Premier League - preview 12. kola

Pro jednu stranu touto pondělní dohrávkou skončí zlé časy, pro tu druhou zase ty dobré - alespoň co se losu týče, to skutečně lze říci již v tuhle chvíli. Aston Villu nyní čeká již devátý člen loňské top10 (v pouhých12 kolech), zatímco Saints se poté bude moci začít pomalu připravovat na po sobě jdoucí duely s oběma Manchestery a Arsenalem...

Oba celky se při vstupu do nové sezony doopravdy musely vypořádávat s kompletně odlišnými úkoly - a to je mimo jiné reflektováno také na jejich aktuálním postavení v tabulce. Southampton je nejbližším pronásledovatelem vedoucí Chelsea, přičemž se před víkendem pyšnil nejlepším skóre v lize.

Naopak Aston Villa si nedávno prožila odstrašující sérii pěti utkání bez bodu i vstřeleného gólu, kterou utnula až stěží vyválčená bezbranková remíza s WHU těsně před reprezentační pauzou. Villans nyní vyšli střelecky naprázdno již v sedmi ligových kláních, což v kombinaci s pokračující absencí suspendovaného Christiana Bentekeho a defenzivní bilancí Saints (pouze pět inkasovaných branek a čtyři čistá konta v řadě) pro domácí vpravdě nevěstí nic dobrého.

I od svého návratu do Premier League Southampton na obou výjezdech do Birminghamu ani jednou nekapituloval, a teď se bude o prodloužení této kratší šňůry znovu pokoušet i bez zraněných Rodrigueze a Ward-Prowseho.

Na tyto chybějící články sestavy si nicméně svatí mohli zvykat v podstatě od začátku ročníku; daleko větší ránou by tak pro ně bylo, kdyby si trojlístek Schneiderlin-Tadić-Davis nestihl vyléčit své bolístky utržené během reprezentační přestávky.

Aston Villa má již tradičně značné potíže se zdravím stoperů, její momentálně situace je však extrémní i na její poměry - střetnutí se Southamptonem rozhodně vynechá Senderos a velmi nepravděpodobně se jeví také starty dua Vlaar-Baker. Uprostřed defenzivní linie by se tak docela klidně mohli objevit Okore s Clarkem.

Liverpool je momentálně jedenáctý a to poslední, co v tuhle chvíli potřebuje, jsou špatné vzpomínky - právě ty však přináší výlet na Selhurst Park, kde letos v květnu domácí Crystal Palace předvedlo v závěrečné jedenáctiminutovce vpravdě dechberoucí comeback a po vstřelení třech gólů v podstatě připravilo Reds o šance na mistrovský titul...

Z historického pohledu přitom tehdy nešlo o nic výjimečného; Liverpoolu to totiž v téhle konkrétní londýnské části nikdy moc nešlo. Reds nebodovali již při svých pěti posledních ligových či pohárových vystoupení na Selhurst Parku, a naposledy tam slavila výhru parta kolem Stevea McManamana a mladičkého Michaela Owena v prosinci 1997.

Eagles dnes slaví menší narozeniny, když byl přesně před rokem do funkce manažera klubu jmenován Tony Pulis. V tu dobu tenkrát CP vůbec nikdo nevěřil na záchranu, aby ji nakonec někdejší lodivod Stoke City přece zázračně urval.

A Neil Warnock se svým týmem aktuálně není v tak úplně odlišné pozici - pouhých devět bodů ho možná nedostává do stavu naprostého ohrožení, ale nic přesvědčivého se zatím v Londýně doopravdy nekuchtí.

Liverpool na tom byl loni v této fázi mnohem lépe (registroval o devět bodů více), zrovna v hlavním městě ale doposud exceloval - uhrál tam jasné výhry nad Tottenhamem a QPR. Proti Crystal Palace se nyní Brendan Rodgers pokusí navázat zřejmě i za pomoci uzdravených Balotelliho s Hendersonem; avšak stále ne s Danielem Sturridgem.

Warnock možná nebude moci od samého počátku nasadit dvojici Jedinak-Bolasie, která se údajně vypořádává s náročným cestováním po reprezentační pauze. Pozdní fyzické testy čekají na záložníka McArthura, jehož trápí bolavé lýtko.

Jak pro Hull, tak pro jeho dnešního soupeře ze severního Londýna zřejmě reprezentační pauza nemohla nadejít ve vhodnější čas. Tigers si s Burnley připsali nečekanou porážku 0:1 a Steve Bruce své hráče ve svých prohlášeních vůbec nešetřil, zatímco Spurs doma senzačně nestačili na Stoke a Mauricio Pochettino pro změnu zpochybňoval psychickou sílu svých svěřenců...

V letošní sezoně jsme v akci viděli již tři týmy (!), které vydržely pět kol bez vstřelené branky, což bude pravděpodobně bezprecedentní zážitek - a Hull se jim v tuhle chvíli nebezpečně blíží. Skórovat se mu nepodařilo po dobu tří kol; tedy od 18. října, kdy kuriózně čelil jinému klubu ze severní části hlavního města. Skutečný výkonnostní propast nicméně pro tygry nastal teprve v listopadu, jakmile dvě remízy ze hřišť silných soků (Arsenalu a Liverpoolu) následovaly dvě prohry.

Tottenham si v tomto ročníku připsal už čtyři domácí prohry a přiblížil se tak na jediný krok svému loňskému výkazu po všech 38 kolech; což pochopitelně v této fázi sezony nezní bůhvíjak. Na White Hart Lane proto nyní panuje poněkud nehostinná atmosféra, takový Adebayor se docela dobře ve válce se všemi fanoušky, a tak by si nakonec Kohouti mohli v cizím prostředí oddychnout. Na půdě Hullu ostatně nepadli od října 1977 a na cestách si zatím připsali stejný počet vítězství jako doma (dvě).

Oba manažeři se zřejmě z pochopitelných důvodů rozhoupou k nějakým změnám v zahajovacích sestavách. Bruceovi se po zranění vrací pod ruku trojlístek Dawson-Jelavić-Davies, z něhož všichni tři rozhodně mají na to zaujmout místo v základu. Harpera mezi třemi tyčemi opět nahradí uzdravená jednička McGregor.

Tottenham se bude muset obejít bez suspendovaného Naughtona, pročež bychom měli na pravém beku znovu očekávat Erica Diera. Po dvou zápasech načatých pouze mezi náhradníky by se do zahajovací jedenáctky mohl na Townsendův úkor vrátit Erik Lamela; anglický internacionál má koneckonců problémy s kotníkem.

Pro Manchester City přišla reprezentační přestávka v pravý čas. Svěřenci Manuela Pellegriniho se utápěli ve větší a větší mizérii, kvůli které přišli o značné šance na úspěch v Premier League i Lize mistrů. Z ligového poháru dokonce vypadli. Napravit si reputaci zkusí proti nebezpečné Swansea.

Na hřišti sice klíčový vliv na hru bleděmodrých neměl, je však nevyvratitelným faktem, že po zranění Franka Lamparda prostě Citizens přestali hrát dobrý fotbal. Z posledních pěti soutěžních duelů třikrát prohráli a z posledních šesti vyhráli jen jednou. Jen jednou navíc inkasovali méně než dvě branky.

Nyní je legenda Chelsea zpátky ve hře, a přestože druhý nejlepší střelec Man City (!) patrně nenastoupí v základní sestavě, mohli by domácí opět navléci na vítěznou sérii první korálek. A je to opravdu zapotřebí, vždyť zmíněná Chelsea je už osm bodů daleko.

Hlavní postavou Man City bude zas a znovu Sergio Agüero. Při poklesu formy Yayi Tourého je Argentinec jedinou palebnou silou týmu, zato však pořádnou. V posledních 4 ligových zápasech nasázel 7 gólů. Při remíze s QPR hned dva - do duelu tak nastupuje ve vynikajícím rozpoložení.

Na tohle měření sil má ostatně Agüero i celá Swansea speciální vzpomínky. Oba totiž před třemi roky takto v Premier League debutovali. "Kun" za půlhodiny stačil potopit Velšany dvěma góly a jednou asistencí, a dal tak jasně najevo, jak obrovskou osobností pro celou ligu bude.

Současný manažer Garry Monk tehdy ještě vedl tým z pozice kapitána. Kvůli zranění nenastoupil, a proti Citizens tak hrál jen jednou - coby taktické střídání při jediné výhře Swans ve vzájemných utkáních v novodobé PL.

Momentálně pátá Swansea si úvod sezóny vychutnává. Korunku nasadila vítězstvím nad Arsenalem, který tím zápasem zasunula v tabulce pod sebe. Důležitý bude v dalším utkání i zdravotní stav rychlých křídel Dyera s Routledgem, nad jejichž startem visí otazník. Mimo hru je stoper Fernández. Naopak Shelvey se vrací po karetním trestu.

Návrat hlásí také kapitán Manchesteru City Vincent Kompany, který poslední zápas neodehrál vinou bolavého lýtka. Eliaquim Mangala tak i přes vyléčeného "koňara" patrně usedne na lavičku náhradníků. Zranění jsou jen Edin Džeko a Aleksandar Kolarov.

Po reprezentační přestávce se vrací Premier League a v sobotu můžeme zhlédnout hned sedm utkání. Televizní plánovači se opět "vyznamenali", když na čtvrtou hodinu nacpali šest z nich, zatímco po obědě se nehraje nic. Jedním z obvyklých odpoledních zápasů je i duel vedoucí Chelsea s West Bromwich Albionem.

José Mourinho patří k největším kverulantům, co se reprezentačních pauz týče. Především mu vadilo nasazování útočné hvězdy Diega Costy, který hrál i přes zranění. Minulý víkend však dostali volno jak Costa, tak jeho krajan Fábregas a také André Schürrle. Všichni jsou tak připravení, jen nad startem někdejšího kapitána Arsenalu visí otazník.

Blues zatím v Premier League válí. Jako jediný tým zatím neprohráli, mají čtyřbodový náskok na druhý Southampton a na největšího soupeře Man City dokonce osmi. Napříč všemi profesionálními soutěžemi v Anglii navíc jako jediní vyhráli všechna domácí klání - a právě to by rádi dodrželi i proti nejbližšími soupeři.

Na Stamford Bridge nicméně přijede celek, kterému se proti partě Josého Mourinha v poslední době velice daří. West Brom prohrál jediné z pěti minulých vzájemných zápasů a ani tentokrát není bez šance. Vždyť posledně na půdě Chelsea málem vyhrál, o dva body ho připravila až neprávem odpískaná penalta v šesté minutě nastavení.

Tlak je nicméně rozhodně na bedrech domácího týmu, který může vytvořit nový klubový rekord - prvních 12 zápasů v sezóně Chelsea ještě nikdy nedokázala odehrát bez porážky. Saints navíc hrají až v pondělí a stát dva dny na čele ligy o sedm bodů? To je zatraceně lákavá odměna...

Zatímco Londýňané před dvěma týdny využili otřesné formy Liverpoolu, WBA naopak doplatil na pozoruhodně se zvedající Newcastle. Baggies doma prohráli hladce 0:2, a přišli tak neporazitelnost trvající tři ligová utkání. V tomto utkání však budou moci využít služeb Craiga Gardnera, jenž si proti Magpies odkroutil karetní trest.

Manažer Alan Irvine dále nemůže využít stopera Jonase Olssona, tlustý otazník pak visí nad Sebastianem Pocognolim. Chelsea naopak kromě zmíněného nejistého Fábregase může počítat s kompletním kádrem. Jediným marodem je junior Nathan Aké.

Domácí výsledky Stoke City jsou v letošní sezóně nepředvídatelné a až překvapivě nevyrovnané. Jestli však budou Potters hrát podobným stylem jako posledně na White Hart Lane, čeká dnes Burnley velmi perné odpoledne...

Tým Marka Hughese přehrál Spurs herně i výsledkově, zvítězil 2:1 a posunul se do horní poloviny tabulky. Další věc, co nyní Stoke potřebuje vylepšit, je návaznost dobrých výsledků. Už třikrát totiž červenobílí hráli se třemi body v zádech - včetně šokující výhry na Etihad Stadium - ale pokaždé následoval za vítězstvím tvrdý pád a prohra.

Fanoušci Potters už letos museli skousnout domácí prohry s Aston Villou a Leicesterem, další je nepřípustná. Obzvlášť když na Britannia Stadium přijede Burnley, nejhorší tým ligy, který zatím venku získal pouhopouhé dva body.

Svěřenci Seana Dycha nicméně mohou těžit z velké psychické vzpruhy. Po dlouhých deseti zápasech bez vítězství, po třech prohraných duelech v řadě přišlo konečně vykoupení. Clarets doma udolali plytký Hull a jako tonoucí se chytli alespoň jakéhosi stébla.

Problém ligového nováčka je jednoznačně bezzubá ofenziva. Jedenáct zápasů a jen šest gólů? Horší je jen teatrálně zoufalá Aston Villa, třetí nejslabší celek v tomto směru má alespoň bilanci jedné branky na zápas.

Síla týmu charismatického manažera Dycha však spočívá hlavně v soudržnosti. Jak říká sám kouč: Vítězství s Hullem nám pomohlo hlavně z jednoho hlediska. Získali jsme víru, že s ostatními můžeme bojovat. Vydáme ze sebe všechno a pokusíme se změnit slovo "nemožné" na "možné".

Tak jako tak se však nemůžeme těšit na žádné gólové hody. I z pohledu na předchozí vzájemná měření sil - vždyť jen jednou z devíti pokusů se jednomu z celků povedlo dát více než jeden gól. Byli to hráči Stoke před 5 lety. Clarets už na výhru s Potters čekají osm roků.

Naději na ukončení pětizápasové série se pokusí vykřesat i uzdravené duo Steven Reid, Dean Marney. Fit by měl být i Nathaniel Chalobah. Stoke City musí řešit ožehavou stoperskou situaci. Huth je zraněný, Wilson patrně také. Naopak záložník Glenn Whelan hlásí návrat do hry.

Celá Anglie sleduje spanilou jízdu popelky ze Southamptonu, kterak jako jediný dokáže konkurovat Chelsea. Podobným, ne-li větším překvapením je nicméně také forma West Hamu, který díky perfektním výkonům zakotvil ve velké čtyřce. Nyní narazí na velmi neoblíbeného soupeře - Everton.

Svěřenci Roberta Martíneze budou favority ze dvou důvodů. V první řadě je to díky jejich zlepšující se formě. Jestliže West Ham neprohrál už 5 soutěžních zápasů po sobě, Everton má v součtu s Evropskou ligou už šest čárek. I díky tomu konečně překlenul hranici ze spodní poloviny tabulky do té horní.

Hammers navíc na Karamelky zoufale neumí. Poslední čtyři vzájemné zápasy skončily s tímtéž výsledkem - vždy vyhrál Everton. Ten navíc proti West Hamu dlouhodobě neprohrává. Vždyť naposledy se Londýňané radovali 14 zápasů a sedm a půl roku zpátky!

V utkání Evertonu s West Hamem se mimo jiné utkají také dvě mužstva, která nejvýrazněji vládnu ve vzdušných prostorech. Toffees se hlavou trefili šestkrát a Kladiváři "hammered to goal" dokonce osmkrát. O tom, že je to zásluha především útočné dvojice Sakho - Valencia, asi nemusí být řeč.

Diafra Sakho je ostatně stejně jako celý West Ham kometou Premier League - on i manažer Allardyce také dostali říjnové měsíční ocenění. Zdravotní stav senegalské hvězdy je nicméně nejistý a bude posouzen až před samotným zápasem. Pokud se vyléčit nestihne, oslaví návrat do sestavy Andy Carroll, jenž už proti Aston Ville odehrál první minutku od konce minulé sezóny.

Stoprocentně fit není ani další důležitá opora Stewart Downing - u něj je však start pravděpodobnější. I za ním je ale více než kvalitní náhrada v podobě Morgana Amalfitana. Mimo hru je pak už jen obránce Guy Demel.

Everton se patrně bude muset obejít bez klíčového středopolaře Garetha Barryho, jenž má zraněný kotník. Otazníky dále visí nad několika jmény - Baines, Coleman, McCarthy, Pienaar ani Mirallas nejsou v dokonalé kondici. Všichni by nicméně měli být připraveni. Zcela mimo jsou jen John Stones, Antolin Alcaraz, Bryan Oviedo a Arouna Koné.

Je to souboj dvou mužstev nacházejících se v rozdílné fázi krize. Sunderland už ji překonal, po téměř morbidním závěru října, kdy Black Cats nakupili nereálné množství gólových minel a ze dvou zápasů si odnesli skóre 0:2, konečně začali sbírat body. Naproti tomu Leicester je nyní na samém dně sinusoidy...

Jestliže byl Alan Pardew jednou nohou z Newcastlu, i lokální rival se div neloučil s manažerem. Ani Gus Poyet neměl totiž v Sunderlandu pevnou půdu pod nohama. Porážky 0:8 se Southamptonem a 0:2 s Arsenalem (hlavně z hlediska způsobu) byly silným kalibrem i pro nejotrlejšího fanouška.

Mackems se naštěstí včas zmátořili, vyhráli veledůležitý zápas na hřišti Crystal Palace a před dvěma týdny uhráli další cenný bodík doma s Evertonem - a to sahali po všech třech, nebýt hloupého penaltového zákroku Connora Wickhama.

Leicester se na takovou vzestupnou tendenci zatím nezmohl. Stále odebírá kousíčky slávy z famózního zápasu proti Manchesteru United (5:3), od nějž však ze šesti duelů získali jen bod. Poslední čtyři zápasy navíc prohráli bez jediné vstřelené branky a ze štiky soutěže je rázem jeden z hlavních kandidátů na sešup zpátky tam, odkud Lišky v létě přišly.

Sunderland se s Leicesterem utká poprvé po téměř osmi letech, kdy ještě oba kluby působily v Championship. Ze čtyř zápasů ve druhé lize vyhráli Mackems tři - Foxes na výhru proti soupeři ze severu čekají už 13 let. Naposled vyhráli ještě v Premier League, na začátku listopadu 2001 1:0.

Přestože (nebo spíš protože) svým reprezentacím nemohli, jsou domácím k dispozici stopeři Liam Moore i Wes Morgan. Kouč Pearson však zřejmě opět prvně jmenovaného posadí na úkor Wasilewskiho. Oproti startu soutěže překvapivým tahem bude také pozice záložníka Schluppa pravděpodobně na levém kraji obrany místo Koncheskyho.

Sunderland se těší na návrat Lee Cattermola, jenž nehrál kvůli karetnímu trestu. Zraněné rameno však nevpustí do utkání Patricka van Aanholta, dále nemůže hrát další obránce Billy Jones.

Jako bájný fénix vstal Alan Pardew s Newcastlem z popela. Mnohdy hyperbola, v případě Strak však jednoznačně trefné přirovnání. V neobvykle fantastické formě hrající fotbalisté tentokrát změří síly s Queens Park Rangers - londýnským celkem, jenž může rovněž těžit z psychické pohody. Minulé kolo uhrál remízu s Manchesterem City.

Ještě na začátku října byl Pardew regulérně na vyhození. Na hřišti Swansea však anglického manažera zachránil útočník Papiss Cissé, který podruhé dokázal vsítit dvě branky v utkání a zařídit remízu 2:2. Důvěra se majiteli Mikeovi Ashleymu vyplatila, tenhle výsledek totiž nastartoval něco, co Premier League dlouho nezažila.

Prvních sedm kol Newcastle nevyhrál a topil se ve velké krizi. Špatná byla hra, výsledky a na přefrancouzskou enklávu v týmu se snášela čím dál větší nevraživost. Jenže potom Magpies šťastně udolali Leicester, pak vyhráli na Tottenhamu a dotřetice šokovali i Etihad Stadium - byť "jen" v ligovém poháru.

Domácí výhra proti tápajícímu Liverpoolu a následná snadná tříbodovka na Hawthorns už nebyly překvapující výsledky ani v nejmenším. Naopak, a i teď by bylo nečekané, kdyby si QPR ze St. James Parku odvezli body.

Redknappova parta přitom nemá žádnou bídnou formu. Z posledních tří zápasů posbírala čtyři body, a to i přesto, že hrála s Chelsea a Manchesterem City. Rangers díky tomu poskočili ze dna a na nesestupové příčky ztrácejí jediný bod.

Ten jim nepomůže vybojovat Adel Taarabt - hlavní hrdina kontroverzní přestřelky s vlastním trenérem má poraněné tříslo. Hrát nesmí ani Rio Ferdinand, kvůli karetnímu trestu.

Queens Park Rangers nevyhráli v Newcastlu už 21 let a prohráli všechny tři nejčerstvější vzájemné zápasy. Jejich naděje může svítat přes zranění kapitána Strak Fabricia Colocciniho, který na marodce doplnil Rolanda Aaronse, Cheicka Tiotého a Mehdiho Abeida. Jistý není ani start dalšího stopera Stevena Taylora.

Vůbec poprvé od roku 1998 se celky Arsenalu a Manchesteru United na vzájemné měření sil společně připravují vně elitní čtyřku. A ačkoliv Arsene Wenger na předzápasové tiskové konferenci předpovídal, že takový stav "nebude trvat dlouho", tón veškerých příprav tato situace ovlivňuje značně. Oba mančafty jednoduše musí zvítězit; a těžko o některém tvrdit, že by byl lépe či hůře naladěn...

Z posledních pěti kol Arsenal vytěžil sedm bodů a Manchester United jen o jeden víc; obě strany za tu dobu stihly padnout s městskými rivaly; a každý si na konto připsal jednu hloupou ztrátu dvou bodů (v případě Arsenalu jde dokonce o domácí remízu s Hullem, United klopýtli na The Hawthorns).

Jak Londýňany, tak klub ze severozápadu přitom terorizují zranění, a poněkud netradičně je na tom o něco hůře celek z Manchesteru. Podle serveru Physioroom nyní Red Devils registrují nejvíc odpadlíků z celé ligy (12), mezi nimiž nechybí například Jones, Falcao, Blind, Rojo nebo Rafael. Naopak alespoň Di María, Shaw, de Gea či Carrick by za ideální konstelace hvězd meškat nakonec nemuseli.

Taky Arsenal z tohoto úhlu pohledu prožil velmi složitou reprezentační přestávku. Během té si menší zdravotní potíže přivodili Welbeck s Walcottem; a u obou Angličanů si momentálně startem nemůžeme být příliš jisti. Naproti tomu Olivier Giroud je již o měsíc dříve, než se předpokládalo, údajně připraven naskočit na plac; a v pořádku bude i Mikel Arteta.

Arsenal má Manchesteru United vskutku co ukazovat a oplácet, když na něj v lize nevyzrál už šestkrát v řadě. Poslední výhru Gunners v květnu 2011 zajišťoval Ramsey, jenž spolu s Wilsherem a Szczesnym pravděpodobně jako jediný obhájí tehdejší místo v základní sestavě týmu z hlavního města.

Poměrně nedávno, v dubnu 2013, se přitom Londýňanům podařilo doma ztratit brzy nabytý náskok, a něco takového jim je konkrétně letos bližší, než by si bývali přáli. Přesně devět bodů rozházených z vedoucích pozic Arsenal registroval na konci loňského ročníku, zatímco tentokrát mu k dosažení této bilance stačilo ubohých 11 kol.

Rovněž Manchester United nicméně má to "své", když dosud pro změnu v nejvyšší soutěži ani jednou neuspěl na cizím hřišti; a mimo Old Trafford se mu vlastně vůbec nedařilo ani v Ligovém poháru, kde ihned při první možné příležitosti ztroskotal na MK Dons (0:4). Dohromady s loňskou sezonou již ďáblové čekají na venkovní ligový triumf dlouhých sedm klání.

Z individuálního hlediska bude na Emirates Stadium od 18:30 našeho času věnována pozornost speciálně dvěma fotbalistům. Na jedné straně barikády stojí Alexis Sánchez, který se trefil ve všech předešlých čtyřech kolech, a v uplynulém týdnu zdárně navázal v dresu Chile zásahy do sítí soupeřů z Venezuely a Uruguaye.

Na straně druhé potom číhá Wayne Rooney, jenž s anglickou reprezentační prožil patrně nejlepší reprezentační pauzu vůbec, a jeho 10 gólů proti Arsenalu dozajista budí respekt. A zapomínat bychom samo sebou neměli ani na Van Persieho, který v těchto utkáních také obyčejně pálí ostrými; akorát za obě strany.

Ostře sledovanou bitvu odřídí zkušený arbitr Mike Dean, na něhož fotbalisté Arsenalu nemají příliš dobré vzpomínky. Rodák z anglického severozápadu již dohlédl na čtyři měření sil těchto rivalů, a hned tři dopadly ve prospěch ManUtd. Gunners štěstí ještě nikdy nepřinesl...