Premier League - preview 11. kola

Je to opravdu k nevíře. Tottenham sice udivuje svou solidní defenzívou, jež se jenom v lize stihla blýsknout již sedmi čistými konty, nicméně pouhých 14 branek, které dohromady vidělo oněch 10 uplynulých ligových střetnutí Spurs, neomylně ukazuje také na žalostnou ofenzivní produkci ambiciózních Londýňanů. Jejich talentovaná vozba se nyní pokusí zapomenout na trápení proti Newcastlu...

Ten by přitom dost dobře mohl představovat ideálního soupeře pro mančaft s takovými problémy. Sázkařského "overu" (nad 2,5 vstřelených gólů) se letos vyvaroval všehovšudy třikrát, přičemž sám vlastní nejpropustnější defenzivní val uvnitř první čtrnáctky účastníků Premier League. Svým způsobem za to v nedávné minulosti mohly také zdravotní trable většiny stoperů. Teď už sice Straky vyhlížejí alespoň návrat kapitána Colocciniho, pořád nicméně platí, že jsou bez Haïdary, Stevena Taylora a mladíka Dummetta.

Tottenham se zase může odvolávat na zlepšujícího se Lamelu a v Evropě nadále řádícímu Defoeovi. Ten dokonce gólem proti Sheriffu stanovil klubový rekord v počtu branek na mezinárodním poli (23) a hlasitě si říká také o pořádnou ligovou šanci před tápajícím Soldadem. Právě to by mohlo být pro Kohouty, kteří doposud v domácí soutěži vsítili všehovšudy devětkrát, kýženým vysvobozením.

Newcastle jde do duelu s Tottenhamem notně povzbuzen skalpem jiného slavného celku z hlavního města, když před týdnem senzačně přemohl Chelsea 2:0. Takový kousek se teď ale Magpies bude jen těžko opakovat, však na White Hart Lane neuspěli už více než pět a půl let.

André Villas-Boas musel v týdnu hájit své kontroverzní rozhodnutí ponechat na hrací ploše značně otřesného brankáře Llorise - teď mu ale každopádně v jeho znovu nasazení nikdo bránit nebude. Francouz si odpočal během klání v Evropě, a bude připraven. Stejně tak celá řádka obvyklých členů zahajovacích jedenáctek pro ligová střetnutí; ne však zranění Sandro s Rosem.

Příchod Guse Poyeta přece přinesl Sunderlandu prospěch. Po úvodní jasné prohře se Swansea se hra Mackems viditelně zlepšila. Odměnou byla výhra v derby s Newcastlem a bod málem získali i v Hullu, přestože dohrávali v devíti. V týdnu nakonec vyřadili z ligového poháru letos skvělý Southampton.

Manchester City naproti tomu válí už poměrně dlouho. V Premier League, Lize mistrů a Capital One Cupu vyhráli šest z posledních sedmi zápasů, podlehli jen na hřišti Chelsea. Hlavním hrdinou Citizens v posledních týdnech je Sergio Agüero, který si za své výkony vysloužil titul nejlepšího hráče Premier League za měsíc říjen.

Argentinský útočník terorizuje jednu obranu za druhou. V posledních sedmi zápasech, kdy nastoupil, se vždy gólově prosadil, celkově v těchto sedmi zápasech nasázel excelentních jedenáct branek. U dalších šesti navíc asistoval.

Sunderlandu se v domácích zápasech s Manchesterem City nebývale daří. Mackems vyhráli tři poslední zápasy na Stadium of Light a ani jednou (!) nedovolili mistru Anglie 2012 vstřelit branku. Spoléhat možná budou v Sunderlandu i na závěr zápasů, ve dvou ze zmíněných klání totiž domácí rozhodli až v posledních minutách.

K nedělnímu utkání nesmí nastoupit dvojice hříšníků z utkání s Hullem - Lee Cattermole a André Dossena. Otazník visí nad startem brankářem Keirenem Westwoodem, šanci tak možná znovu dostane Vito Mannone. Čeká na ni i obránce Wes Brown, který nastoupil v ligovém poháru a nyní doufá v první ligovou nominaci do základní sestavy po roce a deseti měsících.

Manuel Pellegrini se bude muset obejít bez ofenzivní hvězdy Davida Silvy, který se zranil v týdnu proti CSKA Moskva a s bolavým lýtkem bude mimo hru asi měsíc. Připojil se tak ke kapitánovi Vincentu Kompanymu - nejistý start má i jeho stoperský kolega Matija Nastasić.

Nevyrovnané výkony provázejí v letošní sezoně fotbalisty Swansea, lépe na tom v žádném případě není ani Stoke City, které dosud nasbíralo jen devět bodů. Jejich vzájemný souboj na Liberty Stadium bude dost možná klíčový co se týče případných záchranářských prací.

Zatímco Stoke se může plně koncentrovat na anglické soutěže, tedy zejména na Premier League, Swansea nese na svých bedrech ještě zápasy Evropské ligy. Labutím sice ve skupině A patří prozatímní druhé postupové místo, ale jistotu dalších bojů po remíze v Krasnodaru stále nemají. Svěřenci manažera Michaela Laudrupa pociťují větší várku zápasů a v těžké lize se to musí zákonitě projevit. Velkým paradoxem je, že Swansea se nedaří zejména na domácí půdě. Z pěti zápasů vyhráli Laudrupovi borci jen jediný, ještě k tomu proti nebohému Sunderlandu.

Swansea v minulém kole nezvládla ostrý test v Cardiffu. Historicky první velšské derby v Premier League rozhodl jedinou trefou Steven Caulker a pro domácí to znamenalo pád na čtrnácté místo, když se před ně dostal právě konkurenční Cardiff.

Výhra nebo jinými slovy tříbodový import by se náramně hodil i fotbalistům Stoke City. Vždyť Potters naposledy vyhráli koncem srpna. Od té doby pouze třikrát remizovali a zbytek zápasů prohráli. Přitom ani proti Manchesteru United, ani proti Southamptonu nehráli špatně. Nad United dlouho vedli a vedení po famózní Begovičově brance neudrželi ani proti Southamptonu.

Vzájemná bilance je naprosto vyrovnaná. Je to jednoduché, vždy, když se oba soupeři potkali, vyhrál ten domácí o dvě branky.

Robin van Persie versus Arsenal díl třetí aneb do třetice všeho dobrého? Nebo spíš Moyesův rozpačitý rozjezd angažmá snů? Či snad fazóna Gunners a zdání, že jsou konečně po letech ochotni a schopni vést s ostatními regulérní bitvu o titul? Jubilejní 50. Wengerovo kočkování s ManUtd, a poprvé nikoliv se Sirem Alexem Fergusonem, vskutku nemá o žhavá doprovodná témata nouzi...

Vezměme to pěkně popořádku a od konce - skrz definitivu zániku jedné konstanty, bez níž si řada fanoušků anglické kopané Premier League snad ani nedovede představit. Stejně jako svého času ctili hutnou rivalitu Patrick Vieira s Royem Keanem (případně krátce Martin Keown s Ruudem van Nistelrooyem), pravidelnou náplní zápasů mezi Arsenalem a Manchesterem United bývaly také - a zřejmě především - strategické souboje, respektive často i mediální přestřelky, dvou navýsost respektovaných manažerů.

Proto není divu, že se v týdnu Arsene Wenger k odchodu svého bývalého kolegy už poněkolikáté s jistou nostalgií vrátil. "V neděli to bude bez Sira Alexe Fergusona trochu zvláštní," připustila francouzská stálice na lavičce londýnského celku, "můj vztah se Sirem Alexem teď bude o něco pokojnější a klidnější."

Vedle tohoto pozitiva se pak Wenger teoreticky může těšit také na plusovější bilanci s United. Fergusona totiž přechytračil všehovšudy 15krát (pokud nepočítáme penaltové rozstřely), takže si teď horší čísla může představit jen stěží. Stejně tak by se mu měly relativně hladce překonávat rovněž statistiky konkrétně a jedině z Old Trafford. Od těsné výhry 1:0 ze září 2006 tu Kanonýři zvládli akorát jednou remizovat; vedle toho pak schytali rovnou pět porážek včetně té extrémně potupné zpřed dvou let (2:8; kdyby snad šlo u někoho o zapomenutelnou událost).

Byl to ostatně sám Arsene Wenger, kdo v čerstvém rozhovoru pro Guardian připustil, že dříve jeho svěřenci do Divadla snů jezdili spíše se strachem než sebevědomím; to by se ale teď mohlo zhruba ze dvou důvodů změnit. Zaprvé je to tedy přirozeně forma v lize devětkrát po sobě neporažených Gunners, kteří navíc zvláště excelují na hřištích soupeřů. Na cestách letos se skóre 11:4 ztratili pouze jednou, přičemž svou venkovní neporazitelnost v Premier League natáhli již na kulatých deset výjezdů.

Zadruhé je to faktor Moyes, na kterého Wenger vyzrál ve více případech než na kohokoliv jiného, a jeho doposud nepřesvědčivé navazování na práci legendárního Fergusona. Ve všech soutěžích teď sice Red Devils hledají přemožitele již osm utkání, nicméně na vedoucí Arsenal tak jako tak ztrácejí nehezkých osm bodů a pořád budí daleko spíše dojem spícího obra, jenž se akorát čas od času probírá z letargie, aby dal vzpomenout na nedávné zlaté časy. Poslední dobou se to každopádně opravdu děje častěji, a to zejména za přispění fenomenální dvojky Rooney-Van Persie.

Tím se plynule dostávám k poslednímu nastíněnému, avšak nikoliv nejméně podstatnému koření nadcházející konfrontace. Pokud totiž v řadách Arsenalu (logicky) jen marně hledáme nějakého specialistu na United, Moyes si, dá se říci, hýčká hned dva takové exempláře. Tím ostřílenějším je bezesporu Wayne Rooney se svými 12 soutěžními vklady do sítě Gunners; tím pikantnějším ovšem Robin Van Persie, jenž se prosadil v obou vzájemných duelech po svém odchodu z Emirates Stadium a stíhá tedy specifický hattrick. Oba zmínění borci mají přitom letos formu srovnatelnou snad akorát s tandemem Sturridge-Suárez; dohromady už stihli skórovat 16krát!

To Arsenal má střelecký potenciál rozložený napříč de facto celým kádrem, od záložníka Ramseyho po útočníka Girouda. A to jim ještě pár tradičně produktivních tváří bude opět scházet i dnes: řeč je pochopitelně o Walcottovi s Podolskim, kterým na marodce dělají společnost ještě Sanogo, Oxlade-Chamberlain a Diaby. Mimoto už ale v Londýně doufají, že fyzickými testy projde jak Flamini, tak Wilshere.

Manchester United se možná dnes bude muset obejít bez služeb pravého beka Rafaela, jehož trápí bolavý kotník. A "otazníkoví" jsou rovněž Evans s Carrickem. Trpkou jistotu neúčasti v tomto ostře sledovaném klání má kvůli přetrvávajícím potížím s kolenem Danny Welbeck.

Arsene Wenger v rámci předzápasového škádlení upozornil na údajnou "tlačenku" United ze strany sudích, a tak pod drobnohled konkrétně pro tuto chvíli dostal nepříliš zkušeného rozhodčího Michaela Olivera. Ten už přitom letos jednou Arsenalu v bitvě s odvěkým rivalem přinesl štěstí; to když si Gunners v severolondýnském derby poradili s Tottenhamem. Jak si za dozoru teprve 28letého arbitra povede Arsenal tentokrát, můžete sledovat přesně od 17:10 našeho času...

Na tohle přesně Cardiff čekal jako na smilování - výhra v ostře sledovaném velšském derby nad nenáviděným Swansea mu jistě zachutnala. Teď ovšem na Bluebirds čeká o nic lehčí úkol, a sice začít na tomto úspěchu stavět. Aston Villa se zdá být jako ideální první krok...

Nevídané problémy s produktivitou totiž momentálně mají fotbalisté z Birminghamu. Ti už 375 minut čekají na gól a vysvobození se jim akorát vzdaluje s čerstvým upadnutím Andrease Weimanna na marodku - po bok Gabbyho Agbonlahora. Christian Benteke, jenž si letos rovněž prošel kratší anabází v péči lékařů, tak přišel o své dva obvyklé podporovatele z křídelních prostor a zřejmě se na hrotu bude muset spárovat s českou věží Liborem Kozákem.

Ani Cardiff letos směrem dopředu nijak neuchvacuje, nicméně i jen jedna trefa Stevena Caulkera ze standardní situace mu posledně stačila k euforii, s níž se může srovnávat jen máloco. Bluebirds teď navíc poprvé od měsíce dubna dvakrát v řadě neinkasovali, a tak se proti Ville mají o co opírat. Navíc se dá očekávat, že birminghamští budou válčit především sami se sebou - nejen kvůli výše nastíněným trablím, ale i pro mizernou domácí bilanci, která je v tomhle kalendářním roce vlastně hluboko pod tou venkovní (13 bodů versus 21).

Kromě nakřáplé ofenzivní vozby, kde manažer Paul Lambert stále trvá na tom, že Agbonlahor s Weimannem mají přinejmenším minimální šanci naskočit, se Aston Ville nebezpečně krátí stavy také na levém beku, kde opět scházejí Luna i Bennett. Bývalý manažer Norwiche a také krátce spoluhráč Malkyho Mackaye z Celtiku tak s největší pravděpodobností znovu vsadí na tři stopery a rozestavení 3-5-2.

Mackay naproti tomu nemá přílišné starosti s lazaretem. Nikdo se mu nově nezranil, nikdo nepostradatelný mu neschází - a vrchem se po dlouhé době do tréninkového cyklu zase zapojil Andreas Cornelius, jenž pomalu setřásává problémy s kotníkem. Návratu by se mohl dočkat hned po reprezentační pauze.

V Premier League se začíná pomalu ale jistě formovat silná osmička, která své soupeře pravidelně přehrává a vidět to je i v ligové tabulce. Patři do ní dle očekávání oba týmy z Manchesteru, Liverpoolu, silné Londýnské trio... a největší dosavadní překvapení sezony - Southampton.

Od čtyř hodin našeho času se na jih Anglie přijede porvat o body Hull City. Oba celky mají odlišné zkušenosti z minulého týdne; zatímco Hull po třech porážkách konečně zvítězil, Soton po více než dvou měsících poznal hořkost porážky.

Bylo to sice jen v ligovém poháru se Sunderlandem, ale přesto. I v lize navíc vyhrál jen jeden z posledních tří klání, byť je nutno připomenout, že zápasy na Old Trafford a Britannia Stadium nepatří k těm, ze kterých by si soupeři pravidelně odváželi body.

Hull naproti tomu po prohrách na půdě Evertonu a Tottenhamu konečně začal přidávat i dobré výsledky. V Capital One Cupu, opět s Tottenhamem, sice shodně vypadl, ale až na pokutové kopy. Minulý týden pak již bral tři body proti Sunderlandu. I v tomto zápase se však o výhru strachovali - a to přesto, že hráli poločas proti devíti mužům.

Celky mají bohatou sbírku vzájemných zápasů z působení v League Championship. Lépe z nich vychází hráči Southamptonu, kteří zvládli vyhrát čtyři z posledních pěti zápasů.

Mauricio Pochettino, který dostal za říjen cenu pro nejlepšího manažera, se nicméně bude muset obejít bez útočníka Daniho Osvalda. Jeho protějšek Steve Bruce pak nemůže plně využít služeb Robbieho Bradyho, který není stoprocentně fit. Mimo hru jsou i Aluko, Chester a brankář McGregor.

Crystal Palace se každým zápasem blíží k bezvýchodné situaci. Po desíti kolech má na svém kontě zoufalé tři body a nevypadá to, že by se jejich situace měla zlepšit. Posledních sedm zápasů nováček soutěže prohrál a vždy minimálně o dvě branky. Skóre 2:17 z těchto klání hovoří za vše.

Naposledy nestačili na West Bromwich Albion. V nepříliš atraktivním utkání na Hawthorns podlehli po gólech Berahina a McAuleyho 0:2 a znovu prohloubili nekončící krizi. Eagles se stali druhým nejhorším týmem po deseti kolech historie Premier League. V této fázi měl méně bodů (dva) jen Manchester City v sezoně 1995/96.

To Everton se pohybuje na zcela opačných příčkách. Díky konzistentní formě a výsledkům jsou Toffees pouhý bod od druhé Chelsea, byť sídlí na sedmé pozici. S jedinou porážkou na kontě patří k největším černým koňům letošní sezony Premier League.

Svěřenci Roberta Martineze udrželi ve dvou zápasech v řadě čisté konto, naposledy doma s Tottenhamem, s nímž uhráli bezgólovou remízu. Utkáním otřásla kolize Romelua Lukaku s brankářem Llorisem, která však naštěstí skončila bez zranění.

To naopak vyřadí ze hry Arounu Koného, který s poraněným kolenem musí na operaci a do konce sezony bude mimo hru. Dnes si nezahraje ani Guedioura na druhé straně, jenž má zlomená dvě žebra a proraženou plíci.

Na vzájemná utkání má lepší vzpomínky Everton, který vyhrál čtyři z posledních pěti klání a nastřílel v nich čtrnáct branek. Vypovídající hodnotu tato data ovšem nemají, jelikož poslední duel se odehrál v dubnu roku 2005. Toffees ho vyhráli 4:0 - v tomto utkání se mimochodem James Vaughan stal nejmladším střelec v historii Premier League.

Minulý domácí zápas Chelsea skončil kontroverzí, když si Manuel Pellegrini odmítl podat ruku s José Mourinhem kvůli Portugalcově emotivní oslavě po vítězném gólu Fernanda Torrese. Něco podobného dnes nehrozí, na Stamford Bridge totiž přijede West Bromwich Albion, jehož manažerem je Steve Clarke.

Právě Mourinho si Clarka vytáhl coby svého asistenta, když nastupoval v roce 2004 do pozice manažera v Chelsea. Dobrý vztah mezi oběma stratégy je cítit i z vyjádření toho slavnějšího z dvojice. Special One se nechal slyšet, že pro něj zápas bude velkou změnou, jelikož nebude moci přát Clarkovi vítězství.

Blues potřebují vítězství, aby napravili selhání z posledního ligového utkání v Newcastlu. Na hřišti Magpies po nejhorším výkonu v sezoně prohráli 2:0 a očekávala se bouře. Mourinho nakonec pro zápas Ligy mistrů s Schalke učinil hned šest změn v základní sestavě a výsledek? Pohodové vítězství 3:0.

West Brom měl v týdnu volno a mohl konsolidovat své síly na přetěžký duel na Stamford Bridge, kde nevyhráli už pětatřicet let. V novodobé Premier League Chelsea vyhrála všech sedm domácích klání se skóre 16:1. Blues jsou navíc jedním ze dvou týmu současné anglické smetánky, které zatím doma drží stoprocentní bilanci. K tomu navíc Mourinhova 65 zápasů dlouhá série bez domácí ligové porážky... karty jsou rozdány poměrně jasně.

West Brom se tomuto "spiknutí" pokusí vzepřít se vzpomínkou na minulý týden, kdy si doma připsali důležité tři body v zápase s Crystal Palace. Aby však neměli málo vrásek na čelech, nutno podotknout, že paběrkují rovněž i v Londýně paběrkují i souhrnně - z posledních patnácti klání zde zvítězili jen jednou; a to ještě na hřišti loni sestoupivšího QPR.

Mourinho se ve středu rozhodl nevyužít služeb Edena Hazarda, který byl potrestán za nedovolené odcestování ze země a neúčast na tréninku. Nyní však již bude k dispozici. Ne tak Fernando Torres a Marko van Ginkel, jediní dva marodi v kádru Chelsea.

Baggies pak nemohou počítat se startem Scotta Sinclaira a Nicolase Anelky, nad jejímiž starty se vznáší velký otazník. Mimo hru bude i Billy Jones, který se minulý týden zranil. Fit je naopak forvard Anichebe.

Martin Jol se dle svých slov vyhazovu z Fulhamu neobává. Faktem se nicméně zdá být, že mu Liverpool patrně nemohl přijít pod ruce v nevhodnější dobu. Jeho Cottagers čelí třetí porážce v řadě, přičemž vyráží na Anfield, který bude po nezvládnutém šlágru s Arsenalem bažit po úspěchu jako nikdy předtím...

Gunners byli po Southamptonu jediným sokem, kterému se letos povedlo načas umlčet fenomenální duo Suárez-Sturridge (či jeho polovičku). Přitom právě selhání se Saints (0:1) Liverpool nakoplo k parádní bilanci 12 vstřelených branek v průběhu pouhých čtyř kol; a podobný boom nelze vylučovat ani tentokrát. Kór když má Fulham nejhorší skóre ze všech týmů mimo sestupovou zónu (s druhou nejhorší obranou) a doteď mužstvům z horní poloviny tabulky vůbec nezvládl vzdorovat. Má s nimi koneckonců nejtragičtější bilanci v lize - pět proher ze stejného počtu pokusů.

Liverpool i přes týden starou, zvláště bolestivou ránu zůstává na nohou a solidní třetí příčce. Na Anfield Road tak lze jen těžko očekávat kompletně zlomený mančaft. Ten by se už mohl opírat o své elitní beky - Johnsona opustily problémy s čelistí, Enrique by mohl startovat prvně po měsíci marodění s kolenem -, a samozřejmě také excelentní domácí bilanci se samotným Fulhamem.

Ten byl na svých 32 výletech do červené části Liverpoolu úspěšný všehovšudy jednou, když mu zrovna vlastním gólem před třemi lety pomohl Škrtel. Sami Cottagers na Anfieldu nerozvlnili síť již sedmkrát po sobě! Pomoci by nyní mohl snad akorát z marodky se vracející Ruiz (u kterého ale zdravotní způsobilost nelze zcela potvrdit, stejně jako u Hangelanda), jinak zatím bílí pod ofenzivně laděným manažerem nezvykle trpí.

Riether byl zpětně potrestán třízápasovým distancem za výpad na Januzaje a vedle stopera Hughese je jediným potvrzeným a zároveň relevantním absentérem v řadách hostí.

Norwich si může i nemůže oddychnout. Po čtyřech kolech, během nichž čelil třem klubům v nejvyššími ambicemi, se může těšit na relativně pohodový listopad - na druhou "pohodový", jen co se losu týče. Nedávný debakl s ManCity (0:7) totiž dostal manažera Hughtona pod takový tlak, že se v kuloárech šušká, že teď nutně musí uspět; jinak přijde o práci...

Zároveň se také West Ham může teoreticky ukázat coby hrubě nevyhovující protivník. Do utkání totiž vstupuje na pozadí dvou bezbrankových remíz, přičemž má v kapse i další čtyři čistá konta. A ofenzíva Norwiche, jak známo, patří k tomu nejhoršímu v soutěži. Bez Van Wolfswinkela a možná i Redmonda bude muset opět spoléhat na stále nerozkoukaného Hoopera (čekajícího na první ligovou trefu v novém působišti), což v kombinaci s mizernou defenzivní složkou opravdu v řadách příznivců Canaries mnoho optimismu neprobouzí.

Když nic jiného, může se tedy fanoušek Norwiche obracet alespoň na soupeře, kterému krom obranné práce (čerstvě ochuzené o zraněný pilíř v osobě Reida) také nic moc nefunguje. Body Hammers sbírají jen nahodile a dohromady jich mají jen o chlup více než Kanárci, kteří je vlastně mohou vcukuletu přeskočit.

A ofenzíva? Sam Allardyce už poněkolikáté v řadě nemůže počítat s byť jen jediným rozehraným a aspoň trochu gólovým hráčem. Na dlouhou dobu je bez Carrolla a Vaz Tého, k dispozici nemá ani Petriće - a tak mu mimo zástup ofenzivních záložníků zbývá akorát navrátilec Carlton Cole s nevalnou kondičkou.

Vzhledem k minulému vzájemnému souboji na Carrow Road, jenž za celých 90 minut neviděl ani branku, se tedy odvážným sázkařům jeden tip vysloveně nabízí. Zkompletují Kladiváři neobvyklý hattrick?