Premier League - souhrn 9. kola

Góly: -

Již třetí bezbrankovou remízu letošní sezony registruje po dnešku londýnský West Ham. Ten se rozešel smírně se Swansea a popravdě nešlo o žádné atraktivní setkání. Bod je patrně zasloužený na obě strany, které si před výkopem shodně toužily vylepšit doposud spíše špatnou bilanci...

V silné průtrži mračen, která dnes odpoledne sužovala celou severní část Britských ostrovů, odstartoval lépe hostující West Ham. V jeho barvách se brzy dostal ke krkolomnému zakončení po rohu Guy Demel, jenž hrozbou pro standardní situace zůstával i nadále. O něco později, konkrétně ve 27. minutě, se dostal k hlavičce dříve než jeho vlastní spoluhráč i soupeřův brankář Vorm a zřejmě také měl hlavou trefit brankový prostor.

Rovněž labutě se v nesmírně vyrovnaném a nevábném utkání omezovaly spíše na příležitosti odvozující svůj původ ze standardek. V první půli takto Jaaskelainen ramenem odrazil hlavičku Chika z velmi nebezpečného postavení, aby z následného protiútoku 3 na 2 slabě a nepřesně pálil Ravel Morrison. Po přestávce, kdy to byla ta samá "zábava" (které nepomohlo ani zranění Vaz Teho, prominentní postavy ofenzívy WHU), měl po rohu solidní šanci pro změnu Bony.

Jinak se ochozy musely zabavit samy, respektive vzít zavděk třeba vtipným nedorozuměním, které se narodilo po více než hodině hry. Tehdy čtvrtý rozhodčí omylem avizoval střídání brankáře Jaaskelainena Carltonem Colem. V takovém případě by se možná konečně začala dělat ofenzivní kopaná, ale bohužel...

Góly: 80. Roberto Soldado (pen.)

Tottenham se v ofenzivě trápí a dnešní zápas s Hullem to jen potvrdil. Jediný gól utkání vsítil Roberto Soldado z pokutového kopu, což nicméně Spurs stačilo. Naplnění dosavadního týmového průměru gól na zápas vyhouplo Londýňany na čtvrté místo tabulky.

Už v úvodu zápasu ale mohli svěřenci Andrého Villas-Boase do vedení, okolo patnácté minuty měli hned dvě gólové šance. Paulinho však po krásném centru Holtbyho halfvolejem přestřelil branku a Townsendovu pumelici z dobrých pětadvaceti metrů vyrazil Harper s vypětím všech sil na roh. Šanci si připravili i hosté, když chvíli nato Boyd se Sagbem pokoušeli své štěstí, ale vždy narazili na blok obránců Tottenhamu.

Hull mě překvapivě i největší šanci prvního poločasu - na jeho sklonku. Pět minut poté, co Harper vyrazil dělovku Walkera z přímého kopu, měl gól na kopačce George Boyd. Ten si počíhal na přihrávku Sagba a mířil na Llorise. Při pokusu o přehození však francouzský brankář i s pomocí stopera Dawsona uhájil čité konto.

Druhý poločas moc velkých vzruchů nepřinesl, sic deset minut po změně stran donutil Harpera k zákroku Soldado. Španělský forvard si ovšem na své přišel až deset minut před koncem, když Vertoghenův centr trefil ruku nešťastného Elmohamadyho. Roberto Soldado tak z puntíku skóroval už potřetí v sezoně, a jelikož Huddlestone z přímého kopu v nastaveném čase minul bránu, zajistil pro Tottenham tři body.

Góly: 33. André Schürrle, 90. Fernando Torres - 49. Sergio Agüero

Šlágr devátého kola, duel dvou velkých kandidátů na ligový titul, či chcete-li "El Cashico" rozhodla nevídaná minela v samém závěru klání. Tvrdou dřinu Man City znehodnotil Matija Nastasić, po jehož kiksu skóroval do prázdné branky Torres. Španěl taktéž přihrál na první gól Schürrlemu, za Citizens vyrovnával v úvodu druhé půle Sergio Agüero.

Zápas začal ve vysokém tempu, nicméně do šancí se celky dostávali velmi zřídka. Když už to v ochozech začalo hučet, akci zmařila nepřesná přihrávka či nedokonalé zakončení. Dokonalou ukázkou byla situace z třicáté minuty, kdy si Torres krásně naběhl na Ramiresův pas, jenže v obrovské příležitosti vysoko přestřelil.

Své zaváhání však napravil už po třech minutách. To se převtělil do role asistenta, na pravém křídle si v rychlostním souboji pohrál s Clichym, přesným pasem před branku našel volného André Schürrleho a německý křídelník prvním gólem v dresu Chelsea otevřel skóre zápasu. Španělský forvard mohl chvíli nato ještě zvýšit, ale z otočky napálil míč jen do břevna.

Do druhé poloviny zápasu vstoupili hosté jako uragán. Už tři minuty po změně stran se dočkali i vyrovnání, když si Agüero mezi stopery vyčíhal Nasriho kolmici za obranu a nekompromisně levačkou vymetl šibenici u bližší tyče Čechovy branky. Zakrátko navíc mohlo být pro Chelsea ještě hůře, ale Javi Garcia hlavou z dobré pozice trefil jen prostor, kde stál český brankář.

Takticky svázaná bitva o špici tabulky ve druhé části příliš zajímavých ofenzivních akcí nenabídla, k vidění byla spíše řada osobních soubojů, jež tyto vyhrocené zápasy zpravidla nabízí. Nejblíže gólu byli Oscar a Agüero, ale ani jeden slušné střelecké pozice nevyužil a brankáři obou týmů se nemuseli namáhat. Prostor mezi třemi tyčemi netrefil ani velmi agilní Ramires.

Zajímavě vyhlížel přímý kop střídajícího Wiliana, který centrem těsně minul hlavu Ivanoviće a následně i zadní tyč Hartovy svatyně. Klíčový okamžik celého zápasu se odehrál v poslední minutě zápasu. Wilianův zoufalý odkop do země nikoho se stal kořistí Nastasiće, jenž fatálně hlavou přeloboval vybíhajícího Harta a hvězda zápasu Fernando Torres stihl míč před brankovou čárou nasměrovat do sítě.

Góly: 5. Steven Fletcher, 84. Fabio Borini - 57. Mathieu Debuchy

Gus Poyet to dokázal! Vzal si příklad z Di Cania a po jeho vzoru krátce po debutu v nové funkci obral nenáviděného soka o všechny tři body. Abychom byli fér, Newcastle si z tohoto derby na rozdíl od dubnového případu zasloužil alespoň něco odnést. Ovšem to teď Mackems těžko bude zajímat; ti zečtyřnásobili svůj bodový zisk a odlepili se ode dna tabulky...

Posledně výhru Sunderlandu stvrzoval, tentokrát začal velmi brzy stavět její základy. Adam Johnson je speciální postavou Tyne-Wear Derby: jako kluk hrával za Newcastle, přičemž se ale narodil v sousedním Sunderlandu, jemuž fandila celá jeho rodina. Letos v dubnu pak sám zvyšoval na 2:0, dnes jemným centrem našel na zadní tyči hlavičkujícího kanonýra Fletchera a výrazně pomohl dostat SAFC do vedení již po pěti minutách hry.

Následující pasáže charakterizovala solidní neschopnost Newcastlu dostat se do hry. Altidore brzy při zemi prověřil Krula, když zase jednou využil značné nervozity nezkušené stoperské dvojice Williamson-Dummett (a především tedy toho druhého jmenovaného, který se příliš rozpakoval s rozehrávkou). Pouze obranná fáze ale Strakám problémy nedělala; ba naopak Newcastle šel herně postupně nahoru a obraz utkání se pěkně vyrovnával, šance černobílých se však stále nedostavovaly.

Naopak Tioté si po 26 minutách vzpomněl, že by se vlastně zase mohl nechat vyloučit (tak jako loni ve stejné fázi podzimního zápasu!), mimo hru částečným hrábnutím do obličeje povalil Larssona a měl jediné štěstí, že se rozhodčí v tuto chvíli rozhodl být ještě shovívavý a sáhl pouze ke klidné domluvě.

Na Stadium of Light se dnes obecně odvíjelo jedno z nejnudnějších (rozuměj mimo jiné nejklidnějších) Tyne-Wear Derby, jaké nedávná historie pamatuje, za což možná mohlo i vůbec ne příznivé počasí. V Sunderlandu po celou dobu foukal silný vítr, který před pauzou doprovázel slabší déšť a po obrátce rovnou učiněný slejvák. Proto se ani úroveň kopané po změně stran dvakrát nezvedla; světlé a příhodně speciální okamžiky ovšem představovaly alespoň oba góly.

Koneckonců jaký dokonalý den na premiérový úder v tom či onom dresu je taková neděle ve znamení nerozlučných rivalů, že? Nejprve to byl vyrovnávající Francouz Debuchy, kdo něco takového pocítil. Ben Arfova přízemní diagonála se v 57. minutě projela od rohu šestnáctky až na zadní tyč, kde zaspal Adam Johnson, a Debuchy už měl hodně snadnou úlohu.

V průběhu 69. minuty Adam Johnson mohl své zaváhání odčinit, když málem zaskočil Krula z těžkého úhlu poté, co se celá skvadra NUFC dovolávala faulu na zakopnuvšího obránce. Nakonec se ale hrdinou tohoto derby stal někdo úplně jiný. Kromě výtečného Altidorea, který v oné rozhodující chvíli šikovně přepouštěl balon, jde o Fabia Boriniho, jenž se uvedl nechytatelnou bombou k levé tyči. Gól pět minut po výkopu a pět minut před závěrečným hvizdem.

Na závěrečný tlak již zmrazeným hostům nevybyly síly. Povzbudit se je sice "pokusil" O’Shea, když málem přehlavičkoval vlastního brankáře, mrštný Westwood se ale navzdory minimu práce zachoval nejlépe, jak mohl. Posléze výmluvně políbil balon, aby ukázal, jak moc toho utkání zvláště pro současný Sunderland znamená...

Góly: 20. Rickie Lambert, 42. Jay Rodriguez

Podobně jednostranné utkání britská fotbalová obec už dlouho nezažila. Southampton od počátku nasadil k drastickému presinku, od něhož jen těžko slevoval, a ve finále pak Fulhamu doopravdy nedal ani dýchnout. Poměr střel 20:2 hovoří jasněji než konečné skóre - o výhru se ale každopádně Saints nikdy bát nemuseli...

Ostatně už jen samotný start se jim povedl, aby po úvodní části bylo vesměs rozhodnuto. Blízko gólu pak byl Soton poprvé velmi blízko již po pěti minutách. Tehdy Stekelenburg dostal neuváženou rozehrávkou do pasti Senderose, ten se okamžitě rozplynul pod extrémně dravým tlakem domácího trojlístku a příznivci FFC se hned zkraje pořádně zapotili. Nejprve Lallana pro Stekelenburgovo čtení hry nezvládl doručit míč na malé vápno, z dorážky ale přeci mohl hravě skórovat Schneiderlin. Ten si pro změnu vylámal zuby na dobře postaveném Amorebietovi.

Skóre se tímto poprvé měnilo "až" po dvaceti minutách. V tu chvíli Rodriguez protečoval centr Warda-Prowse od rohového praporku na zadní tyč, kam v pravou chvíli doběhl Lambert a oslavil svůj návrat do základu ve stylu sobě vlastním. První roh zápasu, první gól - konkrétně pro anglického internacionála třetí v sezoně.

Sám Rodriguez se hned vzápětí nadechl k parádnímu sólu, ovšem po delikátních jesličkách Senderosovi úplně nenaplnil očekávání dychtivých fanoušků a jen slabou střelou nechal vyniknout Stekelenburga. Zbytek poločasu pak probíhal spíše pod taktovkou druhého člena perfektně pracujícího tandemu útočníků Rickieho Lamberta. Ten například ve 36. minutě zleva krátce vyběhl na střed, aby svým přízemním projektilem natrefil pouze na vzdálenější tyč.

A Lambert byl aktivní i nadále: o pár sekund později Fulhamu neuvěřitelným způsobem propadla ofsajdová past a Stekelenburg se opět musel činit - tentokrát když skákal do mírného protipohybu po veteránově hlavičce. Nakonec tedy nebylo vůbec divu, když měl ve druhé brance prsty právě Lamberta; a nepřekvapili ani parťáci. Lallana vše dosud řídil jakožto motor a mozek záložní řady Sotonu v jednom - a ve 42. minutě takto skvostně našel hlavu Lamberta, který nezavřel oči a ještě šikovně sklepnutím na zadní tyč dokonale oplatil Rodriguezovi předešlou asistenci.

Rodriguez při skórování nepěkně narazil do pravé tyčky, nicméně oklepal se a po obrátce dál dohlížel na pokračující dominanci domácího mančaftu. Byl to také právě Rodriguez, komu po 68 minutách snad dočista celé ochozy přály gól, neboť se s grácií pověsil do vzduchu a se svými nůžkami doopravdy neměl daleko k úspěchu. Jinak se už Saints spokojili spíše s rutinérskými střeleckými pokusy, které strojově likvidoval jistý Stekelenburg. Další trefy už ale potřeba stejně nebylo. Cottagers byli dnes synonymem neškodnosti.

Góly: -

Po Hullu a Aston Ville přichází další zklamání spojené s enormní impotencí ofenzivní vozby Norwiche. Fanoušci Kanárků už počtvrté přihlíželi bezradnému útoku, který si sice vytvořil několik šancí, neproměnil však vůbec žádnou. Dnes i díky výkonu exnorwichského brankáře Davida Marshalla, jenž ukázkově umlčel kritiky po duelu s Chelsea...

Cardiff začal relativně aktivně, co se útočení týče, drtivou většinu utkání ale strávil odvoláváním se na Marshalla, potažmo mizernou koncovku soupeře. Vlastně ihned poté, co se Campbell před Ruddym nedostal k prodlužovačce od spoluhráče a Caulker nikým neotravován z parádní pozice nehlavičkoval přesně, tedy Bluebirds přepustili taktovku do rukou Canaries.

Ti na sebe poprvé upozornili hned záhy, když Olsson zleva centrem pobídl Marshalla ke skoku a odklonění balonu přesně na kopačky Snodgrasse. Ten už ovšem za zadní tyčí poněkud zpanikařil a z nereálné pozice se snažil okamžitě trefovat prostor mezi třemi tyčemi. Mimoto průběhu úvodní části dominoval kráter ve středu pole, který vytvářela líná záložní řada Cardiffu a kterého rád využíval pilný střelec Howson (Marshalla prověřil po zemi i vzduchem), případně neustále driftující Pilkington s nebezpečně hlavičkujícím Martinem.

Ať už průběh zápasu obecně vypadal jakkoliv, největší šanci poločasu měl na svědomí Cardiff a "obvyklý podezřelý" nedávné doby Jordon Mutch. Ten měl na malém vápně hravě těžit z perfektní práce Odemwingieho s přihrávajícím Campbellem, ovšem Ruddymu se bůhvíjak podařilo zasáhnout. Mutch si již zřejmě myslel, že skóroval, Ruddy ale na zemi patrně bradou odvrátil balon do bezpečí.

Jinak ale dál platilo, že měli Canaries jasně navrch; což se jali potvrzovat zejména ke konci prvního aktu, kdy se za Marshallem dokonce i rozezněla levá tyčka, a de facto napříč celým druhým poločasem. Na jeho začátku hrál Caulker rukou, když blokoval Hooperovu střelu a náhodou se potkal s balonem odraženým od země. A Hooper byl nebezpečný i jindy - zajímavě se proti několikanásobné přesile prosadil k nebezpečné hlavičce po rohu a efektivní mohl být rovněž v roli nahrávače, kdyby na jeho Marshallem odkloněný pas dosáhl Pilkington.

Hrdina utkání David Marshall se postupem času ocital pod čím dál vytrvalejší palbou protivníků, přičemž leccos mířilo nad břevno a leccos i tím správným směrem (jako např. Redmondova rána). Mackay mezitím reagoval dvojím posílením obranného valu, který se také záhy bránil spíš čím dál lépe než hůře. Tak jako tak si ještě Norwich pro úplně závěrečné sekundy schoval jeden pořádný závar, který zahájil Fer hlavičkou z ideální vzdálenosti přímo do Marshalla; a k vysněnému cíli jej vzápětí nedotáhli ani Elmander s Martinem.

Góly: 68. Romelu Lukaku, 81. Leon Osman

Jak je důležité míti Lukakua - manažer Evertonu Roberto Martínez by mohl vyprávět. Mladý belgický kanonýr dnes skóroval popáté ve stejném počtu zápasů, a liverpoolský celek se tak i díky němu posunul už na třetí místo tabulky.

Není divu, že se domácí obrana na Lukakua hodně zaměřovala, a po většinu zápasu to neslo ovoce - jenže potom se kmenový hráč Chelsea v polovině druhého dějství trhnul a ránou z rohu vápna poslal Toffees do vedení. V souboji dvou mladých belgických pušek na hrotu útoku tak zastínil krajana a protihráče Christiana Bentekeho, který dokonce dříve v utkání neproměnil penaltu. Villa se v závěru hnala za vyrovnáním, ale místo toho přišla pojišťovací branka Leona Osmana, jež znamenala pátou výhru Evertonu v šesti ligových zápasech.

Pro birminghamský tým jde o poměrně krutý výsledek, avšak důvody jeho druhé domácí porážky v řadě jsou nasnadě - v první půli měla Villa několik skvělých příležitostí, ale narážela na výtečného Howarda v hostující bráně, který v soubojích jeden na jednoho vychytal Bentekeho i Andrease Weimanna. Everton tak úvodní tlak soupeře přežil a naopak se brzy sám začal dostávat ke své letošní tradiční ofenzivní hře.

Benteke byl na hřišti hodně vidět, ale zejména díky zahazování nadějných šancí - ta vůbec největší přišla poté, co jej ve vápně fauloval Seamus Coleman, ale následnou penaltu vynikající robinzonádou zlikvidoval Howard. Po půlhodině hry pak dvaadvacetiletého šutéra vyslal do samostatného úniku Tonev, ale americký veterán mezi tyčemi byl i tentokrát připraven.

Everton poprvé zahrozil hlavičkou Lukakua, a Ross Barkley následně pálil z nějakých pětadvaceti metrů pouze do břevna; v tuto chvíli hrály oba týmy otevřeně a snažily se získat vedení na svoji stranu. To se nakonec povedlo právě Lukakuovi, který se poprvé v zápase uvolnil od svého strážce Rona Vlaara, zpracoval Osmanův pas a okamžitě zakončoval pohotovně do spodního rohu branky.

Villa odpověděla akcí Weimanna s Agbonlahorem, ale anglický reprezentant si opět vylámal zuby na neprůstřelném Howardovi - Osman tak mohl zasadit finální hřebíček do domácí rakve po rohovém kopu. Architektem druhé gólové akce byl Gareth Barry.

Góly: 12. Luis Suárez, 17. Luis Suárez, 55. Luis Suárez, 77. Daniel Sturridge - 66. James Morrison (pen.)

Luis Suárez se po 81 zápasech konečně dočkal - stal se autorem již čtvrtého hattricku v Premier League, zároveň ale teprve toho vůbec prvního před domácím publikem. V Liverpoolu to dnes ošklivě odnesl West Bromwich vedený bývalou pravou rukou Kennyho Dalglishe u Reds, Stevem Clarkem...

Dnes to nicméně nebylo jen o Suárezovi, pořád by se nemělo zapomínat ani na Daniela Sturridge, autora čtvrté branky a fotbalové dvojče uruguayského kanonýra. Ne snad že by si oba útočníci byli tolik podobní, oni si zkrátka jenom vyhoví jako málo dvojic v historii tohoto sportu. Nyní to West Brom pocítil v plném rozsahu; v Suárezovi se zřejmě holt nahromadila ta frustrace z pěti předešlých vystoupení proti Albionu, v nichž nedosáhl ani jedné branky.

Dnes Luis Suárez na nápravě této špatné bilance začal pracovat de facto od začátku, když okamžitě zařadil nejvyšší převodový stupeň a zadáky WBA neustále deptal užíváním celé své palety nevyzpytatelných pohybů a činů. Již v 10. minutě se na něj přitom mohla pískat penalta, a třebaže se tak nestalo, úvodní Uruguaycův gól Anfield spatřil jen o dvě minuty později. Tehdy Suárez s míčem pláchl Yacobovi, odtlačil Olssona a při zemi trefil přesně prostor u vzdálenější tyče.

A na druhý Suárezův zásah se publikum nenačekalo ani dalších pět minut. Tentokrát nezadržitelný forvard odevzdal míč na levou stranu Cissokhovi, naběhl si do výhodné pozice a překonal Myhilla hlavou. Záhy se zdálo být jen otázkou času, kdy Suárez dokoná hattrick, ten se ale ještě nějakou chvíli nedostavoval. Uruguaycův projektil z přímého kopu dopadl těsně vedle branky a jiná střela již s gólovými parametry byla pro změnu zablokována Olssonem.

Suárez se nakonec dočkal až po restartu, když si v 55. minutě střihl již druhý gól hlavou - tentokráte za asistence exekutora standardní situace Stevena Gerrarda. Teprve poté se dostalo také na jakous takou odpověď West Bromu, za který z víceméně smyšlené penalty snižoval Morrison. Liverpool se ovšem nenechal rozhodit, pod taktovkou neúnavného Hendersona dál v pohodě kontroloval střed pole i ostatní teritoria a nakonec skrze lahodný oblouček Sturridge svou suverénní výhru také podtrhl.

Góly: 43. Robin van Persie, 78. Wayne Rooney, 80. Javier Hernández - 4. Peter Crouch, 45. Marko Arnautović

Nervózní a beze zbytku nervy drásající, v konečném důsledku možná ale o to důležitější vítězství si připsal kritizovaný David Moyes se svým Manchesterem United tváří v tvář nepříjemnému Stoku. Potters vedli drtivou většinu zápasu, až do 78. minuty - teprve pak se k životu skrze tři ofenzivní střídání probral duch "starého" ManUtd a duel obrátil ve prospěch favorita...

Ve středu byl Sociedad Moyesovou partou popraven po dvou minutách, teď naopak museli United dotahovat po minutách třech. A jestliže uprostřed týdne šlo o regulérní vlastňák, tady alespoň o jakýsi polovičatý. V první fázi šlo o běžnou akci: Pieters se po levé straně prohnal kolem Cleverleyho, našel Crouche a ten si bez přípravy řekl o prvotřídní de Geův zákrok. Pak už ale došlo na pěknou patlanici - Jonny Evans napálil míč do Crouche a s tím už de Gea nic nenadělal. Celé ManUtd si záhy vyslechlo své: hostující fanoušci ho častovali pokřiky jako "Už nejste slavní" nebo "Jedna nula pro rugbyový tým"...

Mezitím Nani jeden svůj projektil napřel pánubohu do oken a mnohem blíže další brance byl opět Crouch, když zblízka z voleje pálil po Waltersově sklepnutí. Oba dotyční si ještě po půlhodině hry role vyměnili a de Gea se musel pořádně činit již potřetí. Právě akorát na něm výkon Manchesteru dlouho stál, s čímž se rozhodně nepočítalo. Španělský golman takto musel odmítat rovněž Arnautoviće, zatímco Begoviće se konečně poprvé vytahoval alespoň proti relativně rutinní ráně Rooneyho.

Vyrovnání přesto přišlo jen chvíli poté, když Begović opět nepřipustil gólovou radost Rooneyho, ovšem sám už nedosáhl na Van Persieho dorážku. Tenhle prvopoločasový pokus United vrátit se do utkání každopádně ještě nebyl úspěšný - Potters totiž udeřili de facto ihned po rozehrávce, když Jones na hraně šestnáctky fauloval Arnautoviće, jenž se sám blýskl exkluzivní exekucí přímého kopu.

Rakouský hrdina okamžiku musel hned zkraje druhého dějství opustit kolbiště pro zranění - a právě tenhle okamžik možná předznamenal budoucí pád Stoku z výsluní. Tedy spolu s vysvlečením čarujícího mladíka Adnana Januzaje, potažmo Antonia Valencii. Druhý jmenovaný krátce po svém vstupu na plac vybojoval klíčový rohový kop, po němž Rooney znovu vyrovnával. A za další dvě minuty se dostavil také příspěvek od třetího žolíka jménem Javier Hernandéz. Tomu se podařilo proměnit ve zlato Evrův centr a Potters již nebyli s to zareagovat.

Góly: 47. Mikel Arteta (pen.), 87. Olivier Giroud

Arsenal se dočkal první venkovní nuly tohoto ligového ročníku a ne náhodou ji dováží zrovna od tápajícího londýnského souseda. Crystal Palace se na vlastním Selhurst Parku vybičoval akorát k jedné silné dvouminutovce, jinak poněkud nesoustředěnému favoritovi podlehl bez většího odporu.

Předstrčený sobotní souboj začal dle očekávání. Obávaný střelec Giroud se publiku na Selhurst Parku se svým prvním hlavičkovaným pokusem představil již ve třetí minutě, zatímco Arsenal už po osmi minutách dosáhl na stovku zkompletovaných přihrávek. Domácí se v tu chvíli pyšnili všehovšudy sedmnácti kousky. Arsenal tuto statistiku podpíral vytrvalým tlakem na balon, díky čemuž se prakticky po celý první poločas míč nehnul z jejich kopaček.

Co se šancí týče, tam už to ale bylo mnohem slabší. Özil ve slušné pozici namísto rány slabší pravačkou tou samou nohou zoufale přihrával na střed Giroudovi, což muselo mrzet, protože vyloženě bojácné CP favoritovi příliš volného prostoru neodkrývalo.

Naopak Chamakh při první ráně svého týmu mezi tři tyče ve 27. minutě střílel zvnitřku obřího kráteru na ose hřiště. A vlastně po celé jedné třetině utkání měl proto (i díky podobnému pokusu Guedioury) Szczesny více zákroků než Speroni. Ten se v daném časovém intervalu nemusel činit ani jednou a nic na tom nezměnila ani příští snaha Cazorly, jenž se snažil na malém vápně prudkou přihrávkou vyzvat Girouda namísto obyčejného sklepnutí do druhé vlny.

První zákrok si tím pádem Speroni připsal až ve 38. minutě a hned šlo o zásah nesnadný, třebaže Ramsey pálil takřka z nulového úhlu. Naproti tomu Giroud posléze argentinskému brankáři přidělal pouze rutinní práci.

Arsene Wenger před druhým dějstvím sáhl k neobvyklému tahu, když nechal své nadmíru klidné ovečky o pauze rozproudit na trávníku skrze nějaké to rozběhání. A tahle strategie se mu vyplatila po pouhých 50 vteřinách; jakkoliv se o úvodní gól zápasu z větší části zasloužil nerozvážný Guedioura. Ten se proti zasekávajícímu Gnabrymu vytasil s mimořádně stupidním skluzem, který snad ani nemohl ústit v nic jiného než penaltu - a to si pak Mikel Arteta věděl rady.

Pro španělského záložníka to ale nakonec i přes premiérovou branku v tomto ročníku nebyl nijak pozitivní zápas. Totiž poté, co Gnabry s Giroudem nepochodili ve své snaze zvýšit náskok favorita, přišla jedna z mnoha hloupých ztrát Özila následovaná okamžitým nákopem za půlku a sprint tělo na tělo mezi Chamakhem a právě Artetou, usvědčeným z poněkud neviditelného faulu. Sudí Foy potom neměl na výběr - jakmile situaci posoudil jako faul bránícího hráče, musel se vytasit s červenou kartou, což také udělal.

Eagles přirozeně odpověděli mnohem odvážnějším projevem, který také klidně mohl nést kýžené ovoce. Jako blesk z čistého nebe se pak v jednu chvíli vynořil rovnou dvojúder Crystal Palace: Wardova bomba do břevna a Jedinakova nižší pumelice, se kterou si spektakulárně poradil Szczesny. Mimoto ale Arsenal koncovku utkání vesměs kontroloval a v 87. minutě rovněž soupeři zasadil definitivní ránu. Na úžasnou práci dua Monreal-Ramsey a lahodný centr druhého jmenovaného s velkou radostí navázal jinak zklamávající Giroud a bylo vymalováno.