Premier League - preview 10. kola

Na Selhurst Park se pro výhry nejezdí, a tím spíš ne v dresech Sunderlandu. Black Cats v londýnském stánku Crystal Palace naplno nebodovali už 19 let, přičemž právě tam skončila také jejich první zkušenost s Premier League (1996/97)...

Dva složitější zápasy, deset inkasovaných branek - takhle si v Sunderlandu závěrečné dvě třetiny říjnového programu rozhodně nepředstavovali. Kór když ta první třetina Mackems přinesla první a doposud poslední vítězství v tomto ročníku.

Black Cats ho uhráli doma proti Stoku (3:1), a to opravdu nebyla žádná náhoda. Pouze nulabodové QPR je letos na cestách bezzubější než SAFC, přestože Poyetovi svěřenci loňskou sezonu završili úctyhodnými venkovními triumfy na hřištích Chelsea a Manchesteru United.

Také Crystal Palace má nicméně vlastní starosti; konkrétně v jejich případě jde o rozhodčí. Neil Warnock si na arbitry stěžoval jak po poslední domácí prohře s Chelsea (spíš neprávem), tak po čerstvé remíze na půdě West Bromwiche (kde k tomu již měl pádnější důvody). V důsledku si teď Eagles nevedou o moc lépe než jejich dnešní soupeř, když se po devíti kolech pyšní průměrem pouhého jednoho získaného bodu na zápas.

Z čeho se nyní může Neil Warnock alespoň radovat, to je vypršení trestu pro Damiena Delaneyho a nemalá šance na včasné uzdravení důležitého středopolaře Jamese McArthura. Pomalu se také blíží návrat dlouhodobě zraněného stopera Scotta Danna.

Gus Poyet nevyloučil, že před pondělní dohrávkou (v rámci níž mimochodem Sunderland čeká na výhru už více než 12 let) udělá jeden výrazný řez sestavou - a sice že vymění brankáře. Vito Mannone se svými hrubkami podepsal pod obě předešlé prohry Black Cats, a tak by svou první šanci v sezoně mohl dostat Costel Pantilimon. Kuriózní přitom je, že začátkem listopadu se Rumun stejné příležitosti dočkal také před rokem, kdy se postavil do branky na úkor Joea Harta v dresu Manchesteru City.

V Premier League jsou zápasy, na které se vždy upírá veškerá pozornost celé Anglie. Ať už je to North-London derby nebo střetnutí celků z Merseyside; anebo zápas dvou nejúspěšnějších týmů historie Man United s Liverpoolem. Čtvrtým do party je bezpochyby manchesterské derby, jež poslední dobou získává zvláštní náboj...

Od fungování novodobé Premier League bylo slavné střetnutí poměrně jasnou záležitostí. Tedy až do léta 2011. Za tu dobu vyhráli United sedmnáctkrát, ale City jen pětkrát. S příchodem sezóny 2011/12 se však situace zlomila, Citizens posbírali stejnou porci výher jako za předchozích 19 let, včetně tří na Old Trafford. Red Devils vyhráli jedinkrát.

Fanoušci United s tím nebudou souhlasit, ale právě poslední zápasy patří do zlaté éry manchesterských derby. Už jen zápasy sezóny 2011/12 - rekordních 6:1 pro City na Old Trafford a impozantní "Kompanyho" vítězství 1:0, které jako by symbolizovalo zisk titulu - nebo loňské suverénní výhry Pellegriniho party o tři góly... taktéž následované titulem pro Man City.

Podle dosavadního průběhu to však na vavříny nevypadá. Že je v krizi Manchester United, to je už od loňska nechvalně známá věc. Ani Louis van Gaal nedostal Ďábly z mizérie, momentálně jsou až osmí s třináctibodovou ztrátou na vedoucí Chelsea. Právě s ní minulý týden uhrála cenný bod - avšak jen díky šťastnému vyrovnání Van Persieho v závěru. Tutéž remízu uhráli díky Blidnovi i na West Bromu.

Poslední zápasy nicméně nehorázným způsobem nevyšly ani o poznání ambicióznějšímu City. Za minulé dva týdny sehrálo tři zápasy ve třech různých soutěžích - ani jednou nevyhrálo, pokaždé dostalo dva góly a ve všech soutěžích si zadělali na velký problém v honbě za trofejí.

Už ani v báječné formě hrající Sergio Agüero nedokázal sám zvrátit remízový výsledek v Moskvě, a postup v Lize mistrů tak bude tvrdým oříškem. Po porážce s West Hamem se navýšila ligová ztráta na Chelsea na šest bodů. A nakonec domácí selhání s Newcastlem v ligovém poháru... No, Citizens mohli jít do derby v lepším rozpoložení.

Oproti středeční zpackané seanci s Newcastlem se nicméně do sestavy bleděmodrých vrátí několik klíčových opor. Především si zahraje kapitán a lídr celé defenzivy Vincent Kompany. K němu i Hart, Zabaleta, nebo Agüero. Hodinu na hřišti konečně odkroutil i uzdravený Samir Nasri. Naopak David Silva si rozhodně další start nepřipíše. Proti Newcastlu si zranil koleno a možná propásne celý listopad. K dispozici není ani Frank Lampard.

Ani Van Gaal nemá k dispozici ideální kádr. Mimo hru je útočník Falcao a stopeři Evans a McNair. Po zranění se nicméně vrací Luis Antonio Valencia a především kapitán Wayne Rooney, jenž si odkroutil všechny tři zápasy za červenou kartu proti West Hamu. Nejlepší střelec "derby Mancs" by měl vést útok po boku Van Persieho.

Tottenham se po domácím krachu s Newcastlem vydává zpátky na cesty, kde posledně utržil debakl od ManCity, a bude se zoufale pokoušet napravit nejhorší start do nové sezony od roku 2008. Zrovna před nedělním kláním by však fanoušci Spurs nemuseli propadat panice, spíš naopak...

Důvodem je soupeř. Aston Villa je zaprvé sama v příšerné formě, když vydržela neskórovat i nebodovat už pět kol v řadě - poprvé ve vlastní historii - a po skvělém startu do sezony se propadla již na 15. příčku. Zadruhé to ani konkrétně na Tottenham vůbec neumí. Pod Paulem Lambertem Villans kohoutí konto ještě nikdy nezatížili, a to s nimi sehráli již pět soutěžních klání. Souhrnné skóre pak zní ještě hůře: 0:15.

Celkově pak Tottenham nebyl tímto soupeřem sražen na kolena už 12krát po sobě a nyní to opravdu nevypadá na nějakou změnu trendu. Aston Villa stále ještě čeká, než se Christian Benteke po dlouhém pobytu na marodce vrátí do ucházející formy, a navíc v tuhle chvíli postrádá klíčového záložníka Fabiana Delpha.

Vinou vyvrtnutého kotníku potom čerstvě upadl na marodku pravý bek Alan Hutton a s určitou dávkou nejistoty je potřeba přistupovat ke stoperům Senderosovi a Bakerovi, kteří se sice blíží uzdravení, úplně stoprocentní to však v jejich případech stále není.

Mauricio Pochettino by v rámci pokusu o oživení ofenzívy svého týmu mohl konečně vsadit na Harryho Kanea, který ještě stále nenačínal byť jen jediný ligový duel tohoto ročníku, přestože mu to v jiných soutěžích pálí (a ve středu se znovu prosadil v Ligovém poháru proti Brightonu). Návrat na trávník hlásí Kyle Naughton.

Za chvíli to budou čtyři roky, co je Alan Pardew za kormidlem Newcastlu. S výjimkou dinosaura Arséna Wengera je tak suverénně nejdéle sloužícím manažerem v Premier League. Hrůzný začátek sezóny přežil, vyhrál třikrát v řadě a míří za dalším triumfem. V cestě stojí vicemistr Anglie Liverpool.

Vypadalo to už jako hotová věc. Když Newcastle prohrál na hřišti Stoke City, gilotina nad hlavou Alana Pardewa už měla spadnout. "Kat" Mike Ashley se však slitoval, dal svému manažerovi další šanci a teď si může mnout ruce, protože udělal nejlepší krok za dlouhé měsíce.

Pardew se ve dvojici s mesiášem Papissem Cissém odvděčil cenným bodem ze Swansea a po reprezentační přestávce to přišlo. Vydřená, upocená a nejtěsnější možná výhra nad Leicesterem. Obrovský impuls pro Magpies, které o týden později triumfovali dokonce na hřišti Tottenhamu. Dokonalou euforii umocnil ve středu šokující dodatek na Etihad Stadium.

Newcastle nastoupil s více než polovinou náhradníků, zatímco Manchester City měl většinu opor základní sestavy na trávníku. Přesto hosté vyhráli 2:0 a těší se na čtvrtfinále ligového poháru. Podobně je na tom i Liverpool, pro nějž je však postup v Capital One Cupu jedinou vzpruhou po trápení v lize i Champions League.

Už výhra 3:2 na půdě QPR byla urážkou boha, který se nad Reds vyloženě slitoval. Liverpool si nezasloužil ani bod, vydoloval však hned tři. O pár dní později už ale tragický poločas s Realem Madrid dopadl debaklem a vrcholem všeho je domácí bezgólová remíza s průměrným Hullem City.

V úterý se mohla krize ještě prohloubit, se Swansea prohrával Liverpool ještě pět minut před koncem. Hlavní tvář bídy Mario Balotelli však těsně před koncem vyrovnal a Lovren v nastavení rozhodl o šťastném postupu. Spolu s vědomím, že čtyřikrát po sobě svěřenci Brendana Rodgerse s Newcastlem neprohráli, mohou jít do zápasu jakžtakž pozitivně naladěni.

Utkání si nezahraje obránce José Enrique, kterého trápí koleno. Mimo hru jsou stále Daniel Sturridge, Mamadou Sakho, Suso a Jon Flanagan. Newcastle se musí obejít bez zraněného Cheika Tiotého, k němuž patrně přibude i Mike Williamson a zmíněný hrdina Papiss Cissé. Jejich start však úplně vyloučen není.

Stále neporažena. Chelsea drží napříč všemi soutěžemi neporazitelnost, vládne skupině Ligy mistrů, postoupila do čtvrtfinále ligového poháru a co je nejdůležitější - vede Premier League. S přehledem. Nyní se navíc uzdravil Diego Costa, jenž kvůli zranění propásl 4 soutěžní duely. Proti posílenému lídrovi stojí trpaslík a nováček Queens Park Rangers, který se krčí na předposledním místě.

Sedm výher, dvě remízy. Tak zní čerstvá statistika dosud nejlepšího celku Premier League - Chelsea. Svěřenci Josého Mourinha si Anglii čím dál víc podmaňují, o čemž svědčí i fakt, že jediné dvě ztráty přišly na hřišti celků z Manchesteru, tedy nejobávanějších soupeřů v lize (minimálně v případě City).

Proti United mohli Blues dokonce vyhrát, chyběla jedna minuta. Pak se ale míč odrazil k Robinovi van Persiemu a výsledek 1:1 byl konečný. Postaral se o něj i Didier Drogba, jehož forma v posledních deseti dnech udivila veškeré zlé jazyky. 36letá legenda donutila zavzpomínat na své zlaté časy, ve třech zápasech nastřílela 3 góly a vysloužila si pochvaly nejen od svého manažera.

Nyní však Drogba patrně usedne pouze na lavici, jelikož Diego Costa je opět fit. Poprvé od reprezentační přestávky ho má Mourinho plně k dispozici, stejně jako Brazilce Ramirese. To samé se nedá říct o Johnu Obim Mikelovi a Loïcu Rémym, kteří setrvávají mezi zraněnými. Třetí zápas za červenou kartu si odkroutí César Azpilicueta.

I v druhém táboře londýnského soka se ve vztahu hráč - manažer děly velké věci. Nikoli však otočené vůči třetí straně jako u Mourinha, Harry Redknapp a Adel Taarabt se do sebe pustili navzájem. Přes všechny nadváhy, neprofesionality a lenost se však oba kohouti usmířili a není vyloučeno, že se Maročan ukáže proti Chelsea na hrací ploše.

Queens Park Rangers po pěti utkáních, z nějž získali jediný bod, konečně triumfovali. Využili tragické formy Aston Villy, která nedala gól už skoro 9 hodin, a porazili ji na domácí půdě 2:0. Lepší psychickou vzpruhu si Hoops opravdu nemohli přát.

Těžit mohou i ze vzpomínek na vzájemné zápasy. V letech 2011 až 2013 se Chelsea s QPR střetla čtyřikrát, ale zvítězit dokázala pouze jednou. Rangers dokonce v lednu minulého roku uspěli na Stamford Bridge, kde senzačně vyhráli 1:0.

Ani Harry Redknapp nemá k dispozici plný kádr, mimo hru zůstávají záložníci Jordan Mutch a Joey Barton a obránci Nedum Onuoha a Rio Ferdinand. Bývalá opora Albionu nesmí tři zápasy nastoupit kvůli urážlivému komentáři na Twitteru.

Leicester vstoupil do Premier League jako divoká voda. Po výhře 5:3 nad Manchesterem United je mnozí pasovali div ne na černého koně do boje o poháry. V posledních kolech však narazili na tvrdou realitu nejkvalitnější soutěže světa a jen těsně se drží nad sestupovými bažinami.

Porážky s Crystal Palace, Newcastlem a Swansea přišly všechny venku, v tzv. tabulce pravdy tak Foxes vlastně neztratili. Paradoxně nejvíc může mrzet domácí remíza s Burnley, zatím jediným týmem, který nevyhrál ani jeden jediný duel.

Bod s Clarets nicméně znamenal, že Leicester prodloužil sérii domácí neporazitelnosti. Přestože hrál proti Evertonu, Arsenalu a zmíněnému Man Utd, nikdy neodešel se svěšenou hlavou, a právě na solidní domácí formu nováček soutěže spoléhá i proti West Bromwichi.

Ten se naopak po tragickém vstupu do soutěže začíná zvedat. Na konci září Baggies senzačně vyhráli na Tottenhamu, načež rozstříleli Burnley. Ani remízy s United nebo Crystal Palace nejsou žádnou tragédií, byť proti Eagles chtěli určitě WBA víc než bod.

Svěřence Alana Irvina nicméně mrzí spíše úterní selhání v ligovém poháru, do jehož čtvrtfinále místo nich postoupil druholigový Bournemouth. Totálně obměněná sestava nezvládla udržet remízový stav a pět minut před koncem dostala rozhodující gól na 2:1.

Pro utkání s Leicesterem je nasnadě návrat k ideální jedenáctce. Kromě známých marodů Olssona a Varely jsou k dispozici všichni. Historicky první vzájemný duel v Premier League stihne i takřka kompletní kádr Foxes, jimž chybí jen stoper Matthew Upson.

Arsenal může podávat libovolně rozpačité výkony, může jakkoliv frustrovat vlastní fanoušky, nicméně jedna konstanta se dokonce i v jeho případě zdá být neotřesitelná - na vlastní půdě prostě ligový zápas roku 2014 neprohraje. Zatím se tak nestalo, Gunners na Emirates Stadium zůstávají nepokořeni už 22 utkání, a zrovna Burnley by na tom nic změnit nemělo...

Na druhou stranu, říká se, že v Premier League může porazit kdokoliv kohokoliv, a faktem je, že Arsenal si už dříve na domácím hřišti nepěkně zahrával - remizoval tu ostatně třikrát po sobě. Jenže Clarets přeci jen hnízdí na samém dně tabulky a pořád se poohlížejí po své první nováčkovské výhře, přičemž by bylo vpravdě podivné, kdyby ji urvali právě na mimořádně bytelném Emirates Stadium.

I přes zcela odlišné cíle a 10bodovou propast oba kluby spojuje obdobný postoj veřejnosti vůči jejím ambicím: oba mají být odepsány. Arsenal z boje o titul, kde už po devíti kolech ztrácí na vedoucí Chelsea devět kroků; Burnley pak ze samotné elitní soutěže.

Ačkoliv jsme v minulosti měli případy týmů, které na první triumf v novém ročníku čekaly i déle než 10 kol a nakonec se udržely (Blackburn 11, Everton 12 či Derby 13), u Clarets je něco takového prozatím minimálně těžko představitelné.

Burnley v příštích třech kolech čekají celky Stoku, Hullu a Aston Villy, proti nimž teprve (a konečně) musí začít bodovat; na Arsenalu teď může jenom získat. A pokoušet se o to bude bez Stevena Reida, který se blíží návratu po zranění třísel, pořád ale ještě není stoprocentní. Naopak u Deana Marneyho se již závazně počítalo s minulým víkendem, a i když to tehdy nevyšlo, tentokrát - po celém týdnu trénování se zbytkem mužstva - už to vyjít rozhodně musí.

Arsenal se v sobotu bude muset obejít bez Jacka Wilsherea, jenž si čerstvě poranil koleno. Podle Arsenea Wengera, jenž zároveň připustil Giroudův časný úprk z marodky (již po reprezentační pauze), nicméně nejde o nic vážného. Kromě anglického záložníka by mohl Gunners scházet také jeho krajan Kieran Gibbs, kterého ještě těsně před výkopem čekají fyzické testy.

Bude to speciální zápas pro jednoho speciálního muže. Roberto Martínez si na lavičce Evertonu odkroutí jubilejní dvoustý zápas v Premier League, a to proti týmu, za jehož kormidlem svoji nadějnou kariéru manažera začínal. Swansea ale rozhodně nebude snadným soustem...

Tým Garryho Monka sice po skvostném vstupu do soutěže doslova a do písmene vyčpěl, ale nyní se zdá, že se opět navrací do formy, v níž koláč letošního ročníku nakousli. Pětizápasová série bez vítězství je u konce, Velšané si minulý týden vyšlápli na Leicester a vrátili se do kontaktu se špičkou Premier League. Pro srovnání, v této fázi sezóny neměli Labutě nikdy více bodů.

Nálada mohla být ve Swansea ještě pozitivnější, kdyby se osmifinálový zápas ligového poháru na Anfield Road nezvrhl v další nepochopitelně šťastnou štaci pro Reds. Ještě pět minut před koncem Labutě překvapivě vedly, ale závěr s góly Balotelliho, Lovrena a nesprávně udělenou (a posléze i disciplinárně zrušenou) červenou kartou pro Fernándeze nakonec převrátil osud na stranu Liverpoolu.

Taky Everton se ale po divokém začátku sezóny zvedá a vrací tam, kam by podle nezpochybnitelné síly kádru patřit měl. V posledních týdnech Toffees konečně vyhrávají, proti Aston Ville a Burnley si dokonce po půl roce připsali po sobě jdoucí triumf. A co víc, v obou zápasech vstřelili tři góly a spolu s Chelsea jsou jediným celkem, který zatím skóroval v každém utkání.

Kvůli ofenzivním kvalitám Samuela Eto’o, jenž se proti Burnley prosadil dvakrát, bude mít Martínez těžkou hlavu při skládání útoku. Pozice Romela Lukakua na hrotu je zatím asi neotřesitelná, ale Ross Barkley nemá na podhrotu rozhodně nic jistého. V sestavě se samozřejmě mohou poskládat všichni tři, ale na křídlo se nebude chtít ani jednomu z nich.

Kvůli zranění se na něj nepostaví ani Kevin Mirallas, jenž doplňuje na marodce stopera Johna Stonese, Bryana Ovieda a Arounu Koného. Fit je naopak Daroon Gibson. Stejně jako duo Sigurdsson - Ki, které v poháru v Liverpoolu chybělo.

Na Everton už budou obě záložní opory k dispozici a pokusí se zvrátit nepříjemnou historickou statistiku. Swansea totiž ani v jednom z 18 ligových střetnutí s Toffees nevyhrála a odnesla si jen 5 bodů.

Na Britannia Stadium to nebudou žádné gólové hody, na to se vsaďte. Dosud tu padlo všehovšudy šest branek, po třech do každé klece, a příjezd West Hamu - dost možná oslabeného absencí svého nejlepšího střelce Diafry Sakha - neslibuje žádnou drastickou změnu tohoto trendu...

Jistě, Hammers zatím překvapují úplně všechny diváky Premier League - střelecky naprázdno nevyšli od prvního kola s Tottenhamem, nyní třikrát v řadě brali všechny body a nachází se na výborné čtvrté příčce.

Jenže zraněné rameno, které by Diafru Sakha mohlo vyřadit alespoň z tohoto střetnutí, by znamenalo opravdu velkou čáru přes rozpočet. Senegalský střelec se trefil v šesti po sobě jdoucích ligových duelech a takový hráč se zákonitě musí nahrazovat těžko.

Potters naproti tomu nikým podobným nedisponují. Jejich nejlepšími střelci jsou dvougóloví Adam, Diouf a Crouch, přičemž strůjce březnového triumfu nad tím samým soupeřem (3:1) Peter Odemwingie zůstane mimo hru možná až do konce kalendářního roku.

Přesto však ve Stoke-on-Trent nepanuje špatná nálada, to spíš naopak: svěřenci oslavence Marka Hughese jsou momentálně dvanáctí a v případě výhry se na West Ham dotáhnou na rozdíl pouhých dvou bodů.

Kladiváři na půdě Stoku skórovali na každé své návštěvě od roku 1973 a o protažení této série se, slovy Sama Allardyce, budou s 50% pravděpodobností pokoušet bez Diafry Sakha. Toho přitom na seznamu hráčů s otazníkem doplňuje také další ofenzivní eso, Mauro Zarate s problematickým stehnem, zatímco křídelník Jarvis se stoperem Tomkinsem budou na sobotní klání připraveni.

Pokud Peter Crouch patří ke třem nejproduktivnějším fotbalistům Stoke City, právě jeho neúčast na sobotní bitvě je již zcela stoprocentní záležitostí - vytáhlý forvard je spolu s Philem Bardsleym v trestu. Nejistý je start dalšího obránce Marca Muniesy.

"Vyhrajeme ligu," skandovali napůl vážně euforičtí fanoušci Southamptonu závěrem týden starého utkání se Stokem, v němž svatí urvali již šesté vítězství ze sedmi pokusů. A skutečně, mít Soton upřímné ambice na bitvu o titul, našlápnuto by měl více než dobře. Nyní coby druhý tým tabulky bude Koemanův mančaft potvrzovat svou pozici na půdě Hullu...

Také Tigers přitom jako by hráli vyšší ligu, než do které se s nimi před sezonou počítalo. Hull City je aktuálně 10. s tím, že v minulých dvou kolech obral o dva body Arsenal s Liverpoolem. Zatímco tedy Southampton oba těžší zápasy dosavadního průběhu ročníku nezvládl (prohry s Liverpoolem a Tottenhamem), tygři se zdají být jeho přesným a jen o něco míň úspěšným opakem.

Pouze dvě prohry prozatím nastřádali jak fotbalisté Hullu, tak jejich protějšci ze Southamptonu, a speciálně Tigers se přitom zdají být nakloněni kompromisům v podobě remízových výsledků - těch stihli uhrát již pět. Dělba bodů zrovna mezi těmito dvěma kohouty nicméně nepřipadá moc v úvahu; naposledy se jim plichta narodila před rovnými osmi lety, přičemž obě loňská měření sil strhl na svou stranu Southampton (se souhrnným skóre 5:1).

Steve Bruce patrně nebude muset/moci nijak zasahovat do zahajovací jedenáctky, která minule uhrála onu bezbrankovou remízu s Liverpoolem, a tak se mezi tři tyče znovu postaví až třetí volba do branky Hullu, Eldin Jakupović. Proti svému mateřskému klubu nesmí startovat Gaston Ramírez.

Ani na druhém konci barikády se příliš nemění. Sadio Mané zůstává jediným otazníkovým hráčem, když středeční postup v rámci Ligového poháru zmeškal kvůli potížím s kotníkem.