Premier League - preview 13. kola

Takhle na konci listopadu by to mohlo znít jako přehánění, nicméně tohle bude po mnoha směrech skutečně ta pravá hodina H jak pro Southampton, tak pro Manchester City. Zatímco domácí ovšem musejí potvrzovat, že mají na to, co se od nich neočekávalo; jejich soupeř spíš potřebuje konečně začít naplňovat to, co se od něj očekávalo...

Skoro to až vypadá na nějaký soukromý syndrom "té druhé" sezony. Jestliže Manciniho tým, který měl v plánu obhájit titul, vypadal na hřišti a snad i na papíře o něco slaběji - totéž (doslova) v bleděmodrém platí i pro Pellegriniho. Citizens se teď opravdu trápí, a to zejména venku, kde už dvakrát po sobě naplno nebodovali. Obě poslední domácí výhry potom zase byly z kategorie těch ušmudlaných.

Naopak Soton po jednom škobrnutí s Pochettinovým bývalým zaměstnavatelem znovu najel na sérii neporazitelnosti, a i když minule poprvé v pěti kolech nedokázal zvítězit, euforie v jeho kabině musí trvat i nadále. Tím spíš, když se nyní svatí vrací domů, kde zatím ztratili všehovšudy jedinkrát, a kde také sám Manchester City netriumfoval od dávného roku 2003.

Konkrétně z návratu na vlastní hřiště potom musí mít speciální radost také Graziano Pellè. Elitní střelec Southamptonu ze šesti svých letošních gólů hned pět vsítil doma. Zatímco tedy především na třech nejčerstvějších výjezdech nebyl skoro vidět, na St. Mary’s zpravidla řádí - a bude to chtít potvrdit i teď, možná již s podporou uzdraveného Stevena Davise.

Manuel Pellegrini se opět bude muset obejít bez služeb Edina Džeka a Aleksandara Kolarova; oba balkánské vyslance sužují problémy s lýtkovým svalem. Ještě citelnější ztrátu by pak měl představovat rovněž zraněný David Silva (koleno); naopak jistou vzpruhou zřejmě budou Touré s Fernandinhem, kteří v sestavě ManCity chyběli v týdnu vinou karetních trestů.

Pozlátko vypadá dobře, ale konkrétně obrněné fanoušky Tottenhamu obalamutí jen těžko. Spurs tedy možná vyhráli pět z posledních šesti duelů, žádný z jejich příznivců však radostí do stropu neskáče. To případný skalp konkurenčního Evertonu by již leckoho mohl přesvědčit...

Oba celky jsou momentálně v na chlup stejné pozici. Jejich cílem jsou stoprocentně poháry a nejlépe Liga mistrů, oba si však hýčkají nepříliš lichotivý počet 17 bodů. Sobotní výsledky navíc ani Evertonu ani Tottenhamu neodlehčily, spíš naopak: dotáhl se na ně Liverpool, zatímco aktuálně čtvrté ManUtd odskočilo již na vzdálenost pěti bodů.

Na White Hart Lane si před výkopem jistě rádi budou připomínat měření sil z února letošního roku, kdy domácí díky brance Adebayora strhli podobně důležité klání na svou stranu. Jinak se ale zdají být v lepší formě spíše Toffees. Ti ve všech soutěžích nenašli přemožitele už osmkrát po sobě, a hlavně viditelně zpevnili donedávna nadmíru propustný obranný val, který v tomto intervalu kapituloval pouze třikrát.

Už 11krát po sobě venkovní strana v zápasech Tottenhamu s Evertonem nenašla recept na tu domácí, a Martínezova parta se tohle prokletí bude snažit zlomit i bez trojlístku Stones-Gibson-Oviedo. A tím zdravotní trable Karamelek ani zdaleka nekončí: nevítané otazníky se potom vznáší nad hlavami McCarthyho, Naismithe, Barryho, Pienaara i Bainese.

Na opačném konci barikády kvůli karetnímu trestu zas a znovu postrádají Kylea Naughtona, pročež na pravém beku opět bude muset zaskakovat Eric Dier. Nejisté jsou potom starty Kaboula, Adebayora, Capoueho, Chadliho, Townsenda a Rose - i Spurs tedy zažívají poměrně krušné dny.

Fanoušci Arsenalu si v týdnu po delší době připomněli, jaké to je, když to jde - přesvědčivým vítězstvím nad Borussií Dortmund si Londýňané s předstihem zajistili postup do osmifinále Ligy mistrů a nadějné vyhlídky na pole position. Teď je ale načase vrátit se do reality chladných vod domácí Premier League, kde prozatím Arsenalu patří mizerné osmé místo...

To pro Wengerovy Kanonýry znamená vůbec nejhorší vstup do sezony (klub si potom vedl hůře nejdříve před 32 lety, kdy finišoval 10.) a nyní se docela klidně může stát, že Arsenal poprvé od ledna 2012 v lize prohraje hned třikrát v řadě. West Bromwich se totiž těsně nevejde do poslední sedmičky - a právě jedině takové celky prozatím londýnský velkoklub v tomto ročníku dokázal přemoci.

Rovněž Baggies nicméně mají své mouchy a mezi ty nejhlavnější přirozeně patří jedna jediná výhra z posledních šesti střetnutí. Dále se WBA nemůže spolehnout ani na žádné své střelce, když v nejvyšší soutěži nezaznamenalo gól již 270 minut - pokud nebudeme počítat vlastenec z dílny Leicesteru, který by však onu šňůru stejně o moc nezkrátil.

Speciálně v tomhle směru mohlo být Throstles kupodivu ještě hůře, kdyby Saïdo Berahino - u něhož vyšlo nedávno najevo, že řídil v opilosti - zůstal ve vazbě. Takhle West Brom může počítat se svým posledním úspěšným i obecně zdaleka nejlepším střelcem; ne už však se suspendovaným Yacobem, zraněným Olssonem a možná ani otazníkovým tandemem Morrison-Pocognoli.

Arsenal to na Baggies tradičně umí, když na The Hawthorns padl všehovšudy jednou na minulých osmi výjezdech (z toho pouze dvakrát šlo o remízy). Teď se nicméně bude muset vypořádávat s tradičně početnou marodkou, kam na tři měsíce čerstvě přibyl Jack Wilshere, a přinejmenším na dva týdny také další středopolař Mikel Arteta.

Velkým povzbuzením by pro Gunners mohl být návrat Laurenta Koscielného, který už alespoň nechybí v zápasové nominaci. Brankář Szczesny se patrně pro menší zdravotní trable do brány nepostaví ani tentokrát - jeho záskok Martínez se ostatně svým výkonem proti Dortmundu protlačil až do nejlepší jedenáctky uplynulého týdne v Champions League.

Stylový vzestup ze sestupových příček se ještě stále drží v myslích fanoušků Crystal Palace, již za pár hodin je však čeká v posledních letech velmi neoblíbený soupeř. Hráči Swansea budou chtít potvrdit pověst nepříjemného hostitele a zaútočit tak zhruba ve třetině soutěže na pohárová místa.

Od března 2009, kdy Eagles vykradli Liberty Stadium, se spolu střetli již šestkrát a byly z toho čtyři velšské výhry a dvě remízy. Špatné bilanci londýnského celku přitom dominuje jedna jediná trefa, kterou při poslední sešlosti oslavil Glenn Murray po proměněné penaltě.

Svůj optimismus tak musí stavět na něčem jiném, a to na zopakování zářijové historie. V 5. kole tehdy překvapil Everton, když na rychle inkasovanou branku reagoval třemi zásahy, aby hned za týden potvrdil úspěch a připsal si druhé ligové vítězství. Na to třetí pak čekal až do minulého zápasu, když se i proti druhému liverpoolskému celku zdařil nečekaný obrat. Teď už jen stačí v sobotu sebrat další tři body a fanoušci se mohou cítit, jakoby cestovali časem.

Swansea nepřináší žádné ohromující čísla ve svých výsledcích, těží však z vyrovnané tabulky čtvrtým Manchesterem počínaje a desátým Tottenhamem konče, ten přitom na předloňského mistra ztrácí pouhé dva body. Důvodem, proč se mezi nimi pohybuje i velšský klub, je především skvělá domácí forma, když jen Chelsea a Southamtpon získaly před svými diváky více bodů.

Swans se letos navíc mohou spoléhat i na obrannou složku, která je společně s Manchesterem City třetí nejlepší v lize, a kdybychom se pak podívali na úvodní půlhodinku zápasů, je Monkova stráž dokonce první. Před sobotním duelem pak budou domácí chtít ochránit Stoke, jakožto jediný celek, který je letos porazil a zároveň byl v tabulce až za nimi.

Po návratu Wayna Routledge z marodky je obránce Federico Fernandez jediným absentujícím v dresu Swansea. Na druhé straně zůstávají mimo hru také obránci - Damien Delaney a Adrian Mariappa, zatímco trio Wilfried Zaha, James McArthur a Frazier Campbell by mohlo opět zasáhnout.

Zhruba před dvěma měsíci a půl se Aston Villa po senzačním skalpu Liverpoolu vyšplhala až na druhou příčku tabulky, kde seděla s parádními deseti body vytěženými z úvodních čtyř duelů. Momentálně mají birminghamští u vstupu do kruciálního měsíce prosince pouze o dva body víc a před sebou patrně rozhodující zápasovou sekvenci sezony...

Příští čtyři kola - včetně tohoto - budou pro Villans beze zbytku klíčové. Lambertovi svěřenci mají za sebou již teď měření sil s kompletní top10 uplynulého ročníků, vyjma Manchesteru United; což jim - když nic jiného - zaručuje alespoň solidní vyhlídky. Ačkoliv zrovna Burnley tomuto soupeři doma v lize nepodlehlo v celé poválečné historii, porážet se v tuto chvíli musí jednoduše kdekoliv a za všech okolností.

Pro Aston Villu ty "okolnosti" znamenají hlavně absence. A to ne ani tak tří stoperů Senderose, Vlaara a Bakera; protože bez nich to na Southamptonu šlo a jak Okore, tak kritizovaný Ciaran Clark předvedli nadmíru uspokojivé výkony. Na mysli mám spíše právě končící trest pro Christiana Bentekeho, jenž se před časem proti Tottenhamu zdánlivě vrátil do své nejlepší formy, aby se obratem nechal zbytečně vyloučit.

I bez něho potom sice birminghamští začali opět bodovat, na výhru však stále čekají právě od onoho čtvrtého kola a slavné bitvy s Liverpoolem. To Burnley naopak v posledních dvou kolech zažilo plnohodnotnou erupci, když první domácí vítězství v sezoně okamžitě následoval také nesmírně cenný triumf na Britannia Stadium. Clarets se tím pádem nyní budou pokoušet o svůj první čistý hattrick prvoligových výher za posledních bezmála 40 let.

Usilovat o něj budou moci již i za pomoci Scotta Arfielda, který podle všeho vyléčil menší zdravotní neduh, který jej nepustil do Stoke-on-Trent. V pořádku už je také stoper Chalobah a otazník se vznáší nad Michaelem Duffem, jenž před týdnem předčasně střídal.

Těžko říct, u kterého z týmů vyvolává listopadové postavení v tabulce větší úžas a nevěřícné kroucení hlavou. West Ham se bude chtít vrátit na neporazitelnou vlnu přerušením dlouhé černé série s hostem z Newcastlu, který je od začátku října prostě k nezastavení.

Straky doletěly extrémně vydařeným letem z osmnáctého místa až na pátou příčku, a přitom ještě stihli z poháru vyřadit domácí Manchester City. Během série šesti soutěžních vítězství třikrát na vlastním trávníku neinkasovaly, zatímco na hřišti soupeře vždy skórovaly dvakrát. Pokud by se jim podařilo uspět i tentokrát, bylo by to vůbec poprvé od roku 2001, kdy se třikrát v řadě vracely domů se třemi body v rámci Premier Leauge.

A vzpomenete si ještě na loňský listopad? Chelsea, Tottenham, Norwich a West Brom - to byla čtyřka soupeřů toho měsíce, a jak se později ukázalo, také čtyřka poražených. Podaří se nevysvětlitelnému jevu zvaným Newcastle opět stejný kousek? Už jen pro nešťastníka Ryana Taylora, jenž by se protentokrát mohl vrátit na trávník vcelku brzy.

Do cesty se však staví Kladiváři, kteří na svého sobotního soka ztrácí jediný bod a co se týče překvapujících statistik možná o kousek vedou. Prozatím jsou na pátém místě v počtu gólů a mohlo být i lépe, kdyby se v posledních dvou kolech neprosadili pouze jednou. Po triumfech nad Liverpoolem, QPR a Manchesterem City totiž místo čtvrtého vítězství na svém stadionu v řadě přišla překvapivá bezbranková remíza s Aston Villou a následná porážka na hřišti Evertonu.

Nicméně stále je bilance 3-1-0 z posledních domácích představení vynikající základ pro ukončení šestiletého půstu při hoštění Newcastlu. Ten má z posledních tří výjezdů do Upton Parku sedm bodů a skóre 5:2. Znepříjemnit jim sobotní výlet bude bez pochyb chtít Carlton Cole, který na rozdíl od zbytku svého týmu má na Magpies vcelku dobré vzpomínky, když se ve třech z posledních čtyř soubojů dokázal gólově prosadit.

Pomoci by mu mohli navrátivší se Downing s Kouyatem, mimo hru naopak zůstanou zranění Alex Song, Diafra Sakho, Enner Valencia, Mark Noble a suspendovaný Winston Reid. Optimističtější zprávy pak přichází od hostů, kde na marodce zůstává jen mladičký Aarons a nad Krulem visí zlověstné otazníky.

Kdybychom všechny čtyři anglické ligové soutěže seřadily pěkně pod sebe, Leicester s Queens Park Rangers by se nám v podstatě nehnuly z místa - před 12 měsíci společně kralovaly League Championship, nyní společně tápou mezi smetánkou, a bok po boku s dalším nováčkem utváří aktuální sestupovou trojici...

Už v tomto momentě se sluší připomenout, že pouze čtyři z posledních 15 nováčků obratem putovali zpět o patro níž; a taky že všechny tři postoupivší celky naposledy naráz sestupovaly v dávném ročníku 1997/98. Házet flinty do žita by tedy neměl nikdo z námi jmenovaných; o tom, že o ani s Foxes ani s Hoops nevypadá nejlépe, se však zřejmě přít nebudeme.

Obě strany se zatím mohou pochlubit všehovšudy dvěma skalpy a příznivec Leicesteru by si na ten poslední skoro ani nepamatoval - narodil se totiž 21. září, proti Manchesteru United. Tehdy šlo o vpravdě památné vítězství, to však bylo záhy vykoupeno velmi ošklivou sérií, která čítá ubohé dvě remízy a hned šest utkání, v nichž Foxes vyšli střelecky naprázdno (včetně těch posledních pěti!).

QPR je na tom jen o něco lépe, na rozdíl od svého soupeře se nicméně může uspokojovat vlastní domácí bilancí - ta sama by ho řadila na solidní deváté místo, když domácí na Loftus Road z posledních pěti vystoupení nezvládli jen jedno jediné.

V minulých třech vzájemných střetnutích obou těchto celků se narodily nemastné neslané výhry 1:0; a obě ty letošní mluvily ve prospěch Leicesteru. Ten je nyní patrně v horší pozici, jakkoliv se v tabulce nachází nad QPR a jeho marodka čítá pouze dvě jména - Hammond a Upson.

V Londýně doufají, že se Riu Ferdinandovi podaří včas setřást potíže s třísly, jinak si Harry Redknapp bude muset poradit bez obou svých nejzkušenějších stoperů - Richard Dunne totiž stojí pro karty. Zpátky do sestavy se naopak může vrátit Eduardo Vargas, jenž posledně meškal kvůli partnerčině porodu.

Manchester United pomalu, ale jistě stoupá tabulkou a i přes značnou marodku zejména v zadních řadách mají jeho výkony vzestupnou tendenci. Na Old Trafford tentokráte přijede Hull City, který třikrát v řadě prohrál a drží se těsně nad sestupovou hranicí. Nicméně venku podává poměrně slušné výkony a v Divadle snů se pokusí o senzaci.

Pouze jedenkrát z posledních sedmi utkáních stáli svěřenci Louise van Gaala na poli poražených a i kvůli tomu, že ostatní soupeři také poměrně často ztrácejí body, nacházejí se Red Devils již v TOP 4. Naposledy ve šlágru proti Arsenalu rozhodně nebyli lepším týmem, ovšem když si Valenciovu střelu srazil do vlastní brány Gibbs a v závěru z rychlého protiútoku navýšil skóre Rooney, mohl si nizozemský kouč na lavičce hostů mnout ruce, dosáhl zde totiž svého prvního velkého vítězství.

Manchester spoléhá především na svého kapitána Wayna Rooneyho. Ten se momentálně nachází ve vynikající formě - v jeho posledních osmi zápasech, ve kterých nastoupil (za klub i reprezentaci), nastřílel sedm branek. O výjimečnosti Rooneyho hovořil na tiskové konferenci také manažer Hullu Steven Bruce. "Wayne je vždycky hrozba, ne? Je to skvělý hráč. Má obrovskou kvalitu, je schopen vstřelil v daném okamžiku skvělý gól," ví Bruce.

"Ukázal to například v minulé sezóně na KC Stadium. Trochu magickým způsobem vypálil z 23 metrů a prakticky z ničeho vrátil United do hry," připomenul zkušený lodivod rok starý souboj v Hullu, kde sice domácí po třinácti minutách vedli již o dva góly, ale hosté nakonec dokázali výsledek otočit. Vyrovnávací branku vstřelil právě Rooney, když ze střední vzdálenosti uklidil skákající míč nekompromisně za McGregorova záda.

V posledních týdnech se prezentuje velmi dobrými výkony také Marouane Fellaini, do něhož byly na Old Trafford po přestupu z Evertonu vkládány velké naděje, ovšem za uplynulý ročník byl velmi kritizován. Nyní se však dostává zpět do formy, jakou měl před odchodem z Goodison Parku. "Myslím, že Fellaini hraje v poslední době opravdu dobře a patří k nejlepším hráčům United," dodal Bruce.

Třiapadesátiletý rodák z Corbridge bude kromě dlouhodobě zraněného Roberta Snodgrasse postrádat také uruguayského útočníka Abela Hernándeze, jenž odletěl do své rodné vlasti, aby nechyběl u narození potomka. Scházet bude také Gáston Ramírez, jelikož si musí odpykat trest za červenou kartu z duelu s Tottenhamem.

Louisi van Gaalovi se postupně uzdravují někteří hráči. Za rezervu už nastoupil Španěl Ander Herrera a Johnny Evans, ani jeden z nich však ještě není připravený na start v Premier League. Alespoň na lavičce by se mohl objevit Radamel Falcao a Marcos Rojo. Na seznamu zraněných stále figuruje defenzivní kvarteto Rafael, Phil Jones, Daley Blind a také Luke Shaw, takže post levého obránce patrně zaujme Ashley Young.

Zápas mezi Manchesterem United a Hullem zahájí hlavní rozhodčí Anthony Taylor v obvyklý čas pro nejvyšší anglickou soutěž - v sobotu v 16 hodin středoevropského času. Připíší si Tigers první vítězství nad Red Devils od listopadu 1974?

Kdo by to byl čekal, že když se ve 13. kole utkají Liverpool se Stoke City, bude se jednat o souboj dvou tabulkových sousedů, ba co víc, že Stoke bude v tabulce ještě o bod před svým sokem. Liverpool zažívá vskutku hrůzostrašné období - po čtyřech soutěžních porážkách v řadě přišla naposledy remíza s velice průměrným Razgradem. Zlepší si Reds chuť v Premier League?

Velkou krizi zažívají fotbalisté Liverpoolu. Na rozdíl od minulé sezóny, kdy Rodgersova skvadra až do závěrečného kola bojovala o titul, to letos nevypadá ani na pohárové příčky. Naposled Reds v důležitém souboji pouze remizovali na půdě bulharského Ludogorce a k postupu do osmifinále nejprestižnější evropské soutěže budou muset porazit ambiciózní Basilej.

V Premier League na výhru čekají od 19. října, kdy udolali QPR. V předcházejícím kole přišla nečekaná porážka na hřišti Crystal Palace a v médiích i mezi fanoušky se začalo velice hlasitě diskutovat o Rodgersově odvolání. Sám severoirský kouč přiznal, že jeho pozice není tak pevná. "Nejsem tak arogantní, abych si myslel, že přežiju všechno. Musíme začít vyhrávat. Jsme v těžké situaci a jako trenér za ni nesu odpovědnost já," prohlásil Rodgers.

Příliš času na trénink však kvůli hromadě zápasů způsobené evropskými poháry není, a tak se na Anfield Road musí těšit i z malých radostí. Dobrou zprávou je zlepšená forma Rickieho Lamberta, jenž se gólově prosadil v obou posledních duelech. "Jsem rád za Rickieho, za to, co předvedl v předchozích dvou zápasech. Byl nesmírně trpělivý a čekal na svou příležitost. Ukázal tolik úsilí, tolik touhy vybojovat pro celý tým dobrý výsledek - to je přesně to, co jsem hledal," těší se kormidelník Reds.

Zkušený útočník přišel do města Beatles v létě ze Southamptonu a v sobotu odpoledne zřejmě opět nebude chybět v základní sestavě na úkor Maria Balotelliho, kterého limituje zranění zadního stehenního svalu. Dlouhodobě mimo hru se nachází také další forward Daniel Sturridge. Do sestavy by se naopak možná mohl vrátit uzdravený stoper Mamadou Sakho.

Během týdne protrpělo několik fotbalistů Stoke blíže nespecifikované virové onemocnění, jednalo se konkrétně o Asmira Begoviće, Phila Bardsleyho a Geoffa Camerona. Všichni by už ale měli být fit a připraveni zasáhnout do hry. To se nedá říct o Victoru Mosesovi, jenž mimochodem v minulosti také působil na Anfield Road. Proti svému bývalému zaměstnavateli ho do utkání nepustí natažený přední stehenní sval.

Předchozí vzájemné měření sil skončilo velkou přestřelkou - Reds zvítězili na Britannia Stadium 5:3. Od návratu do nejvyšší soutěže v roce 2008 ještě Stoke v Liverpoolu nikdy nevyhrálo, dokonce nevstřelilo ani gól. Vůbec poslední triumf na Anfieldu si klub ze středu Velké Británie připsal před více než půl stoletím - v březnu 1959. Připíší si v sobotu odpoledne konečně další skalp?

Sobotní program 13. kola anglické Premier League uzavře duel Sunderlandu s Chelsea. Zatímco domácí se v letošním ročníku pouze dvakrát radovali z vítězství a zřejmě je znovu čeká boj o záchranu, Blues dosud ještě nepoznali hořkost porážky a nachází se ve fantastické formě.

Svěřenci Josého Mourinha se momentálně prezentují možná nejlepším fotbalem od doby, co portugalský stratég poprvé překročil práh Stamford Bridge. V posledním ligovém utkání v domácím prostředí West Bromwich od daleko většího přídělu uchránil fantastický Ben Foster, střeleckou chuť si však Londýňané spravili v úterý v Lize mistrů, kdy v Gelsenkirchenu uštědřili Schalke potupného bůra.

Velkou pohodu na Stamford Bridge dokumentují také slova Josého Mourinha. Po zápase s West Bromwichem na tiskové konferenci použil pro výkon svého mužstva slova "bylo to úžasné", po představení ve Veltins Aréně, kdy si Chelsea zajistila postup do osmifinále nejprestižnější evropské soutěže, zase vyřkl "perfektní, dokonalý výkon".

To na Stadium of Light si rozhodně podobně vyskakovat nemohou. Sunderland je absolutním remízovým králem celé Premier League, za dvanáct kol se hned sedmkrát se soupeřem rozešel smírně. Porazit dokázala Poyetova parta pouze Stoke a Crystal Palace a z dosavadních výsledků nesmíme opomenout nevídaný zkrat v Southamptonu, kde Black Cats prohráli 0:8.

Defenziva ale až na tuto výjimku není hlavním problémem klubu ze severovýchodu Anglie. Mnohem větší potíží se jeví střílení branek, vždyť v předcházejících pěti utkání skórovali domácí pouze dvakrát a celkový počet dvanácti zásahů v tomto ročníku je pouze o jeden gól vyšší, než v sezóně dosud nastřádal kanonýr Chelsea Diego Costa.

S nevalnou produktivitou by mohl Sunderlandu pomoci navrátilec Ricky Álvarez. Letní akvizice z milánského Interu odehrála v červenobílém dresu zatím pouhých 104 minut a již dva měsíce se zotavuje ze zranění. "Ricky už v úterý trénoval, což je pro nás skvělé. Zoufale chce hrát, je typem hráčem, jenž prostě sebe nemůže vidět mimo hru. Velmi trpí, když nemůže trénovat a musí své spoluhráče sledovat pouze z tribuny," řekl manažer Gus Poyet, který kromě Álvareze už bude moci využít také služeb Sebastiána Coatese, naopak stále mimo hru jsou Emanuele Giaccherini, Billy Jones a Patrick van Aanholt.

Uruguayský kouč přiznal, že si vždy vychutnává elektrizující atmosféru zápasů v zimě pod umělým osvětlení. "Zimní večerní duely jsou vždy zvláštní. Je to vždy něco extra, je prostě skvělé hrát večer na Stadium of Light, navíc proti týmům z horní poloviny tabulky," těší se.

José Mourinho na tiskové konferenci potvrdil stoprocentní zdravotní stav všech hráčů s výjimkou mladíka Nathana Akého, jenž by se však stejně pravděpodobně ocitl maximálně na lavičce náhradníků. Jednapadesátiletý trenér rovněž uvedl, že nehodlá se sestavou nikterak rotovat. "Každá soutěž je pro nás důležitá, proto nenechávám hráče odpočívat a snažím se vždy postavit ten nejlepší tým," prohlásil.

Charismatický Portugalec na poslední vzájemné měření sil se sobotním sokem rozhodně nevzpomíná v dobrém. V dubnu tohoto roku na Stamford Bridge sice Chelsea díky brance Samuela Eto'a brzy vedla, ovšem zanedlouho vyrovnal Wickham a konečný hřebík do rakve zatloukl z penalty Fabio Borini. Blues touto porážkou prakticky přišli o šanci na titul.

Nutno dodat, že i předchozí klání z prosince 2013 dopadlo lépe pro Sunderland. Předvánoční utkání Ligového poháru mělo podobný scénář jako výše zmiňované a vítězný gól zaznamenal dvě minuty před koncem prodloužení Ki Sung-Yueng. Z celkového hlediska má nicméně navrch londýnský klub, který ze 117 dosavadních soubojů ovládl 57, Černé kočky se radovaly pouze 37-krát.

Zápas mezi Sunderlandem a Chelsea odstartuje v sobotu v 18:30 hodin středoevropského času, na dodržování pravidel bude dohlížet třiačtyřicetiletý Kevin Friend z Bristolu.