Premier League - preview 23. kola

Lambertova Aston Villa byla na podzim lecčím jen ne zajímavým týmem, avšak na tom se pomalu začíná kdeco měnit. Bývalý manažer Norwiche se totiž v lednu pěkně čil a v Carlesi Gilovi, potažmo Scottu Sinclairovi čerstvě našel potenciální rozdílové hráče pro tápající ofenzívu...

Zlepšení v oblasti ligových výsledků se zatím dostavit nestihlo, když birminghamští nadále (už sedm kol, od 7. prosince) čekají na další vítězství, na druhou stranu by bylo fér podotknout, že si obě zmíněné akvizice doposud plnohodnotný debut v novém dresu neodbyly. Respektive Carles Gil ano, před týdnem v FA Cupu - a hned z toho byla parádní branka pro španělského šikulu i relativně přesvědčivá výhra 2:1.

Villans takhle tedy můžou být před reparátem s Arsenalem docela optimističtí. Na podzim mu vinou prospalé šestiminutovky podlehli 0:3, konkrétně na Emirates Stadium se však vínovým v nedávné době pozoruhodně daří.

Nejčerstvější vzpomínka na sever Londýna (srpen 2013) se týká senzační výhry 3:1, přičemž žádný z prvoligových mančaftů na svých posledních pěti výletech na hřiště Gunners neskóroval tolikrát jako právě Aston Villa (osmkrát).

Na druhou stranu Arsenal je v tuhle chvíli pochopitelně stále kvalitnějším celkem, který také v uplynulých dnech, ba týdnech nabírá formu. Minule v Premier League překvapivě suverénním způsobem skalpoval ManCity, zatímco pod taktovkou Rosického s navrátilci Özilem a Walcottem před týdnem přešel do dalšího kola FA Cupu přes Brighton.

Jestliže Özil s Walcottem jsou již zpátky, Oxlade-Chamberlain s Welbeckem si ještě na své comebacky počkají. Čerstvě potom na marodku upadl hvězdný Alexis Sánchez, kterého zřejmě dnes nepustí na trávník natažený zadní stehenní sval. Paul Lambert naproti tomu očekává zvláště vitální návraty Delpha s Agbonlahorem.

Podle mnohých predikcí už Southampton v tuhle chvíli dávno neměl sídlit na příčkách zajišťujících účast v Lize mistrů, a hle - ono se na věci nic moc nezměnilo, když Saints i po víkendu zůstanou čtvrtí, bez ohledu na jejich dnešní výstup proti Swansea...

Jaksi nevyhnutelná podzimní krize, která přinesla Saints nevídané čtyři porážky v řadě, je definitivně zapomenuta. Jihoanglický klub nyní neprohrál už šestkrát v řadě a dohromady v tomto intervalu inkasoval pouze třikrát, zatímco ztratil dokonce jen jednou (doma proti vedoucí Chelsea).

Pravda, Soton si před týdnem odbyl menší vystřízlivění alespoň v rámci FA Cupu, když doma senzačně ztroskotal na Crystal Palace, pořád jsou to ovšem svatí, kdo do tohoto duelu kráčí v mnohem lepší náladě. Velšský klub koneckonců netriumfoval už ve čtyřech po sobě jdoucích ligových kláních a posledně dokonce epicky vybouchl doma s Chelsea (0:5).

Také pro labutě nebyla týden stará pohárová vložka nijak slastným zážitkem, ba ještě hůř - Swansea bez Bonyho s Ki Sung-yuengem vůbec nedokázalo vzdorovat druholigovému Blackburnu. Bez obou zmíněných obor si přitom Swans budou muset vystačit i nyní.

Prvně jmenovaný je již pochopitelně hráčem ManCity a korejský záložník se prozatím nestihl vrátit z Austrálie, pročež spolu se suspendovanými Sigurdssonem a Bartleym představuje významnou absenci.

Naopak Southampton byl v uplynulých dnech povzbuzen návratem Mayi Yoshidy a Sadia Maného z kontinentálních mistrovství, takže si Ronald Koeman může při četných zraněních (Long, Alderweireld, Wanyama a Schneiderlin) aspoň trochu ulevit.

Když se v rámci loňské sezony Hull s Newcastlem střetly na KC Stadium, Alan Pardew vlastním výpadem vůči Davidu Meylerovi zbytečně zastínil parádní výhru Strak 4:1. Tentokrát už ale k podobnému incidentu jen těžko dojde: horká Pardewova hlava je již zpátky v Londýně, zatímco Magpies pokračují pod starým známým asistentem Johnem Carverem...

Dlouholetý služebník Newcastlu je bezesporu oblíbenou tváří fanoušků, kteří o něm těžko budou hovořit jinak než pozitivně, ovšem tak jako tak se nelze ubránit dojmu, že jde v podání Mikea Ashleyho v první řadě o sázku na jistotu. John Carver s týmem uhrál jediný bod ve třech kolech, přesto nyní dostal trvalý mandát až do konce sezony - patrně s prozaickým cílem NUFC zkrátka udržet v elitní soutěži.

Což by vpravdě neměl být žádný těžký oříšek, vezmeme-li v úvahu, že Straky stále mají blíže do top10 než do vnitřku sestupového pásma, a již teď se nachází pouhých šest bodů od magické 33bodové hranice.

Naproti tomu v Kingstonu upon Hull by se záchranou mohli mít regulérní potíže, když na novoroční skalp Evertonu navázali dvěma prohrami bez vstřeleného gólu, a zdají se být opět zpátky, kde byli - poblíž pomyslného dna.

Steve Bruce se během lednového okna ze všech sil snaží posílit ofenzívu a nejspíš by se mohl ocitat blízko zisku Aarona Lennona, pro tuhle chvíli si však ještě bude muset vystačit s dostupným duem zaběhlých forvardů Jelaviće s Abelem Hernándezem. V pořádku by pak měli být také Robertson a Ramírez.

V Newcastlu se v uplynulých dnech těšili z předčasného senegalského vypadnutí z Afrického poháru národů - takhle se jim vrací pod ruku jejich elitní střelec Papiss Cissé, který si navíc v Rovníkové Guineji jen sotva kopl, takže by měl být svěží a připraven potopit již Hull. Zdravotní trable dále setřásl trojlístek Obertan-Abeid-Santon.

Když Alan Pardew hostil Everton ještě na lavičce Newcastlu, byl Crystal Palace v sestupovém pásmu, šest pozic a pět bodů za Toffees. Jenže potom Eagles převzal a dělá zázraky. Čtyři soutěžní výhry v řadě a pátá je na spadnutí. Sezobnou Orli sladké Karamelky a prohloubí soupeři jeho krizi?

Než Pardew v Palace odkoučoval první zápas, potácel se tým z Londýna ve skutečné krizi. Měl nejméně bodů z celé ligy a byl předposlední. Jenže pod vedením šedovlasého kouzelníka porazili Eagles jak Tottenham, tak Burnley a najednou jsou třináctí - o skóre za Evertonem.

Navíc pomohl svému novému zaměstnavateli už do osmifinále FA Cupu, když nejprve smetl Dover z páté ligy, aby pak šokoval na hřišti třetího týmu Premier League Southamptonu, který přestřílel 3:2. Mimochodem, právě ofenziva Crystal Palace byla hlavním problémem před Pardewovým příchodem. Na tři branky z poháru se pod Warnockem namáhali Orli osm ligových zápasů...

V táboru Evertonu je naopak nálada taková, že by se fanouškům snad nějaký ten "Pardew" taky hodil. Roberto Martínez je svými neobratnými metodami pomalu ale jistě uvrhován v nemilost fanoušků, čemuž jen napomáhá fakt, že Toffees už šest zápasů nepoznali radost z vítězství. Prohráli dokonce i s tragickým Hullem, který kromě nich za poslední téměř 4 měsíce porazil jen Sunderland - a to za okaté a odpudivé podpory rozhodčího.

Blues se prostě trápí a kupříkladu v porovnání s minulou sezónou mají o 18 bodů bodů méně. Zoufale by potřebovali nějakou vzpruhu, přeci jen kádr mají na to, aby bojovali i o pohárovou Evropu. Místo toho ale z 11 venkovních zápasů drželi jediné čisté konto a bodový zisk ze Selhurts Parku by byl darem z nebes.

Na Crystal Palace mají ostatně v Liverpool hodně špatné vzpomínky. Loni na konci sezóny měl na stříbrném podnose skvostnou výchozí pozici pro kvalifikaci o Ligu mistrů. Doma však s Eagles prohráli 2:3 a přenechali místo Arsenalu. Stejně skončil i zápas loni v září - a to za situace, kdy hosté neměli ani jednu výhru na kontě a byli poslední.

Zápas, který pro svou tajemnou nepředvídatelnost bude jistě patřit k nejzajímavějším v kole, může ozvláštnit debut Jordana Mutche, který se stal spolu s Sholou Ameobim další zimní posilou Pardewova týmu. Robustní útočník naopak ještě není fit.

Sam Allardyce a s ním celý West Ham touží přepisovat dějiny na Anfield Road a potvrdit tak svůj útok na pohárové příčky. Proti bude v solidní formě hrající Liverpool s kapitánem Steven Gerrardem, který v dresu Reds vyběhne už k 700. soutěžnímu zápasu.

Současný manažer londýnského celku pomalu odpočítával dny do svých devátých narozenin, když Hammers vykradli liverpoolský stadion. Od té doby zde odehráli dalších 41 prvoligových klání, úspěch už ovšem nikdy nezopakovali. A sám "Big Sam" je na tom přinejmenším obdobně, ten se na Anfield Road vydal jedenáctkrát, tři body si ale nikdy neodvezl.

Co by alespoň psychicky pomoci mělo, je rekordní sezóna West Hamu. Šestatřicet bodů po dvaadvaceti kolech mu navíc zajišťuje fakt, že je v této pokročilejší části před Liverpoolem vůbec prvně za dob Premier League. V zádech ho podporuje i zářijové vítězství při domácím střetnutí, přičemž předtím stihl na Upton Parku prohrát dva ligové a jeden pohárový zápas. Na druhou stranu už téměř rok nedokázal na hřišti soupeře udržet čisté konto a na posledních čtyřech výletech víckrát jak jednou branku neslavil.

Liverpool mezitím nabírá dech, za posledních deset kol ztratil všechny body jen v Manchesteru, naopak poslední dva výjezdy ovládl s čistým kontem a premiérově v probíhající sezóně tak může zapsat sérii tří výher bez inkasovaného gólu. Toho bude chtít docílit dalším zásahem i Borini, jenž se ve Villa Parku na letošní patnáctý pokus konečně střelecky prosadil.

Reds se budou chtít oklepat ze smolného vyřazení z Capital One Cupu a po pěti měsících absence by k tomu mohli využít i služeb uzdraveného Sturridge. Dvojnásob zle bude na duel s Chelsea vzpomínat Mahmadou Sakho, který kvůli poranění zad z úterního zápasu pravděpodobně do hry nezasáhne. Menší otazníky pak na hostující straně visí nad trojicí Carl Jenkinson, Alex Song a James Tomkins. Po návratu z APN by se mohl ukázat senegalský Cheikhou Kouyate, Darren Fletcher pak sobotní zápas ještě nestihne.

O udržení i Ligu mistrů je velký zájem. Manchester United a Leicester jsou na každé ze dvou stran barikád jedni z hlavních uchazečů, a přestože se nacházejí na opačných pólech tabulky, jejich plán na sobotní odpoledne je jasný. Pokusit se na Old Trafford nejlépe o všechny tři body...

Leicester, přestože se po 13 ligových zápasech bez výhry (a se ziskem pouhých 2 bodů) zvedl a z posledních šesti soutěžních se radoval hned čtyřikrát, "trůní" na poslední příčce se ztrátou tří bodů na nesestupové pozice.

I tak ale Foxes mají na čem stavět. Od konce minulého roku se jim daří náramně - porazili Hull i Aston Villu, remízu pak uhráli na Anfield Road. Navíc postoupili do osmifinále FA Cupu, když vyřadili jak Newcastle, tak i Tottenham, a to dokonce na jeho půdě.

To Manchester United si zcela optimální formu nevybral. Venku se Red Devils dlouhodobě nedaří - vyhráli tam jediný z posledních čtyř zápasů - ale celek okolo brankáře Davida De Gey selhal naposled i na Old Trafford, kde podlehl 0:1 Southamptonu v přímém souboji o třetí příčku tabulky.

Jako mastný flek se na nich pak drží i ostudná remíza 0:0 z FA Cupu proti čtvrtoligovému Cambridge United. Přesto jsou v utkání jasnými favority - a to i proto, že před senzační porážkou 3:5 na King Power Stadium porazili Leicester hned devětkrát v řadě.

United každopádně hledají sami sebe. Louis van Gaal se nechal slyšet, že v systému 4-4-2 se necítí pohodlně, což dokázal i v utkání proti Cambridge, kde s touto formací nastoupil. Dá se tak očekávat, že nyní bude chtít všem škarohlídům vytřít zrak se sestavou se třemi stopery.

Velkou nepříjemností je však ztráta Michaela Carricka, který v posledních zápasech nabral solidní formu a patřil k největším oporám. Hrát nemůže ani Ashley Young, zatímco Jonny Evnas i Chris Smalling už by měli být v pořádku. Herrera i Falcao však zůstávají u holandského trenéra v nemilosti a jejich nasazení od první minuty by bylo překvapivé.

Velký debut nicméně očekává nejdražší posila historie klubu Andrej Kramarić. Rovněž tak bývalý reprezentační stoper Matthew Upson, který konečně vyléčil zranění z předsezónní přípravy, a je tak manažeru Pearsonovi k dispozici. Záložník James je však vykartovaný, Mahrez reprezentuje Alžírsko na APN a Schmeichel s Woodem zkrášlují marodku.

Stoke City patrně šlo do nového kalendářního roku s předsevzetím vylepšit svou domácí bilanci a jeho první krůček - remíza s Manchesterem United - vpravdě nebyl z nejhorších. Teď už je nicméně potřeba natvrdo zvítězit, když na Britannia Stadium zajíždí předposlední Queens Park Rangers...

Potters aktuálně uzavírají elitní desítku ligového tabulky a vděčí za to mimo jiné své nedávné formě, když opanovali tři z posledních pěti duelů, zatímco podlehli akorát favorizovanému Arsenalu na severu Londýna.

To QPR by už coby další zástupce hlavního města měl představovat poněkud jinačí písničku; ostatně Hoops mají nejvíc starostí sami se sebou, neboť se jim od 20. prosince nedaří zvrátit na svou stranu vůbec žádný ligový zápas.

Největší starostí Harryho Redknappa se v tuhle chvíli zdá být zajištění lepší podpory pro velice produktivního Charlieho Austina, pročež bývalý kormidelník Tottenhamu očividně plánuje ještě nějaké ty posily. Prozatím se nicméně stihl akorát zbavit Jordona Mutche, zatímco nákupy pravděpodobně odkládá až na deadline day.

Ve Stoke-on-Trent pro změnu v nedávné době přijímali smíšené zprávy. Nejprve se mohli radova z brzkého vypadnutí Senegalu z Afrického poháru národů, které jim vrací zpátky Mameho Dioufa; posléze však polykali hořkou pilulku v podobě vážného zranění Bojana Krkiće, jehož zpřetrhané kolenní vazy vyřadí z celého zbytku sezony.

Letos je to zatím samé "jednou jsi nahoře, jednou zase dole" od Sunderlandu. Poyetovo mužstvo již v této sezoně zvládlo uhrát skvělé tři body v derby s Newcastlem i hezkou remízu proti Chelsea, vedle toho ale zároveň ošklivě vybouchlo se Southamptonem (0:8) a konkrétně v tuhle chvíli zažívá velice suché období tak nějak obecně...

Mackems zaznamenali všehovšudy jedinou výhru v minulých 12 kolech, a proto se zase jednou dají hladce pasovat mezi prominentní sestupové kandidáty. Od 18. Hullu aktuálně Sunderland odděluje pouhý bod a o čtyři góly lepší skóre, což zní těžko přesvědčivě zvláště v kombinaci s neustále se prodlužujícím čekáním na první bod v roce 2015.

Sunderland na druhou stranu může jedině povzbuzovat skutečnost, že Burnley na tom samo není o moc lépe. Ačkoliv Clarets na výjezdu do Sunderlandu naposledy nebodovali v dávném roce 1972, do tohoto souboje jdou stále jako ten o něco hůře postavený celek. Co se momentálně formy týče, jsou na tom ovšem fotbalisté Burnley mnohem lépe; vždyť před dvěma týdny zaregistrovali vůbec první prohru ve čtyřech ligových kláních.

Sunderland o minulém víkendu uhrál v rámci FA Cupu alespoň bezbrankovou remízu s Fulhamem, když si musel poradit bez důležité dvojice Adam Johnson - Wes Brown. Oba borci už by ale nyní měli být Poyetovi k dispozici, zatímco Rodwell je suspendován a Cattermole stále ještě honí potřebnou fyzičku.

Sean Dyche na druhé straně barikády nemusí řešit v podstatě žádné starosti a všeobecně se od něho očekává, že už podeváté v řadě vsadí na tu samou zahajovací jedenáctku. Na svůj první plnohodnotný start si tak zřejmě ještě bude muset počkat loňský nejlepší střelec týmu Sam Vokes, přičemž Long se Stephenem setrvávají na marodce v pozicích dlouhodobých lazarů.

Leden patří Alanu Pardewovi a jeho znovuzrozeným Orlům. Ve stínu jejich křídel se však pomalu zvedá i West Bromwich Albion, které dostal na povel bývalý šéf Crystal Palace Tony Pulis. Ze čtyř zápasů na nové lavičce tři vyhrál, což je porce, kterou jeho předchůdce sbíral čtvrt roku. Teď se WBA postaví Tottenhamu...

Tony Pulis byl do čela West Bromwiche jmenován krátce po Novém roce, tým převzal na šestnácté příčce po Alanu Irvinovi, jenž byl pár dní předtím odejit. Okamžitě po nástupu se začal projevovat jeho přínos.

Dlouholetý manažer Stoke City už má za sebou u Baggies čtyři utkání - tři vyhrál a jedno zremizoval. V FA Cupu smetl 7:0 Gateshead z páté ligy, před dvěma dny pak postoupil do osmifinále soutěže přes Birmingham. V Premier League WBA pod jeho vedením ještě nedostal gól, doma porazil 1:0 Hull, na hřišti Evertonu skončil duel bezbrankovou remízou.

Klub z Hawthorns se zkrátka zvedá, pod Pulisovým vedením opustil pozice namáčející se do sestupových vod a drží poměrně klidnou čtrnáctou příčku. Na začátku sezóny navíc West Brom i bez nového kouče ukončil devítizápasovou šňůru proti Tottenhamu bez výhry, když vyplenili "kurník" White Hart Lane.

Tottenham prohrál i poslední zápas na hřišti soupeře, když nestačil na Crystal Palace. Neporazil ani třetiligový Sheffield United, byť remíza 2:2 nakonec k postupu do finále Capital One Cupu stačila. Ke všemu navíc vypadli doma s Leicesterem ve čtvrtém kole FA Cupu. Mají tak co napravovat a proti Pulisovu WBA to budou mít zatraceně obtížné.

Manažer Spurs Mauricio Pochettino má alespoň zcela prázdnou marodku. Jediný absentér je Alžířan Nabil Bentaleb, který svoji zemi reprezentuje na Africkém poháru národů.

Tony Pulis se těší, že alespoň na pár minut využije novou akvizici z Wiganu Calluma McManamana, zatímco trojice Boaz Myhill, Jonas Olsson a Youssuf Mulumbu jsou mimo hru. Otazník se vznáší i nad startem Stéphana Sessegnona.

Chelsea definitivně bez Costy. Možná bez Fábregase. Man City definitivně bez Tourého a Bonyho. Lampard si zahraje na Stamford Bridge, poprvé po 14 letech a 5 měsících ovšem v dresu soupeře. To je zhruba výčet nejdůležitějších informací před největším zápasem Premier League v sezóně 2014/15, v němž vedoucí Chelsea bude hájit pětibodový náskok na druhý Manchester City...

Jak moc museli fanoušci Citizens podporovat Kamerun ve středečním zápase s Pobřežím slonoviny. "Sloni" nakonec povinnou misi zvládli a po postupu do osmifinále bude duo Yaya Touré - Wilfried Bony chybět o něco déle. Díky tomu má naopak větší šanci k účasti v emočně vypjatém utkání Frank Lampard, který se poprvé v novém dresu vrací na Stamford Bridge.

Avšak Manchester City bez Yayi Tourého? Bída. V Premier League a FA Cupu chyběl klíčový středopolař v pěti utkáních, ani jedno jediné nedokázali Citizens dovést do vítězného konce (0-3-2), přičemž v posledních dvou soutěžních kláních shodně prohráli doma (!), o více než jednu branku (!!) a dokonce bez jediného vstřeleného gólu (!!!). Něco takového se bohatému klubu nestalo sedm let.

Kromě ztráty nejlepšího hráče Afriky je to rovněž vinou špatné formy Sergia Agüera, který se sice vrátil po měsíční absenci, ale je pouze stínem obávaného kanonýra, který před zraněním ve třech soutěžních zápasech nasázel pět gólů. V následujících třech po návratu zatím střelecky mlčí.

Špatnou formu si Man City nenaplánovalo příliš vhodně, v případě třetí soutěžní porážky v řadě totiž vedoucí Chelsea odskočí na celých osm bodů, což už by se dalo brát jako "utržení" nebo v cyklistické terminologii "nasazení k trháku". A přesně to má parta Josého Mourinha v plánu...

Ani Blues nemají zrovna skvostnou fazónu. Když před dvěma týdny smetli Swansea 5:0, superlativy létaly ze strany na stranu, jenže remíza na Anfield Road po špatném výkonu a následná ostuda s Bradfordem na Stamford Bridge shodila Chelsea na psychické dno. Alespoň po oné mentální stránce se však Londýňané dostali zpět na požadovanou normu, jelikož odvetný duel s Reds znamenal postup do finále ligového poháru, což je vzpruha, kterou potřebovali jako sůl.

Ani Chelsea ale nemůže počítat s minimálně jednou oporou. Právě liverpoolští hráči byli "býkovi" Diegu Costovi jako červený hadr před očima a poté, co některé z nich pošlapal, odkroutí si třízápasový distanc.

V základní sestavě tak pravděpodobně nastoupí legendární Didier Drogba, který však i v 36 letech zvládá nejvyšší úroveň se ctí. V lize nastoupil od úvodní minuty jen dvakrát - a v obou případech skóroval (proti Man Utd a Tottenhamu). Celkem má na kontě už 6 gólů a i přes roli náhradníka je po Costovi, Hazardovi a Oscarovi čtvrtým nejlepším střelcem týmu.

Mírným favoritem je Chelsea nejen kvůli domácímu prostředí, ale zcela jistě také kvůli Josému Mourinhovi, který tradičně klíčové zápasy se silnými soupeři zvládá na výbornou. V minulé sezóně porazil anglického mistra v obou zápasech a loni v září uhrál na Etihad Stadium cennou remízu, kterou zhatil až pozdním vyrovnáním Lampard.

Mimochodem, první gól toho zápasu dal André Schürrle, který je podobně jako Mohamed Salah na odchodu z klubu. Na Stamford Bridge naopak míří Juan Cuadrado.

José Mourinho bude kromě Diega Costy a dvou zmíněných křídelníků možná postrádat i několik dalších opor. Rozseknutý nárt by neměl vyřadit Ivanoviće, vážnější je situace u Fábregase a Filipeho Luíse, kteří proti Liverpoolu museli střídat. Jelikož Portugalec, který v 11 zápasech proti Manuelu Pellegrinimu sedmkrát vyhrál (7-2-2), odvolal tiskovou konferenci v reakci na obvinění Costy, můžeme jen hádat, kdo z hráčů je na tom lépe a kdo hůře.

Man City pak vedle Afričanů nemůže stoprocentně počítat se Samirem Nasrim, který se teprve před pár dny vrátil k tréninku. Otazník visí i nad stoperem Eliaquimem Mangalou. Mladý stoper však po letním příchodu beztak nepřesvědčil; ba ani natolik, aby ze sestavy vytlačil Martína Demichelise.