Premier League - souhrn 38. kola

Góly: 50. Fabio Borini - 7. Nathan Dyer, 14. Marvin Emnes, 54. Wilfried Bony

Sunderland bez motivace už holt nebyl tím Sunderlandem posledních dní. Vyčerpány fantastickým comebackem dnes Poyetovy ovečky nezavršily ročník na výši, když na vlastní půdě podlehly Swansea poměrně hladce 1:3. Svou 25. soutěžní brankou v sezoně se blýskl Bony Wilfried...

Na Stadium of Light se dnes dostavilo na 45 tisíc fanoušků - především, aby společně oslavilo něco, co Poyet nazval "zázrakem", a majitel Ellis Short pro změnu "nejskvostnějším únikem". Právě tahle všudypřítomná euforie se však patrně podepsala pod velmi rozvláčným startem domácích. Už v sedmé minutě koneckonců Routledge chytrým pasem vyzval Dyera a ten krouceným projektilem vymetl jednu ze šibenic Mannoneho klece.

Za dalších sedm minut to pak bylo už 0:2 - a znovu šlo o výstavní kousek. Tentokrát Emnes po Bonyho příhře excelentně zaimprovizoval, ladně se obtočil kolem skluzujícího O’Shey a hravě překonal i strážce sunderlandské svatyně.

Mackems se konečně začali probouzet až po půlhodině, když Larsson z větší vzdálenosti orazítkoval tyč a Bartley mohl být po evidentní hře rukou uvnitř vlastní šestnáctky jedině rád, že nezavinil pokutový kop. Poyetova parta se takto snížení dočkala až po obrátce, jakmile v 50. minutě Borini odhlavičkoval do sítě Johnsonův centr od rohového praporku.

Sunderlandu dnes nicméně sladká tečka za famózním finišem přána nebyla. Hned v 54. minutě Bony zády k brance převzal balon a po hbitém manévru pravačkou suverénně oddálil Swansea zpět na rozdíl dvou gólů. Na to už Black Cats nenašli odpověď. Respektive jejich nezaujatí fanoušci našli... v neustále opakovaném pokřiku "Gusi Poyete, zamávej nám!"

Góly: 15. Craig Bellamy - 72. André Schürrle, 75. Fernando Torres

Dlouho to vypadalo, že také po dnešním odpoledni bude José Mourinho akorát proklínat bezzubý útok svého týmu. Nakonec ale všechno mávnutím proutku změnil střídající německý internacionál André Schürrle, jenž nejprve vyrovnal, a pak během tří minut také vytvořil vítězný gól pro Torrese...

Pro Cardiff vše od počátku vypadalo přesně tak, jak mělo. Po třech minutách Torres sice vyhmátl hrubé nedorozumění dua Daehli-Caulker a následně dokonce i oběhl brankáře Marshalla, přesto vinou vynikajícího návratu druhého jmenovaného kiksaře nakonec neskóroval.

Když pak navíc koncem zahajovací čtvrthodiny Craig Bellamy oslavoval šťastný a symbolický zásah na počest své, ale i klubové prvoligové derniéry, byli příznivci Bluebirds definitivně v euforii. Ta byla záhy jedině přiživována Salahovou i Oscarovou váhavou koncovkou či Hazardovým finišem pouze do boční sítě; vše ale šmahem změnilo vysvlečení žolíka Schürrleho.

Německý forvard nejprve v 72. minutě ukončil Azpilicuetovo trápení, když Španěl po odmítnutí Marshallem i břevnem konečně "přenechal" robotu tomu povolanému. No, a za dalších pár sekund se pro změnu Schürrle předvedl s hlavičkovanou asistencí pro pohodlně skórujícího Torrese. Zbylá čtvrthodina se už posléze jenom dohrávala...

Góly: 39. Samir Nasri, 49. Vincent Kompany

První mistrovský titul pro Manuela Pellegriniho na starém kontinentě je vskutku na světě! Utekl mu ve Španělsku, a to ne jednou, v Anglii už to ovšem chilskému lodivodovi vyšlo hned napoprvé. Manchester City poslední krok udělal na vlastním hřišti proti West Hamu, a to bez větších problémů po výsledku 2:0. "Zlatý gól" má na svědomí Nasri...

Spíše upjatý start z obou stran byl k vidění na Etihad Stadium - především ManCity si dovedlo předávat balon ve velké rychlosti a bezesporu dominovalo statistice držení míče, v celku ovšem předvádělo maximálně odměřený, konzervativní výkon.

První jakéž také šance se nakonec čím dál agresivnější favorit dočkal až v 11. minutě, když se Zabaletův centr konečně snesl k levačce Silvy - od té se už balon odrazil vysoko, vysoko nad břevno. Adriána tedy prověřila až záludná dalekonosná střela Agüera z 18. minuty, potažmo její nepovedená Kolarovova kopie ze sklonku úvodní třetiny zápasu. Tu tedy West Ham strávil hodně zalezlý a prozatím lídra umně deptal.

To však dokonale platilo jen do 40. minuty, kdy se mistrovskou trefou ukázala být Nasriho perfektně odměřená rána od levého rohu šestnáctky soupeře. Právě tam francouzský záložník přebral míč od Tourého, s dostatkem času si ho ještě posunul dále napravo a pak křižnou přízemní střelou nedal Adriánovi příliš šancí.

Poslední kop poločasu si to s masivním přizvednutím od paty jednoho ze soupeřů namířil rovnou do břevna, Silva se ale nakonec šťastným druhým střelcem nestal. Tohle privilegium tím pádem připadlo až Kompanymu krátce po změně stran, když devátý dnešní centr hráče v bleděmodrém od rohového praporku citlivě stáhl ze vzduchu Džeko, a i když si ho úplně nezpracoval sám pro sebe, domácí kapitán už neměl problém pohotově navázat.

Ve zbytku střetnutí se pak mohlo už jen v poklidu dohrávat. West Ham ještě v průběhu 90. minuty čekal na svou první střelu na Harta (a nakonec se ani nedočkal), ale i kdyby nečekal - na Etihad Stadium by se už dávno slavilo bez ohledu na soupeře. Tohle závěrečné kolo zkrátka dramatické být nemělo a Citizens doopravdy žádné komplikace nepřipustili.

Po konečném hvizdu tudíž nakrátko střižený pažit na bývalém City of Manchester Stadium podruhé během tří sezon zaplavily davy nadšených fanoušků...

Góly: 9. James McCarthy, 46. Romelu Lukaku

Everton možná ve finále nehrál o Ligu mistrů tak dlouho, jak by si ještě po uzavření lednového přestupového představoval, to však nic nemění na tom, že prožil velmi plodnou, ba úspěšnou sezonu. Tolik bodů (72) a výher (21) ostatně Toffees neposbírali od roku 1987, čili mimo jiné za celou Moyesovu éru...

Zatímco Roberto Martínez mohl šetřit tak akorát potenciální anglické vyslance do Brazílie, Johna Stonese a Rosse Barkleyho, Steve Bruce teoreticky mohl s vyhlídkou na blížící se finále FA Cupu vsadit na béčkovou sestavu. Tak se ovšem nerozhodl a s výjimkou návratu maroda Allana McGregora vsadil vlastně na totožnou zahajovací jedenáctku jako posledně.

To však na tom, že již jeho svěřenci byli hlavami docela jinde, mnoho nezměnilo. McGregor ostatně poprvé kapituloval už v deváté minutě, když nádherná kombinační akce vedla k Naismithově gólové přihrávce takříkajíc "z jedničky" a McCarthyho premiérové brance po 38 vystoupeních v modrém dresu.

Krátce před pauzou mohly Karamelky vést už 2:0, kdyby si Naismith po Barryho průniku po levé straně a záložníkově precizní příhře počínal přeci jen chladnokrevněji, potažmo kdyby se McGregor nevytáhl proti Lukakuově citlivé teči na přední tyči.

Everton ale každopádně panikařit nemusel, a co se mu nepovedlo závěrem jedné části, podařilo se úvodem té druhé. Lukaku už ve 46. minutě ustál McShaneův výpad, převzal Osmanovu kolmici a svou 15. letošní trefou nasměroval svůj dočasný klub za definitivou největšího počtu Evertonem nastřílených branek od ročníku 1995/96.

Góly: 61. Cauley Woodrow, 90+4. Chris David - 28. Dwight Gayle, 84. Dwight Gayle

Ne snad že by Fulham zakončil svůj 13roční pobyt v Premier League na vysoké noze, ovšem alespoň ten poslední prvoligový kontakt s balonem byl pozitivního ražení - znamenal Davidovo srovnání na 2:2 ve třetí minutě nastavení...

Cottagers ročník v žádném případě nedohrávali v plné složení - v základní sestavě scházeli oba krajní beci, Holtby či Bent; ani na lavičku se potom nevešel Stekelenburg. Mladíci Woodrow a již po 23 minutách naskočivší David nicméně v žádném případě nezklamali, ba "na stará kolena" možná udělali z příznivců Fulhamu optimisty.

Všeobecně lépe každopádně do zápasu vstoupili hosté, kteří se také ve 27. minutě ujali vedení. Poté, co si Stockdale poradil s Wardovou střelou, neměl již nárok na Gayleovu dorážku z hranice ofsajdu. A Crystal Palace mohlo okamžitě své vedení zdvojnásobit nebýt dalšího pohotového zákroku Stockdalea, jenž vyrazil Dannovu hlavičku do bezpečí - podobně jako už dříve Bolasieho projektil.

Na druhé straně se musel předvést také debutant Wayne Hennessey, když likvidoval prudký hlavičkovaný pokus Amorebiety; a při Rodallegově koncovce pomalu z brankové čáry jej záhy zachraňoval vnějšek jedné z tyček.

Přesto se ale Cottagers vyrovnání dočkali, když Rodallega pro změnu přihrával a se suverénním finišem se uvedl teprve 19letý Woodrow. Na to zareagoval Gayle svým hezkým přímým kopem, jenže jak už bylo řečeno, ani to nebylo všechno. Ve třetí minutě nastavení z uctivé vzdálenosti napřáhl 21letý Nizozemec Chris David a svou pumelicí nedal Hennesseymu příliš šancí.

Góly: 53. Aaron Ramsey, 62. Carl Jenkinson

Na Carrow Road už se dnes o nic nehrálo, a podle toho to také vypadalo. Norwich vypadal být odevzdaný, zatímco domácí se fotbalem převážně bavili a hleděli na to, aby se jakkoliv nepošramotili před finálovým duelem FA Cupu. Proto také Ramsey, jakmile vystřihl jeden z nejkrásnějších gólů ročníku, raději poměrně brzy střídal...

Úvodní dvacetiminutovka v Norfolku nic moc nepřinesla. Jedna hezká akce Redmonda byla tak akorát, na další příležitost si diváci museli počkat až na samý sklonek první třetiny utkání. Tehdy se Ramsey uvedl krásnou kolmicí, po diagonále takto rozeběhl Girouda, ten za sebou nechal míč Podolskému a německého forvarda zapudil až přespříliš nablížený brankář Ruddy.

Vzápětí uběhlo sotva pár vteřin, když pro změnu bleskurychlá narážečka s Podolskim nasměrovala samotného Girouda před Ruddyho, ten ale soupeřův pravonohý projektil špičkou prstů přeci jen vytěsnil. Ve zbytku poločasu pak měl ještě Ramsey jednu nadějnou zablokovanou střelu, přičemž Giroud ze střední vzdálenosti spíše jen protáhl čím dál zaměstnanějšího Ruddyho.

Ten poprvé konečně kapituloval v 55. minutě a hned na inkriminovanou ránu neměl sebemenší nárok. Giroud pro jednou opět osvědčil svůj nadprůměrný centr a Ramsey - třebaže to měl "přes nohu - z voleje neskutečně vymetl vzdálenější šibenici. Jeden z potenciálních kandidátů na gól sezony se tudíž přihlásil do soutěže doopravdy za pět minut dvanáct. A shodou okolností šlo o Velšanovu kulatou 10. ligovou branku v sezoně.

Rozhodnuto potom bylo již v 63. minuty, kdy ještě Podolski nenašel dostatek prostoru pro utěšenou koncovku, za ním si však na ojedinělou trefu počíhal pravý bek Jenkinson. To už v nic neřešícím střetnutí skutečně nebylo co řešit, a tak se v 74. minutě poprvé od března 2013 na trávník podíval také oslavenec Abou Diaby.

Čerstvě 28letý lazar potom už akorát v dvě minuty před koncem přihlížel poslednímu Ruddyho zákroku, když ho ještě trošku poděsil Sanogův významnou měrou odkloněný projektil.

Góly: 63. Daniel Agger, 65. Daniel Sturridge - 20. Martin Škrtel (vl.)

Liverpool si nakonec svou finální úlohu splnil, ani výhra nad dvojnásobně oslabeným Newcastlem mu však k radosti stačit nebude. Manchester City byl rovněž bezchybný, a tak slepené branky Aggera se Sturridgem nakonec nenašly jiné uplatnění, než že Reds posloužily k překlenutí magické 100gólové hranice...

Brendan Rodgers před výkopem napovídal, že by na to jeho Liverpool mohl doma proti Newcastlu takříkajíc vlétnout; místo toho ale diváci na Anfieldu přihlíželi poněkud ustrašenému vstupu jeho oveček. V páté minutě ostatně Ameobi hlavičkoval mimo a ničemu nepomáhalo ani pětiobráncové schéma, které si Alan Pardew zřejmě speciálně pro tento duel připravil.

Zajímavé věci se takto začaly dít až s příchodem 18. minuty, kdy Suárez po faulu na vlastní osobu až příliš rychle rozehrál následný přímý kop, a třebaže Krula doopravdy nachytal na švestkách, legitimní nárok na gólovou radost neměl. Naopak Straky ho již za pouhé dvě minuty měly. Gouffran se totiž proběhl po levé straně, odcentroval a Škrtel jej na přední tyči velmi ochotně vyslyšel - 0:1, hodně nešťastná situace pro domácí.

Liverpoolské odpovědi byly minimálně do přestávky - mírně řečeno - neškodné. Suárezův pokus byl zablokován, Agger hlavičkoval přímo do Krula a Sturridge ve 40. minutě v evidentní tutovce po centru Hendersona ani netrefil zařízení.

Reds si tak na vlastní zářez museli počkat až do té doby, než Kompany na Etihad Stadium zvýšil 2:0 a učinil tak veškeré liverpoolské snahy v praxi zbytečnými. Tak jako tak se nicméně Aggerův zásah po Gerrardově přímém kopu z 63. minuty počítal - liverpoolští přeci jen poprvé ve své dlouhé historii a jako teprve třetí tým v dějinách Premier League pokořili stogólovou hranici.

Jenže veškerý další vývoj už skutečně postrádal vyšší princip. Domácí tedy klidně po dvou minutách mohli vsítit takřka identický gól, jen tentokrát se zakončovatelem ve Sturridgeovi, a o pár sekund později se navíc těšit z bizarní červené karty pro loučícího se Ameobiho... ale to už zkrátka pranic neřešilo. Proto už ani nebylo potřeba se v 84. minutě vztekat nad další, tentokrát Sterlingovým neuznaným gólem (z ofsajdu).

Úplně závěrečný moment zápasu pak byl opět zvláštního ražení, když byl Dummett vyloučen pro změnu za hloupou dohru vlastního faulu na Suáreze. To už ale rovněž Pardew seděl na lavičce leda tak s výrazem někoho, komu už je všechno naprosto ukradené...

Góly: 14. Paulinho, 35. Nathan Baker (vl.), 38. Emmanuel Adebayor (pen.)

Pokud někdo čekal drama alespoň v rovině "Kdo vybojuje poslední vstupenku do Evropy", musel být dotyčný pořádně zklamán - nejenže totiž Manchester United nevyhrál, on ani Tottenham nebyl nejmenší kousek od zaváhání. Nad Aston Villou doma vedl skoro celou dobu a nakonec zvítězil přesvědčivě 3:0...

Villans do zápasu vstupovali s tím, že na Spurs v lize nevyzráli v předešlých deseti případech, a to se na nich zřejmě také podepsalo. Birminghamští poprvé ohrozili branku Huga Llorise po dvaceti minutách, kdy už přitom klidně mohli prohrávat 0:3.

Harry Kane se totiž stihl dvakrát přiblížit gólu ještě předtím, než Paulinho proběhl zkoprnělým defenzivním valem hostí, převzal Sigurdssonův pas a nadvakrát propasíroval míč za Guzanova záda.

Aston Villa i nadále v ofenzívě jen sotva vystrkovala růžky a brzy byla pozadu již o dvě branky, když Baker v 35. minutě odhlavičkoval míč do vlastní sítě. Tehdy to vypadalo, že už jen těžko bude Villas hůře - a přece to šlo. Neuběhla ani další pětiminutovka, když Agbonlahor zahrál rukou při Sandrově střele a Adebayor ještě do pauzy definitivně stvrdil kohoutí evropskou místenku.

Teprve po přestávce se hosté jakž takž vzchopili a Fabian Delph neměl k brance úplně daleko se svou ranou z 57. minuty. Jinak se ale Tottenham vážně nemusel ničeho bát.

Góly: 56. Stéphane Sessegnon - 22. Gareth McAuley (vl.), 87. Charlie Adam

Tihle manažeři prožili dvě naprosto odlišné debutové sezony v čele svých mužstev. Mark Hughes se Stokem vybojoval nádherné deváté místo s rovněž rekordním počtem 50 bodů; naopak Pepe Mel při svém kratším snažení urval ubohé tři výhry ze šestnácti střetnutí a zřejmě ani sám neočekává, že by s ním West Bromwich v nejbližší době prodloužil spolupráci...

WBA přitom dnes odstartovalo poměrně silně: Saïdo Berahino přeci jen okamžitě napálil břevno po jednom z rohových kopů. Pak už ale převzali kontrolu nad průběhem duelu hosté, kteří se na svou první tutovku rovněž dvakrát nenačekali - v 11. minutě Cameron vysokým míčem našel Waltersovu hlavu a míč si to namířil jen o chlup vedle.

Hughesův mančaft si dál získával respekt svou kombinační hrou a po 22 minutách také šťastně nabyl vedení - Arnautović proskotačil po levé postranní čáře a McAuley si jeho přízemní centr srazil do vlastní branky. Zbylé pasáže úvodního dějství už potom vyplnila akorát nesnášenlivost domácích vůči bývalému drozdovi Peteru Odemwingiemu. Na toho nestartovali jenom fanoušci, ale i McAuley, po jehož jednom ostrém zákroku se na place strhla menší potyčka.

Co se hry jako takové týče, po přestávce to ze strany Melových oveček bylo o poznání lepší, a netrvalo ani příliš dlouho, než Sessegnon ideálně načasoval svůj náběh na Dawsonovu dodávku a v 56. minutě vyrovnal.

Spravedlivý fotbalový bůh by nicméně tak jako tak výhru přiřkl hostům, což se také stalo. Nejprve to vypadalo, že všichni aktéři budou ve zbytku klání mířit akorát do brankové konstrukce, když ji v krátkém intervalu na té i oné straně rozechvěli Arnautović s Mulumbuem; až se šest minut před koncem přeci jen ujala přízemní rána střídajícího Adama.

Góly: 28. Rickie Lambert - 54. Juan Mata

Přesně proto Manchester United letos nedosáhl na poháry. Také v Southamptonu v posledním kole neúspěšného ročníku Red Devils podali stěží inspirativní, utrápený výkon a bod pro ně zachránila akorát Matova paráda ze standardní situace...

Zatímco fanoušci United opětovně zpívali své protianglické popěvky, Roy Hodgson, manažer národního týmu Albionu, si musel v ochozech hovět. Rickie Lambert, Adam Lallana i Luke Shaw byli totiž - pokolikáté už letos - beze zbytku klíčovými muži Sotonu a druhý jmenovaný si koneckonců už v šesté minutě málem vymodlil pokutový kop.

Rovněž premiérový střelecký pokus obstarali domácí, když z dálky napřáhl Wanyama, zatímco Sotonu připadla i první větší šance zápasu - akci rozeběhl Shaw a po vracečce Lallany ji málem hlavou taky zakončil. Těžší zákrok si pak de Gea připsal po 24 minutách a střele Lallany, přičemž svou sérii nevyžádaných premiér završil také svou první kapitulací. Lambertově koncovce sice předcházel útočníkův loket do obličeje Vidiće, ale na to se historie ptát nebude.

Tím spíš, když Southampton zůstával být aktivnějším a nebezpečnějším i po zbytek úvodního dějství. Teprve poločasové změny a vysvlečení Kagawy přineslo jakéž také kouzlo. United rázem více chtěli a za svou zvýšenou snahu byli brzy odměněni: Mata v 54. minutě rozehrál přímý kop takovým způsobem, že se Boruc ani nenamáhal do své levé šibenice jakkoliv skákat.

Ve zbytku utkání nemělo ManUtd úplně daleko k vyrovnání - například Fletcher po Januzajově výzvě z 65. minuty těsně minul vymezený prostor -, ovšem jakákoliv prohra Saints by zde objektivně řečeno vskutku nebyla na místě.