Primera División - souhrn 16. kola

Góly: -

Bezbrankovou remízou skončilo poslední utkání 16. kola La Ligy mezi Osasunou a Realem Madrid. Bílý balet tak přišel o šanci dotáhnout se na vedoucí Barcelonu. Urputní Navařané hráli po většinu zápasu s favorizovanými hosty vyrovnanou partii.

Obě mužstva nastoupila v očekávaných sestavách a v prvních minutách měl více ze hry hostující Real, ve třetí minutě střílel po menším závaru ve vápně mimo Van der Vaart. Domácí se postupně Bílému baletu začali vyrovnávat, zlobil zejména Aranda.

V 17. minutě nepochopil Ramos náznak střely Ronalda, ani následnou Portugalcovu přihrávku do volného prostoru ve vápně. O tři minuty později nesedla střela zpoza šestnáctky Marcelovi. Chybu provedli několikrát i rozhodčí, když byl dvakrát odpískán neexistující ofsajd Osasuny.

Ve 37. minutě se podařila pěkná akce Arbeloovi, který "zidanovkou" posadil na zem Azpilicuetu, ovšem po jeho přihrávce střílel nedůrazně Ricardovi do náruče Van der Vaart. Ve 41. minutě měli po rohu šanci domácí, Nekounam hlavičkoval a před dotírajícím Arandou odvrátil Garay.

Dvě minuty před koncem prvního dějství si chtěl vykoledovat penaltu Ronaldo, ale Lahoz mu na lep neskočil. Poslední příležitost první půle měl Real, ale po průniku Ronalda nejprve střílel nepřesně z otočky Higuaín a následnou střelu Xabiho zblokovali na roh obránci.

Do druhého poločasu vstoupil opět aktivněji Real, ale dlouho si nevytvořil větší šanci. Ronaldův centr odvrátil Flaňo a pas Xabiho neproměnil v užitečnou střelu Van der Vaart - jeho pokus zneškodnil Ricardo.

Další příležitost měl po akci Van der Vaarta a odraženém míči Marcelo, ale mířil nad. Pak spálil tutovku Higuaín, jehož křižná střela minula svatyni Osasuny po pěkném pasu Marcela. Osmělili se i domácí a hlavičku Flaňa po zaváhání Casillase hasil opět Marcelo. Velkou šanci pak prováhal po centru Juanfrana Masoud a před dobíhajícím Pandianim zachránil Ramos. Hned z protiútoku se po podklouznutí Flaňa řítil sám na branku domácích Higuaín, ale jeho střelu pod břevno Ricardo vyrazil.

Po sérií šanci se hra zklidnila a rozměnila řadou střídání, faulů a následných karet. Otěže střetnutí měl v rukou Real, ale přetavit je do gólu nedokázal. A protože se neujala ani střela Ronalda ze třiceti metrů ani jeden z dvou posledních rohů hostí, skončilo utkání bezbrankovou remízou. Real tak zůstává od Barcelony o dva body, Osasuna si podržela 12. místo.

Góly: 49. Julio Álvarez, 67. Aritz Aduriz

Baleárská pohádka pokračuje! Real Mallorca porazil v nádherném, osobních soubojů a pěkných okamžiků plném utkání velké konkurenty v boji o poháry baskické Lvy a posunul se na příčky, které by v konečném účtování zajišťovaly kvalifikaci do Champions League. Athletic se naopak o příčku propadl, přeskočilo jej další překvapení Getafe.

Svěřenci Gregoria Manzana měli takřka v celém utkání mírnou převahu, rozhodně pak byli nebezpečnější a Iraizozovu svatyni ohrožovali intenzivněji, nežli soupeř tu Aouateovu. Další perfektní výkon si připsal Borja Valero, výborně si počínala i trojice Julio Alvaréz, Aritz Aduriz a stoper Josemi. Na straně hostí šlo spíše o relativně dobrý kolektivní výkon.

Úvodní dvacetiminutovka patřila množství vzájemných soubojů a faulů, na straně domácích přibylo hned několik žlutých karet. Rozhodčí si však brzy vytvořil i přes pískot relativně zaplněných tribun respekt a mohlo se pokračovat v poněkud fotbalovějším duchu. První výraznější šanci měl na svědomí Aritz Aduriz, který využil parádní přihrávky Maria Suáreze a prosmýkl se do šance, která zůstala nevyužita. O čtyři minuty později se opět nejlepší střelec domácího mužstva a jistě s velkou motivací nastoupivší Aduriz procpal k další střele, i tentokrát nedokázal přesně zamířit. Závěr poločasu, tedy závěrečná pětiminutovka žádné vážnější ohrožení hostující branky nepřinesla.

Po obrátce zvýšila Mallorca své úsilí a byla po zásluze odměněna. Julio Alvaréz se po dobré individuální akci dostal na kraj šestnáctky, odkud vypálil. Iraizoz by míč pravděpodobně chytl, v letu už bohužel nedokázal zabránit míči v postupu do sítě. O chvíli později to byl hostující brankář, který zabránil další pohromě z kopačky Amorebiety, který opět nešťastně kopl do míče a zalaškoval se svým brankářem. Gorka držel Athletic zuby nehty nad vodou.

V čtyřiašedesáté minutě se hosté dostali po rychlém brejku do obrovské šance. Llorente vyřadil ze hry brankáře i obránce a napálil míč na branku. Julio Alvaréz však přispěchal s pohotovým zákrokem a hlavičkou míč vyrazil na roh. Nedáš dostaneš, Llorente mohl nevyužité příležitosti litovat.

O dvě minuty později totiž Borja Valero fantastickou přihrávkou vysunul do velkého vápna Adurize, který i za přispění teče stoper San Josého dopravil míč do sítě a pojistil vedení. V závěru ještě mohl přidat třetí branku Castro, ale na Iraizoze přízemní střelou nevyzrál. Mallorca nakonec bez větších potíží uhájila výsledek a získala tri body, které jí přiblížily jejímu letošnímu cíly. Jen třináct bodů dělí baleárský klub od stoprocentnímu uhájení ligové příslušnosti. Jak legrační!

Góly: -

Bezbrankovou remízu a skromné množství pozitivních dojmů za sebou zanechal souboj o udržení bojujícího Realu Zaragoza a na druhém konci tabulky válčícího Deportiva La Coruňa. Pro ani jeden celek bod nic neřeší, Deportivo nevyužilo zaváhání Sevilly, Zaragoza má i nadále velké potíže.

Herní projev obou mužstev nebyl ideální, byl to spíše boj, nežli nějaké úchvatné představení. Na domácích byla znát velká touha opět neprohrát, hostující mužstvo se pak nedokázalo prosadit. První výraznější šanci relativně vyrovnaného prvního poločasu měl až v pětadvacáté minutě Alberto Lopo, ale z dobré pozice přestřelil. Deportivo bylo pilnější a osobou Andrése Guardada poprvé vážně vystrašilo brankáře Juana Carizza o devět minut později. Na škodu to byla poslední vážnější příležitost prvního poločasu.

Druhé dějství přineslo několik povedených a rychlých kombinací, bylo rozhodně svou kvalitou lepší a záživnější. Pořád však scházela branka, střelci tentokráte neobuli kopačky střelky. Výborné výkony předváděl zejména hostující brankář Juan Carizzo, který si zaslouží obrovské absolutorium a jen díky němu domácí mužstvo nemuselo lovit míč ze sítě, neprohrálo. Nevyzráli na něj jak z dálky střílející Ponzio a Riki, tak předním se zjevivší Felipe. Domácí mužstvo nemělo žádnou větší šanci, ačkoli mu patřil zajímavý závěr druhého dějství. Branka ani v posledních minutách bohužel nepadla, mužstva si rozdělila po bodu.

Góly: 89. José Ortíz

Juan Manuel Lillo zažívá přenádherný start do svého nového angažmá. Jeho svěřenci dokázali pozdní brankou Josého Ortize urvat tři body v souboji s sestupem velmi ohroženým Deportivem Xerez a alespoň trošku si napravit renomé po posledních tragických výsledcích.

Lillo před vánočními svátky převzal mužstvo po mexickém kouči Hugo Sánchézovi, provedl několik změn a hlavně dovedl mužstvo k důležitému vítězství v od úvodu vyrovnaném utkání. Xerez byl aktivnější v prvních dvaceti minutách, držel míč na svých kopačkách a osobou svého nejagilnějšího hráče Abela Gomeze ohrožoval domácí branku. Zatímco jeho první rána mířila daleko mimo branku brazilského brankáře ve službách Almeríe Diega Alvése, při té druhé už musela opora domácího mužstva vytáhnout bravurní zákrok. Xerez pokračoval v mírném náporu, Momova hlavička mířila jen těsně nad. Andaluské mužstvo první poločas zvládlo podle svých představ a překvapivě vévodilo statistikám i utkání samotnému.

Po obrátce se Almería zlepšila, dlouho však nedokázala nalézt recept na dobře pracující defenzívu a ještě lépe chytajícího Renana Brita, který musel hosty zachránit při příležitostech Fernanda Soriana a Dominga Cismy. Do zápasu se postupem času vrátil hostující celek a bez větších potíží držel domácí na uzdě. Lillo se rozhodl vystřídat matného Alberta Crusata, nahradil jej José Ortizem. Rázem se zlepšil projev, tempo se zrychlilo, Ortíz vlil do domácích hráčů energii. Po zbytečném Casadově faulu kopalo domácí mužstvo přímý volný kop, mičuda se odrazila na kopačku Ortize, který jí razantní a pohlednou dalekonosnou střelou dokázal dostat do sítě a rozhodnout o vítězství.

Góly: 71. Gonzalo Colsa, 74. Xisco

Tenerife odjíždí z kantábrijského Santanderu s prázdnou. Místní Racing Club rozhodl o svém zaslouženém a teprve druhém domácím vítězství ve druhé půli dvěmi slepenými trefami, díky nimž se klub posunul z bezprostředního sestupového ohrožení a může se odrazit k lepším výsledkům a posunu do středu tabulky. Hosté se naopak stále více sestupovým příčkám přibližují.

Domácí mužstvo bylo od prvních okamžiků při chuti, jenže ani agilní Tchité, ani Óscar Serrano nedokázali své střely zacílit mezi tři tyče. Po nebezpečné Colsově střele z přímého volného kopu to ochozy jenom zahučelo. Racing měl neustálou převahu, hostující hráči nepředstavovali žádné větší nebezpečí. Po obrátce již tomu bylo jinak a Fabio Coltorti musel vytasit ze svého repertoáru několik dobrý zákroků, asi ten nejlepší proti velké příležitosti Mikela Alonsa.

Santander jakoby nemohl nalézt ten správný recept na dobrou obranu hostí a trápil se. Z letargie mužstvo vyvedla první a veledůležitá branka zajišťující vedení, které se během dalších čtyř minut zdvojnásobilo. Munitis pohotově našel Colsu, který neobsazen vyslal na branku nechytatelnou ránu do šibenice. Když se pak po třech minutách skvělou individuální akcí prosadil Xisco, Racing šel do lichotivého dvoubrankového vedení. Jedinou šancí na zvrácení nezvratného osudu byla pro hosty příležitost Telmaria Dineie, jehož hlavička zamířila pouze nad břevno Coltortiho branky. Domácí si připsali zasloužené vítězství, Tenerife naopak ztrácí formu po relativně dobrém začátku sezóny.

Góly: 45. Grégory Arnolin, 69. Roberto Canella - 9. Duda, 60. Weligton

Nádherné utkání plné krásných momentů, diametrálně odlišné od ostatních svou kvalitou pokulhávajících klání začínajících v pět hodin, bylo k vidění na El Molinónu, stadionu Sportingu Gijón. Souboj loňských nováčků nabídl vzrušující podívanou okořeněnou čtyřmi brankami.

Málaga je nadále na sestupové příčce, a to navzdory tomu, že neprohrála fantastických osm zápasů v řadě. Bohužel andaluský klub nedokáže vyhrávat a začíná si přivlastňovat přízvisko remízový král, respektive remízová královna, bereme-li v potaz rod. Pro Sporting není po takovém průběhu bod ztrátou, bohužel ani žádnou výhrou.

Málaga šla do vedení již po pěti minutách hry, kdy Mtiliga fantasticky odcentroval na Dudu, který sice nejprve napálil obránce Alberta Ramose, míč se k němu však vrátil, a tak jej pohotově napálil do sítě. Pro domácí to byla obrovská rána, ze které se však po dvaceti minutách ochromení oklepali. Maldonado po půlhodině hry švihnul odražený míč po standardní situaci jen těsně vedle pravé tyče a odstartoval tím velký tlak domácího mužstva, který nakonec vyústil ve vyrovnávací branku. Gregory Arnolin si fantasticky naskočil na rohový kop a poslal míč do šibenice, napěchované tribuny oslavovaly důležité vyrovnání.

Po obrátce začalo domácí mužstvo velkým tlakem, který však nedokázalo okořenit nějakou pěknou šancí či dokonce brankou. Byla to naopak Málaga, který v šedesáté minutě mohla slavit druhou a vedení zajišťující branku. Weligton výtečně tečoval Dudův přímý volný kop a mohl se radovat z veledůležité branky.

Asturijské mužstvo se snažilo odpovědět co nejdříve a povedlo se. Roberto Canella chtěl dalekonosnou pumelicí brankáře Munuu snad jen postrašit, míč se však pod chybujícím brankářem dostal k překvapení všech hráčů do sítě. Munua marně zpytoval svědomí, dopustil se chyby stojící tři body. Sporting ani Málaga si totiž v dalším průběhu utkání žádnou větší příležitost nevytvořily.

Góly: 83. Javier Casquero

Přenádherná branka opory madridského Getafe Javi Casquera ze závěru střetnutí s Realem Valladolid rozhodla o zisku cenných a zasloužených tří bodů a následném přiblížení se v tabulce na dohled pohárovým příčkám, na něž ztrácí překvapivě jen jeden jediný bod.

Real Valladolid, jemuž nyní skončila čtyřzápasová série v neporazitelnosti, nezačal vůbec špatně, když Jonathan Sesma krásnou střelou otestoval pohotovost a kvality brankáře Jordi Codiny. Na opačné straně musel parádní robinsonádou zabránit brance Justo Villar, z přímého volného kopu ho prověřil, kdo jiný, než tradiční exekutor Pedro León.

Vyrovnaná partie pokračovala, Sesma po dvaceti minutách způsobil obraně a brankáři Codinovi velké potíže, které nakonec skončily nepřesnou střelou nejaktivnějšího muže v dresu Valladolidu. Jonathan Sesma se pak objevil v největší příležitosti hostů, jeho střelu fantastickým zákrokem zlikvidoval Codina.Na druhé straně hrozila si vzal slovo Soldado, ale stejně jako poté jeho spoluhráč Juan Albín brankáře Getafe nepřekonal.

Po obrátce se pokračovalo v ještě svižnějším a pohlednějším duchu, než v krásné první půli. Valladolid po deseti minutách hry, ale veškeré vzrušení a radost utnul vylétnuvší praporek pomezního rozhodčího. Hra se přenášela ze strany na stranu, obě mužstva nápaditě kombinovala a vytvářela si mnoho šancí na změnu skóre. Roberto po hodině hry opět nevyzrál na fantasticky a jistě chytajícího Villara. Když pak měl o deset minut později totožnou šanci, ale hlavičkoval nad branku, naštvaně si zařval.

Justo Villar nakonec byl pokořen. Po výtečné zpětné přihrávce či přízemního centru Manu del Morala míč napálil do šibenice Javi Casquero a konečně pokořil do té doby fantasticky chytajícího brankáře. Ochromená hostující jedenáctka nedokázala jakkoli odpovědět, i proto se Míchelovi svěřenci mohli prosadit ještě v jednom případě. Kdo jiný než Justo Villar zabránil při pokusech Albína a Manu del Morala brance?

Góly: 48. Ivica Dragutinović (vl.), 90. Antonio López - 44. Renato

Loupeživá výprava skončila překvapivým neúspěchem, rozjívené a špatně hrající sevillské mužstvo odjíždí do Andalusie s prázdným tlumokem. Velkou měrou se na tom podílelo několik negativních faktorů, za ty největší můžeme považovat naprostou absenci kombinace a několik totálních selhání v defenzivní činnosti.Atléti berou tři body všemi deseti, vítězstvím se posunují již na jedenácté místo tabulky.

Utkání mělo charakter neutuchajícího boje na ostří nože, plného osobních soubojů a často i nevybíravých faulů. Chybějící schopnost udržet míč a pokoušet se přejít defenzivní val soupeře pomocí kombinace nahradily nakopávané míče, bohužel často postrádající přesnost. Obě mužstva by měla zpytovat nad svou morálkou, je totiž s podivem, že byl ve velkém karetním souboji vyloučen jen jediný hráč.

V prvním poločase byla aktivnější Sevilla, zasypala pokutové území množstvím nebezpečných centrů, které však ani jednou nedokázala účinně využít, branku solidně chytajícího Sergia Asenja neohrozila. Mladý španělský brankář neměl moc práce s nějakými střeleckými pokusy, musel však likvidovat jeden centr za druhým. K potěše domácích fanoušků a obrany se mu to dařilo. Jen jednou jedinkrát neměl šanci dosáhnout na balón, zůstal na čáře a byla z toho branka. Diego Perotti odcentroval z rohového kopu a Renato poslal míč mimo dosah velké španělské naděje, Sevilla se těšila z povzbuzující branky do šatny.

V jediné vážnější šanci Atlética v prvním poločase se objevil po dvaceti minutách hry agilní, leč nesmírně trápící se Diego Forlán, který ne a ne přesně zacílit. S herní mizérií se potýkal i v druhém poločase, ačkoli jeho akce předcházela brzké odpovědi domácího mužstva. Uruguayský forvard se chopil míče a pelášil na osamoceného brankáře. Mičudu si však předkopl natolik, že se k ní dostal Andrés Palop dříve a vyrazil jí, bohužel však do hlavy poctivě vracejícího se Dragutinoviče, který míč nešťastně nasměroval do odkryté sítě.

O několik minut později se objevil na penaltě opět Diego Forlán, jeho prudkou ránu zastavila záda Abdoulaye Konka. Další chvíle utkání patřili mnoha osobním soubojům, přitvrzovalo se na úkor samotné hry, která postrádala jakoukoli spásnou myšlenku. V sedmdesáté minutě si Aldo Dusher nevybíravě vyšlápl na Valera a musel se po druhé a nesmyslné žluté kartě pakovat ze hřiště, hosté dohrávali do desíti. Manuel Jurado mohl o deset minut později vstřelit kýženou branku, brankář Palop však jeho relativně slabý pokus zneškodnil.

Čas se nachýlil, běželo prodloužení. Atlético Madrid se marně dobývalo k pokutovému území Sevilly, když David Navarro nepochopitelným a nic neřešícím faulem zastavil Simaa a sám postižený poslal do pokutového území centr, na jehož konci byla hlavička, respektive radostně se vlnící síť branky Andrése Palopa. Stadionem se linulo nespoutané veselí a nadšení, které vyvolal přesně hlavičkující Antonio Lopéz, hrdina Atlética Madrid. Hosté neměli čas jakkoli odpovědět, svou nezodpovědností a hloupostí se připravili o v podstatě zasloužený bod.

Góly: 6. Pedro - 50. David Fuster

Šlágr kola skončil zaslouženou dělbou bodů, pěkná a s přispěním chabého výkonu sudího i dramatická podívaná vítěze nenalezla. Přitom jsme mohli vidět několik skvělých šancí poslouživších na zvrácení patového výsledku, všechny ale zůstaly i díky netradičně špatnému zakončení v podání Barcelony a chybějícímu důrazu na straně Villarrealu nevyužity.

Žlutá ponorka si odváží naprosto oprávněný bod, obrovské absolutorium a mazáckou pochvalu si pak zaslouží celá obranná čtyřka, obzvláště pak fantasticky hrající Javi Venta, jenž chvílemi doháněl zejména Zlatana Ibrahimoviče a Thierry Henryho k nezáviděníhodnému šílenství z jeho nepřekonatelnosti. Totéž můžeme prohlásit i o pevné zdi, kterou za pomoci svých spoluhráčů vystavěl brilantní Diego Lopéz, za jehož záda prošla jedna jediná střela. Na Valverdeho mužstvu je zřetelné ohromné zlepšení, jež by mělo během několika týdnů klubu pomoci navrátit se na pohárové příčky.

První poločas měla mírně navrch Guardiolova jedenáctka postrádající tradiční opory jako Yayu Tourého, Seidou Keitu a nejvíce pak kreativitu Lionela Messiho. Barca se dočkala rychlé úvodní branky, o níž se velkou měrou přičinil centrující Dani Alvés, jenž nalezl Henryho, který trefil břevno. Meruna se odrazila přímo na hruď nikým neobsazeného Pedra, který jí rychle a pohotově odeslal na požadovanou adresu. Barca zaslouženě vedla, ale postupem času převzal iniciativu Villarreal.

Když v osmadvacáté minutě jen těsně minul branku hlavičkující David Fuster, mnohým fanouškům Barcelony zatrnulo. Hosté naznačovali, že se s prohrou nespokojí a po přestávce za bodovým importem hrdě vyrazili. U všeho byl skvěle hrající a obranu neustále provětrávající David Fuster. Nejprve sice v dobré pozici jen těsně minul šibenici Valdésovi branky, o minutu později se ale mohl radovat ze zaslouženého vyrovnání, když využil nádherného Caniho centru.

Barca hledala cestičku vedoucí ke vstřelení druhé branky, ale i kvůli nevýraznému výkonu záložní řady v čele s klíčovým středopolařem Xavim se to nedařilo. Ani Andrés Iniesta neoživil hru natolik, aby se Barca dostala do výraznějšího tlaku. I když to byl právě Andrés Iniesta, který mohl krásnou pumelicí rozvlnit síť za Lopézovou brankou, zkušený brankář však ze svého arsenálu vytáhl jednu z těch nejlepších robinsonád.

V závěru utkání taktéž nevýrazný a matný Zlatan Ibrahimovič jen o metr minul branku a koledoval si o vyloučení, neboť nevybíravě naložil svému celozápasovému úspěšnému strážci Javi Ventovi. Barcelona sice měla územní převahu, ale byl to Villarreal, který si nakonec mohl připsat tři body. Marcos Senna skvělou přihrávkou vysunul Giuseppe Rossiho, jenž pod nadskočivším Valdésem poslal míč na odkrytou branku. Do cesty se mu však postavil Puyol a na poslední chvíli jej odvrátil. Zabránil tím velké blamáži, která visela ve vzduchu. Takto si obě mužstva po právu připisují po bodu.

Góly: 90+2. Nikola Žigić

Nikola Žigič spasil Valencii dvě minuty po dvanácté! Srbská obléhací věž si v nastaveném čase druhé půle naběhla na perfektní Joaquínův centr a překonala nechytatelnou hlavičkou do té doby nepokořitelného, bezvadně chytajícího Carlose Kameniho v brance Espanyolu. Pochettinovy ovečky se však za svůj výkon stydět rozhodně nemusí, podaly odvážný výkon, zanechaly dobrý dojem a domácímu mužstvu dlouho vzdorovaly. Absolutorium si nezaslouží jen skvělý kamerunský brankář, ale taktéž relativně spolehlivě pracující defenzíva.

Obrana hostí měla velké množství práce zejména ve druhé půli, která nabídla poněkud záživnější a na pěkné fotbalové momenty bohatší podívanou. Nebýt dvou dalekonosných střel Juana Maty a Davida Villy či jednoho nebezpečného pokusu Joaquína, asi by se fanoušci v prvním poločase unudili, proto se přenesme přímo do druhé pětačtyřicetiminutovky.

Tu otevřel tlak, výrazný nápor domácího celku, který oproti první půli zlepšil pohyb a začal více využívat křídelních prostorů, obzvláště pak skvěle hrajícího Joaquína na pravé straně. Asi nejkreativnější muž na hřišti Éver Banega pak přerozděloval míče a nedával hostujícím obráncům možnost na několik chvil si odpočinout. Carlos Kameni však skvělými zákroky, přesným a neomylným vybíháním vstříc centrům držel Espanyol nad vodou.

Fantastický zákrok si připsal v pětašedesáté minutě. Trápící se nejlepší střelec soutěže ne a ne nalézt tu správnou cestičku do Kameruncovy svatyně, dvakrát po sobě vytáhla brankářská opora hostí skvělý zákrok svou pravou nohou proti jeho skvělým střelám a oddálila pohromu. Vzápětí mohl jít katalánský celek do vedení, Facundo Roncaglia odebral na půli míč Barajovi, bez větších potíží se přehnal okolo v utkání matného Alexise a svou střelu nasměroval jen těsně vedle protější tyče. Tribuny zahučely, pět minut si pak vylévaly vztek.

Svou bezbřehou tragičnost totiž potvrdil rozhodčí, když pět celých pět minut nechtěl pustit Nicolu Žigiče na hrací plochu poté, co si šel vyměnit roztržený trikot. Měl-li bych jej omarkovat, dostal by podprůměrnou známku. Bohužel je to hodnocení obvyklé, ve španělský končinách možná i nadprůměrné. Úroveň rozhodčích ve Španěsku je skutečně hanebná!

Jen co se vášně po této eskapádě uklidnily, mohl se prosadit po chybě Alexise Luís García. Brankář César jej však dokázal i ve spolupráci s ostatními obránci vystrnadit do špatného úhlu a pozice, z níž nešlo propasírovat míč do sítě. Poté už se o slovo přihlásila mocně, po odchodu Évera Banegy i trochu kostrbatě finišující Valencia.

David Villa trefil osamocen na malém vápně po přesném centru Juana Maty pravou tyč, při následném závaru našel Žigič pohotovou přihrávkou osamoceného Joaquína, který míč do sítě přes hruď Moisése nedotlačil. Poté už přišel jeho velký okamžik, totiž přesný a neomylný centr do pokutového území, který nalezl nabíhajícího si Nicolu Žigiče, jenž rozradostnil našlapané ochozy a mohl v kruhu svých spoluhráčů přijímat velké gratulace a pochvalu. Tu si zaslouží celá Valencia, neboť bojovala do závěrečných minut a přes mírný nedostatek přesnosti ve finální fázi dokázala naplno bodovat a odvděčit se fanouškům po několika domácích blamážích.