Premier League - preview 20. kola

V současné době není v Premier League silnější tým, než Manchester City. Svěřenci Manuela Pellegriniho kosí jednoho soupeře za druhým, sází nevídané množství branek a sbírá bod za bodem. Naproti tomu Swansea už pětkrát za sebou nevyhrála. Kdo v Liberty Stadium bude hrát prim a získá na Nový rok pozitivnější náladu do jarní části?

Citizens jsou samozřejmě velkým favoritem. Vždyť z posledních osmi zápasů ztratili jen dva body za remízu na půdě Southamptonu. V těchto osmi zápasech navíc vsítili 26 gólů, tedy více než tři branky na zápas. Báječnou bilanci si navíc pokazili přes Vánoce, kdy jim znatelně docházel dech a Liverpool s Crystal Palace porazili vždy "jen" o gól.

Velšané se poslední týdny velmi trápí. Na svátky prohráli na hřišti Chelsea, načež remizovali ve Villa Parku. Body se jim nedařilo sbírat ani předtím, doma prohráli s Evertonem, remizovali s Hullem a na stadionu Norwiche urvali pouhý bodík. Bídná forma srazila ambiciózní celek až do druhé poloviny tabulky s nedostižným odstupem na pohárovou Evropu.

Nicméně, co se oba týmy stýkají v Premier League, venkovní celek nikdy nevyhrál, ba co víc, nikdy nevstřelil branku. Všechny zápasy v Manchesteru sice vyhrál favorit (4:0, 1:0 a 3:0), jenže v mlžných velšských luzích a hájích se bleděmodrým nedaří. Porážka 1:0 a bezgólová remíza hovoří za vše.

Pellegrini navíc bude postrádat klíčové ofenzivní duo Sergio Agüero, David Silva. Argentinec je zraněný a španělský špílmachr pro změnu nemůže hrát kvůli kartám. Dalšími marody jsou obránci Demichelis s Richardsem a ofenzivní univerzál Stevan Jovetić.

I domácí lodivod Michael Laudrup nebude mít k dispozici jednu z hlavních opor - Michu se ze svého zranění stále zotavuje. Ostatně z podobného důvodu nenastoupí ani brankář Michel Vorm a křídelník Nathan Dyer. Naopak Angel Rangel a Wayne Routledge už by měli být svému kouči k dispozici.

Jako tradičně bude na Nový rok pokračovat anglická nejvyšší soutěž, která si pro nás mimo jiné nachystala také zajímavý souboj na Britannia Stadium, kde Stoke City přivítá Karamelky, jež doposud zaznamenaly pouhé dvě porážky...

Stoke jako obvykle spoléhá na domácí prostředí, kde se mu i pod vedením manažera Marka Hughese daří na jedničku a z celkových 21 bodů zde Hrnčíři vydolovali plných šestnáct bodíků (!). Zbylá pětice se počítá do utkání na hřištích soupeřů, kde se naopak domácí ekipě nedaří a s pouhými pěti body se drží na pomyslném dně ligového pelotonu (stejně je na tom Hull).

Konstantní výkony naopak od samého úvodu sezóny jsou k vidění od EFC, kterému patří průběžná čtvrtá příčka a za této situace by se tak liverpoolský celek po dlouhých čtyřech letech (Everton tehdy vypadl na úvod vyřazovací fáze Evropské ligy s lisabonským Sportingem) opětovně kvalifikoval do evropských pohárů, konkrétně by si hosté mohli vyzkoušet předkolo milionářské Ligy mistrů. Velkou devízou Toffies je přitom defenziva, pouhých 18 inkasovaných branek je vůbec nejlepší vizitka Premier League (naprosto totožně je na tom doposud vedoucí Arsenal).

Pokud se koukneme na vzájemnou bilanci těchto dvou celků, tak i ta rovněž hovoří pro mužstvo od řeky Mersey: Everton z jedenácti zápasů nebodoval pouze dvakrát (venku a doma), přitom tři body bral pětkrát a čtyřikrát se obě mužstva rozešla remízovým výsledkem.

Dobrou zprávou je pro tým ze Stoke-on-Trent návrat Glenna Whelana a Marca Wilsona, obě stálice si odpykaly trest za vyloučení s Newcastlem (1:5). Po nemoci se poté vrací také Arnautović a mimo hru tím pádem zůstává pouze další bek Andy Wilkinson, kterého trápí pata.

Šokující porážka od posledního Sunderlandu (0:1) znamenala pro Karamelky taktéž dva disciplinární hříšníky, Howard i Barry jsou nyní ale opět k dispozici. Potíže se stehenním svalem však zastaví dlouholetou oporu zadních řad Jagielku a nejistý zůstává start Distina.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Tímto krédem se chtějí držet všechny celky v Premier League, jelikož i v první den roku 2014 zabojují o body do tabulky. Od čtyř hodin nastoupí na St. Mary‘s Stadium v doprovodu domácího Southamptonu Chelsea.

Loni tu Chelsea vyhrála 5:1 ve třetím kole FA Cupu. O necelý čtvrt rok později ale podlehla v rámci Premier League 1:2. Rozmanité výsledky chce londýnský celek ustálit na tříbodových, ačkoli proti současnému Southamptonu to rozhodně legrace nebude - nehledě na to, že minulé kolo nestačili na Everton.

Ne snad, že by Saint oplývali bůhvíjakou formou. Ten obávaný celek, který bral body všem bez rozdílu, je pryč. Z posledních osmi zápasů vyhráli svěřenci Mauricia Pochettina jediný a hned pětkrát odcházeli bez bodu. Přesto je to konsolidovaný celek, který je na domácí půdě velmi nepříjemným sokem.

To Chelsea je na tom úplně obráceně. Z posledních osmi duelů jen jednou prohrála a v šesti případech brala veškeré body, které byly k dispozici. Naposledy si poradila doma s Liverpoolem, Suárezův celek zdolala doma po gólech Hazarda a Eto’a 2:1.

Proti týmu z jihu Anglie nebude José Mourinho moci využít nejstabilnějšího obránce svého kádru Branislava Ivanoviće, jenž se ve zmíněném utkání s Liverpoolem zranil. Ze stejného důvodu nenastoupí ani nejlepší střelec historie klubu Frank Lampard. Kvůli suspendaci si nezahraje David Luiz, jeho krajan Ramires naopak po stopce hlásí návrat do sestavy.

Napodobí ho i středopolař domácích Morgan Schneiderlin. Nezahraje si však jeho kolega Wanyama, který je stále zraněný. Velký otazník visí nad startem útočníka Daniho Osvalda, který je nemocný.

Poprvé od sezony 2007/08 zakončil Arsenal kalendářní rok na čele tabulky Premier League; a na onen ročník určitě nevzpomíná v dobrém, když nakonec finišoval třetí. Tentokrát Gunners doufají v lepší rozuzlení a hned na úvod roku 2014 čelí papírově příjemnému soupeři, tápajícímu Cardiffu bez manažera...

Klíčem k úspěchu v takovýchto zápasech je pro Arsenal tradičně co možná nejrychleji vstřelená úvodní branka. Gunners se jako prvním doma proti soupeřům ze spodní šestky zadařilo v předešlých sedmi případech a tohle by neměla být výjimka.

Cardiff má totiž nejméně přesnou mušku ze všech účastníků nejvyšší soutěže a hlavně - pokud už má potrápit top tým, omezuje se spíš jen na Manchestery, a to ještě výhradně doma (výhra nad City, remíza s United). To na Stamford Bridge i Anfieldu to už byla jasná záležitost pro favorita; a stejně nekompromisně si ostatně vedli dříve Gunners v hlavním městě Walesu, když jej 30. listopadu vybrakovali poměrem 3:0.

Od té doby Bluebirds přemohli všehovšudy jednoho soupeře (WBA) a dohromady v šesti kolech posbírali pět bodů, které v kombinaci s těmi dřívějšími nyní nováčka řadí na 16. příčku, dva body před prvního sestupujícího. Zároveň je nutno připomenout, že zatímco v prvním vzájemném měření sil vedl Cardiff proti Arsenalu Malky Mackay, na Nový rok to již bude jeho někdejší pravá ruka a v tuto chvíli "caretaker"; jmenovitě David Kerslake.

Ten po víkendu upozorňoval na pozitiva ze zápasu se Sunderlandem, v němž v závěru Bluebirds přišli o dvoubrankový náskok. Podle Kerslakea teď tedy nováček má proti lídrovi tabulky na čem stavět. Zároveň se zřejmě bude moci opřít o Andrewa Taylora, jenž byl lehce nakopán o Boxing Day, a na marodce mu tak zůstane akorát veterán Bellamy. Jinak jsou Bluebirds kompletní.

Což se už ani omylem nedá říct o Arsenalu. Se zdravotními problémy se například v současnosti potýkají rovnou oba leví beci; jak Monreal, tak Gibbs (jenž proti Newcastlu vynuceně střídal) mají mít ale solidní šance na včasné zotavení. Kdo už nicméně Cardiff zcela jistě neprověří, jsou Ramsey, Özil, Oxlade-Chamberlain, Sanogo či Diaby. Na hrotu by se mohl od začátku pohybovat Dán Bendtner, jakkoliv to byl zrovna Giroud, kdo v posledním kole na St. James Parku vystřelil Londýňanům nesmírně důležité body.

S trochou nadsázky se na Stadium of Light odehraje šlágr novoročního kola. Poslední Sunderland totiž přivítá Aston Villu, nejhorší klub předešlých pěti kol. Minulá čtyři setkání sice přinesla solidních osm branek, hned sedm jich ovšem padlo při loňské kanonádě ve Villa Parku.

A těžko hledat nějaké indicie, proč by se tentokrát mělo konat atraktivní utkání plné gólových radostí. Po součtu zásahů obou celků je stále čtveřice klubů úspěšnější. Black Cats zatím doma přivítali pouze dva členy spodní poloviny tabulky, proti Fulhamu ani proti Norwichi ovšem neskórovali. Villans sice stále patří k těm lepším výjezdníkům, poslední představení v Londýně a v derby se Stoke ovšem dokumentují jejich perfektní nastudování hořké tragédie.

Co vlastně mluví ve prospěch celku z Birminghamu? Leda tak přímá bilance se svým středečním soupeřem, který je pětkrát v řadě neporazil a z posledních sedmi přivítání na svém stadionu pětkrát prohrál, jednou remizoval a samostatnou výhru zařídil v roce 2010 vlastním gólem Richard Dunne.

Mizérie Lambertových svěřenců by Gus Poyet rád využil k prodloužení série pěti soutěžních klání bez prohry, mezi nimiž se vyjímá postup přes Chelsea v poháru a vykradení Evertonu. Psychika tak hraje jasně do karet jeho hráčům, kteří svou vůli ukázali i naposledy v Cardiffu, kde ještě sedm minut před koncem prohrávali o dva góly, aby nakonec vezli z Walesu důležitý bod. Právě tam však přišli o neprůstřelnost trvající více jak pět hodin.

Návrat k této lákavé statistice by ovšem nemusel být tak náročný. V prvním letošním setkání dali zapomenout na debakl z listopadu 2012 a uhráli bezbrankovou remízu, a to s týmem, který od té doby skóroval pětkrát, z toho tři góly dal hned při následujícím výjezdu do Southamptonu, aby v příštích pěti kolech skóroval pouze Kozák a Agbonlahor, jehož trefa zajistila alespoň bod se Swansea.

Fanoušci Villans tak musí jen doufat, že nucená přestávka pro Bentekeho pomůže jeho znovuobjevení v přesných trefách a Ron Vlaar dokáže, jak moc ve skutečnosti chyběl defenzívě. V případě, že se jeho zlepšená kondice nepotvrdí, Lambertovy vrásky výrazně povyrostou. S jistotou nemůže počítat s Clarkem, který si bude odpykávat karetní trest.

Právě zkušený obránce, jenž netrpělivě vyhlíží návrat hned první den v novém roce, by určitě rád zavzpomínal na svůj premiérový gól v dresu Aston Villy, kterým otevřel skóre právě v duelu se Sunderlandem. Tomu naopak bude chybět John O'Shea a kvůli nemoci je ohrožen start dvojice Borini, Johnson.

Bujaré silvestrovské oslavy? Kdepak. Premier League bere vítání roku 2014 po svém a hráčům i fanouškům naloží hned desetizápasovou porci zápasů. Osm z nich na tradiční čtvrtou hodinu odpolední, k nimž se řadí i duel West Bromwich Albion - Newcastle.

Oba celky se nacházejí ve zcela rozličných náladách. Newcastle se díky skvělé formě v listopadu a prosinci pohybuje v bezprostředním boji o poháry. Z desíti posledních zápasů vyhráli sedm, díky smolné porážce s Arsenalem v posledním kole však na pátý Liverpool ztrácí tři body. West Brom naproti tomu z minulých devíti kol nevyhrál ani jediné.

Odnesl to koneckonců i manažer Steve Clark, pod jehož vedením se celek z Hawthorns potopil do nebezpečné blízkosti sestupových vod. To Alan Pardew, druhý nejdéle sloužící manažer ze současných lodivodů Premier League, se logicky o svoji pozici obávat nemusí.

Z historického hlediska si Baggies s Magpies nemají co vyčítat. WBA vyhráli celkem 46x, Newcastle má jen o jeden triumf méně. Z posledních čtyř zápasů nicméně třikrát (včetně toho před měsícem) vyhrály právě Straky. Zajímavé také je, že mají soupeři ve svých kádrech po jednom specialistovi na druhý celek. Papiss Cissé dal West Bromu tři góly ve čtyřech zápasech, zatímco Anelka se v Premier League proti Newcastlu trefil už šestkrát.

Nicolas Anelka bude vůbec ostře sledovaná osobnost utkání. Francouz nastoupil po dvou měsících a dvěma góly obnovil svoji více než dva roky starou gólovou bilanci v anglické lize. První gól navíc oslavil údajně antisemitským gestem, za což bude možná v nejbližších dnech potrestán od FA. Každopádně bude pro domácí klíčovou postavou, která se může stát jazýčkem na miskách vah.

Parťáka v útoku mu může znovu dělat Shane Long, který se uzdravil po zranění lýtka. Vytlačit ve formě hrajícího mladíka Saida Berahina však může být velký problém. I přes potíže se zády by měl být k dispozici Chris Brunt.

Alan Pardew naopak žádné strasti s marodkou řešit nemusí. Nikdo nový na ni nepřibyl, nikdo z ní nepovstal a dá se tak očekávat stejné složení základní jedenáctky, jako v nešťastném zápase s Arsenalem.

Craven Cottage bude vítat nový rok představením velmi sledovaným všemi, jež jsou zapojeni do bojů o udržení. Fulham přivítá totiž předposlední West Ham, na který má náskok jediného bodu a v paměti listopadovou porážku v Upton Parku.

Tu navíc okořenil nulovým počtem střel na branku a usnadnil tak svému soupeři jediné vítězství za dvanáct kol. Poslední zápis vzájemného bití před svými fanoušky sice urval na svou stranu, stalo se tak ovšem teprve podruhé během dvanácti soutěžních pokusů. K druhému ojedinělému úspěchu pomohl v roce 2010 vlastní brankou Carlton Cole, který má jinak středečního soupeře v oblibě - za devět vystoupení mu nadělil sedm gólů.

René Muelensteen, který má mimo jiné ve svém týmu i jména jako Alan Curbishley nebo Ray Wilkins, se rozhodně nemůže chlubit dobře fungující obranou. I kvůli nečekanému debaklu na hřišti Hullu si od svého prosincového debutu musel ochutnat hořkost sedmnácti inkasovaných branek, a to přes čisté konto při výhře nad Aston Villou.

Sam Allardyce si už v těchto statistikách vyskakovat také nemůže. Sice hned osmkrát dokázali jeho svěřenci udržet čisté konto, poslední tři vystoupení však jejich diplom za odvedenou práci přinejmenším značně natrhly. Manchester na Old Trafford i hráči Chelsea a West Bromwiche v Upton Parku dokázali skórovat třikrát a důsledek je pro fanoušky Kladivářů děsivý - v sezóně 2010/2011 měli jejich oblíbenci v této fázi o bod více, než je tomu letos, a pádu mimo elitu se neuchránili.

"Big Sam" si v boji o své přežití na lavičce nemůže vypomoci zraněným Winstonem Reidem, Jamesem Tomkinsem, Andym Carrolem a Stewartem Downingem. Nejistý je start Ravela Morrisona, největší šanci hrát má pak James Collins. Na druhé straně se dají očekávat velké změny. Očekávaný je návrat Scotta Parkera do základní sestavy a do posledních hodin bude stále ještě nový manažer Fulhamu doufat v pozitivní zprávy ohledně Berbatova a Taarabta.

Nedaleko velmi povzbudivému bodovému zisku se závěrem kalendářního roku ocitl Norwich, nakonec ale favorizovanému ManUtd podlehl těsně 0:1. Takto tedy rok 2014 načíná s pouhým tříbodovým náskokem na sestupovou zónu a na hřišti Crystal Palace, jež se nyní zachraňuje jen díky příznivějšímu skóre, nebude brát nic menšího než výhru...

Za mírného favorita však lze docela klidně považovat domácí. Ti nejenže na vlastním hřišti tomuto soupeři nepodlehli již 13krát v řadě, oni hlavně po příchodu Tonyho Pulise notně pookřáli a zdají se být černým koněm záchranářských bojů. Také Eagles ostatně o víkendu čelili celku z města manšestru a vedli si na chlup stejně - srdnatě válčili, až na Etihad Stadium padli nejtěsnějším možným rozdílem. V minulých šesti kolech si tudíž dělí výhry a prohry rovným dílem, přičemž každý úspěch pro jistotu opepřili také čistým kontem.

To nelze vyloučit ani tentokrát, Norwich totiž ani po návratu Rickyho van Wolfswinkela střelecké potíže v žádném případě neopouštějí. Dvě vstřelené branky v předešlých čtyřech kolech bez výhry jsou toho jasným důkazem. Zároveň je nutno mít na paměti, že hlavní město Albionu je zcela evidentně neoblíbenou destinací Canaries: ti v Londýně triumfovali všehovšudy dvakrát z posledních 23 pokusů (a uhráli jen šest remíz).

Crystal Palace se s Norwichem potkává již podruhé v sezoně, skoro na den přesně po měsíci. Závěrem listopadu tehdy shodou okolností při debutu Tonyho Pulise zvítězili Kanárci, když své pokračující střelecké procitnutí prožil Gary Hooper. Ten nedávno skóroval rovněž proti Fulhamu, Swansea a WBA, zadáci Eagles by si na něj tudíž měli dávat velký pozor. Pokud se mu ovšem podaří oklepat se z menších svalových problémů, s čímž se všeobecně počítá. "Otazníkový" je také start Howsona.

Na druhé straně barikády scházejí O’Keefe s Dikgacoiem; oba dva si za reálný cíl návratu dávají až pozdější lednový souboj s West Bromwichem v rámci FA Cupu. Co nevidět - respektive během příštích pár týdnů - bychom se už konečně mohli v Premier League dočkat také Glenna Murrayho; dlouhodobě nejlepšího střelce Eagles, jenž si vážně poranil koleno závěrem loňské sezony.

Poslední vzájemný zápas mají všichni hráči v živé paměti - před měsícem ochromila fotbalovou obec výhra domácích, pro Hull historicky první při setkání s Liverpoolem. Ten navíc musí odčinit svojí pětku za těžký test na stadionech Manchesteru a Chelsea.

Nespornou výhodou aspirantů na titul je fakt, že všechny kluby, které jsou v tabulce nad nimi, už objeli a výhoda vlastního prostředí jim bude v druhé polovině chybět pouze proti šestému Manchesteru United. Tou horší zprávou je jediný bod z těchto čtyř výjezdů a čeká je tak ještě hodně práce při cestě za mistrovským snem.

Do prvního zápasu nového roku vstupují s dvěma porážkami v nohách a hlubokým propadem od Vánoc, před nimiž ještě Anglii vládli. Mohou se ovšem těšit skvělé bilanci doma, kromě zářijového výpadku se Southamptonem totiž nechybovali a po suverénních Citizens mají na pažbě nejvíce gólových zářezů, což je zásluha posledních šesti představení, v nichž se vždy radovali alespoň třikrát. Proti Hullu se v osmi soutěžních kláních předvádějí skvělou statistikou jediné remízy a osmadvaceti zásahů.

Tygři čekali na vítězství pět kol, právě od úspěchu nad Liverpoolem. Blízko k přerušení měli už v zápase se svěřenci Davida Moyese, nicméně náskok dvou branek nakonec nepřinesl žádný bod, místo toho tak přišel rázný konec špatné série debaklem Fulhamu, díky kterému se zapsali jako čtvrtý tým, jenž v letošní sezóně nasázel pět a více branek za jeden zápas.

Zdá se, že Hull si na současnou formu stěžovat nemusí, problém ovšem nastává, když je nucen vyjet mimo svůj domov. Od vítězství v pátém kole na půdě Newcastlu si připsal pouhé dvě remízy, což ho pasuje společně se Stoke City na nejskromnějšího hosta ligy. Při posledním výstupu na Anfield Road, v září 2009, museli vydýchat vysokou porážku 6:1, když si hattrick připsal Fernando Torres.

Ten si tehdy připsal osmnáct ligových zásahů, zatímco současný kanonýr Luis Suárez jich má na svém kontě v polovině hrací doby devatenáct. Hned šestnáct jich nasbíral při bojích s kluby z dolní části tabulky, nad níž stojí Tygři s náskokem dvou bodů. V jejich dresu se až do posledního kola roku 2013 neukazoval ani jeden hráč, který by se dokázal trefit více než jednou v zápase, což pokořil až Robert Koren svými premiérovými góly v sezóně.

Další nepříjemností by pro ně mohl představovat návrat kapitána Gerrarda, naopak Joe Allen a Mamadou Sakho se po zránění v utkání s Chelsea pravděpodobně do hry nezapojí. Hosté nastoupí ve stejném složení jako v předešlém kole, nadále totiž chybí záložník Robbie Brady s problémovými třísly.

Nový rok, nový start. To bylo ještě před pár týdny hlavní přání fanoušků Manchesteru United i Spurs, od té doby se ovšem výsledky obou celků zlepšily natolik, že by Rudí ďáblové i Kohouti nastavený trend rádi udrželi.

Obhájci mistrovského titulu se vstup do nového ročníku, po dlouhé době s novým manažerem na palubě, nepovedl, a United se dlouho pohybovali hluboko uprostřed tabulky, daleko od vysněných "evropských" pozic. Při posledním vítězství (1:0) na půdě LM nad doněckým Šachtarem však přišel obrat a ManUtd v součtu s tímto mačem neprohrálo již šestkrát za sebou!

To se naposledy slavnému velkoklubu podařilo před více než rokem (mezi srpnem a zářím 2012), kdy posléze ukončil neporazitelnost Red Devils právě Tottenhem (3:2).

Něco podobného by jistě hostující tým rád zopakoval a výrazně se tím přiblížil pohárovým místům (obě mužstva mají shodně 34 bodů a na pátý Liverpool ztrácí dva bodíky), kde figuroval na začátku sezóny, ale postupně o tuto pozici přišel, což následně vyvrcholilo až odvoláním Andrého Villase-Boase, kterého nakonec trvale nahradil Tim Sherwood. Pod jeho vedením se Kohouti přeci jen zvedli a ze tří ligových duelů (Saints, WBA a Stoke) zaznamenali sedm bodů.

Pozornost domácích příznivců se opírá k Waynu Rooneymu, který po vítězství nad Norwichem (1:0) hlásil problémy s třísly, ovšem přesto by měla být opora Rudých ďáblů k dispozici. To stále neplatí pro kanonýra Robina van Persieho, naopak po trestu se vrací Valencia.

Zraněný kotník na opačném konci vyřadil ze hry Paulinha, jehož absence by se měla pohybovat okolo čtyř týdnů. Disciplína potom opětovně pustí do utkání Walkera.