Premier League - souhrn 12. kola

Góly: 29. Gabriel Agbonlahor - 81. Nathaniel Clyne

Southampton přijel do Birminghamu v pozici favorita a s pěti soutěžními výhrami v řadě. Přesto byl proti Aston Ville nakonec rád za bod. Po chybě Forstera otevřel skóre Agbonlahor a teprve deset minut před koncem vyrovnával Clyne. Saints tak na Chelsea ztrácí už šest bodů, Villans naopak utekli od sestupu na rozdíl dvou bodíků.

Aston Villa získala z předchozích 7 zápasů jeden jediný bod a jeden jediný gól. Naproti tomu Southampton ze stejné porce utkání posbíral bodů 18 a třeba na takovém Sunderlandu si pochutnal hned osmi přesnými zásahy.

Kontrast mezi dnešními soupeři vyzní ještě více, když si uvědomíme, že do začátku tohoto zápasu vstřelili Saints 23 branek, zatímco Villans si připsali 23 střel na branku. Navíc hrála nejhorší ofenziva proti nejlepší defenzivě.

Jenže už první poločas všechny tyto nezpochybnitelné fakty smetl ze stolu ojedinělou situací. Zoufalý odkop Ciarana Clarka způsobil nečekané zmatky mezi obrannou řadou a brankářem Forsterem, jenž podcenil obrovskou rychlost Gabriela Agbonlahora. Dnešní kapitán Villans před vyběhnuvším gólmanem vypíchl míč a do prázdné branky otevřel skóre - 1:0.

Southampton přitom do utkání vstoupil aktivněji. Byl nebezpečný po centrech ze strany, ale zmohl se i na střely, byť ta Tadićova byla zblokována. Až po úvodní brance poprvé výrazně zahrozil Mané, jehož přesně mířenou přízemní ránu musel Guzan skvělým zákrokem vyrazit na roh.

Hned po změně stran naopak zahrozili domácí, N’Zogbiovu ránu však obětavě zblokoval Bertrand. Southampton se přes konsolidovanou obranu Villans dlouho nemohl prosadit - až dvacet minut před koncem zůstal po jedné z mnoha standardek ve vápně Fonte a z úhlu donutil Guzana k reflexivnímu zákroku nohou.

Chvíli nato se k hlavičce zblízka dostal do té doby neviditelný Pellé, ale mířil nad. Neuspěl ani Tadić, jenž z dalšího přímého kopu nabídl Guzanovi příjemnou pobídku k boxování. Prakticky z protiútoku měla definitivní možnost zabít zápas Aston Villa. Skvěle provedený brejk dotáhl Agbonlahor až k pasu na Weimanna, jenž ovšem z nějakých 12 metrů přestřelil i pomyslnou ragbyovou svatyni.

A jak hořce za chvíli litoval. Deset minut před závěrečným hvizdem zafungovala typická spolupráce dvou krajních obránců; muž zápasu Ryan Bertrand skvěle pronikl do vápna, ještě lépe našel ve druhé vlně nabíhajícího Nathana Clyna, a ten utěšenou ranou překonal Guzana - 1:1.

V závěru už favorizovaní hosté druhý gól nepřidali a duel skončil zaslouženou remízou. Před nadcházející vražednou desetizápasovkou, v níž Southampton dvakrát narazí na Arsenal i Manchester United a dále na Man City, Chelsea, Everton nebo Newcastle, tak Saints kýžené psychologické vítězství nezískali.

Góly: 8. Jake Livermore - 61. Harry Kane, 90. Christian Eriksen

Tottenham získal důležité vítězství, když porazil Hull na jeho hřišti 2:1. Zápas rozhodl trefou v samém závěru Christian Eriksen, největší vliv ale mělo vyloučení domácího Gastóna Ramíreze. Do té doby Tigers ještě dokázali držet krok, v deseti však už kapitulovali.

První půle byla ze strany Hullu sehraná velice dobře a brzký vedoucí gól Jakea Livermora si domácí zasloužili; Tottenham naopak působil ospalým a letargickým dojmem. Zlom přišel pět minut po přestávce, kdy Ramírez nakopl Jana Vertonghena a poroučel se pod sprchy; Spurs na početní převahu zareagovali nejprve vyrovnávací trefou Harryho Kanea a následně i vítězným gólem dnes velmi dobrého Eriksena.

Že se jako první prosadil právě Livermore, je poměrně ironická situace - mladý záložník je nejen odchovancem Tottenhamu (do Hullu přišel teprve letos v létě), ale navíc během šesti let u Spurs nezaznamenal jedinou ligovou trefu. Dnes však potopil svého bývalého zaměstnavatele už po osmi minutách - Federico Fazio hlavou odvrátil míč, Livermore se jej zmocnil, využil zaváhání Bena Daviese a nedal přesnou střelou Llorisovi šanci.

Tottenham na tom brzy mohl být ještě hůře; kolem 20. minuty tlak Hullu kulminoval a nejistý Lloris málem daroval soupeři druhou trefu. Francouzský reprezentační gólman podcenil centr a pod minimálním tlakem Curtise Daviese upustil míč k nohám Ramíreze, který však trestuhodně zaváhal a nakonec byl zblokován Faziem. Lloris se poté revanšoval skvělým zákrokem proti Robbie Bradymu.

Také v této šanci měl prsty Ramírez, autor finální přihrávky; Uruguayec se měl později stát psancem zápasu, do té doby však hrál výborně. Sám prověřil Llorise z úhlu; brankář Spurs míč sice pouze vyrazil, ale Ben Arfa z dorážky mířil mimo. Hosté jako by na hřišti prakticky neexistovali, útoků zaznamenali jen naprosté minimum a jedinou jejich šancí byla střela Lamely, kterou vyrazil brankář McGregor.

Pět minut po změně stran se však rovnováha sil změnila - Ramírezův zákrok na Vertonghena sice sudí Craig Pawson neviděl, ale po domluvě s pozemním domácího středopolaře poslal ze hřiště. A po pouhých deseti minutách přesilovky Tottenham udeřil poprvé: Eriksenův přímý kop sice trefil pouze tyč, míč se však odrazil do cesty Kaneovi, který bez problémů vyrovnal. O hodně kruté porážce pro Hull pak rozhodl v poslední minutě sám Eriksen povedenou ránou z 20 metrů k zadní tyči.

Góly: 17. Dwight Gayle, 78. Joe Ledley, 81. Mile Jedinak - 2. Rickie Lambert

Liverpool je dvanáctý; a jak Hull, tak Aston Villa se ještě v rámci tohoto kola mohou dostat na jeho úroveň. Takový je zhruba nejdůležitější výstup z prvního nedělního klání, které znovu akorát potvrdilo, že jsou Reds v poměrně hluboké krizi; a taky že to na Selhurst Parku vůbec, ale vůbec neumí...

Liverpoolští šli do tohoto střetnutí s nepříjemnými vzpomínkami na pátý květen v hlavách, a ty se jim alespoň načas povedlo rozmetat již velmi brzy. Neuběhly totiž ani tři minuty a hosté se ujali vedení poté, co Lambert výborným zpracováním a pohotovým finišem ideálně navázal na excelentní Lallanovu příhru za obranu.

To vše ale nebylo podstatné ihned v 18. minutě, kdy přes nedůrazného Sterlinga těsně za středovým kruhem prošel Ledley, Bolasie na jeho práci navázal přízemní bombou do tyče - a "obvyklý podezřelý" Dwight Gayle z dorážky skóroval již potřetí ve dvou vystoupeních proti Liverpoolu.

Poměrně nečekaný úder domácích velmi záhy následovala Lambertova šance, respektive Gerrardova nepřesná rána ze střední vzdálenosti; jinak se ale Eagles nemuseli ničeho obávat. Naopak si ještě na opačném konci hřiště Bolasie narazil s Puncheonem, aby jeho koncovku na poslední chvíli odklonil nad bránu skluzující Manquillo.

Yannick Bolasie byl podobně jako koncem loňské sezony výraznou postavou tohoto utkání a zanedlouho pro změnu cílil příliš vysoko poté, co ho svou kolmicí na další výlet nádherně vyslal Puncheon.

Tím byl završen první poločas a ten druhý načal Liverpool o něco slibněji, než zakončil ten předchozí. V 57. minutě například Speroni neuspěl při snaze vyboxovat do bezpečí centr od rohového praporku a Škrtel málem trestal na zadní tyči.

Později se duel zvrhl v záležitost v duchu nahoru-dolů, což muselo vyhovovat především brejkově založenému Crystal Palace - a taky že vyhovovalo. Kolem 70. minuty se sice Speroni ještě zapotil při centru Johnsona či šanci Manquilla, vzápětí už ale úřadovali pouze domácí.

Ti se vedení poprvé ujali v 78. minutě, když Ledley pohotově navázal na další výtečnou individuální akci Bolasieho; a hned za tři minuty klíčové body pro Eagles posvětil parádní přímý kop z dílny Mileho Jedinaka.

Góly: 90+5. Olivier Giroud - 56. Kieran Gibbs (vl.), 85. Wayne Rooney

Průměrný fanoušek Arsenalu dál propadá depresím. Již 15bodová ztráta na vedoucí Chelsea, prodloužená šňůra bez výhry nad Manchesterem United a další nepříjemné Wilshereovo zranění jsou jen některými negativními poznatky, které si někdo takový může z dnešního šlágru odnést. Naopak Red Devils slaví klíčové vítězství...

Gunners přitom začali velmi slibně, a především Oxlade-Chamberlain rozdával radost i energii na všechny strany. Hned zkraje takovou malou prostrkávačkou pěkně vyzýval Welbecka, ten však nebyl ideálně srovnaný a jeho koncovka ve finále ani zdaleka nebyla nebezpečná.

Největší šance poločasu tak nakonec připadly Wilshereovi. Ten nejprve svůj vlastní sólový průnik zakončil jen velmi slabě; a podobně neuspokojivě dopadla jeho ještě větší příležitost o něco později, když spolu s Welbeckem zaútočil do rozevřené obrany a sám před chybujícím de Geou trestuhodně zaváhal.

Již v 16. minutě musel doposud tápající Manchester United polykat další hořkou pilulku v podobě jubilejního 40. zranění Van Gaalovy éry. Opět byl přitom na nosítkách odnášen Luke Shaw, takže se na post levého beka vrátil původním povoláním křídelník Ashley Young.

De Gea znovu nebyl zcela stoprocentní ve 24. minutě, když se rozhodl vyrazit proti Alexisově kolmici pro Oxlade-Chamberlaina. Španělský brankář ale nakonec dobře zaimprovizoval, soupeřovu koncovku zdárně vystopoval - a i nadále zůstával tím suverénně zaměstnanějším strážcem svatyně.

Ve 35. minutě musel například krotit Alexisovu ránu ze střední vzdálenosti a celkově v tu dobu čelil již pěti přesným střelám soupeře. ManUtd se naproti tomu ve stejném intervalu nezmohlo na ani jednu; a nějakým nepřesným projektilem zaujal snad akorát Di María po 36. minutách.

Do kabin šly nakonec oba týmy za nerozhodného stavu a na tom se nic nemělo měnit ani krátce po přestávce - dokud také Arsenal nepotkala slabá pětiminutovka, v jeho případě zcela osudová pětiminutovka.

Tehdy - krátce před završením dvou třetin zápasu - nejdříve Wilshere nerozchodil McNairův skluz na kotník, pak Gibbs ve vzdušném souboji nechtěně zranil vlastního brankáře, a aby toho nebylo málo, tak si ještě následnou Valenciovu střelu srazil do vlastní sítě.

Oxlade-Chamberlain krátce nato navázal dalším krásným průnikem po pravé straně, aby jeho centr přímo do De Gey odhlavičkoval Sánchez. A do stejných prostor posléze pálil také Cazorla po pěkném sklepnutí od Welbecka.

Když pak v 76. minutě domácí příznivci vítali na place uzdraveného Oliviera Girouda, viděli v něm jiskru naděje. Místo toho ale Blackett z čáry odklízel koncovku Cazorlovy akce, aby United obratem přišli s pojistkou vedení. V situaci 2 na 1 si hravě poradil tandem Di María-Rooney, když druhý jmenovaný lehkým přehozením střídajícího Martíneze jedině stvrdil vlastní týden snů.

O něco později ještě Di María zpackal svůj samostatný nájezd, ani ten však nebyl potřeba k tomu, aby Giroudova parádně trefená šibenice z páté minuty nastavení v konečném zúčtování neznamenala zhola nic.

Góly: 19. Stevan Jovetić, 62. Yaya Touré - 9. Wilfried Bony

Manchester City brzy prohrával, ale dokázal utkání se Swansea včas otočit a všechny tři body získat na svou stranu. Především zlepšený výkon ve druhé půli korunovaný vítěznou trefou Yayi Tourého stojí za důležitým triumfem domácích, kteří tak vedoucí Chelsea stále mají "v dohledu" osmi bodů.

Samotný úvod utkání přitom napovídal spíš o opaku. Hlavní slovo si totiž vzali Velšané, jmenovitě Nathan Dyer a Bony Wilfried. První jmenovaný šikovně obloučkem vysunul Bonyho do vápna a bývalý Sparťan po precizním zpracování přesně zakončil.

Hostům však vedení vydrželo asi deset minut. Pak se fotbalově shodli Jesus Navas se Stevanem Jovetićem, jemuž po přesném stříleném centru stačilo prakticky jen nastavit nohu.

Hlavní osobností duelu měl být Sergio Agüero - v úžasné formě hrající nejlepší střelec ligy. Argentinec se poprvé ukázal deset minut před přestávkou, kdy z pravé strany vápna ohrozil branku Lukasze Fabianskiho, jenž ovšem v duelu zvítězil.

Posléze to tak Agüero zkusil coby nahrávač - oslovil Gaela Clichyho, jenž ze druhé vlny napřáhl a orazítkoval tyčku. Nutno dodat, že míč vychýlil z osy skvělý Fabianski. Polský gólman, který před sezónou nahradil v brance Michela Vorma, zasáhl do přestávky ještě dvakrát, pokaždé si počíhal na pokus Jovetiće.

Hned po obrátce zajiskřilo na obou stranách. Nejprve si před šestnáctkou Man City Montero narazil s Bonym a prověřil Harta, načež na druhé straně Agüero jen těsně minul Fabianskiho svatyni.

Síť se vlnila až po půlhodině hry. První pokus Yayovi Tourému nevyšel, jelikož opět zaúřadoval polský kouzelník, ale za minutu už ani on Swansea nezachránil. Fernandinho patičkou vybídl Afričana ke skórování a ten v bezprostřední blízkosti přízemní střelou dostal City do vedení.

Definitivní tečku za zápasem nedal Jovetić, jenž těsně minul šibenici, a tak byli blízko vyrovnání svěřenci Garryho Monka - Sigurdssonův přímý kop po teči zamířil těsně vedle tyčky. V závěru zápasu se pak šance střídali na obou stranách.

Navase vychytal Fabianski, Gomis těsně minul, stejně tak v obrovské šanci Agüero. V nastaveném čase se odhodlal k povedené střele i střídající Jonjo Shelvey, ale když i jeho střele jen těsně minula branku, mohl se stejně jako fanoušci Swansea držet za hlavu. Velšané na Etihad Stadium podlehli 2:1.

Góly: 11. Diego Costa, 25. Eden Hazard

Takhle hraje lídr. Chelsea svému dnešnímu soupeři absolutně nedala čuchnout, a přestože tomu výsledek tak úplně nenapovídá, šlo o naprosto dominantní duel. West Bromwich se nechytal od první do poslední minuty, čemuž přispělo i vyloučení Yacoba. Obě branky Chelsea nicméně padly už před ním, pak už se prakticky dohrávalo v duchu souboje Chelsea vs. Ben Foster, z něhož brankář WBA rozhodně nevyšel jako poražený...

Mourinhova parta se už v úvodu chopila otěží utkání a chybělo málo, aby po čtvrthodině vedla rozdílem třídy. Do svých správných kolejí utkání málem nasměrovala už v páté minutě. Signál z rohového kopu dostal po kombinaci Fábregase s Hazardem míč až na malé vápno, kde zakončoval John Terry. Ben Foster ale fantastickým zákrokem vyrazil míč na roh.

Chelsea se však dočkala "až" po deseti minutách. Oscarův prudký centr si ve vápně na hranici ofsajdu geniálně zpracoval Diego Costa a stejně lehce si poradil i se zakončením. Krátce nato naturalizovaný Španěl div nezvýšil na 2:0, Oscarův tvrdý pokus šajtlí Foster vyrazil jen před sebe - druhý dobrý zákrok však přidal vzápětí při Costově dorážce.

Přehlídka ofenzivních kvalit Londýňanů pokračovala i nadále, Hazard jako myška pronikl mezi dvěma soupeři do vápna, ale v zakončení selhal. Stejně tak znovu Costa, jehož teč po Ivanovićově centru skončila centrimetry vedle zadní tyčky. Přesnější byl po jednom z řady rohových kopů Eden Hazard, který převzal míč trestuhodně osamocený v šestnáctce a přes Gardnera s Fosterem jej protlačil do sítě.

West Brom působil v utkání vyloženě jako tréninkový partner, jako parta dorostenců, kteří přišli pomoct profesionálům v přípravě. Ze sotva čtvrtinového držení míče dokázali vytěžit jen dvě střely - jednou mířil mimo Sessegon, krátce před klíčovým momentem střílel k nedůrazně k tyči Brunt.

Definitivně pak zápas "zabil" Claudio Yacob, který se ve skrumáži před vlastní šestnáctkou jal získat míč divokým obounohým skokem do Diega Costy, a byť zasáhl pouze míč, byl za nebezpečnou hru zaslouženě poslán pod sprchy.

Přesilová hra dala Chelsea naprostý luxus - ne však záruku dalších gólů. Domácí si mohli s míčem dělat prakticky cokoli chtěli - už tak vysokou převahu ještě zvýšili, z čehož resultovaly například výlety Césara Azpilicuety na levém křídle nebo patička Oscara ve vápně, která také měla parametry zajímavé střely.

Třetí branka byla na spadnutí pět minut před pauzou. Fantastického náběhu Ivanoviće si při obléhání všiml Fábregas, jenže následný Srbův pas před prázdnou bránu šel Costovi na paty. Vrchní kanonýr neuspěl ani záhy po dlouhém pasu Hazarda, kdy celou situaci nadvakrát zažehnal dnes vynikající Foster.

Ihned přestávce měl na noze další gólovku Matić, jenž po centru Oscara stál sám před bránou. Minul však, a tak domácí fanoušci při hlavičce Terryho a brilantním reflexivním zákroku Fostera drželi hlavu v dlaních stále za stavu 2:0.

West Brom na jakoukoli ofenzivní snahu rezignoval a jednoznačně se soustředil na jeden jediný úkol - nedostat od jasně lepšího soupeře debakl. Ve vápně tak Baggies udělali v obranné fázi neprostupný červený blok, a byť byli při obléhání statičtí, dlouho nedovolili Chelsea přes val proniknout.

Zápas postupem času upadal do čím dál větší letargie, až ho dvacet minut před koncem rozsvítil geniální Cesc Fábregas. Jeho pas skrz několikero obránců zachytil Hazard a jen setkání s další takřka dokonalou postavou zápase Benem Fosterem mu zabránilo ve skórování. Závěr už nenabídl pranic zajímavého a Chelsea si tak pohodlně došla pro další tři body a propastný sedmibodový náskok v čele Premier League.

Góly: 33. Jonathan Walters - 12. Danny Ings, 13. Danny Ings

V zápase mezi Stoke a Burnley bylo rozhodnuto už po půlhodině hry - domácí obrana v úvodu dvakrát zkolabovala a dovolila tak Dannymu Ingsovi vytvořit dvoubrankový náskok. Favorit už pouze snížil po trefě Jonathana Walterse. K bodům mu nepomohla ani obrovská převaha, vyjádřená více než sedmdesátiprocentním držení míče..

Svěřenci Seana Dycheho se tak začínají pomalu zvedat, vyhráli podruhé za sebou a odlepili se ode dna tabulky. Dnes přitom za vítězství mohou vděčit prakticky pouze krátkému intervalu mezi 12. a 13. minutou, kdy Ings vsítil obě trefy; pak už následovalo tuhé bránění náskoku. Dominantní výkon však Stoke nebyl k ničemu, hostující defenziva předvedla skvělý výkon a tři body udržela. Domácím příliš nepomohla ani ztráta Victora Mosese, který patřil k nejnebezpečnějším mužům na hřišti, 10 minut po změně stran však musel střídat.

Po "oťukávacích" deseti minutách Burnley poprvé udeřilo - brankář Stoke Asmir Begović nedokázal zkrotit přízemní pas Ashleyho Barnese a pouze jej vyrazil před sebe, čehož využil pohotový Ings a bez problémů dorážel do brány. O minutu později pak Kightly zaútočil po levé straně a milimetrovým pasem našel mladého útočníka, který z malého vápna zvýšil na 2:0.

To byla pro Stoke samozřejmě nečekaná rána; svěřenci Marka Hughese se však rychle oklepali a přikovali soupeře do defenzivy. Poté, co Walters ve 32. minutě hlavou uklidil do sítě excelentní pas Bojana Krkiće, to vypadalo, že vyrovnání je pouze otázkou času; domácí tlak byl skutečně velký. Ještě v první půli musel hostující gólman Heaton skvěle vyrážet technickou ránu aktivního Mosese.

Ztráta nigerijského reprezentanta byla sice výrazným oslabením, jeho náhradník Marko Arnautovic však příliš neotálel a krátce po svém příchodu na hřiště se připomněl povedenou přízemní střelou; branku však netrefil. Další střídající forvard Peter Crouch následně hlavičkoval na zadní tyč, kde číhal volný Steve Sidwell, kterému chyběly centimetry. To však bylo ze strany Stoke vše - ani obrovská převaha v držení míče, ani konstantní tlak na soupeřovo vápno nepomohly. Domácí nedokázali najít skulinku v pečlivě organizované defenzivě Dycheho týmu a připsali si nečekanou porážku.

Góly: 26. Romelu Lukaku, 74. Leon Osman - 56. Mauro Zárate

Horko těžko, ale přece. Everton se pořádně natrápil, nakonec však udolal na své půdě do té doby čtvrtý West Ham 2:1 a posunul se blíže pohárovým příčkám. Hrdinou utkání se stal Leon Osman, jenž za Toffees nastoupil k jubilejnímu čtyřstému zápasu a vítězným gólem převrátil všechny tři body na stranu liverpoolského celku.

Úvod vyšel jednoznačně lépe domácím. Už v devatenácté minutě měl stoprocentní gólovku na noze Steven Naismith, kterému přichystal míč Coleman, jenže skotský ofenzivní univerzál poslal míč nad. Naitmith selhal i vzápětí, když jej pro změnu vychytal Adrián.

Brankář West Hamu nicméně zůstal bezmocný o další tři minuty později. Barkleyho ránu totiž zblokoval Reid přímo k Romelovi Lukaku, který v poměrně snadné pozici míč zpracoval a ze vzduchu napálil do odkryté sítě.

Ještě do přestávky mohl, nebo spíše měl, vyrovnat Andy Carroll, který při neúčasti zabijáckého dua Sakho - Valencia utvořil útočnou dvojici s Carltonem Colem. Vysoký forvard dostal do vápna míč od Jenkinsona, jenže v jasné příležitosti poslal míč nad břevno.

Hammers se tak vyrovnání dočkali až deset minut po pauze. Velkou porci štěstí měl Mauro Zárate, jehož přízemní střelu tečoval Jagielka tak nešťastně, že Howard jen v bezmocném výskoku sledoval, jak balón putuje za jeho záda do sítě.

V následující pasáži byli hosté o chlup lepším týmem a mohli dokonce stav otočit. Amalfitano ovšem po pěkné kombinaci Zárateho a Reida těsně minul a Jarvis rozvlnil síť jen zboku, a tak se ke slovu dostali opět hráči Evertonu. Akci div ne přerušenou faulem zakončil Samuel Eto’o, jehož přesný pas na zadní tyč skluzem zasáhl Leon Osman, jenž při 400. zápasu v klubu mohl slavit vítězný gól.

O dvě minuty později a čtvrt hodiny před koncem totiž Collinse ve velké šanci vychytal Howard a West Ham už se na další šanci nezmohl. Naopak Eto’o měl na noze třetí gól domácích, jenže v zakončení selhal.

Góly: -

Leicester se napodobuje Burnley s Aston Villou, když už popáté vychází střelecky naprázdno. Tentokrát už se ale Foxes alespoň podařilo bodovat - bezbranková remíza se Sunderlandem pro ně utíná čtyřzápasovou sérii bez jediného zisku. Sunderland se s protivníkem rozchází smírně již posedmé v sezoně...

Ihned zkraje utkání vyrobil Wes Brown další z řady minel a položil tak základy dalšího svého rozpačitého výkonu v dresu Mackems. Napoprvé nicméně Varneymu balon v rozhodující chvíli utekl, a zkušený obránce nebyl potrestán ani nikdy potom.

První půle ostatně patřila spíše Sunderlandu než domácím. Kasper Schmeichel se brzy musel vytasit s parádním zákrokem proti Fletcherovi a o něco později likvidoval i jednu střelu ze střední vzdálenosti.

Pantilimon naproti tomu ve hře nebyl příliš často. Snad jen aby nevyšel kompletně ze cviku, prověřil jej po 20 minutách Mahrez a tentýž Alžířan se následně předvedl i se záludným centrem, který se po cestě proměnil spíše v nepřesnou střelu.

Po obrátce musel Pantilimon o trochu rychleji na zem při ojedinělé Jamesově ráně, a právě tento defenzivně laděný středopolař byl senzačním zakončovatelem většiny útočných výpadů Foxes ve druhé části. Anglický fotbalisty jen pár sekund nato z těžkého half-voleje vysoko přestřelil a trestuhodně slabé parametry měla vzápětí jeho střela po výtečné narážečce s Ulloou.

Argentinský hroťák se dnes obecně staral hlavně o tvorbu šancí, a ne už tak o jejich zakončování, když jindy pro změnu dalekonosným pasem vyzýval ke sprintu Mahrez. Aktivního křídelníka ovšem na poslední chvíli a na hraně pravidel zastavil Réveillère; zatímco jindy Mahrez pálil akorát do boční sítě poté, co krásně zacvičil s Brownem.

Sunderland se v druhé půli k ničemu moc nedostával a v podstatě jedinou jeho větší příležitostí až do závěrečného hvizdu zůstala Fletcherova šance z 69. minuty. Tehdy si nicméně Schmeichel svou přední tyč bez větších obtíží pohlídal a dokráčel si tak pro svou premiérovou nulu v anglické nejvyšší soutěži.

Góly: 78. Moussa Sissoko

Vzpomínáte na doby, kdy byl Alan Pardew v Newcastle zločincem číslo 1? Jistě, však to není ani tak dávno; přesně tyhle časy jsou však zdánlivě nenávratně pryč. Straky zvládly již páté po sobě jdoucí ligové klání a posouvají se dokonce až na čtvrtou příčku.

Magpies již od počátku útočili relativně sebevědomě, první za zmínku stojící střelecký pokus si nicméně připsal až v 17. minutě Ryan Taylor. Zkušený zadák, který se v základní sestavě pro ligové utkání objevil poprvé od roku 2012, nicméně po Cabellově výzvě pálil přímo doprostřed, takže si Green s jeho ranou pod břevno věděl rady.

Tentýž hráč se po akci aktivního dua Ayoze-Cabella opět prodral ke střele ve 22. minutě, zatímco QPR na balonu nepředvádělo zhola nic. Když mi bylo osm let, byl jsem obtěžován klaunem. Ani to však nebylo nic proti tomu, jak se museli cítit příznivci Hoops při pohledu na veškeré ty krkolomné kombinace Londýňanů.

Ne náhodou si hosté na první projektil směřující mezi tři tyče museli počkat až do 42. minuty, a to šlo ještě o hodně nevýrazný pokus Austina. Těžší už to Krul měl o něco později, když se vrhal po Dunneově zakončení rohového kopu. Právě v těchto chvílích QPR zažívalo svou nejlepší pasáž v zápase, která se protáhla i do začátku druhého dějství.

Poté každopádně iniciativu znovu přebraly Straky, jež patrně ve 33. minutě rozhodil další (pravděpodobně) vážný Taylorův úraz kolene, a v 57. minutě musel Green rychle startovat z čáry proti Ayozemu.

Zhruba po hodině hry měli domácí balon v držení až 72 % druhé části, a to nakonec nepřímo vedlo i ke kýženému výsledku - vstřelené brance. Nejprve ještě nepochodil Ayoze, v 78. minutě již ale Sissoko po narážečce se Sammym Ameobim přeci jen na Greena vyzrál.

Queens Park Rangers se následně na jakoukoliv odpověď nezmohli; a popravdě k ní ani nikdy nebyli blízko.