právě on, kdo se pokusí udržet na uzdě rozjíždějícího se nováčka z Burnley. Clarets už dlouho nejsou tím outsiderem, který rozdává body na potkání - z posledních devíti zápasů prohráli jen tři - a jediný o více než gól. Naopak poslední kolo dokázal uhrát bod za remízu 2:2 na jednom z nejnepříjemnějších stadionů v zemi. Obrali totiž Manchester City.

Přesně po polovině sezóny tak má Burnley na kontě 16 bodů a na sestupových pozicích se nachází jen vinou slabšího skóre. Oproti jediné předchozí sezóně v nejvyšší divizi za posledních bezmála 40 let je to však slabý zisk. V ročníku 2009/10 měli tehdejší nováčci v půlce sezóny na kontě bodů 20 - a současných 16 už po dvanáctém kole (shodou okolností taktéž po gólové remíze s Man City).

Do zápasu s Magpies může manažer Sean Dyche nasadit totožnou sestavu jako před pár dny na Etihad Stadium - a stejnou jako v dalších čtyřech předchozích zápasech. Mezi zraněnými jsou pouze obránci Stephen Ward, Michael Duff a záložník Matthew Taylor.

Arsene Wenger v čele Arsenalu vítá již 19. kalendářní rok, a pokud ve všech předešlých sezonách finišoval uvnitř top4, na jaře 2015 bude mít ještě hodně co dělat, aby ve svých šlépějích skutečně pokračoval. První překážkou se zdát být Southampton, po všech směrech...

Saints jsou totiž jednak prvními soupeři Arsenalu v novém kalendářním roce, jednak právě tím celkem, který momentálně sedí těsně před Gunners a zabírá onu strategickou čtvrtou pozici. Southampton už byl letos sice i výše, nakonec ale bude i s tímto postavením maximálně spokojený - tím spíš, když se ve druhé půlce prosince tolik pochlapil a na čtyři po sobě jdoucí prohry navázal třemi uspokojivými výkony.

Rovněž Arsenal od 20. prosince uhrál sedm bodů, obě jeho výhry však byly o poznání méně dominantní než ty southamptonské. Jak s QPR, tak s West Hamem museli Gunners v závěrečných pasážích vysloveně ležet celým svým tělem na těsném náskoku a zuby nehty ho bránit.

Oba týmy se kuriózně přesně na Nový rok potkaly již před dvěma roky, a byla z toho remíza - něco velmi familiárního na St. Mary’s. Hned tři předešlé měření sil Arsenalu se Southamptonem na tomto stánku ústily v nerozhodný stav, přičemž Saints doma Londýňany nepřemohli již čtyřikrát v řadě, od listopadu 2002.

Gunners se podle všeho budou muset obejít bez obou hrotových útočníků: Olivier Giroud je totiž stále v trestu a zdravotní problémy pro změnu zřejmě nepustí do základu Welbecka. Proto bychom na ose hřiště mohli častěji - a výjimečně - vídat Alexise Sáncheze, přičemž cestu zpět do zahajovací jedenáctky by měl mít umetenou Tomáš Rosický.

Morgan Schneiderlin jako by nikdy nechtěl čelit Arsenalu, s nímž je kontinuálně spojován jako jeho možný přestupový terč. Na začátku prosince o toto střetnutí přišel vinou zranění, tentokrát se pro jistotu raději vykartoval. Při absenci Corka takto patrně bude zahajovat Ward-Prowse a Ronald Koeman trochu přizpůsobí rozestavení.

Když byl Bobby Gould kdysi 28. prosince 1984 nekompromisně vykopnut ze dveří, slavně prohlásil "Vše, co jsem od Coventry dostal k Vánocům, byl vyhazov". A na podobnou hlášku měl přesně o 30 let později tentýž nárok i Alan Irvine z West Bromwiche. Jak si asi Baggies povedou nyní - na Nový rok bez nového trenéra...?

Pravdou je, že Throstles na tom nejsou až tak špatně. Do roku 2015 kráčí postaveni dvě příčky nad sestupovou propastí, leč s náskokem jednoho bodu, a za sebou mají několik solidních výkonů. Bohužel, Irvineovi se příliš nedařilo sbírat body ve vyrovnaných zápasech (lépe si vedl proti těžším soupeřům jako Tottenhamu či ManUtd), a právě tohle by měl Pulis či někdo jiný napravit.

Zrovna West Ham přitom do této kategorie soupeřů patrně bude spadat; tím spíš po svých prvních dvou slepených prohrách v sezoně, které ho vyšouply z pohárových příček. Na druhou stranu, West Bromwich je na tom pořád o poznání hůře, když v lize prohrál dokonce již třikrát po sobě. A špatné vzpomínky má také na nedávný vzájemný zápas zkraje prosince, když s Hammers prohrál těsně 1:2.

Sotva se vrátil zpátky do sestavy, už z ní opět vypadává - stoper WHU James Tomkins je pro změnu suspendovaný, takže si znovu zahraje jeho jmenovec Collins. Samu Allardyceovi bude dál opět k dispozici Carl Jenkinson, jenž minule nemohl naskočit proti svému kmenovému mužstvu.

West Brom se pravděpodobně bude muset obejít bez útočníka Anichebeho, jehož tahají třísla. Zpátky do nominace se potom vrací Georgios Samaras, který posledně vynechával z osobních důvodů.

Na Liberty Stadium to byla jasná záležitost; souboj Bony-Green nabízel k řešení pouze jednu otázku, a to o kolik že gólů Swansea nakonec QPR porazí. Tentokrát by se ale mohlo hrát i o body; Hoops jsou ostatně doma několikanásobně silnější než venku...

I když, "několikanásobně" - to technicky ani nejde tvrdit, neboť při násobení nulou vám vždy vyjde nula. A že QPR skutečně na cestách zůstává bez bodu; jako poslední Mohykán napříč všemi pěti elitními ligami v Evropě.

Nicméně na Loftus Road to opravdu je docela jinačí písnička, a jedině díky domácí bilanci momentálně Hoops sedí pouhé tři body vzdáleni od krásné 12. příčky a alespoň dva body nad sestupovou propastí. Na jejich londýnském stánku již ztratil body i Manchester City a naposledy tu byl úspěšný Liverpool v půlce října.

Swansea kuriózně Loftus Road při své poslední návštěvě v srpnu 2012 nekompromisně vydrancovala (5:0) a o podobný výsledek se nyní bude pokoušet i bez suspendovaného Shelveyho a zraněného Montera. Tři body nicméně pro labutě stejně zůstávají absolutní povinností - speciálně proto, že si v jejich dresu svou lednovou derniéru odbude klíčová dvojice Ki Sung-yueng-Wilfried Bony.

Queens Park Rangers mohou být rádi za to, že od bezbrankové remízy s Crystal Palace neregistrují žádné nové "oběti". Už tak jim musí stačit absence levého beka Yun Suk-younga i dlouhodobě marodného Alejandra Faurlina. V adekvátní zápasové kondici potom není ani Adel Taarabt.

Vánoční pohoda, cukroví a na Silvestra pořádná party? Vyloučeno. Anglická Premier League na konci prosince neusíná, naopak nabírá ty největší obrátky. Necitlivě hned první den roku 2015 chystá tradičně všech deset zápasů, mezi nimiž ční nad ostatní jedno z větších londýnských derby. Vedoucí Chelsea míří na hřiště Tottenhamu...

David De Gea v posledních týdnech přesvědčuje o tom, že v Premier League momentálně nemá konkurenci. Ve vzájemném utkání Manchesteru United s Tottenhamem však zazářil brankář Spurs Hugo Lloris, jenž svému týmu doslova vychytal bod. Jen to však Kohoutům stačit nemůže, na White Hart Lane poměrně dlouhodobě strádá, přitom právě skvělé domácí výsledky jsou klíčem k úspěchu a umístění mezi nejlepšími čtyřmi celky.

Svěřenci Mauricia Pochettina mají potíže především v ofenzivě - vždyť proti Man Utd si připsali jedinou gólovou šanci záložníka Masona, která ani neskončila střelou mezi tři tyče. Doma v deseti utkáních vsítili pouhých 11 branek, což je kupříkladu dvakrát méně než Chelsea v devíti kláních. Jen Aston Villa, Burnley, Hull, Sunderland a Crystal Palace jsou v tomto ohledu horší.

Forma momentálně až čtvrtého celku z Londýna každopádně stoupá a Chelsea to rozhodně nebude mít tak snadné jako před měsícem na Stamford Bridge, kde Tottenham porazila jasně 3:0. Spurs od té doby neprohráli, z pěti zápasů tři zvítězili a cílit budou i na šestý bodový zisk v řadě. O motivaci mají postaráno - čtvrté místo, které nyní drží Southampton, je vzdálené jen dva body.

Favoritem duelu bude nicméně Chelsea, přestože předchozí zápas v Southamptonu zvládla jen remizovat. Předchozích pět soutěžních duelů nicméně opanovala shodně o dva góly; ostatně i zápas na jihu Anglie jí patrně nevyšel i z nefér důvodů. Targettův faul v šestnáctce na Fábregase byl zřetelný - na druhou stranu panika o kampani proti Blues, kterou José Mourinho předvedl na tiskové konferenci, také nebyla zrovna patřičná.

Teď musí Chelsea opět zmobilizovat své síly, aby odrazila nápor dotírajícího Manchesteru City, jenž už ztrácí pouhé tři body na čelo. Obhájce titulu hraje na Etihad Stadium se Sunderlandem, a že by se opakoval domácí průšvih s Burnley, to by bylo skutečně totální selhání, jež se nedá očekávat. Jen výhra v derby tudíž udrží vedoucí celek Premier League na distanc od zbytku anglické elity.

Že by měl být večerní šlágr dvacátého kola opravdu pohlednou podívanou, potvrzuje i gólový průměr ze vzájemných utkání. V posledních šesti střetnutích (včetně semifinále FA Cupu) padlo dohromady 25 branek - nutno podotknout, že 19 z nich nasázela Chelsea.

Jistým pozitivem je i fakt, že žádný z manažerů nemusí řešit zdravotní komplikace. Jediná menší starost Tottenhamu se týká Nabila Bentaleba, který však už v úterý normálně trénoval s mužstvem. Fit by měl být i na druhé straně Oscar, jenž duel v Southamptonu propásl vinou nemoci.