Premier League - preview 5. kola

Domácí ligová prohra a vzápětí porážka v Evropské lize. Copak se do Manchesteru vrátil Louis van Gaal? United po ďábelském startu do sezónu podruhé v řadě výrazně zakopli a pod kotlem to začíná uhasínat. José Mourinho a jeho svěřenci nyní vyráží na hřiště nevyzpytatelného Watfordu s jediným cílem - vrátit se zpátky na vítěznou vlnu.

Předevčírem to bylo třicet let, kdy Watford naposled Manchester United porazil. O něco aktuálnější je bilance z posledních jedenácti utkání, které skončily shodně vítězstvím jednoho z nejslavnějších klubů světa. Po období sucha s Davidem Moyesem a Louisem van Gaalem to vypadá, že se Red Devils opět vrátí, když ne na výsluní, tak alespoň pryč ze stínu.

Klíčové městské derby s Man City sice Mourinhův výběr nezvládl, ale portugalský manažer spolu s Pogbou a Ibrahimovićem opět udělali z Fergusonova impéria obávaný stroj. Nikdo neočekává, že zádrhel bude jakkoli vážný. I přesto, že v cestě stojí silný Watford, jasným favoritem bude na Vicarage Road právě mistr z roku 2013.

O kvalitách Hornets se naopak dlouhé týdny pochybovalo - obzvlášť, když ve druhé polovině srpna prohrál Mazzari všechny tři domácí zápasy - včetně druhého kola ligového poháru proti třetiligovému Gillinghamu. Jenže poslední ligový duel stál skutečně za to a Watford má najednou na papíře kádr, který může zatápět úplně všem.

Jako přelomový se zdá přestup Roberta Pereyry z Juventusu, jenž do hry Watfordu přinesl symbolický poslední potřebný prvek. Úžasnou formu má navíc Etienne Capoue a proti West Hamu se konečně prosadil i loňský podzimní fenomén Odion Ighalo. Ten vstřelil od února teprve druhý ligový gól v osmnácti utkáních.

Další bude chtít přidat proti United, jemuž v minulé sezóně branku nevstřelil. Watford k prolomení dávného prokletí bude moct využít kompletní sestavu - fit by měl být i Younes Kaboul, který si z minulého kola nese drobný problém. Chybí jen náhradník Stefano Okaka. Stejně je na tom i Manchester United, analogii reprezentuje Eric Bailly a zraněný Henrich Mchitarjan.

Venkovní debut rekordní posile Crystal Palace Christianovi Bentekemu vyšel, když Belgičan Eagles okamžitě vystřelil první výhru v sezoně. Nyní na něho čeká druhé vystoupení před Selhurst Parkem, kde na něj hodně spoléhají. Podobný impuls by pak užil i Stoke City, který se bude na dálku prát se Sunderlandem o to, kdo bude po pěti kolech okupovat samé dno tabulky.

Orlům se proti Stoke daří, už tři roky s ním neprohráli a z posledních šesti zápasů v lize a poháru vyhráli hned pět. Úvod sezóny je nicméně v optimální formě nezastihl. Doma prohráli s WBA, pak na půdě Tottenhamu, no a domácí remíza s Bournemouthem taky není nic, čím by se chtěl Alan Pardew chlubit. Jedinou výhru eviduje Crystal Palace z minulého týdne a utkání na hřišti Middlesbrough.

Není to však vůbec nic proti tomu, co prožívá Stoke. Kromě bodu z openeru na půdě Middlesbrough si Potters museli vyžírat jednu porážku za druhou. Nutno říct, že jim příliš nepřál los - podlehli Man City, Evertonu a Tottenhamu. Na jediný vstřelený gól a hned devět inkasovaných v tomto náročném cyklu už ale výmluva neexistuje.

Marka Hughese trápí úděsná obrana - kdo by to u Stoke kdy řekl, že? Transformace červenobílých v atraktivní ofenzivní mužstvo se začátkem sezóny trochu zvrtla. Obrana absolutně nefunguje, a to hlavně z hlediska organizace - chybí přitom pouze gólman Jack Butland, jehož náhradník Shay Given rozhodně v otázce dirigování za svým kolegou nezaostává.

Jeden z nejlepších gólmanů loňského ročníku PL je každopádně pořád mimo, stejně jako další opory Ibrahim Affelay a Xhedran Shaqiri. Do sestavy by se alespoň měl vrátit pravý obránce Glen Johnson, který si nezahrál 7 měsíců.

Crystal Palace naopak na delší dobu ztratil Pape Souarého, jenž si při dopravní nehodě zlomil stehenní kost a mimo hru bude minimálně půl roku. Stav Yohana Cabayeho zůstává nejistý, zatímco Connor Wickham a Bakary Sako jsou nyní fit a připraveni nastoupit alespoň z lavičky.

Neděle se budou v Anglii dlouho odehrávat pod taktovkou Southamptonu, který nyní očekává první nedělní souboj z celkového počtu sedmi v řadě. Soupeřem bude svatým velšské Swansea, které zažívá rozporuplný start do sezony...

Výhra, dvě prohry, postup v Ligovém poháru a o body oloupená Chelsea - fanoušci labutí si v tomto ročníku užili trochu té radosti, ale převažovat nejspíš přeci jen budou pocity zklamání. Zrovna souboje se Sotonem přitom tradičně bývají depresivní písničkou: hned v pěti ze sedmi posledních vzájemných soubojů Swansea ani neskórovalo.

Southampton je zatím spolu s West Hamem patrně největším zklamáním dosavadního ligového ročníku, když sedí s pouhými dvěma body na předposlední příčce. Na druhou stranu, pražská Sparta anglickému soupeři ve čtvrtek nebyla žádným velkým soupeřem, a právě takové povzbuzení Saints zoufale potřebovali.

Manažeři Claude Puel a Francesco Guidolin se částečně znají ze společného působení ve Francii, dnes je to už ale více než 10 let od doby, kdy se naposledy potkali. Italovo Monako tehdy v únoru 2006 Puelovu Lille podlehlo těsně 0:1.

Guidolin již dnes patrně poprvé bude moci využít služeb rekordní posily Borji Bastóna, jehož debut oddálilo poranění stehenního svalu. Naopak Nathan Dyer kvůli vážnému úrazu kotníku zamešká zhruba dva měsíce.

Claude Puel při výhře 3:0 nad Spartou od začátku nevyužil například Nathana Redmonda či Josého Fonteho a tihle dva borci by se nyní okamžitě měli do sestavy vrátit. Menší šrámy si z duelu s Pražany odnesl Jay Rodriguez, jehož stav tedy ještě bude monitorován.

Pomalé starty Evertonu pod Davidem Moyesem bývalý svého času evergreenem a skotský manažer se zrovna v Sunderlandu vážně našel - sami Black Cats totiž netriumfovali v ani jednom ze svých posledních 23 vystoupení v srpnu či září a proti Tottenhamu mají předposlední šanci tuto sérii utnout...

Že Moyesova družina nebude na White Hart Lane favorizovaná, to asi netřeba dvakrát zdůrazňovat. Jediný bod ze čtyř úvodních kol ji okamžitě pasuje do důvěrně známé role kandidáta na sestup a snad jediné, co může Sunderland v této době utěšovat, je forma Jermaina Defoea.

Zkušený útočník se trefil v šesti po sobě jdoucích venkovních zápasech Premier League a dnes bude mít samozřejmě o motivaci prodloužit tuto šňůru vrchovatě postaráno. Svá nejlepší léta totiž Defoe nestrávil nikde jinde než právě na severu Londýna, kde tamější fandy rozjásal celkem 91krát.

Defoe Tottenham opustil roku 2014 a za Sunderland kuriózně debutoval právě na White Hart Lane, kde postupně zažil prohry 1:2 a 1:4, aniž by sám zavěsil. Vcelku potom Mackems na londýnské soky nevyzráli od dubna 2010 a se změnou trendu se teď počítat vážně nedá.

Spurs ve středu doma s Monakem utrpěli svou první prohru v tomto ročníku, v lize ale i přes jisté nedostatky nijak zvlášť nezaostávají za úplnou špičkou. Doposud inkasovali všehovšudy dvakrát, a zatímco v prvních třech kolech se výrazně hledali v ofenzívě, před týdnem už Kohouti deklasovali Crystal Palace 4:0.

Velmi tehdy zazářil Korejec Son Heung-min, aby ovšem následně v Lize mistrů střídal už v poločase. Místo ve středu přepouštěl Mousovi Dembélému, který se teď po vypršení dlouhého trestu hotoví k ligovému debutu v tomto ročníku. Naopak Danny Rose zůstává mimo hru.

Na straně Sunderlandu se dají očekávat změny, které by mohly zahrnovat i návraty Cattermolea s Pienaarem, kteří po zraněních opět trénují. Naproti tomu Billy Jones a Victor Anichebe prozatím zápasovou zátěž nesnesou, přičemž Sebastian Larsson s Fabiem Borinim dlouhodobě marodí.

Šťastná výhra nad Southamptonem, šťastná remíza s Paris Saint-Germain... Arsenal nyní proti Hullu potřebuje pro změnu zase jeden přesvědčivý výkon, kterých dosud v této sezoně předvedl jen minimum. Postoupivší Tigers už se ovšem pochlapili proti Manchesteru United a jen tak se vzdávat jistě nebudou ani teď...

Onen statečný výkon proti Mourinhovu týmu kuriózně ústil v jedinou porážku Hullu v probíhajícím ročníku, když v poslední minutě udeřil Marcus Rashford. Po reprezentační pauze potom Tigers ke dvěma úvodním výhrám přidali jeden bod z půdy Burnley, když pro jistotu oni sami úřadovali v závěrečných sekundách díky Snodgrassově přímému kopu.

Obecně se prozatím Hull řadí k nejpříjemnějším překvapením úvodu této sezony Premier League, a tak není divu, že dočasný manažer Mike Phelan již obdržel nabídku na to vést Tigers na plný úvazek. Prozatím ji nepřijal, ale v případě dobrého výsledku proti Arsenalu by k tomu jistě inklinoval.

A to mimo jiné proto, že by šlo o zcela mimořádnou, takřka jedinečnou událost. Od září 2008, kdy výstavní trefa Geovanniho pomáhala zařídit senzační obrat zápasu na Emirates Stadium, vytěžil Hull jediný bod ze sedmi ligových střetnutí a v poslední době se mu nedařilo ani při častých pohárových setkáních. Prohrané finále FA Cupu 2014 následovaly ještě dva brzčí exity, ačkoliv letos na jaře se Gunners v pátém kole nejprve doma pořádně trápili a museli postupovat až díky bezchybné odvetě.

Wengerovi svěřenci mají Kingston upon Hull tradičně rádi a vyloupili ho na všech pěti posledních výjezdech, a zhruba takový záchytný bod nyní francouzský lodivod jistě užije. Tábor fanoušků nespokojených s jeho režimem nijak neřídne, ačkoliv je Arsenal ve čtyřech zápasech neporažen. Bod z Paříže na druhou stranu vypadá dobře opravdu jen na povrchu, zatímco pod ním se skrývá intenzivní tápání hostů.

O lecčems vypovídá i skutečnost, že fanoušci Arsenalu na klubových stránkách zvolili brankáře Davida Ospinu mužem utkání drtivým poměrem 81 %. Přesto se teď mezi tyče opět vrátí Petr Čech. V záložní linii se pak možná dá znovu očekávat dvojice Cazorla - Xhaka, která řídila jedinou přesvědčivou výhru sezony na Watfordu (3:1), ale ve hře bude dozajista i Elneny. K návratu ještě není připraven Ramsey a Olivier Giroud má čerstvě nakopnutý palec.

V nominaci Hullu poprvé od svého přestupu na deadline day nechybí útočník Dieumerci Mbokani a spolu s ním by si před domácím publikem mohlo odbýt svůj debut ještě pět dalších nových tváří v čele s Ryanem Masonem a Willem Keanem, kteří oba střídali v Burnley.

Dilly ding, dilly dong! Leicester prožil dokonalý vstup do Ligy mistrů a v romantických Bruggách vyhrál jasně 3:0. Sladké probuzení si z celého týmu užil hlavně Riyad Mahrez, jehož start ročníku nezastil v úplně skvělé formě. Evropská prkna, která znamenají svět, mu však sedí, v Belgii dal dva góly a nyní musí své Lišky dovést i do anglických nor. Nyní stojí proti Burnley.

V lize to tak hladký start jako v Evropě nebyl. Leicester coby úřadující šampion prohrál v Hullu, remizoval s Arsenalem a po osamělém vítězství nad Swansea schytal tvrdý direkt od Liverpoolu (4:1). Po této ráně se však Ranieriho svěřenci včas oklepali a následoval zmíněný triumf v Lize mistrů.

Už teď ovšem Foxes z šestnácté pozice ztrácí na čelo tabulky osm bodů a pro návrat do horní poloviny tabulky musí nyní bezpodmínečně zvítězit. Podmínky k tomu má dobré - ve vzájemných zápasech vyhrál šest z posledních devíti a ani jednou neprohrál.

Burnley má po čtyřech kolech stejný počet bodů jako Leicester, pro něj je však čtyřka na kontě poměrně přijatelná cifra. Prohry se Swansea a Chelsea vykoupili Clarets senzačním triumfem nad Liverpoolem; mrzí tak jen remíza doma s Hullem, protože o dva body přišli svěřenci Seana Dychea až v nastaveném čase.

Ryšavý manažer Burnley má dilema uprostřed zálohy, kam by nejspíš rád poskládal dvě nejdražší posily historie klubu Stevena Defoura a Jeffa Hendricka. To by však znamenalo, že by ze sestavy zmizel Dean Marney. Dalším otazníkem je role levého křídla, kde se o post perou Gudmundsson s Arfieldem. Jediným zraněným je Ashley Barnes.

V Leicesteru to budou asi o něco větší škatulata, jelikož Lišky za sebou mají středeční duel v Bruggách. Další rekordní posilu Slimaniho nejspíš v útoku nahradí Shinji Okazaki a do sestavy se touží vrátit taky Danny Simpson, který by měl vyléčit drobný problém se stehenním svalem. Mimo hru zůstávají Jeffrey Schlupp a Nampalys Mendy.

Sedm zápasů, sedm vítězství, skóre 21:4. Jestliže byl před nástupem Pepa Guardioly do manažerského křesla Manchesteru City skeptický, nyní už ani ti nejzlejší jazykové nedokáží dštít síru. Citizens v čele s Agüerem, Sterlingem a De Bruynem válcují nejen Anglii, ale i Evropu, no a nyní přivítají jednoho z papírově slabších protivníků - Bournemouth.

Největší dojem samozřejmě Guardiola udělal uplynulý týden. V sobotu zvládl patrně nejtěžší zápas celé sezóny Premier League, když na Old Trafford proti Ibrahimovićovi, Mourinhovi a spol. vyhrál 2:1. Úžasný výsledek pak přidal i v Lize mistrů; po výhře 4:0 se Citizens postavili po bok Barcelony v cestě za postupem do osmifinále.

Taky Bournemouth nicméně pomalu ale jistě přidává na tempu, chce totiž co nejdřív nasbírat potřebný počet bodů, aby se v kritické druhé sezóně po postupu nemusel strachovat se záchranářskými povinnostmi. Dvě porážky v úvodu sezóny však vystřídal postup v ligovém poháru, remíza na hřišti Crysal Palace a nakonec hubená výhra 1:0 nad West Bromwichem, kterou fantastickou patičkou zajistil Callum Wilson.

Jenže na Etihad Stadium se jejich šance smrskávají na absolutní minimum. Představa, že Bournemouth obere dosavadního suveréna na jeho stadionu o body se rovná utopii - tím spíš, když si vybavíme loňský ročník a debakl 5:1. Man City dokonce i na jihu Anglie zvítězil jasně 4:0, o favoritovi zápasu zkrátka není pochyb.

Pep Guardiola stoprocentně po hladkém vítězství v Lize mistrů protočí sestavu. V obraně se počítá se stabilní stoperskou dvojicí Stones - Otamendi, kterou však po krajích nejspíš doplní v týdnu odpočívající Sagna s Clichym. Vrátit by se měl i David Silva, Nolito a samozřejmě Kelechi Iheanacho, jemuž místo uvolní suspendovaný Sergio Agüero. Přílišná slabina by to však být nemusela, devatenáctiletý Nigerijec za posledních 60 minut na hřišti dva góly dal a na jeden přihrál.

Naopak Bournemouth po minulém soutěžním utkání nemá ke změnám důvod a dá se očekávat, že Eddie Howe nasadí úplně stejnou jedenáctku jako v zápase s WBA. Velká posila z Arsenalu Jack Wilshere tak pravděpodobně začne opět pouze na lavičce - pokud se ovšem hosté nerozhodnou pro konzervativnější variantu sestavy a místo staženého útočníka Kinga nastoupí právě Wilshere - Eddie Howe se však nechal slyšet, že na svou novou oporu nechce nijak spěchat.

West Bromwich má od čtvrtka definitivně nové čínské majitele a to znamená mimo jiné jedno: budoucnost Tonyho Pulis se ocitá docela dobře ve hvězdách. Holohlavý kouč sám o sobě není každého šálkem čaje a čtyři po sobě jdoucí soutěžní zápasy bez výhry mu taky příliš nenahrávají. Mizerný start do sezony prožívá ale i druhý prvoligový klub s "West" v názvu...

Londýnský West Ham spolu se Southamptonem a Stokem nečekaně utváří chvost tabulky, ačkoliv pod Slavenem Bilićem prožil velice uspokojivou debutovou sezonu. Jenže následně přišel výbuch v předkole Evropské ligy a vzápětí i dvě ligové prohry s celkovým počtem sedmi inkasovaných branek, a na loňský úspěch se rázem snadno zapomíná.

To Tony Pulis se ani nemá příliš na co odvolávat. Vezmeme-li v úvahu i koncovku minulé sezony, v posledních deseti kolech uhrál jedinou výhru, a to v úvodním vystoupení tohoto ročníku. Jinak se West Bromwich trápí především vepředu, kde vsítil jedinou branku v předešlých třech kolech.

Pomůže v tomhle směru velšský lidový hrdina Hal Robson-Kanu, kterého přitom nijak neoplakávali ani v druholigovém Readingu? Mohlo by to být potřeba, protože WBA londýnského soka neporazilo už čtyřikrát v řadě a jeho vzpomínky na poslední vzájemné měření sil na The Hawthorns stěží mohou být černější: Pulisův tým tam závěrem minulého ročníku vyhořel při prohře 0:3.

Dvěma góly se tehdy blýskl netradiční střelec Mark Noble a ten by měl záložní linii Hammers vést i o tomto víkendu, třebaže si před týdnem jeho úraz hlavy vyžádal rovnou osm stehů. Andy Carroll už sice klusá s týmem, ale na zápasovou zátěž to zatím nebude, a dlouhodobě mimo hru jsou potenciální klíčoví hráči jako Cresswell, Sakho či Ayew.

Jaký rozdíl dělá jeden vyvedený poločasový proslov. Ronald Koeman po utkání se Sunderlandem přiznal, že o pauze v kabině zuřil, a hle - po následné 11minutové explozi Romelua Lukakua rázem evertonský vstup do ročníku nevypadá vůbec zle. Deset bodů ze čtyř zápasů znamená slušný příslib a skalp nováčka z Middlesbrough by potom byl jenom přirozeným pokračováním...

Boro nicméně nepodceňovat, to v žádném případě. Karankův tým poprvé v sezoně prohrál teprve před týdnem, ale třeba konkrétně venku už v lize neprohráli šestkrát v řadě. Jistě, Championship se nedá srovnávat s Premier League, ale Middlesbrough evidentně život na cestách poměrně vyhovuje.

Everton má s Boro poměrně čerstvé zkušenosti, když ho na jaře díky Gerardu Deulofeuovi (gól a asistence) vyřadil ve čtvrtfinále Ligového poháru. Španělský šikula byl tehdy ve výtečné formě, zatímco tento ročník načal poněkud vlažně. Byl to právě Deulofeu, kdo nicméně ve druhé půli utkání se Sunderlandem do značné míry inspiroval mdlý Everton.

Romelu Lukaku před týdnem hattrickem velkolepě ukončil své více než tisíc minut dlouhé čekání na soutěžní branku v klubovém dresu a nyní bezesporu bude chtít navázat. Pozornost však nebude věnována pouze jemu: část si pro sebe ukrojí i Gareth Barry, který se stane teprve třetím hráčem v dějinách Premier League, který pokořil hranici šesti stovek startů.

Aitor Karanka měl v tomto týdnu dostatek starostí. Jednak se musel vypořádávat s tím, jaktože jeho obvykle solidní defenzíva tak polevila proti Crystal Palace, jednak řeší čerstvé zdravotní trable dua Stuani-Rhodes. Nad oběma borci se vznáší otazníky, zatímco Fabio či Leadbitter jsou úplně bez šance.

Na druhé straně barikády musí Ronald Koeman opětovně počítat se zúženým výběrem středopolařů, když mu naráz marodí Darron Gibson, Muhamed Bešić i James McCarthy. Jinak ale Everton na zranění tolik netrpí, a tak se třeba Ross Barkley třese o místo pod tlakem zmíněného Deulofeua, potažmo nové posily Ennera Valencii.

Páteční Premier League je zpátky a hned pořádným šlágrem! Chelsea se pod Antoniem Contem konečně jeví jako tým hodný boje o titul, ve čtyřech kolech ztratila pouhé dva body a právě ty ji na druhé příčce dělí od úplného čela. I Liverpool by se mohl nacházet takto vysoko, nebýt osudových výkyvů formy. Suverénní výkon i vítězství proti Leicesteru však ze svěřenců Jürgena Kloppa dělá protivníka, jenž by mohl domácím na Stamford Bridge pořádně zatopit.

Představení Reds proti šampionům minulého ročníku bylo vskutku excelentní a to samé se dá říci také o úvodním kole s Arsenalem. Pokaždé čtyři góly, pokaždé překrásné trefy a pokaždé se na Liverpool pěly ódy. Po klání s anglickým vicemistrem nicméně Mané, Lallana a spol. vybouchli na hřišti Burnley - a nyní se tak musí při další zkoušce konzistence výkonů pokusit o reparát.

Otazník visí nad tím, které hráče k tomu Klopp využije. K dispozici má pochopitelně tu samou jedenáctku, jež zničila Leicester, do sestavy se nicméně tlačí stoper Dejan Lovren a Philippe Coutinho. Oba dva se dají očekávat od první minuty, byť třeba Daniel Sturridge odvedl minulý týden skvělý výkon a nebylo by úplně překvapující, kdyby hrál místo Coutinha on.

David Luiz se tak bude muset připravit na obě varianty. Ano, brazilský stoper a nejdražší obránce historie se poprvé po návratu do Chelsea objeví v základní sestavě, což potvrdil i manažer Antonio Conte. Ten totiž nemůže počítat s kapitánem Johnem Terrym, který má drobný problém s vazy v kotníku, a tak dostane šanci právě Luiz.

Právě brazilská stopa bude v utkání patrně rozhodovat. Na jedné straně ve výtečné formě hrající Firmino a dost možná i Coutinho nebo Lucas, na opačné straně pak vedle zmíněného Luize nastoupí Oscar s Willianem a naturalizovaný Brazilec Diego Costa. Právě on by mohl být rozhodujícím jazýčkem na vahách - stejně jako Firmino vstřelil minulý týden dvě branky a pyšní se skvělou fazonou.

I díky němu se Chelsea může podruhé v sezóně dostat do čela tabulky - před reprezentační pauzou tam Blues strávili sobotní noc po vítězství nad Burnley. Nadějně to vypadá i proto, že Antonio Conte je takovým druhým Mourinhem - tedy co se týče bilance v domácích utkáních. Ital vyhrál posledních 21 (!) domácích ligových klání a neprohrál minulých 30. Naposled padnul v lednu roku 2013.

Byť patří Londýňané k hlavním favoritům na zisk titulu, což v úvodních čtyřech kolech i potvrdili třemi vítězstvími a nedávnou remízou na půdě Swansea, s Livepoolem je čeká náročný test. A to i proto, že v minulé sezóně na Stamford Bridge s tímto soupeřem po jasném průběhu padli v poměru 1:3. Na druhou stranu osm předchozích utkání skončil duel buď remízou, nebo výhrou Chelsea.